7

Obyčajné príbehy vo výnimočnom prostredí.

Montmartre je pre turistov miesto, ktoré nemôžu pri návšteve Paríža vynechať. Pre množstvo umelcov bola táto štvrť zdrojom inšpirácie a miestom, kde sa miešali umelecké smery, filozofia, múzy a chuť žiť. Pre partiu chlapcov to bolo prostredie, v ktorom prežívali svoje obyčajné fantastické príbehy, kde chytali žaby a dospievali.

Príbeh komiksu Děti z Montmartru sa dá označiť ako triviálny a porovnanie so seriálom/knihou Bylo nás pět je viac ako na mieste. Prostredie, v ktorom sa však dobrodružstvá hlavných hrdinov odohrávajú má v sebe niečo magické. Na každom rohu tu totiž stretnete umelca alebo filozofa, ktorý vám rýchlo a jasne vysvetlí tajomstvo života. Magická je aj kresba, ktorá je hlavnou devízou komiksu a podčiarkuje atmosféru, z ktorej idú veľmi silné emócie.

Decká z Montmartru vrelo odporúčam pre všetkých, ktorí si dokážu vychutnávať atmosféru a chcú sa ponoriť do magického a melancholického Paríža detskými očami.

Krátky, milý, pekný, nostalgický. Taký je komiks Deti z Montmartru. Vzdialene pripomína dobrodružstvá rychlých šípov, aj keď tu je ten príbeh podstatne menej akčný. Stále sa však jedná o skvelo namaľovanú a odrozprávanú knižku ktorá zahreje pri srdci.

Skvelá, úžasná vec, ktorej v mojich očiach možno trošku, jemnulilinko uberá na sile, intenzite a väčšej nezabudnuteľnosti fakt, že hrdinovia nezažijú zas až tak veľké resp. silné dobrodružstvo (napr. ako kamoši z Kingovej poviedky Telo) a že ich príbeh sa odohráva nie behom rokov (vďaka čomu by sme si k nim vytvorili lepší vzťah), ale v podstate behom pár desiatok hodín. Napriek tomu je to fakt parádna vec. Už po vizuálnej stránke – Josef Vybíral zvolil veľký formát, tvrdú obálku, sú tam pozoruhodné bonusy (krásne čierno-biele retro fotky Poulbota a „jeho“ detí a „ich“ štvrte). Nad príbehom sa nízko vznáša smútok, melanchólia a nostalgia, ktoré sú dokopané do úspešného konca predovšetkým na samom konci, ktorý sa odohráva o mnoho rokov neskôr, ako hlavný dej. K tomu super prostredie Montmartru a jedinečná kresba. Parádna ukážka súčasného frankofónneho komiksu.

Můžeš si sáhnout na prsa naší Manon!
Bylo nás pět po francouzsku.

Je to příjemné čtení. Takový malý roztomilý příběh. S krásnou kresbou a detaily. Ale něco tomu poněkud chybí. Moc za srdce mě to nevzalo, na to, to bylo až příliš krátké a také předvídatelné. Dost se rozhoduji jak to celé ohodnotit. Za tu chytrost příběhu, dám slabší 4*

Udalosť. Pecka. Krásna, úžasná, nostalgická. „Ulice je tvoje, Poulbote. Buď stále mluvčím těchto ubohých dětí.“
Viac na webe Multiverzum.sk => http://multiverzum.sk/patrick-prugne-deti-z-montmartru/

Za mňa plný počet. Veľmi podarene dielo. Konecne vydavatel pre mňa.

Moc hezký komiks, malebná kresba a fajn nostalgický příběh.

Nesmírně milý a nesmírně mile a půvabně nakreslený komiks. Doba a místo, kde se příběh odehrává, má své nepopiratelné kouzlo, což mě opět svádí k tomu podívat se opět do mé milované Paříže. Škoda jen, že onen příběh (zápletka) přes veškeré světlé momenty a vtip tak dobrý není.

Celkový dojem: 70%

Když se mi tato kniha dostala do rukou, tak jsem vůbec nevěděl, co od ní mám čekat. Věděl jsem, že je to příběh o chudých dětech a očekával jsem něco ve stylu Rychlých šípů. Dostal jsem ale francouzskou verzi románu Bylo nás pět. Dostal jsem nostalgické ohlédnutí doprovázené trpkým pousmáním. Fiktivní vzpomínku na staré kamarády z dětství, z nichž se někteří nevrátili ze zákopů první světové války, a na atmosféru “špinavé” části Paříže ze začátku dvacátého století. Děti z Montmartru můžu s klidným srdcem zařadit do knihovny vedle knih Pavla Čecha – společného toho mají dost. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/deti-montmartru

Něco jako francouzských Bylo nás pět, ale ne tak zábavných a s nepříliš zajímavými postavami. Autor se snažil zakomponovat i camea někdejších francouzských umělců a osobností, nicméně bez většího efektu. Brzy nejspíš zapomenu, o čem to vlastně bylo. Výtvarné zpracování je příjemné.

Skvělé, neočekávaně skvělé, až moc! Kresba dostatečně realistická pro mě, aby mi krásně vykreslila Montmartre, přitom to působí malebně až idylisticky, přesto v tom vidím, jak to bylo drsné. Občas mi ti kluci připomínali Rychlé Šípy a Stínadla. Přesah do francouzských reálií jedině vítám a co mi chybí je další příběhy - pokud vůbec jsou. Mám pocit, že podle Bédétheque zatím ne, ale autora budu bedlivě sledovat. Je to přesně takové, když se řekne Francie a belgo-frankofonní komiks. Za mě super práce.

Na Montmartru už jsem párkrát byl a musím se přiznat, že dnes už je to jen ždímačka na turisty. O to víc jsem uvítal tento příběh z dob, kdy to byla ještě divočina. Mám rád příběhy ze staré Paříže a tento mi vyloženě sedl. Jen škoda, že to bylo tak krátké. Komiks, který se českému trhu dost vymyká, snad se tu tedy uchytí a třeba vyšlape cestičku komiksovým adaptacím Pagnolových románů, které jsou Dětem z Montmartru hodně podobné.

Příjemná jednohubka na večer s velice vydařenou kresbou. Líbí se mi celková atmosféra staré Francie v kombinaci s partou kluků z chudinské čtvrti. Poulboti jsou zajímavý a klidně bych si přečetl i další příběhy této party v tomto formátu. Zasazení reálných postav francouzské historie a k tomu i náčrtky pana Poulbota na konci knihy jsou výborné!
PS: Napasovacím rituálem bych chtěl projít taky :)

Trochu zklamani. Kresba je celkem fajn, ale scenar me moc nezaujal. Osudy postav jsou vam celou dobu dost ukradene.
60%

Vrátil som sa týmto komiksom do detských čias, keď sme si s partiou robili bunkre na stromoch. Je to príjemne kreslené a hlavne okolie (budovy a príroda) sa Prugnemu vážne vydarilo. Ľudské postavy sú si niekedy príliš podobné a viackrát som si musel pozerať niektoré strany aby som vedel kto je kto. Som trochu sklamaný zo scenára, od ktorého som čakal zaujimavejšiu zápletku. Každopádne je to fajn jednohubka z reálneho prostredia a popri toľkých pláštenkách je to svieže čítanie. Dúfam, že sa táto edícia bude rýchlo rozrastať.