9

Za mně první kniha a půl = velký chaos a zbytečná krutost (což ovšem mohl být záměr). V druhé půlce druhé knihy jsem se konečně začínal trochu bavit, ale ten závěr mě tedy teprve natřel. Rovnou jdu na Modrou crew 28, jestli to bude mít podobně vzestupnou tendenci.

Kresba fajn, příběh správně divno-vědeckofantastický a ve finále proč ne. Má to svůj svět a své vypravěčství, své reálie a jasnou sobě si funkčnost. Postavy jsou archetypální, ale cítil jsem, že to k tomu patří, abychom se jasně oritnetovali ve vyprávění příběhu. Občas mi to drhlo v tempu a co kdo vlastěn s kým chce, ale jinak příjemná zábava, která by si zasloužila asi delší prostor, aby to nepůsobilo chaoticky.

Nakonec jsem spokojený. Elrikův svět plný magie, bohů, obětin a krvavých bitev je fascinující, přesto že hlavní hrdina není moc sympatický. Melniboné mi možná v něčem připomíná metabarony a jejich krutost i když na Jodorowského megadílo se nechytá. Rozsah okolo 100 stran je tak akorát abych se bavil, i když ten konec není úplně uspokojující.

Kniha začíná úžasnou předmluvu Michaela Moorcocka, literárního otce Elrika. Komentuje v ní různá komiksová zpracování svého díla a zasazuje vznik Elrika do dobového politického kontextu. Zkrátka parádní předmluva. Druhou předmluvu napsal Alan Moore. Je plná květnatých popisů a přirovnání, plná vzletných myšlenek, ale výsledkem toho je, že se to nečte úplně snadno. Stejně jako se mi snadno nečetl samotný komiks…

Napřed jsem chtěl napsat, že je pro mě Elrik těžce uchopitelný. Když jsem nad tím ale chvíli přemýšlel, tak jsem došel k závěru, že se mi prostě jenom nelíbí styl vyprávění. A nelíbí se mi tento typ hlavního hrdiny. Hlavní příběh a jeho zápletka jsou vlastně hrozně jednoduché. A konec slibuje i zajímavé pokračování. Jenže je to celé obalené něčím, co by samo o sobě bylo zajímavé, kdyby se to více rozvedlo, ale tady je to špatně namíchané. Hrozně moc se toho stane na malém prostoru. Hodně se mluví, hodně se “fňuká” a epické věci kolem se dějí jen tak mimochodem. Skoro jako samozřejmost, které se nikdo moc dlouho nediví. Máme tady mocného vládce, který vládne magií, všichni se jej bojí, ale zároveň je tak slabý, že bez své čarodějky a krve obětí sova “doleze na hajzl”. A ty rozhodnutí, které dělá, to je nepochopitelné. Je těžké se s někým takovým ztotožnit.

Kresba a barvy jsou úžasné. Zpočátku jsem si říkal, že je škoda, že to nevyšlo ve velkém formátu v integrálu s pevnou vazbou. Potom jsem ale došel k závěru, že s takovým příběhem to stačí takto. Ale třeba mě druhá kniha nadchne. Uvidíme…

EDIT: Během čtení druhé knihy jsem Elrikovi přišel na chuť a tak jsem si přečetl znovu tuto knihu a jsem k ní teď trošku smířlivější. Spousta věcí, které jsem napsal pořád platí, proto to nechci přepisovat. Chci zachovat první dojem z té knihy. Je ale potřeba si uvědomit, že tato kniha teprve představuje čtenáři celý svět a co z Elrika udělalo to co je v druhé knize a v případných dalších knihách. Také už nemám dojem, že se zde mrhá epickými momenty. Je jim věnováno přesně tolik prostoru, kolik je potřeba.

Na to, že mi tvorba Michaela Moorcocka nikdy neimponovala, komiksové zpracování Elrika to zvládlo na první dobrou. Primárně za to může trojice výtvarníků, podepsaná pod kresbou a barvami, přičemž nebýt jich, věřím, že by album zdaleka nebylo tak působivé. Nechci ovšem upírat zásluhy ani dvojici scenáristů, v jejichž podání působí Elrikova odyssea naprosto plynule, až jednoho zaskočí, že jde vlastně o adaptaci. Žádné zvraty, kterým by neznalec originálu nerozuměl, žádné skoky v ději, jež by měly urychlit tempo děje, ale bez předlohy nedávají smysl. A že je tu děje k vyprávění víc, než by jiným stačilo na tři pentalogie.
První dva díly Elrika jsou zcela osobitým výtvorem, v mnohém překračujícím původní možnosti románu. Tak proč tedy čtyři hvězdy? Protože Elrik z Melniboné je ve své podstatě strašně nesympatický hrdina - arogantní, zaslepený, morálně i emočně pokřivený. Smrtící kombinace; přitom v kontrastu s ostatními protagonisty vychází z celého toho portfolia Melniboňanů ještě dobře.

Přišlo mi to zmatené a přespříliš kruté. Je tady mnoho nevysvětlených pojmů a souvislostí, není to žádný "origin", takže jsem se ztrácel a proto mi kusy děje byly ukradené. A to je za mě velká potíž, když mě nezajímá děj. Má to být temná fantasy, ale ty hnusné kruťárny mi nedávají smysl, taková společnost by nefungovala. Malované je to pěkně, ale to dost zanikne v tom malém formátu.

Škoda přeškoda zmenšeného formátu, to je jediná chyba tohoto počinu.

Dekadentní fantasy se sice v předmluvách proti "conanovskému" stylu vymezuje, nicméně anemického panovníka mocného národa Melniboné (tč. v úpadku) do podobného módu stejně brzy popostrčí, ke strhující pouti krutým, nemilosrdným a odporně přitažlivým světem za zradou, záchranou své "milované" a soubojem o trůn. Krásně detailně vykresleným (a poněkud "knižně" napsaným, ehm), bohužel vzhledem k rozměrům edice Modrá Crew si vzdouvající oceán, otevírající se zemi či vyvolané pekelné démony těžko smysluplně užít, to je jako sledovat Pána prstenů na tabletu. :-(

Tak toto podání Elrika mi tedy kresbou zrovna nesedlo.

Dávno před Geraltem znal fantasy svět jiného Bílého vlka, Elrika z Melniboné. Jestli nám může Geralt připadat někdy sobecký a sebestředný, Elrik takový bezpochyby je. Co hůř, pro svůj prospěch neváhá svou duši upsat těm nejhorším démonům. Ale není to zas úplně jeho chyba, protože pro jeho nadřazený a dekadentní národ je to normálem. Stejně jako pojídat na hostinách lidské maso, bodat otrokům jehly do očí nebo věštit z novorozeňat. Život pro ně nemá žádný větší význam. Pokud to ale není život Elrikovi milenky. Nevadí, že únoscem je její bratr a současně Elrikův bratranec, nástupce trůnu. A tak se vydává na záchranou výpravu s pomocí démonů a elementálů. A také meče požírajícím duše, nazvaným Bouřava.
Elrik patří bezesporu k tomu temnějšímu, co fantasy literatura nabízí. Což se perfektně povedlo převést do komiksu nejen autorům scénáře, ale hlavně ilustrátorům. Tohle rozhodně není pohádka pro malé děti.

Elrik je rozhodne vydarenou dospelou fantasy. Už od roku 2013, kedy vyšiel prvý diel vo Francúzsku som si želal vydanie aj u nás. Popularitu zvýrazňuje aj umiestnenie v hlasovaní o TOP100 komiksov, v ktorom prvý diel obsadil 30. miesto a druhý diel obsadil 26. miesto. Vždy sa mi veľmi páčila vizuálna stránka komiksu a tá ma nesklamala ani teraz. Problémom je nedostatok výrazných a zaujímavých postáv. Okrem hlavného hrdinu a záporáka tu už takmer nik iný nie je. Inak však veľmi fajn fantasy čítanie a teším sa na dokončenie príbehu. =►Celá recenzia◄=

Na tohle jsem se hodně tešil, ale jsem mírně zklamán. Formálně není komiksu moc co vytknout. Vizuálně vypadá skvěle a s klasickým tématem, který věrně následuje nemůže moc šlápnout vedle. Moorcock se v předmluvě zaklíná tímhle dílkem jako tím skutečně správným a zamýšleným. Já bych ovšem pár poznámek měl. Jednak k místy až bizarně násilným detilům, které sice zaujmou, ale dle mého soudu nepasují úplně ke knižní předloze, i když je míněná jako temná fantasy. Jako druhý problém vidím celkový vizuální efekt komiksu, který možná vypadá skvěle, ale na rozdíl od psané formy Elrika, tohle zastará. Po pravdě už teď téměř dekádu od vzniku vypadá tak trochu bazarově. Jako jeden z mnoha evropských. A za další dekádu se to fakt nezlepší. Kouzlo Moorcokových textů je právě v jejich nadčasovosti, která se při nejlepší vůli v komiksu replikovat nepodařila. Pokud bych neznal předlohu, asi bych, jako fanoušek tohoto druhu fantasy, dal plný počet. Ale takhle nemůžu.