Ukázka
Ukázka
Ukázka

+ 7 dalších ukázek

Dvojčíslo časopisu Čtyřlístek:

Milí čtenáři a všichni fanoušci časopisu Čtyřlístek. Připravili jsme si pro vás opravdu speciální narozeninové dvojčíslo. Ve velkém čtyřlístkovském příběhu s názvem Slavíme narozeniny pozve naše parta z Třeskoprsk na oslavu svého kulatého jubilea spoustu přátel, kteří se v jejich příbězích po léta objevovali. A pozor, přijde i teta Bobina!

Dále na vás čeká hned dalších osm komiksových příběhů s vašimi oblíbenými hrdiny. Tyto příběhy však budou unikátní v tom, že se v nich Morgana a Morgavsa, Pazourek a Zoubek, Kňour a Mník, Detektiv Vroubek, Cyril a Mikuláš, Hubert a Hugo, Tryskošnek a kamarádi ze Sedmikráskova setkají přímo s Fifinkou, Bobíkem, Myšpulínem a Pinďou, takříkajíc na své vlastní půdě.

Navíc se také dozvíte něco ze zákulisí animovaného filmu Velké dobrodružství Čtyřlístku a ukážeme Vám, jak se takový animovaný film připravuje.

Slavíme narozeniny - Jaroslav Němeček.

Pazourek a Zoubek: Počátek - Filip Škoda.

Morgavsa & Morgana: Přechodníci - Petr Kopl.

Sedmikráskov: Druhá planeta - Richard Svitalský.

Kňour & Mník & Čtyřlístek - Dan Černý.

Štěstí a odvaha - Jaroslav Němeček.

Cyril a Mikuláš: Narozeniny - Tomáš Chlud.

Detektiv Vroubek a premiéra v ohrožení - Zuzana Morkes, Petr Morkes.

Hubert & Hugo - Nikkarin.

Tryskošnek & Čtyřlístek - Dan Černý.

Číslo 4-5/2019, ročník 51.

Scénář
Nikkarin, Dan Černý, Tomáš Chlud, Petr Kopl, Zuzana Morkes, Jaroslav Němeček, Filip Škoda, Richard Svitalský
Art
Nikkarin, Dan Černý, Tomáš Chlud, Petr Kopl, Petr Morkes, Jaroslav Němeček, Filip Škoda, Richard Svitalský
Obálka
Jaroslav Němeček
Redakce
Radim Krajčovič, Irena Vorlíčková (Matěnová)
Žánry
dětský, magazín
ISBN/ISSN
ISSN 1211-4219 (Čtyřlístek)
Vazba
lepená v měkkých deskách
Formát
190 x 260 mm
Tisk
barevný
Stran
80
Cena
69 Kč
  • azathoth
    Čtyřlístek 4–5/19 (dvojčíslo 664/665): Slavíme narozeniny

    Dvojčíslo z roku 2019, věnované 50. výročí od prvního vydání Čtyřlístku a částečně také tehdy aktuálnímu uvedení celovečerního filmu Velké dobrodružství Čtyřlístku.

    Z videa Dana Černého jsem se dověděl, že toto dvojčíslo je mimořádné nejen svým rozsahem, ale také tím, že autoři dalších tehdy v Čtyřlístku vycházejících seriálů, v něm zakomponovali postavy hlavní čtyřlístkovské čtveřice do svých příběhů a po svém je nakreslili. Což mne zaujalo. Podobný postup pamatuji z, také mimořádně koncipovaného, čísla 200, ve kterém ovšem naopak postavy z dalších seriálů v závěru příběhu navštíví Čtyřlístek a vidíme zde tak Oldu a Poldu, Anču a Pepíka a další, kreslené Němečkem. (Pamětníci si možná vzpomenou, že Němeček to tehdy nezvládl úplně dokonale a ve finálním obrázku jsou ponechány kresebné chyby a Oldovi tak přebývá jeden tah okolo hlavy a medvědovi je zase obrys tváře veden přes čumák.)
    Oba příběhy Čtyřlístku v tomto dvojčísle nakreslil, ale i napsal(!) Jaroslav Němeček. Nevím, nakolik je to dnes běžná praxe, a nakolik je to mimořádné z důvodu výročí. Každopádně bych neřekl, že to byla úplně šťastná volba.

    První příběh "Slavíme narozeniny" je hodně divný, dějově slabý až nijaký, a s logikou dost na štíru. Čtyřlístek vstává a připravuje se na oslavu svých padesátin. Nemají ale seznam hostů. Myšpulín proto sestrojí automatický vyhledávač přátel. Následuje pak tré epizodek, které všechny opakují stejný model: Čtyřlístek zavolá vyhledávačem přítele, který je kdesi daleko, a pozvou ho na narozeniny. Přítel ale nemůže, protože řeší něco jiného. Někdo z Čtyřlístku se k němu pomocí vyhledávače přemístí a pomůže mu/zachrání ho a ten pak slíbí, že přijde na oslavu. Tuto trojici tvoří asi postavy z dřívějších dílů, jsou jimi jakýsi africký lovec, teta z Texasu (tu jedinou si ještě pamatuji) a Eskymo Weltzl. Protože by ale takhle všechny pozvat nestihli, zavěsí Myšpulín vysílač pod draka, a ten (jako obyčejný megafon, nebo nějak jinak?) rozhlašuje pozvání široko daleko. Čtyřlístek pak v televizi uvidí reportáž o oslavách svého výročí, které pořádá zřejmě město Třeskoprsky, a o premiéře svého nového filmu. Na to se začnou k domečku Čtyřlístku scházet hosté – strašidla, Zádrhel a další. Čtyřlístek má ale jen malý dort, který nebude pro všechny hosty stačit. Rozhodnou se proto upéct největší dort na světě. Umístí ho na přívěs za auto a jedou s ním kamsi, kde je už shromážděn menší dav lidí a starostka má k němu proslov. Kde je ale Fifinka?Překvapení! Horní část dortu pukne a z dortu / na dortu se objeví Fifinka ve slavnostních šatech. Příběh končí celostránkovou ilustrací, která zachycuje různé sváteční hosty, většinou strašidla, nesoucí často transparent s popisem, kdo jsou.

    Mno.

    Nevím, ale zdá se mi, že tento příběh má dva hlavní problémy: Absenci nějakého nosného děje (respektive zápletky) a dost pokulhávající logiku.

    Shrnu-li děj, stane se tu v podstatě jen tohle: Čtyřlístek pozve přátele na oslavu, upeče velký dort a na konci z něj vyleze Fifinka. Mezi tím se dívají na televizi.

    Tedy nezlobte se na mne, já od toho neočekávám kdovíco, ale i tak mi to připadá pozoruhodně slabé. Díl, který snese dohromady snad desítky postav, ale nevyužije je vůbec nijak. Vrcholem tohoto je přítomnost Zádrhela – nezvaný se přikrade s potutelným smíchem v dlouhém kabátu s vysokým, až zlodušským, límcem a oznamuje, že "To bude ostuda!". Jste také napjatí, co se stane? Co provede? Nic. Nejdřív stojí v davu a potom přiběhne se slovy "Už jsem tady! Počkejte na mě!". Ano, v tomto pořadí. Jinak se tam už vůbec nevyskytuje.

    Další věcí, kterou bych vytknul, je používání líného příběhového schématu či berličky á la deus ex machina, v našem případě spíš machina ex Myšpulín; asi chápete, na co narážím: Libovolný problém je v příběhu vyřešen tím, že myšpulín vynalezne řešič daného problému. Zde o to více autorská lenost zvýrazněna tím, že vlastnosti/schopnosti vynálezu se bez opodstatnění okamžitě mění dle potřeby: Myšpulín sestrojil vyhledávač přátel, aby mohli zkontaktovat a pozvat přátele na oslavu. Když je najednou potřeba se za přáteli dostat, přepne Myšpulín "frekvenci na přemístění osob" a z vyhledávače je najednou teleport. Když potřebují pozvat přátele z celého světa, Myšpulín zavěsí vysílač pod drak.

    K trhlinám v logice příběhu: Příběh zjevně začíná ráno v den oslavy, kdy ale zjistí, že nemají "napsaný seznam hostů", načež Myšpulín postaví vyhledávač přátel, aby je mohli pozvat. V čem je tedy problém? V tom, že nemají seznam hostů a nevědí tak, kolik jich přijde (tak to vyznívá z první stránky), nebo v tom, že nikoho nepozvali? Čtyřlístek navštíví tři přátele a pozve je na oslavu, ale jak se tito pozvaní mají na oslavu dostat, když tato se bude konat již dnes a oni jsou v Africe a v Texasu? (Pouze posledního osobně pozvaného hosta Eskymo Welzela Pinďa pomocí přemisťovače přiveze s sebou, ostatní ne! Mimochodem přemisťovač nyní nepřemisťuje po způsobu teleportu, ale transportovaní létají vzduchem.) Každopádně nějak si asi poradí, protože po čase se na dvorku objeví teta z Texasu na koni, přičemž hlásí, že už jsou tady (a ze situace vyplývá, že se tam nějak dostala sama, bez pomoci Myšpulínova vynálezu.).

    Intermezzo, ve kterém Čtyřlístek sleduje reportáž v televizi pak nemá jinou funkci, než informovat o tom, co už víme: že mají 50. výročí a že do kin jde nový film. Jinak to nemá žádný vliv na nic a tato pasáž by tam vůbec nemusela být. Vtipným momentem, svědčícím o jejím naprostém vytržení z čehokoliv je Myšpulín, který po shlédnutí reportáže bez motýlku pod krkem volá "Kde mám motýlka?", aby se připravil na oslavu (mimochodem není náhodou CELÝ předchozí děj o tom, že se připravují na oslavu?!), přičemž v časově bezprostředně předcházejícím panelu (stejně jako prakticky kdykoliv jindy za posledních 50 let) motýlka MÁ.
    Také bychom se asi mohli bavit o tom, jaký smysl má dělat "největší dort na světě", aby pohostili sváteční hosty, když je následně půlka dortu zničena tím, jak se z jeho vnitřku vyklube Fifinka, nebo o tom, jaký přesně má v kontextu oslav smysl "překvapení" v podobě Fifinky, vyklubávající se z dortu, ale už toho asi nechám. Zkrátka, přátelé, nebylo to dobré.

    Následující čtyři stránky v sešitu jsou věnovány propagaci filmu a reklamě. Dvoustrana, která zachycuje hravě stylizovanou představu, jak se film točil, je docela hezká. Zajímavá je pro mě tím, že tu vidíme i autoportrait pana Němečka, jak s kostkovanou šálou kolem krku zamyšleně sedí za psacím stolem a dumá, co by ještě nakreslil. Nic extra, ale sympatické.

    Pazourek a Zoubek: Počátek; kreslí a píše Filip Škoda:
    Otázku, jak dostat postavičky Čtyřlístku do fikčního světa jiných seriálů se rozhodl autor vyřešit asi nejjednodušším možným způsobem: Čtyřlístku se "porouchala časová anténa" u jejich stroje času, a tak ztroskotali v pravěkém světě Pazourka a Zoubka; jedná se o stejný princip, jaký byl už několikrát v Čtyřlístku použit. Příběh není ničím převratný, jediným ozvláštněním je přihození Jana Žižky do časoprostorového mixu. Způsob opravení antény v souboji s kyjem neandrtálce je... no, jistě by to šlo vyřešit lépe. Jako celek je mi to ale sympatické, promísení světů dvou seriálů funguje, nakreslené je to velmi pěkně; vlastně se mi více líbí postavy "z vnějšku" (Žižka a Čtyřlístek), než nativní postavy pravěkého světa, které mi připadají až podivně přestylizované.
    Zaujalo: "Chlupatej slon?"

    Morgavsa & Morgana: Přechodníci; píše a kreslí Petr Kopl:
    Jednoznačně nejvíc meta z celého čísla. Příběh sám jednoduchoučký: M & M o slunovratu střeží hranice jejich světa, aby k nim neproniklo něco ze světů jiných. Nu, vnikne Čtyřlístek. Chvíli pokecají a pak je zase pošlou pryč. O to tu ale vlastně vůbec nejde, protože v hlavní roli je tu spousta metažertíků, aluzí na staré příběhy Čtyřlístku a vůbec pohrávání si se sebereflexí vlastních fikčních realit. Každá druhá bublina obsahuje odkaz na nějaké starší číslo; postavy poukazují na rozdílnost ve svém vzhledu (tedy ve skutečnosti na rozdílnost kresebných stylů) a podobně. Taková věc, uchopí-li se nešťastně, může dopadnout všelijak, ale tady to funguje naprosto skvěle.
    "U vás nosí vlkodlaci mašle?"
    "To musí opravdu být za každou vaší větou vykřičník?"
    Nakreslené je to také dobře, dokonce se mi zdá, že si Kopl dal na tomto díle více záležet, tedy alespoň mohu li porovnat se svým velmi omezeným vzorkem.

    Sedmikráskov: Druhá planeta; píše a kreslí Richard Svitalský:
    Paráda! Mezi fanoušky existuje teorie, nevím nakolik potvrzená, že Richard Svitalský už nějakou dobu nepřiznaně kreslí některé příběhy Čtyřlístku (viz https://chrz.wz.cz/?stranka=720 ), a musím říct, že bych tomu klidně věřil; svět Čtyřlístku a svět Sedmikráskova se totiž v tomto Svitalského příběhu prolíná krásně organicky, jako by k sobě oba světy odjakživa patřily. Kresebně jsou zde Čtyřlístkovské postavy poněkud oblejší, měkčí než Němečkovy, zároveň si ale zachovávají podobu velice blízkou originálu, pomineme-li Svitalského manýru kreslit vzdálenější oko antiperspektivně větší, a určitou osobitost Myšpulínových úst.
    Děj příběhu mi opět nepřipadá příliš důležitý (opět je tu využita machina ex Myšpulín), nicméně existuje a je dostatečný k tomu, aby fungoval a nesl opět řadu sebereferenčních vtípku a hromadu odkazů na staré Čtyřlístky, především ze zlaté éry, včetně téměř doslovné citace, textové i obrazové, z Karamel pro tetu.
    "Bobo papu..."
    Říkám-li, že se zde propojené světy dvu komiksů dobře prolínají, nemám tím ale na mysli jen kresbu. Připadá mi, že i svojí poetikou mají k sobě relativně blízko (třeba v kontrastu s výše zmíňěnou M & M, kde Čtyřlístek občas mluví jaksi "divně") ; asi i proto, že Svitalský píše i některé příběhy Čtyřlístku. Komika interakce Dyka s Bobíkem je skvělá, stejně tak dobře si sednou třeba Myšpulín a Samuel, zkrátka jako by Čtyřlístek byl v Sedmikráskově jako doma. Ostatně vždyť tam mají i (skoro) svůj domeček :)
    Aby toho nebylo málo, lze tento příběh chápat jako prequel příběhu Třetí planeta (Čtyřlístek č. 104, rok 1982), což je na posledním panelu výslovně vysvětleno. K tomu také míří moje asi jediná výtka – myslím, že nebylo úplně nutné to takto polopaticky doslovně vyslovovat; řekl bych, že kdo to, podle kontextu a vizuálu, pozná, ten to pochopí; kdo nepozná, tomu to může být jedno. Mohl to zůstat skrytý žertík, bonus pro znalce. Takhle je to převysvětlený vtip pro každého a pro nikoho.

    Kňour & Mník & Čtyřlístek; píše a kreslí Dan Černý:
    Roštomilá koťátka má každý rád! Dvoustránkový kraťas o tom, jak Čtyřlístek chce dát Mníka Fifince k (asi) narozeninám. Je vtipný, zábavný a hezky dynamicky nakreslený – velký rozdíl oproti dnes už trochu zvláštně strnulým a jakoby hranatým kresbám Němečkovým.

    Čtyřlístek: Štěstí a odvaha; napsal a nakreslil Jaroslav Němeček (jedná se o to druhé číslo v tomto dvojčísle):
    O něco lepší než Slavíme narozeniny, ale taky žádná sláva. Čtyřlístek jede na výlet obojživelným šlapohybem (Rychlé šípy zmíněny), u historického mostu přes Ploučnici jim rybář/vodník vypráví pověst, jak most nechal postavit Karel IV. a že na něm byly sochy Odvahy a Štěstí, které se ztratily. Čtyřlístek pluje po vodě propustí, kde najde na dně sochy. Dozvídáme se, že "Sochy zastaví vodu v propusti jako přehrada" a "až ta praskne! Most i sochy budou ztraceny!". Což mi nedává naprosto žádný smysl, protože sochy tam evidentně leží na dně, zapadlé v bahně, už minimálně desítky let, a jejich velikost je vzhledem ki velikosti toku/propusti naprosto nepodstatná. Sochy vytáhnou na břeh, starosta (asi) je nechá jeřábem vyzvednout a umístit na most (přičemž jedné soše upadne hlava, což nemá vliv na nic a nic to neznamená). Čtyřlístek se pak jde do archivu dozvědět o sochách něco víc. Tam jim archivář přečte jinou pověst o vzniku mostu. Konec.
    No.
    Comment.

    Cyril a Mikuláš: Narozeniny; píše a kreslí Tomáš Chlud:
    Výtvarný styl mi nějak nesedl. Neříkám, že to není kvalitně nakreslené, Chlud je jistě zručný a talentovaný profesionál, ale připadá mi to prostě až příliš osobité. A i když zcela racionálně uznávám, že to má svou kvalitu, jako dětského čtenáře by mě to asi moc neoslovilo. Děj také takový nanicovatý, zcela arbitrárně se rozhodnou oslavit narozeniny na vrcholu nějaké hory a zcela náhodou tam potkají Čtyřlístek... Je tam vlastně jen jediný vtip na konci, tedy jakási pointa příběhu, plus pár hlášek toho robůtka trochu k pousmání, ale jinak nic moc. Nicméně celkově pořád dobré, zase to nechci moc pomlouvat, přečetl jsem si to rád.

    Detektiv Vroubek a premiéra v ohrožení; píše Zuzana Morkes, kreslí Petr Morkes:
    Tato dvoustrana, v kontrastu s předchozím seriálem, se mi naopak výtvarně líbí velmi. Dokonce mi připadá, že je to jeden z mála čtyřlístkovských seriálů (z těch, které jsem viděl), kterým vysloveně SLUŠÍ počítačové vybarvování. Je to prostě celé takové vizuálně sympatické, domnívám se, že i pro děti – relativně silné a čisté tahy, velké plochy živých barev, sympaticky oblé postavy. Zápletka je bohužel jak od Štiky, naštěstí to zachraňuje pár vtípků.
    Zaujalo: Mezi Fifinkou a Vroubkem na konci přeskočila jiskra. Dříve v tomto čísle ji sice vidíme dávat "srdíčkovou" pusu Myšpulínovi, ale musím uznat, že s Vroubkem by jim to společně slušelo, už jen díky výtvarné podobnosti. Navíc je to pro Fifinku unikátní možnost intraraciálního vztahu, což tu, myslím, nebylo od dob Psí hvězdy.

    Hubert & Hugo: Třescon; píše a kreslí Nikkarin:
    Naprosto výborný námět, který pojal crossover Čtyřlístku s jiným seriálem zcela jinak, než ostatní příběhy v tomto čísle. Třescon je největší akce pro fanoušky Čtyřlístku, na které jsou, jak jinak, všichni fanoušci přestrojeni za čtyřlístkovské postavy (nebo věci). Dojde k jistému zločinu a hlavní hrdinové Hugo & Hubert ho vyřeší. Zápletka a řešení nic extra, ale jako celek je to skvělé. Druhá stránka, která je de facto celostránkovou ilustrací, rozdělenou do čtyř panelů, je jednoduše fantastická: přes dvě desítky postav, každá v cosplay kostýmu; několik Bobíků, Pinďů, Anča, Pepík, RODOM, ANANAS, chlupatá koule, jejíž jméno jsem zapomněl, a nejlepší... člověk v kostýmu chronoletu! (Přemýšlel jsem, jak by šla tato stránka vylepšit a napadlo mě jen, že ve stánku by mohli prodávat skutečná historická čtyřlístkovská trička z roku 1991, nejlépe tak, jak je to zobrazeno na prvním panelu Čtyřlístku Zmražené léto.)
    Pěju tu chválu, a přesto se musím přiznat, že při prvním zhlédnutí mi ten výtvarný styl přišel jaksi divný. Pak mi došlo, že to bude jednak tím, že na Nikkarinovy kresby nejsem zvyklý, ale hlavě tím, že zde výtvarník vlastně musí kreslit svým stylem postavy, které známe z různých cizích stylů, a to ještě tak, že by mělo být z kresby patrné, že se jedná o masky. Což je jistě dost obtížný úkol. Nicméně jak říkám, po chvíli si to u mě sedlo a považuji tento příběh za jeden z vrcholů čísla, alespoň vizuálně a konceptuálně.
    Zajímavost: Už už jsem chtěl poznamenat, že je to asi první příležitost, kde vidíme někoho ze Čtyřlístku při úkonu spojeném s vykonáváním tělesné potřeby vylučování, neboť se tu, jako součást příběhu, Bobík vrací po spláchnutí z WC, ovšem pak jsem si při revizi Karamel pro tetu uvědomil, že Bobík ve Čtyřlístku viditelně defekoval už v roce 1982! Komplet včetně viditelných fekálií.
    BTW: Co myslíte, nebyl by lepší název pro con Třeskoprscon?

    Tryskošnek & Čtyřlístek; píše a kreslí Dan Černý:
    Černý je jediný (kromě Němečka), kdo má v tomto čísle dva příběhy. Opět hezky dynamicky nakresleno, opět pár dobrých vtípků, opět nějaká aluze na starší číslo. Na co bych chtěl ale v souvislosti s tímto příběhem upozornit je to, že je to mnohem více Čtyřlístek, než Černého oficiální čtyřlístkovský příběh Pinďa sposovatelem z čísla 690 (o něm se rozepíšu někdy příště). Pokud by tento scénář nakreslil Němeček a Tryskošnek byl nahrazen nějakým generickým zvířetem, mohl by z toho být zcela standardní příběh Čtyřlístku. A nutno dodat že lepší, než třeba aktuální J. W. Procházkův příběh Mezi mravenci, který pracuje s podobným motivem.
    Jediné, co by asi v klasickém Čtyřlístku působilo nepatřičně je žertík s nožem, tady ale vůbec nevadí.
    Zaujalo: Po skončení účinku zmenšovacích pilulek se jako první začne zvětšovat Bobík, ačkoliv jako první pilulku spolknul Pinďa. Líbí se mi to, protože to odpovídá tomu, že Bobík vzhledem ke své hmotnosti požil vlastně mnohem menší množství účinné látky na kilogram živé váhy.

    Závěrem:
    Připadá mi, že všechny příběhy v tomto čísle, vyjma Němečkových, byly nakresleny lidmi, kteří mají k Čtyřlístku hluboký vztah, ba možná Čtyřlístky stály na samém začátku jejich vztahu ke komiksům a byly katalyzátory jejich současné kariéry. A že je to vidět. Že si všichni dali na příbězích mimořádně záležet. Že je dělali s láskou. Ovšem podstatné je nejen to, že je dělali s láskou, ale že je dělali s láskou schopní lidé.
    K příběhům pana Němečka: Nemyslím si, že by je dělal bez lásky, nebo že by nebyl schopný. Jen prostě asi bude už... vyčerpaný? Vyprázdněný? Unavený? A také se obávám, že v nakladatelství a v procesu tvorby chybí nějaký schopný a silný dramaturg, který by dokázal zasáhnout a důsledky tohoto vyčerpání napravit. Obávám se, že Němeček si může kreslit a psát co chce, a nenajde se nikdo, kdo by mu řekl, že to není dobré, natož aby se našel někdo schopný, kdo by mu mohl pomoci to udělat lépe...

    Stručné hodnocení:
    Němeček: Slavíme narozeniny – špatné
    Škoda: Pazourek a Zoubek – velmi dobré
    Kopl: Morgavsa & Morgana – velmi dobré
    Svitalský: Sedmikráskov – výborné
    Černý: Kňour & Mník & Čtyřlístek – velmi dobré
    Němeček: Štěstí a odvaha – slabé
    Chlud: Cyril a Mikuláš – OK
    Morkes, Morkes: Detektiv Vroubek – velmi dobré
    Nikkarin: Hubert & Hugo – velmi dobré
    Černý: Tryskošnek & Čtyřlístek – velmi dobré

    Autor: P. Azathoth, 2021, tento text publikuji pod licencí Creative Commons CC BY 2.0
  • Sv1hl1k
    super propojení universů
  • Spacecore
    Čtyřlístka jsem měl jako dítě hodně rád a vždycky kolem něj jako dospělej chodím a říkám si, že bych si číslo koupil a nakouk. No a koukám, že mají nějaký jubilejní číslo, otvírám to, tam autoři jako Nikkarin, Dan černý, Petr Kopl, říkám si: "páni, to musím mít". Tak jsem si to koupil a nelituju toho ! Pročetl jsem si celé dvojčíslo během dvou nebo tří záchodových sezení a líbí se mi to. Jasně, je to pro děti, takže jsou příběhy zjednodušené, ale kvalita je dost vysoko. Chybí mi jen Rexík, i když se jakoby v cameu mihl taky.
  • baatcha
    azathoth: Libové počtení! A naprostý souhlas! Díky i za historické defekační okýnko a podobné easter-eggy. A především za tu teorii o Falešném Němečkovi, které jsem po bližším prostudování naprosto ochotný uvěřit.