Pocity z knihy jsou dost ambivalentní. Chápu že jde o memoár, ale stejně se mi zdá kniha až moc roztříštěná a bez nějakého konkrétního rámce. Spíš jako takový nahodilý deník, který ale nepřináší kompletní informace. Něco přece, ale na to že jde o tak specifickou zemi ve specifické době mi to přijde málo. Nemůžu se ubránit že z toho šlo i skrze aktivitu autora vykřesat víc. Druhá věc a za to autor nemůže, je odkrytí fungování různých neziskovek v kontextu despotických režimů. Uf. Blivno. Třetí hřebíček je strašně karikaturní kresba dělající z vážného tématu něco jako cartoonovou grotesku, čemuž rozhodně nejsem fanouškem. Snad zajímavý projekt, který ve čtenáři možná i něco zanechá a kterému spíš raději lámu vaz.

Po výhybce v předchozí knize, která akcentovala spíš origin hlavní postavy a rozjížděla další dějovou linii, se autoři vrací k dějovému oblouku nakousnutém v úvodu příběhu. Rozkrývá se tu vyšší hra, fungování úplné smetánky hlavních rodin i hierarchie jejich spojenectví. To všechno na pozadí propletence osudů ústředních charakterů. A je to jízda. Intriky a v nich vetkaní lazarové určitě táhnou víc než osudy ztracenců v moři chamradi. Nevím proč jsem si myslel, že tahle série bude otázkou několika knih. Opak je pravdou. Po tom co se ukázalo v první trojici se zdá, že to ještě ani pořádně nezačalo. Normálně bych byl výrazně proti, problém ale je, že Rucka s Larekm tady toho moc špatně nedělají. Takže pořád baví.

Druhá kniha se mi četla podstatně lépe než úvod. "Hrdina" tu nabývá trochu méně cyničtějších kontur a jeho filosofování víc nahrazuje reálný děj. Kniha už nepůsobí tak depresivně a tíživě. Díky panoramatu s dvojčaty jsem si také uvědomil, jak starý ten komiks ve skutečnosti je. Přitom i po dvou dekádách nepostrádá nic ze své aktuálnosti. Nezbývá než uznat, že se jim to tenkrát prostě povedlo.

Dokonalé. Dan Černý drtí. Dosud poslední Fanoušova kniha ubírá na kadenci šíleností, je opřená o dobrodružnou zápletku postavenou na záhadách, je tu vyvážený prvek Fanouše a jeho kámošky. Jediné co opravdu chybí je Klytora. Zase tu ale nejdeme postavu bestiálního kritika Pavla Jirkovského (cha cha cha cha cha!!!) a spoustu dalších perfektně sednoucích vtípků. Na to jak se mi továrna zdála plochá a Klytora přepálená je tohle po všech stránkách perfektně vybalancované a v mých očích tak suverénně nejlepší Fanouš. Bravo. Série se stoupající tendencí se jen tak nevidí.

Druhá kniha Fanouše opravuje vlastně všechno, co mi přišlo suché na té první (což je trochu s podivem, když vznikly v opačném pořadí). Fanouš je tu jen jako taková tvrďácká deus ex machina a opratě příběhu přebírá jeho kámoška Klytora jíž jsem sem stal okmažitě oddaným fanouškem. Tam kde mi továrna plná zombíků přišla tak trochu nápadově plochá, tady to doslova prýští inspirací. Výlet do vesmíru skýtá nepoznané možnosti, jež nezůstanou bez využití. Je tu všechno co má každej zdravej čtenář rád. Kydlení, nahý ženský, ufoni, dinosauři, hipíci, lesbický sex, mutantni, potenciální sex s mutantem...prostě vše bez čeho pubertnální čtenřstvo (i to zamrzlé) neobejde. Kniha je tak natřískaná dějem i grafickými nápady, že je tu skoro až přenápadováno, až jsem si chvílemi říkal, že už by neškodilo dát nohu z plynu. Každopádně velmi, velmi super. Cyklus Fanouš rozhodně aspiruje na Černého Opus Magnum.

Příjemné čtivo o partě dospívajících, kteří jsou nenormální tím nejnormálnějším možným způsobem. Dan Černý je skvělý pozorovatel, nebo má možná dobrou paměť, protože v tomhle komiksu se najde kde kdo. Příběhy jsou skvěle nakreslené a mají jasný směr i pointu. Ale nejsou tak natřískaně nápaditě natlakované, jako třeba Kňour a Mník, kde si Černodan vyhrál mnohem víc. Spíš to vypadá na kvalitně odvedenou zakázkovou práci. Asi to není to nejlepší z jeho pera, ale ostudu to rozhodně nedělá.

První kniha Fanouše představuje svébytného hrdinu jehož charakter tvoří přesný průsečík mezi Hurvínkem a Rambem. Geniálního školáka, který neváhá změřit své síly s čímkoli a kýmkoli a vyhrát. Tedy docela věrnou reprodukci jedenáctiletého Štepána Kopřivy. Nápad je to skvělý, ale brzy zjistíte, že cool hrdina s podivným sidekickem a hromadami Zombíků v patách celou, byť relativně tenkou, knihu neutáhne. Jako seznamovačka s postavou OK, ale je to asi nejslabší kniha z trilogie Fanouše. 75%

Rozpačitost. Do komiksu jsem šel na slepo s úmyslem podporovat tvůrce na volné noze, ale nemůžu říct že bych byl úplně spokojen. Sešit je v základních atributech fajn a dobře se četl a jakž takž se na něj i koukalo. Holky má pěkně tvarovaný a slizáky skvěle přislizlý. Problém je jistá nepůvodnost a ne úplně dotaženost tak nějak úplně všeho. Nejen ženské téma, ale i některé panely jsou až moc blízké k Saudkovi: Problém je ale v technice kresby, protože tohle není TOP Saudek šedesátkový, ale technicky spíš Saudek třetí kategorie, jak by asi kreslil, kdyby se probral po deseti letech z kómatu. Humorné je, že v postavě Milana a některých exteriérech autor čerpá z období kdy Saudek kopíroval Moebia, ale opět o dost hůř. Nedělám si iluze, že na tématu stalkingu jde vymyslet až moc nového, ale stejně mi děj a jeho vyústění připadá až moc podobný rozhovoru Petry Pavlíčkové pod titulem Můj přítel stalker zveřejněného na Seznam médiu. A ta jediná původní věc je paralelní linka, kterou po celou dobu čtení nevidíte a skrze níž autor celý příběh uzavře a nakopne tak čtenáře/ku ukázkově do koulí. Tyhle scenáristický podrazy fakt nesnáším. Přitom to šlo krásně otevřeně artově ukončit o dvě stránky dřív. Nevim no. Do Komety za 12kčs asi v pohodě ale jinak sorry jako.

S Danem Černým jsem se rozešel po jeho emotivní reakci na Lennyho hodnocení Dona Rosy a už od něj nikdy nechtěl nic číst. Jenže jsem na něj neustále narážel ve Čtyřlístku a byli to právě Kňour s Mníkem, kteří nás, aniž by to autor tušil, postupně usmiřovali a jejich roztomilost, která obměkčila mé srdce natolik, že jsem Danovi nakonec odpustil. Teď je dostáváme v osmdesáti stránkovém omnibusu a je to naprosto boží. Kromě pár ručně barvených stránek, které vypadají fakt divně, tady nenajdete jedinou chybu. Úžasná hravá kresba, hromady dějových i grafických nápadů (koukej kotě, Říp :-))) ) a skvěle podchycené charaktery snad úplně všech. Všechny skeče mají unikátní příběh jdoucí odněkud někam a neopakují se v zacyklené grotestce jako "mistrovská" francouzská díla. Příběh je na dvě stránky, ale učíst tenkou knihu celou se zachycením alespoň poloviny detailů je skrze koncentrovanou kvalitu na týden. Četl jsem to s oblibou pravidelně na záchodě, kde výraz "posrat se smíchy" nabyl zcela konkrétního významu. Navíc je tu origoš obrázek přímo od mistra, který ho v pár tazích usvědčuje z nemalé řemeslné zručnosti. Žádný div, že se prosadil i u Disneye. Ruku v ruce se specifickým humorem a schopností vystihnout moment příběhu to dělá v mých očích z Dana Černého největšího komiksového autora naší doby.

John Byrne je fajn. Nevěřil jsem tomu, ale u čerstvě devadesátkového Namora se mu podařilo zachovat civilního hrdinského ducha, tak jak ho známe třeba z dobového Spidermana. Elasťáky byste tu kromě plavek hlavních hrdinů hledali skoro marně a stejně tak přirození jsou i korporátní nepřátelé, proti nimž Namor stojí. Oproti přeplácaným Avengers je tohle úplně jiná poloha Marvelu, kterou toho času repreznetnoval třeba i sólový Wolverine. Škoda že se téhle noty nedrželo vydavatelství trochu déle.

Na Matze jsme si museli počkat dlouho. Čekal jsem ho už víc než před dekádou po Bullet to the Head, leč film necitoval komiks úplně věrně a vlastně nešlo ani o super dobrej biják, což je v případě snímku obsahující axe fight mezi Mamoou a Slyem skoro oxymoron. Matz každopádně má i lepší věci než Bullet a tím nej je právě Killer. Cynický nájemný vrah dávájící čtenáři ochutnant svým monologovým pojetím realitu světa. Není to úplně čtení pro citlivé povahy a místy je na hranici příjemnosti. Ale je do dobře udělaný komiks moderní téměř předrsnělé školy. Jediné co nechápu je proč až teď.

Hezky vystižená kočičí problematika. Autor se nezpronevěřuje sám sobě a některé svízelné kočičí situace pojímá svým typickým hororovým stylem, což je v kontextu knihy místy dost humorné. Najsem fanouškem hororové mangy, ale tenhle přístup se mi fakt líbil. A to vykreslení kočičích povah je vážně trefné. Příjmená kniha o kočkách i pro nemangisty.

Komiks doprovázející Hillův knižní román, který ovšem jede po trochu jiné koleji. Obvykle nemám rád dovysvětlovovačky, ale musím uznat, že Manxův origin je docela slušný. A nejde jen o něj. Kniha přináší kromě originu i zcela nový příběh. Kresba není nijak úžasná, ale její naivita těžce kontrastuje s tématem. Vánoční říše je i díky vizuálu dost hororová a tvůrci rozhodně věděli co dělají. Hill navíc umí skvěle pracovat s charaktery i zápletkou. Což v komiksu není až tak vidět, ale definitivně se to projeví ve více méně nekomiksovém epilogu, pro něž je vlastně komiksová část jen prequelem. Ten hlavní příběh totiž dostáváme v závěru. A tam mě Joe dostal. Jestli byl komiks za 80%, tak tady je to jasná stovka. Perfektní propojení několika linií, všechno do sebe zapadá a dokonale zařezává. Totální paráda.

Zcela nový případ. Zcela nové uchopení tématu. Za konstrukci kriminálního činu by se nemusel stydět ani sám Doyle a kdyby něco takového vyšlo z jeho pera, byl by to prostě jen další vítaný přírůstek k šarlatové, či psovi. To, čím je kniha unikátní, je autorů přístup, který se neomezuje na pouhý popis situace, ale přímo na popis mentálního mechanismu, jakým Holmes případ řeší. Už to je sám o sobě skvělý nápad a když se to podloží tak dokonalým vizuálem, jaký vymyslel Dahan, je doslova ehm..vymalováno. Absolutní gejzír prýštících nápadů, perspektiv, motivů, koláží, srandiček, šprýmků, kudrlinek, perfektní stylizace, nááádherného ručního cloringu...neuvěřitelný. Možná těsně ne v technice kresby, ale ve způsobu práce s médiem mě napadá jediné srovnání a to je Saudkův šedesátkový Lips Tullian. Ve chvíli, kdy mě ovšem autor vyzval ať se podívám, skrze stránky, nebo jednu přehnu a přiložím jí k protilehlé, mi došlo, že tohle opravdu boří hranice a posouvá mantinely komiksového média někam dál. Geniální.

Tři etapy Avangers se společným jmenovatelem, jímž je Wonder Man. První výskyt je ehm...poplatný době svého vzniku. Jinou než historickou hodnotu už dneska nemá a je to kláda na čtení. Avangers kolem čísla 150 kromě své průměrnosti vynikají i naprosto úžasnou kresbou. Podepsán je sice Sal Buscema, ale výsledek odpovídá spíš vrcholné formě Johna. Totální vizuální paráda a etalon čisté kresebné linky. Což ale bohužel těžce pulpový komiks z průměru nevytáhne. Rád si to sice přečtu, ale masové publikum to neocení. Třetí moderní část zarazí průměrností ze Sternova pera jehož příběhy mám jinak velmi rád. Kniha jako představení postavy určitě funguje a obsahuje dost referencí i flashbacků pro rekonstrukci její historie, ale moc nadprůměrné čtení to není.

Produkt úspěchu předchozí Bessovy knihy o Drákulovi. Román Frankenstein je sice klasikou, ale jako takový je za Draculou až dvojka, navzdory tomu, že je starší. Což by ale zase tak nevadilo. Kvalita předlohy by se dala zahladit adaptací. Ale to se bohužel až tak nepovedlo. Příběh sice dobře šlape a hezky se čte. Ovšem tam, kde byl Dracula pravým grafickým románem, tam je Frankenstein jen běžným konzumním komiksem s pěkným vývojem postavy a ne až tak uhrančivým dějem. Vizuální stránka je oproti Draculovi o několik tříd níže a diskutabilní snaha o jakýsi monochromní coloring tomu zrovna moc nepomáhá. Alespoň, že podklady jsou tentokrát více méně v oukeji, takže je kniha hnusná jen z grafických a nikoli technologických důvodů. Ale je to škoda. Bess už ukázal že to umí. Jenže tady jsem měl pocit, že šije moc rychlým perem. 70%

Legendární román ve velmi povedené komiksové adaptaci. Bylo s tím určitě hodně práce, protože originální text je vyprávěním z deníkových zápisků, zatím co tady je děj uchopený víc na přímo. Všechno podstatné je ale na místě a to čím přesahuje běžné normy je rozhodně vizuální ztvárnění. Bess odolal komerčnímu pokušení knihu vybarvit, takže skvěle vynikne jeho perokresba a že je na co se koukat. Autor si libuje v nádherných rozmáchlých scenériích, které by samy za sebe vydaly na samostatné obrazy. Kniha je napěchovaná špičkově provedenými vizuálními orgiemi, které jen tak tak nechává vyznít už tak velký formát knihy. Děj krásně šlape a čtenář tak neví zda dřív podlehnout čtivosti gotické legendy, nebo s vytřeštěnými zraky zírat na plátno. Potud takřka geniální.

Jedinou ale podstatnou výtku mám technickému provedení knihy. Protože celá tahle nádhera je bohužel totálně zprasená nepovedenými scany z originálů. Ve vlasových linkách pera, zejména v závěru knihy, poznáte zrnité artefakty digitalizace a rozkostkované linky tam, kde by měl být čistý analogový tah pera. Hnus velebnosti a velké zklamání. O to větší v případě takhle graficky promakané knihy. Vina patrně nebude na straně Arga, protože jejich text nalitý do bublin je čistý a přesný, ale hádal bych, že patrně už na straně dodaných podkladů. Ostatně zahraniční vydání Bessova Draculy nevypadají o mnoho lépe. Škoda. Tohle přelomové dílo by si určitě zasloužilo větší péči.

Papírově by mi to mělo asi sedět, jsou to pěkně kreslené osmdesátky, není to žádný velký event. Problém je, že nemám moc rád FF a už vůbec ne v takhle netypické a temně prezentované pozici. Příběh je navíc naštíplý odbočkou do jiné série a přelomený v půli, takže bohužel. Slušná vizuální forma to nezachrání. Jediné co nelze knize upřít je, že se opravdu soustředí na postavu Sue, ale nevěřím, že by se v archivech nenašla nějaká lepší a klasičtější představovačka.

Líbilo se mi to až překvapivě. Juggernaut je můj oblíbený padouch už od dob Semicu a jeho potyčka z Thorem za tou Spidermanovskou vlastně ani moc nezaostává. A kupodivu se to moc nezhoršilo ani v hlavní sérii. Superhrdinské týmovky zejména mladých jsou mou noční můrou, ale tady mi všechno docela sedělo. Tým vedený agresivním psychopatem bez super schopností sdružující takovou běžnou hrdinskou klasiku (z nichž dvě jsou pěkné holky!), jež uzavírá charakter imbecilního hopíka, který ač úchylně, opravdu funguje docela vtipně. Charaktery v týmu jsou dostatečně jinaké a kromě akcí netráví čas jen povalováním se v privátním věžáku, ale občas i chodí do školy a řeší i jiné problémy než záchranu světa. Technicky jde sice o devadesátky, ale velmi rané a dozvuk osmdesátých let je tu jasně patrný. Kresba už je trochu odlišná, ale pokud odečtu příšerný inking prvních dvou sešitů Warriors, je jinak velmi precizní a hezká, stejně jako klasický dobový coloring. A dobře se to čte. Marvel měl rozhodně do deváté dekády nakročeno slušně. To, jak to nakonec skončilo už je věc jiná... 85%

Grafická novela v pravém slova smyslu. Příběh o stigmatech války, kolektivní vinně i prostém nepřijetí jinakého, byť je to něco, co vás může posunout, je tu perfektně vystihnut až v téměř filmové fazóně. Larcenet plně využívá možnosti komiksového média. Chápe, že bubliny nejsou nutnou podmínkou a plnohodnotně se dá vyprávět i obrazem, což podporuje geniální perokresbou, která je z části stylizovaná, z části reálná, ale vždy autentická a plně sloužící neopakovatelné atmosféře příběhu. Tu podtrhuje perfektní technické provedení celé knihy. Zahoďte už konečně Mause a salónním takykomiksákům ordinujte Brodecka, ať aspoň vidí, jak vypadá po všech stránkách špičková forma grafického vyprávění.

Platí vše, co již bylo mnou řečeno v rámci první knihy. Ale poměr vypleštěných tváří členů expedice a epických monumentálně klenutých obrazů tajemného horstva plného emzáků se tady úplně otočil, což způsobilo o proti první vcelku blábolivé knize o dost větší nadšení. I samotná předloha mi ve své druhé půli sedí přece jen více. 85%

Slušné. Zejména pokud to vztáhneme k tomu, jak moc za vlasy přitažená je schopnost Multiple Mana. Napsat na základě takový kraviny regulérní funkční detektivku mající spád, nápad, švih a nádavkem i rebelující atributy jež si z noirových klasik dělají srandu, je opravdu výzva. Davidovi se to povedlo a nádavkem ještě přihodil zábavnou vedlejší linii s velmi neklasickým záletem. A vlastně neurazil ani FF speciál s prvním výskytem. Je vidět krásný kontrast, kam se za tu dobu komiksy pohnuly. Paráda. Náhubek pro všechny co tvrdí, že nemohou číst superhrdinský komiks protože...

Mám velmi rád Lovecrafta, už méně jeho novelu V horách šílenství a mangu mám rád úplně nejméně. Tahle sice není ta na první pohled vyloženě typická, ale manga to je. Tanabe tu bojuje s asijským vzřením postav zdatně, ale jejich otravné hypnotické oči ho usvědčují z předstírání. Stejně tak děj je klasicky mangoidně detailní. Panely rozsekané na hromady tématických sekvencí, mraky redundantních kreseb ksichtů s vytřeštěnými zraky. Mohla to být s klidem jedna kniha. To v čem se mangoidní preciznost vyplácí jsou rozhodně velké atmosférické kresby, které vypadají úžasně. A upřímně, o atmosféru jde v případě Lovecrafta především. Stejně tak potěší i perfektní zobrazení příšerek, které je správně japonsky chapadlovitě úchylné. Takže nakonec s výhradami vlastně docela spokojenost. 70%

Kniha nedobrá velmi zajímavým způsobem. Vypadá to, jako kdyby si autor každý zvrat, nebo změnu prostředí vybral losem a celé to opatlal dementním patosem a slizkou aurou dobra. Přesto Vaughan nezapře svůj um a tak z něj občas vypadnou myšlenky, nebo vývody stojící za pozornost. Motivace hlavního padoucha, tvorba charakeru hlavního hrdiny a jeho citace z memoárů válečníků. Náhled do Scottovy duše zkrátka funguje. Příběh jako takový už méně. Ale mám Cyclopse rád a hlavní příběh je řemeslně dobře zpracovaný a i přes svou nablblost příjemně čtivý, takže se to na ten průměr nakonec vyšplhá. Pokud zavřu oko nad úplně zbytečným originem v závěru knihy.

Detektivní příběh o vyšetřování vraždy pomocí narkotik. Figurky jsou docela pěkně rozestavěné, je tu originální prostředí, futuristická stafáž v podobě robotů, a několik old school klasik, jako detektiv ve výslužbě s traumatem. Kresebně soudobý standard. Problémy vyvstávají hned po prvním tahu. Děj je rychlý. Až moc rychlý na to o co se autor pokouší. Tvůrci naprosto nic neříká časová osa, takže traumatizující události s klidem posouvají dvacet let na zpět navzdory tomu, že všem postavám v knize je tak kolem pětatřiceti, takže si předchozí děj musely prožít už někdy v sedmnácti. Hrdinovo znovunabytí schopností je mírně řečeno úplný blábol (mentální projekce, která ale ve finální scéně navzdory nehmotnosti přerovnává skříňku v jeho habitatu) a pak zdánlivé detaily, jako robot, který už od začátku nemá nohy a pohybuje se na podvozku (a ještě na to tvůrci v jiném případě upozorňují), aby na konci knihy vesele ťapal po dvou. Brutální náběh na vidle, jasně dokazující, že tvůrci už od začátku neměli vůbec tucha, jak svůj úžasně epický finální zvrat provedou a vařili z vody, což je u takhle krátké knihy fakt divný. Potud bych snad ještě udržel tři hvězdy, ale dodatečný příběh o tom jak hlavní hrdina přišel ke svému králíkovi (a zase...kterému je v době hlavního děje 30!let) mě totálně dorazil. To, že všichni roboti mluví v kapitálkovém písmu, kde A vypadá jako R a kniha tak vypadá jako plná překlepů, už je jen smutnou shnilkou na dortu.

Bohužel. Přijde mi to jak produkce nějakého hodně začínajícího autora komiksů a dost se divím, že taková věc vyšla v krátké edici Mighty Boys, kteří se kodexově pasovali na zachránce té jediné kvalitní komiksové četby v Čechách. A po slušných začátcích a dokonce výtečné Matce, nebo úžasných Ozvěnách to skutečně tak vypadalo. Teď se mi v kontextu Pošťáka a tohodle dárečku ale zdá, že ti proklínaní tupí čtenáři, kteří si tak tvrdošíjně nekupují jejich bezvadnou produkci ve větších než malých nákladech, ví co činí. Připravované Sea of Sorrow se mi ještě docela líbilo, takže na to se těším. Ale zbytek edičáku mě nadějí neplní. Škoda.

Nemám rád pokračování. Pro důvod stačí ověřit sestupný trend co do absolutního hodnocení i počtu hodnotících u drtivé většiny sérií v libovolné databázi. V nejlepší případě se autorům daří trend nastavený v prvních knihách udržet a přesně to je i případ Betelgeuse přímého pokračování Aldebaranu. Výzkum tajemného mimozemského tvora Mantrisy se tu přesouvá na jinou planetu a výchozí zápletka je připomenutím toho již řečeného. Tajemně ztracená kolonizační loď. Přeživší kolonisti žijící v něčem co připomíná diktaturu. Záhadou obestřená planeta i úžasné přírodní scenérie. Leovi se i přes význačné změny ve struktuře podařilo kompletně zopakovat atmosféru první knihy a přesto, že to zpočátku vypadá jako zbrusu nový příběh, časem ho velmi pěkně protne s osudy některých již existujících postav a vytvoří tak přímé pokračování, které si z předchůdce bere hodně, ale zároveň je něčím tak trochu jiným. Což by nebylo možné bez elegantní čistoty původní linky, kde spisovatel nevymýšlí kraviny, ale jde si za svým po pěkně nekolizní lince. Do téměř úplného konce se mi kniha zdála ve všech směrech přesahující svého předchůdce. Přesto nakonec zarazila až moc prefabrikovaným a striktně seklým koncem, který přišel k pobavenému smíchu nejen mně, ale i některým postavám v knize. Eh. No. Zatím to bylo fajn, ale jak už víme, autor pokračoval v cyklech dál a závěr tohoto naznačuje, že ty další by mohly být pěkná divočina. Jsem na rozpacích, jestli to chci. Ale když ono to tak krásně vypadá, tak dobře se to čte a celkově pěkně funguje. Leo je dobrej. Alespoň prozatím.

Strašná nuda. Četl jsem to asi rok a nemohl jsem se tím prokousat. Takže jsem se rozhodl zaseknout to po první knize, čili asi v půlce. Zkrátka to nejde. To co Danovi Černému funguje u Kňoura a Mníka, které neskonale miluju, tady ukázkově nefunguje. Iznougůd mi nepřipadá vtipný, není zdaleka tak roztomilý, jako Černého kočičáci a jeho příběhy nejsou tak úderné, protože jsou prostě na skečovitou humoresku dlouhé a sebrané do jedné knihy ještě mnohem delší. Mám rád humor a Mník, nebo Calvin jsou idolové. Ale tohle jsem fakt nedal. Na můj vkus moc infantilní s chybějícím přesahem. Prostě jen nekonečná, docela nablblá groteska.

Nadšení z první knihy pokračuje. Autor a výtvarník v jedné osobě sympaticky kluše v před a nenechává se zabrzdit ani odhalením dost nestandardní pointy, která sice čtenáře nevystřelí z bot, ale rozhodně jí neuhádne na první dobrou. Meze se nekladou ani v epickém souboji s finálním zlem, který je netradičně krátký, ale jak účinný. Super řež bez zbytečných plků. Autor do toho šlape dokonce tak vehementně, že stačí pěkně uzavřít celý dějový oblouk už v půlce knihy a tam bych ideálně vyhlásil konec, napařil max hodnocení a šel od válu. Leč bohužel nestalo se tak. Čeká nás tak ještě bonusový příběh z událostí po hlavním příběhu, který není špatný, ale už zbytečně nařeďuje to dobré a bůh ví co ještě přijde v budoucnu. Je fakt tak těžký napsat : sice jich teď půlka pomřela, tři zradili, jeden se zcvoknul, ale ty zbývající dva žili šťastně až do smrti? No ale když už se furt musíme k něčemu vracet, tak raději k Dolores než k Ekhu.

Nebudu lhát. Některé části a východiska knihy jsou povedené. Lemire umí se svými charaktery i jejich civilností pracovat dost zručně a vlastně ani ta premisa s vyvážením dobra a zla není tak úplně mimo. Přesto stále platí druhá část mého komentu k předchozí knize. Nemůžu se přenést přes fakt, že se Lemire poklonil žánru do až tak hlubokého předklonu, zatím co měl možnost jen zručně balancovat na hraně a vytvořit zcela nový civilní superhrdinský žargon. Z událostí na farmě se dalo vytěžit mnohem, mnohem víc. Takhle to jen tak letmo využil v některých spin-offech. Potenciál série v počátku byl ohromný, ale pak to padlo na držku. A úplně zbytečně. Lemire sice pokračuje dál, ale po téhle knize jsem nad ním zlomil hůl a už to dál nečtu. Už mu nevěřím.

Splněný sen. Ultimátní nástup Johna Buscemy do série, pulpové povídkové schema s příběhem typicky na jeden sešit v kompletu co má hafo stránek. Formálně tu není vůbec nic špatně. Pro barvy i provedení knihy platí přesně to samé co pro předchozí díly. A ten Big John...jako ty vole... Tohle je úplně boží. Jeho způsob kresby svalnatců, kteří nejsou napumpovaní z posilovny, ale přesto jsou hromotluci vyzařující sílu, jeho schopnost zachytit dynamiku pohybu a kočičí mrštnost ze všech možných úhlů perspektivy a uržet u toho fyzické proporce postav. Jeho půvabné křivky žen, úchvatná starobylá města i stvůry se slintajícím rozšklebenými držkami plnými zubů... Přitom ty obrázky nejsou nijak složité. Ve skutečnosti jsou vcelku komiksově úsporné. "Jen" řemeslně mistrně zvládnuté do posledního tahu. Podle máho názoru jde o jedinou validní conanovskou fasádu z níž studoval pro svoji roli i Arnold. A je s podivem, že se přes nekončící vlnu různě vypadajících adaptací pokusil na Buscemu navázat až letos De La Torre ve své práci pro Titan Comics (a docela zdařile i když to má trochu lízuté Kubertem).

Přes veškerou orgasmickost ovšem nemůžu knihu hodnotit naplno. Ač perfektně splňuje každý jediný mnou očekávaný aspekt, dáno dohromady je to prostě až moc příšerná kláda, která se čte opravdu těžko. Jako Buscema dobrý, ale je to pořád stejný Buscema na třista stranách a jeho genialita vám po dvou stovkách přijde už rutinní. Povídky dobrý, ale na tak jednoduché příběhy je to tuna textu, východiska jsou často podobná a mění se jen kulisy. Údernost je fajn. Ale bez většího epického oblouku a pojící nitě skončíte na konci knihy doslova ubití. Na tomhle Conanovi je zkrátka až moc vidět, že byl koncipovaný pro sešitové vydání a ve sborníku pro mě osobně docela překvapivě funguje o něco méně. Chce to pevnou vůli, disciplínu ve čtení a pomalejší dávkování. Inu jak se říká...měli bychom být opatrní na to co si přejeme. Mohlo by se to splnit.

Moc se mi to líbilo. Žoldnéř tu u ohně vypravuje tři příběhy ze svého putování propojené jedním ústředním tématem. Povídky fungují samostatně, jsou jasně ohraničené a nenaleznete tu nic z ostrých hran a nelícujících příběhových aspektů, které byly k vidění v předchozích knihách. Příběhy jsou navíc docela příjemně brutální a hlavně dobře, místy až vtipně, vypointované. Malba je na standardní úrovni série, čili TOP. Nebývale zajímavé jsou i bonusy, kde malíř dokumentuje svůj přechod z analogové na digitální tvorbu. V případě umělce takového kalibru a v jeho tehdejších 56-ti letech teda respekt. Hodně povedená kniha.

Tak tohle je přesně příběh podle mého gusta. Líbí se mi na něm mnoho věcí a o to víc mě mrzí těch několik nedorazů, které autoři napáchali. Nápad s městečkem Eden s hodně specifickými obyvateli i kontextem ochrany pod patronátem FBI je opravdu skvělý. Stejně jako většina ústředních, ale i vedlejších charakterů dávajících příslib velkých věcí. Které ale nepřijdou. Protože autoři se svými skvělými nápady, ani postavami naprosto neumí zacházet. Už dynamika celé knihy je podivná. Hlavní linie příběhu od prvních stránek letí tryskem aby po pěti, šesti kapitolách zapadla úplně do pozadí. Pak začne povídková výstelka, kde postupně poznáváme některé postavy z městečka, hlavní hrdina pomáhá řešit jejich problémy a ač jde o charaktery zajímavé a dalo by se s nimi hodně kouzlit, jsou ve skutečnosti ty příběhy i postavy jen plácnutí do vody. Autoři se zmůžou maximálně na jejich zavření do klece, či smíření se světem, aby je později mohli vytáhnout jako deux ex machinu. Pokud by kniha měla o deset sešitů méně, vůbec to patrně nepoznáte. Kolem dvacátého sešitu se hlavní linie zase rozjíždí a čtenář vybaven hrstkou nových detailů o Edenu, které se klidně daly vpašovat do hlavní linie, zírá na finální konfrontaci. Poprvé je tu použit prvek asynchronního vyprávění pomocí flash forwardu a vy si říkáte : proč až teď? Pokud to autoři zvládají, tak to mohli pro zvýšení zajímavosti zakomponovat už dávno. Finále je navíc lemované laciný východiskem v "nečekaném zvratu". Prostě dokonalá přehlídka populistických scenáristických triků, které designér příběhu tahá z klobouku, když se mu to zrovna hodí. Docela by tohle všechno napravil úplně poslední sešit, který by snad knihu důstojně uzavřel, kdyby ovšem zůstal opravdu poslední a autoři neměli svrbění tomu blbému projekci neschopnému čtenáři explicitně naservírovat naprosto standardní konec v tuplovaném dodatku (o tom, že pro jistotu přidali i celou novou sérii ani nemluvě). Co má tohle jako bejt za gamebook? To si mám jako vybrat, jestli chci happy nebo shitty end a když tak pro jistotu přestat číst dvě kapitoly před koncem? Ne tohle nekousnu. Buď svému čtenáři věřím, vím že je chytrej a dám mu volnost v otevřeném konci (a nevycpávám sérii deseti sešity vaty), nebo prostě napíšu co chci říct a jdu od válu. Což bude patrně ten problém, protože autoři nevěděli co chtějí říct (nebo na to neměli odvahu) a v okamžiku pravdy jen (s)prostě improvizovali. Škoda. Dát tomu čas a vzít trochu rozumy do hrsti (a třeba si přečíst něco od Brubakera, nebo Hilla aby viděli jak se tohle dělá), mohla to být fešná kniha. Takhle to bohužel degraduje do úrovně běžného konzumního komiksu.

Ohromné překvapení. Nejen pro povedený portrét tvůrčí cesty kultovního režiséra, ale i pro autorčinu bezprecedentní práci s komiksovým médiem. Při čtení jsem měl pocit, že koukám na Tarantinův film. Skvěle napsané dialogy jejichž informační hodnota a rozsah je právě tak akorát, aby se čtenář dozvěděl celkový rámec autorovy tvůrčí kariéry opentlené pikantními detaily "z natáčení". Stejnou měrou se ovšem vypráví i obrazem, takže na pozadí vyprávění o Quentinově angažmá ve videopůjčovně můžete studovat filmové hity na nichž tenkrát ujížděl. Autorka mění komiksové žánry ze stránky na stránku a střípky z Quentinova dětství podává jako komiksový strip, zatím co jednání z producenty se nesou v noirovém duchu. Reflektuje dobu i žánry filmů o nichž kreslí. Stejně jako v Tarantinových filmech tu najdete hromady chytře uchopených popkulturních referencí dobře doplňujících téma knihy. Celé to působí dojmem, že člověk milující komiksy skládá komiksovou poctu člověku milujícímu komiksy, který občas mezi jejich čtením napíše a natočí film v nezřídka komiksovém duchu. Pokud máte rádi Tarantina, nebo komiks, typicky ovšem obojí, tak tohle byste neměli minout.

Dojmy ze čtení jsou smíšené. Lobo s delfíny je vyloženě debilní, dvouaktovka o doprovodu karavany takovej normál, celkem slušný one shot kde Lobo balí holky a wtf záležitost s dinosaury, jejíž některé twisty jsem nepobral (což je u Loba poměrně překvapivé). Kresba jako vždy parádní, ale je tu cítit autorská křeč, kdy scénárista tropí psí kusy, které však ne úplně vždy fungují (viz. školení legend literatury ze psaní scénářů), aby do Loba mermomocí dostal nějaký šílený nápad. Dá se to číst a líbí se mi to víc než old school Lobové, ale bylo už líp. 60%

Hned z kraje řeknu, že druhá Conanova kniha je mezistupeň, který mi nesedl tolik jako první část zejména proto, že tu není tolik čistokrevného Howarda a víc se experimentuje. To ale neznamená, že by svazek nebyl prošpikovaný pozoruhodnými zajímavostmi. Hned první dva sešity s Elricem jsou vcelku legendární a odkazují se na ně mnohé Moorecockovy biografie a medailonky týkající se tohoto hrdiny. Pokud se zajímáte o fantasy, tak tohle asi potřebujete. I když mně osobně se tenhle crossover až tolik nelíbil. Pak tu najdeme povinnou a hojně reprodukovanou Dceru pána mrazu, kterou sice dělal Barry, ale vizuál je vcelku odlišný od toho co bylo v první knize. A není to úplná výjimka. Nevím jestli za to můžou jiní inkeři, nebo se Smith rozhodl experimentovat, ale jeho čistokresba se tu místy dost mění ve snahu o předbuscemovský detail. Zaujme i Roy Thomas, který tu ždíme z původních Howardových předloh co se dá a vytváří tak třeba úplně jiný kánon kolem Rudé Sonyi, jíž takhle autor v povídce Stín supa ale fakt nenapsal. Příběh dvou znepřátelených stran, které si navzájem kradou svého boha a neváhají kvůli tomu pálit i města mi přišel na Conanovské poměry dost plochý, ale oceňuji způsob, jaký Thomas propojuje jednotlivé epizodické části příběhu v jeden celek, který ač zpočátku nenápadný působí po dočtení poměrně epicky. V tomhle Roy býval opravdu mistr. No. A v posledních dvou sešitech přichází do záběru On. Big John. Rambo komiksu. A vy máte při čtení pocit, že něco začíná být kurefsky správně.

Nebylo to špatný a z těch oldskůlovějších Lobů to je asi nejlepší kniha, ale pořád to neni Lobo řady rokem 93 počínaje na které jsem zvyklý. Je tu pár fajn nápadů, hodně masení, sem tam černý humor s reinkarnací, nebo invazí do nebe. Ale Lobák je hlavně taky o kresbě a tahle původní ugčková mi prostě moc neštymuje. Pořád se nemůžu zbavit dojmu, že tihle Lobáci z raných devadesátek jsou spíš jen taková demoverze ke spanilé jízdě z půlky devadesátek. A to nejen graficky, ale i charakterově a tématicky. Ten vesmír i charaktery jsou později prostě líp ukotvený. 70%

Když říkám, že v modré už nechci x-tý díl Ekha a n-tý díl Okka, že chci místo nich něco jiného úplně stejně báječného, mám na mysli přesně věci jako je UCC Dolores. A vůbec nevadí, že je to konglomerát už známých motivů s původností rovné nule. Funguje to, skvěle se to čte a autoři se do toho nebojí říznout. Dobrodružný styl ostrova pokladů tu s klidem kombinují s hvězdnými válkami i americkou historií devatenáctého století. Najdete tu referenci na Dunu i Avatara a mytologie jejich světů v mnohém připomíná deskovku Spirit Island. A proč ne? Když se do knihy začtete na první stránce. Autoři svůj svět i dějovou linku odhalují postupně a ve skvělém rytmu, necintají a na jakýkoli flashback jim stačí jen jemné nahození děje a čtenář ví o co jde, protože tohle přece už zná odjinud. Ví jak to chodí. V půlce je mu jasný, že je půlka a že další pokračování se snad nutně chystat nemusí, pokud autorům nerupne v kouli. A všechno to samozřejmě krásně vypadá. Čili ano. Tohle je boží. Hlavně ať je to příště zase jiný. Ať to neni furt to samý.

Jedna z dalších Lobáckých klasik. Velký šéf se vydává po stopě podivného individua Bulíka, jehož hlava je štědře honorována na vývěsce odměn. Problém je, že po Bulíkovi nejde sám. Respektive, jde po něm snad úplně každý. Kniha oslní krásnou čistou dynamickou kresbou, bezva nápady (skalpování, nebo tankový střet jsou nezapomenutelné) a schopností udržet příběhovou nit přes čtyři sešity navzdory tomu, že jde v podstatě o kontinuální bitvu a ještě k tomu jí skvěle vypointovat. Velkej šéf v půlce devadesátek prostě hnětal. A nezklame ani v bitvě s ultrasprávňákem, nebo jako řidič kamionu. Možná ne jeho nejlepší kniha, ale furt je to klasa. Na to, jaká je to zběsilá volovina, je to překvapivě nadčasový držák.

Nejsem velkým fanouškem nové verze Duny. Zásadním způsobem mě neurazila a můžu s ní žít, ale přijde mi to na rozdíl od Lynchovy interpretace (byť ano, má své problémy), krapítek bezzubé. A stejně tak je to i s tímto produktem. Tahle kniha je prostě jen překreslení filmu do story boardů. Oproti kinematografické verzi tu necivíte dobu na různé panoramaticko éterické záběry, ale komiks zase nevypadá tak úchvatně jako Villeneuvův film. I když se k němu snaží přiblížit. Každopádně účel to asi splňuje. Nezbytnost to ovšem bude asi jen pro nekritické nadšence aktuální filmové verze.

Lobo masí masiče takřka stejného formátu. Lobo masí v márnici, což je obzvláště zábavné, protože než nastoupí na scénu, sleduje čtenář v podstatě jen výsledky jeho práce. A Lobo dělá osobního strážce Marleně. Tohle na rozdíl od úvodních dvou povídkových příběhů velikosti one shotu je sága na pokračování. Autor stejně jako třeba u Bulíka, nebo Sedmi zbytečných nepřestává překvapovat schopností narvat do takové pitomosti jako je Lobo příběh mající hlavu a patu. V absolutní hodnotě asi najdete lepší Lobovou knihu (kostěje), ale díky kulervoucí kresbě a pár fakt dokonalým nápadům, které člověka sundají ze židle (Erik Khunda, "zásun" po boji s gangem tlusťochů, romantický večer v Lobo režii, nebo geniální bezpečnostní prvky na Lobově motorce). A nepřijdete ani o zásadní odhalení, co je za černou dírou. Čili, bylo lépe, ale Lobo stále ano.

Člověk by si řekl, že za těch pětadvacet let (a půltunou načtených komiksů) od doby kdy tohle vycházelo v prvních číslech Crwe možná trochu dospěl a čtenářsky se vyvinul... Ani zgurvený hovno! Lobo je pořád velkej šéf a tenhle komiks hnětá jak sviň. Geniální kresba, geniální nápady, naběhlý kozy a naběhlý bicáky všude, bouchačky, motorky, chlast, crew a Šimon Španihel! S Lobem na věčné časy. Skvostná kolekce.

Hodnocení knihy je třeba rozdělit na dvě části. Úvodní povídka Dagon, kde je dobře snad úplně všechno od atmosféry přes rytmus vyprávění, výtečný nevšední coloring a vše završující nádherně čistou perokresbu, která je ve skvělé symbióze s barvami a je krásně čitelná i po obarvení stránek. Některé panely jsou tady v úrovni čistoty opravdu na úrovni Manninga. Stejně tak komiksové řemeslo i rozvržení panelů je tu ve své esenciálnosti nejklasičtější, jaké si lze představit a můžeme vést fundované dišputace o tom, zda se k tématu Lovecrafta hodí či nikoli. Ale těžko můžu jako fanoušek komiksového média vyčítat komiksu, že vypadá...ehm...jako komiks. Potud velmi dobré. Problém přichází po pár stranách v povídce Volání Cthulhu nesoucí stejné atributy jako Dagon, akorát je mnohem průměrněji nakreslená a o poznání méně povedeněji nabarvená. Jako by se s kvantitou vytratil kreslířův barevný cit a ztratila veškerá detailnost tahu perem. Pořád je vidět, že to kreslil někdo, kdo ví co dělá, ale výsledek je mnohem méně ohromující. Přesto jsem si jako fanoušek komiksového média i Lovecrafta knihu docela užil i když chápu, proč se Tanabeho knihy líbí více. 70%

Skupina "hrdinů" žijící své životy ve lži za ostnatým drátem východním bloku, se tu setkává s mimozemskou entitou, která je kupodivu nechce sežrat. Ale provede jim něco mnohem horšího. Ukáže jim pravdu. O nich samých i sobě navzájem. Nápad výborný, zpracování možná až příliš alternativní. Kresba i atmosféra je skvělá, ale autor toho moc nevysvětluje a čtenář musí mnohé pochytat přímo ze vzduchu. Přesto nakonec po čtvrthodinovém rozjímání po dočtení knihy ve finále dobrý dojem a spokojenost. Rozhodně zvláštní počin, který se vyplatí projít si v jediném čtení dvakrát. Mainstream nečekejte.

Třetí kniha Bonda je přesně mezi první a druhou. Je čtivá, dobře šlape, snaží se o zvraty a s novým kreslířem i vypadá trochu jinak. Ne líp, ale svěže odlišně. Dějově jde ovšem o příběh o záchraně světa, což mi ke špionážce až tak úplně nesedí. Četlo se to fajn, ale od Bonda čekám trochu něco jiného. 70%

O třídu lepší než první kniha. Zápletka je správně špionská, rozplétání má ten správný rytmus a záporák sympatické motivace. Násilí si sice Ellis podržel, ale kresba už nepůsobí tak prkenně. Je zajímavé, že si autor evidentně připravoval půdu pro tuhle část už od začátku předchozí knihy. Povedla se ale o poznání více.

Po úvodní knize rozestavující figurky na šachovnici se zdá, že ve dvojce začíná něco jako dějový oblouk. Stále tu dostáváme vhled do svébytně řešeného postapo světa, který ovládají rodiny mocných. Kromě toho se tu po střípcích skládá minulost hrdinky Forever a na plátno přibývají další postavy aspirující úhené kameny zápletky. Série se rozhodně vyvíjí zajímavě. Jen kdyby to chodilo po větších kusech než pouhých pěti sešitech. Jen se člověk začte a je konec.

Nejsem velkým fanouškem původní Vrány, ale tohle se mi líbilo. Tří sešitová vyvražďovačka, která s sebou nese premisu původní knihy ve zcela jiných, možná ještě závažnějších kulisách. Obsahově je to vlastně povídka o pomstě vyprávěná v pěkném rytmu šikovným kreslířem, který se na ní doopravdy vyřádil. Slušné. Takový Joe Hill s Rodriguezem by to nezvládli líp.

Dvojka mi sedla o poznání víc než první kniha. Dredda beru jako pulp, k němuž lépe pasují spíš kradší úderné povídky, než dlouhý přes půl knihy se táhnoucí epicky monumentálně klenutý soubor povídek na pokračování, jaký byl v první knize. Druhý pozitivní aspekt je tu dokonale vyleštěná kresba, jež není ojedinělá a i přes plejádu kreslířů se TOP kvalita táhne celou knihou. Díky tomu, že je kniha nebarvená, krásná čistota perokreseb mnohem víc vynikne. Tématicky je kniha pestrá. Soudce Dreadd bojuje se zločinem, se zmutovanými pavouky, samotnou smrtí i výrobcem bonbónů. Zkrátka klasika jak má být. Dredd byl pro mě v crewním slabikáři po Lobovi vždycky ta dvojka, ale díky této knize jsem trochu pozměnil názor.

Nebylo to vyloženě špatný. Ale nebylo to ani moc dobrý. Příběhově i kresebně je to prkenné. A vlastně to moc Bonda ani nepřipomíná. Kromě toho, že hlavní hrdina má malou pistolku a je agent. Oproti Bondovi je tohle vcelku dost krvavé a temmné, hlavní hrdina je sice namachrovaný, ale bez glancu. Nebýt to značkové, tak je to vcelku rutinní, ničím nevybočující řezničina, kterých Image, nebo Dynamite produkují stohy. Pokud chcete dobrou špionážku, přečtěte si raději Velvet.

Solomona mám rád a tady bych odpustil i nepůvodní příběh, který je sice jen na motivy, ale ve finále vlastně funguje stejně dobře, jako jakákoli jiná Kaneovka. Problém je ve zpracování. Svéráznou moderní kresbu bych ještě kousnul, ale ne už pocit, že příběh není do komiksu dobře zpracovaný. Čtení nebylo hladké a občas jsem při něm plaval v ději, sem tam nebylo zřejmé co je přítomnost a co flashbacky. Motivace jednotlivých postav byly dost zastřené. Jako celek to zapadlo, ale úplně fluentní čtení to teda nebylo. Škoda, líp to nakreslit a líp zkomiksovat, byla by to pěkná kniha.

Já tam chodím rád. Vždycky si při mnohaminutovém čekání na objednanou knihu prohlížím raně devadesátkový fotky Van Damma a Ramba na dveřích a kromě z nově nabyté knihy mám vždycky i radost, že mě neroztrhal ten pes. Když tak koukám na ty krabice venku, vždycky toužím více poznat procesní know how této firmy. Oni nepochybně přišli na něco o čem se většině docentům procesního řízení ani nezdá.

damacon, geek-woman : nemůžu potvrdit. Do CC už od dob calibre v té pasáži chodím vcelku pravidleně. S Dortem se sem tam bavím a vždycky byl v pohodě. Byť ano, je to srdcař a někdy se i sám vyhecuje k plamenějšímu projevu, kde šetří diplomacií, ale že by byl agresivní, tenkrát nebo dnes jsem nikdy nepozoroval. A zbytek jejích týmu je vyloženě medovej. Maj tam bezva mladší a starší holčinu a Trojan je už z definice ultra slušnej a občas mi vydal komiksy i po zavíračce. Sice se mi moc nelíbí ta jejich slevová politika co tě k nim náhne na přímo, ale chodím k nim vlastně rád a dělal jsem to dřív, než s tím začali. A to nemám ani jednu kolosálku :-)

Gmork, Walome : " "Co nastane, až i z této" společnosti fanoušků "začnou lidi odpadat" - přestanou vydávat kolosálky, to je velice jednoduchý :D " - nebo zvednou cenu?

walome : Zaútočili jste masivní letákovou kampaní? :-)) To v devadesátkách platilo za dobrý vtip. Dnes asi fakt smutná realita. Občas čtu i komiksy bez obrázků, většinou fantastiku a ty stesky i náklady jsou tam dost podobný jako v případě komiksu. Myslel jsem, že třeba kriminálky, který vůbec nečtu tu jedou ve velkém, když to běží každý den v televizi. Kupodivu mi Pavlovský s Kopřivou ve svém podcastu vysvětlili, že i to je okrajovka. Když to vezmu úplně mimo, tak svaz sportu kterému se věnuju má 1800 registrovaných členů. Tak nevím jestli jsem taková okrajovka, nebo je v tomhle státě fakt jen patnáct set lidí, kteří jsou ochotní se pro něco nadchnout a věnovat se tomu.

walome : No jo no. V podstatě máš pravdu. Znám pár knihkupců a nemám pocit, že by se topili v penězích. Jednoho vydavatele, který je na tom trochu líp, zvlášť když má ještě nějaký svůj prodejní kanál. A jednoho špeditéra, co vozí knihy, který na tom z nich je zdaleka nejlépe. Taky jsem byl nedávno snad po pěti letech v prázdném Luxoru po strop narvaném knihami a není mi vlastně úplně jasný z čeho tenhle moloch platí. Ale maj tam toho fakt hodně. Pokud chce člověk "nějaký komiks", tak tam rozhodně pochodí. Je možný, že už se dneska čtenáři oslovujou jinak, než v dobách průrazu BBartu, kdy ještě bylo zvykem nakupovat spíš osobně než s apkou v plechové krabici. Stejně mi však přijde, že model defakto předplatného pro úzkou skupinu lidí nikam moc nevede a jsem rád za každý luxor a dobrovského, kde jsou i nějací jiní lidé než prodavači. Jiný způsob jak natáhnout nové nepolíbené fanoušky z ulice mě nenapadá.

soulbringer : já to chápu, že si taky snaží vydělat. Jen se snažím ukázat i druhou stranu mince. Model typu CC/MB může fungovat už na vybudované komunitě (ne že by i oni k tomu budování nepřispěli, abych byl úplně fér), kterou je ale potřeba průběžně rozšiřovat, protože lidi časem odpadávají. A jak jinak se k nim dostat než skrze massmarketová knihkupectví? Ti opravdu velcí vydavatelé si to uvědomují a proto se je minimálně aspoň nesnaží bojkotovat. I když jsou samozřejmě taky rádi, když u nich nakupujem na přímo.

Ještě si dobře pamatuju dobu na přelomu tisíciletí, když jsme všichni kupovali všechno i když komiksy byly nesrovnatelně dražší než dnes. Mohli jsme si to dovolit. Prostě toho vycházelo tak strašně málo. Dneska je ráj. A ten průlom nastal právě v době, kdy se toho chytli větší vydavatelství typu BBartu a procpali to právě do Luxoru. Proto mi plivání na něj přijde trochu hmm... nemoudré. Vděčíme jim i Luxoru.

Tady ale nejde o to, jestli do Luxoru chodíte teď. Ale kam jste šli, když jste si chtěli koupit svoje první komiksy. Pokud jste to pálili rovnou do Čáslavský, nebo Krakatitu, tak klidně hoďte kamenem. O těch podomních srandistech ani nemluvě.

Jako CC/MB super. Ale zkoušeli jste se na to třeba podívat z druhý strany? Třeba ta úžasná cena co máte ve slavíkový není o 40% menší (ta zvláštní shoda s distribucí, co?). Mohlo by to být i tak, že cena je to normální, ale když si jdete pro knihu do Luxoru, tak vám prostě Dort cynicky naúčtuje úhradu distribuce. Takže co? Gift, nebo punishment? Ten druhej kašpar co pořád všude pláče, že se mu nic neprodává a do půl roku má všechno vyprodaný snad ani nestojí za zmínku.

Jako fajn. Pro přiživování skupinky nás pár stovek bláznů asi dobrý. Ale pro komiks jako žánr to neřeší vůbec nic. Kdyby to takhle dělali všichni, tak za chvíli nebude co číst. Čest těm co chodí s kůží na trh (do Luxoru) a trochu se snaží o rozvoj toho média. => řekl a odešel středem nakupovat nemainstreamový komiks do speciálky :-)

faster86 : no jasně. Takhle to bylo i stěmi omnibusy, to šlo taky v bundlech. Rozhodně si nestěžuju, byla to úžasná Brubaker jízda. Jen se prostě může stát, že se na malém českém vyšťaví i tak silný vydavatel, jako je BBart. Ale věřím, že když se tomu dá čas, tak se z toho oklepou. Holt jsme si to už vybrali v minulých letech a teď je čas trochu zvolnit.

peterxpeter : byl tam útlum, někdy po jejich omnibusovém období zhruba před deseti lety, kdy se zařezávaly rozjeté série dvě knihy před koncem a spousta knih se vyprodávala v LK. Časem se z toho nějak dostali.To s jakou kadencí v poslednich letech chrlili Brubakera mi právě to období dost připomínalo, stejně jako to současné mlčení poté. Takže věřím, že když dostanou čas se nadechnout, budou zase v pohodě.

Taky to mohutně promujou. Zdá se že tyhle starý desky táhnou. Nedávno jsem šel kolem torza Bontonu a měl pocit, že se propadl v čase o dvacet pět járů. Plakáty Kladiva, Apage Satanas a nezbytných Karlů Svobody a Goťáka. Některý věci chcípaj fakt pomalu.

A některý bohužel dost rychle. Devona žeru ale ty poslední PW jsem nějak nebyl schopnej doposlouchat do konce. Strašně želím toho, že nechal vyhnít The Shadow Theory. Se Scottem a menším Gildenlowem měli tenkrát měli našlápnuto fakt skvěle. Docela často si pouštím demo, který mi tenkrát posílal přes nějaký diskusní fórum ještě ještě před vydáním Behind The Black Veil. A je to asi to nejlepší co kdy udělal. A to tam není ani flétna ani metal. Neskutečně talentovanej hudebník, kterej trestuhdoně skoro netvoří.

Mr.Plysh : jestli jsi kódoval crew.cz, tak bys mohl zjednat opravu kaskádových stylů v hlavičce stránky za něco více browser kompatibilního. Na linuxu se mi ve firefoxu menu netrefuje do toho černého podkladu a bílá písmena Připravujeme, Vydali jsme...atd včetně oddělovacích čar se zobrazují přes ikonky facebooku. Je to tam už roky a irituje mě, že to zatím nikdo nereportoval. Firefox ve Windows to patrně zobrazuje správně.

Řekl bych že tentokrát si překupníci moc nepomohli. Věci od Unikornu se prodávaly už někdy v roce 2005 v LK a bylo tam toho stohy po desetikoruně. Leželo to tam roky. Jestli toho ještě po dvou dekádách teď někdo uvolnil půl stohu na překup, tak to maj chlapci co prodávat tak do roku 2050.

Ta parafráze na Semicovské sešity je pořád brutálně funkční. I po třiceti letech mi srdce poskočí, jen o to poprvé zavadím pohledem. Jako když svého času PNSka vždycky naskladnila nového Spideyho, Conana, nebo Fantoma. Od Tera je to sprostá sázka na nejnižší komiksové pudy :-)

Zack, SomeOne : zdá se že to původně bylo dobře. Zmátl mě počet stran toho "sešitu", který zabírá půlku knihy, ale je to opravdu asi jeden jediný sešit. Omlouvám se za zmatení.

james89 : :-)) No to se ti nezdá. Ty se tam prodávaly právě proto aby se z trhu vytratily. A můžeš si být jistý, že vydavatelé setsakra dobře vědí co v levných knihách skončilo, takže dotisk čekej u většiny titulů nejdříve nikdy.

SlouzimStarymPsum zdá se antikvariátům rozumí, kampak na něj...neprojde žádná levota

Ne. Není možná...někoho konečně po dvou dekádách napadlo znovu přeložit a vydat Simmonsův Enydmion... Hlavně nikam nechvátat. Do důchodu času dost... Jak tak koukám na ten argo edičák, tak tohle bude drahý léto...

Matio : Tohle mám pocit, že jsem někde četl...nevydával tyhle Conany Petřík v komiksových legendách? Pamatuju si, že žádnej hit to teda nebyl, prodejní ani čtenářskej.

U Boga šlo opravdu jen o to opravený G. Ale kdo stihl koupit neopravenou verzi, má sběratelskou raritku... Fryi, že se nestydíš takhle žebrat, vidím Loba, tak naběhnu do čáslavský, ne... ? :-)

Fimi : hm, Marvel asi ne. Tam byla tehdy (jako by to bylo včera) kauza kolem Zázraků, ještě když CC fungovalo pod jménem Calibre. Vydavatelství tenkrát zmástrovalo původní podklady a když to viděl Marvel ve schvalovačce, chtěl po nich ať jim ty podklady pošlou. Oni jim to ale nechtěli jen tak dát, ale chtěli to odprodat zpátky. Asi se nedohodli, protože od tý doby byl pohádky marvelu konec. Ne že by to nějak vadilo...

Tahle povídková sbírka bude doslova jedna píseň :

http://www.blabbermouth.net/news/megadeth-teams-up-with-heavy-metal-magazine-for-death-by-design-35th-anniversary-graphic-novel/

Tak to je fajn, že si rozumíme.

Fimi : v pohodě, já chápu tvůj dnešní úhel pohledu. Když Buchal oznámil, že to bude vydávat, taky mi to přišlo deset let po novém miléniu jako zcestný. Jen jsem chtěl ukázat, že komiksy se nějak vyvíjí a že tohle jako evoluční mezistupěň mělo svojí váhu. Je fakt, že dneska se k tomu už taky nevracim.

Walome : jasně, pro člověka kterej komiksy nějakou dobu sleduje, má načteno a jde napříč mezi žánry, tak kouká spíš dopředu. Ale když jsi relativně nováček a líbí se ti třeby ty Skalpy, tak hledáš přirozeně něco podobnýho a ten Hitman by tě třeba mohl uspokojit. Je sice krásný, že toho vychází mraky, ale to ještě neznamená, že všichni čtou všechno a baví je to. Já Skalpy žeru, ale je mi jasný že bude trvat možná dalších dvacet let, než přijde něco podobně kvalitního. Proto nevidím nic špatnýho na tom pohrabat se trochu v minulosti. Podle mě je dobře, že lidi Hitmana díky tý akci zkouší. Ta série si zaslouží být čtená.

Fimi : no ono je to relativní. Ne všechno přežije. Říkáš hnůj.... A já ti řeknu, že když se někdy kolem roku 1991 v PNSkách objevila Stezka (tehdy tuším čerstvě pokrácená o přízvisko pionýrů) s predátorem rozkročeným nad zmláceným Shafferem na obálce, tak to byla vedle čtyřlístku a začínajícího Médi pusíka PECKA na kterou se stály fronty. A to vyšlo jen asi prvních dvacet stránek v utlradebilním překladu, kterej občas ani neseděl do bublin. O tom bílým hnoji, kterýho ses tak s odporem zbavil jsme si mohli nechat jen zdát.

Co se týče Hitmana, ano je to letitá klasika, ale nějaký Walomeho rozumy bych nebral vůbec vážně. Svojí kvalitu to má narozdíl od jiných Ennisovek (a třeba i toho predátora) i s odstupem času a je to bezezbytku čitelné i dneska. Užij si že máš možnost přístupu ke kvalitní ucelené sérii za takhle malou cenu. Ono v tom roce 2004, když jsme to původně kupovali, byly ty čtyři stovky co to stálo taky trochu jiný čtyři stovky než dnes...

Ale tady se nebavíme o stovkách ani desítkách prodaných komiksů. Bavíme se o kusech vydražených fanšmejrky a sběrateli. Sběratelé jsou lidi padlí na hlavu, kteří většinou ty komisky ani nevyndavaj z igelitu, natož aby je četli. Těm je nějaká kvalita příběhu úplně šumák... Kvalita (která je navíc v našem případě silně subjektivní) rozhodně neodráží cenu. Tu odráží jen pocit lidí, že to tu cenu má, nebo bude mít. Pro sběratele je mnohem víc než obsah důležitější, pocit že on to MÁ a aby se to blejskalo a lícovalo to v knihovně. Opět tedy přihrávám Kapisovi. Osobně jsem po roce 2000 v LK koupil mraky knížek za 29kč, který dřív byly všude a dnes se dnes draží za pět set, tisíc korun... Je to JEN o nákladu a možnosti dotisku. A já vsadím levý varle, že dotisk omnibusů nebude.

Cenu určuje množství. A jelikož jsem si jist, že dotisk černobílýho Sandmana, ale třeba i černobílého Kůstka, nebo vázaných MDEK jen tak nebude, je to velmi vhodný překupní artikl.

Walome : promiň, nechtěl jsem se ti smát, baví mě to obecně. Přehlídnu že sugestivně navádíš admina na můj ban negativně pasivní formou výpovědi (neptej se co to je, právě jsem to vymyslel abych vypadal chytřejší). Možná se směju jen svý blbosti a vy ještě víte o čem se bavíte. Ale já se už fakt ztratil.

Ty jo, já se v tý debatě nějak ztrácím.

Zdá se mi to, nebo se tady politicky neuvědomělý xenofob se sklonem k šikaně mladších Kapis snaží volat po svobodě slova, zatím co politicky korektní, globální mládežník Fry pro něhož všechny názory mají stejnou váhu tady volá po zavedení cenzurního lynče? Hoši, nezdá se vám, že prostředky které vyžadujete jsou trochu proti názorovým proudům k nimž se vzájemně přiřazujete? :-)

Korunu všemu nasazuje dokonale nestranný Walome, který všem na plnou pusu tvrdí, že nic netvrdí a že vlastně o nic nejde :-D Fakt dokonalá diskuse. Možná že Zack má nakonec pravdu :-)

Jestli můžu trochu poradit, celkem se nám pro srazy osvědčilo http://doodle.com/

Zack : Jasně. Je to tvé svrchované právo. Tak uvidíme, jsem celkem zvědav jak to bude fungovat v praxi. Možná si z toho něco ukradnu pro sebe, když to bude dobrý.

Fry : Trochu nerozumím co znamená ohrožovat svým názorem (ale zní to fakt ftipně) :-) Já patrně ohrožuji někoho svým názorem v každém komentáři, pokud si ho někdo svévolně přečte a nechá se jím dobrovolně ohrozit :-) Jestli myslíš takový to "můj názor je nej a všichni kdo nesouhlasí jsou blbové" (a to tisíckrát opakováno), tak to je skutečně problém, zvlášť když se takových lidí sejde víc a utvrzujou se v tom. Ale to se tu myslím neděje, nebo jsem si toho nevšiml. Občas sem tam nějaký exces, jsme přece jen na internetu. I já sám tu určitě párkrát prudil. Ale pořád žiju v domnění, že je to tu celkem zdravý. Osobně pravda některý lidi a jejich postoje nemám moc rád, ale naučil jsem se je tolerovat a trochu i respektovat. Holt tisíc lidí, tisíc chutí.

Zack : chápu. Je otázka jestli tohle může jedinec subjektivně nějak spravedlivě rozsoudit. Osobně jsem tuhle otázku řešil na jiném webu, kde sedím na tvé sesli a rozhodl jsem se pro naprosto minimální vměšování. Konkrétně Kapise tam mám taky a nikdy jsem mu nemazal jediný příspěvek, byť občas šla diskuse hodně mimo topic. Pokud už bych se k tomu rozhodl, asi bych mu dal bez další následné diskuse echo proč jsem se k tomu rozhodl. Za sebe můžu říct, že se mi tvůj liberální a rozumný přístup doteď líbil, tak věřím, že to vymyslíš nějak chytře.

Fry : Walome má podle mě v tomhle pravdu i když je to možná trochu jinak než to on myslí, lidi to fakt umí i sami a brát do ruky bič málokdy něco vyřeší. Cenzura není nikdy správný řešení. Koncepčnní řešení je jedině systematická výchova. Podle mě je současná situace a úzkoprofilových webech docela fajn díky nástupu facebooku kam se odlili ti největší křiklouni a na žánrově zeměřené stránky chodí už povětšinou jen skuteční fandové. To bahno co bylo po celém internetu v první dekádě už dneska notně prořídlo. Bylo fakt o dost hůř.

Draco : řekla největší místní trolice...:-) Ale v podstatě souhlasím, že tady snad diskusní osvěta a umírňování není až tak potřeba. Spíš si říkám, jestli je to problém jen komiksových diskusí a jestli to vůbec můžeme v tak malé ohrádce vyřešit. Jestli ty jevy náhodou nejsou hlubší společenský problém. Ale zase na druhou stranu komiks je součástí společnosti, tak proč nezačít před vlastním prahem...?

Hm. No jak to vidím já, tak problém není ani tak v tom co si o Plutoně myslí nějakej společek pár stovek aktivních komiksových fandů, kteří Plutonu znají a z nichž zlomek jich hodnotí tady a i kdyby si to nakrásně koupili všichni, tak to sotva spasí. Ale je to o tom jak oslovit lidi, kteří o Plutoně a Lemirovi ani nějakém komiksu v životě neslyšeli, aby si jí koupili. Protože fandů je pár stovek, kdežto těch ostatních je pár miliónů. Podle mě je to to samé jako vždycky. Plutona se zkrátka nechytla. A jasný recept na to co se chytne neexistuje.

Zack : dělat sám je neumím, proto rád podpořím lidi, kteří to umí. Ale musím nějak zjistit, které za to stojí... Tady bych tu diskusi s dovolením utnul, protože podobných už bylo a stejně se to ještě nikdy nevyřešilo. Mysli si co chceš, já stejně budu konat jak uznám za vhodné. Je celkem jasné, že se nedomluvíme a jen zbytečně budeme generovat další nesmyslný bajty do databáze.

Zack : Tímhle si mi nahrál na smeč. Protože já do hospod už skoro nechodím z důvodu, že v 80% případů tam hnusně vařej a mám pocit, že za svoje peníze nedostávám tu přidanou hodnotu, kterou bych čekal. Pokud vezmu tu samou cifru a udělám si jídlo doma sám, dosáhnu skoro vždycky lepšího výsledku. Komiksový trh má v mém případě jedinou šanci. Buď to bude fungovat tak jak to vyhovuje mně. A nebo se toho vůbec nebudu účastnit a nezaplatím ani to co mi chutnalo. A při přehledu mých komentářů tady v databázi je jasný, že mi chutná fakt nadprůměrně. Vzhledem k tomu, že všechno cvakám za svý a většinou těsně po vydání.

Gmork : tak, tak. Pamatuju si, že když jsem tohle vysvětloval Scarfaceovi, tak docela ztuhnul co jsem to za prašivýho zloděje, kterej to ještě do očí přiznává :-) Ale je pravda, že nebejt možností, který jsou dnes a nemít možnost si předečíst některý věci dopředu, tak bych v tý záplavě (hlavně tedy té zahraniční, česká je už odfiltrovaná) nečetl raději asi nic. Riziko šitu je obrovské. Ale i tak toho koupím mraky jak v cz, tak i dost v en. Věšinou to pak vypadá tak, že jednou za čas napochoduju do krámu vydavatelství a jen ukazuju prstem. Nejvíc mě baví nákupy v CC, kde mi ta paní vždycky přeje ať se mi kniha líbí :-) - ano líbila se mi. Proto jsem tady. Na druhou stranu, toho vychází opravdu spousta pěknýho a když mi na stacku čeká 10 knih s potenciálem 100%, proč se zabejvat osmičkovou záležitostí?

Fimi : Doctor Star je velmi dobrý. Skoro bych řekl to nejlepší co pod BH hlavičkou zatím vzniklo.

Fimi : Jo. Řekl bych že ten Outcast už zase tolik ne, ale WD je prostě objektivně hit. Já mám třeba rád Willinghama, ale vůbec mu nevyčítám, že po Fables defakto zmizel, protože co by taky ještě psal lepšího, že? Proto říkám : nevydávejte samý Ennise, Aarony, Morrisony, Jodorowský...navydávejte ani celou produkci vydavatelství Image, Vertiga ani Longshot Comics. Vydávejte prostě "jen" dobrý knížky.

A co je dobrý určím samozřejmě já :-)

Opět nědokážu odpovědět. Některé knihy od Aarona, něco od Ennise MAX (bez max nic). Remendera neznám. - Nevim, neřeším, neměřím knihy, nelícuju je v polici ani nesbírám komplet jediného autora protože to je statisticky vždycky cesta do pekla. Prostě se snažím vytipovat a přečíst to nejlepší. I tak toho vychází tolik pěknýho co zaručeně minu.

Fimi : není to jasný? Celý filmový Avangers a všechno kolem nich jsou okopírovaný Ultimates. Většina laický veřejnosti si myslí, že Fury je černoch. Řekni jim, že je běloch a že ho v devadesátkách hrál David Hasselhoff a všichni kinoznalci Marvelu tě pošlou rovnou do blázince... Ano. Old Man Logan jedinej ne. Jeho nejkvalitnější věc naprosto klasicky unikla pozornosti Hollywoodu :-)

Jinak teda k tý bandě...ono se to líp soudí zpětně. Sám si řekni, jestli by sis ty knížky přečetl ještě jednou. Ennis byl věrozvěst a přišel s něčím fakt novým. Ale chtěl to novátorský drsňáctví trumfnout ještě větším drsňáctvím a už mu z toho vyšel paskvil. Pak se ještě celkem chytil v těch svých válečných komiksech, ale to už nemá tak silnej záběr. Ani Crossed nebylo nic moc. Kirkman ukázal že to jde dělat mnohem zajímaveji.

Fimi : já chtěl říct spíš to, že nejde absolutně paušalizovat. Uznávám Moorovu svrchovanost, ale jeho aktuální věci jsou neprosto nečitelný. Preacher a Hitman byly v době devadesátkovýho marastu komiksovým zjevením, který defakto nadefinovalo podobu komiksu v další dekádě. Ale Banda už byla slepá ulička, kde si jen nějakej pomatenec vylejval svoje komplexy z byznisu, který ho proslavil. Na Millarový práci zase stojí celej filmovej vesmír Marvelu, z jehož úspěchu tyje celá komiksová scéna. I ta, která se ráda považuje za nezávislou. Moc si ho vážím, ale z jeho Empress jsem dal asi dva sešity. Jeho nový věci mě vůbec nebaví. Aaron má super Skalpy a perfektní první knihu Southern Bastards, ale třeba takový Goddamned jsem vůbec nekousnul. Každý má holt svůj vrchol a nejde jednoduše říct kdo je lepší.

Fimi : Oba :-) Ennis v devadesátkách a Millar po miléniu. Po roce 2010 Lemire :-)

Fimi : to víš holt, někdo to má na čtení, někdo je šmelinář :-) Ne vážně, vím jak to myslíš. Knížky v angličtině se v čechách velmi špatně prodávají dál, to je prostě realita. I když jí moc nechápu.

uff : 30 knížek? To se snad ani nedá....navíc ono to není zase tak provázaný za posledních 10, 12 knih se vlastně nic zvláštního nestalo... Ale je to návykový.

Fry : překlad Plata, redakce Hokr, korektury Gotfrid, DTP Lelita, Kočí. Jaktože to už nemáš? Zrovna tahle kniha je po delší době opravdu bohová, jsem z ní hodně nadšený.

Killingjoke : rozumím, no i já mám právě na Brubakerovi nejraději to, že moc neplácá. Promyslí příběh, řekne ho a jde na další, většinou úplně jinej. Což teda s tím návratem k již vyřčenému trochu ztrácí na přitažlivosti, ale co se dá dělat. Věřím, že to zvládne dobře. KobK určitě dojeď, ta druhá půlka je řekl bych lepší než první.

Killingjoke : fajn zpráva, ale přiznám se, že po tom co jsem dočetl Junkies, který je taky v podstatě trochu jinak technicky zpracovaný Criminal s dosud neznámými postavami, tak bych se spíš bez dalších dílů obešel. Už ty dvě doplňovačky Savage Sword a Kung-fu byly jen..."takovej normální kriminál". Junkies mi přišlo sice fajn, ale vyloženě šablonovitý. Navíc pointa na kterou vede je do poslední stránky naprosto neuhodnutelná. Nový Criminal bude určitě dobrý, ale stejný jako to, co už známe. Brubakera obdivuju hlavně proto, že pokaždý přišel s něčím novým a mezi sériema Criminal, Fatale, Velvet, Fade Out i KoB jsou diametrální rozdíly....proto bych raději něco novýho co ještě neznáme... Třeba středověký drama, divokej západ, starej Egypt, nebo tak něco.... Viděl jsi třeba někdy noir z džungle postavenej na základech Rice Burroughse? Já taky ne. A proto by ho měl Ed napsat. Byl by byl můj splněný sen. Criminal už znám :-)

Hawwwran : vyráží to dech. Takovýhle použití knižních artefaktů mě nikdy nenapadlo. Já si na zeď trapně zpátečnicky kupuju originální obrazy :-) Jo, máš to moc hezký.

Radim : Já to četl. Jak původní Carthago, tak i Carthago Adventures. První je homogenní příběh o prehistorickém žralokovi, adventures je několik různých příběhů kde kryptozoolog pátrá po dalších příšerkách. Líbilo se mi obojí. Christophe Bec je můj oblíbený řemeslník a i když si nemyslím, že jeho tajemné příběhy na hranici horroru, které nejvíc asi odpovídají modernějším Aktům X, patří mezi špičku v komiksové literatuře (možná kromě sper skvělého Pandemonia), vždycky si jeho knihy neskutečně užiju. Chtěl jsem už před děkolika lety na fóru Crwe, aby to zvážili, ale byl jsem Gmorkem utřen, že to jsou horory a to že se rozhodně neprodá a nikoho (jeho) to nezajímá. No. Tak asi jo. Já si to kupuju všechno. Je to bezva.

Fimi : mrkni na to. Je to podobný divnopříběh na hranici fantasy a horrou jako ptávě Zámek a klíč. Líbila se mi i psaná předloha a komiks se jí podle mého soudu zcela vyrovná.

Draco, Walome : nerad držím basu s váma dvěma extrémistama, ale Craig Russell je vážně dost strašnej. Jak vidím někde jeho jméno, okamžitě odcházím i když tohle by mě zrovna tématicky docela zajímalo...škoda.