1

Konečně jsem se k tomu taky dostal. Neřadil bych komiks do stejné třídy jako Maus, protože zde se nejedná především hlavně o příběh z koncentračního tábora, ale spíše o příběh boxera, který zažil válku v různých táborech, osvobození, situaci v USA po válce v oblasti sportu a hledání dávné přítelkyně. Je zajímavá víra o setkání s člověkem na druhé straně světa. Mám přečtený Maus i nějaké klasické knihy z koncentračních táborů, ale vždy mě překvapí něco nového.

Jelikož jsem ještě nečetl Mause, nemám úplně srovnání ve zpracování tématu, ale Boxer mě velmi bavil. Jen těžko si dovedu představit, co musel Haft ve svém životě prožívat. Kaňkou na kráse je tak pro mě rozsah, protože kvůli němu nemohly být životní osudy Hafta zpracovány více do podrobností, což by si dle mého názoru určitě zasloužily. I tak jsou to však krásné 4*.

Kleistův Boxer je takovým jednodušším chudým příbuzným Mause, tomu srovnání se těžko vyhnout, když jde o reálný příběh z koncentráku, který po letech vypráví syn o svém otci, s nímž má problematický vztah, a i charaktery hlavních postav jsou podobné - oba přežili, protože šlo o mladé, zdravé a silné muže, co se uměli ohánět, Hertzko pak doslova. A kteří samozřejmě měli štěstí. Narozdíl od některých předešlých komentujících mi Hertzko nepřišel ani trochu nesympatický, hned zkraje se obětuje místo svého bratra a v koncentráku pak nemá příliš na výběr a ještě dlouho poté je kvůli tomu pronásledován nočními můrami. V neposlední řadě ho polidšťuje velmi příjemná černobílá kresba. Důvod, proč mě Boxer víc nezaujal je, že kromě fenoménu sportu ve stínu spalovacích pecí nepřináší ke koncentráčnickému tématu nic nového.

Po otevření knihy jsem si tak říkal, čím asi bude zajímavý další příběh, který se odehrává převážně za druhé světové války v koncentračním táboře. Nechci tvrdit, že příběhy z takového prostředí nejsou silné, naopak, většinou jsou, ale člověk si myslí, že když už má něco načteného, tak ho další příběhy ze stejného prostředí nemohou překvapit. Více: http://www.comics-blog.cz/2016/10/1271-boxer-pravdivy-pribeh-hercka-hafta.html

Strhující životní příběh obyčejně neobyčejného člověka. Jednoduché, nekomplikované a nijak rozvleklé. Reinhard Kleist nehraje pouze na citlivou strunu koncentračních táborů, protože velkou část vyprávění zabírá i poválečný osud Hercka Hafta a jeho boxerská kariéra. Ta navíc nebyla nijak závratná, což dodává událostem šmrnc realističnosti. Vedle žánrově podobného Mause Arta Spiegelmana sice Boxer plnohodnotně neobstojí, ale zároveň je jeho síla právě v tom, že není nijak dramaticky vyhrocený. Ne že by si hlavní hrdina nezakusil svoje, ovšem není žádnou ikonou spravedlnosti, kterou bych si chtěl nechat vytetovat na prsa. Tam, kde mě Maus rozebral na atomy předkládanými hrůzami, a přitom pozvedl na duchu hrdinovým odhodláním zachovat si lidskou tvář, Boxer naopak zapůsobil svou autentickou civilností. Bonusem je pak faktografický závěr, který celý komiks zasadí přesně do té správné roviny, aby nedal čtenáři jen tak zapomenout, přestože není žádným velkým příběhem dvacátého století.

Neshledávám tak úplně zálibu v tématech holocaustu a v boxu už vůbec ne, ale musím přiznat, že mě židovského Boxera bavilo číst a bavilo mě sledovat jeho pohnutý osud až do konce knihy, ačkoliv jeho charakter jsem nesnášel a nepřišel mi dvakrát sympatický. Líbila se mi tu však romantická linie v pozadí a motivy, které Hertzka držely na nohou i v nejtěžších chvílích v lágrech, všemožné peripetie spojené se snahami o přežití, i hořkosladký závěr knihy, který ještě chvíli zanechá ten správný pocit.
Zajímavé mi připadá, že mnohem více než Mause mi neustále připomínal Život v Číně - možná stejným způsobem vyprávění, ve kterém se s hlavním hrdinou nikdo nemazlí a se čtenářem taky ne.

Můj první letošní komiks a hned takové nečekané překvapení. O téma Holocaustu se zajímám víc jak půlku života a do tohoto komiksu jsem se původně nechtěl vůbec pouštět, protože jsem předpokládal, že půjde jen o další z pokusů průmyslového dojení sentimentálního smutku, které zde nejednou předvádějí někteří autoři parazitující na jedné z nejtemnějších a nejbolestnějších kapitol lidského pokolení. Strašně jsem se mýlil a dneska si mnu ruce, že jsem se nakonec nechal zlomit a knihu objednal.

Reinhard Kleist totiž na sentiment, potoky slz a slovíčka o utrpení nevinných objetí vůbec nehraje. Místo toho předkládá naprosto (avšak krásně) přímočarý příběh o strastiplné cestě Hertzka Hafta napříč koncentračními a likvidačními tábory až po boxerské ringy v New Yorku. Příběh o cestě, která rozhodně není pouze cestou nevinného beránka ve vlčí pasti, ale mnohdy vypočítavého hrubiána, jenž si včas uvědomil, že pokud chce v tom pekle přežít, nesmí brát téměř žádné ohledy na bližního svého. Příběh o cestě, jenž rozsápala mysl malého židovského kluka a uzavřela jeho duši do nevyzpytatelné a explozivní temnoty.

Jak už jsem uvedl, příběh je naprosto přímočarý, chronologicky plynoucí a nesetkáme se zde s žádnými zbytečnými odbočkami či flashbacky. Kresba na první pohled působí velice minimalisticky a jednoduše, když se ale zaměříte na určité panely, budete až překvapeni, jak detailní a ve své kruté kráse se najednou bude vyjímat. V kombinaci s příběhem funguje naprosto perfektně. Vyzdvihnout musím zpracování. Argo si na svých titulech nechává vždy záležet, většinou se to dost projeví i v ceně. Zde jsem ale za opravdu pěkný peníz dostál krásný nadstandard, na který je ještě před otevřením radost pohledět. Dále mne pak jako člověka zajímajícího se o Holocaust a rovněž fanouška boxu potěšily medailonky a historické souvislosti o boxerech, kteří prošli nacistickými továrnami smrti, jenž jsou uvedeny v závěru knihy. Nemám tedy hodně co vytknout a jen snad dodám, že Boxer Reinharda Kleista pro mne představuje až krystalicky čirou ukázku skutečného grafického románu, ke které se v budoucnu jistě rád mnohokrát vrátím.

Dílo svou závažností a tématem srovnatelné s legendárním Mausem. Hrdina sice není žádný sympaťák, ba naopak místy důkaz, že vyhlazovací tábory často přežili ti větší vychcánci a ti větší luckeři, ale i tak je to výpověď nesmírně drsná a hrůzostrašná, ze které běhá mráz po zádech. Kresba mi místy někoho silně připomínala, ale nevím koho - žeby Thompsona? Každopádně silný příběh.

Celkový dojem: 90%