7

Líbí se mi jakým stylem Jason Aaron píše tuto sérii. Aaron by si mohl spoustu věcí ulehčit, být přímočařejší, soustředit se na hlavní dějovou linku, případně si připravovat půdu pro velké finále. Ale to evidentně Aarona, tak moc netrápí a chce prostě vypravovat příběhy a vyplňovat jisté mezery v ději. Takže proto dostaneme pár odboček a teprve pak se může pozvolna pokračovat v ději. Úvodní příběh je hodně lidský a sedl mi tak moc, že jsem ho četl dvakrát. Sice je nepodstatný pro hlavní děj, ale je to hezký kontrast k většině postav z hlavního příběhu. Další část je věnovaná Šunce, a byl to zajímavý příběh. Jsem rád, že Aaron dal této postavě prostor, a ukázal nám, kým skutečně Šunka je, a co se mu občas honí v hlavě. Příběh, který nese jméno Rodinná tradice je parádní, a hodně jsem si ho užil. Navíc má parádní závěr, u které si řeknete, že historie má tendenci se opakovat, a je to hnusný začarovaný kruh. Závěr si pro sebe krade hlavní dějová část Nechtěné, u které Aaron vytáhne velmi citlivé téma a velmi depresivně ho rozebere, a dát nám nový pohled na některé věci. Dashiell a Carol to dost posrali, každý jiným způsobem, ale posrali to, a teď musí vymyslet jak to spravit. Otázkou je jestli se to dá spravit, a jestli o to vůbec stojí. Aaron vláčí tuto dvojici hodně ošklivým svinstvem, a nutí je, aby se stali svou lepší verzí. Aby se smířili s tím, co udělali, aby se dokázali očistit od minulosti, a začali hledět do budoucnosti, které se oba tolik bojí. Nejkrásněji je to vidět na scéně na silnici, která silně a dojemně ukazuje, to co by hrdinové chtěli, a to co si nakonec zvolí. Rezervace v rytmu blues je povedený a silný svazek, jenž má vynikající momenty a parádní části, ale jako celek lehce drhne a nemá takový tah na bránu. Nicméně to nic nemění na tom, že jsem opět spokojený.

Děj nám zde lehce zpomaluje a rozvíjí nám již dobře známé postavy. Rozhodně bych ale tento díl nenazval bokovkou, kterou při čtení celé série můžete přeskočit. Pevně věřím, že se jedná o malinký dílek tohoto unikátního depresivního puzzle.
Vypíchnout musím noční scénu mezi Carol a Dashielem na silnici, kde jsem byl atmosférou doslova pohlcen.

„Niektorí ľudia počujú svoje myšlienky neradi. Možno preto, že ich myšlienky za veľa nestoja.“ Je to pecka. Je to bomba. Je to zatiaľ najdlhší diel (ešte dlhší, ako dosť dlhé Mŕtve matky) a ide do riadne hlbokej hĺbky. "Hlavný" dej zdanlivo spomalil, ale niekedy musíte spomaliť, aby ste došli do cieľa. Túto múdrosť nepovedal nikto menší, než Arnold Schwarzenegger - a mal samozrejme pravdu. V Rezervácii v rytme blues do úzadia ustupuje Dash a naopak do popredia vstupuje Šunka. Ruku na srdce, určite ste aj vy čakali, kedy sa to stane. A stalo sa to práve teraz. A znova úžasne. Neviem, čo by som tomu vytkol. Možnože úvodné slovo, ktoré tu prekvapivo chýba. Ale inak nemám čo. Toto je proste neuveriteľná séria. Neuveriteľná.

Tento díl není sice tak napínavý, jako předchozí, ale to mu vůbec nevadí. Více se tu pracuje s postavami a celkově to na mě mělo větší emocionální dopad. První příběh je úžasnej kraťas se skvělou myšlenkou a dokonalou závěrečnou pointou. Příběh se Šunkou mě naprosto překvapil. Aaron tady zvládne mistrně začlenit sociální problémy do příběhu bez toho, aby to vyznělo nuceně, či zbytečně. To stejné platí pro nejdelší příběh "Nechtěné". Lidi dělají chyby, ve Skalpech to platí dvojnásob, ale všichni jsou napsáni tak realisticky a upřímně, že jsem s nimi soucítil a na konci i slzička ukápla.

Díl, který se velmi zaměřuje na jednotlivé postavy (i na ty, které zatím neměly moc prostoru). Poslední číslo bylo bylo nabité emocemi, jako už dlouho nic, co jsem četl. Komornější, ale stále dokonalý díl.

Je to temné. Je to nebezpečné. Je to veľmi drsné. Je to sakra dobré. Vlastne, čo dobré. Je to výborné!
Viac na webe Multiverzum.sk => http://multiverzum.sk/skalpy-7-rezervace-v-rytmu-blues/

Po prohloubení koloritu a charakterů dvou vedlejších (jedné nové) postav následuje dosud nejdepresivnější kapitola Skalpů - 'Nechtěné'. Mít a vychovat dítě není nikdy snadné, obzvlášť na dně v Bohem zapomenuté indiánské díře; a tak nás v pomalém "bluesovém" rytmu Aaron a Guéra vymáchají ve flashbacích NEradosti z početí nového života u většiny zúčastněných a naprosto mistrovsky zachytí vakuum z toho, co mělo být řečeno, ale nenašla se na to odvaha.

Během čtení jsem pořád čekal na příběh, který dal název této knize - Rezervace v rytmu blues. Ten ale stále nepřicházel a na konci mi došlo, že pomalé, smutné a melancholické blues je sjednocující metaforou ke všem příběhům v knize. Ačkoliv jde o nejtlustší knihu v sérii, tak přesto příliš neposunuje děj kupředu. Spíše je takovým tanečním přešlápnutím na místě, aby mohl následovat další důležitý krok. Přesto to není díl zbytečný a přináší spoustu momentů k zamyšlení a rozjímání.

Lehounce jsme zpomalili tempo, ale životy v této knize nečekalo o nic méně hnusného marasmu a bezvýchodného zoufalství. UFF - tak a konečně přichází čas na díly, které jsem ještě neměl tu čest číst - a to si teda užiju!! Není jak to číst v kuse.

Šestá kniha nasadila laťku pěkně vysoko a na tomto dílu je to vidět. Zase se budu jednouv hodnocení opakovat když řeknu, že jednosešitový příběhy nemám rád, takže u mě tato kniha lehce zklamala. Unwanted je celkem solidní příběh z hlediska komiksu, ale slabý v rámci Skalpů. Za mě 4*.

Po zběsilém Hlodání tady máme menší zvolnění, kdy je třeba některým protagonistům vyčistit hlavu (doslova) a trochu umírnit rozervané emoce. Ovšem, že by se to obešlo bez následků, to teda ani náhodou. Až mi chvílemi vadí, za jakou mez Jason Aaron události hrotí. Na druhou stranu, suše se obejde bez příkras a bez patosu, a přesto má jeho příběh sílu hrdinského eposu.
Tentokrát je album tvořeno čtveřicí epizod, z nichž každá nějakým způsobem opět tvaruje charakter toho kterého hráče nebo dává čtenáři nahlédnout do jeho nitra kvůli pochopení motivací. A přestože je to čtení drsné jako jízda na pološíleném mustangovi, autorova schopnost balancovat na ostří kriminálního noiru v indiánské rezervaci je prostě obdivuhodná. Jistě, na povrchu je špína, hnus a úpadek, ale někde hluboko uvnitř ožívá odkaz velkých náčelníků. Přes thrillerovou fasádu jsou tak Skalpy hlavně o lidech v mezních situacích, kteří často mají na výběr pouze mezi zlem a ještě větším zlem. Ale přesto s tím nějak dokážou žít.

Príbeh sa veľmi neposunie a prešľapuje na mieste, ukazuje sa znovu veľa z minulosti postáv, odhaľujú sa znovu niektoré do väčšej hĺbky a síce je to bez akcie, je to zatiaľ možno najemotívnejší diel Skalpov. Perfektne napísané a pri stretnutí Dashiela a Carol som takmer ani nedýchal. Veľmi sa mi na tejto sérii páči, že väčšina postáv nie je čiernobielych, odkrývajú sa ich motivácie, minulosť, osudy a táto komiksová séria má celkovo veľmi kvalitné a silné postavy. Chcel som dať pôvodne 4*, ale nejde to. Plný počet.

Tak to tedy bylo opravdu komiksové blues plné obyčejných lidských emocí. Mnohdy smutné, melancholické, dojímavé. Životní splín a ztráta hodnot, v které člověk věří, nalezení jiných životních cílů. Autor hodně zpomalil, udělal větší či menší odbočky od hlavního děje, ale v žádném případě neubral na kvalitě. Každý příběh je skvěla napsán a čtenář si musí vrnět blahem na každé straně.

Toto by si zaslúžilo aspoň sedem hviezd z piatich.

Tak to zas byla pořádná dávka beznadějné deprese. Na druhou stranu si člověk uvědomí, že děti jsou největšími poklady, co v těch životech máme. Teda já to aspoň tak vnímám.

Aaron opět příběh kdovíjak daleko neposouvá, ale skládá další díly skládanky do sebe a tvoří naprosto neskutečnou komiksovou sérii, která nemá obdoby.

Celkový dojem: 90%

I přesto že Aaron ve svém příběhu zpomalil nabízí stále skvěle napsané postavy a jejich osobní problémy podané tak, že z toho máte až depku. Vůbec nevadí že se zde příběh moc neposouvá, protože je vidět, že i tak stále přímo směřuje ke svému cíli. Je to něco jako když jedete po dálnici a pak sjedete do vesnice, kde musíte zpomalit, ale přesto si jedete svojí cestu do cíle. Přesně to dělá Aaron v této knize. O kresbu se tentokrát postarali rovnou tři různí kreslíři. V kresbě je hodně znát spolupráce mezi nimi, protože ani jeden z nich nějak nevybočuje a drží stejnou stylizaci. Zezelj má trošku jednodušší a barvitější kresbu, ale Furnó a Guéra, to je téměř neroznatelné. Guéra je stále mistr, ale Furnó se tentokrát opravdu předvedl. Za mě tedy stále pecka a teď jen nějak překlepat čas než přijde další díl. 90%

Nejlepší série dost zpomalila své tempo, ale vůbec to není na škodu. Hned první sešit mě dostal svou naprostou obyčejností a dalo by se říct bezvýznamností. Ale je to tak skvěle napsáno, že jsem to i tak hltal. Příběh se Šunkou je to nejlepší, co tato kniha nabízí, dokonce bych řekl, že to je zatím jeden z nejlepších sešitů této série vůbec. No, další příběhy o moc nezaostávají a my tak dostáváme další obrovskou nálož výborného dramatu. Tentokrát se autor daleko více zaměřuje na obyčejná lidská dramata, ale i hlavní příběh se nám trochu posouvá, jelikož se například dozvídáme, kdo je Dashiellův otec, a že bude mít ještě velmi významnou roli. Tahle je komiksová série je prostě výborně napsaná a má neuvěřitelně uvěřitelné charaktery. Žeru to a těším se na pokračování. Jo a kresba je stále parádní, ale je prostě vidět, když má tužku v ruce Guéra, to je prostě lahoda…

Muzika, kterou Aaron hraje je možná blues, ale místo ladných zvuku kytary má tóny složené z čvachtání převalujícího se feťáka v louži zvratků. Do rezervace přišla zima, ale v jádru vře tajenými emocemi. Téma nechtěných dětí a potratů s nimi spojeným je zpracováno překvapivě citlivě a zasáhne čtenáře přesně tam kde má (v tom zbytečku duše) i když jde o dvě feťácké trosky, které si za své problémy mohou z velké části sami a zaslouží si je. Na scénu navíc přichází táta a pasáž ze Saigonu je vyloženě vymazlená. Finále je za rohem, cítím to v kostech.

Kniha "Skalpy 7: Rezervace v rytmu blues" je zpomalením tempa, ale myslím si, že je to zpomalení, které rozhodně sérii nijak neublížilo, protože díky tomu mohl Jason Aaron ukázat, že má v kapse i menší, ale o nic méně skvělé příběhy, jejichž čtení vás dovede naplnit různými, ať už příjemnými nebo nepříjemnými pocity. Více: http://www.comics-blog.cz/2017/11/1563-skalpy-7-rezervace-v-rytmu-blues-90.html

Skalpy #07: Rezervace v rytmu blues - Lehce odpočinkový díl, ve kterém hlavní dějová linie ustupuje do pozadí a my máme možnost pozorovat osudy obyčejných lidí, poodkrýt některé dosud nezodpovězené otázky, nebo si udělat lehký exkurz do minulosti a poznat otce hlavního hrdiny. Všechny příběhy tentokrát sázejí na pomalé tempo vypravování, akční scény se vyskytují jen zřídka a všechno nasvědčuje tomu, že finále se už pomalu blíží. Rozhodně se právem jedná o jednu z nejlepších sérií co zde v současnosti vychází ... Za mě 5*!

Nekdo by mozna rekl, ze jde o "vycpavku", ale ja rozhodne ne. Ja jsem si uzival kazdou bublinu. Pokud bude finale tak fatalni jak si myslim, ze bude, tak postavy proste nevyhnutelne potrebuji sirsi emocionalni zaklad, ktery timto dilem dostavaji.
90%

Po šesté drtící knize je blues tak trochu ústupem ze Skalpových pozic. Aaron zpomaluje zběsilé tempo z předchozí knihy a spíš než hlavní linie se tu detailně rozvíjí charaktery tří postav a jejich životních trablů čítající věci jako těhotenství, závislost na drogách a přístup ke svým vlastním kořenům. Minimálně Šunkova vsuvka jede však dobře v duchu předchozí knihy a má významný dopad na hlavní dějovou linku, jejíž monstrózní vyvrcholení přijde v dalších dvou knihách. Kniha je nadechnutí před bouří.

Tak si to nech u Crwe vyměnit

tak dnes mi přišly moje Skalpy. vypadají takhle:

Tak to je 100% profesionální přístup, jste fakt borci!!

Teda to je škody, doufám, že to Crew přežije, to musí být peněz spláchnutých do kanálu.

Tak to klobouk dolů

Tak dnes jsme to probírali na redakční poradě. Jde o to, že komiks byl vytištěn z podkladů o nižším rozlišení, což sice vyloženě nemlátí do očí, ale pozorný čtenář si toho může všimnout. Takže jsme zastavili distribuci a zastavíme i prodej a budeme to tisknout znova. Samozřejmě, ti, co už si knihu koupili, mají nárok na výměnu.
Omlouváme se.

Ad pixely. Ano je to bohužel tak. Někdo dokonale zprasil podklady pro tisk. Je to v celé knize. Jediná linka není bez kostiček. Snad Crew najde pachatele a dá mu ochutnat lobova háku.

Tormentr : Protože se všechno podstatné z dějové linie vyřeší v deváté knize. Desítka je v podstatě už jen takový epilog a od hlavní linie je oddělená časovou prodlevou v příběhu. Cca rok, nebo tak.

to Tormentr: Stačí komiks otevřít a podívat se. V porovnání s ostatními alby je tam výrazný rozdíl.

to Koci: Bohužel nemá. Škoda.

Koci, trudoš: Můžete udělat nějakou fotku nebo scan, ze kterého by to bylo vidět? Pokud ne, tak to nebude snad tak hrozné.

trudoš: no jo :) řešení to ale stejně asi moc nemá co? :D

to Koci: Hurá - už jsem se bál, že jsem jediný, kdo to vidí. Zatím jsem nenarazil na "čistý" výtisk, bohužel to vypadá na šotka v celém nákladu.

Zdá se to jenom mně, nebo vám taky příjde tisk v některých místech lehce rozostřený zblízka až rozpixelovaný?

to louza: Proč píšeš, že vyvrcholení přijde v dalších dvou knihách, když to má deset dílů?