Ano! Konečně díl, který se mi opravdu líbil a u kterého mám pocit, že si ty 4* fakt zaslouží. Děj byl konečně ucelený, nebyl tak rozstříštěný jako dosud, hezky plynul a dokázal zaujmout. Chtěla jsem původně přečíst jen kapitolku a jít spát, ale poprvé jsem tuhle mangu nedokázala odložit. K dokonalosti tomu ještě pořád kus chybí, ale pokud by autorka tímhle stylem pokračovala, mohlo by se to i změnit.

Pořád mi ale nějak nesedí ,,romantika” mezi Čise a Eliasem. Já nevím, na mě to působí víc jako vztah otec-dcera.

A ještě dodám, že v tomhle volume mě moc potěšila kapitola o Silky, o které jsem se toužila dozvědět víc.

Tak to bylo super. :-) Hlavně bych vypíchla, jak se začíná odhalovat minulost bratrů Elricových, to je super. Přiblížení jejich života před smrtí maminky i po ní (a to není žádný spoiler, že jim maminka umřela, víme už od prvního dílu) na mě silně zapůsobilo. Alchymista si pořád drží titul velmi kvalitní série. I ten humor, kterého je tady hodně, mě baví. :-)

Oproti prvnímu dílu srážím jednu hvězdičku, protože většina volumka se věnovala jen zápasům v motorballu. I ty byly fajn, ale bylo jich už prostě moc, navíc tak v celé první polovině byly veškeré scény mimo motorball utlumené na minimum, i když se třeba nějaké nabízely. Ve druhé polovině se nějaké začaly konečně objevovat. Na konci se to celé zlepšilo, a kdyby byl celý díl jako posledních pár kapitol, určitě bych hodnocení zvedla. Každopádně na pokračování je hodně dobře našlápnuto a věřím, že tam půjde zase hodnocení nahoru. :-)

Trochu slabší než minulý díl, ale pořád dost dobré, bavila jsem se. :-) Nejvíc jsem asi zvědavá, co se ještě vyklube ze spisovatelky Sen Takacuki a jak se teď bude chovat můj oblíbený Amon. Akorát Tóka mi strašně lezla na nervy, nemám ráda tyhle tsundere typy... -_-
Musím zmínit, že obálka tohohle volume je strašně super.

A taky se setkáváme s jedním problémem, který se už jednou objevil (tuším někde kolem 5. volume), je jím nesouhlasící název kapitoly v obsahu a u reálného začátku kapitoly. Nevím, jestli si jen já všímám takových věcí, ale tentokrát to byla kapitola #120, která je v obsahu pojmenovaná jako „Tóka", ale reálně se jmenuje „Vejce černé kozy". Musela jsem si rýpnout. :-D Ale přijde mi, že oproti středu série se kvalita příběhu fakt zlepšila, mám ze čtení mnohem příjemnější pocit. :-)

Po dlouhé době volume, které mě fakt bavilo. Všechno tak nějak fungovalo, rozpolcený a šílený Kaneki byl skvělý, Šinohara byl super, Amon se mi taky líbil, měla jsem radost z příběhu dvojčat a minulosti Džúzóa. A ty pohádkové bonusy na konci byly všechny prostě úžasný, zasmála jsem se (hlavně asi Jeníček a Mařenka byli super :-D). Tak snad si to ghúl udrží takhle hezky našlápnutý až do konce série. :-)

Tak tenhle díl byl super, pořád se něco dělo, bylo to hodně nabité, přitom ale ne překombinované. :-) Moc bavilo! Nechci tady přímo vyzrazovat konkrétní scény, ale prostě fakt skvělé od začátku do konce. Hrozně se mi líbí, jak víc pronikáme do světa Akacuki, líbí se mi vyprávění o Narutových rodičích. A úplně žasnu, jak má každá postava svoji osobnost, svůj život a minulost, dochází mi, že to určitě není jednoduché udržet tak komplexní příběh pohromadě, aby dával smysl a byl zajímavý. Takže wow, smekám. :-)

Já nevím, mám z téhle série pořád takové smíšené pocity. Nejdřív asi shrnu, co se mi na tom nelíbí. Příběh mi pořád přijde takový nemastný neslaný, navíc jako by se tam autorka za každou cenu snažila narvat co nejvíc zajímavých motivů a minipříběhů, které ale pořádně nerozvádí (Spoiler! Jako třeba ta linka s liškou, s tím by se dalo krásně pracovat, ale autorka to prostě během pár stránek zas utnula. konec spoileru) a nějak se mi mezi nimi ztrácí ta hlavní dějová linka (je tam vůbec nějaká?). Hlavní hrdinka Čise mi nějak není sympatická. Taky té „romanci" mezi hlavními postavami prostě nevěřím. Jsem člověk, co má romantické příběhy rád, ale tady mi to prostě nějak nefunguje.

Co se mi ale naopak moc líbilo a stále líbí, to je svět, ve kterém se příběh odehrává, ten je kouzelný, kresba je nádherná a ta obálka, ta je prostě dokonalá. Dál postava Eliase a Silky. Konkrétně v tomhle volume se mi líbil náhled do minulosti Eliase i Čise.

Pořád je mi nějak líto to hodnocení shodit na 3*, protože to prostředí je prostě kouzelné a určitě se u čtení nenudím, pořád ale čekám na nějaký to wow, kvůli kterému bych vyloženě toužila po pokračování a chtěla tuhle sérii doporučit dál. Momentálně bych to viděla tak na nějakých 65 %, možná by to zvládlo vybalancovat na 68 %, takže je to i tak s dost odřenýma ušima.

Odkrývají se nám všelijaká tajemství. Příběh je zajímavý, chvílemi možná působí trochu moc překombinovaně, ale pořád super. :-) Jediná výtka patří nepřehlednosti některých bojových scén, chvílemi jsem se ztrácela v tom, kdo vlastně bojuje za jakou stranu.

Tenhle díl byl trochu takový průtahový, vypadalo to, že se nic pořádného dít nebude, stránky ale přesto mizely skoro samy a na konci přišel zase pěkný zvrat. Stále se tedy alchymista drží jako jedna z mých oblíbených sérií. :-) Všudypřítomný humor je taky jedině plus.

Nevím, co k tomuhle dílu napsat. Pořád měl spád, obálka je skvělá, ale oproti třeba minulému dílu mi přišel o kousek slabší. Ale pořád super.

Pořád tápu mezi 3 a 4 hvězdičkama. Já na ty horory tolik nejsem, tohle ale byla fajn jednohubka. Četla se rychle, měla temnou atmosféru a konec byl super, nekýčovitý a celkem originální, do takové krátké záležitosti fajn plot twist. Jen ty hlavní postavy mi byly strašně nesympatické.

Přijde mi, že Išida chce do svého příběhu narvat veškeré nápady, které se mu v hlavně kdy zrodily. Střídá žánry, mění se zápletky a já si tak nějak říkám, co je vlastně nějakou tou hlavní dějovou linkou? Pokud chtěl obsáhnout tolik různých motivů, měl se možná radši pustit do rozsáhlejšího projektu, takhle to sérii na celkové kvalitě trochu ubírá. Pořád skáčeme z jednoho na druhé a nějak mi chybí jakási celková provázanost. Mám teď trochu dilema kvůli hodnocení, protože volume jako takové bylo vlastně fajn, dost to odsýpalo a stránky mi mizely pod rukama, když to ale zařadím do celkového kontextu příběhu, dost to pokulhává.
A postupné odhalování různých tajemství kolem pana Jošimury mi přijde trochu neohrabané a nedotažené.
Plusové bodíky ale naopak dávám za stripy ,,když ikonky mluví” a za jednooká dvojčata, která mi přijdou jako super postavy. Místy mě taky pobavila nová postava Nakiho.
4* s odřenýma ušima a to díky tomu, že samotné volume jako takové bylo vlastně zajímavé a nechci ho jako jediné ,,trestat” za problém samotné série.

Edit: V porovnání s dalšími díly srážím hodnocení na 3*

O kousek slabší než minulý díl, ale rozhodně to stojí za to. Keie bohužel klidný život stále nečeká, dostáváme tedy pořádnou dávku napětí a akce s velmi nečekaným koncem, tedy aspoň pro mě.
Pěkná kresba a velké panely zaručují, že mangou člověk přímo proletí a najednou je na konci, ani neví jak.

Nemám ani slov, je to super a odsýpá to. Po dlouhé době dostává víc prostoru Sasuke, přicházejí na scénu nové postavy (ačkoli Karin byla v dobách anime jednou z mých nejnenáviděnějších postav). A ta obálka je prostě top!

Příběh, který je klasický i netradiční zároveň. Ze začátku mi přišel příběh moc jednoduchý a vůbec to univerzum docela divné, já sama jsem s rolí „něžného pohlaví" spokojená. Prvních několik kapitol jsem si říkala, že matriarchát by bylo možné vyobrazit i lépe, nakonec ale tato extrémní výměna genderů nebyla vůbec špatná a vlastně jsem i pochopila autorčin záměr.
Moc se mi líbila nádherná kresba Natalie Batisty. Jako klad také vyzdvihuji ztvárnění „žen různých tvarů a velikostí", což autorka zmiňovala i ve své přednášce o této knize na Animefestu.
Děj byl přímý, jasný a přehledný.

Moje hodnocení zde je mírně rozporuplné. Skoro celá první polovina byla taková vlažná, hodně jsme se soustředili na novou postavu Akiru (která mi tedy zatím není příliš sympatická). Kdybych měla hodnotit jen tuhle část, byl by to fakt jen průměr a 3* jak vyšité. Druhá půlka to ovšem značně vylepšuje, když se znovu přesouváme ke Kanekimu a jeho „týmu", kteří mě fakt baví. Jsem ráda, že si Kaneki drží svůj drsnější mód. V tomto volume není žádná akce, držíme se spíš na psychologické lince, získávání a vyměňování informací a podobně.

A co mě opravdu hodně potěšilo a skoro jsem s tím už ani nepočítala, je konečně větší zapojení Hideho! Hurá, celou dobu si říkám, že jeho postava má potenciál pro vytvoření zajímavých zápletek a konečně nám tu nějaká vzniká.

Možná je to právě tou „ukecaností", ale právě u tohoto volume jsem opravdu pocítila ten rozpor boje, který zdánlivě probíhá mezi dobrem a zlem, my ale vidíme, že zlem v tomto případě vlastně není ani jedna strana.

(PS: Doufám, že bude někdy uvedena na pravou míru nesrovnalost, o které jsem psala u #08 s Jednookovou sovou)

Pořád ÚŽASNÉ! Akce, vtip, napětí, pokračování v hlavní dějové lince, odhalujeme nové znepokojivé informace o kameni, bratři se ale ani přesto nevzdávají. Hrozně se mi líbí, jak příběh stále postupuje plynule a přirozeně.
A bonus na konci i vtipné stripy pobavily.

Nemám co vytknout, pro mě asi nejlepší v současnosti vycházející manga série v češtině.

Nevím nějak, co říct. Pořád to působí tak nějak jako rozjezd...při nejmenším ale rozjezd s krásným prostředím a velkým potenciálem, který, jak doufám, bude brzy využit naplno.

Je pozoruhodné, že ačkoli zde ubylo titánů, přibylo psychického napětí. Isajama opravdu umí vystavět napětí, umí dobře zakomponovat zvraty. Příběh se nyní pohybuje v neskutečných rovinách, dala by se zde najít spousta metafor. A příště se už snad konečně dozvíme to, na co já osobně čekám skoro celou sérii!

Kresba pořád super, objevují se nám tu postavy ze Sna noci Svatojánské. A ta obálka, ach bože, ta obálka! Příběh se rozjíždí o něco víc než v minulém díle. Příběh má opravdu magickou atmosféru. Chvilkami jsem se trošku ztrácela v některých postavách. Pořád je to ale dobře našlápnuté, těším se, až si přečtu další díl. :-)

Re-reading: Už jsem sice věděla, jak záležitost dopadne, i tak je ovšem volume 4 dost napínavé a drsné. Nevím, co víc říct bez vyspoilování děje, každopádně se mi líbí náznak toho, že někteří lidé by byli schopní s ghúly koexistovat. Taky se mi líbilo poodhalení Jomovy a Utovy minulosti...a samozřejmě samotná restaurace je dost zajímavým zážitkem.

Re-reading: Tenhle díl byl super. Hodně se mi líbil, když jsem ho četla poprvé a hodně se mi líbil i teď, když jsem ho četla podruhé. Boje byly přehledné, což velmi oceňuji. Více se zde taky prohlubuje ta morální otázka věci...je zajímavé nad tímto příběhem přemýšlet a jsem zvědavá, jak celý příběh skončí.

Re-reading po roce: Objevují se nám tu „záporáci". Líbí se mi, že opět dostáváme trochu jiný pohled na dobro a zlo (jako třeba u Death note, ačkoli tam se to prolíná ještě víc). Představují se nám nové postavy, které vypadají sympaticky a jsou od sebe dobře rozeznatelné. Kresba stále skvělá.

Re-reading po asi roce a půl: Na 1. volume se toho, řekla bych, stalo docela dost. Můžeme vidět silný potenciál příběhu o tom, jak se mladému studentovi bez jeho souhlasu naprosto změní svět a je nucen se přizpůsobovat novým skutečnostem, očekává se od něj, že bude dělat věci, které by nikdy dělat nechtěl (trochu jako metafora na dospívání). Kresba v tomto svazku je nádherná a oproti jiným mangám můžeme vidět vcelku netradičním grafickým stylem vyvedenou obálku.

Za mě naprosto skvělý díl. Bylo uchvacující vidět, jak důmyslný je Šikamaruův plán, ačkoli soupeři jsou tentokrát opravdu velmi silní. Možná je to hezkým počasím, ale u tohohle dílu mě opět chytlo nadšení z Naruta, dokonce téměř tak silné, jako jsem měla v pubertě, když jsem koukala na anime. Skvělý díl. :-)

Tenhle díl se mi moc líbil. Přišel okamžik, na který asi všichni čekali...a je plný překvapení. Nechci tu spoilovat, tak jen stručně - bylo to super. A kdyby to člověk z postupného vývoje nepostřehl, je tu krásně vidět, jaký kus cesty Kei Kurono ušel. :-)

První díl je spíš takový rozjezd, řekla bych. Seznamujeme se s postavami a zkoumáme magický svět zasazený do současné Anglie. Čise zatím působí dost zakřiknutě, spíše se rozkoukává - stejně tak jako my. Co se týče Eliase, tak zatím úplně nevím, co mu věřit a co ne. Trochu akčnější a napínavější děj se objevil až ke konci volume, což mi ale na pilotní díl přijde úplně v pohodě. Jsem zvědavá, kam nás příběh zavede dál, protože rozhodně má potenciál.

Plusové body u mě manga má určitě za nádhernou kresbu, přímo úžasnou obálku (vidíte tam taky ten nádech kombinace nejen Krásky a zvířete, ale i Alenky v říši divů? Asi to bude tím čajem a kouzelnými tvory), povedené víly a velmi zajímavý svět, se kterým se určitě dá hodně pracovat. V neposlední řadě bych chtěla ještě jednou vyzdvihnout zasazení do Evropy, což nebývá pro mangy tolik typické (většinou se jedná o Japonsko nebo nějaký nespecifikovatelný fantaskní svět...případně vypomáhají i jiné asijské země).

Druhý díl rovněž nezklamal. Příběhy na sebe již navazují a vypadá to, že se začíná rozjíždět větší dějová linka, konečně pořádně vidíme záporáky, objevují se nové postavy a major Armstrong je prostě skvělý.
Strašně se mi líbí, že do sebe všechno opravdu zapadá, dává to smysl, ani v jednu chvíli jsem si neříkala takové to ,,WTF?”. Jo a první kapitola mě sama o sobě opravdu dostala.

Chci víc, víc, víc!

Naruto volume 36 se mi moc líbil. Boje v tomto díle jsou dynamické, děj rychle odsýpá a je velmi emočně vypjatý. Navíc opět nahlížíme mezi tajemnou organizaci Akacuki, to já můžu. Dojem z tohoto svazku perfektní.

Za mě skvělý díl, líbily se mi celkem časté flashbacky, kresba byla vyvedená. Je super odhalovat vztah mezi Tókou a jejím bratrem Ajatem, stejně tak dozvědět se historii obávané Jednooké sovy (ačkoli mi bylo už od konce minulého volume jasné, o koho půjde). Příběhu ale musím bohužel vytknout, že si v jedné věci protiřečil.
SPOILER Hned na začátku se dozvídáme, že Sovou bylo zabito několik inspektorů, na konci volume je ale řečeno, že vždy byli lidé jen zraněni, ale nikdo nezemřel...tohle se prostě navzájem vyvrací...po chvíli přemýšlení jsem si to vyložila tak, že nikdo z nich nezemřel přímo v boji, ale až na následky zranění (?), ale kdo ví... konec spoileru

Celkově na mě ale volume (až na výše zmíněnou nesrovnalost) působilo velmi dobře, hrozně se mi líbí Kanekiho hardcore mód! Tak jsem zvědavá, co se bude dít dál.

Příběh se vyvinul do rovin, které by mě u 1. svazku ani nenapadly. Karty se míchají a obrací, člověk si není jistý, komu má věřit. Dobro a zlo se tak nějak prolínají. Tenhle svazek se mi moc líbil, jsem velmi příjemně překvapená. A chci víc! Už aby vyšel další díl.

Nemohla jsem se nějak rozhodnout mezi 4* a 5*. Děj je super, strašně se mi líbí Kanekiho přeměna a jsem opravdu zvědavá, jak bude díky tomu příběh vypadat ve druhé polovině. Strašně moc postav mě tam vyloženě baví a těším se, až zjistím, jestli je to se zmiňovanou ,,Jednookou sovou” tak, jak to vypadá.
Taky jsem se ale místy ztrácela v bojích a mám trochu pocit, že bych si potřebovala osvěžit předchozí volumka, snad se k tomu brzy dostanu. Ještě navíc se trochu bojím toho, jak Tóka postupně ,,taje”, co se Kanekiho týče...neříkám, že na něj má být napořád nepříjemná, jen doufám, že si tu autor nepřipravuje půdu na budoucí románek, ti dva mi k sobě po téhle stránce nesedí (i když na druhou stranu třeba to nově přeměněný Kaneki změní).

Aaa, tady se někdo zkouší dobýt na mé horní příčky oblíbenosti současně vycházejících manga sérií! Aspoň první díl se mi strašně líbil. Ač se jednalo spíše o epizodní příběhy (co jsem slyšela, nebude tomu tak ale pořád), četla jsem téměř jedním dechem. Příběh je uvěřitelný, ač se jedná o fantastický svět, vše zapadá do kontextu a nepřehání se, taky se mi líbí pravidlo rovné výměny, mísí a vhodně prokládá akci s humorem a řeší i vážnější témata. O této sérii jsem sice samozřejmě věděla i v minulosti, ale nějak jsem se anime i manze vyhnula, o to víc se ale těším, jak si budu moct Alchymistu vychutnat i s vůní tištěných stránek. Moc se těším na další díly.

Beru zpět, co jsem napsala u GITS - kyperpunkový svět je fajn. A Alita je prostě skvělá. Kresba je úžasná, líbivá, zvraty jsou zajímavé a velmi se mi líbí idea vzdušného města Salemu, který i mě samotnou láká prozkoumávat (doufám, že v dalších dílech se o něm dozvíme víc). Vše je srozumitelné a přehledné, v postavách se člověk neztrácí.
Pokud mám vznést nějakou výhradu, přišlo mi, že vztahy mezi postavami se vyvíjí trochu moc skokově a stejně tak skokově Alita učiní hned někdy při začátku rozhodnutí stát se lovkyní lidí (nikoli překvapivě, o tomto se zmiňuje i anotace, přišlo mi to spíš jako takové chvilkové rozhodnutí, aniž by ji k tomu něco opravdu táhlo), ve výsledku jsem si ale na tenhle styl vývoje celkem zvykla. Rozhodně to není nějaký degradující zápor, stále ve velkém převažují klady.

Na druhý díl se velmi těším.

Tak tenhle díl se mi hodně líbil. Navíc si opět v mých očích vylepšil reputaci po minulém díle, ve kterém mi vadilo několik chyb, jak jsem psala právě v recenzi pětky. Příběh se dostává do rovin, které se mi velmi zamlouvá. Nahlížíme pod pokličku velké ghúlí organizace, dozvídáme se také plno podrobností kolem, jsou vysvětleny hodnosti vyšetřovatelů, je více přiblížena síla a užití ghúlího drápu. Za mě opravdu super díl (a bodík navíc možná uděluji ještě za nově příchozího bad boye Ajata, abych byla upřímná :-D)

Tato povídka na mě působila jako něco mezi Rybami a Spirálou (obě z dílny Džundžiho Itóa). O hororové atmosféře není pochyb, i tmavé stínování navozuje pocit temna. Pokud se ale má jednat o uzavřený jednodílný kousek, zůstalo na konci příliš otázek nezodpovězených a samotný muž s maskou až moc rychle zmizel bez jakýchkoli vysvětlení jeho chování. Závěr byl celkově dosti uspěchaný, jak je již zmíněno níže. Co se vlastně stalo s kněžkou, proč vybídla své stoupence udělat to, co udělali a proč nakonec udělala to, co udělala? (Snažím se nespoilovat, tak možná poslední věta zní trochu krkolomně :-D)
Co se hovorové mluvy týče, příliš mi nevadila, i když by neškodilo mít aspoň nějakou postavu, která mluví spisovně. Ale pro podtržení atmosféry života „vesnických balíků" je to v pořádku.

Závěr: Příjemná hororová jednohubka, kde by ale bylo co zlepšovat.

3*

Nemohla jsem se rozhodnout mezi 5* a 4*...dějově bylo toto volume rozhodně skvělé, odsýpalo to, při čtení jsem se nenudila a už se těším na další díl, několik praktických věcí mě ale přesto rušilo a já je musím do celkového dojmu z knihy zohlednit. V soubojích byla místy kresba docela odfláknutá (divné protažení či rozšíření nosu nebo naopak třeba zkrácení čela), také na mě nezapůsobila dobře (pravděpodobně nechtěná) změna jména Nišiovy přítelkyně, kdy na začátku je její jméno Miki a pak je náhle plynule změněno na Kimi...také jsem postřehla, že název poslední kapitoly v obsahu („Ušní kůstka") nesouhlasí s názvem, který je poté na první stránce kapitoly skutečně uveden („Hořkost"). Jsou to drobnosti, ale bohužel mírně shazují celkový dojem z jinak skvělého volume, což je strašná škoda. Z minulosti ale vím, že autorova kresba je pěkná a překlady paní Křivánkové skvělé, všechny tyto problémy tedy přikládám nějaké shodě nešťastných náhod.

A z jiného soudku - velmi mě potěšil bonusový příběh o Rize. :-)

Ihned po dočtení ve mně kniha zanechala zvláštní pocity. Příběh se mi ze začáku zdál trochu uspěchaný, v téměř čtyřsetstránkové knize by se, myslím, dalo začít trochu volněji. Celkovému dojmu to ale nijak neuškodilo. První polovina, kde ,,nepřítelem" skutečně byly ryby, mě opravdu chytla (již níže zmiňovaný žralok bílý by zajisté mohl být mojí noční můrou), ačkoli se mohlo zdát, že je to pořád tak nějak o tom samém. Ve druhé polovině se zjevně Itó právě toto snažil změnit, příběh tak nabral na nechutnosti a bohužel úplně ztratil hlavní zlo příběhu - ryby (2. polovina by se klidně mohla jmenovat ,,Nohy"). Zmínku si zaslouží rozhodně i všemi nenáviděná Kaori...co to bylo proboha ta krávu? V obecné oblíbenosti zjevně těsně před Joffreym z GOT. Zato postava Tadašiho má moje sympatie. Konec příběhu zanechal mnoho nezodpovězených otázek, v podstatě tu zbyl prostor i pro kapitolku navíc.

Bonusové příběhy byly super, hlavně tedy ty praskliny ve stěně opravdu stály za to!

Celkový dojem z knihy dobrý, tak nějak to ve své nechutnosti všechno funguje. Za mě 4*

Možná to mají na svědomí má vysoká očekávání, možná prostě jen kyberpunkový svět není pro mě, ale GITS mě bohužel celkem zklamalo. Neřekla bych, že je tato manga vyloženě špatná, ale na takový legendární kousek jsem prostě čekala víc. Ve vedlejších postavách jsem se často ztrácela, některé dialogy mi přišly zbytečně roztahané a zamotané (např. když Loutkář vysvětloval Motoko, že svět je spleť vláken), poznámky pod čarou mě celou první a druhou kapitolu neskutečně rušily (od 3. kapitoly jsem se rozhodla je ignorovat a číst je, až se ke knize vrátím znovu). Abych ale nepsala jen zápory, líbily se mi často vtipné dialogy robotů a otevření myšlenky jejich vzpoury. Nejvíce mě zaujal asi příběh s Loutkářem, kterého se, jak to tak vypadá, dočkáme i ve druhé knize. Určitě dám tedy Ghostovi v budoucnu další šanci, třeba bude druhý dojem lepší. 60 %

Tenhle díl mě opravdu dostal. Možná na tom má zásluhu i to, že se dostáváme dějově za rámec 1. série anime, kterou jsem viděla, tudíž je najednou všechno nové a musím říct, že nesmírně zajímavé. Objevují se různé nové skutečnosti, zvraty. Tenhle díl ve mně opravdu zanechal mnoho otázek a v hlavě se mi rodí mnoho zajímavých teorií, co a jak se teď asi bude dít. Za mě rozhodně jeden z nejlepších dílů série!

Když jsem tuto mangu začala číst poprvé, přišla mi vskutku zvláštní. V jednotlivých krátkých příbězích jsem nenacházela žádný smysl, přesto ale byly velmi čtivé. Takto jsem došla k desáté povídce, než jsem si řekla dost. Otevřela jsem si předchozí komentáře u Myšlenek smyšlenek tady, na comicsdb, a pak jsem to zkusila od začátku "znovu a lépe".

Znovu od první kapitoly a zkoušela jsem se na příběhy dívat z jiného úhlu pohledu. A najednou mi opravdu začaly dávat smysl, všimla jsem si, že tam vidím drobnosti, které mi předtím unikly, ale které byly důležité proto, abych našla v příbězích nějaký ten smysl. A hle, opravdu jsem v tomto zvláštním Igarashiho světě viděla stopu mého oblíbeného Hayaa Miyazakiho, o kterém se autor zmiňuje na zadním přebalu knihy, a říkala jsem si, jak jsem předtím mohla být tak slepá.
Tato manga mě nakonec oslovila, ač se to na první otevření nezdálo, a jsem hrdá na to, že mám tento exponát ve své sbírce.

Poslání v podobě vzbuzování fantazie, o kterém se na konci autor zmiňuje, u mě rozhodně splnil. :-)

Přestože nejsem nějak zatížená na seinen a moc jich ve své knihovničce nemám, tohle mě opravdu oslovilo. :-) Jedná se o moji první mangu od Hanami a musím říct, že to byla dobrá volba. Je to působivé počtení, že je depresivní, to tu už bylo zmíněno několikrát, tak se k tomu ani nemusím vracet. Ale já právě tyhle depresivní díla mívám celkem v oblibě. Popravdě mi to z nekomixové branže připomíná mého oblíbence, japonského spisovatele Harukiho Murakamiho - vyvolává ve mně podobné pocity.

Sečteno a podtrženo - za mě rozhodně dobré dílo.

Tato sbírka je obsáhlejší, což mě potěšilo, ovšem na začátku jsem váhala, zda to není na úkor kvality. Ve Vějíři 2011 najdete více příběhů než v jeho starším bráškovi z roku 2009 (Vějíř 2010 nevlastním, proto nemohu srovnávat). Některé příběhy byly super, některé slabší. Ovšem kvalitou kresby šla tato sbírka jednoznačně nahoru, mohu jen chválit.

Z povídek bych vyzdvihla asi tyto:

Chuďas z Nippuru - Hrozně se mi líbí ten nápad! A kresba...to stínování, oooo, to bych nedokázala, ani kdyby mě políbily všechny múzy na světě.
Kill HIMe - krásná kresba, i příběh mě zaujal. Jsem holka, takže takovéhle "románky" můžu. :3
A vzali se - ta kresba, úžasné stínování! Příběh taky super.
Čokoláda - opět úžasná kresba, příběh super, jeden z mých favoritů :)
Rolničkové requiem - tady se mi moc líbil námět, podle mě by se dal i rozpracovat do delšího díla. :)
Kdo vchází do tvých snů - kresba skvělá! A děj mi trochu přijde jako ukázka schizofrenie O.o prolínání snu a reality...ale proč ne, mně se to líbilo :-)
Čarodějčin mlýn - námět ala Nebojsa, proč by ne.

Oproti tomu absolutně mimo mě šel příběh Preach, Křupani (vojáci a mecha není zrovna můj šálek kávy) a Smalltalk (tohle mi vyznívalo spíš lyricky, v podstatě taková melancholie. Ovšem kresbu musím pochválit, ta se mi moc líbila.)

A nakonec ještě pár mých postřehů:
Plavba - z tohohle "němého" příběhu na mě dýchlo cosi, co mi připomíná Hayaa Miyazakiho. :3
Prostě úžasná - kresba byla pěkná, jen tedy má autor asi trošku problém kreslit ženské postavy. Když jsem poprvé sborníkem listovala a viděla stránku, kde se postavy líbají, myslela jsem si, že půjde o nějaké shonen-ai :-D
Perný den - podle písničky od Beatles, výborný nápad!
Konec světa v úterý čtrnáctého - skvěle zvolená tečna

Já jsem spokojená :)

Dlouhé roky jsem po Vějíři nechtěla sáhnout, až tak týden zpátky mě cosi osvítilo a koupila jsem si za zvýhodněnou cenu 2 díly. A nelituji. :-) První Vějíř z roku 2009 mě, musím říct, opravdu zaujal a ačkoli některé části byly, pravda, poněkud slabší, se sborníkem jako celkem jsem byla spokojená.

Moje oblíbené příběhy z téhle sbírky jsou rozhodně Strašliví temní mágové (trochu mi to připomínalo Terryho Prattcheta), Balada pro 4 struny (naprosto boží kresba!) a Requiem pro slunce (námět byl prostě úžasný).
Co víc k tomu říct. Byla jsem mile překvapena, jaké talenty u nás v Česku máme. :-) Některé příběhy měly i velmi hezkou kresbu. Navíc je sborník české mangy sám o sobě dobrý nápad. :-)

I po třetím díle si stojím za tím, že Gantz je dobrá manga. I když mi tentokrát čtení trvalo trošku dýl než u 2. dílu (ale fakt jenom trošku). Tentokrát se děj nějak moc neposunul, ale podívali jsme se na životy hlavních postav - to je moje, to mám ráda. :-) Ale samozřejmě za jeden svazek jsou osudy postav spíš jenom tak nějak naťuknuté, člověk stále pořádně neví...ale po další akci se určitě dozvíme víc. Dostala mě část s ,,domácím zvířátkem"... O_o Kišimoto mi přijde taková prosťoučká, ale to se taky dá přejít a navíc ona má v téhle manze zjevně jinou roli... (Boobs...boobs everywhere!). ;-D

A opět nám postavy přibyly (když jich tam po 2. svazku moc nezbylo, že...). Nejvíc zvědavá jsem na tu babičku s vnoučkem. Jo a abych nezapomněla - kresba pořád super. ^_^

Z mojí strany určitě spokojenost, těším se na pokračování. :-)

Druhý díl jsem vzala do ruky včera před spaním s tím, že si přečtu první kapitolu a zbytek si nechám na dnešek. První kapitolu jsem ale přečetla asi během 2-3 minut, tak jsem si řekla, že ještě dám jednu...no a pak ještě jednu a ještě a najednou mi zbývala jen poslední kapitola. :-D Tak jsem to vzala celý najednou a zabralo to jen asi půlhodinku. O.o Dost mě to překvapilo, ale je fakt, že panely byly dost velké, místy také nebylo moc textu. No celkově taková rychlo-čtivá záležitost. (A ano, měla jsem potom divoké sny, kdyby vás to zajímalo)
Pár věcí se nám vysvětlilo...a také...no řekněme ubylo postav. ^^"

Text může obsahovat spoiler! Taťka Cibulka z minulého dílu se opravdu předvedl a skoro všechny zabil. Pak začal pronásledovat i Keie a nahou sebevražedkyni Kišimoto. Ta najednou zmizela a Kei utíkal sám. Snažil se ze všech sil, ale nakonec stejně nemohl nic dělat. Naštěstí mu přispěchal na pomoc Kató, který jako zázrakem přežil. Bohužel to ale odnesl opravdu tvrdě. V tu chvíli se na scénu vrátil ten tajemný chlapec, co minule tvrdil, že je to celé televize a s neskrývaným nadšením nakonec taťku Cibulku zabil. Přeživší se potom vrátili do místnosti s koulí, kde jim ten malej haj...teda ten malej kluk pár věcí vysvětlil. Nakonec se konečně můžou vrátit domů! Ale něco není tak úplně v pořádku...

Druhý díl byl napínavý a moc se mi líbil. Už se těším na trojku. :-)

Když jsem Hetalii četla pár let zpátky, nijak zvlášť mě to nebavilo a trvalo mi hrozně dlouho se tím prokousat. Tentokrát to bylo výrazně lepší, je to asi první verze historie, která se mi v podstatě líbila.
První polovina byla dobrá, ve druhé jsem se chvílemi trochu ztrácela v postavách, ale dalo se to zvládnout. Mírně mě znepokojovala také místy rozostřená kresba...nevím, jestli to tak patří nebo je to nekvalitní tisk, ale sázela bych spíš na tu nekvalitu bohužel. Jinak kresba není špatná, ale většinou vypadá spíš jako náčrt. Na to se ale dá zvyknout, žádná hrůza to není. :-)
Manga nemá nějaký souvislý děj, jsou to spíš krátké skeče cca na 1 stránku. Pod čarou se často nachází vysvětlivky historických událostí, což je super. Třeba si z toho i něco budu pamatovat. ^^
I když popravdě mně by možná víc vyhovoval ten souvislý děj. Ale i takhle to má nějaké plus, třeba že to můžete kdykoli založit a odejít třeba něco udělat a nemusíte si říkat ,,ještě XX stran do konce kapitoly, to musím dočíst!"...ovšem právě tohle je to, co aspoň mě nutí mangu neodkládat a číst a číst. Já prostě upřednostňuji nějaký děj, ale jako oddechovka je to příjemná věcička. :-)

Na zadní straně je napsáno ,,Tato sbírka příběhů o lásce mezi mladými muži", přitom té lásky tam zas tak moc nebylo...ale ušlo to. Některé povídky byly takové o ničem, jiné byly lepší. :-)

Text může obsahovat spoiler!
Padlý měsíc - Tahle povídka byla celkem dobrá, pointa byla zajímavá...a...incestní... O__O * *
Portrét vzpomínek - Tohle se mi líbilo. Padlý anděl Michael, který poslal Johanku z Arku do boje za Francii, přitom ji tajně miloval a stále se trápí její smrtí... * * *
Sklíčenost princezny Barvello - Povídka mi moc nedávala smysl, nejspíš to byl odkaz na povídku Padlý měsíc, objevila se tam jedna z postav. *
Trnitá zahrada - Tak ta se mi líbila. Možná to byla tím, že byla nejdelší, takže se mohl nejvíc rozvinout děj...ale bylo to zajímavé. S postavou čaroděje Navia jsem na konci dost soucítila. * * *
Mozaika - Tady jsem se trošku ztratila...co se to stalo s jeho okem? Ale když pominu to, že hlavní zápletka povídky mi není příliš jasná, líbilo se mi povolání hlavních postav...dostávat odměny za lovení démonů je dobrý a určitě by se s tím dalo pracovat. * *
Kouzelný kocour z Pekelného vrchu - Jedna z těch lepších povídek. Do domu kouzelníka, žijícího na Pekelném vrchu se svojí služtičkou, se zatoulá jakýsi člověko-kocour Kinka, jež hledá svou paničku Riifu, která ho chtěla pustit na svobodu. Ta už je ale mrtvá...nakonec se s ní setká skrz dveře v kouzelníkově domě, které vedou do prázdna...odtud za ním Riifa na chvíli vystoupí a nakonec odejdou spolu. * * *
Requiem - No, tohle byla spíš lyrická záležitost. Takové krátké poslední přání před smrtí...není k tomu moc co říct vlastně. *

Bavily mě jen některé povídky a některé bych vlastně ani neoznačila za povídky. Na konci jsem si přečetla, že jde o představy autorky, což tomu celkem odpovídalo. Nerada příliš kritizuju, ale tahle manga mi bohužel přišla taková slabší. K některým povídkám bych se možná i někdy vrátila, ale těch je jen pár. Ale abych taky řekla něco pozitivního, líbí se mi vlasy dívčích postav. :3 A styl kresby mi místy hrozně připomíná jinou mangaku, jejíž díla mám ve sbírce a to Maki Murakami, autorku Gravitation. Ta podoba tam není neustále, ale v některých místech, pohledech, tvarech obličeje, výrazech...no prostě něco tam je. ;-)

Převedení Romea a Julie do světa mangy se mi líbilo. Drama jsem tedy nečetla, ale samozřejmě jsem věděla, o co jde, a že na konci nebude žádné ,,...a žili šťastně až do smrti." Ale hrozně mě vnitřně užírá, když vidím, kolik drobností mohli ti dva udělat trošku jinak a měli by happy end.

Jak jsem už zmínila, drama jsem nečetla, ale na základě téhle mangy jsem si Romea a Julii zařadila do četby k maturitě. Maturuju tedy až za rok, ale učitelka nás průběžně zkouší z knih, co jsme si do četby zařadili, loni mi na zkoušení vybrala právě tohle a měla jsem to za 1. Takže podle mě rozhodně užitečná věc. ^_^ Jediné, co v manze chybělo, je, že mnich nemohl Romeovi doručit zprávu o plánu Julie a Vavřince kvůli tomu, že ve Veroně vypukl mor (kde by se také v současném Tokiu vzal mor, že jo?).

Změna prostředí na současné Tokio byla fajn, přestože děj nijak neovlivnila (a chvílemi mi to Tokio ani moc nepřipomínalo). Obálka se mi líbila, postavy byly taky pěkně nakreslené... :-)
Podle mě je Manga Shakespeara skvělá možnost, jak přivést k dílům Shakespeara lidi, kteří neradi čtou nebo by si na klasické drama prostě nějak ,,netroufli". Za mě je to tedy určitě dobrá věc. ;-)

Kočičky se dočkaly závěru. Znovu opakovat, že jsou roztomilé, nebo to, že je knížka tenká a rychle přečtená, snad ani není třeba.

Text může obsahovat spoiler! Po tom, co zjistili, že bývalý domov Hromoklanu je zničen, Šedopruh má skoro chuť vzdát se. Millie mu ale opět dodá sílu a odvahu a vydávají se hledat klan dál. Šedopruhovi staří přátelé z farmy jim poradí cestu a ti dva společně putují dál a dál. Mnohokrát se pohádají, Millie se začíná stýskat po bezstarostném životě u Dvounožců. Šedopruh má nehodu a kvůli jeho zranění jsou nuceni zůstat na místě plném aut a lidí - odpočívadle. Seznámí se zde s kocourem Dieselem, na kterého Šedopruh zjevně začne žárlit a uvědomuje si, že Millie nikdy neřekl, co k ní vlastně cítí. Kdykoli se o to ale pokusí, vyruší je Diesel...nakonec odcestují k moři netvorem Dvounožců. Cestou se ještě dostanou do konfliktu s cizími kočkami, ale nakonec opravdu najdou ostrůvek, kde se Šedopruhovi zdá, že zahlédl kočky, než se to ovšem vydají prozkoumat, rozhodne se vyznat Millie...

Moc pěkný závěr. ^_^ A krásná obálka, Šedopruh na ní vypadá opravdu jako válečník. :-)