4

Po prvních dvou povídkách jsem chtěl celé hodnocení odbýt tím, že je to jenom vata. A ona to v kontextu celé Sandmanovské série opravdu jenom vata je. Jsou zde ale věci, které stojí za zmínku. Koncepce podivné hospody, ve které se sejde ještě podivnější společnost a vypráví si příběhy, není sice úplně originální, ale je zábavná a právě tahle obálka všech příběhů mě bavila nejvíce. Na celé knize je asi nejzajímavější neustále zanořování se příběhů do sebe. Někdo vypráví, jak byl někde a tam někdo vyprávěl, jak byl někde a tak dále.

Co se týče jednotlivých vyprávěných příběhů, tak ty mají zajímavý děj a většinou i nápad. Jejich konce mě však moc neberou. Docela mě bavilo je číst, ale zítra už si možná nebudu pamatovat o čem byly.

Technicky dokonalá kniha. Velký příběhový tribut. Příběhy v příbězích jiných příběhů. Problém je jediný. Většina příběhů je fádních a nezajímavých. Buď jsou úplně o ničem (snící město, elfův příběh), nebo začínají zajímavě ale pointou vychází do ztracena (zbytek). Porovnat obsah konce světů s povídkami typu Calliope, Sen tisíce koček, nebo Hobbovým příběhem o nesmrtelnosti prostě nejde. Jak byla Krajina snů perfektní a Báje a odlesky ještě ušly, tak tohle je dokonale navoněný, nafintěný držkopád, který plně odpovídá kvalitám Gaimanovy sbírky Křehké věci. Těžký průměr. Nic než bezmyšlenkovité řemeslo. O Gaimanovi se tak dlouho říkalo, že je geniální vypravěč až tomu uvěřil. A takhle to dopadlo. 40%

Opět dávka krátkých příběhů pro ukrácení dlouhé chvíle. O poznání lepší než báje. Na konci ten průvod je prostě boží.

Sandman #08: Konec světů - Klasika svého žánru a jedna z nejlepších komiksových sérií vůbec ... Schyluje se ke konci, něco špatného se line ve vzduchu jako bouře a nesourodá skupina postav z nespočtu různých světů a vzdálených zemí si vykládá v krčmě 'Na konci světů' příběhy. Nicméně v těch příbězích většinou dané postavy také vykládají nějaké příběhy, a nebo alespoň poslouchají příběh nějaké další postavy, až z toho může jít hlava kolem. A přesto, nebo možná právě proto mě tato sbírka bavila z celé série doposud asi nejméně ... Za mě 3*!

Jedna z nejlepších sérií v historii komiksu a povinnost každého fanouška.... pro mě naprostý skvost a nemůžu jinak, než dát plné hodnocení... 100%

Tohle je tak strašně boží díl jak filmy od Hitchcocka. Miluju to stoupající napětí a ten pocit, že je něco zásadně špatně se všehomírem a že se na to vše připravuje už dlouho, och, tak lepkavě dlouho.

A Klaproth je masér!

Sandmana mám rád. Po každém přečtení ještě raději. A tenhle díl asi nejraději... ;-)

Neil Gaiman je skvělý vypravěč a tady to dokazuje naplno. Stejně jako armáda kreslířů (pro každý příběh jiný) dokazuje, že "Sandman" je také o tom, kdo jej kreslí. A každý z kreslířů je jiný, svůj. Více: http://www.comics-blog.cz/2016/05/1157-sandman-8-konec-svetu-80.html

Tak si čtu po sobě 2,5 roku starý koment a neodhadl jsem tedy ten pohřební průvod úplně přesně;-) Správně jsem si ale všiml, že Sandman v průvodu nejde;-)

Povídky mi vždycky seděli o něco méně. Je to dobré, ale když srovnám s prvními díly, tak o něco slabší, ale třeba se to proplete jak kobold...

Krčma na konci světů má opravdu své kouzlo a všechny ty příběhy, včetně jejich postav, mi přišly fakt originální. Gaiman je dlouho můj oblíbenec a krátké příběhy mu jdou ze všeho nejlépe. Kresba u všech příběhů, až na město, se mi moc líbila. Dávám palec nahoru a plný počet.

Další z osvěžujících příběhů plných mystiky z pera precizního vypravěče. Tentokrát nám pan Gaiman servíruje jistou obdobu Canterburských povídek s příběhy vnořenými do příběhů vnořených do příběhů, že by i Vnuknutí mohlo závidět. Rozjezd (první dvě vyprávění) je pomalý a nepříliš záživný, ovšem ihned další povídka s leviatanem zvedne laťku, poté ji americký prezident vynese na nebesa a několikaúrovňové Rubáše ji zarazí hluboko do čtenářovy mysli. Zakončení je lehce zastřeno hávem nejasnosti, údajně se na něj navazuje v sandmanovském epilogu (svazek desátý) a vzbuzuje v nás tušení neveselé budoucnosti. Tento svazek má oproti těm předchozím slabší kresbu (mně tam prostě ten Talbot nesedí), vyjímku tvoří duo Zulli - Giordano v příběhu Hobův leviatan, tam se mi kresba líbila moc (takže The Wake bude vizuálně nejspíš stát za to). K těm odkazům, je jich tam opravdu mnoho a sám nevím co kam patří (opice v uniformě vcházející na hajzlík), ale něco málo jsem našel, takže doplňuji Kapisovy objevy - Watchmen (4. sešit, 18. strana, 3. panel) nebo sedící Luther Arkwright (6. sešit, 4. strana, 1. panel), pokud najdete další, nahoďte je sem.

Když se podívám do knihovny na Báje a odlesky, trošku se bojím co udělá český nakladatel s příštím třináctisvazkovým špalkem. Pokud se rozhodne krájet, budu krájet také a nezůstanu jen u prstů. Takže bacha.

Postupná gradace k velkému finále...

Hodnotím velmi kladně - rozpačitý začátek se přes chaucerovský motiv dostane k velmi zajímavým příběhům a super konci. Nevím proč, ale mám úchylnou bázeň z nebes jakožto filmového plátna (podobně na mě působil Gustav Meyrink a jeho nebeský Jeruzalém). Ačkoli je podle mě Gaiman někdy hystericky přeceňovaný, tady nezklamal - každá část stojí za to.

Pekný príbehový spletenec, Sandmana môžem v akejkoľvek podobe a za dva-tri roky sa hádam dočkám aj kompletného dovydávania, už len zato (a za záverečnú smútočnú procesiu) pridávam pár percent.

tak tohle je velka pecka, nebudu tu opakovat co napsali ti predemnou, jen pridam to co me na tech pribezich bavilo nejvic, a to je bourani takovy ty klasicky stavby kratkyho pribehu, kdy vsechno konci nejakou prekvapivou pointou, ktera je vyvrcholenim celeho pribehu, tady je to jinak, pointa vetsinou neprijde, pribeh zkonci a clovek si rika, coze? to je konec? zamysli se nad tim o cem to bylo a zjisti ze je to zajimavej pribeh jako celek, ze to neni jen nekolikastrankova predehra k vyvrcholeni, je to vrchol od zacatku az do konce

jedina skoda je ze tech pribehu neni vic

Aneb sejdou se takhle v krčmě bytosti ze všech realit, které sem zavedla...bouře realit. Chytlavé příběhy přetne ve finále fakt, že někdo hodně významný umřel a způsobil tak onu bouři realit. Když divákovi dojde, kdo v nebeském průvodu velkolepých (včetně věčných) chybí, je to pro něj jako herda do zad.

Brilantní. Stovku dávám opravdu výjimečně a tento Sandman si ji do poslední tečky zaslouží. Mám pouze dvě výtky - McKeanovy obálky nemusely být zmenšeny na začátku, kdyby uváděly každý sešit přes celou stránku, byl bych radši. A dále kresba u Nekropolních příběhů mohla být trochu preciznější - především šrafování by si myslím zasloužilo trochu více práce a pozornosti. Přesto dávám 100%. Dokonce i Kingův úvod nebyla bohapustá onanie nad Gaimanem, ale slušný rozbor knihy a má pravdu, že to není pro batolata. Nějak se mi to časově semlelo, že jsem to četl týden a vycházel mi jeden příběh na jeden večer - když říkám jeden příběh, není to přesné, protože většina příběhů, vyprávěna v Krčmě na Konci světů má v sobě vnořený další příběh, kdy postava v příběhu začne vykládat a příběh Petrafaxe obsahuje dokonce tři příběhy, z nichž dva se vnořují ještě do dalšího, takový příběhový Inception;-) King mimojiné v úvodu píše, že různých skrytých vychytaných narážek a souvislostí jsou v knize stovky a budu rád, když to zde komentující, případně velevážení pánové vydavatel+překladatel nadhodí, v rámci všeobecného obohacení. Podle všeho by měl být Gaiman i někde mezi návštěvníky krčmy, to by mě zajímalo obzvlášť. Já jsem si po druhém přečtení spojil pana Gadlinga do "Domečku pro panenky", kde se potkává co sto let (myslím) se Sandmanem. Gung Din je hrdina kiplingovy básně, ale jinak jsem tam toho moc nenašel :/ Největší pecka jsou každopádně příběhy z Nekropole, i když jak říkám, kresba by nemusela být tak odfláknutá. Jeden příběh je větší bomba než druhý a zhltal jsem je se zatajeným dechem. Už jen takový pohřeb na vzduchu, který se asi oproti čtyřem předchozím způsobům pohřebu běžně v mně známých kulturách nepoužívá, má Gaiman vystavěný s perfektní logikou a promyšlený do poslední podrobnosti. Úchvatné. V každém příběhu se taky objeví, když už ne Sandman, tak aspoň některý z věčných, což taky oceňuji.

Kolega brkowycz tu pode mnou píše o "zjevení", které předchází vyvrcholení celé série. Takže asi tím pádem ten konec nechápu správně, protože jsem poslední dva díly zatím nečetl. Stejně ale rozvinu svou hypotézu jak jsem si ten konec pro sebe pochopil já. !MOŽNÝ SPOILER ALERT! Bouře reality přivedla všechny pouníky na konec světů, protože se stalo něco významného. V druhém příběhu z Nekropole se objeví Destruction a vypráví mladému učni (vnořený příběh) o Nekropoli, která už dávno zanikla, protože její obyvatelé ztratili úctu k mrtvým a když tam přišlo "šest podivných poutníků" že jim umřela "sestra", zajímaly je jen obětiny a Osud proto jejich město nechal srovnat se zemí. Na konci pak sledujeme na obloze pohřební průvod, kde lze vidět spoustu známých postaviček ze sandmanova universa a jediný můj logický conclusion je, že se jedná o pohřeb Radosti, která pak metamorfovala v Delírium - na konci průvodu jdou navíc spolu se Smrtí, která oproti normálu není ani veselá ani usměvavá, měsíc se zalívá krví. Sandmana samotného jsem v průvodu nenašel. No tak nevím, každopádně až bude venku všech deset dílů, tak si to přečtu v kuse, i kdyby na to měl padnout celý víkend.

Gaimanova fantasie evidentně nemá hranic a když se k nim limitně blíží, potkají se všechny přepestré nitky v jedné krčmě na samém konci všech světů.

Tahle serie opravdu nekolísá a neklopýtá. Opět tu před sebou máme vynikající knihu. Předchozí Sandmanovské knihy bychom mohli rozdělit na dva druhy: tu s povídkami a tu s jedním uceleným příběhem. Tahle přichází s kombinací obou jevů dohromady. Je to příběh o tom, jak si lidé vyprávějí povídky. Ne jen tak lacino plácnuté příběhy. Všechny něco společného, neskutečnou hloubku. A i když se to bude zdát jako laciné přirovnání, stejně jako jsou v Bibli zjevení předpovídající příchod mesiáše, je tohle jakási kniha zjevení, kde se ve příbězích skrytě krčí vyvrcholení celé serie. Myslím že člověk tuhle knihu ocení ještě o něco víc, až bude celou serii číst podruhé...