1

Na tomto výběru Daredevilových dobrodružství je jasně vidět, jak vypadal komiks na přelomu 70. a 80. let. Šablonovité epizodní scénáře, jednoduchá kresba s jednolitě barevným pozadím (na renderované prostředí rovnou zapomeňte), ukecané dialogy (vysvětlující mnohdy vše okolo samotného děje, včetně scénických komentářů) atd. Zásadním problém podobných výběrů je vytržení z kontextu série (pokud nemáme to štěstí, že se jedná o samostatné příběhy). V tomto kompletu je to tak i tak. Skutečně markantní hození do studené vody je hned první sešit č. 158 s názvem Smrtelný omyl, který nás bez skrupulí vrhne bezprostředně do probíhajících událostí, včetně odkazů do hluboké Deredevilovské minulosti. Přestože vydavatel dělá všechno pro to, aby nám chybějící děj přiblížil v úvodním textovém prequelu, k úplné čtenářské pohodě to nestačí. Tím hůře, že i v dalších kapitolách, které jsou už přece jen příběhově ucelenější, se sem tam předpokládá znalost předchozích dílů. Bullsey, Hulk, Octopus, Gladiátor, Mauler, ti všichni stojí proti Muži beze strachu a rozehrávají na stránkách Černé listiny svou špinavou hru.

Kdysi dávno, ještě než u nás vyšly knihy, a než se nějaký Rodriguez nebo Snyder rozhodli, že budou točit komiksové filmy, u nás v časopisu Score vycházely sloupky o komiksu dua Kopřiva & Pavlovský. Jeden byl věnován i tvůrci Franku Millerovi a já se zamiloval. Zamiloval tak, že jsem sháněl po vytáčeném internetu jakékoliv jeho obrázky a do jeho stylu stylizoval i mojí tehdejší kapelu. Zamiloval tak, že veškeré jeho dílo, co u nás vycházelo a vychází musím mít ve sbírce. Jenže i Miller někde začínal a svůj styl musel vytříbit. A bylo to zrovna u Daredevilla. Na černé listině je soubor prvních sešitů, u kterých se Miller jako ilustrátor dostával do první ligy. Scénáře jsou správně hloupoučké a Muž beze strachu se musí utkat s celou řádkou slavných i méně slavných Marvellovských záporáků. Namátkou s Dr. Octopusem (a jeho věčnými narážkami na Spider-Mana), Bullseyem, Gladiátorem nebo dokonce Hulkem. Na scéně se také ještě neobjevuje Electra, ale Daredevillovou fame-fatale je neméně smrtící Black Widow. Zkrátka mix, ve kterém se neznalí univerza asi nebudou příliš orientovat. Což je vlastně jedno, protože pro ně tenhle sborník určen není. Mi ostatní si ho užijeme.

Samotné zápletky nepředstavují nic světoborného, ale napsané jsou velmi dobře (opravdu moderně, nebál bych se říct, bez zbytečné popisnosti a na hraně drsného krimi), nakreslené pak ještě lépe (Frank Miller pokládá základy svému stylu). Daredevilovi tato poloha dokonale sedí a vůbec se nedivím, že tyto sešity redefinovaly pohled, jakým je od té doby vnímán.

Toto nie je ani len na 3*. Nemám príliš v láske staršie komiksy. Sú ukecané, scenáristicky zlé (s ohľadom na dnešnú dobu, samozrejme chápem, že vtedy také byť nemuseli) a väčšinou zostarla aj kresba. Daredevil: Na černé listině nebol najhorší (akcia je na svoju dobu plná nápadov), no mne sa viac páči to, čo s Diablom z Kell´s Kitchen robil Kevin Smith alebo Mark Waid, než Frank Miller, odpustite rúhanie. Navyše treba dodať, že sa tu stretneme s príbehmi, s ktorými nie je Frank spätý už ako scenárista, ale ešte „iba“ ako kreslič. Za scenármi stojí Roger McKenzie. Hoci je meno (polo)zabudnuté, z historického hľadiska (čo sa Daredevila týka) je kľúčové. Rogerove scenáre nechávajú ďaleko za sebou nešťastné superhrdinské orgie a stavajú Daredevila do polohy samotárskej, trudnomyseľnej, pochmúrnej, smutnej a ponurej. Práve komorná, sympaticky realistická kriminálna pozícia (špinavé bočné uličky, prístavy ako stvorené pre páchanie zločinu pod rúškom tmy, mafia a jej kruté praktiky) Mužovi bez strachu sekne viac, ako boj o záchranu sveta v spoločnosti iných kostýmových superhrdinov. Ide o posledný diel série UKK a nemôžem sa zbaviť dojmu, že si ako ukončenie dlhoročného vydávania mohli jednak vybrať epickejšie finále a jednak mali zvoliť lepšiu obálku (napr. bonusový plagát, ktorý sa objaví v druhej polovici). V nemocnici hospitalizovanému Daredevilovi dovolia nechať si masku a časť kostýmu? Zo súboja s Hulkom sa toho dalo vyťažiť viac, takto to vlastne ani je plnohodnotný súboj, skôr svojrázna debata. Pozitívne vnímam príbeh o Mattovom otcovi, ktorý sa v poslednej chvíli rozhodol zachovať si pred synom tvár.

Pořád jsou zde místa, které zavání superhrdinským průměrem sedmdesátých let, ale z větší (a lepší) části zde máme Daredevila jako bojovníka proti nájemným vrahům a šílencům, jakého ho známe dodnes. Hned první sešit mě přišel jako konec barevných, úsměvných příběhů a začátek temnějšího období. Následující příběh s Bullseyem je krimi akčňák se skvělým tempem a působivou atmosférou. Sešit s Hulkem je slabší, ale po něm následuje převyprávění minulosti Daredevila, což je moje oblíbená část knihy. Zbylé příběhy jsou různé kvality, ale za zmínku určitě stojí sešit s Gladiatorem a Foggyho svatbou, ten mě bavil hodně. Millerova kresba se k příběhu hodí a jeho práce s panely a stíny posouvá tento komiks o něco výš. Celkově je to povedené retro, ale jde vidět, že to Miller ještě nepíše, což je škoda.

Na dnešní dobu už poněkud rozvláčné a roztahané, ale pořád zábavné, Millerova kresba je nadčasová a jak mám občas se staršími komiksy problém, tak tenhle se četl velmi dobře. Nic moc objevného, ale celkově velmi dobré čtení.

Vcelku povedený Daredevil, který je dobře napsaný a také se dobře čte. Millerova kresba je naprosto v pořádku a hodně se mi zamlouvala. Bohužel je to ale stále přeci jenom 79/80 ročník, takže neztrácí neduhy této doby a kvalitativně kolísá v příbězích. Stále totiž převládá příběh na jeden sešit a tak se jistá šablonka dost opakuje a i když dokáže místy zaujmout jsou zde dva velmi průměrné sešity. A to jsou ty dva poslední. Jinak se ale jedná o velmi dobré čtení a ze začátku jsem uvažoval i o hodnocení za 5 hvězd. Takhle ale dávám stále velmi pěkných 77%

Tohle je další skvělá porce Daredevila. Opět je to drsné a procítěné a to to ani nedělal Miller, pouze kreslil. Scénář měl na starosti Roger McKenzie, což ničemu nevadí, naopak je to další zajímavost. Paradoxem je, že další story arc je už vlastně nástup Elektry a to už je Miller i jako scénárista. Daredevil si sáhne na své dno v rámci superhrdinského světa. Setkává se opravdu s tvrdými protivníky. Ve Zmrtvýchvstání dostane na zadek i Matt Murdock. Zároveň je tento příběh fakt jedna velká akční jízda, ale s Daredevilem to také pěkně zamává. Také to na mě působí jako závod s časem. Fakt je to skvěle provedené a nakreslené. Výborně Daredevile.

Po opáčku jsem nadšen. 4* nechávám, ale teď to bylo mnohem leší, než před tím. Fakticky super Daredevil. Jeden z mích nej komiksů! Rozhodně doporučuju, fakticky!

Komiks se mi líbil. nadšenej nejsem, ale líbil se mi. Část s Bullseyem byla boží, na osmdesátky jeto super, ale kazí to popisná okýnka. Druhá část, což byl Gladiator, Mauler a ta bonusová část byla na Millera dobrá, na sedmdesátky-osmdesátky nadprůměrná a na Daredevila průměrná. Komiks se mi líbil, rozhodně je mezi mojema top 5 retro UKK.

Z těch historických UKK je to pro mě asi zatím největší překvapení. Tohle dostat do rukou v roce 1993, když vycházel Spidey v Semicu, byl byh na větvi.

Po dlouhé době zase jeden fajn komiks, který se řadí do těch retro kousků. Daredevil není tolik ukecaný a dialogy celkem dávají hlavu a patu. U Franka Millera je vidět, jak neskutečně se od té doby posunul, když se podíváte na novější komiksy. Příběh i výtvarná stránka jsou povedené a celkově jsem byl spokojený :-)

Daredevil je většinou v pohodě a tak tomu bylo i tentokrát.

Daredevil je jediná postava, jejíž příběhy mě v UKK vždy velmi bavily. A jelikož je Frank Miller můj oblíbenec, tak jsem nepochyboval, že budu s komiksem velmi spokojený. A světe div se, byl jsem. Ano, je pravda, že je scénář lehce nevyrovnaný a poslední dva sešity považuji za pouhý lehký nadprůměr, ale zbytek hodnotím jako skvělé kousky, které posunuly superhrdinský žánr mílovými kroky kupředu. Mám pocit, že velkou zásluhu na tom má Frank (a to mluvím o příběhu). Příběh je reálnější, vážnější a temnější, než tomu do té doby bylo. Odstranění té zbytečné a přehnané velkoleposti považuji za nejistý, ale velmi chytrý krok. Navíc je vše umocněné kresbou, která je úžasně inovativní, netradiční, zábavná, skvěle znázorňuje vnímání světa Murdockem a bojové scény mi přišly parádní. Je sice vidět, že se FM ještě hledal, ale I tak má kresba neskutečné kouzlo. Navíc postavy jako Octopus, Hulk, Urich, ale především Bullseye tomu všemu dodaly pořádné koule. Za lehkou nevyrovnanost scénáře bych strhl hvězdu, ale svou revolučností si komiks získal hvězdu zpět. Kousek, ke kterému se určitě nejednou vrátím!

Takhle by to minimálně mělo být! Jeden klasiků který bych zařadil do TOP5 zatím z UKK2.
Kresba je parádní, je na ní vidět ten přechod ze staré školy na modernu, fakt se mi líbila na klasik. Čte se to fajn, není to tak ukecané, jen chybí ještě lepší scénář příběhu.

Daredevila mám hodně rád a toto rozhodně nebylo vůbec špatné, na nejlepší díla s touto postavou se však tento komiks nechytal. Bylo zde několik částí a bohužel nebyly úplně vyvážené. Hned první sešit mi přišel hodně průměrný, ničím nevyčníval a časem na něj asi zapomenu. Část s Bullseyem naopak byla pecka a opravdu jsem se hodně bavil. Špatný nebyl ani Hulk, mírný nadprůměr. Sešit z nemocnice byl opět výborný, následován nemastným neslaným sešitem s Octopusem. Poslední dva sešity opět mírný nadprůměr. Celkově tedy spokojenost, ale například na novější Zmrtvýchvstání to nemělo.

I když vím, že to patrně není na plný kotel, jakožto odkojenec semicovského struku musím místopřísažně přiznat, že z této knihy bych svého času sral ono příslovečné maggi v kostkách. Razím tezi, že retro superhrdinského komiksu totiž vůbec nezačíná číslem jedna, ale asi tak číslem dvě stě (v případě třebas Spider-Mana) a ne náhodou se točí kolem roku 1980. Právě tehdy byla doba kdy Stan Lee scénáře už nepsal, ale jen podepisoval, Romitové kreslili, ale nekarikovali a Jim Shooter tomu všemu vládnul železnou profi pěstí uvědomělého byznys-mana. Naivní superhrdinství první čísel nahrazuje profesionální rutina, která má ještě o čem psát bez toho, aby zbytečně donekonečna omílala zažitá klišé z prvního sešitu a když už se nějaké objeví, vidíme ho teprve tak po šesté nebo po sedmé. A přesně takový Daredevil je. Přímočařejší svižné příběhy, které si na nic nehrají, nic zbytečně nekomplikují a nepřehrabují se v minulosti více než je zdrávo. Jsou napsané týpky, kteří komiksy žijí, ale také by se jimi v dlouhodobém horizontu rádi živili, takže chápou, že by je měli psát na trochu profesionální úrovni, což nutně neznamená nacancat tuny keců do mraků bublin, ale vymyslet funkční příběh bez zbytečných pindů. Kresba je pravda poplatná své době, ale je na ní znát, že "z toho kluka jednou něco bude". Takhle by mělo vypadat retro, které je (pro mě) bezezbytku jako jedno z mála čitelné i dnes.

Tohle je na "Ultimátním komiksovém kompletu" parádní a přesně proto mám jeho druhou řadu rád. Představuje nám komiksy, které mají v některých případech zásadní postavení v dějinách žánru, alespoň toho mainstreamového. Tady se ale dá říct, že to ani na tak starý komiks není špatné, není to tak upovídané, jako třeba komiksy Stana Leeho, ale přece jen to jsou hlavně epizodky, kterým chybí lépe propracované scénáře. Ale na rozdíl od některých jiných starších věcí, tohle se vám bude dobře číst a bude vás to bavit. Více: http://www.comics-blog.cz/2016/03/1128-ultimatni-komiksovy-komplet-120.html

Nebylo to tak ukecané, jako ty starší komiksy bývají, takže se to docela dalo, ale že by mne to kdovíjak bavilo, to kvůli tomu naivnímu a hloupému scénaři říct nemůžu.

Na Daredevilovi je znát, že je o něco mladší než většina klasik, co ve druh řadě UKK vychází. Ubylo zbytečného vysvětlovacího textu, což činí čtení příjemnějším. Nejlepší je rozhodně část s Bullseyem a pak rozhovor Uricha a Daredevila. Těmto částem bych dal i pět hvězd. I zbytek knihy je fajn, trochu slabší mi přišel jen úvodní příběh a boj s Octopusem. Z kresby jsem měl strach, jelikož mám pořád v paměti Claremontova Wolverina, kterého také kreslil Miller a nedopadlo to dobře. Tady je to naštěstí lepší. Není to sice žádná hitparáda, ale až na pár obličejů to jde. 72 %

Pozdni sedmdesata leta, Miller na zacatku kariery a Daredevil na pocatku prerodu v dospelejsi verzi sama sebe. Kvalita jednotlivych sesitu je prekvapive vysoka z cehoz samozrejme existuji i vyjimky napr. stretnuti s Hulkem nebo Octopusem. Tam se vraci duch let sedesatych, z Hulka je zase placka, ktera porad jen beduje sama nad sebou (pokud zrovna nemlati) a stejne tak se vraci vraci i zaplava vnitrnich monologu. I diky Millerove kresbe a praci s panely se to cte dobre.
Celkove je tento book lepsi nez predchozi DD v UKK2.
75%