4

Anglická verze Člověka zvaný Son. V Eng verzi chybí solidní publicistika s tématem Komiks a rasismus (Frank Miller) a článek o West side story. Místo toho je zde slovníček, hádanky a křížovky.

V půlce 90. let jsem na tenhle komiks narazil v knihovně naší podivuhodné střední knihovnické školy na Hapalce a přečet si ho pod lavicí. Tehdy jsem jej samozřejmě plně nedocenil, ale svou neobvyklou sociálněkritickou tématikou a nepříjemnou brutalitou mi to v mozku přece jen uvízlo. A když jsem si to teď po patnácti letech konečně přečetl znovu, byl jsem velmi mile překvapený, jak kvalitní věc to nejen na svou dobu je, vlastně na svou dobu mi to přijde až jedinečné, asi jako když se mezi všemi těmi Kačery Donaldy a Mickey Mouse zjevili Thorgal a Funky Koval. Inteligentně a věrohodně napsané (se zajímavým polohappyendem), napínavé, drsné, znepokojivé, bezútěšné... a i když Petráček nikdy nepatřil mezi moje kdovíjaké kreslířské oblíbence, tohle si dal dobře. Doufám, že to seženu do sbírky.

Četl jsem to jako dítě, pro které to jistě nebylo určeno. Silný zážitek a výborné ilustrace od oblíbeného pana Petráčka. Díky.

Poměrně pesimistický záležitost, pokus o glosování společenského problému zvaného rasismus rozhodně oceňuju, v porevoluční době byl již aktuální. Je zajímavé, že jako rasisté zde ještě nevystupují náckové, ale čistokrevní pankáči (viz cover). Matně si pamatuju, že právě pankáči byli v krátké době po revoluci označováni za strůjce rasistických útoků. Těžko říci, čím to bylo, ale netrvalo dlouho a scény se poměrně jasně diferenciovaly i pro většinovou společnost. Slušná publicistika, článku Comics a rasismus vévodí Frank Miller.

Už od "Gora" nejsem zrovna uchvácen kresbou pana Petráčka, a ačkoliv jsem se k "Sonovi" vrátil po 17 letech s despektem, jaký mívám k agitkám ("...ach jo, jistě, že jsme všichni LIDÉ, a že jsme si - do prčic - ROVNI, a LÁSKA, a...blablabla"), dočet´ jsem tenhle sešit s lehkým zklamáním z nenaplněnýho (a připravenýho) pocitu opovržení a musel uznat, že čumim: Dobře napsanej UVĚŘITELNEJ příběh (a to to téma přímo škemralo o klišé), z mýho pohledu výtvarně adekvátně (a ne nezajímavě)přetavenej v komiks, který jsem do sbírky včera vracel opatrně - a s omluvou. (Snad jen parta ZLÝCH "Lvích lebek" působila trochu šablonovitě , ale určitýmu zobecnění se asi vždycky vyhnout nedá.)

Silnej příběh a Petráčkova kresba se dá zkousnout.

Příběh má sice dobrou pointu, ale mohl by být trochu víc propracovaný. To samé se dá říci o kresbě. Snad bych jenom ocenil publicistiku.

filozof: Komiks jsem v ruce neměl, ale když se dívám na rok vydání (1990), tak doba na přelomu 80. a 90. let byla zkrátka taková, že kucí (snad i pochopitelně) ještě pořádně netušili, jaký je rozdíl mezi pankáči a skinheady, že i skinheadi jsou vlastně původně nerasistická subkultura, atd., atd. Mluvím samozřejmě o situaci v Československu. Chlastali často spolu, protože byli tak trochu všichni stejně out a contra systém, až časem se začali diferenciovat a mlátit se mezi sebou. Ale ruku na srdce, pankáči obecně nikdy nebyli moc velcí myslitelé, existovali i pofidérní nazi-punks, členové Sex Pistols nosili svastiku (i když ti spíše kvůli snaze šokovat), atp. Jinak na tohle jsem v souvislosti s punkem narazil před pár dny, hrozně půvabné - pankáči s čírem jdou v roce 1996 volit Klause a ODS (čas cca 7:25):
http://www.youtube.com/watch?v=xMNJ0SJEsyo&t=508s

Nečetl jsem to ale fakt by mě zajímalo, jak v naší společnosti vznikl názor, že Punk je zdroj rasismu.