4

Sacca mám opravdu rád a toto dílo mělo všechno, co mě na něm baví. Jen na můj vkus bylo trošku moc natahované. Na začátku jsem byl rád, že je kniha tak objemná, ale na konci čtení jsem si říkal, že mírné zkrácení by nebylo na škodu. Jinak příběhově velmi silné a poučné.

Perfektní sonda do šíleného prostředí, obdobně jako v jiných knihách od Joe Sacca. Občas fascinující, občas k naštvání, občas vás to vytočí. Ale pořád je to skutečnost, která se děje, i když ji ve zprávách zrovna nevidíme. Pět hvězd.

Joe Sacco především opět dokázal, že komiks může být médiem pro dokument, a to dokument komplexní, který se dovede na pravdu dívat ze všech pohledů, i když je jasné, komu Sacco trochu nadržuje. Ale je to dobře, podobné poznámky pod čarou si musíme pamatovat. Více: http://www.comics-blog.cz/2017/08/1514-gaza-poznamky-pod-carou-dejin-100.html

Jsem hrdý na to, že sem můžu napsat komentář jako první, protože Sacco je pro mě TOP autor a srdeční záležitost:-)

Zatímco po Šíbrovi jsem si říkal, že se Sacco možná lehce vyčerpává, Gazou opět dokázal, jakým skvělým autorem ve skutečnosti je. A to nezměnil styl a formu, pokud nepočítáme poněkud větší rozsah (tj. 400 stran komiksu + přílohy). Po odbočkách v bývalé Jugoslávii (Goražde, Šíbr) se vracíme opět do Palestiny, konkrétně do pásma Gazy, kde Sacco rekapituluje události z válečného roku 1956, kdy došlo k masakrům Palestinců v Chán Junis a Rafahu. Sacco sbírá střípky vzpomínek v době, kdy vypukne válka v Iráku, a tak se tyto dvě roviny velmi zajímavě protínají. Opět nejsou důležité ty "velké dějiny", ale dějiny "obyčejného člověka", který je mnohdy nevinnou obětí okolností. Utrpení přes 50 let staré je zapomínáno nikoli kvůli dlouhé době, ale kvůli tomu, že ho smývají další a další utrpení, která trvají dodnes (útoky Cahalu, bourání domů, bída...).

Saccova práce je jednoduše obdivuhodná, a to i přesto, že po jeho přečtení mám vždycky mrazivý a smutný pocit, jako kdybych dokoukal dokument např. o holocaustu... každý druhý páprda v české hospodě má o věcech (zvláště politických) jasno a dokáže o nich zaujatě a jednostranně hovořit. Sacco ukazuje, že realita je jiná a nesmírně komplikovanější. Jeho snaha poukázat na zločiny Izraelců a mizérii Palestinců však nekončí v propagandistické rovině, ale zachovává si punc objektivnosti, což je možná těžší úkol, než se pohybovat po bojištích a zpovídat téměř zapomenuté očité svědky 50. let.