5

Barevné stránky fajn, naprosto zmatený děj. Takové to filozofování o tom co dělá člověka člověkem, a jestli je syntetický člověk ještě člověk, a otázky o existenci duše. Až do půlky knížky jsem nevěděl o čem to je. konec nám to vysvětlí, ale dát domu 3 hvězdičky prostě ne.

Nedává to to smysl a leze mi to nervy. Nechápu, jak může dát někdo tři hvězdy a víc, i když tomu vytýká to, co já.

Tak k tomuhle autorovi mám vyjímečný vztah, protože první manga obrázek, který jsem kdy viděl pocházel právě od něj; kresba kyborga otištěná v nějakém časopise jako ilustrace ke článku o manze. Jako harant jsem absolutně nechápal na co se to koukám, fascinovalo mě to a odpuzovalo zároveň. Časopis letěl z baráku, ale na tu kresbu jsem nezapomněl.
Nikdy by mne nenapadlo, že se jednou Masamuneho tvorba dostane do mých pracek a já nad ní budu moci žasnout naživo.
Příběh ukrytý v Ghost in the Shell chápe asi jenom sám Shirow Masamune, pokud vůbec, ale to mi fakt nevadí. Chápu to mizerné hodnocení tady, já se k němu nepřipojím. Mě stačí zírat na fantasticky vymakanou Motoko a všechny ty detaily kyberprostoru, do jejichž vykreslení toho autor tolik vložil. Nadšení z tohohle světa mě jen tak neopustí.

Čtení to oddychové určitě není... Srovnávat s prvním dílem nelze. První díl kyberkriminálka s politickým přesahem a díl druhý? Hackerský kybertechnothriller? Mnohokrát jsem se musel vracet, abych se zorientoval, cože se to děje. Mnohokrát raději přečetl znovu deset předchozích stran. A to není dobře. Asi mi chybí nějaká část japonského mozku, která tohle umí číst "jedním dechem". Ve výsledku se to ale vymyká všemu, co jsem kdy četl. Jak lépe zobrazit virtuální boj v kyberprostoru? Místo vojáků a raket se vysílají viry a podprogramy. Jak lépe zobrazit umělou inteligenci, než dokonalou sexy kočku v sukni, která nejde pro otočku s kopem daleko? Čtení to oddychové určitě není... ale něco to ve mně zanechalo a to se počítá.

Jednička mne bavila, dvojku jsme nedal. Třikrát jsem se snažil dostat alespoň za první čtvrtinu a ani prd. Vůbec netuším, co a proč se děje. O počítačových sítí a obecně hardwaru něco vím, ale i přesto nerozumím. Asi bude problém v tom, že mangu nemám kdovíjak načtenou. Kromě jedničky Ghost mne oslovil Crying Freeman a Akira.

I kult může spadnout do pouhého nadprůměru. Pokračování mangy s podtitulem Man-Machine Interface mírně odbočuje od stylu prezentovaném v prvním díle. Shirow Masamune zde nerozvíjí příběhy o jednotce ze Sekce 9, ale věnuje se (jak deklaruje již na přebalu) čiště hlavní hrdince Majorovi - Motoko Kusanagi, která na vlastní pěst řeší případy související s kyberterorizmem a už to není ono. Děj postrádá potřebnou gradaci. Infantilní úlitby měli své místo i v prvním díle, jen u nich Masamune tolik netlačil na pilu. Druhý Ghost in the Shell trpí klasickou nemocí pokračování. V honbě za senzací ztrácí sebe sama a zlepšuje se pouze po formální stránce.

U prvního dílu jsem trochu přimhouřil oko, protože filmy žeru, ale tady prostě nemůžu.
Je to dost nepřehledné / zmatené a strašně hektické. (téměř v každém okénku se dějí alespoň 2 věci najednou)
Některé "termity" nedávají smysl ani v přenesené podobě, tak že si člověk říká, zda má autor nějakou hlubší představu, jak fungují počítačové sítě, nebo fyzika (například šíření signálu ze satelitů ve vodě / pod zemí)

Oproti prvnímu dílu může kniha vypadat chaoticky, protože se převážná část děje odehrává v kyberprostoru a Motoko často mění identitu. I díky tomu po čtenáři požaduje alespoň základní znalosti sítí a počítačové terminologie. Pokud se na ní ale dokážete soustředit, znovu vás vtáhne nejen úchvatnou kresbou.

Hlavním problémem The Ghost in the Shell 2: Man-Machine Interface není jen to, že je nezáživný a nepřináší v rámci vlastního universa nic moc nového (krom osudů hlavní hrdinky), ale i to, že je zoufale upovídaný a ta „filozofie,“ která dříve fungovala, zde povážlivě vrže. Co se týče „obrázků,“ tak Shirow Masamune lidově řečeno umí, a je to hodně znát. Jeho výtvarný styl je natolik jedinečný, že ho (troufám si tvrdit) od ostatních autorů velmi snadno odlišíte. A když dojde na panely, kde se neodehrávají statické „virtuální orgie,“ ale dostane se nám nějaké té akce či pohledu na futuristickou krajinu, je to opravdu radost pohledět. Ostatně jen díky kresbě si tato manga udržela mé vyšší, než podprůměrné hodnocení. Do jejího čtení jsem se místy musel opravdu hodně nutit a znovu se k ní asi už nevrátím. Což je možnost, kterou u „jedničky“ nevylučuji. V zásadě se tak jedná o typické pokračování kultovní výchozí látky. Snaží se být jiné, větší, lepší a zásadnější, ale přitom selhává v těch nejzákladnějších bodech, na kterých její předchůdce stál a celkem jej tak vůbec ničím nepřekonává. Snad jen výrazným posunem kresby a coloringu… Více zde: http://nafilmu.cz/2017/12/komiks-the-ghost-in-the-shell-2-man-machine-interface-2017-kdyz-pokracovani-kultu-neohromi/

Musím říct že oproti jedničce, která nebyla kdovíjak oddychové čtení, ta náročnost ještě stoupla. Některé strany jsem musel číst vícekrát a stejně jsem se v pochopení co se tam vlastně děje dost plácal. Hodně textu, místy šílené obrazové koláže. Od poloviny už jsem si spíše užíval kresbu a nesnažil jsem se trápit s nějakým hlubším pochopením. Ještě si to v budoucnu dám určitě jednou a možná už to nebude tak moc velké wtf.

Bohužel nemůžu napsat kladnou recenzi, protože není na co. Když se avizovalo, že na veletrhu knih vyjde "jednička", věřím, že nejen mně bilo srdce o "sto šest". O to víc každý, troufnu si říct, netrpělivě čekal na vydání "dvojky" a potažmo pak ještě "jedna a půlky". V Comics Pointu někdo možná rukou přehrábl pár stránek anglického vydání obou tzv. pokračování - opět nechápu to americké zrcadlové převrácení stran... Proto když jsem se doslova vyřítil do obchodu s vidinou, že ten komiks dnes koupím a zítra přečtu, mé nadšení s postupujícím čtením dalších kapitol ochabovalo a ochabovalo až zůstalo na bodu mrazu. Opravdu nechápu logiku celé té knihy. O co tam sakra jde... Co má tohle všechno znamenat. Možná jsem to jen nepochopil a věc je skrytá, nebo to snad chce ještě 2. až 3. čtení v delších časových rozestupech, ale já tam prostě nic nevidím. Až samotný konec, resp. 5. kapitola už trochu vrhla světlo na určité otázky a témata v příběhu. Myšlenka a nápad (naprosté ovládnutí technologií/technologie - dosaďte si sami, jak to vidíte, obě podstatná jména jsou v singuláru) je v pořádku a srozumitelná, ale to provedení je prostě na můj vkus nekoncentrované - volně přeloženo, rozstřelené na všechny světové strany. Často se nacházíme ve virtuálním světě, kde se jen kecá a kecá a mění se maximálně úhel pohledu na hlavní hrdinku s jejími 3D robo-prasátky. Proč ta 3D grafika ještě k tomu... možná je to jen optický klam, protože v černobílé to tak evidentní není. Věděl jsem, že se bude jednat o sérii příběhů související se světem nastaveném v prvním románu, ale netušil jsem, že celá kniha vlastně ani příběh nemá. Působí to na mě dojmem jakéhosi záznamu nebo přepisu nějaké minulé události, s kterou si někdo dal péči zaznamenat v grafické podobě. Jestli na někoho působím, jako neznalec nebo primitiv nechápající pravou a skutečnou hodnotu tohoto díla, tak se hluboce omlouvám a rád se nechám poučit, abych tam viděl něco pozitivního. Ne, vážně, poučte mě, pokud jsem slepý. Mám sto chutí dát 1 hvězdu, ale jelikož je to Ghost in the Shell, tak +1 a kresba vše zachránila, takže další +1 hvězda. Velké pozitivum toho všeho je grafické zpracování, až na výtku viz výše. Krásné záběry na Motoko a celkové zpracování detailů, jak virtuálního světa, interiéru, tak i exteriéru jsou vynikající a ten přechod jestli je to ještě cyberpunk nebo už post-apo je vskutku lahoda pro oči. To je ale vše. Vůbec mi nevadilo, že je to barevné a jenom na pár stránkách černobílé. Zajímavý protipól k jedničce. Doporučuji pouze fanouškům a mangafilům. Určitě si to přečtu ještě jednou-dvakrát. Na tento svět potřebuji odstup a perspektivu.

Obrovska hromada textu, ktery je jen proto aby byl. Polovina toho nedava smysl a to co dava smysl je slabe. Navic autor porad mudruje a poucuje, ale ze to o cem nekolikrat pise jako o LAN je ve skutecnosti WAN to mu nedochazi a vubec ta jeho hightech ma misty vyslovene detinske pojeti. Za me horsi nez prvni dil.
55%