10

Baví mě povídky, baví mě Hellboy a baví mě, když známou postavu ztvární jiní autoři. Ale i přes to všechno jsem se u tohoto komiksu příliš nebavil, protože na můj vkus byla většina povídek natolik krátkých, že prostě nešlo vytvořit něco extra zajímavého. Pár parádních věcí se našlo, ale bohužel na můj vkus příliš málo. Slabší průměr.

Upřímně, téhle antologie jsem se obával stejnou měrou jako se na ni těšil, z jednoho prostého důvodu: když se v jedné knize sejde taková armáda různých scénáristů i kreslířů aby si s mojí oblíbenou postavou dělali cokoli se jim zlíbí, je prostě jasné že mi tam nemůže sednout všechno. Tím spíš že jde o opravdu krátké komiksy, které málokdy přesáhnou 10 stran. Takhle krátké příběhy mi ne vždy sednou i od samotného Mignoly, natož pak od tvůrců co si to pojmout úplně po svém a nemusí se držet stylu toho světa co známe. Tak už záleželo jen na tom kolik z nich se mi do vkusu trefí a kolik ne.

Nakonec musím říct - možná i lehce k mému překvapení - že jich bylo více co se mi z nějakého důvodu líbily, a to ať ty vážnější a klasičtější, tak ty humornější co se nebraly moc vážně. První dva kraťasy o Kostějovi a Babě Jaze od Mignoly a Guye Davise (co kreslí většinu knih Ú.P.V.O.) byly povedené, měly prostě nádech toho co důvěrně známe a máme na Hellboyovi rádi.
Následující Děti Černého pahorku měly sice pěknou kresbu, ale jinak tak nějak prošuměly.
Retro příběh s Humrem Johnsonem byl pocta Zlatému věku comicsu, a to velmi vydařená. V tom smyslu že máte li pro toto období slabost tak nemáte co vytknout, pokud vám tyhle 80 let staré jednoduché brakové příběhy nic neříkají, líbit se vám to pravděpodobně nebude. Tenhle příběh je prostě retro pocta záměrně se všemi klady i neduhy tehdejších příběhů.
Půlnoční Cowboy od Erica Powella je taková vtipná hříčka kterou si užijete pokud máte slabost pro malého Hellboye.
Prý tam straší je další humornější záležitost, cartoonová kresba ani příběh mě moc nevzaly.
Love story je díky nepřehledné kresbě dost zmatený zážitek na který jsem zapomněl prakticky hned po přečtení.
Lázeň má pro Hellboye netypickou tužkově stínovanou kresbu, příběhově by ale snadno zapadla k těm povedenějším tradičním povídkám.
Riskantní let zaujme pěknou kresbou, ale i přes relativní zábavnost docela rychle vyšumí.
Rodinná aféra dokáže i na malém prostoru odvyprávět solidně kreslený klasický Hellboyovský případ i s pěknou pointou. Takhle nějak by se krátké příběhy měly dělat.
Střepy zaujmou krásnou kresbou Jima Starlina v kombinaci s barvami Davea Stewarta i jednoduchou ale zábavnou premisou.
Láska děsivější smrti je jedním z mých favoritů. Kombinace tradičního případu s nedobrovolným rande a příjemnou kresbou, to je lahůdka. Škoda jen že to není delší, ale i takhle je malý prostor využit na jedničku. Paráda.
Věrným Abonentům je takový klasický, jen trochu vtipnější Hellboy s důvěrně známou kresbou P. Craig Russella. Další trefa.
Cirkus Hellboy je v podstatě typický kraťas dle zažitého mustru který už tak dobře známe, s prima kresbou Johna Cassadaye (jeden by neřekl že ten samý člověk kreslil i toho retro Humra, ten chlap je chameleon).
Divadlo mrtvých je taky taková klasika, s dobrou parťáckou chemií Hellboye a Abea Sapiena. Zábava a fajn kresba.
Abe Sapien: Hvězda Ú.P.V.O. je pohled na tuhle dvojici zase z trochu jiného úhlu. Je to k pousmání, ale asi dobře že tohle není kánon, to by bylo celkem smutné…
Patnáct minut slávy je vtipná hříčka objasňující jak to že se Hellboyovy rubačky vždy odehrávají v tak atmosférických přitažlivých kulisách.
Mrtvě narozený je taková krátká haluz, na kterou si už ale asi zítra nebudu pamatovat.
Vnitřní démoni je taková krátká sólovka Liz Shermanové (bože, jak já tu postavu miluju!) a dle mě další vrchol sbírky. Kresba za mě sice nic extra, ale bohatě to vynahrazuje příběh který se i přes svůj malý rozsah dokáže ponořit do psychiky a duše hlavní hrdinky, a ještě odvyprávět případ s démonem aniž by působil uspěchaně. Dokonalé využití malého prostoru k odvyprávění velice dobrého příběhu.
Zchladit si hlavu je za mě další takové moc neříkající nic s nehezkou kresbou a za chvíli ani nebudu vědět že jsem to vůbec četl.
Vojáček potěší fandy mangy a anime, a ač v jádru typická Hellboyovská rubačka, mě tam ti duchové spratků prostě štvali a doufal jsem že skončí hůř.
Přestávka má - pro mě - odpuzující kresbu, a i když jsem se u průběhu docela pousmíval, je to tak daleko od Hellboye co známe, že nedokážu říct zda se mi to líbilo nebo ne.
Pátek mohl být fajn kraťas s Liz, kdyby měl aspoň o 4 strany víc, takhle je to prostě rychle utnuté a bez pořádné pointy, resp. chápu jaká pointa asi měla být, ale aby to fungovalo chtělo to trochu prostoru navíc.
Profesionální pomoc je vcelku fajn příběh s homunkulem Rogerem. Kdyby se to trochu rozvedlo mohlo to být super, ale i tak neurazí.
Kazimejdlo má velmi nehezkou kresbu, která mi kazí vcelku milý, i když snadno zapomenutelný příběh.
Kletba staré krajky je humorný kraťas v hlavní roli s Kate Corriganovou. Jeden z těch lepších v téhle knize.
Návštěvník zdaleka se koukne zase na Johanna Krausse, a je to fajn jednohubka s kresbou zas jednou výjimečně laděnou blíže Mignolovu stylu.
No a na závěr tu je anekdota Moje dovolená v Pekle. Je to sice hrozná blbost, ale lhal bych kdybych řekl že jsem se nezasmál.

Původně jsem tedy neměl v plánu vyjmenovat všechny povídky, jen vypsat ty dle mě nejlepší a nejslabší, ale aspoň je takhle jistota že jsem na nic nezapomněl. Celkově mě kniha bavila, na to že je vcelku tlustá jsem ji měl přečtenou rychle a většinou si užíval tu různorodost. Jak se dalo očekávat, logicky mi ne sedlo vše, ale ty dle mě opravdu nedobré příběhy jsou v menšině, je tam pár skvělých a pak ty co alespoň neurazí. Byly tam lepší i horší tradičnější vážnější příběhy, a lepší i horší humornější, prostě stylově i kvalitativně je sbírka dost různorodá. I když většina se točí kolem samotného Hellboye, potěší odbočky k jiným postavám. Kniha Neuvěřitelné příběhy je prostě takový milý bonus pro pravověrné fandy Hellboye. Když ji nemáte o nic co se týče hlavního příběhu nepřijdete, ale kdo cítí že ten Hellboy je pořád to samé dokola, tahle sbírka mu trochu rozšíří obzory. 7/10

Neuvěřitelné příběhy s Hellboyem byla velice zvláštní ochutnávka a byla to strastiplná jízda, kterou jsem si užíval, ale vlastně někdy ani ne. Je vidět, že si tu každý autor tak trochu hrál a zkoušel co s Hellboyem dokáže a převedl do tohoto světa kousek sebe.
Což je zajímavé, nicméně to neznamená pokaždé zábavu a zajímavé dílo.
Prvé řadě je potřeba uvědomit si, že všechny ,,povídky,, jsou hodně krátké a skáčete z jednoho příběhu do druhého, takže zážitky jsou krátkodobé a většina z nich postrádá nějakou hloubku. Každý příběh má jinou kresbu a dost často se to ani nehodí do světa hellboye. Některé příběhy jsou docela i vtipné, jiné jsou vážné a vlastně i dost zajímavé, že bych je klidně zařadil do kánonu a jiné jsou prostě dost nudné a nic neříkající, jenže bohužel se takových našlo více.
Pak jsou tu dva příspěvky od samotného Mignoly, které si drží Hellboyovu standardní laťku kvality.
Kniha zajímavá, ale většinu z toho asi znova nikdy číst nebudu.

Na tuhle knihu jsem se těšil. Těšil jsem se na jiný přístup, nové nápady a na neotřelé pohledy na Hellboye. Trošku jsem při tom těšení zapomněl na fakt, nebo jsem ho spíše ignoroval, že jde o povídky, a ty já moc nemusím. Na povídkách jako takových není nic špatného, ale musí se povést. Autor povídky musí na pár stránkách vybudovat příběh a atmosféru a zakončit to musí nějakou dobrou pointou. A to se ne vždy povede. Tato kniha je toho důkazem. Jsou v ní povídky se skvělým příběhem i povídky se skvělou či neotřelou, silně osobitou, kresbou. Jsou zde i povídky, ve kterých se dobrý scénář i kresba snoubí. Jsou zde ovšem i kousky, které tak dobré nejsou. Není tam sice nic, co by bylo vyloženě urážející, ale některé jsou rádoby vtipné, jiné zase jenom omílají hellboyovské klišé, či servírují akci bez úvodu či bez závěrečné pointy. Je ale fakt, že toho dobrého tam je více. 3,5*

Ach zas ta antologie... Těžké hodnotit. Jako celek a celkový námět samozřejmě 100% - pokud jste fanoušci Hellboye pochopitelně. Dílčí příběhy už jsou potíž, až na dva (ty první) je zbytek nekanonický. Néé, že by to nějak vadilo, ale je to prostě škoda, že když už, tak už.Každopádně první dva od Guye Davise jsou fakt maso. Musel jsem to číst min. 2x, aby mi nic neuteklo, ale ve finále, super, kresba též. Lobster Johnson byl fajn, ale poctu Golden či Silver Age mám raději v retconningu, než v kopírování stylu. Každopádně to bylo fajn a i vtipné. Horko ála úplně první Man-Thing byl naprosto boží. No a takhle bych mohl jít dál a dál. Některé příběhy byly celkově moc dobré, až je škoda je nezařadit, a některé byly takové výstřelky fantazie daných tvůrců. Někdy mě kresba nebavila, ale zase to nerušilo. Celkově, je tato kniha prostě krásná a povedená a já se opravdu bavil. Do toho mě, nevím proč, poslední dobou baví koukat na obálky a tady jsem se úplně pozastavoval. Skvělé.

Tak od tohohle jsem moc nečekal - a rázem je to moje nejoblíbenější kniha s Hellboyem. Různé způsoby vyprávění a ztvárnění v těchto drobných epizodách jsou velmi osvěžující. Najde se i pár slabších momentů - ale opravdu jen pár. 90%

Tak jako vždy, když se podílí na něčem velké množství tvůrců a jde o samostatné na sebe nenavazující příběhy, je kvalita různorodá. Není tedy žádným překvapením, že v této knize najdeme jak skvělé povídky, průměrnější a i ty slabší. Nicméně díky té různorodosti a některým vskutku originálním příběhům stojí za to, si tuto sbírku přečíst. Nejedná se v celkovém součtu o to nejlepší co Hellboy universum nabízí, ale i přesto to má svojí kvalitu.

Horská dráha. Vymyslet na malém prostoru několika stran dobrý příběh s pointou je hodně těžké a někteří scénáristé se toho úkolu zhostili s vervou a úspěchem, jiným se bohužel tolik nezadařilo. Výsledkem je pak mix skvělých i slabých povídek různých žánrů a s různou kvalitou kresby. Celkově není kniha nic světoborného, ale je to příjemná jednohubka, která maličko rozvíjí pozadí některých postav z Hellboyova univerza a dobře se čte.

Je jasné že ne každá povídka se buď zpracováním nebo námětem , bude líbit každému, ale myslím že tahle knížka je namichána velmi dobře, a veškeré ingredience vytvořily hezky čtivou a barevnou směs.

Některé povídky jsou fantastické (i řádně hororové) a krásně nakreslené, ale některé bych vyhodil a schoval někam do krabice. Mile mě překvapilo, že ne všechny povídky jsou o Hellboyovi a soustředí se na vykreslení vedlejších postav nebo historie (úvodní vyprávění o Kostěji Nesmrtelném je geniální), případně doplní informace k jiným příběhům. Věnování Honzovi Kantůrkovi, poslední knihy, kterou přeložil, chytne za srdce.

Přijde mi to jako takový drobky z Hellboyova stolu. Je tam toho nahuhňanýho moc na sebe, včera jsem dočetl, dneska si z toho nepamatuju ani ň. Jenom ten pocit zůstal. Fajn bylo, že se dá srovnat různý styl kresby (a že jich tam je) na jedné postavě, některé jsou opravdu výborné. Asi průměr, vyloženě nezklame, ale ani nenadchne.

Tak tohle mě docela chytlo a bavilo. Není nezajímavé, že zejména ty příběhy, kde Hellboy vlastně nevystupuje (Kostěj, Baba Jaga) - nic proti němu, ale také mě více baví Ú. P. V. O. než ten rudý chlapík, který je sice sympaťák, ale většina příběhů spočívá v tom, že někomu rozbije držku, lhostejno, že jde o duchy či jiná nadpřirozená stvoření. Různé příběhy, různá forma, fajn to bylo...

Celkový dojem: 90%

Za sebe můžu říct,že se jedná o fajn jednohubku.
Mohl bych se rozepsat o každé povídce v knížce,ale to by bylo na dlouho.
Žádná povídka nenudí,všechny maj fajn zápletky a příběhy,všechny se něčím liší,a to i kresebně.
Taky zpracování je skvělý,zkrátka CC si s tím umí vyhrát.
Ale na plné hodnocení to není,protože po přečtení se mi nedostavil pocit "to si musím přečíst znovu".
Ale i tak se to vyplatí.85%

Na to, že ide o kalkul na podporu filmu, ktorý považujem za dno komiksových adaptácií (DC odpustí), sa to vcelku dá. Hellboy očami i rukami iných tvorcov je občas vtipný, občas akčný a občas ctí univerzum. Ide o kraťasy, často so snahou o vypointované momenty, niektoré vizuálne stvárnenia sú odporné, iné berú dych. Celkovo príjemná momentka o obľúbenom bijcovi nadprirodzena.