7

Tak jsem to konečně po sedmi měsících, kdy mi tato blasfemická kniha bránila číst jiné knihy, dorazil a mohu říct jen to, že je to GENIÁLNÍ. Od začátku až do konce. Novinář Robert Blake je alter ego Lovecrafta, zde to je tedy Robert Black, ale v Salemu ho dokonce rybí muž osloví pane Blakeu, a to je jen jedna ze stovek drobných Moorových hříček, které všechny rozklíčovat snad ani není možné. Nebo třeba Pickmanův model, nepříliš výrazná a známá povídka, která zde dostává úplně jiné grády. Jo, číst to bez znalostí díla HPL to nemá cenu, musí to být akorát úchylný guláš. Geniální mi přijde i to, jak Moore použil v kontextu asexuálního HPL, jehož někteří dnešní strážci jediných správných pravd a názorů označují za rasistu, homosexuálního žida. Těch (homo, hetero, mezidruhových)-sexuálních motivů (i v Neonomiconu) bylo na mě možná až přespříliš a byly i dost brutal - když si jdou dospívající kluci hrát do opuštěného kostela, tak co jiného, než “si hrát se svými dírkami“, že? Ale vnímám to jako záměrný kontrast mezi autorem a objektem jeho díla, který nepokrytě obdivuje. Nemám s tím problém. Jde vidět, jak poctivě opět Moore nastudoval úplně vše, co na světě o HPL existuje, já se třeba o jeho korespondenci nikdy nezajímal, ale rozhodně může být zajímavá, Moore ji evidentně přečetl do poslední čárky. Taktéž 11. kapitola je jakýmsi extraktem 60 - 70 let vývoje tohoto kultu, kdy jsou popsány asi skutečné události, které se mi nechce dohledávat a Mistrovi budu věřit. Poslední kapitola je pak takové výživné vyvrcholení, kde se všechny nitě potkají a vše se vysvětlí. Moc se mi líbí jak “nejstarší člen řádu“ (ten malý s doutníkem) vysvětluje, jak bylo 20. století těžké, Vykupitele v sedmatřicátém ještě nikdo neznal atd., taky to dává určitou odpověď, proč že Lovecraftův kult pronikl do skoro všech základů popkultury a ovlivnil snad všechny budoucí autory. V některém komentu jsem četl, že čtenář začal přeskakovat deníkové záznamy na konci kapitol – že to je jen shrnutí toho, co se stalo v sešitě – to je hrubé nepochopení celého konceptu a bez těchto zápisků celá kniha nemůže dávat už vůbec žádný smysl. I když přiznávám, že občas to bylo úmorné a taky jsem to párkrát odložil. Ale ty zápisky jsou nedílnou součástí díla.

Hmm, no, byl to příjemný zážitek, asi se budu opakovat, ale je to grandiózní geniální dílo se vším všudy. K tomuto vydání od Arga bylo napsáno už dost, takže se v tom hrabat nebudu, ale nikterak příjemně se to bez bublin s malým fialovým sešítkem nečetlo. Taky tam bylo pár chyb, které bily do očí, třeba překlad Redhook jako Rudý hák, ufff, to mě vždy až otřepalo – přitom Central Hill apod. redakci k překladu nějak nenutil. Kdybych to býval byl tušil, počkám na ten omnibus, který je i s Neonomiconem dohromady a snad se mu podobné chyby vyhly.

Lovecrafta mám načteného celého - sebrané spisy od Albatrosu, jeho spolupráce sebrané ve sbírkách Hemživý chaos a Smyčka medúzy, Houby z Yuggothu, prostě komplet beletristické dílo. V uplynulé dekádě patřil Lovecraft mezi moje nejoblíbenější autory a mnoho povídek jsem četl ikskrát, takže můžu říct, pokud nemáte načteno, vyhněte se Providence i Neonomiconu.
Providence je velká, masivní kniha, jejíž děj plyne pomalu, poznenáhlu. Moore má spoustu času na to rozjet svoje vyprávění a nikam nespěchá. Ze začátku četby se mi komiks zdál docela bezzubý a ani kresba mne neoslovila, ale příběh hezky kulminuje a ve chvíli, kdy hlavní hrdina již neví, čí je, a nedokáže odlišit realitu od svých snů, získává tah. Líbí se mi způsob, kterým Moore napodobuje schémata hororového vyprávění, aby přišel s originální zápletkou, tajnou historií Ameriky a našeho světa. Providence vypráví o tom, jak příběhy mění skutečnost.
Největší botu, kterou vydavatel napáchal vidím v tom, že Providence nesmyslně vydal dříve než Neonomicon, protože pouze s ním je kompletní a s ním všechny dílky skládačky zapadnou na své místo a vytvoří impozantní, okázalý celek, zastřešující oba vesmíry, Lovecraftův i ten náš.
Nejedná se o dílo fanatického fanouška, jak Moore dokazuje volbou postav, s nimiž by Lovecraft nesouhlasil (černoch, žena, homosexuál), nebo zařazením sexuálních scén. Pro fanouška HPL, který není tak upjatý jako byl on, je ale Neonomicon a Providence tou nejlepší lovecraftovskou fanfikcí na našem trhu.

Když u nás vyšla komiksová kniha Providence, neměl jsem prakticky ani ponětí kdo je to H. P. Lovecraft. Věděl jsem jen tolik, že existuje něco, čemu se říká Cthulhu a tím mé zkušenosti s tímto autorem skončily.. Je pravdou, že jsem již delší dobu uvažoval o přečtení Lovecraftových povídek, avšak v záplavě obrovského množství nepřečtených komiksů, jsem tenhle rest s dostatečně velkým umem oddaloval a oddaloval. Po vydaní Neonomiconu s limitovanou obálkou, která mi naprosto učarovala, jsem se však rozhodl, že tenhle rest s přečtením povídek splním, koupil jsem tedy společně s Neonomiconem a Providence i komplet sebraných spisů. Po menší čtenářské přípravě, čítající něco málo přes 1700 stránek povídek, jsem se pustil do čtení Providence. Po bezmála 600 stránkách, které Providence obsahuje, musím konstatovat, že tohle je opravdu velký opus velmistra komiksového žánru. Společně s hlavním hrdinou se vydáváme na fantastickou výpravu světem H. P. Lovecrafta a já žasnul, nad každým Moorovým vloženým střípkem i umem, zakomponovat sebemenší detail do mozaiky tvořící ucelený obraz kosmického světa, stvořeného horrorovým mistrem. Téměř bez přestání potkáváme nové a nové postavy známé ze světa povídek HPL, které ve finále z knihy tvoří takřka ucelenou encyklopedii. V případě Providence, určitě doporučuji mít načteno nějaké povídky, nejlépe však opravdu co nejvíce, protože se odkazuje prakticky na každé straně a bez znalostí předlohy, bude čtenář číst pouze nic neříkající informace, o nic neříkajících událostech. Neříkám, že si čtenář nebude schopen knihu užít, pokud od HPL nikdy nic nečetl, ale všechna ta maniakální práce Moora na tomhle díle, vyzní a hlavně se prakticky vytratí někam směrem daleko do ztracena. Příkladem jsou deníkové zápisky, kterými končí každá kapitola. Je mi naprosto jasné, že pro člověka, který nemá s HPL žádnou zkušenost, může čtenáře forma a obsáhlost deníkových zápisků dohánět k horám šílenství....Avšak, kdo má tohoto velikána načteného ví, že i sám HPL si liboval v obrovsky dlouhých popisech různých věcí či situací a některé povídky byly tedy takřka nesnesitelně zdlouhavé. Pro mě byly deníkové zápisky naopak skvělé a vždy jsem v nich našel ještě nějaký ten detail, který v hlavní příběhové linii zanesen nebyl a perfektně shrnovaly předešlý děj. Co se týče všech odkazů a detailů, tak na první přečtení jsem nebyl schopen zdaleka najít ani jejich většinu, protože v tomhle je Moore opravdovým ďáblem, který má neskutečně načteno a jeho příprava je opravdu obdivuhodná. V případě kresby není prakticky co hodnotit, protože ta je skvělá a vše naprosto detailně ladí s vybroušeným scénářem. Naprosto skvělé je, že u nás vyšel i Neonomicon, kterému předchází prvních 10 kapitol Providence, aby ve zbylých dvou kapitolách příběh Neonomiconu dovršil. Takže čtenář má možnost přečíst si vše hezky pohromadě. Upřímně jsem se trochu obával, zda-li mě vůbec povídky HPL zaujmou a jestli mě následně chytne i Neonomicon a Providence, ale musím říct, že těch několik týdnů ve společnosti povídek HPL ve spojení s Moorovými lahůdkami, bylo naprosto perfektních a skvělých. A to je hlavní důvod, proč knihy a komiksy tolik miluju. Prostě se u nich bavit. Neskutečná paráda. Opus magnum.

K téhle knize mě přivedl definitivně, až Neonomicon.. Ten mě přesvědčil do Providence nakonec jít. Nutno dodat do té doby jsem v životě nic od H.P. Lovecrafta nečetl, což byl právě ten hlavní blok vůči pořízení Providence. Myslel jsem si zkrátka, že mě to třeba nechytne, že to nedocením a tak. Chybějící bubliny apod.to mě vůbec netrápilo s tím jsem nebojoval a musím k tomu rovnou i napsat, že to řešení, jaké v Argu zvolili je za mě úplně v pohodě. Naopak, časem to bude mít svou hodnotu a při čtení to vůbec neruší, zrovna v té kapitole určitě ne je dost vizuální..

Neonomicon spolu s Providence jsem přečetl zhruba během týdne, chtěl jsem to dát spolu v kuse, abych z toho nevypadl a měl tam tu bezprostřední návaznost a ucelené dojmy.
Copak, Neonomicon přečtete za pár hodinek má hezký spád + akci, ale Providence to je jiná písnička, chceš li odysea, jak už tu jiní správně zmínili. Čte se to celé o poznání hůř, zejména ty zápisky (deník) to bylo vyloženě na provaz..

Tady bych řekl, že A.Moore dost ujel je v tom strašně moc vaty.. První tři zápisky v deníku jsem četl poctivě v dalších očima a prstem zbežně přelítával, mno a ke konci knihy ty poslední dva/tři zápisky četl zas tedy poctivě, aby mi něco náhodou neuteklo.
Upřímně, kdyby jste ty zápisky ze startu vynechali a přečetli si klidně až ty poslední dva, tři bohatě to stačí si myslím. Zbytek zápisků vážně o ničem spíš mě to rušilo a vyloženě přivádělo k šílenství (jestli tohle nebyl záměr, heh:):D Tohle je asi má jediná větší výtka k tomuhle dílku od A.Moore..

K příběhu, kresbě apod.
Spolu s Neonomiconem a tím, že jsem si něco málo předtím načetl, aspoň o H.P. Lovecraftovi apod. (fakt jen Wiki) jsem zhruba věděl o co v tom jde a chytal se, ne že ne.
Nemyslím si rozhodně, že na to musíš mít načtenou jeho tvorbu apod. Je to celé zkrátka o tom pochopit a vnímat, jak celý ten horrový žánr H.P. Lovecraft tehdy viděl a uchopil zas tak složité to není přeci jen dost věcí se za ty léta promítlo např. do filmové tvorby..

Stejně tak, buď přistoupíš na to, jak ti to A.Moore celé podává, či nikoliv. V tomhle ohledu jsem neměl problém vážně s ničím (vyjma vaty v deníku) vlastně si nedovedu představit to udělat líp. Je to skvělá pocta žánru a jednomu spisovateli, který měl určitý přesah a ovlivnil spoustu jiných lidí, až do dnešních dnů.
Víc dojmů psát nebudu je to vícevrstvé a každý si v tom najde učitě svoje. Já osobně se k tomu za čas zas vrátím a jsem nakonec rád, že jsem to spolu s Neonomiconem pořídil.

Co bych ještě vyzdvihl je kresba ta je za mě vážně povedená, řekněme statická, ale k tomu obsahu uvnitř knihy to absolutně pasuje. Je vážně radost koukat, třeba jen na tu kresbu.
Zvolený papír od Arga + tisk kvalitní. Celkově je provedení knihy velmi pěkné i to mě přimělo to nakonec koupit.

I přes chybějící bubliny pecka a jeden z nejlepších komiksů co znám. Bavila i spousta odkazů na jiná díla a to nejen Lovecrafta- inu Moore se nezapře. Ať je to, jak je to jsem tudíž rád že tenhle skvost konečně vyšel i u nás a nemůžu , jinak než dát plnou palbu u Sv. Vody! :-)

Lovecrafta jsem četl již hodně dávno, takže základní přehled v díle mám, ale ne nějaký detailní. Určitě mi kupa odkazů unikala a tak mi celý příběh přišel dost útržkovitý a ne úplně propojený. Spíše to byl road trip po Lovecraftově díle, kde struktura jednotlivých zastávek byla totožná. Hlavní hrdina přijede na místo, kde se ho ujmou místní "zvláštní" obyvatelé, kteří hlavnímu hrdinovi předestřou místní tajemno, které však hlavní hrdina nepochopí, resp. jej interpretuje se zcela jiným významem, který však má rovněž odkaz na Lovecraftovy příběhy, a jedeme dále. Konec byl celkem zajímavý, ten mi přišel jako dobrý nápad, ale k jeho celkovému pochopení bych vedle Lovecrafta musel mít načtena i další díla Moorea, která u nás dosud nevyšla.
Pokud jde o problematickou kapitolu s chybějícími bublinami, tak mne řešení od Arga nijak neuráželo a v kontextu celé knihy mi přišlo jako dobré řešení. Samozřejmě bych takto nechtěl mít celou knihu, ale u jedné kapitoly mi to nevadilo.

Podobně jako Robert Black, i já provedu spíš takový deníkový zápis. Na Providence jsem se těšil a čekal nějakou dobu, protože jsem byl namlsaný Courtyyardem a Neonomiconem, které jsou neoficiálně přeložené Transcomxem a které jsou absolutně nepochopitelně nevydané u nás! Je to možná ještě větší kiks, než zmršené bubliny (k čemuž jsem se vyjádřil v diskuzi a nebýt toho, že jsem si knihu vypůjčil z knihovny, musel bych strhat bod/y za vydání). Každopádně bez znalosti Dvorečku a Neonomiconu bych byl ztracenej, vůbec bych se neorientoval (zejména v závěru). Pokud máte možnost, tak si Dvoreček a Neonomicon určitě načtěte před samotným Providence. Obojí jsou to kratší, a ne až tak složitá dílka. No a ke všemu jsem nikdy nečetl Lovecraftovu jedinou povídku. A ani nehodlám, ale k tomu se ještě dostanu dále.
Jak jsem říkal, s Lovecraftem jsem se setkal pouze v několika filmových adaptacích a taky jsem četl pár komiksů na jeho motivy (všechny u nás vydané a pár dosud nevydaných) takže jsem tak nějak povrchně věděl co mě čeká. Já mám slabost pro horor už od svého útlého dětství (chyba rodičů), ale v literatuře se mu dosud vyhýbám. Faktem je, že podobně jako Z Pekla, nebo Ztracené dívky je tohle hodně pečlivá a detaily prošpikovaná "studie" Lovecraftova díla. Moore -jak říkám pokaždý- je génius a neváhá nám to dávat najevo s každou další věcí, co udělá. I ty deníkové záznamy jsou místy pomrkávání na čtenáře typu "čumíš co, jaký jsem šibalský ušák" a mě na jeho hru nevadí nikdy přistoupit. A opět tu máme vrstvy. Moore nikdy nedělá nic jednoduchého, protože ví, že stejně jako život sám i literatura, komiks i cokoli jinýho je složitý a Loveraftovo dílo do této škatulky spadá možná nejvíc.
Obsahově je to nadupaný, musel jsem se opírat o berličku v podobě zahraniční stránky s referencemi a vysvětlivkami každého panelu a odkazů v něm schovaných, takže to šlo, ale je fakt, že jako neznalec Lovecrafta mi toho hodně uniklo. Přesto jsem se bavil celou dobu, prožíval veškeré dusno, napětí, chytal všechny myšlenky a troufnu si tvrdit, že chápu, co tím vším básník chtěl říct.
Vlastně mě na tom všem nejvíce děsí jak moc reálné a metatextuální ta Moorova zpráva je! Máme tu příběh muže, který v 20. století jako první popsal nepopsatelný děs a ten se skrz jeho slova šíří až doposud jako virus, až ke mně do mého domu v podobě Providence. Tím myslím Lovecrafta, ne Blacka. Chápejte, já tohle beru vážně. Okultismus a magie jsou pro mě reálné věci (jak říká Grant Morrison – každý druhý se setkal s něčím „nadpřirozeným“, každý druhá tetka z vesnice Vám poví nějakou strašidelnou duchařskou historku) a sám jsem se v životě setkal s ledasčím a mám k tomu všemu respekt. Potkal jsem se s léčiteli, wiccami, čarodějkami. Však mezi námi tady nějací určitě jsou. Taky jsem bral dost let ze svého života narkotika, psychedelika a prošel si např. toxickou psychózou, takže stav šílenství je mi důvěrně znám a spoustu těch Moorových (Lovecraftových) myšlenek jsou založeny na skutečně hmatatelných (a děsivých) základech.
Abych dokončil popis mojí osobní perspektivy k tomu dílu, tak se zároveň (a nejspíš i pokrytecky) považuju i přes to všechno za křesťana (bez příslušnosti k církvi) takže tím se můj respekt k supernaturálním věcem ještě prohlubuje. A Providence bych ani neměl číst, abych řekl pravdu, ta kniha je nasáklá skrz na skrz magickým odkazem Lovecrafta, který je skutečně nebezpečný, když se vezme v potaz spirituální dávka pomyslného zla v ní a přesto to čtu a baví mě to! A to je bravúrní ukázka absurdního šílenství, jaké nám tu otevírá bradatý čaroděj Moore a jeho pramentor Lovecraft. Vše je propojené, vše souvisí se vším a realita může být pouhý sen. A ano, v blázinci jsem byl, nemusíte se ptát 😊
Takže abych to shrnul. Knihu jsem si užil velice. Dovršil jsem tím poslední rest z Moorovy tvorby, kerý mi zbýval na seznamu a přesvědčil jsem se, že mi toto bohatě stačí i co se týče Lovecrafta, pouštět se do něj definitivně nebudu, ale věřím, že je to mistr hororu a v jeho věcech je víc autentičnosti, než možná kdo z nás umí připustit. A moje psyché je příliš citlivé na literaturu tohoto typu. Takže se spokojím s tímto „shrnutím“ kterou nám přinesl v Blackově odysei po Nové Anglii.

Kresba byla skvělá, Burrowse miluju (Scars, Wormwood etc.) takže jsem si to vychutnával. Deníkové zápisky jsou občas too much, ale krásně přidávají na čtenářově nervozitě, která je potřeba pro celkové vykreslení některých děsivých situací. Časová smyčka byla naprosto luxusní! Nemá cenu jakkoli rozebírat kvalitu samotného scénáře / kresby, tam není jediné slabé místo, to by si pánové nedovolili. Pět z pěti, a skláním klobouk před Moorem (ale ne před Argem, těm hanba).

Spíš bych to viděl na 4,8 hvězdy. Začátek je hodně pozvolný, člověk se do toho musí trochu začíst. Naštěstí to vydalo Argo, jako kompletní vydání, ten formát je boží, takže nemusíte čekat na další části, jako byli omnibusy v zahraničí (3x4). Že nemám načteného Lovecrafta mi vůbec nevadilo. Naopak! Těším se, až si jeho povídky přečtu a dozvím se více o postavách, které Black potkal! Kresba je za mě hodně příjemná a perfektně přehledná, docela by mě zajímalo, co na ní ostatním vadí, ale tohle je subjektivní věc.
K deníkových zápiskům, z kterých jsem měl docela strach, mám nakonec vlastně pozitivní věci. Zajímavě rozšiřují příběh a v závěru dostanou velmi zajímavou roli. Že by se v nich jen opakoval děj komiksu mi skoro nepřišlo. Vždy byl jen zmíněn v rychlosti a dál Black vyprávěl své poznatky a rozšiřoval příběh o události nad rámec komiksu.
Jediné, co mi vadilo je konec. Tedy z pohledu, že Providence je završení více příběhů a trápilo mě, že hlavně Neonomicon tady ještě nevyšel a bůh ví, jestli vzhledem k hejtu, co se tu rozběhl, vůbec vyjde.
Mytologie příběhu je velmi zajímavá a role, které Blackovi a Lovecraftovi a vlastně všem postavám přisuzuje jsou skvělé a místy i dost znervózňující.
PS: Chybějící bubliny vzhledem k deníkových zápiskům a skvělé kresbě moc nevadí. Oprava, kterou nakladatelství zvolilo, je ale dost nešťastná. Fialový sešítek s průhlednými stránkami se sice dá v pohodě přečíst, ale k té knize to prostě nesedí. Zajímalo by mě, co by na to řekl samotný autor.

Ještě že Alan Moore není mrtvý jinak by za tohle vydání rotoval v hrobě a chodil strašit do arga

Pekna obalka, nekvalitni zpracovani a fakt oskliva kresba. Skoda.

Za mě jednoznačně komiks roku a o to víc mě mrzí nízké hodnocení, které má dva důvody - jednak kauzu bubliny a druhák, že se spousta lidí nechalo nalákat na Moora. Přitom to rozhodně není kniha pro každého... to je fakt. Pokud čtenář není milovníkem Lovecrafta, moc si komiks neužije a ztrácí spoustu souvislosti, proto je dobré se alespoň trochu připravit 😁 No a o kauze "bublin" už bylo řečeno a napsáno hodně - mě to netrápí (vlastně mi přijde, že se to naopak k Lovecraftovi hodí), a za tuto cenu máme nadstandardní vydání, které nevyšlo ani v zahraničí. Kdo nechce, nebo nemůže s fialovým sešitem žít, ať si prostě Providence nekupuje. Tím potrestá Argo myslím dostatečně 😉. Já děkuji a těším se na Necronomicon ❤️ 100%

Přelouskat tenhle špalek pro mě bylo velkým utrpením. Hrozná nuda a přešlapování na místě, i když několik fajn myšlenek se v tom zmatku přece jen našlo.

Mimo horší zpracování (které se dá zkousnout) je to naprostá pecka.Super atmosféra,skvěle napsaný i nakreslený.Díky za tuhle věc

Po obsahové stránce výborný komiks, ale provedení je otresne. Celá jedna kapitola chybně vytištěná, prostě zpackaná, neprofesionální práce. Všecko vyhodit a vytisknout znovu!

Providence je zaujímavý komiks. Nádherná ukážka toho, ako sa dá z ničoho upliesť bič. Alan Moore je borec a dokáže napísať dvanásť zošitov o tom, ako sa jedna postava potáca v literárnom svete, vedie prázdne reči a okolie jej zdatne sekunduje. Jasné, toto je púha odkazovka pre fanúšikov jedného (a pár ďalších) spisovateľa, iné ambície to nemá. Pre mňa, čitateľa antológií Chambersa i Lovecrafta a (napr.) i Stokera, je jasné, že je tam toho požehnane. Lokácie, postavy, dialógy, práca s kultom, však dobre. A čo samotný dej? Nič. Krásne to vidieť na tej kapitole bez bublín, ktorá je následne zhrnutá v denníku - rozprávali sme sa o spisovateľoch a dielach. Nič podstatné sa neudeje. V celom komikse. Pointa - inšpirujem Lovecrafta - je na minipoviedku a nie na hrubú bichlu.
Ale!
Moore nie je Morrisson, vie písať. Nie je ani Gaiman, takže poetiku nahrádza homo-sexom a predovšetkým, je detailista a majster komiksovej formy, takže, aj keď je to celé vlastne o ničom, nič vám nechýba. Ani v okamihu, keď čítate tie stohy denníkových kecov. Vrátane konca, ktorý je rovnako nijaký ako celá kniha. A fakt je škoda, že tu nevyšli predchádzajúce komiksy "lovecraftovho" Moorea. Suchá kresba sa k tomu hodí.

Providence nie je pre každého, dynamické (nechcem povedať akčné) typy budú trpieť. Moore má podstatne lepšie veci, tu sa len predvádza, rovnako ako v podobne prázdnych Stratených dievčinách. Napriek tomu ma jeho štýl baví a neľutujem, že som si toto mohol prečítať.

National Geographic krajinou Lovecraftova podvědomí průvodce Alan Moore. Rozhodně zajímavější, než cokoliv co H.P. kdy napsal (i když, já nikdy nebyl, kdovíjakým fanouškem). Na druhou stranu i ten Moore má lepší věci. Formálně jistě nádherná záležitost (!) ale co se obsahu týče, pouze lehký nadprůměr. P.S. nepřečíst, si to na sociálních sítích ani nevím, že nějaké bubliny chybí :)

Providence. Kniha, která vám vyrazí dech hned několikrát. Poprvé už od pohledu svým megavzhledem, podruhé až jí potáhnete z knihkupectví domů a potřetí při čtení. Legendární Alan Moore tu zpracovává ucelené dílo neméně legendárního H.P.Lovecrafta. A tento střet géniů nemůže skončit jinak než výtryskem čirého génia (a protože je to Moore a Avatar, tak někdy i doslova - pokud jste homofobové, tak knihu raději ani neberte do ruky). I když to tak pro mnoho nahodilých čtenářů na první pohled vůbec nemusí vypadat. Kniha má totiž dva zásadní háčky. Moore se tentokrát totiž neomezil "jen" na práci s literárními postavami jako třeba v případě Ligy, jejíž děj si mohli užít i čtenáři, kteří jen lehce tušili na co se Moore odkazuje. Ale svůj jinak v jádru celkem jednoduchý děj, popisující pátrání zvídavého novináře po odvrácené straně Ameriky, o dílo svého předchůdce opravdu mohutně opřel. Pokud nemáte podrobně načteno CELÉHO Lovecrafta a četli jste třeba jen pár povídek, nebo vůbec nic, nebudete mít v případě Providence nejmenší šanci a celý příběh vám před očima zdegeneruje do triviální detektivní linky protkané zmateným sledem podivných nic neříkajících dialogů a příhod nedávajících valného smyslu. Ještě horší je, že se Moore v závěru odkazuje i na svoji vlastní H.P práci Neonomicon, který sice MdS představoval už takřka před dekádou na Crweconu ve svém TOPu, ale nebyl vydavateli vyslyšen a skvělý Neonomicon tak česky bohužel nikdy nevyšel.

Pokud však máte načteno, čeká vás temný trip napříč Amerikou, na než vás může vzít jen nemnoho soudobých spisovatelů. Úplně vidím specialistu převypravěče Gaimana, jak rve svou kštici závistí. Místy je pravda skoro až úsměvné jak moc Moore tlačí na pilu, protože hrdina Robert Black během svého putování v drtivé většině potkává a konverzuje pouze s původními Lovecraftovými postavami a místo bez referencí aby čtenář hledal pod lupou. Čímž se dostáváme k druhému háčku. Příběh má sice své hororové a brutální momenty, ale na takhle opulentní epický kus je jich překvapivě málo. Moore ve většině případů spoléhá na to, že straší strýček H.P a on sám se věnuje spíše ucelené literaturizaci jeho vesmíru a dělá tak z knihy celkem čistokrevnou konverzačku s hodně znepokojivým podtónem. S gustem fůzuje prvky H.P vesmíru do jediného mega opusu a jak už to v jeho případě bývá, nenechá se poutat jen komiksovými panely. Kniha je nacpaná velkou spoustou dobře a čtivě napsaného doprovodného textu, který sice dílčí kapitoly pro nechápavé trochu přisvětluje, ale nezasvěceným nic zadarmo nedává. Text tak posouvá knihu od komiksu do beletrie tím spíš, že Moorův příběh nakonec nepojme jen Lovecraftovy postavy, ale po Simmonsově vzoru i Lovecrafta samého. Přes všechny Moorovské komplikace a nestandardnosti však musí informovaný čtenář uznat, že jde asi o Moorovo nejzásadnější dílo od Z pekla a po paskvilech jako Ztracené dívky bych nečekal, že z něj ještě někdy vypadne něco tak kvalitního a propracovaného jako Providence.

PS : gratulace Argu (Richardu Klíčníkovi), že se nenechali svést k lacinému raciem řízenému rozdělení knihy na dvě stejnoměrné části, ale vydávají ji v jediném impozantním svazku, který mohou čtenáři, v nepravděpodobném případě, že by se jim snad kniha nelíbila, použít k velmi stylové popravě běžného domácího zvířectva až do velikosti koně

PPS : problém chybějících bublin v obrázkově bohaté kapitole o Kadathu jsem pochopil jako Moorův záměr dát kreslířovi více prostoru a odlehčit jinak brutální konverzačku. Tenhle surreálný bug beru jako průsak vesmírného zla do naší reality a užívám si ho se vším všudy :-) Ať už záměrně nebo omylem tahle kniha budí vášně a je to tak dobře.

Urcite stoji za precteni i pres ten hype ohledne chybejicich bublin. Moore za deseti kapitolami z dvanacti dlouze zvani v denicich a bohuzel v nich vetsinou jen popisuje to, co se odehralo v predchozi kapitole, takze i kdyz v jedne kapitole chybi bubliny a vy si pri cteni (kdyz nevite ze je to chyba) rikate, ze jste ten umelecky zamer uplne nepochopili, tak Moore vam to nasledne vysvetli v deniku. A vzhledem k tomu jak detailne to popisuje, tak se daji dohledat konkretni situace a zprostredkovane i dialogy. Kazdopadne kniha je pochopitelna a jestli ji neco skodi, tak jsou to prave ty deniky, ktere sice ctenare zpomali, ale zpomali ho natolik redundantnim textem, ze to vede spis ke ctenarske frustraci. Jakozto fanda dila HPL jsem k tomu pristupoval s obavami, protoze prevod jeho dila do jineho media je prakticky nemozny, ale Moore touto cestou nejde a pouze v povidkach hleda inspiraci pro pout hlavniho hrdiny. Neznat Chamberse a spol., tak by to asi takovy zazitek nebyl, protoze ty Moorovy narazky zustavaji bez vysvetleni (coz je dobre) a zaroven jsou i klicove pro dej (hlavne v prvnich kapitolach) a byla by skoda kdyby ty odkazy clovek nerozpoznal, protoze tim by se ochudil o jednu vrstvu vypraveni.
Konci to dosti originalni myslenkou, ktera je podana trochu zmatecne, ale nakonec pochopitelne.
Nedavam plny pocet kvuli chybejicim bublinam (ktere fakt nejsou problem), ale kvuli tomu, ze si Moore neumi rict dost a zaplevelil to hromadou textu z deniku, ktere jsou temer uplne zbytecne (sem tam je tam neco duleziteho, tudiz to nejde preskakat).
70%