Uznávám, že jsem ke komiksu nepřistupoval asi úplně nezaujatě - měl jsem určitou představu, co od něj očekávat. Čekal jsem, že mě bude rozčilovat pokrucování faktů a servírování nepravd, vedoucí ke zbytečné stereotypizaci. A hned na začátku jsem dostal první šťavnaté sousto! Kniha otevírá jakýmsi citátem o nutnosti stínání hlav nevěřících! Zde jsem se ovšem zarazil, neboť šlo o cítát "Mohameda, súra 47:4". Žádnou knihu Mohamed ovšem neznám! Nicméně z hlediska mého kavárensko-religionistického povalečského vzdělání, které mi zaplatily Konvičkovi daně, jsem usoudil, že se jedná o Korán a daný verš jsem si dohledal, čistě ze zajímavosti. Jak jsem byl překvapený, když jsem zjistil, že zní jinak! Místo "dejte se do stínání hlav, až jich mnoho pobijete" sem našel "udeřte je do šíjí, a až jim způsobíte úplnou porážku, pevně je spoutejte! A potom je buď omilostněte, anebo je propusťte za výkupné, pokud válka neodloží své břímě." Proč, když se překládá klasická literatura uvnitř komiksů, užívá se tradičního českého překladu, ale tady je význam pokroucen a Hrbkův překald ignorován? Byl pokroucen už Millerem, nebo českým překladatelem? Ať tak a nebo tak, kniha začíná touhle divnou větou, kterou vzali bůhví odkud, a která dává spravedlivému otci rodiny příjemné mravenčení v bříšku, neboť se znovu cítí jako hrdina pokaždé, když si vzpomene jak na Pankráci v tramvaji strhl šátek muslimce z hlavy. Jako čestý člen pražské sluníčkové kavárny jsem byl samozřejmě spravedlivě rozhořčen a musel jsem si jít vyndat svůj VŠ bakalářský diplom a dlouze se na něj koukat. A pak jsem pokračoval dále ve čtení.
Jaká smůla! Dál už to byla jen sračka :( ani spravedlivě jsem se rozčilovat nemohl, nebylo ani moc nad čím. Asi tak půl knihy je jenom honička Správkaře a Číčinky. Z celé honičky jsou vidět především boty. Pak se dozvíme, že kdo nepije alkohol, pochází ze středověku, pak to teda vybouchne. Asi tak v půlce knihy. To jsem ještě netušil, že první půlka, kde je jen honička, byla ještě dobrá. Tady to jde ráz na ráz. Nesmyslný děj, tupé hlášky, blbě vystavěné dialogy, pochybná lovestory, se kterou se nemůžete ani na vteřinu ztotožnit. Jako co byl třeba ten útok stíhaček na "sochu svobody"? Vůbec jsem nepobral, jestli to jako byli teroristé ve stíhačkách, nebo US vojáci ve stíhačkách či co. Pak se Správkař potká s jakýmsi tajným a nejdrsnějším agentem Izraele, který má na obličeji vytetovanou Davidovu hvězdu (plác) a v závěrečných 2-3 panelech Správkař střílí ze zbraně, zatím, co islamisté se na něj vrhají s pokřikem "DŽIHÁÁÁD!". Jak tohle mohl někdo vydat? Mě se to nelíbilo nikoliv proto, že bych odmítal hromadné generalizace muslimů jako vraždících maniaků ze středověků, ale prostě jednoduše z toho důvodu, že je to jeden z nejhorších komiksů, co tady kdo kdy vydal. Kdyby Miller vyndal to lovestory, možná by to bylo i stravitelný, ale takhle je to fakt hodně špatná knížka.
Co se kresby týče, je tam skutečně pár dechberoucích panelů. Ale pro mě osobně jen pár. Mě se Millerova kresba líbí v Sin City, ale jinak jí moc nemusím. Všechny postavy mi přijdou jako hranol a v případě rvačky jsou zkroucené do podivných poloh, kde moc nedokážu rozeznat, kdo je kdo. Vynikající byl třeba nápad se ztvárněním obětí terorismu, tam na člověka úplně padne jakási úzkost z té řady lidí, kteří ztratili život kvůli běsnícím fanatikům, jenže pak bohužel pokračuje příběh a ten to zabíjí. Možná kdyby se Miller úplně vykašlal na bubliny a jel jenom panely, bylo by to asi lepší. Ale stejně jako nemůžu ocenit špatný film jen proto, že tam hraje Johny Depp, nebo nemůžu dobře ohodnotit knihu, která má hezký obal nebo hru s pěknou grafikou a mizerným příběhem, nemůžu se prostě rozplývat nad panely a ignorovat, že ten příběh je naprostá tupost na entou, která snad nemůže uspokojit ani zavilého islamobijce, protože i ten prohlédne skrze nikkáb nálepky "kontroverzního komiksu" a zjistí, že je to jednoduchá sračka.

Tak jsem si to dal po dlouhé době znovu a ten příběh je prostě nezáživný a značně nepravděpodobný. Batman se bojí na začátku jít do Arkhamu a svěřuje se Gordonovi, že má strach, že se také "občas chová iracionálně" (to řekne dvoumetrovej chlapík v koženym oblečku netopýra, srsly by mě zajímalo, jak Gordon v takovou chvilku udržel kamenou tvář). Když Batman dorazí do Arkhamu, vůbec nic se tam neděje. Obvykle by všechny padouchy zbouchal, ale tady spíš tak postává a kouká kolem sebe, aby pak nakonec zase úplně normálně odešel. Joker se chová jako Batmanův bláznivý přihřátý přítel a jediné, co tohle drží nad hlubinami průjmuvosti je jakási povídka o Amadeovi Arkhamovi s velmi nepravděpodobným vyústěním ("Za všechno může netopýr!!!")
Zkrátka je to takové McKeanovo portfolio a v tom je i hodnota té knihy.

Brrr, běhá mi z téhle série mráz po zádech!
Je to čistě beznadějná deprese. Hlavní hrdina je hajzl. Náčelník je hajzl. Agent FBI je hajzl. Každý je hajzl ze svých vlastních pokroucených důvodů. Aaron nám rozhodně neservíruje tradiční příběhy o "zlomených hrdinech", "dívkách v nesnázi" a "zlých mafiánských šéfech". Tenhle typ kýčovítých šablon, které velmi dobře využil Miller v Sic City, tady nenajdeme. Je to hodně naturální a velmi děsivé. Což už ovšem tvůrčí duo ukázalo v minulých dílech. V tomhle díle ovšem Aaron s Guérou ukázali, že velmi dobře zvládají i emocionálně vypjaté chvíle. Hlavní hrdiny, otupělé životem v obludném světě plném násilí a závislostí, postaví před smrt velmi blízkých osob. Notno říci, že jejich reakce je zpracována velmi, velmi dobře.
Tahle série je skvělá a podle mě stojí za zakoupení. A jestli to nevěříte mě, dejte na Ennise, který vám to na obálce také radí.

Krásný jemný příběh o nevšední lásce podaný tipicky netradičním Gaimanovským způsobem. Když si někdo vymyslí pohádku, u které spousta lidí uvěří, že je postavena na reálné japonské legendě, něco to o jejím autorovi vypovídá. Trochu jsem nebyl jistý tím závěrem, jestli se mi vlastně líbil, je to celé docela dost smutné a neveselé a nejsem si moc jistý, co si z toho příběhu odnést. To si ale nejsem jist u dost velkého množství Gaimanových příběhů, které často vybočují mimo zajeté koleje tradičních vypravěčských cest. Každopádně Russellova kresba z toho dělá velmi kvalitní dílo, kterému k epické dokonalosti chybí jen promyšlenější závěr příběhu. Celkově pevné desky, papír, krásné barvy s krásnou kresbou a kvalitním scénářem dokazují, že nemusíme mít knihu za 2500 velkou metr krát metr aby člověk dostal pocit, že má v rukou skutečně luxusní publikaci. Jen proklínám Crewáky za to, že tam zase nedali záložku!!!

Tak jsem si tuhle sérii dal znova celou pěkně v kuse. A přečetl to asi za týden, co den, to kniha a to ještě pouze díky tomu, že nemám v poslední době moc času. Je to prostě naprosto skvělá komplexní série a přijde mi, že to co jsem jí dříve vyčítal, se úplně ztratí, pokud to člověk čte najednou. Třeba postupem času se vytrácí humor a hraje se vážnější linka. KDyž jsem to četl na jeden zátah, byl ten přechod úplně hladký. V úvodních dílech se nic moc neděje - autor nás seznamuje s postavami a proto hraje humor větší roly. Čtenáře to udržuje v pozornosti a baví to do doby, než začne druhá část téhle série, která je napínavá jako řemen. Kke konci už pro vtípky není místo ale i tak dokáže Smith sem tam vecpat nějakou pěknou scénu, která vám vyloudí úsměv na tváři.
Dále jsem si až při druhé čtení všiml krásně propracované mytologie "Snění", která tak krásně provazuje celý příběh. Je to zkrátka úplně jiná, když se člověk nemusí po roce rovzpomínat, co se vlastně stalo v minulém díle, ale může tohle dílo, které má neuvěřitelně silné postavy, ocenit v celku.
A finále série je protkané tím nejlepším, co může fantasy nabídnout: epická bitva, ztracené království, honba za mocným artefaktem, emoce, kdy se člověk chvilku směje a v druhé pak zamačkává slzu. Pro mě skutečně vynikající počin, který bude vždy mít speciální místo u mě v knihovně a ke kterému se budu vracet pravidelně.

Tohle je prostě klasické číslo Crwe, postavené na jednom komiksu. Hellblazer je velmi slušný, tahle komiksová série mi v Čechách vyloženě chybí. To, co vydala Crew je málo a chtělo by to zoufale větší porci Johna Constantina. Bohužel se mu na našem trhu nedaří stejně, jako se mu nedařilo na trhu seriálovém. V Crwi se dočkáme velmi dobré hororové atmosféry s několika zajímavými nápady. Neříkám, že by to byla čistá dokonalost, ale skutečně mi během čtení běhal mráz po zádech.
Co tuhle Crew sráží na kolena je Dredd, který je teda ukrutně špatný. Kdysi mě komiksy s Dreddem bavili, ale mám pocit, stejně jako u Sinistera a Dextera, že byly všechny dobré díly již v Crwi použity a tohle už je jen jako potřetí vylouhovaný pytlíček Pigi čaje. Stupidita tohohle komiksu dosáhla takových rozměrů, že u mě srazila kvalitu čísla o jednu hvězdičku dolů.

Chm, nebyl jsem tak zklamaný, jako ostatní, pro mě multiprůměrné číslo.
Úvodní Futureshock bylo hodně velké "meh". Krátké povídky musí být vystavěné na pointě a tady a je poměrně chabá.
Sláine mi nepřišel výrazně lepší nebo horší než předchozí díly. Kresba se mi sice nehnusila, ale mám rád když je vidět, že to někdo kreslil rukou, a ne že ve photoshopu předělával Bravíčkovské fotoromány. Příběh sám o sobě slibuje poměrně nemálo, ale potřeboval by být delší a propracovanější. Je v něm celá řada skvělých nápadů. Jenže takhle na pár stránkách příběh podivně skáče kupředu, nemá prostor pro vypracování kvalitního děje a sem tam mi přišlo, jestli jsem nepřeskočil pár stran, protože posloupnost děje je něco, co tady v žádném případě nefunguje.
Dredd je zajímavý pokus postavit strážce pořádku do zajímavé situace. Nevyužitý. To co vypadá ze začátku skvěle se vyřeší tupou střílečkou a je finis.
Skutečné osvěžení přišlo pro mě až s českými komiksy. "Nic se nezmění" byl takový trochu WTF zvratový kraťas, ve kterém prostě nebyla ani řádka textu zbytečná. Všechno, co bylo ukázáno, všechno, co bylo řečeno se v rámci děje vzájemně provázalo. Pointa mi dech nevyrazila, ale trochu jsem cítil škubnutí v koutku, které nemělo daleko k pousmání. Příběh s medvídkem mě potěšil, milá práce s vystavěním čtenářského očekávání, které se na dvou stránkách snad dvakrát nebo třikrát změní a velmi milá pointa. Macomix mě narozdíl od ostatních zase tak drasticky neuchvátil.
Závěrečné Future shocks mě bavili asi nejvíc. Ještě tím, jak byli černobílé, mi prostě připomněli tradiční zlatá léta Crwe. Krátké příběhy s absurdním dějem a ještě absurdnější pointou.

erik: To by bylo asi něco jako hodnotit "Příjezd vlaku do stanice La Ciotat" z hlediska současné kinematografie, ne? :)

Když jsem si koupil poslední díl Bažináče, teprve až během jeho čtení jsem si uvědomil, že poslední díl byl spíše ten minulý a toto je pouze jakýsi epilog. Z celé té knihy a Bažináčova putování čpí především to, že Alana Moora už prostě tehdy, když to psal, přestal bavit sex lidí s lidma. Kniha je doslova prodchnutá erotikou, ale mimozemskou, podivnou erotikou, u které by si ani ta nejbystřejší liga matek nebyla jistá, zda se jedná o explicitní porno, když nikde nevidí falus, a tak raději vydají souborné prohlášení, že Moore degraduje ženskou sexualitu. Nápady jsou tu brutální a zvrácené, ale možná až příliš, ten přesah je moc daleko, ta zpráva je těžko srozumitelná a Moore tentokrát v porci divnosti překonává sám sebe. Na závěr se mu podaří z rychlosti "magor na entou" přeřadit trochu zpět a proletět aspoň poblíž naší reality, takže se nám dostane pěkného zakončení série.
Co říci na závěr? Snad jen to, že tahle série by neměla chybět v poličce žádnému fanouškovi Sandmana nebo Lucifera. Je to podobný styl vyprávění. Asi ani žádnému fanouškovi Johna Constantina, který v této sérii nejen vystupuje, ale vystupuje zde vůbec poprvé. A ani žádnému fanouškovi inteligentního komiksu, ba ani tomu, co má rád témata jako jsou souboje dobra a zla. Na své si přijdou milovníci snů, fanoušci hororů, ochránci přírody a nadšenci pro LSD sex. Bažináč je super a v akci za 250 je hloupý, kdo nekupuje!

Kapis: tak paty sem vytáhnul a zrovna v Albánii sem byl, projel jsem celý Balkán. Takže nevím, kde konkrétně píšu nesmysly. Albánie se určitě hodně zvedá, mají tam už dokonce dálnice a ve velkých městech mě vyhazovali z pláže, když jsem si nechtěl pronajmout lehátko (tedy turismus ála západní Evropa). Jenže pak v jiných částech země (Bajram Curri u hranic s Kosovem a Kosovo samo) jsem také viděl hromady odpadků a lidi žíjící fakt jen o trochu lépe než v tomhle komiksu. V místní restauraci měli akorát kozu a rybu z místní řeky, mezi hromadami odpadků se pásly volně pobíhající koně a paneláky tak na úrovni cikánských sídlišť v čechách nebo na slovensku. Při přejíždění mezi některými městy nejsou ani silnice, jen hrbolaté kamenné cesty. Takže promiň, jestli jsem se tak drasticky zmýlil, tak nejspíš nikoliv tím, že jsem nebyl v Albánii, ale tím, že jsem nebyl osobně v žádné rezervaci. V době kdy jsem psal komentář jsem prostě v chudší zemi nebyl, dneska bych napsal "číst komiks o životech Palestinců", jelikož jsem nedávno navštívil Izrael a Palestinská teritoria. Snad by to víc pasovalo na tvůj světonázor a nedělal bys ze mě člověka, který ostatní národy a země soudí podle fotek na Novinkách ;)

Velmi precizně zpracovaný politický thriller. Všechno tam má přesně svůj smysl. Scénář je stejně jako kresba neuvěřitelně detailní a promyšlený. Nikoliv ve smyslu šokujících zvratů, ale tím jak si pohrává s tématem.
První příběh je jakési zamyšlení se nad minulostí. Se všemi hlavními a i zápornými postavami se táhne jejich společná minulost a autor se skrze vyprávění jejich příběhů zamýšlí nad tím, jestli vůbec má cenu se zabývat tím, co bylo, jestli by jsme si spíš neměli všímat toho, co je.
Druhý příběh je jakousi mozaikou a shrnutím zásadních událostí v komunistickém bloku. Přišel mi trochu slabší, protože v něm skutečně více uvažování, než akce - narozdíl od příběhu prvního. I tak se jedná o velmi slušné dílo.
Co by jste od komiksu neměli čekat? Napínavou, nervydrásající akci určitě ne. Drastické dějové zvraty také ne. Prsa, nadávky, nic z toho tam není. Dílo je zkrátka politickým thrillerem, takže pokud se vám třeba líbil film "Jeden musí z kola ven", je slušná šance, že se vám bude líbit i tohle.
O kresbě nemá cenu se sáhodlouze vyjadřovat, je dokonalá. Jestliže mělo cenu kupovat scénáristicky slabou Borgiu kvůli Manarovi, má tohle 100% cenu kupovat kvůli Bilalovi. Kol a kolem musím říct, že si nanejvýš vážím této série MDEK, která nám představuje pestrou paletu komiksové tvorby. Těším se na další.

Ter: 1) Důvody, proč se dává 15+ chápu, nicméně patří k solidní hodnotící reakci, že všechny výkřiky o "komiksu pro dospělé", které jsou na obálce a na stránkách CC, jsou zkrátka mimo, protože tohle prostě není komiks pro dospělé. Což neznamená, že nemůže bavit všechny věkové kategorie. Ale bylo by to asi jako dát "pro dospělé" na kůstka jen proto, že kůstek řekne třikrát "mrdat".
2) Nic si nevytvořil, nekritizuj je dost blbost, to by tu každý musel sázet pět hvězdiček nebo vůbec nepřispívat, čest vyjímkám. Pokud někomu přijde scénář stupidní a nepadá na něj ten "undergroundovej" feeling, tak to snad neznamená, že to tomu bude dávat pět hvězdiček. Je docela škoda, že USM nedokázala vydávat taky Crew tak finančně přístupnýho. CC ukázalo, že za 170kč se book vydat dá a já jim v tomhle směru samozřejmě fandim.

Kniha otevírá velmi dobrým příběhem z dob, kdy měl Lucifer ještě křídla, dlouhé bloňdaté vlásky a jeho cynismus nebyl zdaleka tak smrtící, a Mazikeen byla jen usmrkanej harant. Velmi příjemné počtení doprovázené krásnou kresbou a není zde co vyčítat. Naopak, nahlédnutí do dávné historie a představení hrdinů v jiných pozicích, než na které jsme zvyklí, je neobvykle osvěžující. Druhý příběh v knize je taková klasická jednohubka, která není od Careyho žádným překvapením. Smrtelník se zkrátka připlete do plánů démonů a dostává záhul. Carrey tenhle typ vyprávění - setkání člověka, každodenního a všedního s něčím nadpřirozeným, co ho buď zachrání nebo zabije, používá snad v každém díle. I zde se toto schéma ještě jednou opakuje v posledním díle. Zkrátka tento koncept začíná být lehce ohraný a proto z něj už nepadáme zadkem na zem.
Poslední čtyřdílný příběh má zase svůj drobný nedostatek v tom, že v podstatě není ukončen, resp. ukončen je, ale čtenář se nedozví potencionální následky toho, co se tam stalo a budeme muset čekat na další díl, tentokrát trochu netrpělivěji, než je u téhle série zvykem. Ano, tento Lucifer končí cliffhangerem.
Hodně v tomhle díle potěší odkazy na Sandmana. Osud, podobně jako v čtvrtém díle o pánovi Snů, dává věci do pohybu úplně prostě tím, že jednotlivé aktéry sezve ke svému stolu a nechává je, aby se spolu pobavili. Věci se dají do pohybu a spolu s nimi i příběh. Ne, že by tam docházelo k jednomu strhujícímu zvratu za druhým, ale od uzmutí nebe Titány v minulém díle, kdy bylo znát, že si Carey dal v sérii kratší přestávku, se nyní pomalu, ale zcela jistě posouváme dál....
PS: Líbí se mi, jak se v téhle sérii hodně vyvíjí postavy! Když jsme Elaine potkali poprvé, byla to zdánlivě průměrná holka s kamarádou a žijící s dvěma rodiči, kteří jí adoptovali. A teď na konci téhle knihy? To samé platí o Jill Presto. Jediný, kdo je v téhle sérii identicky stejný je Lucifer. Což je dobře, protože tam by změnu nikdo ani neočekával, natož chtěl.

Je to prostě slabota!

Můžeme si stokrát řikat, jak je ten komiks dělaný srdcem a v garáži, jak je to hrozně krásná vzpomínka na naše děství a prostě jak je to celkově 100% rupr čupr underground. To nic nemění na tom, že to je neskutečně přechválená slabotinka. Vadí mi na tom celá řada věcí, vezmu jen ty hlavní:

1) Kresba. Já kresbě nerozumim, ale tahle se mi prostě nelíbí. Autor docela hezky nakreslí baráky a ulice, ale jakmile kreslí postavy, je to prostě příšerný.
2) Tenhle komiks "pro dospělé" bych doporučil věkovému rozmezí asi tak 4-6 let. S komiksem pro dospělé to má skutečně společného asi tak 2-3 sprostá slova, která se tam objeví. Ani s tou krví to není tak horký. Příběhy jsou vyloženě dětinsky přímočaré. "Hohoho, já jsem záporák!" - "Hoho, my jsme čtyři želvy!" - BUM, PRÁSK, ŘACH - želvy vyhrály. S tím 15+ na obale bych řekl, že Comics Centrum přichází o svou cílovou skupinu.
3) Vyčítat takovému komiksu nulovou promyšlenost děje a přílišnou přímočarost by asi bylo dost trapný, ale komiks selhává i z hlediska akčnosti. Akční komiks musí mít pěknou přehlednou kresbu, musí tam být ta akce napínavá a musí být ukotvěná aspoň v jakémsi takémsi příběhu. Nic z toho tady není.
4) V komiksu jsou navíc vyložené scénáristické chyby (Želva si něco říká v duchu, záporák na její duševní pochody přímo reaguje, někde zase bubliny nejdou z leva do prava podle toho, jak postavy mluví za sebou), které prostě zřetelně proklamují naprostou neprofesionalitu.
Ale abych jen nehanil, najdou se klady. Zejména potěšila recese na Daredevila a poslední dva ze čtyř příběhů mají dokonce něco, co by se snad vzdáleně dalo nazvat i dějovým spádem.
Závěr: na to, abych se bavil u stupidního komiksu kde čtyři hnusně nakreslený želvy bojují s hromadou zabijáckých robůtků, jsem asi už moc starej, nebo prostě rozmazlenej moderníma komiksama. Místních 90% to staví na úroveň slušných akčních komiksů jako je třeba Hellboy nebo libovolný Spiderman, což je naprosto přepálené hodnocení. Do dalšího dílu už nepůjdu. I kdyby se náhodou kvalita do budoucna zvedla, nechci mít doma v knihovně kostrbatý nicneříkající obrázek a stím hodnocením tady navíc nepůjde poznat, zda se kvalita zvedla skutečně objektivně, nebo zda se prostě dál hodnotí za pět komiks, kterému bych osobně z nostalgie (kdybych nějakou cítil) dal tak nejvíce 3 hvězdičky. A i to je dle mého názoru přepálené hodnocení.

Vždycky je trochu problém hodnotit tyhle typy komiksů. U ostatních hodnotím příběh, postavy, zábavu, zpracování konce a tak. Co hodnotit u komiksů, které se zakládají na reálných a dosti hrůzných událostech? Určitě můžeme zhodnotit kresbu, která je velice solidní. Sacův styl se mi líbí - hlavně to jak sám sebe karikuje. Ke kresbě samotné toho moc dalšího říct nemůžu, protože výtvarnému umění nerozumím a tedy vše hodnotím pouze podle soukromého líbí/nelíbí.
Pak určitě můžeme hodnotit, jakým způsobem je o událostech podáno. I tohle se mi zdá zvládnuté. Stejně jako autor i čtenář přijíždí do Goradže jen s letmým povědomím toho, co se během války dělo, ale nezná konkrétní příběhy. Ty nám pak Saco skrze vyprávění postupně otevírá. Stejně jako se on (asi) setkával postupně s různými lidmi, kteří různým způsobem vyprávěli o válce, stejně tak se s nimi postupně setkává čtenář a postupně se mu z mozaiky příběhů skládá určitý obraz války na Balkáně. Takže i v tomhle směru autor uspěl. Zbývá tedy otázka, jak je možné, že po tomto konfilktu - jehož stopy jsou dodnes v Bosně zřetelně viditelné (dosud nevyčištěná minová pole, roztřílené baráky, vzájemné posprejované cedule a urážky) - se stále najdou lidé, kteří všude rozhlašují věci jako "Oni nás chtějí všechny zabít, jen to nepřiznají, proto se jim musíme postavit my první!!!"

No mě to teda docela překvapilo. Vždycky se obávám, když autor naservíruje brutální směsici, ale tady to kupodivu fungovalo. A to velmi dobře. Ještě teď je mi trochu trpko z Gaimanova/Reavesova Mezisvěta, což spíše než kniha je tím, čím to bylo původně zamýšleno: přepisem pilotního seriálu pro teenagery. I v Gaimanovo-Reavesově knize se mísí fantasy se sci-fi, bohužel zdaleka méně dobře zvládnuté než zde. Tady to skvěle funguje a já sem si chvilku lámal hlavu tím, proč tomu tak je. A už vím - to ty postavy!
Snad žádná z postav mě zde nijak neotravovala, všechny mi přišli velmi pěkné a nadějné. Vaughan si vypujčuje Yorricka ze své série Y:The Last Man, nasazuje mu parohy (doslovně, ne obrazně) a máme tátu. Vezme lehce cynickou bojovnici (aha, koho nám připomíná tohle?), dá jí křídla a máme mamku. Tak proč je tohle jiné než Y? Kvůli tomu barvitému a nápaditému světu. Pro mě je to spíše kouzelná fantasy z raketoplány a planetami, ze které tryskají skvělé nápady: Humanoidi s televizí místo hlavy, drsná pavoučí vražedkyně, nájemný zabiják s kodexem a kočkou, která rozpozná lež, planeta XXX, na které vás vítají kurvy co mají jen hlavu a dlouhé nohy... no mě prostě oči přecházeli!
Vlastně jsem si skrze tyhle efekty ani moc neuvědomil, že příběh je vlastně velmi přímočarý - ústřední dvojice putuje, bojuje, putuje, bojuje... a mezitím se všichni kolem snaží zjistit, jak je možné, že se do sebe zamilovali dva druhy z rozdílých armád.
Že Vaughan umí postavy dokázal v Yorrickovi, že má velmi pestrou fantazii dokazuje zde. Snad v dalších dílech dokáže i cit pro lépe vystavěný příběh. Potenciál série zatím má, zejména díky tomu, že se nemusí díky "vesmíru" do kterého je děj zasazen, držet při zemi.
Zatím převládá spokojenost.

Ty jo, tady se ukazuje, jak je důležitá tahle databáze. Bez zdejších nadšenců bych na tenhle komiks asi nikdy nenarazil, což by byla velká škoda. Je mi docela líto, že je takhle zapadlý, protože se rozhodně jedná o jednu z lepších věcí co jsem četl. Možná by z fleku mohla být zařazena mezi "Mistrovská díla Evropského komiksu", se kterými teď prorazila Crew.
Komiks, který se mohutně vyhýbá tomu, čemu říkáme mainstream, pojednává o srábkovi a morálním pařezu, který se protlouká skrze rozličná dobrodružství v období občanské války v Rusku na konci první světové války. Už tedy minimálně historické období slibuje zajímavý děj. Ten také zajímavý je, plných nápaditých dobrodružství. Jediné, s čím jsem u tohohle románu měl problém, byla narace. Spíše než o ucelný příběh se jedná o jakýsi seriál bez výraznějšího vyvrcholení (nikoliv však bez konce, který je podle mě svým způsobem originální - resp. jeho zpracování), hrdina se tak nějak protlouká od jedné věci k druhé a nebýt cikánské věštby, nebyl by tu výrazější spojující prvek a ta cikánská věštba mi prostě nestačila. Dále mi chyběl aspoň jeden hrdina, kterému bych mohl fandit, nebo vyloženě nefandit. Všichni sou tu takový šance-chytači a drobní podvodníci, u kterých mi ani tolik nevadí, když to přežijou, ale jejich smrt by mi nevadila. Drobounké vady na kráse, kvůli kterým nakonec musím sundat jednu hvězdičku. Ale vězte, že jde o četbu, kterou jsem si 1) Nesmírně užil, u které jsem si 2) vychutnával pěknou kresbu a celkově dohromady jsem se 3) náramně bavil! Takže díky CDB za tenhle tip :)

Po lehce slabší pětce, která byla dost poklidnou knihou, je tu opět vynikající díl. Sice není tak krásně dlouhý a epický, jako třeba "Pochod dřevěných vojáčků", spíše je to takové krátké, ale úderné. Člověk musí opět obdivovat, jak nápaditě si Willingham hraje s postavami. Arabské mýty jsou naprosto skvěle vykreslené, jak jsou neustále šokování nějakým aspektem chování "západních" mýtů. Člověk v té knize úplně krásně vidí, že dochází k opravdovém střetu kultur, kdy je potřeba překonat více, než jen jazykovou bariéru. Závěr nám pak představí netradiční love story (i když zdaleka ne tak netradiční jako ve třetím díle), která zase trochu odkrývá ze života Nepřítele. A má skvělé vyústění!
Všeho všudy, Mýty jsou po malém zaváhání v pátém díle zpět, a to se vší svojí parádou. Skutečně opět vynikající díl.

Vynikající pokračování.

Zatímco jednička jela ve zběsilém tempu, kdy se střídala brutální akce s tvrdým fuckováním všeho a všech, tady se nám začínají rozplétat osudy a Aaron nám pomalu odhaluje pojítka mezi postavami. Postavy nejsou vyloženě ploché, což je u tohohle typu komiksu velmi důležité. Prostředí je neskutečně depresivní, klidně bychom mohli číst komiks o životě lidí v Albánii, ale tam se ještě proti indiánům v této rezervaci asi žije dobře. Aaron skvěle ukazuje jak to dopadá, když vnucujeme kulturu někomu, komu zkrátka není vlastní. Původní společnost to buď naprosto zkazí do jakési pokřivené parodie na obě kultury (původní i importované), nebo dovede k extremismu.

Zkrátka se těm indošům nedivím, že všichni chlastaj. Já být v téhle rezervaci, tak taky chlastám. Jediné mínus byl tentokrát malý prostor pro Zlého koně, kterého jsem si v minulém díle hodně oblíbil. Ale těším se, až bude od příštího čísla vyšetřovat tu vraždu. Teda doufám, že bude!

Kde jsou ty časy, kdy s váma indiáni závodili v loďkách a nejhorší, co mohli hrdinovi udělat, je vysekat mu díru do kajaku?
Ve svém žánru mi přijdou Skalpy úplně špičkové. Kam se na to hrabe nějaký Criminal, který je pro mě jen solidnější gangsterkou. Hlavní hrdina mi přijde jako hustodémonsky-krutopřísnej drsoň, sprosťárničky na každé stránce, hlášky, absolutní dno lidské společnosti v originálním prostředí indiánské rezervace, každá žena je kurva a je jedno, jestli je to dcera nebo matka. Vztahy mezi postavami se výborně vyvíjejí, ani by mě nenapadlo, že by mě vztahy mezi lidma mohli takhle bavit. Každý je tam zrazenej, nenáviděnej, nebo se na něj právě šije nějaká bouda. Chlístá se tam kyselina do ksichtu a postavy se vzájemně posílají do patřičných míst tak originálním způsobem, že snad i Ennis by se měl co přiučit. Prostě mě kamenujte, ale mě tohle zdaleka přišla jako nejdrsnější kriminálka, jakou jsem kdy četl. Je to zatím první kniha, ale zatraceně, jestli se to udrží... no potěš prdel :)

Vynikající závěr. Série v posledních dílech trošku ztrácela na tempu, ale závěr to vynahrazuje se vším všudy. Chvilku klasicky tápeme, co mají vlastně hlavní postavy zalubem, ale pak se rozjede závěrečná konfrontace a tu jsem prostě přečetl bez dechu na jeden zátah. Napětí, emoce a vyvrcholení jak má být. Škoda že celá série není tak o 4-5 dílů kratší, byla by to větší pecka, ale i takhle si autor po sérii knížek zbytečného roztahování dal s koncem evidentně záležet.

Tak jsem přečetl poslední reklamní plátek "nové Crwe". Skalpy nehodnotím, ty mě zaujala první dvě čísla, takže jsem se rozhodl, že dál je číst nebudu, ať mě aspoň ta první kniha trochu překvapí. Skončil Hitman, Sandman, Kůstek, Y, Transmetropolitan, skončí Death Note, dávno vyšel poslední díl Preachera, skončil Bažináč, skončil Ultimate Spiderman... a já si najednou uvědomil, že jediné série, které teď pravidelně sleduji, jsou Mýty, Luficef a Živí mrtví (a 100 Nábojů, jestli ho někdy v životě BBArt vydá). No, snad nejvyšší čas začít s nějakou novou neohranou komiksovou sérií s pěkně ohraničeným příběhem. Začíná to na trhu vypadat na mangu, která je nekonečná, UKK, který je nejen nekonečný, ale nabízí jen hromadu příběhů vyrvaných z kontextu, a pak od BBartu nějaký Batmany, u kterých prostě je stejně jasné, že Batman nikdy neumře a uzavřenost série je spíše snem, než šancí na realitu.

I z tohot důvodu mě docela mrzí, že se nechytl Rex Mundi. Celkem mě to bavilo - nemůžu říct, že bych se z toho posadil na zadek, ale na druhou stranu jsem přečetl jednu šestinu příběhu, který není nijak ohraničen a skutečně to rozdělení knih bude spíš jen tak pro parádu. Nicméně mě to navnadilo a tak si holt přečtu pokračování v angličtině.

Anita po dvou krutopřísně děsivě průjmovitých tucto-příběhů se konečně dostává k závěru, který spíše překvapí svou kvalitou. Celé to Anitino putování mělo být buď nápaditější, nebo o 50 stran kratší, protože jediné co se povedlo opravdu je úplný začátek příběhu a jeho konec. To uprostřed je taková vata...

První Careyho zřelný přešlap.

Hospodin se poroučel někam mimo a s ním jakoby zmizela veškerá zábava. První příběh má dva záporáky, kteří jsou nemastní, neslaní. Jsou spíš k smíchu, než že bych z nich šla hrůza. Bohužel autor je bere hrozně vážně a snaží se nám vnutit, jak jsou to mocné bytosti a jak Luficerovi zatápí. Vůbec to nefunguje, navíc se do toho tahá cestování časem, které do tohohle typu příběhů podle mne nepatři. Rozhodně mi nepřišlo, že by fungovalo. Vyvrcholení si Carey prkaticky vycucá z prstů, asi zjistil, že mu dochází stránky, nebo nevím.

Druhý příběh je vycpávka nejtěžšího kalibru. Přátelství mezi chlapcem a podivnou bytůstkou mě nebavilo, vyhánění bytostí mě nudilo. Naprostá vycpávka, klidně by se vešla do jednoho sešitu, ale je natažena na tři. Zajímavé pokračování naznačuje až závěrečný rozhovor Lucifera s anděly. Tam mě to hodně navnadilo na pokračování u kterého věřím, že si na něm Carey zase dal trochu záležet.

Všeho všudy to není sračka. Je tam cítit taková ta Caryeho lyrika, je zřeltené, že ten člověk má fantazii a bytosti, které si vymýšlí, jsou zajímavé. Příběhy jako celek ovšem nepůsobí jako dílo člověka, který novým a zajímavým způsobem rozvádí svět Neila Gaimana, ale spíše jako Gaimanova 14ti lettá fanynka, která se snaží napodobit práci svého oblíbeného autora.

Ty jo, tak první Anita co vyšla mě bavila. Jasně, je to asi tak žánrové "háčko", ale prostě mě to bavilo. Tohle bylo dost drasticky o ničem, chyběl nápad, invence.
Rex Mundi vypadá zajímavě, ale tak nějak nevim, působí to jaksi francouzky přiteplale. Přijde mi, že scénárista žil v domnění, že píše scénář pro film a ne pro komiks, proto jsou zde několikastránkové panely se záběry, které by fungovaly ve filmu, ale v komiksu to jde podle mě mimo. Dokážu si představit, že bych Rexe přečetl celého, ale v kuse, protože tyhle ty miniaturní úseky děje... prostě celkově ten ejmerickej formát nechápu. 20-25 stránek komiksu jeden díl? Twe, dyk to je jakobych si pustil pět minut z filmu a pak to utnul s tím, že pokračování si dám za měsíc-dva. Koho takováhle kravská věc napadla? Jo, možná tak v minulém tisíciletí, kdy se Peter Parker mydll s nějakým mutantíkem a všechno opisoval a vysvětloval to mohlo fungovat, ale pokud chce autor budovat příběh, nemá to snadný. Napětí je neustále ničený vynucenýma přestávkama po absurně krátkém výseku z příběhu. Krkalo mě to u USM, tady je to teda teprve děsácký.
No a závěr patřil Skalpům, kterým dám asi pro jistotu ještě jeden sešit v další Crwi a pokud to bude porád tak dobrý, asi si je rovou objednám z internetu, ať mám trochu u tý první knížky pocit, že čtu něco nového.

To už je konec? :(

Kůstek patří podle mě mezi to nejlepší co u nás vyšlo. Originální, zábavné, napínavé, mile nakreslené s kvalitním příběhem a skvělými postavami. Málokdy se vidí, že někdo stvoří takhle jedinečný fantastický svět. Navíc nevím, kdy naposledy jsem viděl dílo, pro které by tak na miliardu procent platilo "pro všechny věkové kategorie" - zkrátka jeden z mála komiksů, které bych 100% doporučil každému. Každému se určitě líbí něco, ale myslím, že pokud člověk nebude vyloženě nadšený, určitě se nenajde nikdo, kdo by o Kůstkovi řekl, že je to vyloženě sračka, nebo mu bylo líto času, který nad sérií strávil. Díky tedy Crwi, že nám umožnila sledovat Kůstka až do jeho konce.

Co se konce týče, velmi se povedl. U delších sérií má člověk vždycky strach, jestli se podaří správně zakončit. Jeff Smith rozhodně zakončuje na výbornou, pěkně v duchu Kůstka. Bez emocí se to rozhodně neobejde a pokud ve vás kniha vzbuzuje emoce (jiné než znuděnost a zlost nad utraceným časem a penězi), tak je to vždycky dobře.

Když se českými internetovými vodami přehnal hype ohledně Snyderova Batmana, bez váhání jsem koupil oba dva díly Sovího tribunálu a byli pro mě z velké části velkým zklamáním. Snyder v nich ukázal, že nápady by měl, ale jeho finále bylo příšerně brakovité, jmenovitě pasáž, kdy vyčerpaný Batman probodený mečem skrz na skrz umlátí k smrti záporáka, který přežil pád z budovy. Achjo.
Dal jsem šanci Smrti rodiny spíše kvůli názvu, protože slibuje smrt hlavních postav. Fakt mě u Batmana nebaví ta smečka sidekicků, i když Snyder jak v Tribunálu, tak tady ve "Smrti" ostatní členy "Bat-rodiny" nenechává pomáhat Batmanovi, ale jaksi fungovat samotné o sobě, zatímco Batman si svoje případy řeší sám, což docela všechny ty Robiny, Nightwingy a jiné Bat-děti staví do poměrně snesitelné role. No zkrátka, nebyl to ani tak Soví tribunál, co by mě motivovalo do další koupě, jako spíš název a asi o to víc jsem byl překvapený.
Joker je zde fakt odporné hnusné monstrum, které Batmanovi solidně zatápí. Kolem hnijícího obličeje mu létají mouchy, Snyder připraví pár opravdu děsivých scén s Jokerem, celkově to má velmi hororový nádech. Nejedná se o nějak převratný drsný díl, který by obracel naruby Batmanovo universum, ale jde zcela jednoznačně o jeden z nejlepších dílů Batmana, které jsem kdy četl. Nečtu Batmany od BBartu, ale od Crwe jsem četl snad všechny a zřejmě je kromě příběhu "Kameňák" nejlepší, co doposud vyšlo. Napínavý příběh, kdy stojí Batman proti arcipadouchovy, jehož šílenost je na míle vzdálená čemukoliv, co jsme kdy viděli. Joker je více démonem než člověkem, zrůdou, která doslova naservíruje Batmanovi jeho rodinu na stříbrném podnose. Co se mě týče, další díl si koupím, protože TENHLE Snyder mě přesvědčil, že má na to napsat chvalitebný díl Batmana.

No... mě to bavilo. Velice příjemný a jemný humor "Deflorovaných dívek" s patřičně dekadentní kresbou. Něco pobavilo více, něco méně. Trochu mi to připomínalo takového umírněného t.o.t.t.a. Solidní kombinace černého humoru a depresivních obrázků, přečteno na jeden zátah. Nebohé dítě bylo skvěle depresivním příběhem, který snad nemá ani pořádnou pointu nebo mravní ponaučení, ale jako takový se asi nejvíce blíží lidským životům, kdy se zkrátka dějou nehezké věci, aniž by se o to člověk jakkoliv zasnažil. Velkolepé krvácení z nostu bylo takovou sérií spíše zábavně okomentovaných obrázků, u kterých by se asi nic nestalo, kdyby v tomto kniho-komiksu nebyly. Moje první setkání s Goreyem dopadlo milým překvapením, kdy jsem s úsměvem kroutil hlavou nad tím, kdo tohle může vymyslet. Popis knihy dle mého názoru vyjmečně není ani tak reklamou, jako solidním zhodnocením toho co dostanete, když si tohle dílko koupíte.

Velmi obtížně zhodnotitelný komiks. Ale pokusím se přiblížit můj zážitek ze čtení, aniž bych napsal i jednou "řecká tragédie".

Začneme tím nejjednodušším, a tím je kresba. Jestli máte rádi komiksy s pěknou kresbou a pěkná kresba je pro vás důvodem, proč si komiks koupit, tak nemusíte váhat, protože už dlouho jsem se tak naprosto nekochal panelama jako tady. V mnoha komiksech prostě kresba slouží jako informační nástroj, spíš než že by měla uměleckou hodnotu sama o sobě. Ukazuje vám, kdo s kým zrovna mluví, kdo koho zrovna uhodil pěstí... prostě mrknu, vidím co se děje, fajn, jdu k dalšímu panelu. Tady jsem si někdy i celé minuty vychutnával krásně nakreslené obrázky. Tohle není pastva pro oči, tohle je naprostá hostina pro oči. Takže kresba skvělá.

Příběh je Jodorowského a jako takový je... nu, jiný než jsme zvyklí. Jako první se nabízí srovnání s Incalem - odehrává se to (tak nějak) ve stejném Vesmíru. Metabaroni jsou oproti Incalu mnohem přímočařejší, jejich děj je zcela zřetelně uchopitelný, nemají žádný WTF konec, který by jste si museli číst osmdesátkrát, nastudovat moderní filosofi aby jste jaksi taksi pochopili význam. Ne, jsou to jednoduché příběhy, od A od Z, jasně vyprávěné. V Incalu mi navíc přišlo, že je člověk vhozen do komplikovaného světa triliardu let vzdálené budoucnosti, vidí nějaké postavy, Imperoratrix, Technotechny a "rozkoukej se". Tady to Jodorowski dávkuje mnohem pomalujeji a mnohem uchopitelněji. Nikdy nás nevhodí do neznámého prostředí, vždy je prostředí několika panely uvedeno,

Za další je problémem to chápat čistě jako sci-fi. Jasně, jsou tam vesmírné lodě, planety vynálezy a tak... je tu i něco na způsob magie, mentální souboje a všechny ty vynálezy jsou tak neskutečné, že má člověk spíš pocit fantasy. Gaiman jednou řekl, že Doctor Who je, spíš než sci-fi, pohádkou o kouzelném mužíčkovi, co se vždycky někde objeví v magické budce a všechny zachrání. PODOBNĚ je to v metabaronech - vynálezy jsou tak neuvěřitelné a šílené, že je nemožné je uchopit zdravou racionalitou, ale spíše ... fantazií. Osobně jsem s tím měl často problém a chápu to jako první zápor komiksu ze strany příběhu. Prostě kolikrát jde do tuhých a Jodorowski si prostě vycucá z prstu nějaký vynález co dělá časové víry, který nebyl nikde v příběhu dříve zmíněný. A situace je zachráněna. Jindy prostě mění pravidla. Na jednom místě je někdo zabitý ranou do hlavy, jinde naopak dekapitace hlavy pro život přítomného nehraje vůbec žádnou překážku. A tím se dostáváme k Ocelohlavovi, jednomu z metabaronů, se kterým mám prostě úplně největší problém.

Všichni metabaroni jsou naprosto šílení. Jejich šílenost jsem si fakt užíval. Zvracné příběhy, zvraty u kterých jsem kroutil hlavou nad jejich totální ujetostí a úchylností, Jodorowki jednoznačně pustil uzdu představivosti a nezastavoval se před ničím, jakkoliv by to bylo kruté, zvrácené, šílené. Ale Ocelohlav je prostě už šílenost na entou, kterou jsem nepobral, nedávala mi smysl a přijde mi, že tady mu měl někdo říct "Hele, tohle je fakt už moc, na tohle se už vyser." Jodorowski nerespektuje vůbec žádná pravidla už od začátku, ale tady prostě přestává respektovat i těch pár vlastních. V mnoha ohledech je Ocelohlav perlou příběhu, v mnoha případech už je to prostě moc šílené na pobrání a v pár okamžicích sráží celý příběh do braku, kdy autora zachraňuje dues ex machina.

Takže sumasumárum: krásně nakreslený monumentální epos, kde se životy jednotlivých metabaronů skvěle překrývají. Je to příběh o drasticky šílených a krvelačných válečnících, který sráží jeho občasná brakovitost, kdy si autor už prachsprostě vymýšlí, jak své hrdiny vysekat z prekérní situace a dělá trošku ze čtenářů blbečky, když čeká, že mu to sežerou. Ale - POZOR - bavilo mě to strašně moc a hltal jsem stránku po stránce.

Achjo, to je teda velká nepříjemnost, že to tady končí. Já jinak "supráky" nečtu, a jeden z hlavních důvodů (když neberu v potaz jejich infantilnost) je hlavně jakákoliv nízká šance na nějaký příběh hlavní postavy, který má i konec. Zkrátka když nějaký superhrdina umře, obživne za tři čísla, žádné změny nejsou definitivní, je to prostě nikdy nekončící série různých dobrodružství, jejichž význam je v celku úplně nijaký - "Brand new day" budiž příkladem. Tohle mě asi fakt nejvíc odrazuje na tomhle typu komiksů.
Jenže u Ultimate Spidermana to mohlo být jinak! Vždyť Peter Parker se za mořem dočkal svého konce, ultimate řada je jaksi ohraničená. Pořád je to velmi dlouhá telenovela, ale český čtenář mohl sledovat superhrdinu od jeho zrodu, až do jeho finálního souboje. Bendisovi příběhy byli velice solidní kombinací akčního komiksu a teenager milostné zápletky, což mě prostě bavilo, tak nějak mi to nejvíc přípomíná dětsví. Chci říct, když už jsem neseděl u sebe v pokoji a nečetl jedno číslo Spidermana furt dokolečka (protože jiné jsem neměl), tak jsem seděl u sebe v pokoji a myslel na nějakou svou naivní dětskou lásku. No a tenhle Bendisův Spider-man mi tohle období prostě připomene. Parker se buď vraždí s nějakým mutantem v kostýmu Spidermana, nebo laškuje s MJ. Takže mě mrzí, že končí, ale co, k čemu jinému mi byly protivné hodiny angličtiny na škole, když už ne k tomu, abych mohl pokračovat ve své oblíbené sérii. Takže po vánocích si napíšu o Venoma.
K tomuhle číslu: Veřejný nepřítel má podle mě slušné zakončení, je pravda jak píše Erik, že nám zatím nikdy nedal Bendis pocit, že závěr skutečně graduje a končí explozivním soubojem. Trošku si říkám, jestli je to Bendisem, nebo zkrátka tím, že jsou díly rozkouskované. Nevím - uvidím, až to začnu číst po knihách. Každopádně pěkné zakončení, tak na čtyři hvězdičky. Veřejný nepřítel byl asi nejlepší díl z dosavadního Spider-mana. V podstatě krátký, ale Spíďa s kulkou v těle (v minulém díle) mě bavil.
No X-Mani/Ultimates, to je teda příšerná sračka. Xavier se sejde s Magnetem. Jeho velkým plánem je, že ho pak nechá sledovat zpátky domů, do jeho tajné skrýše. Když se to Magneto dozví, prohlásí něco jako "ten starý lišák má pořád nějaké to eso v rukávu". FAKT? To jako ani Xaviera, ani Magneta nenapadlo, že je někdo bude sledovat zpět? Není to základní taktika všech tajných skupin, prostě kvalitní sledovačka? A hlavně snaha setřást sledující? Ještě nechat velitele Bratrstva mutantů sledovat jedním mužem na motorce (asi si nikdo nevšimne, že za váma jede 25 minut motorka s maníkem, který býval v mutantském bratrstvu). No zkrátka jsem u toho sem tam vybouchl smíchy a plácal se do kolen, ale opravdu ne z toho důvodu, že by zrovna nějaká postava hodila hlášku. Trpce přiznávám, že X-mani mi tady chybět nebudou a rozhodně ne Bachalova kresba, která je prostě hnusná, nemůžu si pomoct. Nepřehledná, nehezká, divný ksichty. Když tomu komiksu dám dvě hvězdičky, budu ho ještě nadhodnocovat.
Jo a na konci je číslo, které se jmenuje Návrat Krále. To jako nebylo špatný, ale ten rychlý sestřih přípomínal spíše "V MINULÝCH DÍLECH JSTE VIDĚLI...", než nějaký opravdu ucelený příběh.

Tak já když jsem si byl koupit v Comicscentru na Černý pátek tenhle díl, málem jsem už odcházel, když na mě volali: "Počkejte, zapomněli jsme vám dát seznam povinné litaratury!" a když mi ho pak dávali, koukal na mě ten lístek jaksi vyčítavě. Já se samozřejmě chtěl okamžitě pustit do čtení nového Hellboye a neměl jsem pranic náladu číst předchozí dvě knihy a povídku. Ale vždycky, když jsem nového Hellboye otevřel, byl tam tenhle lístek, vyčítavě na mě koukal a tak jsem si nakonec rychle přelouskal i doporučenou literaturu. No, nebylo to k ničemu, to mohu říct.
Nový Hellboy skutečně hodně odkazuje na předchozí díly. Přijde mi, že díl se stává mnohem provázanější než kdy předtím. Nevím, jestli je to tím, že jsem si tetnokrát předchozí díly fakt přečetl, nebo jestli skutečně Divoký hon je víc než cokoliv předtím opravdu skvěle navazující knihou, která staví na tom, co už Mignola vybudoval a dál to rozebírá.
Jediné co mě na Hellboyovi vadí je to, že on ani není moc tvůrce činů, působí spíš jako zrno v mlýně. Kamkoliv přijde, okamžitě se ho někdo snaží zabít, nebo využít pro apokalyptické cíle a Hellboy na to jen "Hele, to fakt ne, myslím, že nechci zničit svět." Líbilo by se mi, kdyby Hellboy víc někdy utvářel příběh, většinou prostě působí jako vesnický vidlák, jakýsi hloupý Honza, co se každou chvilkou připlete do boje o veškerenstvo.
Další věci, která mě nakrkla, byl instant happy ending. Nemám rád, když scénáristi lžou o smrti, to je snad to nejotřepanější klišé v dějinách tvorby příběhů, ale stejně se k tomu furt vrací. Heh...
Fegredova kresba je skvělá a jsem rád, že to nekreslí Mignola. Skutečná pastva pro oči.
PS: zdá se mi to, nebo fakt dvě další knihy nenavazují přímo na příběh, ale jsou povídkové? To jako pokračování vývoje těchto událostí nám bude prozrazené (s vydávácím tempem CC) za 6 let? :O

Sice to není úplně čistě pětihvězdičkový závěr, ale i tak patří přeci jenom k těm nejlepším, které jsem dosud v komiksech četl.

Celá tahle série je vskutku povedenou jízdou. Ellis s Robertsonem stvořili skvělý svět budoucnosti, který je vlastně karikaturou našeho současného kulturního okruhu, pro který se vžilo ozačení "západní kultura". Spoustu problémů, kterými trpí náš svět, Ellis přehání a vyhrocuje, ale o to lépe slouží jako názorný příklad toho, jaké nehorázné kraviny jsme schopni provádět. Je to tedy komiks pro lidi, kteří nejsou spokojení se současnou politikou? Určitě, ale je to i pro ty, které politika pranic nezajímá. Komiks je plný hlášek, násilí, drog, prsou a celé řady úžasných šíleností. Zároveň je o velice chytrý příběh o boji novináře se zkorumpovaným politikem.

Finále série přináší vše, co by jsme od finále takové série mohli čekat. Násilí pouličních nepokojů, Spider, který je po všem tom odboji na konci sil, ale snaží se to navzdory svému zdravotnímu stavu "dotáhnout do konce". Dostane se nám i závěrečné konfrontace hlavního hrdiny a hlavního záporáka. Přesto jsem po dočtení komiksu měl pocit, že Ellis finále mohl ještě víc vygradovat, že si místo toho vybral jistější cestu. Příliš to nevadí, protože finále výborně završilo celou dlouhou cestu. Transmetropolitan je věc, kterou bych určitě každému doporučil. Fakt jo!

Výborný Spiderman! Tohle má grády konečně. Náš hrdina schytá kulku a vláčí se nocí postřelený. Konečně tohle někoho taky napadlo (nebo to někoho napadlo už dřív, ale já osobně jsem k tomuhle tématu došel v česky vydaných komiksech poprvé). Kam se hrabe mláčitka s dvěma záporákama, když v rameni uvízne projektil! Super vývoj postav, napínavý příběh, super. V téhle sérii určitě budu pokračovat v angličtině dál.
X-mani nic extra. Opakuje se v podstatě téma z jejich prvního příběhu. Magneto dělá děsný ramena, Xaviera a jeho školu všichni odsuzujou a spojujou s teroristy... kresba se mi v tomhle případně vůbec nelíbí, přijde mi nepřehledná, není mi jasné, kdo je kdo, musím v obrázkách dlouho luštit, kdo vlastně zrovna vystupuje, úděsný. A ten konec? Klasický scénář. Magneto je má všechny na lopatě, ale odejde. Vždyť mohl všechny Avangery zabít!!! Hawkeye mohl probodat vlasními šípy, Starka zmačkat jako plechovku, Ejmerikovi useknout hlavu štítem a bylo by. Ne, všechny je dostane, ale pak odejde, aby se mu mohli postavit znova nebo co, tohle je prostě děsný.
Takže Spíďa jo! X-mani tentokrát ne.

Celá tahle série byl pro mě lehkým zklamáním. Nikdy to nebylo špatné, spíš jsem měl pocit, že by to mohlo být lepší, a že Vaughan zdaleka nevyužívá plného potenciálu. Dalším důvodem, proč tahle série působila trochu "umírněně", bylo právě to, co zmiňuje kaylin, a sice že rozkouskovaná nemá takovou sílu, protože opravdu více než cokoliv jiného, je tohle prostě jeden příběh, který je dlouhý 60 sešitů. Když ho člověk rozřeže na kousky, trochu to jeho hodnotu snižuje. A za třetí, a to je podle mě největší kámen úrazu, je zcela nejasné vymření všech mužů na planetě. Není to ale tak, že by se člověk nedozvěděl žádnou odpověď, naopak je mu nabídnuta celá řada odpovědí skrze celou sérii. Ale tak nějak... žádná z nich se netváří dostatečně jednoznačně, žádná z nich není tím "Velkým odhalením", jakýmsi finále - protože takové finále jsem si u téhle série představoval.
Nakonec jsem tedy dostal trochu jiné, i když i tentokrát, pro mě zatím nejvíce uvěřitelné, se nám nabídne vysvětlení, proč všichni muži zemřeli. Ale vlastně i sám Vaughan skrze ústa jedné se svých postav se tak trochu v tomto díle omlouvá a vysvětluje, když ta postava řekne: "O pravý důvod Pohromy tu vlastně nikdy moc nešlo, že?" Během krátkého rozhovoru dvou postav, kterého si určitě všimnete, se Vaughan vlastně tak trochu omluví a vysvětlí vám, jaké byli přesně jeho záměry s touhle sérií. No... nevím, jestli to bylo tímhle, nebo jestli mi ta série prostě přirostla nakonec k srdci, i bez "Velkého odhalení" se mi nakonec finále velice líbilo. Vaughan sice nevymyslel nic nového, je to docela očekávatelný a klasický scénář mileneckého trojúhelníku, ale i tak mi to stačilo. Závěrečný epilog má pak mnoho velmi silných a dojemných míst, celkově prostě mimořádně vyvedený díl a krásné zakončení.

Byl jsem v obrovském pokušení dát tomu tak tři hvězdičky, protože v rámci Gaimanovi tvorby je to prostě drsný průměr. Gaiman vlastně vykrádá sám sebe nejrůznějším způsobem. Celé to strašně moc svým konceptem připomíná americké bohy, akorát, že ti jsou mnohem promyšlenější, napínavější, čtivejší a zajímavější. Tady děj tak nějak to plyne, ani sem neměl ten pocit, že to musím "zhltat", jaký jsem měl u Sandmana nebo zmíněných Amerických bohů. Hlavní hrdina neustále odmítá, že by mohl být něco víc, než ve skutečnosti je, a tak nám Gaiman servíruje 1 000 000tou verzi "Jsi bourák, patříš k těm drsnejm, co zachraňujou svět!" - "Ne nejsem" - "Ale jo seš!" - "No tak, vždyť já jen studuju medicínu!" - "Ne, fakt seš drsoň, jen si na to zapomněl!" - "Aha... no tak jo, tak teda sem!" Ufff!
Záporáci jsou jako přes špatná kopie záporáků z Neverwhere Nějaké dvě chapadlovité potvůrky, které nápadně přípomínali Croupa a Vandemara. Tedy až na to, že tihle neměli tak dobré hlášky a ani z poloviny nebyli tak drsní. Jako v Neverwhere, i zde je "tajný" šéf, ze kterého se vyklube známá postava, takže jakože překvapení. Já tohle tedy nečekal, ale dost možná mě to v průběhu čtení ani nezajímalo.
Z druhého hlediska je to Gaiman. Motiv hlavního záporáka je slušný a pochopitelný. Podařilo se mu také skvěle splnit úkol, a to udělat jasný rozdíl mezi "Věčným" a "Superhrdinou". Přesto, že musíme trpět sérii přesvědčovacích rozhovorů, ve kterém se někdo snaží Marcu Currymu dokázat, že je to vlastně prastará bytost a ne nějaký student medicíny, je pravda, že Mark se jen tak nedá, dokud nevidí důkazy na vlastní oči. Ani příběh se nepohybuje úplně předvídatelně, ale chybí mu nějaká zásadnější akce, nějaké opravdu solidní vyvrcholení.
Celkově si myslím, že je to spíš nadrpůměr mezi komiksy, proto nakonec ****. Gaiman ale umí líp a tady podle mě byl příliš svázaný již daným světem "Věčných", než aby to mohl rozbalit pořádně po Gaimanovsku.

V poslední době jsem docela přišel na chuť příběhům, které se autoři snaží psát jinak, než jak je zaběhnutý zvyk. Jestli je na Černé orchideji něco zajímavého, je to právě to, že Gaiman při svém vyprávění pracuje mimo zaběhnutá schémata. Celé to tak může vyústit v konec, který nebude pro každého plně uspokojivý, ale zase se o něm nedá říct "Tak tohle jsem od začátku čekal." Nejzajímavější a nejbizarnější na té knize vlastně je, že je celá jakýmsi epilogem k příběhu, který v knize není vyprávěn přímo, ale zpětně, a to v útržcích vzpomínek. Ten hlavní příběh vraždy a pomsty skončil, teď nám Gaiman vlastně servíruje jen jakousi dohru, během které se v nejasných útržcích zpětně rekonstruuje předchozí děj. Odhalení zápletky děje, který se odehrával mimo tuto knihu, je vlastně jakýmsi cílem vyprávění v Černé orchideji.
Kol a kolem, je to prostě takový ten intoušský komiks. Je to komiks, který když zavřete, buď si o něm řeknete, že je to úplná blbost, nebo vás naopak donutí přemýšlet. Je to plné "greenpeace" ideálů, i když ty si myslím, že nehrají hlavní housle. Hlavním cílem Gaimana bylo asi podat příběh, který je vyprávěn úplně jinak,než jak jsme zvyklí. To, že každou stránkou je třeba se nevýslovně kochat, snad ani nemusím říkat. Každý přeci vidí, že na obálce je napsaný Dave McKean.

Pokračování Mýtů je velmi zajímavé. Krátká epizoda s Jackem mě kupodivu bavila a docela příjmně odsypávala. Rozhodně příjemná karikatura (nebo možná reálné zachycení) toho, jak to v Hollywoodu chodí. "Jsem Žid, černoch a homosexuál. Mě si nikdo nedovolí nevzít telefon."
Také je nám naservírováno Modrákovo dobrodružství v "Domovině". Jenže to ani moc dobrodružství není, abych pravdu řekl. Má kouzelný plášť a kouzelný super meč, takže je naprosto nezničitelný. V podstatě musíte přečíst asi 50 stran různých situací, kdy Modrák někoho potká, chvilku si vzájemně vyhrožujou a pak ho Modrák zabije. Napětí nulové a je to trošku zdlouhavé. Nicméně odhalení nepřítele! Skvělý, parádní. Nečekal jsem to a hlavně mytologie kolem nepřítele je prostě úžasná. Dává to celkově perfektní smysl. Za tohle Willinghamovi tleskám. To, jak schopným způsobem používá postavy z pohádek. Je schopný na ně hodit úplně nové světlo, ale zároveň tu postavu nijak nezměnit. Ta postava je přesně taková, jakou ji známe z vyprávění v pohádkách, ale autor jí ukáže v novém světle. Dává to perfektní smysl a je to prostě skvělý!
Celkově, i když má tahle část pár vleklejších míst, je to další skvělý skvělé série. V jedné knížce dodje k odhalení nepřítele, k odhalení zrádce Mýtova, k odhalení prsou Ledové královny a k romantické tragédii. Rozhodně mnohem lepší než minulý díl.

Jak to jako fungovalo? To se prostě jednoho rána Watterson probudil, sednul si ke kreslícímu papíru a řekl si "Já nevim, mě ten Calvin už nějak sere, kajdim na to." Nebo mu manželka řekla: "Pořád si jen kreslíš, najdi si nějakou pořádnou práci!" Je to vůbec legální, zaříznout takhle skvělý strip? Achjo, vím - říká se, že v nejlepším se má přestat. Přesto když se opravdu skončí v nejlepším, nemůžete se ubránit dvou dojmů:
1) Prostě vás to sere, protože jste v nejlepším a rozhodně skončit nechcete.
2) Skutečně to skončilo v nejlepším? Nebylo za tím vším ještě chvilku toho skvělého?
Tak jako tak, Calvin skončil. Zlý Watterson nám ho oderval. Co nám zbývá je, přečíst si všechny knihy od začátku. S radostí jsem zjistil, že si ty stripy vůbec nepamatuji. A je docela zajímavé srovna kresbu první a poslední knihy :)

Prostě další Walking Dead. Zrovna jsem dohrál na PlayStationu druhou sérii, která také není špatná, ale když jsem si pak otevřel tohle, došlo mi, že Kirkman je Kirkman. Jestli je děsivější hnijící svět, nebo hnijící duše hlavních postav, to mi není až tak úplně jasné, každopádně to není věc, kterou by člověk jen tak odložil stranou. Přitom když se sám sebe ptám, o co tam vlastně šlo, zjišťuji, že o nic. Postavy se přesunuli z bodu A do bodu B a cestou brali benzín (a nějaké zbraně). Kirkman k tomu přidá zombie, pár šílených blekotání postav a já se od toho nemůžu odtrhnout.

Není to vůbec špatné, ale na zadničku jsem si z toho teda nesledl (narozdíl od Pokladů Británie). Sláine prožívá dobrodružství se svým trpaslíkem a jednotlivé kapitoly nám nabízejí pohledy do minulosti, do doby, kdy byl Sláine ještě se svým kmenem, a jak k tomu vlastně došlo, že se teď sám potuluje krajinou. Pat Mills ve svých scénářích nepřehání, nesnaží se o žádné složité dějové kombinace, přesto však sem tam nezapomene na žánrovou sebekritiku (krásná panna, která je zachráněná před obětováním je naštvaná, protože chtěla být obětována). Sláine je zkrátka jednoduchý sebevědomý barbar (není nouze o hlášky jako: "Ani bych se nedivil, kdybych vás dnes všechny pozabíjel".), který se vysmívá smrti a největší odměnou za jeho činy je čest. Proti němu Mills staví do kontrastu trpaslíka Ukka, který má na krutý svět kolem sebe daleko realističtější pohled, ve kterém si uvědomuje, že bude raději živý hajzlík, než mrtvý hrdina. Jak už někdo psal, Sláine by bez Ukka nešel a vzhledem k tomu, že příběhy vypráví právě trpaslík, přijde mi, že je takovou skrytou hlavní postavou celého příběhu. Jestli vás zajímá příběh cynického trpaslíka, drobného podvodníčka a srabíka, který zaznamenává život drsného barbara v dobách temných čar a kouzel, je to komiks právě pro vás. Jestli další díly nevyjdou, je to škoda, ale tahle kniha nabízí příběhy uzavřené a není tedy důvod, proč si jí nekoupit.

Jedno číslo Spidermana je opět solidní. Parker dostává zatopeno od samého začátku. Problémy s přítelkyní a k tomu se nějaký padouch navlíkne do jeho kostýmu a dělá po městě neplechu. Sešit odsýpá, solidní cliffhanger na konci, velmi se těším na pokračování.
X-Men byli o něco horší. Jsou zkrátka určité hranice, které jsem u superhrdinského žánru schopný zkousnout, ale co je moc, to je moc. Hromada starého rozbitého harampádí, které zmutuje v super počítač... prostě to už nedávám, tomu už se jenom směju. Chybí tomu jakákoliv promyšlenost, jakákoliv aspoň vzdálená uvěřitelnost! Hlavní linka s Phenix byla zajímavá, ale konec byl také nemastný neslaný. Přijde mi, že se Millar bojí víc experimentovat, dát vývoji v ději skutečně nečekaný zvrat. Celé je to o "Mirkodušínském" tlachání profesora Křeslo. Králem sešitu je tak opět Magneto, který se objeví na dvou stranách, ale jenom z něho mám pocit, že je to aspoň trochu drsoň.
Uvidíme co dál. Letákové řeči v úvodníku slibují na příště solidní příběh na příště a Spiderman mi přijde vždycky dobrý. Těším se a hlavně tomuhle magazínu držím palce. Oproti všem ostatním knižním Spidermanům, co u nás dosud vyšli, je u tohohle aspoň možné sledovat příběh a postupný vývoj postav sešit za sešitem. Ostatní knihy, co tu doposud vycházeli, nás vždycky hodili někam do nějaké série do určité situace, v rámci které si šel Spiderman zabouchat s nějakým frajerem s tím, že předchozích 450 čísel jsme neměli šanci si přečíst. Tohle je taková pěkná superhdinská telenovela a docela bych byl rád, kdyby se tu udržela.
No, když ne, tak holt si to dám v angličtině no...

Opět vynikající díl, Lucifer prostě nezklame. Nejlepší na tom je, že se mi absolutně nedaří odhadnout, co se bude dít v dalších dílech. Nicméně děj solidně odsýpá a vypadá to, že máme nakročeno k slušný apokalypse. Kdo má doma Sandmana a nečetl dosud Lucifera, dělá chybu. Je to tématicky velmi blízké eposu o pánovi Snů, zároveň ovšem Carey buduje příběh vlastním stylem a jednoduše řečeno, je to prostě dobrý.

Začátek je pěkná špionážní epizodka ze světa Mýtů, která mi sedla a bavila mě. Pak už to šlo v tomhle případě trochu z kopce. Příběh z druhé světové války asi nejvíce vystihl Kapis, já bych k tomu jen dodal, že jsem celou dobu čekal, kdy se tam objeví Mignolův Hellboy a všem nabouchá. Závěr tohoto dílu o dětech Vlka se nese v dosti poklidném stylu. Příběh není nijak hutný, pokrývá ve třech sešitech události snad celého roku, takže se to odbývá stylem "A pak se tenhle stal starostou, a pak sme odjeli na farmu, a pak děti udělali tohle, a pak se stalo tohle", vůbec žádný spád, žádné napětí nic, ke všemu naprosto předvídatelné. Tajemného zabijáka, který se objeví na konci, prokoukne každý pozornější čtenář ještě před odhalením. Kol a kolem, zdaleka nejslabší díl série, jedná se spíš o jistý překlenovací díl, kdy prostě autor musí odvyprávět určité věci, aby si vybudoval příběh do budoucna a nacpat tam nějakou tu vatu. První škobrtnutí v jinak vynikající sérii ovšem zdaleka nebylo tak fatální, že bych ztratil víru v další díly.

Na poměry série spíš slabší. Krom úvodních dílů, které dle mého názoru poměrně šlapou, má tahle série vždy určité pasáže, kde znatelně zvolňuje tempo. Autor rozehrává novou hru, rozdává karty a prostě vždycky chvilku trvá než vybuduje nový příběh. Tady se opět buduje. Sem tam mi přijde, že že postavy tak šíleně dedukují, že to ani není možné a spíš to působí, že si informace vycucali z prstu. Light opět předvádí WTF scény, kdy je do očí bijící, že snad nemůže být Kira nikdo jiný než on. Tentokrát se však zdá, že jeho multikombinace byla až příliš nápadná a chytřejíší členové japonského týmu začínají tušit..... což je dobře, že i samotný autor si uvědomil, že ty krkolomné kombinace náhod hrajících Lightovi do ruky nemůžou trvat do nekonečna.

Asi mě vždycky nejvíce překvapí, že Kirkman má pořád nové nápady a ví kam příběh směřovat. Sotva jsem rozdýchal masakr z minulé knihy, čekal jsem v téhle, že se bude chvilku jen tak nejistě plácat na místě. Kirkman se však opět vytasil se spoustou dobrých nápadů. Třeba Carl mě jako postava doteď moc nebavil, byl zkrátka jen dítětem, o kterém Rick furt mluví. Když teď dostal trochu víc prostoru, přišla mi jeho postava najednou o moc zajímavější.
Stejně tak Rickovy telefonáty, brilantní, z toho člověka úplně zamrazilo. Vyjádřilo to jeho zlomenost událostmi daleko lépe, než tisíce nějaký uslzelých stránek. A nová postava Abraham bude mít co nabídnout, objevil se sice až na konci, ale co slovo, to perla. Kirkman samozřejmě v tomto díle teprve staví kulisy pro další dějství, takže těžko o něm můžeme říct, že by to byl strhující napínák, ale vůbec nemám strach, že by pro nás do budoucna neměl připraveného něco nového.

Zkrátka není úplně dobře možné přečíst si sedmičku a pak si ihned neběžet do krámu koupit osmý díl. A to jako opravdu, není to tak, že by si člověk řekl: "Hm, to je ale zajímavý, no nic, zítra cestou z práce koupím osmičku, přeci jen je to dost napínavý." Nene, takhle jednoduchý to není. Dočtete, berete klíče a porušujete všechny dopravní předpisy, jen aby jste stihli ještě otevřené knihkupectví. Tenhle díl jsem pak zhltal na jeden zátah, za hodinu čistýho času. Pokud sérii doháníte jako já, radím si dopředu plánovat nákup sedmého a osmého dílu dohromady.
Jinak znovu vyzvdvihnu to, co ostatní. Především, dle mého názoru, reálné chování postav. Někdo je posranej strachy, další žízní po pomstě a vrhá do zbytečného sebeobětování, málokdo pořádně ví, jak zbraň funguje. Útočníci z Woodbury jsou také lidé a Kirkman je tak vykresluje. I když jsou zfanatizování Guvernérem, tváří v tvář násilí a krutosti, se prostě sesypou. Narozdíl od jiných příběhů, kde se hrdinové proplétají skrze kanonádu z kulometů, tady se nikdo moc neproplétá, všichni to prostě schytávají jeden po druhém. Veliká škoda reklamního banneru Crwe na devátý díl, na kterém byli dost trestuhodně vyjmenováni všichni, co v tomhle díle zařvou, takže mě smrt nepřekvapila, spíš sem jen čekal, jak kdo umře. I tak bylo mnoho scén dost silných. Jsem ale rád, že jsem konečně dohnal sérii a smrt dalších postav už pro mě nebude vyspoilovaná a budu si jí moci "užít".
Ještě k žánru - zombie filmy jsem nikdy moc nemusel. Ani tady to si nekupuji kvůli zombie apocalypse, která mi navíc přijde dost neoriginální, a navíc mám silné podezření, že Kirkman nikdy pravý důvod neodhalí. Mám to hlavně rád kvůli těm lidem tam, kvůli tomu, jak se snaží přežít v post-apokalyptickém světě, jak se hroutí, jak si jdou po krku. Kirkman má podle mě lidskou psychiku dobře vyhmátlou a postavy v tomhle komiksu se chovají více lidsky, než v jakémkoliv jiném pseudodramatu z "běžného" světa.

Tenhle Omnibus byl pro mě určitě překvapením. Zatímco v ostatních Omnibusech se míchají podprůměrné příběhy s průměrnými, tady je jsou průměrné až lehce nadprůměrné skoro všechny. Příběhy mají hlavu a patu, nijak zásadně nepodkopávají filmovou mytologii Vetřelců a Predátorů. Na samotné filmy, které mixovali tyhle dva druhy mimozemšťanů však rovnou zapomeňte a rovnou si pořiďte tenhle Omnibus. Mě osobně se to zdálo dobré od začátku. Každý příběh je perfektně čitelný, napínavý a vyvaruje se vyhrocených nesmyslů. Pokud tedy přijmete fakt, že mladá japonka nakope prdel predátorovi. Za ty 300 kila to musí být jasná koupě.

Tak jestli je tohle fakt jeden z nejlepších batmanů... tak to teda achjo...

Jako opravdu to není vyloženě špatné. Shrnu v tomhle komentáři hodnocení obou dílů, neboť tvoří jeden komplexní příběh. Snyder má v tomhle díle pár skvělých momentů a pár špatných momentů. Za skvělé momenty považuji především vytvoření opravdu zajímavého záporáka, tedy celého Sovího tribunálu. Začátek je super, buduje si atmosféru - tajemné spiknutí bohatých rodin, které řídí Gotham je čtenářsky velice zajímavé a ve čtenáři vzbuzuje touhu vědět víc. Tento tajmený spolek má navíc k ruce prakticky nezničitelného zabijáka, který se ukrývá "u vás doma", což vskutku líbivě démonizuje zabijákův charakter. Řekl bych, že celé to vrcholí Batmanem, který je ztracený v bludišti, naprosto beznadějně v něm bloudí, čtenář točí s komiksem jak závodník s volantem a stísněná atmosféra nalomeného Batmana se přenáší na čtenáře, který zoufalství padlého hrdiny cítí z každé stránky. Jenže pak přijde hlavní zabiják a probodne Batmana. Batman leží na zemi, chčije z něj krev, sotva se plazí, je zkrátka mrtvý. Ne počkat, není. Jakákoliv deus ex-machina by v této chvíli působila lépe, než to co udělá Snyder. Batman, který byl pološílený a dehydratovaný, nyní asi o dva litry krve lehčí, se najednou zvedá na nohy a poráží neporazitelného zabijáka v pěstním souboji takovým způsobem, že to našemu drsnému zabijákovi načechrá peří víc, než když spadl z mrakodrapu na zem. To je prostě, sorry, podvod na čtenáře a naprostá blbost. Batman, který byl probodnutý skrz na skrz se pak doplaví kanálem domů a zde si ani neodpočine, už bádá dál, ba co bádá - porazí další hromadu super trénovaných zabijáků.

Druhý díl pak vypadá, jakoby Snyder nevěděl co s tím vším má dělat. Vrší se tu blbost za blbostí. Batman navštíví prominentní členku tribunálu, a když jí opustí, ihned tato členka volá do ústředí. Beh. A závěrečný krkolomný megazvrat za megazvratem, vrcholící soubojem před motorem letícího (!!!) letedla, no to už mi fakt bylo z toho blbě. Batmana v jedné chvíli vcucává turbína letadla, které letí kolem 800km za hodinu, takže mu záporák za letu ještě dokáže vykládat nějaká moudra. Jak se Batman pak dostane z motoru letícího letadla, aniž by ho motor vcucnul, není úplně jasně ukázáno, každopádně vidíme Batmana padajícího z X-kilometrů, kde vládne naprostý holomráz do Gothamu. Naštěstí má sebou pružná lanka, takže pohoda.

Někteří autoři komiksů si prostě myslí, že je čtenář snad mentálně zaostalý idiot. Jasný, že u superhdinského komiksu člověk musí autorům občas spolknout hodně velká sousta, ale někdy to prostě, ve snaze šokovat nebo co, autoři děsně přepálí a tohle je přesně ten případ. Je to opravdová škoda, udržet se při zemi, mohl to skutečně být kvalitní komiks. Tohle je prostě překombinovaná slátanina s velmi slibným začátkem. PS: Kresba se mi velice líbila, doplňující příběhy mi přišli také fajn.

Takže Spíďa to tentokrát má rozjetý k zatím vůbec nejlepšímu příběhu. Nemusí se totiž vyrovnat s obtloustlým mafiánem, přiteplalou televizní hvězdou ani neznámou pubertou. Bendis se snad konečně rozhodl, že Petrovi trochu zatopí. Aspoň to tak zatím vypadá. Green Goblin ho má naprosto v hrsti. Tentokrát se příběh netočí kolem Spidermana, který někde před televizníma kamerama dělá show a stahuje záporákům kalhoty. Jak říká Osborn Parkerovi hned v úvodu: "Dobře, takže víme, kdo tady tomu šéfuje." Zkrátka zahnal našeho milého pavoučka do rohu. Není hezčího pohledu, než na superhrdinu který si uvědomí, v jaké situaci se nachází, a vyzvrací se stresem ze střechy. Snad se tohle podaří Bendisovi dodržet i ve zbývajících 3 dílech, nezbývá než doufat. Mám trochu obavy, že až bude Spíďovi nejhůř, vynoří se ze všech stran agenti S.H.I.E.L.D.u, protože tenhle díl dost podstatně naznačil, že i to je jedna z možností. A další superhrdina tak vyhraje svůj souboj, zatímco záporák padne k zemi sražen scénáristickou berličkou.
To samé se totiž stalo v X-manech a je to něco, co já opravdu, opravdu nemám rád. Je to prostě podvod na čtenáře. Postavy jsou zahnány do kouta, nemají jak se z toho všeho vyhrabat a najednou "BAM!" celé je to vlastně trochu jinak. Celá "Mirkodušínská" agitka profesora Kolo ovšem dostala řádně v závěru zabrat, takže aspoň k něčemu to celé bylo. Jo, a kresba X-menů je prostě hnusná.

Mno nevím, pro mě asi lehčí zklamání. Je to možná tím, že série od začátku nemá jasné cíle, není to jednotný dlouhý příběh, který směřuje k rozuzlení, jako Preacher nebo Y. Ale prostě na závěrečnou bitvu mi to nepřišlo dost dobrý, dost nápaditý. Ennis zrecykloval postup z minulých dílů, tedy Natt a Tommy opět po uši v hajzlu. Ale dřív mi to přišlo nějak lepší, nápaditější. Slovo "důstojné" se docela dere na jazyk, ale v tomhle případě spíš maskuje to, že se zkrátka nejednalo o nejhorší zakončení, ale všichni jsme si mysleli, že by šlo udělat mnohem lépe. Retrospektivy mě rušili, rozbíjeli příběh a napětí, bylo jich moc a byly moc dlouhé. Chlapácké řeči opět plnili celé stránky a asi jsem zrovna na Ennise neměl náladu, tak mě to tolik nebavilo. Měl jsem rád humor v téhle sérii, který se bohužel trochu vytratil. Ennisovi se však naštěstí na poslední chvíli podařilo ve mě vykřesat nějaké emoce, když na posledních stranách znovu cituje sen hlavního hrdiny o Noonanově baru. Jak to tam bylo? "Tahle runda je na mě, ale kvéry nechte za dveřma." Ennis to neposral, ale šlo to líp. V rámci série slabší díl.

Ještě teď se sám sobě směju, když jsem si říkal, že Kirkman v minulém díle předvedl opravdu špičkovou práci a že čtyřka Živých mrtvých byla opravdu napínavá. Jen slabý čajíček oproti pětce. Tenhle komiks se nečte, ale hltá. Jsem tak napnutej, co bude dál, že občas prostě jen zuřivě otáčím stránkama, nečtu ani text, ale jen rychle sjedu pohledem obrázky. Poté, co asi tak 6x dostanu srdeční záchvat nad množstvím zvratů, který mě čekají, se trochu uklidním, vrátím se zpět na místo kde jsem přestal se čtením a začal s hltáním a pokračuju dál. Vážně naprosto běžně přejíždím zastávky, když tohle čtu. Kdybych na sebe nebyl tolik přísnej a nesnažil si komiksy trochu "šetřit", musel bych tohle přečíst na jeden zátah. Takhle se "šetřením" mi to ale nikdy netrvá víc jak dva dny. Mám doma pár nepřečtenejch věcí koupených, ale silně pochybuju, že to vydržím dlouho. Spíš velmi brzy zase poběžím do krámu pro další díl.