1

Třetí díl Macanuda mě přesvědčil, že autor bude spíš zasněný poeta, než řemeslný vtipálek. Takže koho užije na situační komiku, nějaký ten sarkasmus, případně ostřejší pointu, ten by se měl sérii vyhnout obloukem. Ovšem je-li ve vás kus citlivého melancholika či přímo romantika, právě jste narazili na zlatou žílu duševního pohlazení.
Riccardo Liniers je bezesporu úžasným výtvarníkem, jen se s ním zkrátka maličko rozcházím ve smyslu pro humor. Některé jeho kousky jsou absolutně dokonalé, ale s každým dalším albem bohužel zjišťuji, že většinu prostoru zabírají čistě náladové výjevy. Má to svoje kouzlo, ovšem cynikovi, jako jsem já, se něčím takovým nezavděčíte. Můj postoj bezvadně ilustruje cyklus stripů nazvaný „Skutečná Liniersova dobrodružství“, kdy mě první kousky okouzlily podobně jako bublinky v šampaňském, později ale nápaditá chuť vymizela a já najednou zjistil, že celý ten humbuk kolem je vlastně docela nuda. Stále však doufám ve zlepšení, tak uvidíme, co přinese další kniha.

Není to kniha vtipů na velké zasmání, ale mnohdy jde o autorovu prezentaci životních postojů (zvláště v podání Jindřišky) a ukázání krás všedního života. To však neznamená, že zde nejsou stripy, které jsou úsměvné, např. u příhod Lorenza a Terezky jsem se hodně bavil - ale asi je to hodně individuální, protože Lorenza a Terezku jsem ukázal manželce a ta se nesmála:).

Macanudo u mě kolísá mezi 4 a 5*. tentokrát je to spíš na 4. Ani bych neřekl, že byl tento díl horší, než předchozí, ale pravděpodobně se mi spíše tak netrefil do noty. Každopádně jde o jedinečné dílo a rozhodně si zaslouží pozornost.

Prostě další Macanudo:) Se všemi klady i zápory předchozích dílů, takže kdo si ho neoblíbil hned na začátku, ten už se nejspíš ani dál nechytne.

Jsou to stripy z jinýho světa. Tady se nesetkáte s podlostí, všechno je psaný jakoby dětskýma, nevinnýma očima. Když je někdo smutnej, je nám ho líto, tučňáci a skřítkové vyvádějí neustále nějaký blázniviny, vztahy jsou čistý (tím myšleno upřímný), je tam láska, údiv, radost z toho, že tady můžeme být a něco zažívat, prožívat, jak napsal i Kaylin.

Už jsem skoro zapomněl, jaký to je, mít v létě dva měsíce volna, bez všech starostí dospělýho života. Macanudo (a speciálně Jindřiška) mi ty pocity dokáže vždycky připomenout a za to patří Liniersovi můj velký dík.

PS: Překlad místy malinko drhne, u pár stripů jsem cítil, že kvůli tomu uniká pointa. A nepřeložit Dirty Dancing, to je pořádná bota:))
PPS: Několikrát jsem se i zasmál, což beru v tomhle převážně melacholicky laděnym případě jen jako takovej bonus:) Celkově bych trojku zařadil nad dvojku.

Melancholické, jemné, přemýšlivé, pěkně kreslené, bez křečovité snahy o pointu, ale trochu mi vadilo, že jsem se ani jednou nezasmál. Je to ale tak originální a neobvyklé v našich končinách, že rozhodně budu sledovat Liniersovy hrdiny i nadále. Ale po malých dávkách!
Věřím, že z replik typu "Pravděpodobně nastanou ojedinělé dešťové přeháňky a lehký pocit smutného toužení." budou snivější povahy omdlévat blahem.

Nejsem zrovna fanda stripů, ale tohle mě vážně zaujalo a přímo okouzlilo svou feel-good atmosférou, která umí v pár obrázcích rozesmát, ale také dojmout. Najdou se samozřejmě i slabší kousky, třeba ty se záhadným pánem, ale momenty s Jindřiškou to zase skvěle vyvažují. Chcete-li mít dobrou náladu a úsměv na tváři, tohle je vaše kniha.

Nakladatelství Meander na český trh přineslo autora, který je jedinečný, který má čtenářovi co říct, autora, který je specifický svou kresbou, ale také pohledem na svět. Nedívá se na něj pesimisticky, nedívá se na něj přehnaně optimisticky, ale uvědomuje si, že ten nejkrásnější dar, který máme, je život sám. Je pak na nás, jak s tímhle darem naložíme. Sami se můžeme trápit anebo se sami můžeme radovat z toho, jak se nám všechno daří, jak se nám ten život krásně žije. Nejde o to, aby si člověk užíval v tom smyslu, jak je to dnes chápáno, ale jde o to, aby žil. A to je hlavní. Krásné poselství stripu, který vás dokáže okouzlit, pobavit, ale také rozesmutnit. Pokaždé ale tak nějak hezky. Více: http://www.comics-blog.cz/2014/03/544-macanudo-3-85.html

Já nevím, jestli mě druhý lehce a čtvrtý díl více zklamal, nicméně druhou polovinu této sbírky jsem se opět náramně bavil. Skvělé jako první díl!

Celkový dojem: 90%

Třetí a pro mě zřejmě poslední Macanudo. Zatímco v prvním svazku bylo nápadů a vtipů habakuk, druhý díl už jel tak trochu na spojku. Třetí už mě definitivně přesvědčil, že autor vsadil na "poetiku" místo vtipu. Což pro melancholiky může být úžasné, ale já za tím vidím spíš z nouze cnost a vyschlou studnu. A je mi to upřímně líto, protože první Macanudo mě opravdu nadchlo.