1

Tahle kniha by ještě nejspíš ležela nerozbalená v jednom z knižních komínků u zdi, kdyby jeden z autorů, kreslíř Barry Kitson, nebyl hostem na vídeňském Comics-Conu. A protože oba díly JLA: Rok jedna jsou to jediné, co od něj mám, bylo jasné, že je musím rozbalit a přečíst. Zpočátku se mi příběh zdál naivní a jednoduchý. Možná to bylo proto, že autoři na začátku se samotným vznikem ligy vzdali hold původnímu vzniku z roku 1962 (ten je jako retro komiks na konci knihy). Potom ale příběh začal nabírat na komplexnosti a já jsem si ho náramně užil. V příběhu mají prostor nejen civilní životy jednotlivých členů ligy, ale nechybí ani reakce okolí na vznik ligy. Příběh totiž nezapomíná ani na ostatní existující týmy superhrdinů a my můžeme vidět jejich reakci na vznik ligy. S jedním z těchto týmu, s Doom Patrol, si dá dokonce JLA na konci této knihy týmovku a je to parádní. Nechybí ani rozpory mezi jednotlivými superhrdiny a rozčarování z toho, že i superhrdinové jsou většinou pořád jenom lidmi s jejich chybami. Určitě bych to nenazýval dekonstrukcí žánru, ale je to osvěžující.

Co se týká kresby, tak jsem možná ovlivněný tím, že jsem se s Barrym Kitsonem setkal, ale jsem s kresbou velmi spokojený. Je to velmi pěkný superhrdinský mainstream.

Prvá kniha je za mňa čistý priemer a to aj kresba. Páčia sa mi problémy členov Ligy, ale našu empatiu k nim neustále narušujú bitky, bitky a... bitky. Posledná zošitovka je tak trochu bordel, ale v komikse Batman/Flash odznak bol naňho odkaz. Nevedel som čo so mal od toho očakávať, ale nie je to žiadny zázrak. Prikonci to bolo pritiahnuté za vlasy - bola tam Doom Patrol a strašne ma to nebavilo :-/

Hodnocení obou dílů zároveň. Za mě čistý průměr, a to jak příběh, tak kresba. Líbilo se mi, že se autoři pokusili ukázat jednotlivé členy i v jejich běžném životě, ale to nestačilo, protože superhrdinská zápletka byla prostě průměr.

Celkově to připomíná spíše komediální vztahovku než akční komiks. Jednotliví hrdinové se snaží najít cestu ze sólové dráhy a začít spolupracovat s novými kolegy. Zatímco u jiných příběhů je dějová linka jasná, tady je utvářena formou náznaků a scén, které dávají smysl až v širším kontextu, přičemž konkrétních zvratů tu paradoxně tolik není. Nechybí ovšem sympatická nadsázka, nesklouzávající k parodii, zároveň ale také nepochopitelné proměny chování, kdy se uprostřed dialogu nějaká z postav naštve a vy ne vždy úplně chápete důvod. Taky protentokrát musím dát černý puntík redakci za nedostatečné představení souvislostí, protože kniha automaticky počítá s tím, že znáte starou sestavu JSA, o které například já nikdy neslyšel, takže spousta narážek šla zcela mimo mě.
Bonusový příběh je pak skutečný úlet, když JLA připravuje oslavu výročí s geniálními hláškami jako: „I když nemáme stálého velitele, jakmile dojde na uklízení, všichni uznáváme, že je šéfem Wonder Woman, takže zpátky do práce!“

Po viacerých dieloch plných Batmana a Supermana konečne pohľad aj na iných hrdinov DC. Úvod do JLA a hlavne pohľad do súkromia jednotlivých členov bol zaujímavý a akcie bolo neúrekom. V podstate ide o klasickú tímovú sci-fi zachraňovačku sveta. Musím sa však priznať, že použitý typ kresby mi veľmi nesedí a od zápletky by som očakával trošku viac. Na druhú stranu, Black Canary to zachraňuje, je to proste kočka.

Tohle beru jako takovou poctu dávným dobám komiksu. Navíc je zde plno situací, které na komiksy stříbrného věku odkazují a dělají to s grácií. Já, jako neznalec DC světa jsem samozřejmě pochytával jen střípky, které se mi navíc více poskládaly díky úvodníku a retro sešitu. Nicméně jsem byl nadšený, samozřejmě, že komiks obsahuje spoustu absurdností, nadsázek a přehnaností, ale když to beru v kontextu toho odkazu a vzdání holdu, tak mi to vlastně vůbec nevadilo. Navíc zde výborně funguje chemie mezi jednotlivými postavami, krásně je zde podáno to, jak se učí být superhrdiny. Osobně mi moc styl Waida nesedne, ale jak se říká – výjimka potvrzuje pravidlo. Původně jsem si říkal, že to je taková hezká čtyřhvězdičková záležitost, ale když přičtu výbornou kresbu a fakt slušné retro číslo, tak mi z toho vychází, že jsem byl vskutku nadšený.

Napoprvé zmatek a zmatek. Napodruhé jsem si dal záležet a už si to sedlo. Občas je teda střih úplně mimo, ale dá se to dohledat a i přesto příběh pěkně odsýpá. Kresba mi sedla a je příjemná. Prostě se to dá číst. Navíc ta epizoda, kdy ztratili schopnosti a dostali všelijaké protézy je úžasná. Snad jediné minus je v prezentaci těch Appelaxanů. Nebylo to nijak zvlášť evidentní kdo jsou a co jsou zač, co chtějí a jak se projevují. Dost jsem hádal v průběhu série, než si to ke konci trochu sedlo. Jinak slušně odvedená práce.

Krásný příběh, kde akce je jen vedlejší prvek a hlavní jsou vztahy a formování týmu. Chválím, že se neřeší pouze vztah Trinity jako všude jinde, ale zase mi přijde, že některé postavy nejsou prostě dostatečně zajímavé a silné, aby dostávaly takový prostor, jaký dostaly. Viz Black Canary, která v této knize neudělala v podstatě nic, co by stálo za řeč.

Mark Waid modernizuje JLA. Má to strašně pomalý rozjezd, ale jakmile se postavy dají do týmu, dynamika mezi nimi je skvělá.
3,5* http://bit.ly/2udsaeN

No byl jsem na to hodně zvědavý, hlavně proto, že jsem si neuměl představit jak bude origin JLA fungovat bez hlavní Trojice. U nás už máme k dispozici JL Počátek od Geoffa Johnse a Jima Leeho, který je čtivý, akční, moderní, byť trochu povrchní, ale jako origin a seznamovačka super. A co na to předchozí verze počátků Ligy z roku 1998?
Tak předně se tu nehraje tolik na akci. Ano, je tu (musí) ale není jí tolik a nemá takovou šťávu abych jí vypíchl jako vrchol příběhu. V jiných případech by tenhle fakt knihu automaticky sesunul pod průměr, ale naštěstí tady to vyvažuje jiný prvek, ke kterému se záhy dostanu. Pokud ještě chvíli zůstanu kritický, musím zaplakat nad záporaky, kteří také patří k tomu slabšímu. Ano, Superman a Wonder Woman tu zatím nejsou, ale když jde o tak zásadní věc jako zrození JLA, nebylo by záhodno jim tam hodit nějakého pořádného, snad i známějšího, záporaka, ať se trochu zapotí?
A teď pozitiva - jednoznačně příběh. Ten, jak jsem už psal, trochu odbývá věci jako záporáci a akce, zato se ale o to víc soustředí na postavy. To nemusí znít nijak neobvykle, ale rozhodně ne u všech komiksů mám ten pocit že nesleduju jen charakterově letmo nahozené postavy (správňák, drsňák, vtipálek...) ale plnohodnotné charaktery. Právě ony a jejich vzájemná interakce jsou tím, co tenhle komiks táhne dost nahoru, a nutí nás zajímat se co bude dál. Z toho plyne, že porovnám-li znovu s novějším Počátkem, každá verze má své klady na naprosto opačných stranách barikády, proto je těžké říct co je lepší a záleží hlavně na tom co kdo preferuje víc - jestli epiku, akci a dravost, nebo pomalejší tempo a důraz na postavy. Black Canary tu má konečně pořádnou představovačku, Martian Manhunter tu, vypadá to, taky konečně bude mít více prostoru - v několika komiksech už se u nás sice objevil, ale v podstatě jsme se o něm nikdy nic nedozvěděli. Aquaman má v ději také své místo a tak člověk nemá dojem, že je tu jen do počtu, a Barryho a Hala jako Flashe a Green Lanterna vidím vždycky rád.
Bohužel, co mi tak úplně nesedlo, je kresba. Je sice přehledná, ale na to, že komiks vycházel v r. 1998, ho to vizuálně táhne minimálně 10 let dozadu. V době kdy slavilo svou revoluční kresbou úspěchy nakladatelství Image a ostatní tak museli jít s dobou, je kresba Barryho Kitsona dosti zpátečnická. Dost to upozaďuje i ty zmiňované akční scény, není to dravé, spíš mdlé. Kitson není špatný kreslíř, ale zrovna do tohoto typu komiksu se mi moc nehodil. A ty barvy jsou taky až moc retro, na tu dobu bych očekával že takový zásadní komiks se bude snažit vypadat moderně, aby strhl nové čtenáře.
Jinak jsou tu občas parádní camea, a poprvé se tu představí českému čtenáři Doom Patrol. Musím říct že mě docela chytli a doufám že tu od nich něco taky vyjde (prý Doom Patrol od Morrisona jsou super, ale já a můj vztah k němu... radši ty nadšené výkřiky beru s rezervou). Někdy opravdu povedené hlášky, plynoucí právě z chemie mezi charaktery, a některé nápady jako 'odebrání' schopností Ligy v závěru... to se nevidí každý den, docela hnus. Což myslím jako pozitivum :)
Závěrem? Asi jsem čekal něco epičtějšího, moderněji pojatého (zejména vizuálně) a prostě mi tam dost věcí chybělo. Zároveň ale jsou tam jistá pozitiva která bych dopředu nečekal, a to z toho dělá příjemné překvapení. Bonusový příběh pro mě super, já tohle retro prostě můžu, je skvělé že se k nám takovýmhle způsobem dostávají i tyto příběhy. Jen proboha - co tam zase dělá Luskač Carr?!?! A to nejen v bonusovém, ale i hlavním příběhu??? Tohle je opravdu postava zralá na to, aby si ho do parády vzal Lobo se svým hákem...

Kniha "DC komiksový komplet 14: JLA - Rok jedna, kniha první" dějem zásadně nevyniká, je to formování týmu ve světle hrozby. Tým je různorodý, je zde spousta vtípků, mnohdy se opakují, lehce to čerpá z děje "Watchmen", ale nemá to žádnou hloubku. Prostě mainstream o vzniku týmu. Více: http://www.comics-blog.cz/2017/07/1483-dc-komiksovy-komplet-14-jla-rok.html

Tuhle JLA můžu. Je mnohem sympatičtější a lidštější než ta, ve které hraje prim Trinity. Vrhám se na druhý díl a doufám, že bude minimálně stejně fajn.

Všude se (aspoň v zahraničí) se vychvaluje Babylonská věž, ale po přečtení tohohle jsem došel k názoru, že mě to bavilo o chloupek víc. Příběh je diametrálně odlišný od Ligy spravedlnosti: Počátek, která popisuje vznik týmu pro kontinuitu New 52, ale neskýtá o nic menší zážitek. Vůbec nevadí, že tu chybí celá Trinity, protože tyhle postavy si vystačí sami o sobě. Kvituji hlavně zapojení Black Canary, protože v česky vydaných komiksech se moc nevyskytuje. 80 %

Odjakživa jsem měl víc rád Marvel než DC. Na DC mi někdy vadí, že superhrdinové jsou polobohové, kteří na rozdíl od marvelovských "lidských" hrdinů buď dramaticky pózují v trikotech, nebo hravě mlátí protivníky desetkrát větší, než jsou oni sami.

V JLA: Rok jedna zvolil Mark Waid přístup, který bych se odvážil nazvat marvelovským - hrdinové nejsou úplně dokonalí, mají problémy jak mezi sebou, tak sami se sebou -
Aquaman nerozumí lidem a cítí se jako, ehm, ryba na suchu (omlouvám se), Black Canary jako jediná žena v týmu musí čelit narážkám od kolegů i veřejnosti, Hal Jordan je nevychované hovado, apod, takže postavy působí realisticky a sympaticky. Když k tomu přičteme špičkování mezi postavami, superhrdinské bitky, rozhodnutí vynechat klasickou svatou trojici S+B+WW a hostování dalších ne úplně provařených postav (Doom Patrol), vyjde nám z toho zábavný a odlehčený komiks, který má spad, nehraje si na nic zásadního a slušně člověka zabaví na jeden příjemný podvečer. A to je koneckonců přesně to, co od superhrdinského komiksu chci.

Doplňkový retro sešit o původním zrodu Ligy doporučuji přečíst ještě před hlavním příběhem.

Fimi: bodejť by to bez Cyborga nefungovalo, když je členem JL teprve poměrně krátkou dobu.

Prakticky souhlasim s Fimim, jen to hodnotim jako prumer a ne lepsi prumer.
65%

Jako není to špatné, jde vidět že i bez Cyborga, Batmana, WW a Supermana to jakž takž funguje. Je tam humor, celkem příjemná akce a není tam tuna balastu a vaty....ale něco mi tam chybělo, druhou knihu jsem ještě neotevřel takže hodnotím jen tuto knihu a ne celek Rok jedna....za mě příjemný průměr, ale nevim jestli se k tomu někdy vrátím. Bylo to fajn, ale četl jsem lepší