7

Líbí se mi jak je jméno Dana Černého zmíněno hned v první větě většiny komentů (a čtyřlístky kde se Dan nevyskytuje jsou většinou bez komenáře). A je to tak správně. Jiný důvod pro koupi tohoto čísla není. Ale ten co je je fakt pádný, protože Dan je prostě a jednoduše božan. Po třech dekádách od Muže z budoucnosti je zase důvod číst Čtyřlístek. Divím se, že má redakce čtyřlístku koule na to dávat Černého jako dvojku do stejného čísla s "normálním" čtyřlístkem, protože ten kontrast oproti běžné produkci je fakt markantní.

"Cože?? I titanový hyperprut?? Tak to ne! Když rybařím, tak rybařím!"

Kresebně nelze příběhu Dana Černého nic vytknout, dává to Čtyřlístku svěží vítr do plachet. Ale scenaristicky už je to slabší, až moc ujeté a sorry, ale paní Štíplové tohle nesahá ani po kotníky.

Příběh Dobrodružství zakázáno je výborný obsahově i výtvarně. Epizoda Pinďa indiánem představuje ubohou zápletku roztáhnutou na požadované množství stran.

Když Čtyřlístek, tak jedině od Dana Černého. Tím nenarážím na kresbu pana Němečka, ač preferuji styl Dana Černého, ale především na scénář Radima Krajčoviče. “Pinďa indiánem” má totiž děsně jednoduchý scénář. Ano, vím že je to pro děti, ale… Asi je to mým věkem a staré Čtyřlístky se mi líbí už jen z nostalgie. Každopádně Danovo “Dobrodružství zakázáno”, kvůli kterému jsem si tento sešit koupil, mě opět pobavilo. Kresbou i vyprávěním. Pobavili také Nikkarin a Kopl. Potěšil i drobný crossover s Fanoušem v Hubertovi & Hugovi.

Jojo, Danův scénář a kresba nemá chybu. :-)

Napíšu sem to nejzákladnější: DAN ČERNÝ JE NOVÁ LJUBA ŠTÍPLOVÁ a já se kaji, že jsem o tom kdy pochyboval.

baatcha : jasně, myslel jsem konkrétně příběhy Čtyřlístku. Ne ostatní komiksy v rámci něj.

louza: Tak důvody pro čtení byly. Anča a Pepík, a dnes hlavně Hubert a Hugo (Nikkarin) a Morgana a Morgavsa (Kopl). Ale co se příběhů třeskoprskské čtveřice týče, tak ano. Muž z budoucnosti, pak 30 let nic, a pak Dan Černý.

Jo tak dva komenty k jeho tvorbě tady na CDB, tvl to je snad i zlocin, jsem prostě na ban. No a teď vážně - ty dva díly, co jsem komentoval byly z mého pohledu špatné, trapné. Na tom nehodlám nic měnit. Rád se nechám v budoucnu dalšími příběhy třeba i příjemně překvapit.

Dinik: "to, co predvedl po scenaristicke strance Dan Cerny, to je trapnost nejvetsiho kalibru."
"Je až s podivem, na jaké ještě hlubší dno dokáže Dan Černý Čtyřlístek dostat. Už minule byl ten příběh otřesný, tenhle je ještě horší. Ano, člověk by si myslel, že už to ani nejde, ale v Černého podání je možné vše."
To bude asi to "plive na všechno, co Černodan udělá." ;)

Nikkarin - je to můj názor, stojím si za ním. Scenaristicky jsou ty příběhy co Dan Černý píše průměr, nic úžasného, ten jeden ktery jsem tady jeste v minulosti hodnotil mi prisel uplne stupidni (to bude asi to "plive na vsechno, co Černodan udela"). Kresebně se mi to líbí, to jsem do hodnocení take uvedl. Tak jaké plivani? Jiný názor je už zakázán?

Nikkarin: Jasně, příběhových oblouků jsem si u vás obou dobře všiml, stejně jako u Petra Kopla, a právě nad tím kontrastem tehdejšího a současného psaní komiksů jsem se už sám pro sebe pozastavoval. Ljuba Štíplová si vystačila takřka bez oblouku (ten příběh s krou, který zmiňuješ, mi už jako malému přišel - navzdory salvám humoru, Fifinka přece nefuní! - jako trochu podvod na čtenáře, protože to hlavní dobrodružství, jak se na kru dostali, jsme nikdy neviděli.) Nedokážu ale říct, jestli to "bezobloukové" psaní nebylo spíš hlavně dané dobou, kdy ty příběhy vznikly, než osobou paní Štíplové. Epická komiksová dobrodružství jsme u nás tehdy neznali, na rozdíl od současnosti, takže asi i nároky na stavbu příběhu byly jiné. Teď už by jednodušší příběh u Čtyřlístu asi neobstál, pokud by tedy nestál na dokonalém humoru (Dan). Va druhou stranu, v 70. a 80. letech byly příběhy ústřední čtveřice scénáristicky to nejlepší, co magazín Čtyřlístek nabízel. Řada doplňkových příběhů tehdy docela bojovala s tím, dát dohromady vůbec nějaký smysluplný příběh.

Baatcha: Pravdu díš, že ty dlouhé příběhy byly opravdu epické a že např. doteď nic lepšího než Poklad Kapitána Kida nevzniklo. Narážel jsem spíš na příběhy toho ražení, kde například čtyřlístek uvízne na ledové kře, najdou medvěda a nakonec skončí u eskymáků… jakože tomu často chyběla zápletka, ale nepopírám, že měla skvělé nápady, byl v tom humor a bylo to zábavné. Ty příběhy byly jednodušší a já právě nevím, jestli by ještě dnes podobné mohly vznikat. My se třeba s Danem vždycky snažíme, aby to mělo nějaký příběhový oblouk, aby něco, co je na začátku nakousnuto a jemně naznačeno, bylo na konci završeno.

Nikkarin: On je Dan paní Štíplové blízký hlavně tím humorem, hraním se slovy a budováním gagů, čemuž se žádný jiný autor, který Čtyřlístek po Štíplové převzal, ani vzdáleně nepřiblížil. Plus tam dokáže zakomponovat tu jednoduchost, ten pocit snadného žití, který tam Štíplová mívala. Nemyslím si, že by u Štíplové fungovala jen nostalgie. Nedávno jsem si dal velkou porci jejích starých příběhů a pořád mě neskutečně bavily. Humorem, tím především, protože jsem se u nich smál nahlas. A myslím, že dokážu odlišit kvalitu psaní jednotlivých autorů natolik, abych kvality L. Štíplové neodmával jednoduše tím, že se na ni dívám růžovými brýlemi. Dobře vidím, že od 90. let už jí psaní tolik nešlo, ale taky si velice dobře vzpomínám, jak mi už jako dítěti přišly příběhy od jejích nástupců hrozné. To není nostalgie, to jsou očividné rozdíly v kvalitě psaní. A co se týká absence hlubšího děje, jistě, u původně sedmistránkových sešitových epizod se Štíplová držela spíš při zemi. Zapomínáš ale na epické příběhy Jak se chodí do pohádky/Poklad kapitána Kida, nebo úžasného Muže z budoucnosti. Když dostala prostor, tak se rozjela.

Tak si v tom pojďme trošku udělat jasno... Dan není nová Ljuba Štíplová, nemůže být, protože doba je jiná. Příběhy paní Štíplové měly svoje kouzlo, ale to, co na většinu z nás dnes působí, je ta nostalgie a růžové brýle, se kterými to vždy čteme. Doba se posunula, čtenářské nároky se taky posouvají. Myslím, že kdyby se dnes psaly příběhy, jaké tvořila paní Štíplová, nejspíš by se nadávalo na jednoduchost, prostoduchost, někdy i absenci nějakého hlubšího děje. Snažíme se potom vymýšlet příběhy, které mají příběhový oblouk, zápletku.... což někdy může skončit opačným směrem tak, že je to tak překombinovaný, až to čtenáře umoří. Ale Danovy čtyřlístkovské příběhy tohle nemají. Jsou fantasticky vybalancované, mají děj, kde se linky prolínají, až se spojí v celek. To, co máme rádi z příběhů paní Štíplové, je ta boží atmosféra, ono často v nich nic jiného totiž není. Často to byla jen série na sebe navazujících gegů, případně něco, co končí deus ex machinou. Pořád to v nás ale je, že vzpomínáme, jak to bylo super... v něčem bylo, ale kdyby to někdo takhle napsal dneska, řekneme si: A kde je tam děj? Btw to, jak tady pan Dinik plive na všechno, co Černodan udělá, je celkem k smíchu.