9

Do nového roku jsem nemohl vykročit lépe. Tohle je Batman, který mě baví. Bez vocásků kolem, bez emzáků, bez nadpřirozena. Temný, komorní Batman, který nás donutí se zamyslet nad statusem quo a který nás učaruje kresbou. Parádní věc. Black Label se povedl.

Špinavý, drsný a realistický Batman. Kresba je fajn, príbeh prízemný a zaujímavý.

Tak za mě fantastická kresba, barva a celkově ponurá atmosféra. Jenže jaksi ten příběh je celkově dost jalový. Navíc k ponuré atmosféře bych si představoval jiné ztvárnění Batmana. Realističnost je fajn, ale pořád čtu komiks s Batmanem takže ho tam také chci vidět. Tady to slabošský emo individum (alá omyl Pattinson) v monterkách, mě moc nebralo.

Skvělá kresba, skvělá atmosféra. Zřejmě jeden z nejlepších Batmanů, co u nás česky vyšel.

Super komiks príbeh uzavretý zaujímavý. Temnejšia kresba mne osobne veľmi sadla.

Komorní psychologizující příběh s vraždícím Batmanovým dvojníkem. Kresba super, akorát se v ní občas trochu hůř orientuje.

Batmanův vraždící dvojník je výborný nápad (dost se divím, že s ním někdo nepřišel mnohem dřív), ale mohl předvést něco mnohem zajímavějšího, než jen nevýrazně vraždit na pozadí. Čímž vůbec nemyslím, že si měli dát s Batmanem pořádně do držky - celkové civilní pojetí bez honiček, proskakování okny a povinného předvádění známých padouchů moc chválím, taky mám tuhle polohu rád. Ale ten nápad se prostě dal vytěžit lépe, příběh mě nestrhl a linie s psycholožkou nořící se do Wayneovy duše mě vyloženě iritovala. Detektivka Wongová je taky spíš sympatická, než zajímavá. Kresebně je to pak velká paráda - seděla mi kresba, zdivočelé rozpanelování i barevné provedení, bez rentgenových detailů zlomených kostí bych se klidně obešel, nějak to na mě nikde nedělá dojem. Obálka je super. Celkově Batman, který určitě stojí za přečtení.

Jeden z nejrealističtějších Batmanů, jaké jsem kdy četl. Žádná netopýří jeskyně, žádné hi-tech udělátka, žádný sprej proti žralokům. Neustálý boj s policií i se zločinci. A do toho ten zatracený dvojník. Nepřekvapivě se tento komiks snaží o další psychologický pohled na Batmana. To už tak nějak k příběhům z Gothamu patří. Není to zde nijak navíc, ani nijak na sílů a celý příběh to pěkně rámuje. Po dočtení jsem měl pocit, že to celé bylo nějaké krátké. Vyprávění pěkně odsýpá a čtenáře strhne s sebou.

Velkou zásluhu na tom má také Andrea Sorrentino. Jeho kresba je hodně špinavá a hrubá. Ale to je jenom první dojem. K tomu realistickému příběhu se dokonale hodí. Zajímavé a efektní je pozadí ve stylu zašlých černobílých fotek. Hodně zajímavá a nápaditá je také jeho práce s panelováním. Používá také malé vložené panely, které zdůrazňují nějaký detail - často až rentgenový. Takovou práci s panely mám rád. Škoda jen, že se občas nepočítalo s vazbou knihy a některé panely si pořádně neprohlédnete. To je celkem s podivem, protože pokud se nepletu, tak tento příběh šel rovnou do knih.

Skvělá kresba, barvy, panelování. Tady ty komiksy kdy se tak nějak vrtají batmanovi v hlavě a spíš než akce je tu detektivní práce se mi líbí víc než samoúčelná akce. Black label opět nezklamal a dal mi něco jiného než klasického batmana.

Bylo to tu řečené už x-krát a stála na tom i reklamní kampaň, takže se sice budu opakovat, ale musím to za sebe potvrdit...
Při rozhodování, zda-li koupit/nekoupit tento komiks se můžete silně odrazit od vašich pocitů z nového filmového Batmana s Pattinsonem, protože těch podobností je tady víc než dost (o prequel ani sequel k filmu se však nejedná). Pokud vám nesedělo pomalé tempo, depresivní protagonisti a méně akce, tak se pravděpodobně nebudete bavit ani při čtení Dvojníka. Naopak, pokud vám vše předchozí nevadilo/vyhovovalo, a chcete k tomu stejně jako z filmu více realistického, vyšetřujícího a na vizuál sázícího Batmana, tohle je pak přesně pro vás. Nutno podotknout, že zrovna vizuál, byť po většinu knihy naprosto úchvatný, se v těch několika málo akčních sekvencích stává silně nepřehledným. To je ale asi snad moje jediná větší výtka. Jinak mi tohle zahrálo na notu téměř dokonale. Kromě teď už po milionté zmíněném filmu jsem z toho i cítil Rok jedna a Gotham Central, zároveň to stojí a funguje naprosto samostatně bez nutnosti přečíst kdy s Batmanem jediný sešit. Dvě nové ženské postavy, leč pochopitelně zastupující současné standardy, mi absolutně nevadily a naopak přinesly celému pojetí Temného rytíře nový, fungující rozměr. Celkově se to pak čte jako jeden uzavřený film, jelikož to má strukturu a snad všechny aspekty, které najdete v moderních blockbusterech. S tímhle jsem vážně spokojený, zaslouží si to lepší 4* a jak jsem již psal na začátku, bavil-li vás Pattinson, tak tohle můžu jedině doporučit.

Veľmi zaujímavý uzavretý komiksový počin. Ako môžu ľudia vedieť, že človek v maske Batmana zabíjajúci zločincov nie je Batman? Mám trochu problém so základnou premisou, lebo si myslím, že v reáli to, čo vygenerovalo existenciu druhého Batmana je nezmysel, ale tak čo už. Samotný nápad je super, nesmiete moc rozmýšlať nad detailami. Plusom aj mínusom je temná, aj keď často neprehľadná kresba.

Mám rád Batmana v období, keď iba začínal. V tomto príbehu Bruce Wayne pôsobí ako maskovaný hrdina iba niečo viac ako rok a je to cítiť. Žiadne high-tech hračky a žiadne superdetektívne schopnosti analyzujúce situáciu na roky dopredu. Batman je tu plný hnevu, robí chyby a koná impulzívne.

V Gothame sa objavil Batmanov dvojník. Na rozdiel od originálu zločincov rovno vraždí a Gothamská polícia mu tak ide po krku ako nikdy pred tým. Ťažko sa ale dokazuje nevina, ak sa skrývate pod maskou, ktorú niekto okopíroval.

Príbeh tohto komiksu mi sadol. Je to priamočiara detektívka s dostatkom akcie a zaujímavou psychologickou linkou. Zvraty nie sú vyslovene šokujúce, ale skôr by som ich nazval logickými a tým pádom sú oveľa realistickejšie. Celkovo sa dianie drží vcelku pri zemi a v mnohých scénach sa dá označiť za komorné.

Výrazným prvkom tohto komiksu je Sorrentinova kresba. Je hutná, temná a má skvelú atmosféru. Boli síce momenty, kedy bola trochu neprehľadná - najmä v akčných sekvenciách, kde bolo orámovaných detailov až príliš - ale nebolo to príliš časté. Sorrentinov ponurý a občas až abstraktný štýl sa ku Gothamu a Batmanovi naozaj hodí, aj keď asi nebude stráviteľný pre každého, keďže to nie je úplne mainstream.

Ak máte radi street-level Batmana, tak vám tento príbeh vrelo odporúčam. A ak dovolíte aby vás Sorrentinova kresba pohltila, bude zážitok ešte intenzívnejší.

To byla ale hovadina. Jako o cem to bylo? Na co si to hrajou? Proc delaji takova okazala gesta, pozy, aby to vypadalo? Vzdyt je to nacancane ubulene nic. Jsem si pripadal, jak na nejake terapii. Do toho to bylo tak nudne a nezazivne. Je mi jen lito, ze to schyta i Sorrentino, jeho kresba je fenomenalni.

V komiksu Batman: Dvojník se nám dostává výborného noirového příběhu, který ukazuje dost možná ten nejlepší způsob, jakým příběhy tohoto populárního hrdiny uchopit. Dává vzpomenout na Millerův Rok jedna či Dlouhý Halloween a zároveň stojí pevně na vlastních nohou. Je komorní, drsný (Bruceovi je zde v patách celý Gotham a všechny složky policie) a skvěle graduje, udržuje čtenáře v napětí. Dokazuje, že i po tolika letech, příbězích a odlišných náhledech na kultovní postavu lze stále přijít s komiksem, který má své opodstatnění a přinese zase něco nového. A je to daleko víc, než nápad s vraždícím dvojníkem a potenciální nemožností očistit se, když se skrýváte za maskou mstitele. Je tu romance, je tu detektivní linka a je tu Bruce Wayne, jenž není dokonalý. Je až nepříjemně křehký a lidský. Je jiný. Ale přitom zůstává zachováno to, co na postavě máme rádi a proč se tolik dekád drží na špici superhrdinských příběhů. Celé dílo nabízí až překvapivě dospělý pohled na celého Batmana a jedná se bezesporu o milé překvapení a jeden z nejlépe odvyprávěných a nakreslených komiksů s Batmanem, jaké jsou momentálně na našem trhu k mání…
Více zde.

Pripomína to film s Robertom Pattinsonom: civilné, komorné, málo akcie, viac Batmana ako Waynea, Bruce je štíhly mladík robiaci chyby večne posiaty jazvami a modrinami, ešte sa len učí, komu môže veriť, Gotham pripomína zločinecké mravenisko (viac, ako inokedy predtým), nie je možné byť všade a netopier je na stope sériového vraha zmrdov, ktorí mali dávno sedieť, ale nesedia a teraz za to zaplatia. Identitu vraha som napriek relatívne nízkemu počtu postáv neuhádol. Nie je to šok, ale dáva to zmysel: ako jeho totožnosť, tak to, prečo zabíja toho, koho zabíja (ono to spolu súvisí). Zápletka je jednoduchá, ale účinná, hoc sa zdá, že vo svete komiksu nie je nči jednoduchšie, ako si na seba vziať kostým slávneho hrdinu a v jeho mene začať vraždiť (zažil si s tým svoje už Smaragdový strelec v Green Arrow 3: Smaragdový psanec). To, že sme v Black Label, sa okrem celkovej drsnosti a realistickosti prejavuje napr. na spôsobe, akým scenárista pracuje s Gordonom a Alfredom. Scenár je vydarený a vyladený, ale ešte mohutnejšie sa mi páčila fenomenálna, špecifická kresba Taliana Andreu Sorretina (Tajné impérium 1 + 2). Nápad, že Bruce navštevuje psychiatričku je skvelý, ale historicky nie prvý (bolo to už v Knightfalle, ktorý u nás vyšiel pod názvom Soumrak Temného rytíře). Rovnako sa v minulosti už vyskytol komiks, v ktorom sa pod netopierovou maskou ukrýva zločinec, ktorý mu takýmto spôsobom chce uškodiť (Oběť). Viac v mojej recenzii: https://www.fandom.sk/clanok/recenzia-batman-dvojnik-komiks

Tohle je v dobrém slova smyslu asi ten nejhnusnější Batman, kterého jsem kdy četl. Mladý Bruce Wayne má pod maskou neustále ulepený obličej od vlastní krve, kůže mu praská, nové jizvy přibývají, kosti se lámou. Brutální, syrový, extrémně ponurý – takový Gotham tu poznáváme, a takoví jsou i jeho hrdinové a záporáci.

Z knihy čiší také obrovská samota, v níž Temný rytíř existuje. Tahle jeho verze nemá Alfréda ani Gordona, takže je odkázán pouze sám na sebe. Na své schopnosti i bohatství, které zde ale rovněž má nečekané limity. Rozzuřený mladík těžko hledá spřízněnou duši, a tak prostě den za dnem pokračuje v sebezničující misi.

Ten pocit osamění a hnusu vydatně podporuje neobvyklá kresba. Jako kdyby přímo ilustrovala rozpadající se duši Batmana, Gothamu. Jednotlivé panely jsou různě rozházené, rozostřené. Většinu děje jsme lapeni v odstínech černé a červené, jen občas se objeví i jiné barvy. Herní fanoušci se pak jistě pousmějí při pohledu na Mortal Kombat „x-ray“ detaily praskajících lebek apod.

Před přečtením jsem zaznamenal spekulace, že se jedná možná až o prequel k současnému filmovému Batmanovi. Tak to není, byť najdeme několik podobností. Černočervená stylizace, svižný pohyb po Gothamu na motorce, černé líčení kolem očí. Také se shodují v zobrazení té bolestivě realistické temnoty, zvrácenosti některých jedinců a utrpení druhých.

Mám jen pocit, že identitu hlavního záporáka, titulního „Dvojníka“, si tu čtenář domyslí dřív, než by bylo záhodno, ale jinak není moc co knize či jejím tvůrcům vyčítat. Možná nemusí sednout méně zkušeným komiksovým čtenářům, protože tou svou temnotou vás skoro až vysává. Celkově jde ale o ve všech směrech kvalitní, výrazný počin, který by měl najít místo ve sbírce každého fanouška Batmana.

Hodnocení: 8,5/10

PS: Různé bonusové příspěvky nejen k tomuto komiksu najdete na mém IG profilu instageek_cz

Tak jednoduchá zápletka a kolik vlastně nebezpečí a mrzení to může napáchat, takový Batman dvojník! To je vlastně geniální nápad, jak netopýřího muže zdiskreditovat. Člověk má zároveň pocit, že tahle špinavá práce není někdy od věci, aneb k čemu je, když Batman vždy někomu natluče, oni ho zavřou, ale on zase zdrhne a vraždí nevinné... Ke konci je to víceméně trochu jasné, žádné šokantní rozuzlení nás nečeká, s vyzněním komiksu (že škoda už byla napáchána a nelze vzít zpět) absolutně nesouhlasím, ale celkově se mi námět líbil, byl značně čtenářsky znepokojující, role detektivky Wong byla fajn, příběh opsal pěkný dějový oblouk a kresba též téměř bez námitek (až na to, že jsem ke konci nepoznal, kdo je kdo).

Celkový dojem: 70%

Batman: Dvojník je poriadne depresívna psychologická detektívka. Akcie je tu síce málo, ale aj napriek tomu je príbeh nápaditý a napínavý. Ideálny komiks k aktuálnemu temnému filmovému Batmanovi. =►Celá recenzia◄=

Temnější podobenství už tak dosti temného rytíře, které si pohrává s psychologií bezradného detektiva na jedné straně a fanatického zločince na straně druhé. Dlužno podotknout, že scenárista Mattson Tomlin dokáže po celých sto šedesát stran udržovat napětí a zároveň nápaditě gradovat příběh tak, aby byl člověk nucen příběh číst pokud možno v kuse. Což ještě podtrhuje kresba Andrea Sorrentina, jež dotváří tu správně pološílenou a pokřivenou atmosféru celého vyprávění. Příběh vás tak nutí spíš přemýšlet, než pouze hltat výbušnou akci, přičemž není vůbec nouze o silná a kvalitní témata. Takhle má vypadat noir v superhrdinském světě.
Jen samotné vyústění mě však maličko zklamalo; je znát, že jak se tvůrce snažil hrát s minimem postav, v závěru se to maličko obrátilo proti němu. Stejně tak jsem úplně nepochopil tu potřebu vytvářet alternativní vesmír bez Alfreda a s mnohem více frustrovanějším Brucem Waynem, protože ve své podstatě šel příběh zakomponovat i do klasického kánonu. No co už…

Spokojenost. Komiks mi sedl a příjemně mě překvapil. Mám rád, komiksy s Batmanem, které se "drží při zemi", a ukazují, že Batman je stále jen člověk, který krvácí a může zemřít. Zde je ta realistická a civilní rovina dotažená na maximum a funguje dost dobře. Z počátku jsem si dost zvykal na scénář a i na samotnou kresbu. Naštěstí obojí bylo jen o zvyku a s každou další stránkou se to četlo lépe a lépe. Scénárista Mattson Tomlin odvádí velmi slušnou práci. Tomlin si hezky hraje s vyprávěním a několikrát mě překvapil jak příběh pojal, škoda že v některých věcech nebyl o trochu drsnější a odvážnější. Stále jsem cítil, že se drží v nějakých mantinelech a neutrhl se více ze řetězu ohledně zápletky. Scénárista se rozhodl pojmout Batmana více realisticky a bez opulentnosti a velkoleposti. Žádné velké honičky, souboje nebo dlouhé akční scény. Všechno se drží v uvěřitelné rovině. A podle toho taky vypadá samotný Bruce Wayne. Věčně pomlácený, od krve a chybující. Hlavní hrdina dělá spoustu chyb a nese za ně následky. Líbilo se mi, že se velká část příběhu soustředí na dvě ženy - detektivku Wongovou a doktorku Thompkinsovou. Wongová nahradila v jistém smyslu komisaře Gordona a příběhu to prospělo a dodalo mu to jiný rozměr. Totéž platí pro Thompkinsovou, ta zase nahradila Alfréda a slouží pro Bruce jako bezpečný přístav, a je to jeho jediný spojenec. Co se týče kresby, tak s tou jsem ze začátku bojoval. Andrea Sorrentino má zvláštní a specifický styl, jenž se k tomuto příběhu naprosto hodil. Sorrentino si rád hraje s detaily, stíny a rozvržení panelů - dvojstránky jsou naprosto fantastické. Místy to působí chaoticky a nepřehledně, ale posiluje to celkovou atmosféru a vyznění komiksu a na tom záleží. O kresbě nelze říci, že by na první pohled byla příjemná a líbivá, nicméně o to více funguje v kontrastu s příběhem. Protože tohle není typický mainstreamový komiks s Batmanem. Tohle je Black Label a zde budeme dostávat dospělejší a nepříjemnější komiksy. Z mé strany spokojenost.

Batman: Dvojník je celkovým pojetím hodně podobný novému filmovému zpracování s Robertem Pattinsonem v hlavní roli. Je pořádně noirově temný, nikam nespěchá a dokonale buduje komorněji pojatou atmosféru a hlavně samotný Batman působí více nezkušeně a poněkud více realisticky, než je u něj běžné. Dvojník se četl velice dobře a všemu napomáhal relativně přímočarý příběh, který nebyl zbytečně komplikovaný a nebylo nutné znát, až na pár drobností, nic navíc. Samotné pojetí a kresba mi dávala vzpomenout například na skvělou sérii Gotham Cetral, jelikož jsem po celou dobu čtení, pociťoval nádech velice podobné atmosféry . Panelování bylo zajímavě pojato a někdy bylo řešení samotných panelů vyloženě skvělé, avšak občas nebylo zcela patrné, co že se v daném panelu odehrává a několikrát jsem chvíli přemýšlel, na co se to vlastně dívám. Jednalo se však o opravdovou drobnost. Hodně povedený jednorázový příběh s Batmanem, který skvěle souzní s novým filmem. Kdo má rád pomalejší tempo vyprávění, méně akce a více důrazu na realismus, bude zcela jistě potěšen.

trudoš - Díky, asi do toho nakonec půjdu. :)

baatcha - Já to říkám pořád, každý den se člověk dozví/naučí něco nového. Máš samozřejmě úplnou pravdu, akorát mi to vůbec nedocvaklo. Jsem holt odkojenec „moderního“ pojetí a zapomínám na původní kořeny. Logiku by to každopádně mělo a docela by mě zajímalo, jestli to takhle Tomlin skutečně myslel. Jen pro uvedení skutečného stavu věcí - on v příběhu Albert vystupuje, ale pouze v retrospektivě, kdy po zavraždění Marty a Thomase raději z panství uteče, když vidí, v jak nezvladatelné dítě se Bruce mění.

trudoš - Nečetl jsem a váhám nad koupí, proto teď budu vařit z vody, ale nemá ta nepřítomnost Alfréda nějakou souvislost s faktem, že když začal Batman v roce 1939 vycházet, bylo to úplně bez Alfréda a Bruce Wayne fungoval jako Batman tak nějak sám, jen s pomocí komisaře Gordona? A pak po roce k sobě přibral Robina v prvním čísle samostatného batmaního magazínu, a až v šestnáctém čísle se konečně objevil Alfréd s nějakou backstory, jako že se vrací sloužit potomkovi svých bývalých pánů. V podstatě až dva roky po Batmanově premiéře. A tohle celé se pak v průběhu vývoje postavy několikrát upgradovalo až k té současné verzi, že Alfréd mladého pana Wayna po vraždě rodičů vychovával. Ale samostatný Bruce Wayne, fungující v počátcích Batmana úplně bez Alfréda a zařizující si všechno sám, je úplně původní verze, ne nějaká alternativa.