4

Pocity z knihy jsou dost ambivalentní. Chápu že jde o memoár, ale stejně se mi zdá kniha až moc roztříštěná a bez nějakého konkrétního rámce. Spíš jako takový nahodilý deník, který ale nepřináší kompletní informace. Něco přece, ale na to že jde o tak specifickou zemi ve specifické době mi to přijde málo. Nemůžu se ubránit že z toho šlo i skrze aktivitu autora vykřesat víc. Druhá věc a za to autor nemůže, je odkrytí fungování různých neziskovek v kontextu despotických režimů. Uf. Blivno. Třetí hřebíček je strašně karikaturní kresba dělající z vážného tématu něco jako cartoonovou grotesku, čemuž rozhodně nejsem fanouškem. Snad zajímavý projekt, který ve čtenáři možná i něco zanechá a kterému spíš raději lámu vaz.

S Jeruzalémem bych to zařadil mezi Šen-Čen a Pchjongjang.

Miluju cestovatelské komiksy. Miluju pohled autora na běžný život v jiných zemí, běžné problémy a s tím spojené lokální příběhy. Goražde, Palestina, třeba i Fotograf všechno mé očekávání splňuje.
Ale čas od času se mi do ruky dostane do ruky knížka od Guy Delisle. A pokaždé, když pro ni sahám, tak se mi promítne pachuť získaná při posledním čtení jeho knihy - "nebylo to úplně o ničem?"
A po deseti stránkách vím, že jeho knihy jsou úplně o ničem! Bože! Popisovat na 15 obrázků, jak objel s kočárkem blok a nic neviděl, nic se nestalo. Hlavní a jediné téma kapitoly kroužit okolo toho, že klimatizace fouká studený vzduch. Tři kapitoly věnovat bezduchému hledání kavárny.
Nulové ponaučení, nulový zážitek, prostě nic. Jedno velké nic, které mi tento autor dal.
Možná je to skutečností, že jsem popisované země navštívil a za 14-21 dnů jsem zažil stokrát víc zážitků než Guy Delisle za rok. A laťku tak nastavuji vysoko.

Ale už nemám sílu dávat panu Delisle další šanci. Barmu odkládám po 35 stránkách.

Moje první setkání s autorem, a určitě ne poslední. Velmi příjemný "cestopis", který je, s ohledem na zemi, o které se píše, podán velmi odlehčenou a vtipnou formou. Kresba k celkovému podání komiksu sedí výborně.

Musím přiznat, že ze začátku knihy jsem pociťoval jisté zklamání. Čekal jsem, že se kniha ponoří hlouběji do života v Barmě, ale ve finále to byli spíš takové (místy vtipné) příhody o ničem. Chápu, že politická situace v té době byla v Barmě taková, že nebyl až takový prostor pronikat hlouběji do světa té země, ale pořád mi to přišlo takové chudé. A i chápu, že právě tyto drobnosti mají dokreslovat obrázek na tu zemi a představovat ten krutý režim, ale mě tam prostě něco nesedělo... To se ovšem změnilo v poslední třetině knihy (kde je dokázáno, že to tak mohlo být celou dobu), která je naprosto parádní, co do příhod v ní popisovaných a přesně takovou jsem chtěl celou tu knihu. Bohužel první 2/3 pro mě nebyly až takovým zázrakem, i když se pořád jednalo o zábavné a místy zajímavé čtení, ale jednoduše jsem měl pocit, že kdyby se spousta těch kapitolek odehrával v jakékoliv jiné zemi, tak to vyjde nastejno (tohle se právě změnilo v poslední třetině). Kresba je taková, jaká je, k danému žánru sedí, mě vůbec nevadí, ale určitě mě také ničím nenadchla. Barma určitě stojí za přečtení, především díky posledním kapitolám, které jsou i delší a propracovanější. Celkově jsem ale z knihy neměl takový ten pocit, kdy musím číst dál, což je asi špatně...

Zpočátku jsem byl mírně zklamán, protože místo svébytného cestopisu, který mě zaujal v Pchjongjangu, jsem spíše dostal zpověď novopečeného otce, kde cizokrajné kulisy hrály vedlejší roli. Naštěstí otcovská linka brzy ustoupí, zřejmě i kvůli skutečnosti, že Delisle o rodičovství napsal samostatné knihy. Ne, že by mě dané téma v jeho podání nezajímalo, ale prahnul jsem opět po civilním nemoralizujícím cestopisu, kde se sice mírně povrchně a na zdánlivě banálních jednotlivostech velmi dobře demonstruje absurdita a zvrácenost totalitního režimu, což se k mojí velké radosti stalo. Nemám navíc ani pocit přílišného opakování, protože jak autor a jeho život, tak daná lokalita, představují dostatečné změny a zachování stylu vidím jako přednost. Cením si právě oné zdánlivé přehlíživosti a nestavění se autora či MSF a jiných organizací do pozice andělů spasitelů či sociálně politických inženýrů s receptem na prosperitu a štěstí, protože takový autorský "nevměšující" se přístup považuji u dané tématiky spíše za vzácný. Za 99,- ve slevě je to všechno ještě sladší.

Vtipné, poučné, pravdivé... to mě baví.

"Barma" je dalším skvělý životopisným/cestopisným komiksem, který Guy Delisle stvořil. Představuje nám zemi, kde to není vůbec jednoduché, ukazuje nám, že se dá žít skutečně různě a že si na to lidé zvyknou. Ono, když vám nic nezbývá, je to prostě tak nějak dáno. Baví mě poznávat svět právě prostřednictvím Delislových komiksů, protože má nadhled a nebojí se popisovat věci tak, jak jsou. Více: http://www.comics-blog.cz/2015/01/838-barma-90.html

Tohodle autora prostě žeru.
Kresba spíše názorná, čistá, jasná, přehledná, minimalistická a jednoduchá, možná tím lépe vystihuje výrazy postav. Nebylo to tak šokující jako Pchjongjang, ale o to poetičtější. Nicméně tíha a nesmyslnost barmského politického režimu je tu velmi silně cítit, absurdita že si ťukáte na čelo (bankovky v hodnotě 15, 45 a 90) a pak zas okamžiky kdy vám mrzne úsměv na tváři (heroin) mezitím chvíle, kdy jen nevěřícně kroutíte hlavou (stěhování měst). Všechno je tu zachyceno věcně, bez zbytečných emocí, takže se nemusíte bát tu knížku číst, že vám zkazí zbytek odpoledne, nicméně tak silně, že se to všechno dozvíte a zapamatujete si to. A kupodivu se u toho navíc i bavíte.
Delisle tím vším prochází jako přímý/nepřímý účastník, je tam a zárověň trochu mimo. Těším se i na další dvě knihy, tohle je něco, co skutečně chci mít v knihovně.

Moje první seznámení s autorem komiksu proběhlu příjemně. Styl mi sedí, kresba se k tomu hodí. Jelikož rád cestuju a mám rád cestopisy a jemný humor, tak mi to sedlo. Příjemné. Časem koupím další věci od Guye.

No rozhodně lepší než výlet do Číny.O pořádný kus se mi to líbilo.Skoro stejně dobré jako Korejská povídka.Ačkoli se tu tentokrát dotýká daleko rozsáhlejšího a důležitějšího tématu.Mi teda přijde.Ale k humoru si opět tu cestičku našel.Kresba stále jednoduchá ale svůj účel splňuje dokonale.Sem toho názoru že každý čtenář i nekomiksák by si tento titul ale i sérii měl koupit.Delisle má totiž perfektní způsob jak některé obšírnější témata podat.A někdy se zachová opravdu podivně.

Kam se hrabe Garth Ennis. Humoru, který píše život (zejména život v takovéhle šílené zemi), se prostě nic nevyrovná. No, možná Scott Pilgrim. Každopádně mě knížka bavila ještě víc než autorovy dvě předchozí. Navíc si nedokážu představit pro tento typ knížky lepší kresbu (viz kniha Jak rozumět komiksu). Číně ani Severní Koreji jsem stovku nedal, ale tady neváhám. Skutečně úzžasné svědectví o tom, co všechno je ještě v dnešní době možné. A třeba se Guy příště pojede podívat i do našeho Kocourkova a my se nebudem stačit divit...

Celou dobu jsem váhal, zdali mě třetí Delisleho kousek zklamal či nikoli. Vzato kolem a kolem, spíše ne. Kdo zná jeho dílo, nebude ničím překvapen natož oslněn (nepočítám-li nové informace o nové zemi), ale na druhou stranu si může opět užívat Delisleho klasický styl vyprávění. Zdá se, že Guy navršuje jednu banalitu nad druhou a že pouze místy probleskne něco závažnějšího. Jenže tak to není, drobné příhody ve skutečnosti plní několikerou funkci - ukazují na každodenní život v Barmě (a tím i hodnotí tuhý politický režim), popisují s cestovatelským zájmem zemi a zároveň a hlavně autobiograficky líčí "osud hlavního hrdiny".

Prý ve Francii vychází nejnovější dílo, tentokrát z Jeruzaléma. Docela se těším.