9

Mnoha linkový díl, který dospěje aspoň v něčem do svého konce. Těžko hodnotit, pořád mi vadí kresba a momenty vykreslující minulost. Příliš mnoho postav nepřispívá k přehlednosti, jednotlivých panelu. Ovšem příběh jako takový je dobrý a mám chuť i nadále pokračovat v jeho objevovaní.

Tokijský ghúl #08 - Paralelní sledování několika dějových linek pokračuje, přesto však na konci knihy dojde hned k několika uspokojivým zakončením. Čtenář tak může téměř libovolnou knihou plynule naskočit / vyskočit z příběhu a přitom nebude mít ani pocit, že by byl o něco ochuzen. Navíc pokud je 'velké finále' opravdu tak neuspokojivé jak většina lidí prezentuje, tak o to víc má tento díl svůj význam v sérii. Kaneki, Tóka i ostatní si zde projdou mnoha zvraty a ač jsem o tom při čtení vůbec nepřemýšlel, musím hodnotit maximálním počtem ... Za mě 5*!

// Společný komentář ke všem dílům. Obsahuje lehounké SPOILERY //
Na sérii jsem se vcelku těšil (námět super, prvotní zápletka taky) a vcelku to i vypadalo dobře, ale podle mě se to zase dostalo do té typické mangové rozplizlosti, kdy se kupí stránky, kapitoly a celé knihy a zas tak moc se toho neuděje. Pořád souboje na život a na smrt, ale nakonec se stejně oba válečníci rozlezou každý do své zotavovny. Komentáře zde na comicsdb jsem si četl až po přečtení celé série, takže ten názor, že souboje jsou strašně nepřehledné, jsem si vytvořil sám. Šlo to až tak daleko, že některé kratší souboje jsem prostě přeletěl očima a až na konci jsem se z bublin snažil vydedukovat, co kdo komu udělal. Úplně to křičí třeba v porovnání s Gantz, kde jsou klidně za kapitolu dvě citoslovce a tři výkřiky, ale člověk prostě ví, co se komu stalo.
Další věc, co mě žrala, jsou ty betlémy postav, chvílemi to vypadá, že se autor rozkračuje k sáze minimálně rozsahu Hry o trůny. A ten konec nekonec... aspoň trochu zakončení si těch čtrnáct knih zasloužilo. Dávám všem dílům tři hvězdy, těm, které mě zaujaly trochu více (1, 7, 8) pak čtyři.

Kanekiho změna byla završena stejně jako arc Aogiri. Vyvrcholení příběhu bylo poměrně uspokojivé, ačkoliv se zde nacházelo několik hluchých míst, mezi které beze sporu patří boj s ghúlem Jednookou Sovou, který byl neoriginálně představen flashbackem až ve chvíli, kdy stál tváří v tvář inspektorům z ÚPG. Navíc o něm bylo hovořeno jako o neskutečné hrozbě; zabíjel inspektory jako mouchy, působil Úřadu pro potírání ghúlů značné škody, zkrátka a dobře byl trnem v oku nejednoho strážce zákona. Během tří kapitol bylo dobojováno a Sova je vlastně velký dobrák od kosti, který ani před deseti lety nikoho nezabil. Je to vlastně takový mírumilovný silný ghúl, který sice zabíjel inspektory, ale vlastně nikoho nezabil, přesto z něj všichni mají strach. Wait, what?
Navzdory nesmyslům ohledně Sovy byl osmý svazek poměrně zajímavý - kapitoly vysvětlující původ Tóky a Ajata byly líbivé a v rámci možností dojemné, Kanekiho boj s Ajatem nebyl vůbec špatný, jen to ukončení a rychlé přesunutí figurek na šachovnici někam jinam bylo ke konci svazku poměrně uspěchané.Když k tomu připočtu klasickou nepřehlednost kresby u soubojů (kterých v tomto díle bylo víc než dost), pak se dostáváme na lepší průměr.

Nejsem fanoušek dojemných mangovských retrospektiv, kde se ukazuje srdceryvná minulost hlavních postav lakovaná na růžovo opepřená nějakou brutální životní zkušeností, která to všechno zlomí, to vše postaveno do kontrastu s drsnou současností. Ale přecejenom, ačkoli je příběh jen lehce nad průměrem, nenudí mě. Obálka zase dost fajn.

Celkový dojem: 60%

Za mě skvělý díl, líbily se mi celkem časté flashbacky, kresba byla vyvedená. Je super odhalovat vztah mezi Tókou a jejím bratrem Ajatem, stejně tak dozvědět se historii obávané Jednooké sovy (ačkoli mi bylo už od konce minulého volume jasné, o koho půjde). Příběhu ale musím bohužel vytknout, že si v jedné věci protiřečil.
SPOILER Hned na začátku se dozvídáme, že Sovou bylo zabito několik inspektorů, na konci volume je ale řečeno, že vždy byli lidé jen zraněni, ale nikdo nezemřel...tohle se prostě navzájem vyvrací...po chvíli přemýšlení jsem si to vyložila tak, že nikdo z nich nezemřel přímo v boji, ale až na následky zranění (?), ale kdo ví... konec spoileru

Celkově na mě ale volume (až na výše zmíněnou nesrovnalost) působilo velmi dobře, hrozně se mi líbí Kanekiho hardcore mód! Tak jsem zvědavá, co se bude dít dál.

Děj je tentokrát poněkud akčnější, čímž trpí trochu nepřehledná kresba. Přesto však dostaneme hlubší náhled do života sourozenců Tóky a Ajata, což nám trochu osvětlí jejich chování. Kaneki nakonec přijímá svou ghúlí podstatu, čímž se uzavírá jedna část příběhu.

No nevim, predchozi dil celkem usel, ale tenhle dil je praktciky jen mlaticka, ktera je mnohdy naprosto neprehledna. I prestoze si porad stojim za tim, ze tu vychazeji i horsi mangy, tak nevim jestli pujdu do dalsiho dilu. Nejak to nebavi.
65%