9

Ach jaj, ďalší Batman od Kinga za mnou. Zápletka sa možno niekam posúva, možno nie a možno to celé bola len nočná mora. Ktovie. Isté je, že King to vie, ale ten nám to tak skoro nepovie a fakt mám čoraz väčšie podozrenie, že polovica kníh z tejto série (!) je relatívne zbytočná a iba naťahuje čas, aby boli vyššie predaje. Viaceré témy som považoval za uzavreté, Tom King ich však nečakane opäť otvára. Naopak, záležitosti, ktoré som čakal, ako sa vyvŕbia, sa na program dňa dostanú možno v budúcnosti a možno nikdy, tu už je asi vážne možné všetko. Niektoré nápady nie sú zlé (otec), ale scenárista s nimi pracuje na môj vkus veľmi divne. No nie takým divným spôsobom, ako Grant Morrison, ale proste... divne. Keď už sme pri Morrisonovi, tak i King veľmi rád siaha do minulosti starej desiatky rokov, ale zas paradoxne kým u Morrisona ma to až tak nebaví, King na to ide tak, že ma to skôr baví, než nebaví (viď. história Batsa a Cat, v rámci ktorej dokonca neváha reprízovať ikonický kopanec na ulici z Millerovho Roku jedna). Inokedy ale pre zmenu píše o veciach, v ktorých som sa strácal a čo je horšie, bolo mi to fuk. Najviac ma bavila druhá, príjemne odľahčená polovica, ktorá vyzerala ako niektoré skvelé etapy v knihe Operace Zásnuby. Clark a Bruce sa k sebe snažili správať ako „bežní chlapi“ (a kategoricky im to nejde), občas padne fakt silné a dojímavé vyznanie a Selina s Lois medzitým blbnú ako dve rozkošne pojašené mačky, ktorým, keď sa nepozerali, nejaká zákerná sviňa do smotany naliala repáku. Bonusy tvoria alternatívne obálky, medzi ktorými nájdete dokonca prácu legendárneho Franka Millera. Pasáž s Profesorom Pygom (toto je fakt asi najhororovejšia postava z panteónu batmanovských záporákov) je Mitchom Geradsom (Batman: Já jsem sebevražda) nakreslená úchvatne, ale dejovo ma neoslovila a naopak „odľahčenejšie“ momenty ma oslovili, ale tie sú zas pre zmenu nakreslené dosť štandardne. Rovnako tak musím dať do pozornosti všetky scény, v ktorých z neba padá hustý dážď, to je fakt krása.

Ono jde vidět, že má King v hlavě plán od samého začátku, ale není tohle jen zbytečné natahování série, která by se dala smrsknout do klasických 60ti sešitů? Co díl to noční můra o někom z batmanova života, kdybych měl vypíchnout 2 tak je to sen s Jokerem a s Catwoman u které je to King takový proč ho máme v Batmankvi rádi.

Můj oblíbený postmoderní autor opět sklouzává ke své bohužel až místy rádoby přeintelektualizované vypravěčské sebelásce, které jsem zprvu vůbec nerozuměl. Ale zachová-li si člověk klidnou mysl a koncentrovanost, začne mu tato vlastně celkem příjemná surrealistická záležitost dávat smysl. Škoda jen, že celá kniha vyznívá tak trochu jalově...

Celkový dojem: 60%

Temné můry by měly znamenat předzvěst velkého finále v Kingově režii a tudíž jsem čekal pořádnou jízdu, která čtenáře dostatečně naláká. Nestalo se a já měl co dělat, abych při čtení neusnul. Batman od samého začátku tak nějak netuší co je sen a co realita, tak jak slibuje anotace a z mého pohledu se čtení některých pasáží rovnalo takřka můře noční. Hned první sešit navazuje na příběh obsažený v některé z předchozích knih a jednalo se o slibný rozjezd. Poté nastoupí profesor Pyg a s ním spoustu keců a řečí, to vše odehrávající se v jedné místnosti a je to fakt nuda. Opravdu jsem lehce trpěl. Ani další sešity s osobnostmi jako Constantine či Joker nikam nevedly a opět se jednalo o prázdné tlachání, které děj nikam neposouvalo a byl to prostě bordel. Příběh se Supermanem a rozlučkou lehce vybočoval a byl světlým bodem celé knihy. Chápu, že jednotlivé příběhy patrně najdou rozřešení ve finální knize, ale zde to celé působí hodně nešťastně. Nejsem si jist, zda jsem při čtení prostě jen neměl tu správnou náladu, ale ve své podstatě se spíše jednalo o vatu, kterou King zaplácl hluché místo před vyvrcholením jeho runu. Ale ta vata je veskrze průměrná a po čertech nudná.

64 a 65 jsou součástí crossoveru s Flashem v rámci Heroes in Crisis a nepsal je King. 66 v knize je.

Prečo tu chýbajú čísla 64, 65 a 66?