4

Fred Dewilde je pseudonym padesátiletého francouzského grafika, jednoho z těch, co přežili teroristický útok na pařížský klub Bataclan v listopadu 2015. Po obrovské úlevě, že z té hrůzy vyvázl živý a zdravý, následoval šok, strach a hlavně záplava otázek. Fred Dewilde se s traumatem vyrovnal po svém: svůj děsivý zážitek převyprávěl v komiksu, kde čtyři útočníci dostali podobu kostlivců-jezdců z Apokalypsy, následné pocity, noční můry, provinilost přeživšího a zkušenosti s vyšetřováním a s reakcemi přátel a rodiny popsal v krátkých a výstižných textech, také doprovázených jeho vlastními ilustracemi.

Scénář: Fred Dewilde
Art: Fred Dewilde
Lettering: Alena Tejnická (Sarah)
Překlad: Katarína Horňáčková
Redakce: Ludmila Böhmová, Milan Dorazil, Ivana Tomková

Žánry: životopisný
ISBN/ISSN: 978-80-257-2154-4 (Argo)
Vazba: lepená v měkkých deskách
Formát: 222 x 314 mm
Tisk: černobílý
Váha: 239 g
Stran: 48
Cena: 198 Kč
Originál: Mon Bataclan (Lemieux Éditeur)

Netorack21.10.2020 16:17Můj Bataclan
V podstatě psychoterapie a vypsání se autora z asi opravdu traumatického zážitku, jehož sílu si ostatní neumí ani představit. Jsem rád, že jsem si to přečetl, spíše ale kvůli věcnému obsahu, než že by to bylo komiksové dílo.
choze12.10.2020 13:16Můj Bataclan
Komiks je krátký, kresebně nic moc a nic moc se mnou ani neudělal. Následující text popisující co bylo pak - autorovo trauma, návrat do normálního života a zamyšlení se nad tím, co se stalo a proč - zaujme snahou vidět věci v širších souvislostech a hledáním odpovědnosti u celé (francouzské) společnosti.
Lobok25726.3.2018 11:53Můj Bataclan
Komiks je tu spíše jen na úvod... Úvod do myšlenek člověka, který zažil/přežil... Sonda do posttraumatického stavu, kdy návrat do obyčejného života s obyčejnými "starostmi" je skoro až nemožný. Text, který převažuje nad obrazy, možná vystihuje prázdnotu a zmatek mysli lépe, než by vyjádřil samotný komiks. Pátrá po příčinách tragédie, řešení nenalézá... Nenechat se pohltit strachem a nenávistí... ?
3DD!325.10.2017 10:37Můj Bataclan
Část je vyprávěná skrze komiks, ale větší prostor je věnovaný myšlenkám a úvahám samotného Dewilda. Táty od rodiny, který se chtěl jen z koncertu dostat domů živý. Jeho myšlenky nikam nevedou, vlastně ani nikam vést nemají, jde jen o názor. Jde pouze o formu terapie.
George Walker Bush^admin11.8.2017 17:30Můj Bataclan
Nedlouhý komiks rozhodně neoslní po výtvarné stránce, ale emoce rozhodně vzbudí, místy z něho skutečně mrazí. Stejně jako doplňující text (neměl by Dewilde podobně jako Antoine Leiris se svou Vous n'aurez pas ma haine napsat spíše knihu?) působí trochu jako chaotické uvažování a popisování pátého přes deváté, ale ve skutečnosti se zde dotýká mnoho závažných témat jako je pocit viny, nenávist, paušalizace, ghettoizace či smrt. A to optikou díky zkušenosti, kterou my naštěstí nemáme. Snad dílo jako určitý druh psychoterapie pomohlo.

Celkový dojem: 60%