Vzkříšení Ra´se Al Ghula zní jako něco, co si chcete přečíst, protože samotný název a i zápletka zní zajímavě. Jenže jakmile začnete číst, tak dostanete facku. Tento díl je chaoticky pospojovaný, místy je velmi nudný, nedá smysl a je prostě takový nijaký. Výrazně tady chybí ucelený příběh, který by tomu dal nějaký tvar. Dalším problémem je to, že scénáristé pracují s postavami divným způsobem, se kterým jsem celou dobu dost bojoval. Jediný, co zachraňuje tento komiks je závěrečná třetina, kde se začne alespoň něco dít a "příběh" v ten moment má nějaký spád. Z mého pohledu dost slabý díl, snad druhá část bude lepší.

Konec parádní, spokojenost. Jediná výtka je ta poslední povídka, která mě vůbec nezajímala. Bylo by lepší mít příběh v jedné knize, bez těch dvou povídek.

Druhý díl už není tak šokující a soustředí se spíše na samotného detektiva. Má to příjemný spát připravující se na ukončení případu.

Nostalgie jako prase, a ještě pěkně po kupě...

Za me tohle patri do silnejsich komiksu Murina Wolfa. Zenske uz se netrestaji, nerezou a nemlati do bezvedomi, to je mu ke cti, a za me lepe vynikne pribeh
On je to vlastne prostinky horor, jehoz syzet je znam daleko siroko, ale to vubec nevadi. Komiksu vevodi vizualni stranka a libi se mi ten svih v ruce, ze to je takove zrale a nepreplacane detaily. Ty jsou fajn, ale tady by asi rusily, takze je vetsi moznost se soustredit na pribeh. Takze za me je to poctiva jednohubka od zrajiciho autora, ktera docela funguje.

Snad jen se nabizi vytknout delka, dovedl bych si to predstavit i delsi, aby ta básnická epicka linka lepe vynikla. Obcas mi vadila ona zkratkovitost a rychle preskakovani mezi panely. Kresba mi sedla, Jerie ji ma takovou skromnou a nepreplacanou, spis setri barvami a jde mu spis o kontrast. Font bohu me take rusil, asi bych zvolil citelnejsi, ale to je drobnost. Tohle obstoji a funguje.

„Už dávno se davům vyhýbám. Vím, že skoro všechno vzešlo od nich… Válka a všechny kazerskwiry, které lidem otevřela v mozcích. Můžeme se utěšovat, že je to vina těch, co to podnítili. Není to pravda. Dav je obrovské tělo složené z tisíců dalších vědomých těl. Neexistuje šťastný ani mírumilovný dav. Za smíchem a hudbou vře krev. Já je viděl při práci, ty lidi, když získali jistotu, že nejsou sami…“

Jednoznačně finalista komiksu roku 2023! Manu Larcenet vás chytne a nepustí. Od první stránky čtenáře vtáhne do tísnivé atmosféry horské vesnice, kde se příběh odehrává krátce po skončení války. Vesnická komunita, stále omámená stíny minulých konfliktů, však skrývá svá temná tajemství, jež jsou vložena hluboko v jejich duších i fungování místní vesnice. Do této uzavřené společnosti však vstoupil záhadný cizinec, jehož místní pojmenují Anderer (mrk, mrk) a má nebývalý apetit reflektovat zdejší realitu. Je prostě jiný, je divný, není místní a hlavně má tendenci se dívat a popisovat místa, kde někteří vesničané schovávají věci, které by neměly nikdy vyplavat na povrch. A když jednou nastaví ono pověstné zrcadlo, tak si moc přátel mezi místními věru nezíská. Ale to trochu předbíháme. Náš příběh totiž začíná jeho náhlou smrtí.

"Moje jméno je Brodeck a nemám s tím nic společného," začíná Brodeck svou zprávu. "Chci, aby to všichni věděli. Neměl jsem s tím nic společného." Možná má, možná ne... Brodeck, je navrátilec z koncentračního tábora a hlavní hrdina příběhu. A jelikož se zdá, že u smrti Anderera nebyl, je pověřen místním vedením, aby o incidentu sepsal zprávu a pokud možno danou věc uzavřel (ať už to znamená cokoli). Do mysli se hned vtírá otázka, zda skutečně s danou věcí nemá náš hlavní hrdina nic do činění. Člověk se ani nenaděje a hltá jednu stranu za druhou. Ale rychlost by v tomhle případě byla vskutku na škodu. Rozhodně doporučuji nespěchat a opravdu nechat obrazy hovořit a pomalu je zpracovávat (zároveň jsem se při druhém čtení přistihl, že když to člověk čte nahlas, pomalu a potichu, má to ještě lepší grády).

Brodeckova zpráva, původně vytvořená Philippem Claudelem, který za svůj román získal oprávněně několik cen, je zde luxusně převyprávěna štětcem, tužkou, uhlem a všemi černými odstíny Manu Larceneta. Naprosto famózní a atmosférické kresba, která dává příběhu ten nejlepší možný ráz! Román odkrývá hluboké vrstvy lidské podstaty v časech válečného utrpení a následných konfliktů. Brodeck nás provází nejen vlastním vyšetřováním, ale i svými introspektivními úvahami, které nám odkrývají bolestné vzpomínky na jeho minulost a vnitřní boj o identitu a lidskost. Asi nepřekvapí, že to dílo je jasným a silným varováním před xenofobií a manipulací davu. Mimoto se vše odehrává v boji o duši a identitu hlavního hrdiny.

Říká se, že naše přítomnost je jen chvilkovým prodlouženým minulosti, jež s ní hned splyne. Přítomnost existuje jen v kratičkém okamžiku a tak jde především o to, jak a jestli dokážeme změnit budoucnost. Zní to zbytečně filozoficky, ale na černobílých stránkách a obrazech života Brodecka se nevyhnete těžkým otázkám, o našich vlastních motivech či o tom, jak by se člověk zachoval, kdyby byl v kůži hlavního hrdiny nebo třeba starosty, jež se má postarat o okupanty.

Naše zážitky, prožitky, vlastní interpretace, a především hluboká traumata, jsou hlavními faktory, které nakonec formují naše vidění budoucnosti i světa kolem nás... a nás samotné. Jak se ve světě orientují lidé, kterým vzali vše, na čem jim záleželo? Jak se hojí rány, které se nechtějí zacelit? Jak vidí svět a budoucnost lidé, kteří si prošli vyhlazovacím lágrem? Dokážou v tom všem najít špetku smyslu, a především naději do budoucna? A jak se vyrovnají s tím, že chapadla zla se natahují i mimo mříže koncentračního tábora? Jak se vypořádat s tím, že kořeny toho zla zakořenily u vašich sousedů ještě dříve, než postavili první ostnatý plot lágru? Jak se člověk má vyrovnat s tím, když zlo vidí každý den v nepřítomných očích manželky, která vás kdysi budila veselou písní?

Dokážete se se s tím sžít, zapomenout nebo pomůže se z toho vypsat? Stěží. Přesto v tomhle skvěle napsaném i nakresleném románu máme před sebou člověka s nespočtem traumat, jež dokáže na kusu papíru zachytit jen těžko představitelné situace a zůstat k sobě upřímný. V realitě, kde minulost těžce odnáší tíhu a formuje současnost, Brodeckova zpráva odhaluje stíny lidských srdcí, zakryté sněhem zapadlé vesnice na konci světa. Tento vizuálně poutavý román není pouhým odrazem poválečné společnosti; je rozhodně mementem, které nejen varuje před absenci lidskosti, ale umně rozprostírá obrázek zlomené lidské duše, jež se snaží nejdříve přežít a pak najít budoucnost i sebe sama.

Kresba Manu Larceneta je mistrovským ztvárněním této temné a ponuré atmosféry. Jeho černobílé ilustrace nejenže dokonale podtrhují téma příběhu, ale také nám umožňují ponořit se do každého detailu a prožívat každou stránku, kde není třeba žádných bublin. I když některé scény knihy mohou být pro některé čtenáře obtížné, celkový dojem z tohoto díla je prostě ohromující. Brodeckova zpráva je dílem, které si zaslouží širší pozornost i diskusi. Larcenetovo dílo je vynikajícím příkladem toho, jak může komiks osvětlovat temná místa lidské duše a upozorňovat na důležitá sociální a historická témata, přitom vás naprosto uhranout. Každé okénko tohoto komiksu dokazuje sílu obrazového vyprávění a jeho schopnost autora přenést emoce i atmosféru průvodního příběhu. Až bych spíše napsal, že to není jen adaptace, ale prostě úplně jiná dimenze vyprávění. Vynikající!

Plusy
- silný a uvěřitelný příběh, autentický hlavní hrdina
- skvělá adaptace, kterou komiks ještě o něco posunul (rozhodně umocnil lyričnost a vlastní výrazivo předlohy)
- výborný překlad respektující původní přeloženou předlohu
- netradiční formát, který knize velmi sedí
- a samozřejmě impozantní kresba, která není jen atmosférická, ale je to detailní poezie (a není to umění pro umění)

Mínusy
- pro nepozorné se může zdát, že řada postav vypadá stejně (...ačkoli, mrk mrk)
- rozhodně to není věc do postele (formátem) a natržení papírového pouzdra, je jen otázka času

Celkové hodnocení: 95 %

Tohle je dost zvláštní komiks. Jediné, co jsem o tomto příběhu předem věděl před jeho přečtením, bylo něco o radioaktivním semenu. :D Každopádně mě vlastně příběh už ze začátku vtáhl a i kresba mi přišla zajímavá a docela se mi líbila. Ale furt nevím, jaké z toho vlastně mám pocity. Celý příběh je takový pochmurný a docela jiný, než běžné spider-manovské eskapády. Myslím, že by si ho každý fanoušek měl přečíst. Některé věci v příběhu mi ale přišly trošku nelogické. Hned v prvním sešitu mi trošku přišly nelogické i panely, kdy dochází na předání balíčku, ale balíček se záhadně objeví až u dveří. Nebo kdy se mluví o něčem, v čem je zabalená věc, která se nachází v tom daném balíčku, kdy vlastně předem skoro není vůbec zřejmé, že by to v něčem dalším bylo zabalené, ale klade se na to důraz. Jindy třeba měli některé postavy rukavice, pak zase ne. Je to takové hnidopišství, ale z nějakého důvodu mi to u tohoto příběhu vadilo, protože když už jde o samostatný, krátký, uzavřený příběh, tak jsem čekal větší důraz na takovéto věci. Většina komiksu ale funguje skvěle a velké panely skvěle tomuto komiksu nahrávají, celé tempo příběhu je fajn. Jsou tu samozřejmě další divnosti typu, že si naše hlavní postava jednoduše zlomí ruku, ale pak najednou mlátí všechny hlava nehlava. Myslel jsem, že je to tím, že se rychle uzdravil, protože venom. Ale byla to prostě jen černá maska. Také tedy nechápu, kde se vzal zbytek černého kostýmu.
Jinak kresba jako taková je za mě dobrá, přijde mi že vystihuje atmosféru tohoto příběhu. Trošku horší jsou pozadí jednotlivých panelů, která jsou často vyrenderovaná počítačem a působí tak prazvláštně, protože stylem úplně nezapadají. Ale není to nic do očí bijícího a kupodivu to nějakým způsobem funguje jako celek.
Celková myšlenka příběhu mi přisla vlastně asi super, provedení o něco horší, než jsem čekal. Je to poměrně unikátní zážitek, který mě ve výsledku bavil a docela i vtáhnul, ale mám z toho takové hořko na jazyku. Celkově bych to zhodnotil 3,5/5.

První příběh s Penguinem byl nemastný neslaný. Začal slibně, ale postupně se z toho stalo taková ohraná storka. Kresba super. Líbí se mi, jak dává důraz na výškový rozdíl mezi postavama. Druhý příběh je úplně jiný kafe. Riddler zde působí jako opravdová hrozba. Zapojení flashbacků do příběhu bylo parádní. Sice mě jisté časti přišly přitažené za vlasy, obzvlášť ke konci, ale jinak příběh držel mou plnou pozornost. Kresba přináší potřebnou atmosféru, nemám jí co vytknout kromě podobnosti postav se známými herci, což bylo trochu rušivé. Celkově nadprůměrné kombo komiksů!

Čirá nádhera a návrat do dětství se Semicovým Conanem. Jasně, je to pulp a pořád to samý, ale pokud to člověk nepřežene a dá si jeden/dva díly za den, tak se pocit repetice skoro nedostaví a čtenář dostane skvělé oddechové počtení, které bez uzardění náramně pobaví i po těch letech.

Třetí díl čtenáři poodhalí minulost Chizune, a její vnitřní pocity. Vlastně docela povedený příběh ale jsou tu prostě momenty které to shazují, jako obrázek na straně sedmdesát v dolním prostředním panelu kde Chizune drží knihu s nadpisem komentovaný Dracula. Dobrý momenty jsou ze kazuna opustí strejdu s tetou kteří se ho ujali, aby žil se svou sestrou v rodinném domě, což je dobrý nápad s pěkným potenciálem, bohužel autor pořád jen klouže po povrchů. Tady nečekejte žádné laciný násilí. Po opětovném přečtení měním hodnocení že tří na čtyři hvězdičky.

Jsem z této série zmaten až ztracen..a evidentně nejsem sám. Bylo by super, kdyby někdo, kdo se v tom fakt vyzná, sestavil mapu nebo časovou osu s odkazy na jednotlivé v češtině vydané booky napříč vydavatelstvími , se zaměřením pouze a jen na logiku posloupnosti děje.. klidně zpoplatněné, pokud to bude třeba.. a podobně bych to uvítal i u jiných chaotických sérií- typicky závěr Ligy Spravedlnosti (kde bych se už rád dočkal závěru Války s Darkseidem…btw..)

Tady to vydávání Morrisonova runu je obecně tragédie od prvního vydání Batmana a Syna a Batmana RIP ještě 15 let zpátky. Naštěstí zbývají tři knihy (Vzkříšení 2 a Batman Inc knihy 1 a 2) a kromě Final Crisis budeme mít všechno po letech komplet, od jiných vydavatelů, v různých edicích.

Vzkříšení jsem četl ještě kdysi dávno poprvé jako amatérský překlad online a nebralo mě to tolik v porovnání se zbytkem runu. Nedávno jsem to četl kvůli youtube recenzi znovu a sedlo mi to o poznání lépe. Strašně se mi líbí jedna maličkost v celé knize, která dokresluje zbytek runu. Jinak samozřejmě jde o typický crossover plný tie-inů, který působí místy chaoticky, zdlouhavě a zbytečně, slušela by tomu jen jedna kniha, ale kdo se do čtení nenutí a chce si užít celou ságu tak jak je, tak si může užít i čtení tohoto nejslabšího článku celého běhu.

Tynion IV pokračuje tam, kde King skončil (Baneovo město), čiže Jejich temné plány by sa teoreticky dali vnímať ako plnohodnotné pokračovanie. Ono je to ale tak nejak jedno. Tynion IV na nič prehnane detailne nenadväzuje, ale ani sa netvári, že sa to neodohralo. Proste si ide svoje. Vždy mal tendenciu, česť výnimkám, písať skôr menšie, pri zemi sa držiace batmanovky a inak to nie je ani tentokrát. Takže Batman je temný, pochmúrny a zamyslený, noc v Gothame je viac než len čierna (aj v prípade, že svieti väčšina pouličného osvetlenia) a dočinenia máme s povedzme realistickejšími (haha) záporákmi typu gangstra Penguina. Niekoho akiste poteší i absencia batrodiny. V tomto smere Jejich temné plány, díl první predstavuje návrat ku koreňom. Problém je, že sa tu nedeje nič vyložene strhujúce, ani zaujímavé, tobôž nie originálne. Tynionovu snahu držať to v civilnejšom móde následne úplne zhadzuje veľkolepá kresba Španiela Guillema Marcha (Joker, Harley Quinn), ktorý aj bitku troch postáv na cintoríne „natáča“ ako veľkofilm z Pána prsteňov. Nápad s „prestavbou“ Gothamu geniálny, ale žiaľ (zatiaľ?) absolútne nevyužitý; kebyže naň občas niekto neupozorní, tak ani neviem, že sa to tu deje. Viac v mojej recenzii: https://www.fandom.sk/clanok/batman-1-jejich-temne-plany-dil-prvni-komiks

Opravdu zvláštní manga. Mám ji v knihovně už celkem dlouho, a vždycky jednou za čas si ji přečtu. Abych zjistil že je to pořád tak průměrný jak si pamatuju, to neznamená že by to byla špatná manga. Ona celá ta série má takový zvláštní kouzlo, navíc na kresbě je vidět že kreslíř do toho vložil srdíčko. Prostě se toho nedokážu zbavit.

Takové to relaxační čtení, pro náctileté čtenáře. Celé to je o pocitech.

Zajímavá manga, příběh je jakoby snově poetický. Bohužel to místy působí dost hloupě. Zachraňuje to obálka s celostránkovými ilustracemi.

Takový ten nutný doplněk, aby sága byla komplexní. Když ale při čtení podvědomě cítíte, že komiksem listujete pouze z nutnosti, je něco špatně. Jiné by bylo, kdyby nakladatelství De Agostini dodržovalo vnitřní chronologii ságy Granta Morrisona a člověk tak mohl sledovat vývoj událostí v návaznostech. Když ale znáte konec, prostředek i začátek, na nějaké kudrlince v prvním poločase už vám nesejde. Navíc, jak se Ra's Al Ghulovo vzkříšení rozlézá skrze různé řady, působí celé dobrodružství chaoticky a uspěchaně, třebaže je v základě křišťálově jednoduché. Obzvláště pak v druhé půlce, kdy Damian, Tim a Dick bojují proti tisícovce nepřátelských nindžů.
V kontrastu s předchozími „událostmi napříč sériemi“ z 90. let je úžasné sledovat, jak to ta stará škola bravurně zvládala, zatímco moderní tvůrci mají problém udržet čtenářovu pozornost. Ona jedna věc je akce, druhá pak dějová linie, která přeskakuje z místa na místo tak, že by i profesionální hráč škatulat měl co dělat, aby nepropadl panice.

Taková lepší reklama, ale příběhově je to už překonaný typ, který frčel max. v 90. Kresba byla fajn, ale vadila mi ostrost na určitých stranách, kde bylo vyloženě vidět, že mají budovy zoubky. Taky oceňuji ten projekt jako celek.

Co k tomu říct? Přiznávám se, že jsem to koupil jen ze zvědavosti kvůli tomu rozruchu kolem. Souhlasím, že by na obálce mělo být nějaké varování nebo upozornění, že je to jen pro 15+ a nebo pro dospělé. Extrémně graficky explicitní to ale není, pohlavní orgány tam nejsou, a ani nemůžu říct, že by tam ta nahota a orgie působily nějak eroticky. Celkově to působí to spíše jako varování. Prostě je to o husitech a adamitech. Je to o náboženských fanaticích, kdy jedni narážejí na kůly, fetují a pořádají orgie a druzí zase upalují zaživa.

Mohl z toho být krásný výlet na Enošimu, jenže přílišná pozornost médií přilákala hned několika lovců ďáblů s jasným cílem nadobro odstranit Dendžiho. V krátkém sledu tak poznáváme další pozoruhodné postavy a jako bonus dostáváme dokonce i celostránkovou ilustraci yuri soulože.

Stále skvělá zábava, laskavé vtipné příběhy s poučením, kterými se pomalu proplétáme do finále. Jsem nedočkavě zvědav.

Black Panther T´Challa, vládce nikdy nedobyté africké Wakandy, debutoval v roce 1966 na stránkách Fantastic Four. U kolébky mu stála slavná autorská dvojice Stan Lee a Jack Kirby, přičemž mu dali do vínku mimořádné bojové umění, nezměrné bohatství, mrštnost, smysl pro odpovědnost a silné vůdcovské schopnosti. T´Challa nic z toho neztratil ani po létech, a tak když v roce 2008 zaútočila na Zemi rasa mimozemšťanů schopných měnit podobu, známá jako Skrullové, měl scénárista Jason Aaron snadnou úlohu, koho postavit jako předvoj pro odražení ničivé invaze. Spolu s kreslířem Jefte Paloem stvořili temný a uhrančivý příběh, který nedá nikomu nic zadarmo. Snad jen bolest a strach. Ten s sebou přinášejí na Zemi Skrullové, v čele s nelítostným komandérem K´vvvrem, který považuje obsazení Wakandy za rychlý a snadný úkol. Samozřejmě se nemohl více zmýlit. Black Pantherovi stačí pouhopouhé tři sešity, aby postavil skrullskou invazi na hlavu. Rozsahem nevelký, přesto s hlubokomyslnými myšlenkami a skutečnou syrovostí, je příběh „Vidět Wakandu a zemřít“ mistrovskou ukázkou toho, jak pracovat s postavou, která v minulosti zbořila většinu známých komiksových, ale i společenských pravidel.

Wolverine, muž s adamantiovou kostrou a drápy, jehož regenerační schopnosti jsou přímo neuvěřitelné, se nám v této knize představí v jednoaktovce s Incredible Hulkem Přichází Wolverine od Lena Weina a Herba Trimpeho, poté v čtyřdílné minisérii Hon na Mystique, kterou napsal Jason Aaron a nakreslil Ron Garney. První z uvedených kousků je sice premiérou Wolverina coby komiksového hrdiny, ale takto vytržena z kontextu předcházejících a navazujících sešitů je pouhou úlitbou komiksovým bohům, směřující odnikud nikam. Hon na Mystique je o více jak 30 let mladší a je to na ní už na první pohled vidět. Příběh je strukturovanější, kresba plastičtější a dynamičtější, užijeme si výtvarné efekty, celostránkové panely i ucelený příběh s řadou flashbacků. Přesto to v mém případě fungovalo jen napůl. Možná za to může neustálá nejistota, kým Mystique, která na sebe může vzít jakoukoli podobu, v dané chvíli zrovna je (muslim, jeptiška, děvka, šéfka bandy podvodníků, senátor, miss prosinec, guvernér banky). Připočteme-li k tomu neustálé změny časových rovin, vzniká docela slušný chaos, v němž jediným určujícím bodem je Loganova urputnost. Je jí tolik, že doslova zválcuje všechno a všechny. Finále je ale perfektní, za něj klobouk dolů.

Roztříštěná mysl doktora Bruce Bannera dala v průběhu let vzniknout celé řadě Hulkových inkarnací a Váleční štváči Paula Jenkinse ukazují některá z nich, od šedého Joe čističe až po zelené monstrum a lá Vetřelec. Proti Hulkovi tentokrát překvapivě nestojí žádné nepřirozené obludy ani zmutovaní padouši, ale jen jeho rozervaná duše, vážná nemoc a… proradný generál Ryker (který je ovšem svou bezohlednou necitelností dost možná větší příšera, než kdekteré jiné monstrum, proti kterým kdy Hulk stál). Paul Jenkins vede svou dějovou linku poměrně přímočarým způsobem bez zbytečných kudrlinek a odboček rovnou k cíli. I přes onu zmíněnou neuhýbavost, najde se v hlavním toku příběhu prostor na nejedno zamyšlení (nad povahou člověka především). Ron Garney (jemuž dělal obtahy sám slovutný Sal Buscema) dodal všem těm Hulkovým podobám vizuální podobu. Jeho kresba je precizní v detailech i celkovém rozvržení, dokáže vzít s sebou i překvapit, a Hulk je v jeho provedení opravdové svalnaté monstrum. Váleční štváči jsou inteligentní zábava bez kompromisů.

Je jedno, zdali se jedná o třetí říši, současné Rusko, nebo někdejší komunistické Bulharsko - roznášet letáky je významný zločin. Komiks přibližuje méně známé události týkající se našich vlastních a vysoce formativních dějin roku 1968, přičemž dává alespoň lehoulince nahlédnout za závoj moderní bulharské historie. Přes tragické okolnosti i místy vtipné, hlavně poučné, a to já vždycky cením.

Celkový dojem: 70%

Výtvarně naprosto načančaná záležitost. Příběhově? To já klidně budu tady za exota (viz valon). Zlatý časy a Vetřelci lehce zaujaly, ale jinak komiksový průměr, který už naznačovala podivná anotace. Ale snaha o zajímavou pointu je vždy patrná, to nepopírám.

Celkový dojem: 60%

Z nějakého, pro mě neznámého důvodu, se mi tento díl líbil míň než předchozí, i když je tu spousta akce. Ale furt je to fajn čtení.

když legendy vyskakovali do běžného světa, tak mě to bavilo vic, tady už je to na mê asi zbytečně moc, ale pořád je to dobre.

Starý Iron Man už zavání americkou propagandou a bezostyšným hanobením Sovětského svazu, což vzhledem k době vzniku a vzkvétající studené válce není zas až tak moc překvapivé. Ovšem zápletky jednotlivých epizod působí už hodně naivně a občas i absurdně. V těchto komiksech se na realitu, proveditelnost či alespoň uvěřitelnost nehrálo vůbec, takže z hlubin Země neustále lezou skryté civilizace a mimozemšťané přistávají na modré planetě, jako kdyby šlo o motorest u dálnice. Nejkomičtější je pak samotná technologie Iron Manovy zbroje, kde je všechno vysvětleno inovátorskými tranzistory. Což mě baví o to víc, že jako elektronikou nepolíbený jedinec mi tenhle výraz automaticky evokuje malá rádia ze šedesátých let.
Čím mi ovšem komiks imponoval nejvíc, je precizní kresba Dona Hecka, neprávem zastíněného ať už Jackem Kirbym, nebo Stevem Ditkem. Přitom jeho práce mi přijde z téhle trojice jednoznačně nejlepší a de facto právě ona byla příčinou, proč jsem byl příběhy z roku 1963 schopen dočíst.

The Dollhouse Family jsem měl ve wishlistu dlouho, a to především díky obálkám od Jessicy Dalva. Škoda že CREW nakonec na obálku vybrala alternativní cover, ale chápu, že obálka prodává. Každopádně Mike Carey a Peter Gross, co víc dodat. Tohle je opravdu výborný béčkový horor.

Zakončení příběhu o Riadovi a jeho rodině. Jelikož jde o životopisné dílo, těžko čtenář odhaduje jak tohle skončí. Chtěl jsem si nejdříve přečíst konec a pak začít číst knihu, jsem rád, že jsem odolal, ztratilo by to část svého kouzla.

Hutné postapo, které se nesere. Již ze startu čtenáře nemilosrdně čapne za flígr a vtáhne do děje, bez zbytečných okolků. Žádné zdlouhavé vysvětlování, jen drsná realita pro malého chlapce, žijícího hluboko v lese. Nějak jsem si nedokázal v tomhle žánru Lemireho představit, ale atmosféra je velmi podobná té z Živí mrtví a funguje na jedničku. Autorův vypravěčský styl má smysl pro cit - skvěle prolíná současnost s minulostí a tradičně brnká čtenáři na city. Emoce k autorovi zkrátka patří i v tomto drsném a zlém světě, který je pro děti spíše peklem. Těším se na další knihu. 90%

Už jsem zažil dobré série s výrazně špatným zakončením, proto jsem k poslední knize přistupoval opatrně. Aaron to s odřenýma ušima dal. S ohledem na genialitu scénářů předešlých knih Aaronovy série byl paradoxně jediný silný moment v posledním sešitu ten, kdy se rezervace loučila s výraznou postavou, která jediná zemřela přirozenou smrtí. Finální řežba v casinu ušla, intimní vztahy zůstaly rozervané a nedořešené. Tak tak z toho Aaron vyklouzl, přesto jsem zklamán. Hodnocení knihy 75% Hodnocení série 90%

Hergé chtěl napravit svoje chyby u předchozího komiksu, bohužel to už nestihl.

Nejhorší Tintin. Bože jak já tenhle poslední komiks s tintinovim dobrodružstvím nesnáším.

Strana 21 prostě nádhera.

Asi nejlepší a nejhezčí komiks s Tintinem.

Čtenář by měl brát na zřetel dobu vzniku. Rozhodně si nemyslím že by se tenhle komiks měl nějak cenzurovat, jako se to děje v zahraničí, jak jinak se dítě má setkát s rasismem a poučit se z toho?

Hergé tady nevědomky nebo úmyslně skvělé vystihl SSSR. Celkově lepší průměr.

Žoldnéř je vynikající, hlavně po výtvarný stránce. Miluju autorovo práci s olejem, pořád mi nad jeho prací padá brada....Příběh je trošku jednodušší, ale nikoho neurazí. 5/5 pecka.

Zjistil jsem, co mi na hororech vadí nejvíc – když se dobrým lidem dějí špatné věci a oni mají jen pramálo možností s tím něco dělat. Právě na tuhle strunu hraje osvědčený tvůrce Mike Carey, přičemž využívá všech svých zkušeností k tomu, aby čtenáře co nejsnáze dostal na lopatu a šoupnul do pece. Jde mu to přitom skvěle. Už v průběhu první kapitoly tušíte, kde je co špatně a u koho byste byli rádi, aby se ve zdraví dočkal konce vyprávění. Což si samozřejmě uvědomuje i sám autor, takže si můžete být jisti dlouhou strastiplnou cestou, než se cílové rovinky hrdinové dočkají. O tom, že v celku, nepadlo ani slovo.
Komiks Domeček krve a bolesti využívá zavedené strašidelné motivy (dětská hračka, domácí násilí), aby čtenáři předložil originální hororový příběh, který si současně z tradičních klišé utahuje, nebo je rovnou překrucuje. Ne všechna pravidla jsou úplně jasná, ale postupným vývojem událostí do sebe jednotlivé scény zaklapávají natolik jednoznačně, že i mrtvému musí dojít souvislosti.

4 s odřenýma ušima, abych nebyl za moc velkého exota mezi tím vším nadšením tady.
Michalova kresba mě dlouhodobě nějak moc nebere, byť chápu, že jsem v menšině. Takže bych spíš ocenil, kdyby to celé byl Jonášův solo projekt, protože jeho kresbu jsem si zase užil moc. I tak je to za mě dost chabé, protože jenom se člověk začte a už to skončilo. Byť jako reklama na to, co kluci umí to nefunguje špatně. Ale jako plnohodnotný komiks, co nutně potřeboval pevnou vazbu to fakt nevidím.

...a víte vy, co já bych si přál?

1) abychom se za pár let dočkali pokračování
2) aby Jonáš napsal scénář pro příběh ze světa CP2077
3) aby Michal mnohem víc kreslil, protože na ty jeho ženský se prostě nemůžu vynadívat :-)

Pevně doufám, že se anglická verze Afterpunku dočká takového úspěchu, jaký si tenhle projekt zaslouží. Tohle je prostě naprosto světová záležitost.

Láska, zrada, intriky... a hovna. Jo a taky pár stránek vkusně pojatých orgií. Ale od začátku: "Vaše hovna, vše chcankyyy, to je gól do naší brankyyy," prozpěvuje si nezdolná Šárka, která se po prožitých útrapách z předchozího dílu (obléhání, hladovění, kolem spousta mrtvých atd.) otřepala a Žižkově sebrance teď pomáhá jako sanytrník. Ovšem jen do té doby, než se na scéně zjeví adamité, ke kterým se Šárka přidá a trošku si zadivočí. On ten námel v mešním vínu přece jen umí divy...

Husité si s adamity na začátku v boji docela rozumí, protože mají stejného nepřítele. Žižka se ale nakonec ukáže jako typická politická mrdka a rozhodne se, že pro dvě skupiny fanatiků není na jedné straně tohohle konfliktu dost místa (na té druhé straně je třetí skupina fanatiků a všichni dohromady jsou to křesťani, což je na celé téhle kapitole lidských dějin vlastně to nejsměšnější). Nahaté dorostenky tak nahradí výjevy inkvizičních výslechů a nakonec i hromadného upalování, což k víře zjevně tak nějak patří. A to je ta pravá ostuda.

Obecně bych z těch nahotinek nedělal takovou vědu. Ono je to vždycky nakreslené tak "šikovně", že nakonec není vlastně nic vidět - asi jako v céčkových erotických filmech, které dávali po revoluci na OK3 :-) Nikomu nic netrčí, protože je to buďto mimo záběr, nebo je to elegantně rozpliznuto do ztracena (na to jsou ostatně Japonci odborníci). Sem tam snad nějaká ta bradavka... Prostě bych na obálku plácnul nálepku "Pozor! Obsahuje kreslené kozy! Hrozí riziko nevratné psychické úhony!" a klidně bych to v tom dětském regálu nechal.

Nakonec - dětí je v téhle sérii přece plno a zažívají spou různá dobrodružství, ne? Tak co! :-D

Každý z nejznámějších hrdinů (a padouchů v druhé knížce) z prvních tří epizod ságy Star Wars má vlastní příběh. Některé jsou jako zajímavé scény, které byly vystřiženy z filmu. Jiné přidávají působivé momenty ze zákulisí hlavního dění. Ale najdou se i takové, které vyvolají dojem zbytečnosti, jako bychom je už znali odjinud. Hrdinové obstojí, ale Padouchové tentokrát baví více.

Komiks se mi moc líbil, jediným negativem pro mě bylo, že znám perfektně předlohu (četl jsem ji už asi třikrát a pak ji ještě slyšel coby audioknihu) a tady je to převedeno jedna k jedné.
Oproti D.R. se mi nejvíce líbily právě příběhy od Mignoly a ten poslední (kolik toho dokáže vyjádřit i jen malý obrázek bez textu!).
A informace pro Pána rostlin - David Rubín je Španěl.

Úžasný komiks, který je plný krátkých zajímavých momentů života, a po dočtení působí jako sbírka básní. Jednotlivé kapitoly jsou nápadité, obohacující, dojemné a k zamyšlení. Kniha je postavena tak důmyslně, že je člověk unášen nejen jednotlivými kapitolami, které se dají číst samostatně, ale nutí ho to přemýšlet nad spojitostmi a nacházet hromadu nových vrstev skrývajících se v meziprostoru. Kresba a barvy dodávají atmosféru a ve zdánlivě jednoduchém znázornění postav se skrývá mnoho emocí. Parádní věc, ke které se budu při správné náladě vracet.

Chci víc!

Velká škoda že se Storm neuchytil. Kresba barvy úžasný, co k tomu dodat než je to tak blbý až je to dobrý. Stejně jak film flash Gordon.