Ukázka č.1
Ukázka č.2
Ukázka č.3
V roce 1986 byl Afghánistán zničen válkou se Sovětským svazem. Tento komiks (nebo spíše dokumentární grafická novela nebo fotografická kniha) zachycuje náročnou a nebezpečnou cestu fotografa Lefèvra, který v Afghánistánu doprovází Lékaře bez hranic. Jeho krásné černo-bílé fotografie spolu s uměním Emmanuela Guiberta vypráví silný příběh poselství, které autoři věnují mužům a ženám, kteří se pokoušejí léčit válečné rány.

Scénář
Didier Lefèvre
Art
Emmanuel Guibert
Obálka
Emmanuel Guibert
Překlad
Alena Jurion
Žánry
ze života
ISBN/ISSN
978-80-87596-11-1 (Meander)
Vazba
šitá v tvrdých deskách
Formát
230 x 300 mm
Tisk
barevný
Váha
1558 g
Stran
272
Cena
598 Kč
Originál
Le Photographe ()
  • Honzile
    Honzile7.9.2021 10:58Fotograf
    Skrze Didiera, který je, co se týče Afghánistánu nejspíš jako většina čtenářů, nepopsaný list, objevujeme novou zemi a noříme se do místních zvyků a tradic. Didier se učí místní jazyk, jak se mezi ostatními chovat, co si má obléct nebo třeba, jak správně vylučovat, když se někdo dívá. A také kterou rukou pak jíst. Díky poutavému vyprávění nám Fotograf nabídne silný edukativní zážitek, po kterém se budeme chtít o Afghánistánu a jeho historii dozvědět víc. Dostaneme tak jedinečný pohled na krásnou zemi a fascinovaně budeme sledovat afgánské obyvatele, jak se navzdory válce snaží víceméně normálně fungovat a přežít. Více v recenzi na https://nerdopolis.cz/2021/09/06/recenze-fotograf-didier-lefevre/
  • kaylin
    kaylin5.5.2014 16:31Fotograf
    Neříkám, že vám komiks otevře oči a vy změníte svůj pohled na svět. Možné je ale všechno. Více: http://www.comics-blog.cz/2014/05/614-fotograf-95.html
  • Kapis
    Kapis mecenáš15.4.2014 13:44Fotograf
    Úžasná kniha, která je schopna bortit zažité stereotypy, ohledně obyvatel muslimských zemí, kterými je “naše západní“ společnost uměle naočkována a zaslepená. Musím přiznat, že jsem jí byl ovlivněn, když jsem včera psal koment k tomu poblbanému kokosovi Amerikovi, jež opravdu mocně kontrastuje s tímto očitým svědectvím. Moc by mě jako úplně základní věc zajímalo, (a taky si na to trochu posvítím) jak až nezávislí ti “Lékaři bez hranic“ jsou, nicméně tady tito pěšáci v první lajně, kteří takhle riskují své životy ve válečných konfliktech, si nezaslouží nic jiného než totální respekt, obdiv a úctu. A tu si taky zaslouží obyčejní Afghánci, kteří měli a stále mají tu strašnou smůlu, že si v jejich nádherné zemi vybíjejí bezohledné velmoci své světovládné ambice už po několik desítek let. A jestli si dobře pamatuju z prvních Falloutů: War never changes. Jak je i na obálce knihy, nejvíc to samozřejmě odnášejí chudáčci děti, které jsou okradeny nejen o své dětství, ale asi i o budoucnost.

    Byl jsem v Himalájích a byl to nejdelší a nejnáročnější pochod mého života, ale nejsem si jist, jestli bych si (bez minimálně půlročního tréninku) troufl a jestli bych zvládl pochod, který urazila karavana, kterou hlavní hrdina doprovázel jako fotograf. Nejvíce mě fascinovala krajina, tak nádherné nekonečné hory, to by byla vysokohorská turistika. To by tam ale musel být mír. První a třetí část knihy, tedy pochod horami, jsem prožíval nejintenzivněji, i když pasáž s tříletým mrtvým chlapečkem nebo o týpkovi co mu uhnila ruka byly také velmi silné. Ona vlastně celá kniha je plná silných momentů. Mentalita Afghánců a jejich nezdolná houževnatost je zde dokonale vykreslena.

    Forma knihy je pak kapitolou samou pro sebe, protože nic takového jsem zatím neviděl. Autorovi kompozice se nádherně povedlo promísit fotky různých velikostí i celé filmy, se strohou, ale pěknou kresbou, která je např. v noci až kapku noirová. Kdybych uměl kreslit aspoň takto, byl bych šťastný. Četlo se to parádně.

    Jak jsem psal jinde, Bůh žehnej Afghánistánu, když už porazili jedny imperialisty, přeji této nebohé zemi, ať vyženou i ty druhé imperialisty, kteří je před tím cvičili proti těm prvním imperialistům a mají tam konečně trochu klid. Ale obávám se, že ani ten nenastane, začnou se mlít mezi sebou, co jiného se ale dá očekávat v zemi, kde už tři generace nepoznaly nic jiného než zkurvenou válku. Plně se ztotožňuji s Hemingwayem, který napsal: Věřím, že všichni ti, kteří těží z války a přispívají k jejímu vzniku, by měli být zastřeleni hned první den občany své země.

    Kniha je opravdu silný zážitek a utvrdila mě ještě více v mém pacifismu. To se fakt povedlo. Více takových!
  • George Walker Bush
    George Walker Bush admin12.11.2012 17:21Fotograf
    Jinak v druhé větě jsem se vyjádřil dost nešikovně, jedná se samozřejmě o kresbu Guiberta (viz dále) a poznámky a fotografie Lefévrea...
  • George Walker Bush
    George Walker Bush admin12.11.2012 17:17Fotograf
    Dílo, které připomíná Guye Delisleho a jeho cestovatelské komiksové zápisky, ale zároveň dílo o dost (zá)vážnější a napsané s menší dávkou humoru. Propojení vlastní kresby a poznámek s vlastními fotografiemi je nápadité a pěkné, dodává celému dílu mnohem větší autenticitu. Člověk poznává velmi zblízka každodenní život Afghánců a válečnou realitu 80. let. Čtenář poznává, na jakých lidech, mentalitě a zemi si Sověti vylámali zuby a na čem ztroskotávají Američané dnes. Dílo by mohlo být dobrou reportáží a dokumentem o práci neúnavných a odvážných lékařů ve vnitrozemí, ale to by na komiks bylo asi málo, sám autor by se pak cítil asi sám nedoceněný a jeho práce oproti tomu pohodová, proto přidává dobrodružný příběh vlastního putování. Bohužel je pak celé dílo velmi rozvláčné a vzhledem k černobílým fotkám a jednoduše barevné a "strohé" kresbě Guiberta (viz Alanova válka) lehce unavující a nešťavnaté. Přitom příběh je to napínavý, reportáž vynikající...

    Celkový dojem: 70%
2131