Na mangu jsem se těšil, hlavně z důvodu, protože se mi předešlé dílo autora Hitler velmi líbilo. Moc jsem netušil do čeho jdu, věděl jsem jen, že je to povídková manga o jókaich. Jako někdo kdo o japonských strašidlech v životě nečetl, jsem očekával něco na způsob Black Jacka, přece jen co je starý je dobrý, kdo by vydával letitou mangu a nebyl by to klenot.
Fráze z knihy říká: Člověk jókaiům porozumí pouze v případě, že žije aspoň tři sta let. Nežiji 300 let, nejsem strašidlo ani želva, abych se k tomu přiblížil.
Jednotlivé povídky jsou kvalitativně i svou délkou dosti nevyrovnané. Jsou zde dvě dlouhé povídky cca 50 a 100 stránek, které mě velmi nebavili. Naopak je zde mnoho kratších u kterých jsem se výborně bavil a taky pár průměrných.
Moje hodnocení je založeno pouze na kvalitě povídek, kdybych měl započíst i zpracování knihy dám o jednu hvězdičku více. Manga není pro každého, svoje publikum si bude muset najít.

První Doctor Strange, který mě bavil.

Moore si dobře nastudoval historii a mýtus Jacka rozparovače. Knížka plná symboliky a historických a literárních odkazů viktoriánské doby, a vtom je ten problém Moore nám předkládá spíš viktoriánský Londýn. Třeba sloni muž tu už působí jak pěst na oko. Na druhou stranu musím uznat že to je vlastně zábavná četba, je tu toho vážně hodně dokonce i Hitler ne doslovně samozřejmě. Kdybych to mel shrnout tak je to tak jednoduché až je to geniální.

Knihy ze světa artefaktu nejsou o scénáři, ale o kresbě a barvě. Sice tu není (skoro) Ennis, ale zlé to není. Co se týče posouvání děje... spíš než jako plná čára je to čerchované. Fajn je postupné rozkrývání toho co všechno Darkness dovede. Oproti jedničce máme na konci super cliffhanger. Příběhy mimo dějovou linku jsou až na jeden - na prd. Nejsu moc fanoušek bonusů, ale tady jsou obálky na Darkness, a ty jsou vždycky super.

Úvodní kniha zaujme dost hutným příběhem, který se odehrává v několika časových rovinách a zcela v souladu se synopsí přípraví čtenáři mnohá překvapení :-) Kapitoly jsou prošpikované zajímavostmi ze světa japonských idolů, resp. z jeho zákulisí, což je téma, které mě vždycky dost zajímalo. A že to místy věru není veselé čtení! Nosným tématem téhle knihy jsou totiž lži, lži a zase lži...

Jsem opravdu zvědavý, kam se příběh bude dál rozvíjet. Díval jsem se, že tahle série má zatím třináct dílů a není ukončená, takže se doufám máme na co těšit. Uvidíme za tři měsíce!

„Víš, Garfielde, co se říká. ‚Tvrdá práce je sama o sobě odměnou.‘“
„Není divu, že je tak neoblíbená.“

„Neříkám si Kobra jen tak pro nic za nic! Jediné uštknutí mého jmenovce znamená jistou smrt…, stejně jako moje kobří střely, když zasáhnou cíl!“
„Jsi stejně ukecaný jako spousta dalších, kteří k superschopnostem přišli před tebou! A zatímco se chvástáš, já se můžu připravit! A před střelami uhnout… Takhle!“
U prvního alba, kdy se postava teprve formovala stejně jako komiks samotný, šlo naivitu přehlížet jako daň době vzniku. S každým dalším příběhem je však stále jasnější, že ve stejné tónině hodlají tvůrci pokračovat i nadále. Přičemž jakákoliv snaha vyprávět jinak, než obrázek po obrázku předříkávat co se na něm děje a vybírat zločince z komnaty tisíce a jednoho zlovolného přání je pouze spotřebitelova zbožná tužba. A to je pořád štěstí, že Hromovládcovy příběhy z Journey into Mystery jsou třináctistránkové, takže se tu ještě stále dá mluvit o dějovém spádu. Coby recese je to bezesporu blýskavý doplněk knihovny, ovšem stran čtivosti pro současného čtenáře je to na hranici známky punku.

Domáci komiks na svetovej úrovni? Áno, presne taký je Afterpunk! Perfektne nakreslený, zaujímavo napísaný, má dobré nápady a pointy. Takto nejak si predstavujem konkurencieschopný domáci komiks, ktorý sa dokáže presadiť aj v zahraničí. Obsahuje 10 kratších alebo dlhších príbehov na štýl Mad Maxa, Walking Dead atď. a celkovo to na mňa celé pôsobilo veľmi dobre. Potešia aj vydarené bonusy a celkovo sa jedná o dielo, ktorý by nemal žiadny fanúšik kvalitných komiksov minúť. =►Celá recenzia◄=

Aj tretí Lazarus pokračuje v scenáristickej krasojazde Grega Rucku a síce je tentokrát príbeh takmer bez akcie (no finálny súboj sa odohráva na niekoľkých stranách a stojí naozaj za to), stále to dobre funguje práve vďaka kvalitnému scenáru. Ak ste stále do tejto sérii nenaskočili, určite neváhajte a veľká vďaka Crew, že sa to tu rozhodli vydávať. =►Celá recenzia◄=

Ďalší kvalitný hororový zárez do perfektnej edície DC Black Label. Ak ste fanúšikmi hororov, neváhajte a Domeček krve a bolesti určite skúste. Mike Carey je šikovný scenárista a napísal zaujímavý príbeh, pri ktorom rozhodne nebudete vedieť čo sa stane o stranu ďalej. Síce ma Joe Hill so svojim Košíkom plným hlav (tiež táto edícia) odrovnal o úroveň viac a bol som z Košíka vyslovene nadšený po všetkých stránkach, aj Domeček určite stojí za to. Len v tomto prípade ma až tak nezaujala kresba a vedel by som si predstaviť lepšiu. =►Celá recenzia◄=

Komiks pro Ukrajinu obsahuje 15 krátkych príbehov na tému aktuálnej vojny na Ukrajine. Pracovalo na ňom niekoľko desiatok umelcov, z ktorých viaceré mená komiksoví nadšenci určite dobre poznajú. Mne sadlo hneď niekoľko príbehov, ktoré boli podľa mňa naozaj silné, ale určite si tu nájde každý čitateľ ten svoj príbeh, ktorý ho najviac dostane či už svojou kresbou alebo scenárom. Pekný komiksový projekt a ostáva len dúfať, že sa jeho predajom podarí humanitárne pomôcť čo najviac a že tento konflikt už konečne skončí. =►Celá recenzia◄=

Máme tu novú sériu s Batmanom a síce sa nejedná o nič prevratné, je to kvalitný superhrdinský mainstream, ktorý určite fanúšikov Batmana nijak neurazí. Pomáha tomu aj kvalitná kresba a je tu hneď niekoľko veľmi pekne nakreslených panelov a aj ten príbeh nie je vôbec zlý. Nemám síce v tomto žánri rád, keď je v jednom komikse príliš veľa postáv a záporákov a poriadne sa scenárista žiadnemu nevenuje, ale tu mi to nevadilo. =►Celá recenzia◄=

Straczynského mám rád už od jeho Spidermanovského runu (kromě té části, co vyvedl s Gwen Stacyovou) a tady si jede dobrý příběh a jak je u něho zvykem, neuzavřený...poslední slova padoucha naznačují víc...

Richard Donner nám sevíruje další verzi příchodu generála Zoda a dle mě, největším hrdinou je prostě Lex Luthor. Konec ale zase rychlý a zbrklý.

Některé nápady super...například protivník, kterého Superman nevidí, ale jinak průměr a závěr moc zbrklý, vysvětlení a pointa taková nijaká.

Takové odřené 4 hvězdičky, ale vlastně je to velmi sympatický počin. Povídkový formát je fajn, ale hrozně rád bych to celé viděl v rozsáhlejším příběhu, jak by to vlastně fungoval. Dvě povídky měli opravdu silný příběh, především díky závěru, ale obecně mi povídkový formát přijde takový, že to rychle naběhne a stejně rychle odezní. Po výtvarné stránce je to pecka a je fajn vidět, že tu máme kluky, co by levou zadní zvládli i světové komiksy. O trochu víc mě baví Ledecký, jelikož na jeho kresbě je vidět, že se stále někam posouvá a je hravější, neučesanější. Samozřejmě, že po řemeslné stránce je na tom lépe Suchánek. Kol a kolem je dobře, že máme od každého něco. Doufám, že kluci se dostatečně namotivují na pokračování, ideálně s nějakým delším příběhem.

Pocity z knihy jsou dost ambivalentní. Chápu že jde o memoár, ale stejně se mi zdá kniha až moc roztříštěná a bez nějakého konkrétního rámce. Spíš jako takový nahodilý deník, který ale nepřináší kompletní informace. Něco přece, ale na to že jde o tak specifickou zemi ve specifické době mi to přijde málo. Nemůžu se ubránit že z toho šlo i skrze aktivitu autora vykřesat víc. Druhá věc a za to autor nemůže, je odkrytí fungování různých neziskovek v kontextu despotických režimů. Uf. Blivno. Třetí hřebíček je strašně karikaturní kresba dělající z vážného tématu něco jako cartoonovou grotesku, čemuž rozhodně nejsem fanouškem. Snad zajímavý projekt, který ve čtenáři možná i něco zanechá a kterému spíš raději lámu vaz.

Dokončení Ra's Al Ghulova vzkříšení je lepší, než jeho začátek, minimálně po dějové stránce má příběh rozhodně co nabídnout – jak zajímavé morální konflikty, tak nápadité akční scény. Do poloviny jsem ani nevěřil, že čtu stejný komiks jako posledně.
Pak se ale redakce DC předvedla a zkazila mi zážitek. Ono, když už chci vyprávění vést napříč sériemi, je snad samozřejmostí pohlídat si detaily, popřípadě vysvětlit objevování a mizení klíčových postav. Protože u DC se to evidentně neděje, je zde standardem roztrhané oblečení, které se v průběhu jednoho sešitu samo zalátá, popřípadě projde kompletní proměnou. A to ani nemluvím o nenadálém objevení Bílého ducha, jehož jsem považoval za mrtvého – asi mi proklouzl někde mezi řádky. Vystoupení I-Ťinga pak už považuji za guilty pleasure Granta Morrisona, protože jiné opodstatnění v ději nemá.
Co naopak kvituji s povděkem, je synchronizace alb v kompletu, protože minimálně pro ty, co čtou vše dosud vydané, nebude role padoucha Senseie překvapením.

Velmi dobré. První dvě povídky mě o kvalitách alba ještě úplně nepřesvědčily, čistě z důvodů tradičních nešvarů mainstreamového komiksu. Jakmile však došlo na příběhy Vetřelci (za mne nejlepší a nejsilnější z celého alba) a Máslové sušenky, začal jsem zpětně scénář i kresbu pozorněji sledovat, a došly mi předtím neviděné odkazy. Závěrečná čtveřice kraťasů pak odhaluje Jonáše Ledeckého jako minimalistického cynika, který v průběhu několika obrázků beze slov zvládne vysmeknout povedený skeč. Pravda jeden, dva jsou natolik očividné, že na ně člověk musí nahlížet jinak, než při tradičním čtení, aby ocenil jejich nápaditost. Ostatně, celé album představuje Ledeckého jako tvárného kreslíře, jenž neustrnul na jednom bodě a s každou další prací se snaží posunout dál nebo alespoň zkusit něco nového. Michal Suchánek mu po výtvarné stránce zdárně sekunduje, přičemž ale pravdou je, že v přímém srovnání působí oproti Ledeckému krapet stereotypně. Je to krásné, ale vlastně pořád dokola to samé.

Scénárista Mike Carey má bohaté zkušenosti s hororovými příběhy. Pro Vertigo psal Lucifera a Mezi řádky, ale hlavně psal čtyři roky sérii Hellblazer, ve které vystupuje John Constantine. Carey je zkušený scénárista, a na Domečku krve a bolesti je to hodně vidět. Komiks má velmi dobrou atmosféru, jsou tu znepokojivé scény, a Carey si tu rozehraje tajuplný příběh napříč staletími, který dost dobře funguje. Hodně mi sedlo, že Carey nikám nespěchá a velmi elegantně vypráví příběh ve dvou časových rovinách. Komiks má po příběhové stránce spád, napětí a bavilo mě odhalovat celkové vyznění příběhu. Carey odvedl moc dobrou práci a jeho příběh umí být hodně nepříjemný.

Výtvarná stránka komiksu mi dost sedla. O kresbu se postaral Peter Gross, kterého doplnili Vince Locke a Cris Peter. Gross vytvořil přesnou kresbu, která správně zachytila atmosféru příběhu. Parádně funguje práce s detaily, hra se stíny, a výrazná barevná paleta. Kresba parádně umí zachytit nepříjemné věci, jenž jsou v příběhu. Ať už jde o násilí, démony nebo strašidelné momenty. Z mého pohledu se kresba povedla.

Komiks vychází v pevné vazbě a dostalo se mu té nejlepší péči. Kvalitní desky, kvalitní papír a i nějaký bonusový materiál. Velkou radost mi udělaly alternativní a klasické obálky, které jsou luxusní a výborně vystihují atmosféru samotného komiksu. V bonusech nalezneme medailonky autorů, první koncept příběhu a krátký rozhovor Careym a Grossem.

Co se týče záporů, tak osobně mám menší problém s gradací příběhu. Čistě z mého pohledu to vygradovalo až moc rychle, a v samotném příběhu vidím několik děr. Naštěstí je příběh napsaný zábavně a napínavě, že vám to tolik vadit nebude, pokud nad tím nebudete dlouze přemýšlet.

Domeček krve a bolesti je dobrý a zábavný komiks, který si jistě užijí všichni fanoušci hororového žánru. Při čtení komiksu si jistě vzpomenete na různé knihy od Stephena Kinga, různé hororové filmy a seriály. Scénárista Carey parádně pracuje s atmosférou a napětím, a servíruje nám povedený hororový příběh. Takže pokud máte rádi hororové komiksy, tak dejte Domečku krve a bolesti šanci.

Vynikající! Původní série už ke konci trochu ztrácela dech, ale tohle je znovu ten správný pořádný námrd :-D Dospělá Gerda je ještě větší badass než jako dítě a navíc to umožňuje posunout fórky tak trochu jiným směrem, jestli mi teda rozumíte, vymrkanci :-)
Chci víc!

Příběh je plný překvapení a hlavní postavy jsou sympatické, tak mě komiks držel po celou dobu. Střídání mezi dvěmi časovými liniemi bylo přehledné a nikdy to neškodilo tempu. Jenom konec mě mírně zklamal, působil jako deus ex machina. Kresba se k příběhu krásně hodila a vytvořila z tohoto komiksu velice příjemně nepříjemné čtení.

Dokončuje se příběh z minula, proto nám svazek trochu nabobtnal. Příběh o hledaní hlavy rodu mě moc nebavil, naštěstí celé to zachraňuje poslední stránka, snad se to v tomhle směru posune.

Tak jsem se konečně k téhle sérii (znovu) dostal. Začal jsem 100 nábojů kupovat, když to vycházelo a někdy okolo 5-tého dílu jsem přestal. Už si jen pramálo pamatuju, proč mě to nějak netáhlo kupovat díly další. Možná kvůli velkým prodlevám mezi díly?
Každopádně, v tomhle roce jsem se k tomu vrátil a dokoupil zbytek a přečetl to celé během dvou týdnů.

No, musím říct, že tohle žánr není můj šálek čaje. Některé díly v sérii mě vyloženě nebavily. Hlavně pokud autor odbočoval od hlavní dějové linky (i když popravdě, ona je taková velká pavučina dějových linek) tak jsem se tim dral s malým utrpením.
Nejvíc mě bavily hlavně samotní minutemani, zbytek už teda extra ne.

Kresba se mi líbila dost, ale musím říct, že čím se víc Risso vykresloval(?), tím mě ta kresba bavila míň. Ke konci do toho prostě začal cpát víc detailů a už mi to asi úplně nesedělo.

Jako celku tomu dávám slabší 4 hvězdičky.

„Malá, hubená Nancy Callahanová.“ Excelentní dílo od začátku do konce, kde se sešel bezchybný, od první stránky pulsující děj plný vytříbených dialogů a noirových pochodů mysli (kterých chvílemi opravdu není málo) s do dokonalosti dovedenou, příznačnou černobílou kresbou s výjimečně atmosférickými záběry a rytmickým panelováním. Už třeba ta přidaná třetí (smradlavě zkažená) barva byl jednoduše geniální tah! Docházejí mi superlativy, jak jsem každou stránku, každý obrázek a text nadšeně zhltal.

Hrozně nefér tohle starší klasice vyčítat, když já měl celou dobu pocit, jako bych podobný příběh četl / viděl už tolikrát, že mě v tomto podání vlastně moc nebavil. Šlo by to odbýt konstatováním "typický akční, zásadový a drsně přímočarý Punisher" (patrně s částečně vypůjčenými akrobatickými schopnostmi Spider-Mana a regenerací Wolverina), samozřejmě. Neoslovila mě však ani kresba Mikea Zecka se slušnou dynamikou, ale ošklivě nesourodá v obličejích (tudíž i v podobě Franka).

Příjemná space opera zakončuje trilogii o výpravě za mocným krystalem (plus do nitra svého původu) a pokračuje ztroskotáním na nehostinné planetě. Půjčuje si tu a tam (ve 4. knize třeba z Černočerné tmy), ale sympatickou pirátku k cíli vede s vervou, byť jednoduše se spoustou náhodiček. Akční scény trošku hledají rytmus, kteréžto drobné mínus přebíjí výpravná kresba s famózními barvami.

Zápletka krystalizuje velice pozvolna (bezprostřední Šiva asi nebude obyčejnou pětiletou holčičkou), její místo zaujímá temná, folklórní atmosféra ponurého světa a nepravděpodobného (sou)žití stvůry a dítěte, precizně budovaná bezmála undergroundovou kresbou dalece mimo manga mantinely.

Zatím takový "všednodenní" úvod seznamuje s dvojicí hlavních postav a letmo s předělem pochmurných zemí lidského Uvnitř a prokletého Venku. Přečtený je hned a na věci příští zahákne spolehlivě.

„Bylo mi souzeno poznat, že víc než slávy je na světě lidské bolesti. A jen ten, kdo ji poznal, může pochopit odvěkou touhu všeho lidstva po věčném míru mezi národy…“ Kdo by neznal Čapkovu Bílou nemoc? Bytostně drásavé protiválečné drama se dočkalo svého filmového zpracování, a teď mu Jan Štěpánek vtiskl i svébytnou komiksovou podobu. A udělal jí s odvahou, úctou k originální předloze, přesto podle svého, odhodlaně, drsně a rozkošně. Jeho „hrubý“ styl sedne k oné štvavé maršálské propagandě, jež je v ostrém kontrastu s humanismem doktora Galéna, jako poklice na hrnec. Štěpánkovi se podařilo vetknout do svého díla onu naléhavost protiválečného odboje, která jde ruku v ruce s někdy až kýčovitými proklamacemi a provoláváním k národu. Asi nejvíce mě mrzelo, jak rychle podlehla maršálova zpupná povaha strachu z vlastní smrti. Tady šlo trochu přitopit pod kotlem, zazdít oportunismus a natáhnout dějovou linku o pár stránek. Ale i tak jsem si Štěpánkovu Bílou nemoc mocně užil a knihu zavíral s pocitem dobře stráveného času.

Počtvrté a naposledy míříme do Gothamu k tamní speciální policejní jednotce, vyšetřující závažné zločiny. Napřed si střihnou případ zabité patnáctileté holky z ulice (Příroda), poté se zapotí při vraždách adolescentů, oblečených do kostýmu Robina (Mrtvý Robin), zúčastní se konce světa (Sunday Bloody Sunday) a vnitřní problémy mezi jednotlivými odděleními sboru vyeskalují až ve válku policajtů (Corrigan II). Scénáristé Ed Brubaker a Greg Rucka vymysleli pro tým kapitánky Sawyerové nové případy a vetkli jim do vínku všechno to, co z této série udělalo takový hit. Snad jen vesmírné kataklyzma Sunday Bloody Sunday trochu vybočilo z celkové atmosféry. Jeho makabrózní dějovou linku bych označil za nejslabší počin tohoto cyklu. Naopak závěrečný Corrigan II mě úplně rozsekal. Lepší finále jsem si snad ani neuměl představit a Gotham Central si ho bezpochyby zasloužil. Výtvarnou stránku si tentokrát vzali na starost Steve Lieber, Kano a Stefano Gaudiano. Všichni drží laťku zatraceně vysoko a jejich kresba je nanejvýš realistická. Podporuje záměry scénáristů a vytváří souzvuk bez rušivých vlivů (možná i díky upozadění všech superhrdinů a superpadouchů). Rozloučení s týmem z Gotham Central je stejně výborné, jako všechny předchozí díly.

Válka městských gangů a ztráta důkazů (Corrigan), Batman jako nepřítel gothamského policejního oddělení závažných zločinů (Zhasínáme), vražda televizního kazatele (V rajonu šílenství) a chemický experiment geniálního Alberta Desmonda alias Doctora Alchemyho (Koumák z Keystoneu), to je čtveřice příběhů třetí knihy z cyklu Gotham Central scénáristů Eda Brubakera a Grega Rucky. A je to stejně kvalitní nálož jako předchozí dvě alba, možná ještě o chloupek hloubavější, propracovanější a napumpovaná adrenalinem až na okraj. Čtenář tu najde hned několik vrstev a rovin, od jednoduchého akčního modelu, přes tvrdou policejní rutinu, až k psychologickému dramatu. Otázky a odpovědi… kde končí hrdinství a začíná hazard, kdo je hoden důvěry a kdo ji zradil, kde je hranice mezi dobrem a zlem, kdo je vítěz a kdo poražený a kdo ztratil všechno, na čem mu záleželo. Detektivové Crispus Allen, Renee Montoyová, Josie MacDonaldová, vyšetřující kriminalista Jim Corrigan nebo komisař Michael Akins, ti všichni se snaží zajistit v Gothamu pořádek a nám čtenářům zábavu. Za kreslící podložkou se k osvědčeným umělcům Michaelovi Larkovi a Stefanu Gaudianovi, přidal Jason Alexander, který si vystřihl titulní kousek s Catwoman v hlavní roli. A stále platí, že nic tu není kašírované, povrchní ani hloupé. Rozhodně příjemný zážitek.

Přestože se říká, že podruhé do stejné řeky nevstoupíš, scénáristé Ed Brubaker a Greg Rucka dokazují, že to nejen lze, ale že je to i nesmírně inspirující a podnětná zábava. Podotkněme ještě, že noirově drsná, drásavá a nic neodpouštějící. Tady se nehraje v nějakých papundeklových kulisách, nepohybují se v nich z papíru vystřižené postavičky a červená neznamená jen tak obyčejnou barvu. Jde tu o víc, jde tu živé příběhy, v nichž jdou oba scénáristé až na samou dřeň lidských životů, do spodních vrstev, které jednotliví protagonisté ukrývají před světem a mnohdy i před sebou samými. Ať už se na to díváme optikou asistentky Stacy (Víra v denní snění), poručíka Probsona (Snadné cíle), seržanta del Arrazia (Život je samé zklamání) nebo detektiva Marcuse Drivera (Neuzavřený), vždy je to opravdové a maximálně uvěřitelné policejní dobrodružství. Snaha zachovat se správně, dopadnout pachatele a usvědčit ho ze zločinu, který spáchal, jsou ty nejzákladnější motivy, pod nimiž se rozkládá celý svět pocitů, dojmů, tužeb a obav, provázejících hrdiny všedních dnů, jakými policisté v Gotham City bezpochyby jsou, na každém jejich kroku. Michael Lark, Greg Scott, Brian Hurt a Stefano Gaudiano tomuto světu dali střízlivou výtvarnou podobu, která k tomuto noirovému představení sedí jako poklice na hrnec.

Městečko Gotham bylo, je a bude už nejspíš navždy spojeno s netopýřím mužem, kterého všichni znají jako Batmana. Je proto od dvojice scénáristů Eda Brubakera a Grega Rucky nanejvýš odvážné umístit sem kriminální případy, která řeší policejní oddělení závažných zločinů. Na druhou stranu je pravda, že i Gotham City žijí a pracují lidé, kteří zde řeší své vlastní problémy i bez přispění onoho superhrdinného městského ochránce. A členové elitního policejního týmu jich rozhodně nemají méně, než jiní, ať už se vyrovnávají se smrtí parťáka jako detektiv Driver (Při výkonu služby), hledají zabijáka čtrnáctileté Boonie Lewisové (Motiv), nebo řeší svou sexuální orientaci jako detektiv Montoyová (Půl života). A po celou dobu samozřejmě soupeří s Batmanem o to, kdo se postará o řádění Mr. Freezeho nebo šílenství Two-Face. Výtvarník Michael Lark dal Gothamu a také policistům, kteří se starají o jeho bezpečnost, tvář - strohou, drsnou a výraznou. Žádné přehnané grafické efekty, experimenty, bombastické panely, ale poctivost a opravdovost. Noelle Giddings, Matt Hollingswoth a Lee Loughridge mu v tom jdou na ruku použitím veskrze temných a tlumených barev. A ejhle, ono to funguje. I přes občasné Batmanovo přispění to gothamští policisté mají pevně v rukou a je to natolik skutečné, jak to jen v daném případě jde. Síla tohoto komiksového alba je právě v oněch všednodenních reáliích, v onom bezskrupulózním, hádavém a neúprosném běhu života…

Tuhle knihu jsem kupoval hlavně kvůli jejímu účelu, ne obsahu. Tedy jako podporu bojující Ukrajině. Z příběhů mě vlastně zajímal jen jediný, a to můj milovaný Usagi. Což byla chyba. Protože i ty ostatní vytvořili mistři ve svém oboru a každý v sobě nese silný emocionální náboj s protiválečnou tematikou. Některý více, některý méně, ale každý ve vás něco zanechá.

Břemena se nikdy nenesou snadno, a pokud vás vážně pronásleduji, neskryjete to. Minulost si vždycky najde cestu, jak se zarýt pod nehty. Jak v nekonečném kruhu. A někdy, doufejme, že zřídka, jde o kruh násilí.

Místo činu je děsně fajn jednohubka, po které, ale budete chtít více. Což je asi hlavní zápor celý tyhle estrády. A hned na začátku je taky nutné vytknout dvě důležitý okolnosti:
- Ed je miláček a projde mu u mě skoro cokoli (takže úplně objektivní nebudu);
- je to jedna z prvních publikovaných prvotin (a tak nutně může některé namlsané fanoušky jiných a známějších děl tohodle tria zklamat).

Místo činu je skutečně jedním z prvních společných děl Eda Brubakera a Seana Phillipse a já jsem děsně rád, že to vyšlo česky. Ed kriminálky umí a je to přesně takový typ noir příběhu plného postav s temnou minulostí, který od Brubakera člověk vlastně i čeká. Hlavní hrdina je Jack Herriman, průměrný soukromý detektiv, vlastně holobrádek, co se neumí ani pořádně prát. Jack se trochu nechtěně ujme případu zmizelé dívky v temné noci za hustého deště (jak jinak, že ano). A jelikož je to klučina z policajský rodiny, dobře mu to pálí, tak nemá problém daný děvče najít, leč... a ano, vše se tak hezky rozvíjí, proplétá, kapitola střída kapitolu a vy zjistíte, že jste na konci děsně rychle. Brubakerovi čtenáře asi taky nepřekvapí, že Jack a vlastně každá druhá postava chtě nechtě řeší i vlastní traumata a démony, kteří se tu a tam vynoří a nejsou to pak hezké scény.

Tenhle debut je výborným příkladem toho, proč jsou Brubaker a Phillips v tomhle žánru uznávání po celém světě. Jejich schopnost vyprávět detektivní příběhy s velmi jasným, osobitým grafickým rukopisem, je pastva pro mou duši. Na první pohled se může zdát, že jde o zaměnitelný styl, ale opak je pravdou. Nakonec není náhoda, že tahle věc Brubakera vystřelila mezi top talenty branže. Phillips a Lark ho skvěle doplňují a dávají příběhu tu správnou atmosféru a lehce čtenáře vtáhnou do děje (byť pršet by v San Francisku nemuselo zas tak často).

Pokud máte rádi chytré kriminální příběhy, pak si tento rozhodně nenechte ujít. Pro fanoušký Eda je to samozřejmě povinnost a rozhodně nebudou zklamání. Hlavně tedy závidím všem, jež by s Brubakerem (v tomhle žánru) začli přímo tady a pak si dali třeba Criminal, Zatmívačku a pozdější díla.

Plusy
- dobře napsaný hlavní hrdiny, co není superman
- obecně výborný příběh, s dobrým spádem a propracovanou plasticitou klíčových postav
- drsná kresba plná stínů, která vás do příběhu lehce vtáhne (byť i Philips umí lepší kousky)
- v rámci noir žánru dostanete přesně to, co očekáváte
- fajnový bonusový příběh (není od věci vlastně začít až tam)

Mínusy
- jde ještě vidět, že je to prvotina a na kratičkou noir detektivku je tam fakt dost textu - mně osobně to až tak nevadí, ale sám Brubaker tvrdí, že je to příšerně moc
- ve srovnání s ostatními a staršími díly Eda člověk čeká větší plátno a než se nadechne, jsme u konce
- člověka zamrzí, že těch příběhů není více
- děsně rád bych to měl v pevné vazbě

Celkové hodnocení: 75 %

Hledání Oriona bylo docela fajn, ale osobně mě teda daleko více bavily ty kratší humorně laděné příběhy jako Nová podoba a Umíněná slepice.

Hororových seinen sérií u nás zase tolik nevychází a možná je to škoda. Váhal jsem zda do toho jít, nakonec mě přece jen zlomilo i hodnocení ostatních a přiznávám, že jsem to přečetl jedním dechem. Mrzí mě však, že se autor až moc drží hlavní postavy na úkor ostatních obyvatel vesnice.

Podľa mňa na nás šetria. Dlhodobo sa mi zdalo, že „nový“ Káčer Donald (ktorý začal vychádzať v r. 2023) má divne nefarebné, vyblednuté farby. Myslel som si, že v 90. rokoch to vyzeralo lepšie. Ale vravel som si, že zo mňa určite len hovorí nostalgia. Tak som zo srandy okukol staré disneyovské komiksy, napr. Káčera Donalda 2/99. A fakt vyzeral lepšie, farby boli výraznejšie, papier kvalitnejší. Potom som si pozrel Mickey Mousea 1/1992 a, dočerta, i on vyzeral lepšie! Kým minule som chválil zlepšenie prílohy (minibasket), Káčer Donald 2/24 nás vracia späť do praveku k nepoužiteľným umelohmotným príšernostiam. Ponúka umelohmotnú stonožku. Čo o to, ak ju pohodíte na zem a vaša manželka si ju všimne až keď na ňu stúpi, tak vaše škodoradostné ja zostane zvrhlým spôsobom uspokojené zúfalým výkrikom nesúcim sa naprieč nehnuteľnosťou, ktorú s vašou drahou polovičkou obývate. Ale to je asi tak všetko. A treba dodať, že ak ju umiestnite do nesprávnej časti nehnuteľnosti, môže trvať niekoľko desiatok minút, pokojne aj hodín, kým na ňu manželka natrafí (doslova). A keď zvrieskne, tak zvriesknete tiež, lebo ste medzičasom na stonožku zabudli. Keď si spomeniem, aké skvelé prílohy obsahovali disneyovské komiksy v deväťdesiatkach (plagáty, samolepky, tetovačky, kalendáre), tak toto je ozaj o ničom. Samotné komiksy sú fajn, ale žiadnu pecku som medzi nimi tentokrát nenašiel. A zaujímavosti typu „v Nemecku sa objasní 7 z 10 krádeží áut, takže Nemecko je raj pre zlodejov automobilov“, to si robia srandu, nie?

Mám rád severské detektovky, mám rád Purpurové řeky a tady je tak trochu od všeho něco, není to a odstřelení do vesmíru, ale je to fajn.

Ne jeden, ale rovnou dva příběhy s téměř volnou cestou z vězení pro bratrance Daltonovy. Poprvé je na vině prezident, podruhé Apačové.

Skoro každý příběh v každém čísle Kačera Donalda zbožňuju. A tady příběh "Kámoši" je nejoblíbenější scénář Dona Marksteina, kde se řeší neprávem stíhání za drobnosti, ale jiné věci se neřeší. A kresba Ceasara Ferioliho je z jeho tvorby mezi moje nejoblíbenější. Kresba postav připomínající Disneyovky pozdních třicátých let, ty tvary očí, vzhled postav, vzhled Petea, je mezi oblíbenými z komiksů Mickeyho Mouse či Kačera Donalda.

Mne se to libilo, krasna pietni komiksova akce. Na urcite veci by se nemelo zapominat, naopak o to vic pripomnat. Cely projekt a lidi v nem si nezadlouzi jen me velke dik, ale hlubokou uctu. Komiksove je to velmi zkratkovite a misty uspechane, ale tady jde o obsah a pridanou hodnotu, takze to neresim, spis naopak ocenuji, ze i studenti s odlisnym kulturnim zazemim dokazi fungovat na nasem poli vic nez dustojne.

Posledni dobou si uzivam rubriky takovych magazinu a jejich jednotlive clanky. Neskutecne mi sedly. Uzival jsem si kazdy clanek, bavila me kazda stranka a obrazova priloha me ve finale uplne dorazila. Burian, super, burian po polsce, super, Nikkarin a Fibrich, parada, Pav, labuzo, znovuobjeveny Saudek, dalsi parada, bosensky komiks, skvele pojate, Prokupkovy retro vlny, bozi a stylovka. Nemam co vytknout. Dale, komiksy jsou sice ruzne kvality, a mne vlastne doslo, ze je mi to jedno, co jsou ty komiksy zac a jake jsou kvality. Beru to jako seznameni se s necim neobvyklym a dokazu to vnimat jako neco objevneho a zajimaveho. Mne se Aargh libi jako celistve a kompaktni "dilo" a nemohu se kazdy rok dockat, s cim se duo Prokupek-Kucerovsky zase vytasi. Ja vam hosi moc dekuji.
PS: Nikkarin mi obecne nevadi, nicmene mam obcas problem vstrebat jeho komiksy, zvlast ty soucasne, a pak prijde s necim, co mi vyrazi dech. Tehle obalce se to podarilo vic nez dost.

Podle prvního čísla se nedá moc hodnotit. Čtivý to rozhodně je, ale na druhou stranu to smrdí klasickým shonenem. Nejvíc mě pobavilo za co všechno se umí převlíknout Battle Royal :D
Hodnocení spíš 3,5 hvězd a očekávám stoupající tendenci jak to u mangy bývá :)

Za mě naprosto v pohodě příběhy doplňující svět této (ne)uzavřené série. Obešel bych se bez nich, ale jak říkám, naprosto v pohodě:)

Celkový dojem: 70%

Čeští výtvarníci v takřka světové formě.

Perfektní! Jako román jsem Nikdykde četl už hrozně dávno a pamatoval jsem si z toho už jen fragmenty. A taky že mě to bavilo. Tato adaptace mi to krásně oživila. Jsem rád, že mě Mike Carey nezklamal ani tentokrát (on to nejspíš ani neumí) a napsal neuvěřitelně čtivý scénář. Celou knihu jsem přečetl doslova na posezení. Nemalou zásluhu na čtivosti má ovšem také Glenn Fabry. Jeho kresba je povedená a pěkně přehledná.

Čím víc se do toho člověk začítá, tím víc ho to baví. Nechybí ani eastereggy stejně jako u spellsword sagy.

Celkem mne kniha bavila, ale z důvodu rozsahu je vyprávění pojato hodně zkratkovitě. Jakoby autor chtěl do knihy pojmout hodně životních příběhů a technických a historických faktů, ale pak musel každé téma redukovat na základní ideu.