1

Velitel X-Menů Scott Summers dostal dovolenou. A možná to není ta nejhorší dovolená, co kdy zažil, ale rozhodně do ní nemá daleko. Cestu mu totiž zkřížil Odysseus, bývalý vojenský velitel elitní skupiny zelených baretů cvičených k boji proti nadpřirozeným hrozbám, jenž přišel vinou mutantů o celý svůj tým a teď má jediný cíl: odplatu. Čtyřdílný příběh vzešel z dílny Briana K. Vaughana a Marka Texeira a bez přehánění je to jízda s pedálem u podlahy. Přes sekvence sršící adrenalinem a urputnými bojovými akcemi se pánové přitom nevyhýbají ani závažnějším otázkám o odpovědnosti za spáchané činy a lidi okolo sebe. Sem tam se dokonce objeví trefná sarkastická hláška či odlehčující komentář. Přidáme-li parádní kresbu, je Odysea aspirant na maximální hodnocení. Bohužel o něco usedlejší a civilnější jednohubka První roky Scotta Summerse od Stuarta Moora a Jesse Delerdanga už taková pecka není. Jednak recykluje starou historii, ale především je poněkud emočně plochá a nevýrazná. Obávám se, že Stuart Moore nevyužil potenciál, který se mu nabízel a promhral příležitost ukázat něco víc ze Scottova dětství.

Kniha nedobrá velmi zajímavým způsobem. Vypadá to, jako kdyby si autor každý zvrat, nebo změnu prostředí vybral losem a celé to opatlal dementním patosem a slizkou aurou dobra. Přesto Vaughan nezapře svůj um a tak z něj občas vypadnou myšlenky, nebo vývody stojící za pozornost. Motivace hlavního padoucha, tvorba charakeru hlavního hrdiny a jeho citace z memoárů válečníků. Náhled do Scottovy duše zkrátka funguje. Příběh jako takový už méně. Ale mám Cyclopse rád a hlavní příběh je řemeslně dobře zpracovaný a i přes svou nablblost příjemně čtivý, takže se to na ten průměr nakonec vyšplhá. Pokud zavřu oko nad úplně zbytečným originem v závěru knihy.

Další NHM a další průměr. Klasická hrdinská šablona a omáčka okolo. Četlo se to rychle (Je to docela krátké) a děj odsejpal. Cyclops je zajímavá postava a líbí se mi, ale zde má dost nevýrazného a nudného soupeře. 3 hvězdy s dost odřenýma ušima.

Brian Vaughan vzal obyčejnou šablonku superhrdinského komiksu, naházel do toho pár hloupostí, zamíchal to v nudné omáčce a naservíroval jako pokrm, který se podává jen případě, kdy už není co jíst. Tak nějak bych shrnul celou Odyseu. Kresba není špatná, ale také ani nenadchne. Origins na konec je už jen taková průměrná odychovka. Tudíž tato kniha zápasí, aby byla aspoň průměrná, ale bohužel ani na to nestačí. Slabé 2*

Příjemné počtení a docela to i pobavilo. První příběh mě docela chytl a příjemně se četl. Docela zajímavý případ na dovolené se z toho vyklubal a je to i uvěřitelné. Kresba mě bavila sedělo to k té dynamické atmosféře. Jen mi vadil 3. sešit v Savage Landu. Naprosto zbytečný a od příběhu odpoutávající sešit. Madripoor tam seděl, jak prdel na hrnec a závěr byl x-menovský. Cyclops mě jako postava baví. Poslední příběh (origin story) byl divnej a uspěchanej a přišel mi tam fakt navíc. I kresba mě nebavila. Jinak ale poctivé standardní počtení, které ani neurazí, ale nijak zvlášť nenadchne. Můžu doporučit jako pobavení, když už nemáte co číst.

Cyclops pro mě nikdy nebyl postavou numero uno. Vždycky pro mě byl tím hodným skautíkem a sucharem, a přesně tak ho v komiksu popisují. A vedle takového Wolverina působil vždycky nudně. Na tento komiks jsem se nijak zvláště netěšil, přesto se zde ukázala jedna důležitá věc. Tou důležitou věcí je, kdo daný komiks píše. Můžete mít sebe nudnější postavu, ale pokud máte dobrého scénáristu, tak ten s ní dokáže svést zázraky. Bohužel to funguje i naopak. Naštěstí pro nás, je Cyclops tou první variantou. Brian K. Vaughan je dobrý scénárista a zde to znovu předvádí. Jeho příběh je zábavný a svým způsobem i napínavý. Občas se objeví nějaké to klišé a nebo lehce přepálený moment. Nicméně se to čte dobře a hlavně je to zábavné a nenudí to. A Cyclops zde je, za dost velkého sympaťáka, kterému se dobře fandí. Velmi příjemné překvapení a dobré NHM.

Kniha "Nejmocnější hrdinové Marvelu 88: Cyclops" nám ukazuje, že Cyclops těch samostatných příběhů, které by stály za pozornost, moc mít nebude. Je to týmový hráč a tam má své místo. Samostatně je nudný patron, což se tvůrci snažili nějak popřít, ale vlastně se jim to nepovedlo, příběh "Odysea" je spíš ukázkou toho, jak se toho moc napatlalo na jedno místo a dohromady to prostě nefunguje. Druhý příběh je jen takovou jednohubkou, která neurazí, ale ani nepotěší. Měl jsem pocit, že scénář k ní se dal napsat za pár minut, kresba zabrala určitě mnohem víc, ale ani kvůli ní není kniha "Nejmocnější hrdinové Marvelu 88: Cyclops" něco, proč by stálo za to si ji přečíst za každou cenu. Komiks "Nejmocnější hrdinové Marvelu 88: Cyclops" není vyloženě špatný, není to něco, co by bolelo, když to budete číst, ale není to ani nic průměrného, je to příliš obyčejné. Skalní fandy to může bavit, ale asi ani oni nebudou plesat nad tím, co to vypráví. Přečíst, založit a už se k tomu nikdy nevrátit.

Čistý průměr, nic extra ale ani nic hrozného. Kresba je každopádně min. nehezká.

Zalostne prumerna vec, kde ani Vaughan nedokaze upect neco originalniho, ale konci s dortem jak od pejska a kocicky. Trocha dinosauru, zdibec deus ex machina, par jednoduchych citatu a jeden nanicovaty konec. Na druhem pribehu je krasne demonstrovano, jak to vypada, kdyz se behem 24 stran zhrouti domecek z karet.
Neni to uplne tragicky blbe, jako nektere jine dily NHM, ale opravdu slabe to je.
60%

Milo: Zcela nesoutezne, ale vyhral jsem ;)