1

Pozor! Text může obsahovat spoilery!! Tak a je tu poslední díl Ve službách nuly! V Tristainu konečně začíná ona slibovaná válka a princezna Henrietta znechucená zbabělostí svých rádců odkládá svatbu a rozhodne se stanout v čele Tristainské armády sama. Saito však rozhodně nemíní zůstat pozadu! Ve své stíhačce se proto vydává do boje abych ochránil ty, na kterých mu skutečně záleží. Netuší však, že jeho panička si nenechá nic vymluvit a potají se vkrade do stíhačky taky. Během zuřivého boje Louisa odhaluje svoji pravou podstatu magie - Magii Nicoty - tu nejvzácnější a také nejsilnější magii ze všech. S její pomocí se zbaví obrovského bitevníku a zároveň hlavní síly Albionských povstalců. Dojde i na vyřízení účtů mezi Saitem a Wardesem a po velkém vítězství Albion kapituluje a Saito s Louise zůstanou konečně chvíli sami a užijí si romantickou chvilku, kterou ovšem opět přeruší staré známé vtěrky (Siesta, Kirche, Tabitha a Guiche). Po ukončení hlavního příběhu nás čeká ještě příběh Henrietty a prince Walese, který byl v Albionu zavražděn Wardesem, poté však znovu přiveden k životu knězem Cromwellem. Henriettina láska k němu ji zaslepila a Saito s Louise musejí čelit jak Walesovi, tak samotné princezně Henriettě, která je odhodlána chránit Walese za každou cenu. Nakonec nás čeká ještě jeden mini-příběh o tom, jak Louise a její přátelé nacvičují školní divadelní hru Romea a Julii, kdy je těsně před představením Guiche, představitel Romea, pěkně zpacifikován Montmorency a jeho role se tak musí zhostit Saito.
Nebudu-li hodnotit poslední mini-příběh a bonusové kapitoly s Henriettou, ale zhodnotím čistě hlavní příběh, nemám slov. Přesně takhle si představuji konec mangy. Jak jsem nejdříve hudroval, že 6. díl byl slabý a nedočkali jsme se v něm žádného závratného posunutí v příběhu, 7. díl byl naprosto fenomenální! Nečekal jsem, že by snad něco mohlo předehnat můj osobně nejoblíbenější čtvrtý díl, ale zdá se, že jsem se mýlil! Saito konečně ukázal, že není zas až tak úplně neschopný, Louise v sobě objevila tu nejmocnější Magii Nicoty, což mimo jiné odůvodňuje, proč vždycky všechna dosavadní kouzla zpackala. Konečně Saito svým způsobem nakopal Wardese (není zde přímo poražen, přesto co jiného od Saita čekat... :D ). Konečně došlo i na nějaký ten polibek (nebo ne?). Konečně se tu také ukázala Fouqet (která není zas až taková svině, jak se mohlo na první pohled zdát). Konečně tam neotravovala Siesta, jelikož ta měla co dělat, aby se postarala o těch svejch osm fakanů (čtěte „milovaných bratříčků“) a hlavně se nenechala sestřelit, jelikož hlavní bitva probíhala nad jejím městečkem (ani autor předlohy ji asi zrovna dvakrát nemusel a chtěl se jí zbavit). Ale zlatým hřebem (tedy alespoň pro mě osobně), byla neuvěřitelně sexy a naprosto nepochybně brilantní, famózní, supr-čupr-dupr proslov princezny Henrietty, která prohlásila, že se sama ujme vedení armády, rozběhla se ve svatebních šatech pryč ze síně, roztrhla si šaty, aby se jí lépe běželo a odhodlaně utíkala dál nechajíc za sebou rádce z hubou otevřenou dokořán. Vrcholem všeho bylo, když se objevila na frontě v tom nejvíc sexy brnění, jaké si dokážete představit... No prostě mňamka! Epic! Epic, epic, epic!
Henriettin příběh byl taky celkem fajn, přesto bych místo něj raději viděl nějaký delší konec. Mohlo se tam toho udát ještě více... Sexy Henrietta v roztržených šatech, nebo Sexy Henrietta v brnění mohla dostat více prostoru... Každopádně i ty tři její bonusové kapitoly nebyly k zahození a mini-příběh taky ušel...
Přesně takhle si tedy představuji finále manga série: Fenomenální, brilantní, nápadité i otevřené... A tak to má být!
100%
P.S.: Juj, já v tomhle díle zapomněl vychválit oči... 101%!