4

Damiana Waynea som si obľúbil na prvú dobrú. Jeho sila drieme v tom, že väčšina scenáristov, ktorá ho písala, nestratila zo zreteľa jeho temnú stranu. Zachovala teda konzistentnosť postavy (čo nie vždy býva samozrejmosť). Je to vtipná, rozkošná potvora, ale raz za čas presvitne jej absolútna nepredvídateľnosť, krvilačnosť, nebojím sa povedať psychopatia. Byť na mieste jeho otca, tak sa na noc v spálni svojej vily pre istotu zamykám, lebo raz ráno by som sa nemusel prebudiť. A práve s tým, že Damian začína chápať následky svojich neuvážených činov, pekne pracuje Zrozen k zabíjení. Som vďačný za každý komiks s týmto adolescentným satanom. O to viac ma mrzí, že v tom vládne taký chaos. Paradoxne, čím viac príbehov s Damianom som prečítal, tým sa viac strácam v tom, čo spolu súvisí viac, čo menej a čo de facto nijako, „iba“ to náhodou tiež obsahuje malého čerta. Je to hrozne rozhádzané. Niečo vyšlo v takej sérii, niečo v onakej edícii a niečo pre istotu nevyšlo v češtine vôbec. Niečo písal Morrison, niečo Snyder, dačo Tomasi. Ak by to niekto chcel skompletizovať, zrejme by sa nezaobišiel bez trojdňového prenajatia služieb profesionálnej detektívnej agentúry. Scenárista Peter J. Tomasi je v téme ako doma a hoci ho neevidujem vo svojom osobnom rebríčku najzásadnejších Batmanových autorov, vždy, keď ho vidím napísaného v kolónke scenár, viem, že môžem očakávať solídnu, hoc neobjavnú záležitosť (diela zo série Batman Detective Comics Mytologie, Gordon ve válce alebo Krev hrdinů). Inak tomu nie je ani tentokrát. Tomasi predvádza slušnú žánrovú jazdu, ktorá je sympaticky komorná. Nezaobíde sa bez akčných sekvencií, ale práve vďaka obmedzeniu v počte postáv sú prehľadné a príjemné, keďže sa bojuje o dušu malého chlapca. To je uveriteľná poloha, ktorá je čitateľovi principiálne blízka. Práve vďaka „osobnému“ motívu budí rešpekt aj inak nudný a necharizmatický záporák Nikto. Lež má tú chybu, že hoci usiluje o dušu Batmanovho syna, nie je to napriek snahe dostatočne psychologicky prepracované. Z potenciálne pozoruhodného záporáka sa tak rýchlo stáva béčko. Tomasi zostal stáť uprostred cesty. Našťastie, nestratil pri tom zo zreteľa postavy. Dokáže si udržať zdravý nadhľad („moment prekvapenia“) a nenápadne odkazuje na veci z Batmanovho kánonu (Millerova budova, Damian alias nový Robin mlátiaci Jokera páčidlom). Super je flashback venovaný Bruceovmu výcviku v dobách, keď ešte nebol Batmanom. Tejto pozoruhodnej etape jeho života sa venuje žalostne málo komiksov. O to viac si vážim Nolanov trhák Batman začína, kde sa ukázalo, že ísť na to realisticky, bolo fakt geniálne strategicko-dramaturgické rozhodnutie. Kresba Patricka Gleasona (Hawkman: Nekonečný let, Batman 11: Pád a padlí) Tomasimu ide na ruku: nie je objavná, ani blbá. Mne sa vcelku páčila (s výnimkou otrasného batmobilu), no treba dodať, že kým niektoré zábery sú fantastické, iné pôsobia dojmom, že nebolo dosť času a tak Gleason len „dačo“ narýchlo nakreslil, aby to tam technicky bolo prítomné a viac sa s tým nekašľal. Najlepší dojem zanechá neprekvapivo práve vzťah Batman/Damian. Medzi pánmi to patrične iskrí, ale je nám jasné, že to nie je o nenávisti, ale skôr o tom, že sú veľmi rozdielmi a že ak obaja začnú byť viac ľuďmi a menej monštrami, majú nádej. Lepidlo predstavuje starý dobrý Alfréd, ktorý si musí nejeden raz zahryznúť do jazyka, prípadne krotiť nielen 10-ročného diabla Damiana, ale tiež Brucea, ktorý by vo svojom veku už mal mať dostatok rozumu, lež 24/7 boj s komiksovými magormi sa podpísal na jeho psychike a vnímaní sveta.

Je mi líto, že s hodnocením dosti vybočuju z řady. Jo, komiks je to fajn ale přijde mi, že se to dalo celé pojmout jinak a lépe. Příběh si mě nejvíce získal společnou minulostí Nikoho s Brucem ale i to je už celkem otřepané klišé..

Vlažný začátek, ale jak se objeví Nikdo začne to být zajímavé a dobré. Hezky se pokračuje v tom co začal Morrison. Fajn čtení.

Od tohohle jsem nečekal vůbec nic, a nakonec dostal perfektní jednohubku s Batmanem.
Batman znovuzrozený od Morrisona byl pro mě průměrný komiks, na kterém mě ale velmi bavil vztah Dicka a Damiana. Prvek vztahu Batman - Robin to táhne i tady, je ale o několik tříd zábavnější a dynamičtější především díky přítomnosti samotného Bruce, celkově je více propracovaný a i lépe podaný, protože je na něm z velké většiny postavena zápletka příběhu.
Hlavní záporák Morgan byl parádní především díky tomu, že neměl žádné superschopnosti, byl tak více uvěřitelnější (ve stylu Red Hooda nebo Deathstroka) a pro Bruce výzvou fyzickou ale i osobní. Chemie mezi Morganem, Damianem a Brucem fungovala na jedničku, protože všichni tři si byli v mnoha věcech podobní, zároveň byli v kritických bodech odlišní (ale byli vykresleni dostatečně natolik, abych je mohl chápat všechny).
Akce napínavá a přehledná, násilí správně dávkované a efektivní, děj dobře balancoval mezi poklidnými a akčními pasážemi. Kresba super, dialogy ještě lepší. Příběh parádně vygradovaný, se smysluplnou pointou, fungující samostatně v rámci jedné knihy ale i v širším měřítku celého netopýřího univerza. Celkově byla kniha tak akorát dlouhá a svižná.
Tohle je velké překvapení, má to všechno, co jsem ani nevěděl, že bych od příběhu s Batmanem chtěl. Všechno tu funguje jak má, nevidím tak důvod tomu nedat plný počet.

Nikdy jsem si nemyslel, že by v Batmanově případě mohl fungovat motiv „otec a syn“ plus všechen ten existencionální balast kolem, který se k tomu váže. Peter J. Tomasi mě však vyvedl z omylu a zároveň příběhu ponechal zažitou tvář superhrdinského akčního čtení. Netvrdím, že to funguje bezchybně. Některé momenty působí trochu křečovitě a zápletka má v sobě pár logických děr. V základě to však má spád, nápad i prvek napětí, kdy přesně netušíte, jakým směrem se další události budou vyvíjet. Nemluvě o finálním zvratu, který se jistým způsobem definitivně podepíše na charakteru určité postavy. Jen mi přijde, že v některých okamžicích autor až příliš tlačí na pilu, jako by potřeba vyhrotit vztah mezi Brucem a Damianem byla důležitější než důmyslně zkomponovaná osnova. Jako celek mě to ovšem bavilo moc, jen se obávám, že většinu trumfů tvůrčí tým vysázel na stůl až příliš rychle a je otázkou, co čtenářům plánovali nabídnout dál. Ale rozhodně bych další díly druhé řady Batman and Robin uvítal.

Pro mě byl tento příběh velkým překvapením. Po dlouhé době jednoduchý a přímočarý příběh s Batmanem, bez zbytečně hlubokého příběhu. Více podobných věcí.

Zrozen k zabíjení si u nás odbyl svou premiéru a musím říct, že je to po delší době Batman, který mě opravdu bavil a prakticky nemám sebemenších výhrad. Příliš nekomplikovaný, přímočarý a dobře uchopitelný děj, který běží ve velmi slušném tempu, střídající se s klidnějšími, dobře napsanými pasážemi. Napětí mezi Batmanem a Robinem je téměř hmatatelné a vytváří po celou dobu čtení až depresivní atmosféru a chemie mezi nimi funguje na jedničku. Záporák dokázal Batmanovi pořádně zatopit jak fyzicky tak psychicky a rozhodně byl důstojným soupeřem hodným křižáka v kápi. Kresba skvěle doplňovala celkově ponurou atmosféru a některé scény byly vyloženě perfektní. Zrozen k zabíjení je pro mě velkým překvapením a rozhodně se těším na další u nás zatím nevydané příběhy. Doufám, že alespoň většina z nich bude stejně kvalitních, jako v tomto případě.

Dobrý a povedený komiks. Je to krásný mainstream a čte se to parádně. Příběh je dynamický, má funkční zvraty, vývoje mezi postavy, zajímavě pojatou akci a velmi dobrého Batmana a Robina. Já jsem spokojený.