Sedumdesát dávám především výtvarný stránce (Bisley je démon !) - scénář "Kyklopa" jest nudou bez pointy a "Lobo" by mě pobavil víc bez Loba - stačil by kraťas o spratko-trablech Aurifice a Ferryta. "Poslední trefa" sice potěšila, ale i ten děravej Google v mý hlavě mi vyhodil pár podobnejch jinde načtenejch noárků. "Garfield" a publicistika celkem fajn.

Onehdy jsem psal v souvislosti s první epizodou "Blacksada" cosi o "šestákovým příběhu" - a ačkoli to bylo míněno v dobrým (a stále to platí), šel jsem po dočtení "Národa ledu" ne moc, ale trochu přece jen do sebe: Tenhle skvěle vystavěnej (a výborně zakončenej) příběh jsem prostě musel vzít naprosto vážně - a musel smekat až do úplnýho usmekání. "Blacksad" = nirvána gurmána. "Human Target" mně udělal svým chytrým neotřelým scénářem taky radost převelkou, a jen o prsa získal "Stříbrnou Woffci" před bronzovým "Deathblowem" (když máme teď ty čínský přebory): Skvělá pointa v úžasně výtvarně vyvedeným příběhu. U týhle Crwe jsem se nemusel moc smekat smekat...

Není kocour jako kocour: Zatímco Garfield mě opravdu málokdy pobaví, Blacksad, ten mě rovnou uhranul: Slibná, promyšlená zápletka dává prostor - řečeno filmovou řečí - výbornýmu střihu, dokonale propracovaný charaktery jsou naprosto kompaktní s úžasně namalovanýma typama zvířecích postav; každej jeden panel jsem si vychutnával až nepatřičně dlouho (à la Cvach v Louvru) a mimojiný žasnul nad páně Guarnidovou skvěle vystiženou mimikou postav. "Blacksad" by obdržel skoro sto, ne tak ale "Batman" (hezky zádumčivě pomalej), "Soudce Dredd" (dobrý - sranda a výbornej Bisley), "Bivoj the Killer" (ještě větší sranda - a výbornej R.Vinický) ani "Gangland" (nic moc sranda, ale výbornej Corben) - těm všem bych dal jen o málo míň. Povedená Crew.

Oprava zbrklé Woffce: ....střídáním stylů v kresbě, o JEJÍŽ autorovi si člověk...." Pardón.

Dnes jsem si vyzved´ na poště malý (ale opravdu MALÝ) balíček z Brna - a našel v něm ještě menší, o to ale hezčí předmět: Ta pevná vazbička "Kookovi"moc sluší - a jeho "penálkovitej" tvar je prostě k sežrání. Nesežral ale - radši otevřel, a.... A bavil jsem se: Zdánlivě jednoduchej, nezdánlivě ale prostě výbornej nápad "očí v tunelu" je vděčným námětem spíš VÍCE než méně vtipných stripů - záleží na gustu konzumenta. Jak jsem vypozoroval - já jsem se nejvíc šklebil u fórků jistýho zAcka (nebo tak nějak), pobavili mě ale i ostatní "kookovci": first director Fob (ještě jednou DÍKY za zaslání), Mai nebo Andraste. 82 % je kompromis - prolít´ jsem svoje předchozí hodnocení, a chci působit (aspoň tady - a aspoň trochu) důvěryhodně.

Tentokrát poněkud slabší "Jack B. Quick", kterej byl hlavním důvodem zákupu, nemoh´ dostatečně vynahradit můj pocit "šumafukismu" z "Batmana" a "Vycházejících hvězd". Zůstalo to tedy na "Hellblazerovi" - a ten byl (především díky kvalitnímu scénáři) víc než úspěšný: Kresba, ta mi zas až tak nesedla - uměl bych si představit zajímavější zpracování. (Snad si to ale John Ridgway nevezme příliš osobně - svět mých leckdy obskurních představ, to je téma k úplně jiným komentářům na úplně jiných fórech... ehm, kdy, že mám to příští sezení..?...)

Ačkoli jsem na závěr "Poslední hádanky" nemusel čekat a vzal ji v jednom zátahu, nic to nemění na mým nenadšení. Díky kresbě ale pořád diamantový proti "Sázce" - ta nelahodila ani oku, ani bránici. "Garfield" mně sice občas cukne koutkem, ale tentokrát mi přišel jeho humor až dětsky naivní. Nadprůměrný hodnocení tohodle - pro mě trochu mrtvýho čísla - zachraňujou symbolicky "Zombie" kresbou i vtipem, a především "matička Smrt" v "Sandmanovi; úžasně propracovanej příběh s přínosným střídáním stylů v kresbě, o jehož autorovi si člověk může - a to opravdu oceňuju - následně počíst v "Muži na pitevním stole".

Tady si nezaremcám - nenašel jsem jedinej důvod nebejt v hodnocení třímístnej. Těšil jsem se na zakončení epizody "Blacksada", narazil hned z kraje na nekompromisního kovboje Wallyho - a zvídavej kocour najednou tak trochu ztratil ty svoje úžasný kontury. U "O půlnoci zemřu" Kylea Barkera jsem s onehdá bavil, jeho ranější "Show kovboje Wallyho" bylo ovšem nefalšovanej balzám na bránici: Tento způsob humoru zdá se mi naprosto šťastným - moje crewní skupina. A to se do značný míry týkalo tentokrát i "Mlíka a Sejra", do značnější míry "Hledání odpovědi", a můj favorit Jack B. Quick, ten byl "tak ňák můrovsky" opět nejjednoznačnější. "Blacksad" ovšem nakonec nezůstal v kočičím útulku - ten úmyslně šestákovej příběh se čte nádherně především díky lahodný detailní kresbě, která s trefnýma hláškama všeho toho "zvěřiva" vytváří jedinečnou "marloweidní" atmosféru. Publicistika v tomhle veskrze veselým čísle mi všechna (!) taky kápla do partu. To je pak těžký dát pod 100...

Zvědavost mě donutila pořídit si všechny Crwe s "Blacksadem" - a už po prvním seznámení chápu nadšení většiny osazenstva: Ta kresba je skutečně jedinečná. Můj komentář k příběhu bude - stejně jako u komiksu - na pokračování; zatím jen: protože zvědav na dokončení, chválím. "Planetary" dobrý - žíly mi to ale ani nenatrhlo. Doufám, že "Transmetropolitan", na kterej se těším, je opravdu ujetější trochu jiným směrem (jak jsem se dočet´ v Crwi2 č. 2). "Předsevzetí" a "Ztráty a nálezy" jsou výborný, obé ale nakonec opět převálcoval Max Cannon. Publicistika mě zajímala všecka - a oprávněně. Vynikající číslo.

Aargh! je sám o sobě tak kvalitní přehlídka komiksový tvorby, že i kouskům v tomdle čísle, který až tak nekáply do mý noty, jsem vlastně vděčnej za rozšíření obzorů - a příčí se mi je proto řádně vyplísnit. Moc jich ale vážně není - převládá jednoznačně radost, a to především z nahořklý "Honby za nenasytným klínem", strašidelně futuristický "Mechaniky citu", mráz nahánějícího "Abc", trefný "Návštěvy u mámy" a výstižných, vtipně vyvedených vyprávění Volemanových vopravdu výživných výstřelků. Došly véčka - končím...

Anotace "humorný komiks s životopisnými prvky malíře, fotografa a karikaturisty Václava Šípoše" nelže, ale nestačí: "Tchechiche" je unikátní mozaika postřehů a segmentů autorova více či méně trudného uměleckého i osobního života, vyvedená formou strohých, o to ale vtipnějších deníkových zápisů (a zákresů). Řechtanda se - naštěstí - nekoná, V.Šípoš na čtenáře s odzbrojující sebeironií a nadhledem zpoza stránek spíš jakoby spiklenecky pomrkává , a tím velice tichým "che-chi-che" ho nutí občas na Mistrovu adresu prohodit uctivé: "To je ale kůň...". Zdařilé střídání stylů (od naivní kresby přes karikaturu až k ukázce akvarelu) dá i zapomenout na někdy nedostatečnou znalost reálií a ne vždy pochopení všech souvislostí. (A jelikož jsem hoch skromný, odpustím si tu i vychloubání tím, že můj výtisk má víc o jednu stranu, věnovanou celou naprosto originálnímu osobnímu věnování. To si ale fakt odpustím - taky nesnáším vejtahy....)

Ať to mám za sebou: Nebavil mě (nejen kvůli nepřehledné kresbě) "Příběh o osamělé jabloni aneb Huskiosa a Gabriel", vyloženě nudila kresebně vyvedená "Renesance" a prostinká "Paní tvorstva", a výhradně výtvarně zaujaly komiksy "Farruca", "Femme fatale"a "Bílý prostor".
To bychom měli - a teď už jen chvála: Mýmu Topu Tenu vévodí díky úžasný atmosféře a výborný pointě jednoznačně "Zabiják" Danijela Žeželja. Dvojku má "Přání", 3 "Studna", 4 "V nepřátelském obklíčení", 5 "Cestující", 6 "Hra stínů", 7 "Eudora", 8 "Buddha", 9 "Klováci" a desítku poetický "Projdi vílo". Co do písmen mi udělaly největší radost rozhovory s Pavlem Čechem, resp. Bohumilem Fenclem. Celkově musím napsat (a měl bych si na to u Aarghu! už zvyknout), že jde o nevídaně kvalitní kompilát čtiva a obraziva s úžasnou tečkou "remixu" Rychlých šípů od deseti českých pánů kreslířů (skvělej nápad - mimochodem).

Shodou okolností jsem hned po "Sheile" přelousk´ rozhovor s Bofem v Aarghu! č. 5 a okamžitě vyhlásil trochu opožděnou vendetu vydavatelství Comet. Cituju: "...Nejspíš na tom hrozně prodělali, protože o druhém dílu už nechtěli ani slyšet. A při tom hned u prvního původně říkali: "A už malujte druhou, tam to můžeme pěkně nakopnout..."" No, nenakopli - a je to veliká škoda. Tenhle neodolatelně naivní příběh s lišácky decentním humorem by si zasloužil biblický rozměr (bez rouhání - míněno co do počtu stránek).

Já si o tomto komixu myslím, že kresbu má konečně zcela už úplně vyšperkovanou - tu kresbu místy až uderzovsky úmysltelně navozující ten všetaj nedošperkovatelnosti. A v žánru Asterixe vnímám tento žánrový komiksový sešit jako sešit klasický ve svém asterixovém žánru. Naprostá klasika zkrátka - o tom žádná. Sto dávám.

Kresebně jsou komiksy v tomhle čísle bez výjimky povedený ( potěšili mě především pánové Mazal, Čech, Grus, Černý, Baranko a Mráz), scénáristicky už ale až tak ne: Neocenil jsem pointy u komiksů "Lenochod z Deurne", "Zpěvouni", "V objetí Megaly", "Sitcom", "Mesiáš", "Future´s End" a "Sedmimílové boty". Naproti tomu mě pobavilo "Poslední komando", "Růžovoučké maso", "Oskar Ed", "Hlubina" a "Zhasněte lampiony". Z článků mě nic nezajímalo - za to ale může moje ignorantství, ne Mot. Hezkej Aargh!.

Jsem trochu na rozpacích: Sci-fi nemusím, horrory můžu, brodění se v duševních blatech je mý druhý jméno. "Černá díra" to na mě vyvalila všechno - a to je jednak její úskalí, a jednak ji to činí zajímavou a výjimečnou. Měl jsem sice z počátku trochu problém se ukotvit a zjistit, co nám to tu ten Burns chce vyprávět, ale brzy jsem zjistil, že pan autor dobře věděl, co dělá. Atmosféru má tohle dílo jedinečnou - nenapadá mě jinej komiks, vyvolávající ve mně (!) podobnej (!) pocit bezvýchodnosti. Jen snad: Doporučuju přečíst na jeden zátah - pak to funguje bezchybně. Já tomu věnoval 3 večery, a pokaždý chvíli trvalo, než jsem se ponořil a zorientoval. K dokonalosti sta procent by knize taky pomohlo, kdyby víc odsejpala v přítomným čase. Ty reminiscence a až přečastý vyprávění v duchu "To bylo tak:..." à la Jára Cimrman už mi přišly ke konci trochu komický. Přesto: Díky BB/Arte - líbilo mi. A až si to "sedne" (ještě se tak úplně nestalo), zmizej, myslím, i ty rozpaky.

Každej příměr je v podstatě nefér, ale když napíšu, že téma mi připomnělo pocit bezvýchodnosti "Padoucnice" a jeho zpracování necapící se niternost "Pod dekou", třeba aspoň trochu navedu dosavadní váhače. Že se jedná o autobiografii nepozná čtenář tohodle - vlastně - milostnýho příběhu jen podle jména hlavního hrdiny, ale především jsou všechny Fredovy pocity (od touhy přes děs, pochyby, lítost, sebelítost a zpět od bezvýchodnosti k touze a věcnýmu uvědomění si, co jediný platí - abych neprozradil pointu) servírovaný s pravdivostí, která odzbrojí, svlíkne do naha a nechá čučet do zdi s otázkou: "A co já ?". Kresba mi přišla z počátku lehce groteskní, ale velice rychle krásně splynula s dějem. A kdybych chtěl bejt přece jen trochu mucholap, jednu mušku bych našel: Závěrečná projížďka na mamutovi - kterou považuju obecně za výbornej nápad - mi přišla zbytečně upovídaná. Ty chvílema akademický promluvy jakoby mi chtěly ještě rychle před tiráží dovysvětlit, co mi uniklo. Ale jak píšu: Muška jenom...

Dokonalý. Ten, komu Thomas Ott taky mlčí z duše, by neměl s koupí otálet. Krásná labutí píseň, Mote...

Po přečtení jsem si už oblíkal trikot s velkým W na prsou a jal se tohle dílko bránit - je mu tady vytýkáno něco, co jde sice proti anotaci na přebalu, ale jen málo to souvisí s kompaktností a žánrem komiksu samotnýho. Trikot šel sice nakonec na ramínko, ale - pro jistotu - zatím ne do skříně: Příběh je opravdu jednoduchej, ale já získal brzo pocit, že ta zdánlivá stupidita je úmyslná a naprosto v souladu s tématem samotným. I stripy "Porňáci" a z většiny vtipný reklamy jsem vnímal jako rovnocenou součást komiksu, potažmo Straussova úmyslu. Ne, není to veledílo - já se ale bavil. Když se naladíte na autorův druh humoru, musíte v anotaci přikývnout aspoň tomu "vtipné"; "sžíravé" a "citlivé" to vážně moc není, "výtvarně nápadité" díky několika změnám stylu určitě. A že "pornografie je špatná" (viz vasek) na mě ze stránek týhle docela příjemný šílenosti nekřiklo ani jednou. Já si spíš vychutnával Straussův sarkasmus. (A proč 68 % ? No, musel jsem se v rámci kontinuity trefit mezi "Video Noire" a "Nikopol 2". Tydlety procenta....)

"Čirá radost" asi nejlíp vystihuje můj pocit po přečtení. Tahle nahořklá pohádka pro dospělý spěla k - trochu komický, o něco víc dojímavý, především ale uvěřitelný - pointě bez zakopnutí, bez zpětnýho hledání souvislostí, zkrátka přesně podle záměru a v intensích takřka geniální narativity M. Satrapiové. Příběh (ač pramálo akční) nenudil, plynul jak tóny Násirova taru a jako jeho struny udržoval napětí a zvědavost na pointu až do poslední stránky. Ňák jsem se rozbásnil... Už skončím: Obšírnost, kterou jsem trochu troufale vytknul Persepoli, je lapidárnímu, skvěle gradovanýmu "Kuřeti" naprosto cizí. Marjane asi občas zabloudí na comicsdb.... :-------)

To je hezký.... - a přesný.

Možná nemá moc smysl komentovat katalog loňskýho Komiksfestu, ale - všechno marný - grafomana nezastavíš:
K ukázkám z "Padoucnice" a "Volemana" není moc co dodávat - v obou případech zdařile lákaj na kvalitu (jen ta "kamasutra" J. Gruse by možná mohla uvýst v omyl abonenty Lea).
"Jak jsem jednou..." je, věru, opravdu nepovedená taškařice a pan Mawil mě opět nepřesvědčil (což, řek´ bych, asi nerozchodí). Horší už je jen "Povedený výlet do Bukurešti", kterej mi evokoval bezduchý naučný fotopříběhy z časopisu sovětských pionýrů "Ogoňok" z doby "na věčný časy". Brrrr.....
Komiksfest ! 2007 je dobrý mít doma především kvůli příjemně eroticky laděnýmu a úžasně kresebně vyvedenýmu "Varšavskýmu snění" a zcela určitě i skvělý vtipný hříčce pana Vhrsti "Brejle".
Kromě toho jsem se opět ujistil, že jsem ve fanklubu Vojty Šedy správně - ten člověk nejen že má nápady, ale navíc mě naprosto dostává jeho kresba. Radost.
A na závěr už jen stručně: Dan Černý se se svojí komunální satirou moc nevytáh´ a "Spolužáci" Lucie Lomové mi přijdou prostě...hloupý (srandu dělá z fóru z většiny míra pravděpodobnosti - a kdo by se kdy koho ptal "A co - hahaha - žádná sebevražda, deprese, rakovina - hahaha ?" - no ne ?).

Myslím si, že takhle nějak by měl povedenej autobiografickej komiks fungovat: Tak především má A.Bechdelová o čem vyprávět - to tichý drama v rodině Bechdelů přidává s každou stránkou na dB, a skutečnost, že jde vlastně o rodinnou tragédii je servírována s takovým nadhledem (a v neposlední řadě se skvělým - a přehledným - využíváním retrospektiv), že smutek z pomalu se rozkrývajícího debaklu vzájemných vztahů působí nenápadně a z počátku i lehce komicky. Postupně ale komično mizí a pocit absurdity věčně "přivíraných vrátek" roste - a dovolím si hádat, že podobně vztestupně jako samotnej původní prožitek autorky. O to věrohodnější zážitek taky "Rodinný ústav" přináší. A ke scénáři už jen: Homofobům velice nedoporučuju.
Kresbě není co vytknout - naprosto se kamarádí se scénářem. Jen mě napadlo (ale to není výtka), že kresba všech dam v poslední době u nás vydaných (Satrapiová, Lia, Modanová, Bechdelová) si je v podstatě dost podobná....

REVUE, jako takový, si zaslouží chválu a todle vysoký hodnocení, komiksům samotným už tak netleskám: Slabý pointy u D. Černého a Jaromíra 99 mě jen mrzely, ale křečovitý alegorie L. Lomové a Nikkarina, ty mi až vadily. Jednoznačně největší radost mi uštědřil svojí absurditkou J. Plachý, pointou pobavil V. Šlajch a kresbou potěšil V. Šeda. A co do ukázek: David B. mi udělal zvědavost, Monstrkabaret Freda Brunolda velký těšení na dlouho očekávaný pokračování "Slonů" a "Černá díra" něco zmatku a paniky (tím spíš ji ale zakoupím). Všechno ostatní jen "proběhlo". Publicistiku moc nemůžu hodnotit - to málo, co jsem přečet´, musím ale pochválit ("Kytice", David B., Monstrkabaret).

Chvíli mi, pravda, trvalo ponořit se bez obav do mně neznámých hlubin a nechat se následně unášet atmosférou Gaimanova eldoráda "za oponou", naštěstí se tak ale stalo dřív, než jsem "Sandmana" odložil a usnul - následky bych asi už nikdy nerozchodil (viď, sestřičko ?). Ta zvláštní temná poetika ve spojení se skutečnými Mistry - kreslíři okouzlila nevratně i mě, a protože erudovanější, v podstatě jednotná chvála níže mluví za vše (i za mě), jen se přidám k vypíchnutí úžasných "24 hodin" a sugestivního (a pro mě překvapivýho) setkání "věčných sourozenců" v závěru. Až budu zase správně snově nastavenej (a to u "Sandmana" musím - ne vždy je nálada), s chutí zaklepu na dveře "Domečku pro panenky".

Neutrino: Mám dojem, že jsem se opravdu někde dočet´ , že jediný, co sedí je to, že se pánové znali. Jinak naprosto - ale naprosto úžasně - vycucaný. A - BTW - svým komentem jsi 1. mě OPĚT potěšil (ber to jako poklonu od Woffce nicotné), 2. mně šáh´ do svědomí: Dneska bych dal "Pascinovi" nejmíň 90 % (mám už, holt, v makovici větší vzorkovnici) . Snad mi to za rundu absintu odpustí...

Celkem povedená taškařice, řek´ bych. Za 89,- zlatý (Aukro). Zakoupil jsem především kvůli Rissovi - díky němu odpustím i nějakou tu nelogičnost ve scénáři (jaktože, např., dřív než si ho vzali do prádla, nepoznal ten komisař caparty, který předtím sledoval ?). Celkově ale příjemný překvapení: Lek´ jsem se - podle hodnocení pode mnou, že dražím větší pitominu.

Tak tomuhle číslu vděčím především za ušetřených 500,-, za který si určitě nekoupím "WildC.A.T.s" - je to hezky vymyšlený, ale na mě právě asi moc "vymyšlený", kresba zdá se dokonalá, ale působí tak nějak sterilně. "Usagiho" kouzlo mě naprosto míjí a ani "Mlíko a Sejra" nejsou zrovna moje crewní skupina. Potěšil "Plechový bubínek" a docela i "Tunelové krysy" (až na kresbu), především se ale přidávám k adorátorům "Greyshirta", kvůli kterýmu (+ nepřekonatelnýmu "Read Meatu" - vzor "lunchmeat") jsem si vlastně # 10 pořídil.

Tady si vzali autoři fakt óbrsousto: Zápletkama propletenej Sienkiewiczův román převíst na komiksuloid, to už chce odvahu. Ale jelikož Rosa bylo křesťanský vydavatelství, asi při nich stáli všichni svatý - až na menší nepřehlednost v učinkujících se to čte hezky (příběh, kterej mě i v románový podobě baví, je tady logicky dost ošizenej), i kresba mi přijde slušná. Jen mě napadá, jestli 17tiletá pauzička už není dostačující na natěšení na 2., závěrečnej díl....

Jako prcka mě to bavilo, a jelikož je to prckům určený, moje vysoký "nostalgický" hodnocení se prostě musí počítat :-)
(a u tohohle vydání je to hodnocení o 5 % nostalgičtější než u upravenýho z r. 2000).

Komorní příběh s příjemně realistickým závěrem. Poměrně strohá kresba mě sice nenadchla, ale ke způsobu vyprávění výborně sedla. V podstatě není moc co vytknout. Snad jen, že celkově - i přes moji snahu nechat se "vcucnout" - působil na mě tenhle niternej příběh o hledání (a nejen zmizelýho otce) celkem chladně, a že pocítit palčivost "hlubokých ran" mi nebylo příliš dopřáno. Především ale platí moje radost, vyjádřená v procentech: Další kvalitní počin BB/Artu, jehož koupě v žádným případě nelituju.

Složité (přinejmenším) peripetie dospívání v pro mě - naštěstí - neznámém prostředí, napsané s lehkou sebeironií a příjemným nadhledem. Po dočtení druhého dílu mě jen napadla kacířská myšlenka: děj zeštíhlit a vydat v jedné knize. To už jsem ale hnidopich - už teď se od M.S. těším na "Šitíčko" (srpen 2008).

Můj TOP SIX:
1. Greyshirt - uchvátil
2. Jack B. Quick - skvěle pobavil
3. Red Meat - nezklamal
4. Torpedo - pobavil
5. Batman - potěšil
6. Lobo - ani nepobavil, ani nepotěšil

Po odebrání a prozkoumání vzorku musím zkonstatovat, že tahle Crew neobsahuje žádný škodlivý látky: Nečekaně poetickej "Batman" (BRAVO ! mistru McKeeverovi), nesmrtelně smrtící humor Maxe Cannona, výtečně napsanej (inu, Azzarello..) a M. Frusinem skvěle nakreslenej "Hellblazer" (můj favorit), a protože Frusina není nikdy dost (dost mi připomíná práci Eduarda Rissa), líbila se mi hodně i dobře vypointovaná "Procházka v parku". "Slaine" nenadchnul, ani nenaštval, a finální "Torpedo" potěšil (jen jsem nepobral, proč má parťák Torpeda ksicht Richarda Nixona - asi měla bejt bžunda...). Každopádně doporučuju okamžitej zákup - dokud je tahle vynikajícnost ještě k dostání.

Výborná Crew ! Líbilo se mi vše, včetně "Prvního Američana"; nejvíc vcucnul "Sandman", nejvíc pobavil "Férový obchod". Stovku mi bránili dát jen pánové Sinister a Dexter (ale nic ani proti nim). Prostě: RADOST....!

PPP - příjemně pestrej předmět. S výjimkou "Šramotu" mě tu bavila víc než komiksy publicistika (když opomenu fakt, že jsem se díky tomuhle PPPPP * utvrdil a) v magický síle temných zákoutí Sin City, b) ve kterých opravdu nemusím potkat Hitmana - Ennisofilové prominou).
* příjemně pestrej předmět pana Pavlovskýho

Lehkou rukou ( v dobrým slova smyslu) nakreslenej a napsanej lehkej žánr - bylo lehký nelitovat koupě (nedávno na Aukru). A pobavil mě - mimojiný - Sharkův převlek č. 37 "Old Man" s tváří Karla Marxe. Škoda Pumy....

Líbila se mi naivní kresba pana Skály, okouzlil mě fantaskní svět pana Skály (totiž pánů Vlase a Brady - převeliký pardón !), pobavil mě laskavý "subtilní" humor pana Skály ("Měli jsme, měli, a už nemáme, blbli jsme, blbli, a teď pykáme...") a po dočtení překvapilo slovo POKORA, jež jsem spontánně panu Skálovi přisoudil.

Znovu jsem se přesvědčil, jak je někdy důležitý rozpoložení, v jakým se člověk začte; a u tzv. undergroundu to platí dvojnásob: Když mi "Planeta Inspiro" v zásilce z Kosmasu dorazila, prolistoval jsem, zběžně pročet´, zaklel něco o zasr... samoúčelnejch intelektuálštinách, který chápe - v lepším případě - jen autor sám, a odložil s nechutí se tomu někdy věnovat víc. Po měsíci jsem tak učinil - a byl jsem překvapen (a zostuzen vlastní ignorancí): Minimalistickou kresbou Petra Pavlána přivedený na svět hlavní hrdinové (2 monitorky, Monitorci, Monitorové či kýho jinýho výra..) mě svým suchým přeabsurdním humorem královsky pobavili. Doporučuju vřele pro autorův zvláštní a jedinečnej smysl pro humor a jedinečnej a zvláštní styl kresby (nazval jsem si ho - geometrický asketismus -). Možná jenom nebude pro někoho tak úplně snadný se na tyhle dva atributy naladit (i mně to chvíli trvalo) - ale zkusit to určitě stojí za to.

Přišlo mi trochu zpozdilý srovnávat "Extrabuřty" s TV seriálem, a tak když se mi nakonec povedlo zapomínat na "žluťáky" rozpohybovaný (i když Lábus s Dejdarem mi tam porád lezli), musel jsem zkonstatovat, že tenhle KOMIKS je prostě dobrej: Kresba povedená, pár uchichtnutí taky proběhlo (stejně jako se nemlátím smíchy u každýho TV dílu), celkový zpracování - i díky vtipným reklamám - zdařilý (a tak nějak nechápu debaty na "Crwi" o (ne)kvalitě papíru). Snad až na opravdu podivnej slang Williho (snad ciká..., totiž rómskej ?) jsem s tímhle počinem Crwe spokojenej, a těším se na další.

Já jsem nadšenej: Jasonova minimalistická kresba v ponurých, převážně "unhappyendových" příbězích s příměsí sarkasmu a krapet nahořklýho humoru vypráví o samotě, o hledání, o naději a o zklamání - až na pár citoslovcí beze slov - tak sugestivně, že víc o všech možných variacích stavu duše nevypoví ani armáda slov v kartotéce toho nejvytíženějšího psychoterapeuta.

Já jsem rád, že vlastním; tu příjemně ponurou atmosféru "Nebela" to sice nemá (a důvod vidím hlavně v málo nosným příběhu), ale hodně se jí blíží. K tomu když přičtu moji velkou oblibu ve "zmatlíkovsko-cloweský" (Slaine to trefil !) kresbě Jaromíra 99, každýmu, kdo má občas chuť na něco toho vnitřního, mile nostalgickýho usebrání, musím "Bombera" jen doporučit.
(A pro Andreho: Myslím, že konec jsi pochopil beze zbytku - on opravdu asi zajímavější rozuzlení nenabízí. Mně ale - kupodivu - ani nescházelo.)

"BB" mi vychází ze všech tří "Ilustrovaných příběhů" (netuší, mimochodem, někdo, jestli vyšel někdy i slibovanej 4. díl "Mořský vlk" ?) jednoznačně jako nejlepší: Na svoji dobu slušná kresba, a ve scénáři pro kluka chtivýho dobrodružství spousta prostoru pro fantazírování a možnost ztotožnění se s "úžasným" hlavním hrdinou. Já to tak aspoň hluboko v útrobách minulýho století měl.

No, tady asi takhle: Pro caparty zlatý... - teda snad až na ten brutální konec (kde - jak správně píše Sabbath - ty tři malý cynický bestie použily kůži z chudáka vlka jako dekoraci k posezení u krbu). Na druhou stranu se tu otvírá prostor pro výchovnou přednášku pánů rodičů na téma "Násilné vniknutí a přiměřená obrana".

Pamatuju si, jak mě jako dítě nejdřív vyděsila Gorlukova amnézie, následně rozdurdilo chování pološílenýho doktora Zuriho, a v závěru uklidnilo vědcovo naprosto nepochopitelný prozření a uvědomění si vlastního mravního marastu, z kterýho ho příkladem vlastní šlechetnosti vytáh´ - jak jinak - "Mirek Dušín" Tarzan. No, krása... Nostalgie mi ani nedovolí tak úplně nepochválit kresbu (jejíž autor nám zůstal utajen) - jako špuntovi mi byla její preciznost ukradená.

Minimalismus Jaromíra Plachého mě těšil především prvních 7 stran - života běh v paralelním světě Koule, Krychle a spol. a jejich vzájemné (leckdy lehce problematické) vztahy mají opravdu svoje nezaměnitelné kouzlo. Příběh "Kmen" samotný mě ale už trochu odradil víc krkolomnou než vtipnou zápletkou, o předvídatelné (a ne zcela původní) pointě nemluvě. Nicméně - za zakoupení tohle suše úsměvný dílko, na českých komiksových luzích příliš nevídané, určitě stojí.

Jako prcka mě to bavilo, a jelikož je to prckům určený, moje vysoký "nostalgický" hodnocení se prostě musí počítat :-)
(A Willis má pravdu: Oproti původnímu vydání z r. 1970 tu schází 8 příhod, 12 jiných jich přibylo.)

Mám před sebou fakt těžkej úkol: Naťukat sem slova, který by aspoň trochu přiblížily ten úžasně uklidňující zážitek z týhle půvabný knížky, plný jemnýho humoru, žensky vlídnýho sarkasmu a - světe, div se - mužský něhy; zážitek z rodu konejšivý melancholie Craiga Thompsona v jeho "Pod dekou", a zároveň ne nepodobnej radosti z toho nejsusšího ze všech suchých humorů v podání protagonistů animovanýho seriálu "Dr. Katz" (kterej - bohužel - kdysi TV Nova krzevá píplmetry i přes MOJI velice velkou sledovanost stáhla po pár dílech z vysílání). Mě, zkrátka, Flafík očaroval - a snad jsem ten "fakt těžkej úkol" aspoň z části splnil, aby moh´ ten (ne)králík se svým (ne)tátou čarovat i jinde. Punktum.

Zakoupil jsem jednak kvůli doplnění vzdělání, druhak kvůli Markýzově větě pode mnou. Po přečtení jsem ještě trochu vykulenej poděkoval v duchu Markýzovi, a pak už jen vychutnával dojezd z tohodle útlýho svazku plnýho až dětsky naivního humoru a zároveň nekompromisně dospělý morbidity. A ačkoli uběhlo od skonu obou nezvedených protagonistů (jé, teď jsem prozradil konec... - omluva !) víc než 140 let, působí tohle rýmovaný vyprávění pana Wilhelma Busche nečekaně živě a svěže. Jen snad: Jako aktivnímu písákovi rýmů se mi občas u překladu pana Tomáše Kafky zanítilo básnický střevo, ale - jak by asi překladatel odvětil: "Bych chtěl vidět tebe, ty přemoudřelá woffce..."

K tomu podivnýmu číslu v % jsem došel prostým aritmetickým průměrem:
1. UFIN - na mě trochu infantilní, nebavil jsem se = 40 %
2. ŠNEK - hezký, stručný, vtipný = 90 %
3. NEÚSPĚŠNÁ MISE - úsměvný jen zlehka, kresba mi nesedí = 50 %
4. VERSUS - tady mě potěšila kresba i scénář, především pak příjemnej unhappy end = 70 %
5. PARAZITNÍ ŠTĚK - 20 % za pokus o fór
6. WARRIORS - 40 % za pokus o hloubku
7. POSELSTVÍ - příjemně střelený, osvěžující, včetně kresby = 75 %
8. MAGLAJZ - líbilo se mi (takřka cimrmanovská zápletka mi dokonce způsobila úsměv) = 75 %
9. FANOUŠ A KLYTORA - trochu zklamán Danem Černým; kresba výborná, ale scénář překombinovaná nuda = 40 %
10. MRSKLES A PNĚTLUK - ale no tak v zásadě nic proti, D. Binka já rád, jen se tady naše humory trochu míjej = 50 %
11. POSLEDNÍ KULKA - povedenej kreslenej vtip, asi tak za 65 %
12. BROUK BRUNĎA - no, jasný, mistr zkratky Dan Černý = radost zhruba za 85 %
13. KOUZELNÉ SLUCHÁTKO - vynikající vtipná tečka za tím naším Sorrelem = 90 % + dovětek:
Daniel Binko byl tentokrát - dle mého - nejzdárnějším synkem "táty českého undergroundového komiksu" (jak praví podtitul).