1

V tomhle díle se konečně série dostává do trochu temnějších vod, jak se na scéně poprvé objevují Akatsuki. Přesto je tu stále i pár vtipných a roztomilých přestřelek mezi Narutem a Jiraiyou. V rámci Shonen žánru je tohle prostě skvělé dílko, i když vím jak vše dopadne, stejně mě série pořád baví.

"Poslední boj" je dobrým přechodovým můstkem před dalším děním, který končí navíc dostatečně otevřeně, abyste hned chtěli chňapnout po novém dílu. Více: http://www.comics-blog.cz/2015/08/971-naruto-16-posledni-boj-70.html

"Naruto #16: Poslední boj" - Je překvapující, že i po 16ti dílech mě to stále neskutečně baví, i když si stále myslím, že "Bleach" je lepší. "Naruto" a "Gaara" svedou konečně finální boj a situace na střeše ("Oročimaru" vs. "Hokage") se také dostává k naprostému konci. Až boje skončí, tak je čas uklízet a pohřbívat, tento útok si vzal opravdu mnohé a každá strana přišla o něco výjimečného. No a v druhé půlce se na scéně objevují "Akacuki" konkrétně "Itači" a "Kisame"! Za mě 5*!

Kakaši je nejlepší postava celé série, takže logicky pozitivně kvituji, když dostane více prostoru. No a když Naruto neustále řve "chlípný mudrci!", je to celkem psina:-)

Celkový dojem: 80%

Pozor! Text může obsahovat spoilery! Když jsem dneska našel ve schránce šestnáctého Naruta, neváhal jsem ani chvíli a okamžitě se pustil do čtení. A líbilo se? Tááákže...
Šestnáctým dílem se uzavírá jedna velká kapitola příběhu a další skvělá začíná. Narutův a Gaarův boj se chýlí ke konci a Gaara si začíná uvědomovat, že nad Narutem nemůže vyhrát. Stejně tak končí i Oročimarův boj proti Sarutobimu, který však na rozdíl od toho Narutova nebude mít šťastný konec. Sarutobi z posledních sil vytahuje Oročimarovu duši z těla. Jelikož ji však nedokáže vyjmout celou, rozhodne se alespoň Oročimarovi zničit ruce a připravit ho tak o všechny jeho techniky. Oročimaru sice vyhrává boj, ale jako vítěz si rozhodně nepřipadá. Bariéra je zrušená a on za pomoci ostatních nindžů ze Zvučné prchá. Sarutobi tak umírá ale s úsměvem na tváři věříc, že útok Konohu nezlomí, neboť všichni její nindžové sdílejí ohnivou vůli. Mezitím se začíná situace ve vesnici uklidňovat. Džóninové v čele s Kakašim, Kurenai a Gaiem poráží veškeré nepřátele v aréně a mohou si konečně oddychnout. A když Naruto zasadí Gaarovi poslední ránu, zjišťuje Gaara, že Narutovi dává sílu hlavně starost o své blízké a přátele, a tak se Temari i Kankuróvi omlouvá za své dosavadní chování.
O den později (rád bych viděl, jak to stihnou za jeden den všecko uklidit, všechny ošetřit a ještě nachystat Hokageho pohřeb) nastává Hokageho pohřeb, kdy Iruka a Džiraija vzpomínají na Sarutobiho a jejich chvíle strávené s ním. Hned nato se v Konoze objevují vetřelci! Sasukeho bratr, Itači Učiha a odpadlý nindža ze Skryté mlžné - Hošigaki Kisame. Do cesty se jim postaví Asuma s Kurenai, ale ani jeden z nich se nemohou měřit s Itačiho uměním gendžucu a Kisameho čepelí - Samehadou. Když ani Kakaši není dostatečně silný a padne do Itačiho pasti, Cukujomi, prchají odpadlí nindžové pryč s tím, že jejich cílem není nikdo jiný než náš blonďatý hlupáček, který si mezitím nic netušíc pochutnává na svém oblíbeném rámenu.
Jelikož je Třetí i Čtvrtý po smrti, je na čase vybrat Pátého. Rada rozhodla, že se novým Hokagem stane Džiraija. Ten však tuto možnost odmítá a spolu s Narutem se vydává hledat Cunade - poslední nindžu z Velké nindža trojky a potencionální pátou Hokage.
Když se Sasuke dozvídá o tom, že se Itači objevil ve vesnici a jde po Narutovi, vydá se ho hledat. Dříve než však Naruta najde, najdou ho Itači s Kisamem...
Nevím, jestli je to tím, že jsem se na další díl těšil jak malé děcko (možná je to tím, že jsem pořád ještě malé děcko), nebo tím, že manga, kterou jsem naposledy četl, nezískala zrovna vysoké hodnocení, ale mně se tenhle díl moc líbil! Líbilo se mi stylové ukončení boje Naruto proti Gaarovi, líbil se mi ponurý Hokageho pohřeb (uklízečky z Konohy jedou!) a hlavně se mi líbil příchod Itačiho do Konohy. Co mě dále velice potěšilo, je způsob, jakým si překladatel poradil s Itačiho gendžucu - Cukujomi. Líbí se mi i všechny poznámky ohledně prstenů, které měli Itači, Kisame a Oročimaru. Neboť jsem o jejich významu nic nevěděl a bylo skvělé dozvědět se něco nového.
Moc se mi také líbily autorovy historky z „dětství" (ve 22 letech už to kdekdo za dětství považovat nebude, někdo zase ano a vzhledem k tomu, že mně je teprve patnáct, tak já už věk 22 za dětství rozhodně nepovažuji) o jeho prvním velkém úspěchu. Další plusový bodík je za skvělé jednostránkové a dvojstránkové kresby. Zvlášť krásná kresba je na začátku kapitoly 139... Nádhera... A jakýsi zvláštní význam pro mě mají stránky 59 a 60, kde je malý plačící Naruto a malý plačící Gaara... Tyto stránky mi doslova vyrazily dech. Nevím, najednou mi bylo Gaary a Naruta hrozně líto, zároveň jsem obdivoval každý panel a kochal se jím neskutečně dlouhou dobu a přistihl sám sebe, jak celých pět minut civím do dvou stránek... Krása! Podobný pocit jsem měl i u dvojstránky 146 - 147 která nebyla černo-bílá ale bílo-černá...
Abych ale zase jen nechválil tak musím říct, že boj Sarutobiho mi přišel od začátku do konce suchej. Bez energie a nějakého zvláštního momentu překvapení. Tak nějak jsem už poprvé počítal s tím, že Oročimaru prostě zvítězí a ani ztráta jeho rukou to moc nevykompenzovala. Další poněkud nelogický moment byl již výše zmíněný Hokageho pohřeb, kdy stihli nindžové do druhého dne prakticky všecko uklidit a nachystat Hokageho pohřeb, vyléčit všechny raněné nindži a dokonce i Naruto dostal na tvář a na čelo náplast...
I přes drobné (pro mě) nedostatky je Naruto stále mojí nejoblíbenější mangou, ke které se budu neustále vracet, neboť disponuje vším, co se mi líbí: Emoce, epické souboje, vtipné situace, krásná a osobitá kresba, skvělé dvojstránkové obrázky ke kapitolám a tedy i další díl, který ohodnotím 100%... Už aby byl duben a já držel v ruce 17. díl...
100%