Pocity z knihy jsou dost ambivalentní. Chápu že jde o memoár, ale stejně se mi zdá kniha až moc roztříštěná a bez nějakého konkrétního rámce. Spíš jako takový nahodilý deník, který ale nepřináší kompletní informace. Něco přece, ale na to že jde o tak specifickou zemi ve specifické době mi to přijde málo. Nemůžu se ubránit že z toho šlo i skrze aktivitu autora vykřesat víc. Druhá věc a za to autor nemůže, je odkrytí fungování různých neziskovek v kontextu despotických režimů. Uf. Blivno. Třetí hřebíček je strašně karikaturní kresba dělající z vážného tématu něco jako cartoonovou grotesku, čemuž rozhodně nejsem fanouškem. Snad zajímavý projekt, který ve čtenáři možná i něco zanechá a kterému spíš raději lámu vaz.

Po výhybce v předchozí knize, která akcentovala spíš origin hlavní postavy a rozjížděla další dějovou linii, se autoři vrací k dějovému oblouku nakousnutém v úvodu příběhu. Rozkrývá se tu vyšší hra, fungování úplné smetánky hlavních rodin i hierarchie jejich spojenectví. To všechno na pozadí propletence osudů ústředních charakterů. A je to jízda. Intriky a v nich vetkaní lazarové určitě táhnou víc než osudy ztracenců v moři chamradi. Nevím proč jsem si myslel, že tahle série bude otázkou několika knih. Opak je pravdou. Po tom co se ukázalo v první trojici se zdá, že to ještě ani pořádně nezačalo. Normálně bych byl výrazně proti, problém ale je, že Rucka s Larekm tady toho moc špatně nedělají. Takže pořád baví.

Druhá kniha se mi četla podstatně lépe než úvod. "Hrdina" tu nabývá trochu méně cyničtějších kontur a jeho filosofování víc nahrazuje reálný děj. Kniha už nepůsobí tak depresivně a tíživě. Díky panoramatu s dvojčaty jsem si také uvědomil, jak starý ten komiks ve skutečnosti je. Přitom i po dvou dekádách nepostrádá nic ze své aktuálnosti. Nezbývá než uznat, že se jim to tenkrát prostě povedlo.

Dokonalé. Dan Černý drtí. Dosud poslední Fanoušova kniha ubírá na kadenci šíleností, je opřená o dobrodružnou zápletku postavenou na záhadách, je tu vyvážený prvek Fanouše a jeho kámošky. Jediné co opravdu chybí je Klytora. Zase tu ale nejdeme postavu bestiálního kritika Pavla Jirkovského (cha cha cha cha cha!!!) a spoustu dalších perfektně sednoucích vtípků. Na to jak se mi továrna zdála plochá a Klytora přepálená je tohle po všech stránkách perfektně vybalancované a v mých očích tak suverénně nejlepší Fanouš. Bravo. Série se stoupající tendencí se jen tak nevidí.

Druhá kniha Fanouše opravuje vlastně všechno, co mi přišlo suché na té první (což je trochu s podivem, když vznikly v opačném pořadí). Fanouš je tu jen jako taková tvrďácká deus ex machina a opratě příběhu přebírá jeho kámoška Klytora jíž jsem sem stal okmažitě oddaným fanouškem. Tam kde mi továrna plná zombíků přišla tak trochu nápadově plochá, tady to doslova prýští inspirací. Výlet do vesmíru skýtá nepoznané možnosti, jež nezůstanou bez využití. Je tu všechno co má každej zdravej čtenář rád. Kydlení, nahý ženský, ufoni, dinosauři, hipíci, lesbický sex, mutantni, potenciální sex s mutantem...prostě vše bez čeho pubertnální čtenřstvo (i to zamrzlé) neobejde. Kniha je tak natřískaná dějem i grafickými nápady, že je tu skoro až přenápadováno, až jsem si chvílemi říkal, že už by neškodilo dát nohu z plynu. Každopádně velmi, velmi super. Cyklus Fanouš rozhodně aspiruje na Černého Opus Magnum.

Příjemné čtivo o partě dospívajících, kteří jsou nenormální tím nejnormálnějším možným způsobem. Dan Černý je skvělý pozorovatel, nebo má možná dobrou paměť, protože v tomhle komiksu se najde kde kdo. Příběhy jsou skvěle nakreslené a mají jasný směr i pointu. Ale nejsou tak natřískaně nápaditě natlakované, jako třeba Kňour a Mník, kde si Černodan vyhrál mnohem víc. Spíš to vypadá na kvalitně odvedenou zakázkovou práci. Asi to není to nejlepší z jeho pera, ale ostudu to rozhodně nedělá.

První kniha Fanouše představuje svébytného hrdinu jehož charakter tvoří přesný průsečík mezi Hurvínkem a Rambem. Geniálního školáka, který neváhá změřit své síly s čímkoli a kýmkoli a vyhrát. Tedy docela věrnou reprodukci jedenáctiletého Štepána Kopřivy. Nápad je to skvělý, ale brzy zjistíte, že cool hrdina s podivným sidekickem a hromadami Zombíků v patách celou, byť relativně tenkou, knihu neutáhne. Jako seznamovačka s postavou OK, ale je to asi nejslabší kniha z trilogie Fanouše. 75%

Rozpačitost. Do komiksu jsem šel na slepo s úmyslem podporovat tvůrce na volné noze, ale nemůžu říct že bych byl úplně spokojen. Sešit je v základních atributech fajn a dobře se četl a jakž takž se na něj i koukalo. Holky má pěkně tvarovaný a slizáky skvěle přislizlý. Problém je jistá nepůvodnost a ne úplně dotaženost tak nějak úplně všeho. Nejen ženské téma, ale i některé panely jsou až moc blízké k Saudkovi: Problém je ale v technice kresby, protože tohle není TOP Saudek šedesátkový, ale technicky spíš Saudek třetí kategorie, jak by asi kreslil, kdyby se probral po deseti letech z kómatu. Humorné je, že v postavě Milana a některých exteriérech autor čerpá z období kdy Saudek kopíroval Moebia, ale opět o dost hůř. Nedělám si iluze, že na tématu stalkingu jde vymyslet až moc nového, ale stejně mi děj a jeho vyústění připadá až moc podobný rozhovoru Petry Pavlíčkové pod titulem Můj přítel stalker zveřejněného na Seznam médiu. A ta jediná původní věc je paralelní linka, kterou po celou dobu čtení nevidíte a skrze níž autor celý příběh uzavře a nakopne tak čtenáře/ku ukázkově do koulí. Tyhle scenáristický podrazy fakt nesnáším. Přitom to šlo krásně otevřeně artově ukončit o dvě stránky dřív. Nevim no. Do Komety za 12kčs asi v pohodě ale jinak sorry jako.

S Danem Černým jsem se rozešel po jeho emotivní reakci na Lennyho hodnocení Dona Rosy a už od něj nikdy nechtěl nic číst. Jenže jsem na něj neustále narážel ve Čtyřlístku a byli to právě Kňour s Mníkem, kteří nás, aniž by to autor tušil, postupně usmiřovali a jejich roztomilost, která obměkčila mé srdce natolik, že jsem Danovi nakonec odpustil. Teď je dostáváme v osmdesáti stránkovém omnibusu a je to naprosto boží. Kromě pár ručně barvených stránek, které vypadají fakt divně, tady nenajdete jedinou chybu. Úžasná hravá kresba, hromady dějových i grafických nápadů (koukej kotě, Říp :-))) ) a skvěle podchycené charaktery snad úplně všech. Všechny skeče mají unikátní příběh jdoucí odněkud někam a neopakují se v zacyklené grotestce jako "mistrovská" francouzská díla. Příběh je na dvě stránky, ale učíst tenkou knihu celou se zachycením alespoň poloviny detailů je skrze koncentrovanou kvalitu na týden. Četl jsem to s oblibou pravidelně na záchodě, kde výraz "posrat se smíchy" nabyl zcela konkrétního významu. Navíc je tu origoš obrázek přímo od mistra, který ho v pár tazích usvědčuje z nemalé řemeslné zručnosti. Žádný div, že se prosadil i u Disneye. Ruku v ruce se specifickým humorem a schopností vystihnout moment příběhu to dělá v mých očích z Dana Černého největšího komiksového autora naší doby.

John Byrne je fajn. Nevěřil jsem tomu, ale u čerstvě devadesátkového Namora se mu podařilo zachovat civilního hrdinského ducha, tak jak ho známe třeba z dobového Spidermana. Elasťáky byste tu kromě plavek hlavních hrdinů hledali skoro marně a stejně tak přirození jsou i korporátní nepřátelé, proti nimž Namor stojí. Oproti přeplácaným Avengers je tohle úplně jiná poloha Marvelu, kterou toho času repreznetnoval třeba i sólový Wolverine. Škoda že se téhle noty nedrželo vydavatelství trochu déle.

Na Matze jsme si museli počkat dlouho. Čekal jsem ho už víc než před dekádou po Bullet to the Head, leč film necitoval komiks úplně věrně a vlastně nešlo ani o super dobrej biják, což je v případě snímku obsahující axe fight mezi Mamoou a Slyem skoro oxymoron. Matz každopádně má i lepší věci než Bullet a tím nej je právě Killer. Cynický nájemný vrah dávájící čtenáři ochutnant svým monologovým pojetím realitu světa. Není to úplně čtení pro citlivé povahy a místy je na hranici příjemnosti. Ale je do dobře udělaný komiks moderní téměř předrsnělé školy. Jediné co nechápu je proč až teď.

Hezky vystižená kočičí problematika. Autor se nezpronevěřuje sám sobě a některé svízelné kočičí situace pojímá svým typickým hororovým stylem, což je v kontextu knihy místy dost humorné. Najsem fanouškem hororové mangy, ale tenhle přístup se mi fakt líbil. A to vykreslení kočičích povah je vážně trefné. Příjmená kniha o kočkách i pro nemangisty.

Komiks doprovázející Hillův knižní román, který ovšem jede po trochu jiné koleji. Obvykle nemám rád dovysvětlovovačky, ale musím uznat, že Manxův origin je docela slušný. A nejde jen o něj. Kniha přináší kromě originu i zcela nový příběh. Kresba není nijak úžasná, ale její naivita těžce kontrastuje s tématem. Vánoční říše je i díky vizuálu dost hororová a tvůrci rozhodně věděli co dělají. Hill navíc umí skvěle pracovat s charaktery i zápletkou. Což v komiksu není až tak vidět, ale definitivně se to projeví ve více méně nekomiksovém epilogu, pro něž je vlastně komiksová část jen prequelem. Ten hlavní příběh totiž dostáváme v závěru. A tam mě Joe dostal. Jestli byl komiks za 80%, tak tady je to jasná stovka. Perfektní propojení několika linií, všechno do sebe zapadá a dokonale zařezává. Totální paráda.

Zcela nový případ. Zcela nové uchopení tématu. Za konstrukci kriminálního činu by se nemusel stydět ani sám Doyle a kdyby něco takového vyšlo z jeho pera, byl by to prostě jen další vítaný přírůstek k šarlatové, či psovi. To, čím je kniha unikátní, je autorů přístup, který se neomezuje na pouhý popis situace, ale přímo na popis mentálního mechanismu, jakým Holmes případ řeší. Už to je sám o sobě skvělý nápad a když se to podloží tak dokonalým vizuálem, jaký vymyslel Dahan, je doslova ehm..vymalováno. Absolutní gejzír prýštících nápadů, perspektiv, motivů, koláží, srandiček, šprýmků, kudrlinek, perfektní stylizace, nááádherného ručního cloringu...neuvěřitelný. Možná těsně ne v technice kresby, ale ve způsobu práce s médiem mě napadá jediné srovnání a to je Saudkův šedesátkový Lips Tullian. Ve chvíli, kdy mě ovšem autor vyzval ať se podívám, skrze stránky, nebo jednu přehnu a přiložím jí k protilehlé, mi došlo, že tohle opravdu boří hranice a posouvá mantinely komiksového média někam dál. Geniální.

Tři etapy Avangers se společným jmenovatelem, jímž je Wonder Man. První výskyt je ehm...poplatný době svého vzniku. Jinou než historickou hodnotu už dneska nemá a je to kláda na čtení. Avangers kolem čísla 150 kromě své průměrnosti vynikají i naprosto úžasnou kresbou. Podepsán je sice Sal Buscema, ale výsledek odpovídá spíš vrcholné formě Johna. Totální vizuální paráda a etalon čisté kresebné linky. Což ale bohužel těžce pulpový komiks z průměru nevytáhne. Rád si to sice přečtu, ale masové publikum to neocení. Třetí moderní část zarazí průměrností ze Sternova pera jehož příběhy mám jinak velmi rád. Kniha jako představení postavy určitě funguje a obsahuje dost referencí i flashbacků pro rekonstrukci její historie, ale moc nadprůměrné čtení to není.

Produkt úspěchu předchozí Bessovy knihy o Drákulovi. Román Frankenstein je sice klasikou, ale jako takový je za Draculou až dvojka, navzdory tomu, že je starší. Což by ale zase tak nevadilo. Kvalita předlohy by se dala zahladit adaptací. Ale to se bohužel až tak nepovedlo. Příběh sice dobře šlape a hezky se čte. Ovšem tam, kde byl Dracula pravým grafickým románem, tam je Frankenstein jen běžným konzumním komiksem s pěkným vývojem postavy a ne až tak uhrančivým dějem. Vizuální stránka je oproti Draculovi o několik tříd níže a diskutabilní snaha o jakýsi monochromní coloring tomu zrovna moc nepomáhá. Alespoň, že podklady jsou tentokrát více méně v oukeji, takže je kniha hnusná jen z grafických a nikoli technologických důvodů. Ale je to škoda. Bess už ukázal že to umí. Jenže tady jsem měl pocit, že šije moc rychlým perem. 70%

Legendární román ve velmi povedené komiksové adaptaci. Bylo s tím určitě hodně práce, protože originální text je vyprávěním z deníkových zápisků, zatím co tady je děj uchopený víc na přímo. Všechno podstatné je ale na místě a to čím přesahuje běžné normy je rozhodně vizuální ztvárnění. Bess odolal komerčnímu pokušení knihu vybarvit, takže skvěle vynikne jeho perokresba a že je na co se koukat. Autor si libuje v nádherných rozmáchlých scenériích, které by samy za sebe vydaly na samostatné obrazy. Kniha je napěchovaná špičkově provedenými vizuálními orgiemi, které jen tak tak nechává vyznít už tak velký formát knihy. Děj krásně šlape a čtenář tak neví zda dřív podlehnout čtivosti gotické legendy, nebo s vytřeštěnými zraky zírat na plátno. Potud takřka geniální.

Jedinou ale podstatnou výtku mám technickému provedení knihy. Protože celá tahle nádhera je bohužel totálně zprasená nepovedenými scany z originálů. Ve vlasových linkách pera, zejména v závěru knihy, poznáte zrnité artefakty digitalizace a rozkostkované linky tam, kde by měl být čistý analogový tah pera. Hnus velebnosti a velké zklamání. O to větší v případě takhle graficky promakané knihy. Vina patrně nebude na straně Arga, protože jejich text nalitý do bublin je čistý a přesný, ale hádal bych, že patrně už na straně dodaných podkladů. Ostatně zahraniční vydání Bessova Draculy nevypadají o mnoho lépe. Škoda. Tohle přelomové dílo by si určitě zasloužilo větší péči.

Papírově by mi to mělo asi sedět, jsou to pěkně kreslené osmdesátky, není to žádný velký event. Problém je, že nemám moc rád FF a už vůbec ne v takhle netypické a temně prezentované pozici. Příběh je navíc naštíplý odbočkou do jiné série a přelomený v půli, takže bohužel. Slušná vizuální forma to nezachrání. Jediné co nelze knize upřít je, že se opravdu soustředí na postavu Sue, ale nevěřím, že by se v archivech nenašla nějaká lepší a klasičtější představovačka.

Líbilo se mi to až překvapivě. Juggernaut je můj oblíbený padouch už od dob Semicu a jeho potyčka z Thorem za tou Spidermanovskou vlastně ani moc nezaostává. A kupodivu se to moc nezhoršilo ani v hlavní sérii. Superhrdinské týmovky zejména mladých jsou mou noční můrou, ale tady mi všechno docela sedělo. Tým vedený agresivním psychopatem bez super schopností sdružující takovou běžnou hrdinskou klasiku (z nichž dvě jsou pěkné holky!), jež uzavírá charakter imbecilního hopíka, který ač úchylně, opravdu funguje docela vtipně. Charaktery v týmu jsou dostatečně jinaké a kromě akcí netráví čas jen povalováním se v privátním věžáku, ale občas i chodí do školy a řeší i jiné problémy než záchranu světa. Technicky jde sice o devadesátky, ale velmi rané a dozvuk osmdesátých let je tu jasně patrný. Kresba už je trochu odlišná, ale pokud odečtu příšerný inking prvních dvou sešitů Warriors, je jinak velmi precizní a hezká, stejně jako klasický dobový coloring. A dobře se to čte. Marvel měl rozhodně do deváté dekády nakročeno slušně. To, jak to nakonec skončilo už je věc jiná... 85%

Grafická novela v pravém slova smyslu. Příběh o stigmatech války, kolektivní vinně i prostém nepřijetí jinakého, byť je to něco, co vás může posunout, je tu perfektně vystihnut až v téměř filmové fazóně. Larcenet plně využívá možnosti komiksového média. Chápe, že bubliny nejsou nutnou podmínkou a plnohodnotně se dá vyprávět i obrazem, což podporuje geniální perokresbou, která je z části stylizovaná, z části reálná, ale vždy autentická a plně sloužící neopakovatelné atmosféře příběhu. Tu podtrhuje perfektní technické provedení celé knihy. Zahoďte už konečně Mause a salónním takykomiksákům ordinujte Brodecka, ať aspoň vidí, jak vypadá po všech stránkách špičková forma grafického vyprávění.

Platí vše, co již bylo mnou řečeno v rámci první knihy. Ale poměr vypleštěných tváří členů expedice a epických monumentálně klenutých obrazů tajemného horstva plného emzáků se tady úplně otočil, což způsobilo o proti první vcelku blábolivé knize o dost větší nadšení. I samotná předloha mi ve své druhé půli sedí přece jen více. 85%

Slušné. Zejména pokud to vztáhneme k tomu, jak moc za vlasy přitažená je schopnost Multiple Mana. Napsat na základě takový kraviny regulérní funkční detektivku mající spád, nápad, švih a nádavkem i rebelující atributy jež si z noirových klasik dělají srandu, je opravdu výzva. Davidovi se to povedlo a nádavkem ještě přihodil zábavnou vedlejší linii s velmi neklasickým záletem. A vlastně neurazil ani FF speciál s prvním výskytem. Je vidět krásný kontrast, kam se za tu dobu komiksy pohnuly. Paráda. Náhubek pro všechny co tvrdí, že nemohou číst superhrdinský komiks protože...

Mám velmi rád Lovecrafta, už méně jeho novelu V horách šílenství a mangu mám rád úplně nejméně. Tahle sice není ta na první pohled vyloženě typická, ale manga to je. Tanabe tu bojuje s asijským vzřením postav zdatně, ale jejich otravné hypnotické oči ho usvědčují z předstírání. Stejně tak děj je klasicky mangoidně detailní. Panely rozsekané na hromady tématických sekvencí, mraky redundantních kreseb ksichtů s vytřeštěnými zraky. Mohla to být s klidem jedna kniha. To v čem se mangoidní preciznost vyplácí jsou rozhodně velké atmosférické kresby, které vypadají úžasně. A upřímně, o atmosféru jde v případě Lovecrafta především. Stejně tak potěší i perfektní zobrazení příšerek, které je správně japonsky chapadlovitě úchylné. Takže nakonec s výhradami vlastně docela spokojenost. 70%

Kniha nedobrá velmi zajímavým způsobem. Vypadá to, jako kdyby si autor každý zvrat, nebo změnu prostředí vybral losem a celé to opatlal dementním patosem a slizkou aurou dobra. Přesto Vaughan nezapře svůj um a tak z něj občas vypadnou myšlenky, nebo vývody stojící za pozornost. Motivace hlavního padoucha, tvorba charakeru hlavního hrdiny a jeho citace z memoárů válečníků. Náhled do Scottovy duše zkrátka funguje. Příběh jako takový už méně. Ale mám Cyclopse rád a hlavní příběh je řemeslně dobře zpracovaný a i přes svou nablblost příjemně čtivý, takže se to na ten průměr nakonec vyšplhá. Pokud zavřu oko nad úplně zbytečným originem v závěru knihy.

Detektivní příběh o vyšetřování vraždy pomocí narkotik. Figurky jsou docela pěkně rozestavěné, je tu originální prostředí, futuristická stafáž v podobě robotů, a několik old school klasik, jako detektiv ve výslužbě s traumatem. Kresebně soudobý standard. Problémy vyvstávají hned po prvním tahu. Děj je rychlý. Až moc rychlý na to o co se autor pokouší. Tvůrci naprosto nic neříká časová osa, takže traumatizující události s klidem posouvají dvacet let na zpět navzdory tomu, že všem postavám v knize je tak kolem pětatřiceti, takže si předchozí děj musely prožít už někdy v sedmnácti. Hrdinovo znovunabytí schopností je mírně řečeno úplný blábol (mentální projekce, která ale ve finální scéně navzdory nehmotnosti přerovnává skříňku v jeho habitatu) a pak zdánlivé detaily, jako robot, který už od začátku nemá nohy a pohybuje se na podvozku (a ještě na to tvůrci v jiném případě upozorňují), aby na konci knihy vesele ťapal po dvou. Brutální náběh na vidle, jasně dokazující, že tvůrci už od začátku neměli vůbec tucha, jak svůj úžasně epický finální zvrat provedou a vařili z vody, což je u takhle krátké knihy fakt divný. Potud bych snad ještě udržel tři hvězdy, ale dodatečný příběh o tom jak hlavní hrdina přišel ke svému králíkovi (a zase...kterému je v době hlavního děje 30!let) mě totálně dorazil. To, že všichni roboti mluví v kapitálkovém písmu, kde A vypadá jako R a kniha tak vypadá jako plná překlepů, už je jen smutnou shnilkou na dortu.

Bohužel. Přijde mi to jak produkce nějakého hodně začínajícího autora komiksů a dost se divím, že taková věc vyšla v krátké edici Mighty Boys, kteří se kodexově pasovali na zachránce té jediné kvalitní komiksové četby v Čechách. A po slušných začátcích a dokonce výtečné Matce, nebo úžasných Ozvěnách to skutečně tak vypadalo. Teď se mi v kontextu Pošťáka a tohodle dárečku ale zdá, že ti proklínaní tupí čtenáři, kteří si tak tvrdošíjně nekupují jejich bezvadnou produkci ve větších než malých nákladech, ví co činí. Připravované Sea of Sorrow se mi ještě docela líbilo, takže na to se těším. Ale zbytek edičáku mě nadějí neplní. Škoda.

Nemám rád pokračování. Pro důvod stačí ověřit sestupný trend co do absolutního hodnocení i počtu hodnotících u drtivé většiny sérií v libovolné databázi. V nejlepší případě se autorům daří trend nastavený v prvních knihách udržet a přesně to je i případ Betelgeuse přímého pokračování Aldebaranu. Výzkum tajemného mimozemského tvora Mantrisy se tu přesouvá na jinou planetu a výchozí zápletka je připomenutím toho již řečeného. Tajemně ztracená kolonizační loď. Přeživší kolonisti žijící v něčem co připomíná diktaturu. Záhadou obestřená planeta i úžasné přírodní scenérie. Leovi se i přes význačné změny ve struktuře podařilo kompletně zopakovat atmosféru první knihy a přesto, že to zpočátku vypadá jako zbrusu nový příběh, časem ho velmi pěkně protne s osudy některých již existujících postav a vytvoří tak přímé pokračování, které si z předchůdce bere hodně, ale zároveň je něčím tak trochu jiným. Což by nebylo možné bez elegantní čistoty původní linky, kde spisovatel nevymýšlí kraviny, ale jde si za svým po pěkně nekolizní lince. Do téměř úplného konce se mi kniha zdála ve všech směrech přesahující svého předchůdce. Přesto nakonec zarazila až moc prefabrikovaným a striktně seklým koncem, který přišel k pobavenému smíchu nejen mně, ale i některým postavám v knize. Eh. No. Zatím to bylo fajn, ale jak už víme, autor pokračoval v cyklech dál a závěr tohoto naznačuje, že ty další by mohly být pěkná divočina. Jsem na rozpacích, jestli to chci. Ale když ono to tak krásně vypadá, tak dobře se to čte a celkově pěkně funguje. Leo je dobrej. Alespoň prozatím.

Strašná nuda. Četl jsem to asi rok a nemohl jsem se tím prokousat. Takže jsem se rozhodl zaseknout to po první knize, čili asi v půlce. Zkrátka to nejde. To co Danovi Černému funguje u Kňoura a Mníka, které neskonale miluju, tady ukázkově nefunguje. Iznougůd mi nepřipadá vtipný, není zdaleka tak roztomilý, jako Černého kočičáci a jeho příběhy nejsou tak úderné, protože jsou prostě na skečovitou humoresku dlouhé a sebrané do jedné knihy ještě mnohem delší. Mám rád humor a Mník, nebo Calvin jsou idolové. Ale tohle jsem fakt nedal. Na můj vkus moc infantilní s chybějícím přesahem. Prostě jen nekonečná, docela nablblá groteska.

Nadšení z první knihy pokračuje. Autor a výtvarník v jedné osobě sympaticky kluše v před a nenechává se zabrzdit ani odhalením dost nestandardní pointy, která sice čtenáře nevystřelí z bot, ale rozhodně jí neuhádne na první dobrou. Meze se nekladou ani v epickém souboji s finálním zlem, který je netradičně krátký, ale jak účinný. Super řež bez zbytečných plků. Autor do toho šlape dokonce tak vehementně, že stačí pěkně uzavřít celý dějový oblouk už v půlce knihy a tam bych ideálně vyhlásil konec, napařil max hodnocení a šel od válu. Leč bohužel nestalo se tak. Čeká nás tak ještě bonusový příběh z událostí po hlavním příběhu, který není špatný, ale už zbytečně nařeďuje to dobré a bůh ví co ještě přijde v budoucnu. Je fakt tak těžký napsat : sice jich teď půlka pomřela, tři zradili, jeden se zcvoknul, ale ty zbývající dva žili šťastně až do smrti? No ale když už se furt musíme k něčemu vracet, tak raději k Dolores než k Ekhu.

Nebudu lhát. Některé části a východiska knihy jsou povedené. Lemire umí se svými charaktery i jejich civilností pracovat dost zručně a vlastně ani ta premisa s vyvážením dobra a zla není tak úplně mimo. Přesto stále platí druhá část mého komentu k předchozí knize. Nemůžu se přenést přes fakt, že se Lemire poklonil žánru do až tak hlubokého předklonu, zatím co měl možnost jen zručně balancovat na hraně a vytvořit zcela nový civilní superhrdinský žargon. Z událostí na farmě se dalo vytěžit mnohem, mnohem víc. Takhle to jen tak letmo využil v některých spin-offech. Potenciál série v počátku byl ohromný, ale pak to padlo na držku. A úplně zbytečně. Lemire sice pokračuje dál, ale po téhle knize jsem nad ním zlomil hůl a už to dál nečtu. Už mu nevěřím.

Splněný sen. Ultimátní nástup Johna Buscemy do série, pulpové povídkové schema s příběhem typicky na jeden sešit v kompletu co má hafo stránek. Formálně tu není vůbec nic špatně. Pro barvy i provedení knihy platí přesně to samé co pro předchozí díly. A ten Big John...jako ty vole... Tohle je úplně boží. Jeho způsob kresby svalnatců, kteří nejsou napumpovaní z posilovny, ale přesto jsou hromotluci vyzařující sílu, jeho schopnost zachytit dynamiku pohybu a kočičí mrštnost ze všech možných úhlů perspektivy a uržet u toho fyzické proporce postav. Jeho půvabné křivky žen, úchvatná starobylá města i stvůry se slintajícím rozšklebenými držkami plnými zubů... Přitom ty obrázky nejsou nijak složité. Ve skutečnosti jsou vcelku komiksově úsporné. "Jen" řemeslně mistrně zvládnuté do posledního tahu. Podle máho názoru jde o jedinou validní conanovskou fasádu z níž studoval pro svoji roli i Arnold. A je s podivem, že se přes nekončící vlnu různě vypadajících adaptací pokusil na Buscemu navázat až letos De La Torre ve své práci pro Titan Comics (a docela zdařile i když to má trochu lízuté Kubertem).

Přes veškerou orgasmickost ovšem nemůžu knihu hodnotit naplno. Ač perfektně splňuje každý jediný mnou očekávaný aspekt, dáno dohromady je to prostě až moc příšerná kláda, která se čte opravdu těžko. Jako Buscema dobrý, ale je to pořád stejný Buscema na třista stranách a jeho genialita vám po dvou stovkách přijde už rutinní. Povídky dobrý, ale na tak jednoduché příběhy je to tuna textu, východiska jsou často podobná a mění se jen kulisy. Údernost je fajn. Ale bez většího epického oblouku a pojící nitě skončíte na konci knihy doslova ubití. Na tomhle Conanovi je zkrátka až moc vidět, že byl koncipovaný pro sešitové vydání a ve sborníku pro mě osobně docela překvapivě funguje o něco méně. Chce to pevnou vůli, disciplínu ve čtení a pomalejší dávkování. Inu jak se říká...měli bychom být opatrní na to co si přejeme. Mohlo by se to splnit.

Moc se mi to líbilo. Žoldnéř tu u ohně vypravuje tři příběhy ze svého putování propojené jedním ústředním tématem. Povídky fungují samostatně, jsou jasně ohraničené a nenaleznete tu nic z ostrých hran a nelícujících příběhových aspektů, které byly k vidění v předchozích knihách. Příběhy jsou navíc docela příjemně brutální a hlavně dobře, místy až vtipně, vypointované. Malba je na standardní úrovni série, čili TOP. Nebývale zajímavé jsou i bonusy, kde malíř dokumentuje svůj přechod z analogové na digitální tvorbu. V případě umělce takového kalibru a v jeho tehdejších 56-ti letech teda respekt. Hodně povedená kniha.

Tak tohle je přesně příběh podle mého gusta. Líbí se mi na něm mnoho věcí a o to víc mě mrzí těch několik nedorazů, které autoři napáchali. Nápad s městečkem Eden s hodně specifickými obyvateli i kontextem ochrany pod patronátem FBI je opravdu skvělý. Stejně jako většina ústředních, ale i vedlejších charakterů dávajících příslib velkých věcí. Které ale nepřijdou. Protože autoři se svými skvělými nápady, ani postavami naprosto neumí zacházet. Už dynamika celé knihy je podivná. Hlavní linie příběhu od prvních stránek letí tryskem aby po pěti, šesti kapitolách zapadla úplně do pozadí. Pak začne povídková výstelka, kde postupně poznáváme některé postavy z městečka, hlavní hrdina pomáhá řešit jejich problémy a ač jde o charaktery zajímavé a dalo by se s nimi hodně kouzlit, jsou ve skutečnosti ty příběhy i postavy jen plácnutí do vody. Autoři se zmůžou maximálně na jejich zavření do klece, či smíření se světem, aby je později mohli vytáhnout jako deux ex machinu. Pokud by kniha měla o deset sešitů méně, vůbec to patrně nepoznáte. Kolem dvacátého sešitu se hlavní linie zase rozjíždí a čtenář vybaven hrstkou nových detailů o Edenu, které se klidně daly vpašovat do hlavní linie, zírá na finální konfrontaci. Poprvé je tu použit prvek asynchronního vyprávění pomocí flash forwardu a vy si říkáte : proč až teď? Pokud to autoři zvládají, tak to mohli pro zvýšení zajímavosti zakomponovat už dávno. Finále je navíc lemované laciný východiskem v "nečekaném zvratu". Prostě dokonalá přehlídka populistických scenáristických triků, které designér příběhu tahá z klobouku, když se mu to zrovna hodí. Docela by tohle všechno napravil úplně poslední sešit, který by snad knihu důstojně uzavřel, kdyby ovšem zůstal opravdu poslední a autoři neměli svrbění tomu blbému projekci neschopnému čtenáři explicitně naservírovat naprosto standardní konec v tuplovaném dodatku (o tom, že pro jistotu přidali i celou novou sérii ani nemluvě). Co má tohle jako bejt za gamebook? To si mám jako vybrat, jestli chci happy nebo shitty end a když tak pro jistotu přestat číst dvě kapitoly před koncem? Ne tohle nekousnu. Buď svému čtenáři věřím, vím že je chytrej a dám mu volnost v otevřeném konci (a nevycpávám sérii deseti sešity vaty), nebo prostě napíšu co chci říct a jdu od válu. Což bude patrně ten problém, protože autoři nevěděli co chtějí říct (nebo na to neměli odvahu) a v okamžiku pravdy jen (s)prostě improvizovali. Škoda. Dát tomu čas a vzít trochu rozumy do hrsti (a třeba si přečíst něco od Brubakera, nebo Hilla aby viděli jak se tohle dělá), mohla to být fešná kniha. Takhle to bohužel degraduje do úrovně běžného konzumního komiksu.

Ohromné překvapení. Nejen pro povedený portrét tvůrčí cesty kultovního režiséra, ale i pro autorčinu bezprecedentní práci s komiksovým médiem. Při čtení jsem měl pocit, že koukám na Tarantinův film. Skvěle napsané dialogy jejichž informační hodnota a rozsah je právě tak akorát, aby se čtenář dozvěděl celkový rámec autorovy tvůrčí kariéry opentlené pikantními detaily "z natáčení". Stejnou měrou se ovšem vypráví i obrazem, takže na pozadí vyprávění o Quentinově angažmá ve videopůjčovně můžete studovat filmové hity na nichž tenkrát ujížděl. Autorka mění komiksové žánry ze stránky na stránku a střípky z Quentinova dětství podává jako komiksový strip, zatím co jednání z producenty se nesou v noirovém duchu. Reflektuje dobu i žánry filmů o nichž kreslí. Stejně jako v Tarantinových filmech tu najdete hromady chytře uchopených popkulturních referencí dobře doplňujících téma knihy. Celé to působí dojmem, že člověk milující komiksy skládá komiksovou poctu člověku milujícímu komiksy, který občas mezi jejich čtením napíše a natočí film v nezřídka komiksovém duchu. Pokud máte rádi Tarantina, nebo komiks, typicky ovšem obojí, tak tohle byste neměli minout.

Dojmy ze čtení jsou smíšené. Lobo s delfíny je vyloženě debilní, dvouaktovka o doprovodu karavany takovej normál, celkem slušný one shot kde Lobo balí holky a wtf záležitost s dinosaury, jejíž některé twisty jsem nepobral (což je u Loba poměrně překvapivé). Kresba jako vždy parádní, ale je tu cítit autorská křeč, kdy scénárista tropí psí kusy, které však ne úplně vždy fungují (viz. školení legend literatury ze psaní scénářů), aby do Loba mermomocí dostal nějaký šílený nápad. Dá se to číst a líbí se mi to víc než old school Lobové, ale bylo už líp. 60%

Hned z kraje řeknu, že druhá Conanova kniha je mezistupeň, který mi nesedl tolik jako první část zejména proto, že tu není tolik čistokrevného Howarda a víc se experimentuje. To ale neznamená, že by svazek nebyl prošpikovaný pozoruhodnými zajímavostmi. Hned první dva sešity s Elricem jsou vcelku legendární a odkazují se na ně mnohé Moorecockovy biografie a medailonky týkající se tohoto hrdiny. Pokud se zajímáte o fantasy, tak tohle asi potřebujete. I když mně osobně se tenhle crossover až tolik nelíbil. Pak tu najdeme povinnou a hojně reprodukovanou Dceru pána mrazu, kterou sice dělal Barry, ale vizuál je vcelku odlišný od toho co bylo v první knize. A není to úplná výjimka. Nevím jestli za to můžou jiní inkeři, nebo se Smith rozhodl experimentovat, ale jeho čistokresba se tu místy dost mění ve snahu o předbuscemovský detail. Zaujme i Roy Thomas, který tu ždíme z původních Howardových předloh co se dá a vytváří tak třeba úplně jiný kánon kolem Rudé Sonyi, jíž takhle autor v povídce Stín supa ale fakt nenapsal. Příběh dvou znepřátelených stran, které si navzájem kradou svého boha a neváhají kvůli tomu pálit i města mi přišel na Conanovské poměry dost plochý, ale oceňuji způsob, jaký Thomas propojuje jednotlivé epizodické části příběhu v jeden celek, který ač zpočátku nenápadný působí po dočtení poměrně epicky. V tomhle Roy býval opravdu mistr. No. A v posledních dvou sešitech přichází do záběru On. Big John. Rambo komiksu. A vy máte při čtení pocit, že něco začíná být kurefsky správně.

Nebylo to špatný a z těch oldskůlovějších Lobů to je asi nejlepší kniha, ale pořád to neni Lobo řady rokem 93 počínaje na které jsem zvyklý. Je tu pár fajn nápadů, hodně masení, sem tam černý humor s reinkarnací, nebo invazí do nebe. Ale Lobák je hlavně taky o kresbě a tahle původní ugčková mi prostě moc neštymuje. Pořád se nemůžu zbavit dojmu, že tihle Lobáci z raných devadesátek jsou spíš jen taková demoverze ke spanilé jízdě z půlky devadesátek. A to nejen graficky, ale i charakterově a tématicky. Ten vesmír i charaktery jsou později prostě líp ukotvený. 70%

Když říkám, že v modré už nechci x-tý díl Ekha a n-tý díl Okka, že chci místo nich něco jiného úplně stejně báječného, mám na mysli přesně věci jako je UCC Dolores. A vůbec nevadí, že je to konglomerát už známých motivů s původností rovné nule. Funguje to, skvěle se to čte a autoři se do toho nebojí říznout. Dobrodružný styl ostrova pokladů tu s klidem kombinují s hvězdnými válkami i americkou historií devatenáctého století. Najdete tu referenci na Dunu i Avatara a mytologie jejich světů v mnohém připomíná deskovku Spirit Island. A proč ne? Když se do knihy začtete na první stránce. Autoři svůj svět i dějovou linku odhalují postupně a ve skvělém rytmu, necintají a na jakýkoli flashback jim stačí jen jemné nahození děje a čtenář ví o co jde, protože tohle přece už zná odjinud. Ví jak to chodí. V půlce je mu jasný, že je půlka a že další pokračování se snad nutně chystat nemusí, pokud autorům nerupne v kouli. A všechno to samozřejmě krásně vypadá. Čili ano. Tohle je boží. Hlavně ať je to příště zase jiný. Ať to neni furt to samý.

Jedna z dalších Lobáckých klasik. Velký šéf se vydává po stopě podivného individua Bulíka, jehož hlava je štědře honorována na vývěsce odměn. Problém je, že po Bulíkovi nejde sám. Respektive, jde po něm snad úplně každý. Kniha oslní krásnou čistou dynamickou kresbou, bezva nápady (skalpování, nebo tankový střet jsou nezapomenutelné) a schopností udržet příběhovou nit přes čtyři sešity navzdory tomu, že jde v podstatě o kontinuální bitvu a ještě k tomu jí skvěle vypointovat. Velkej šéf v půlce devadesátek prostě hnětal. A nezklame ani v bitvě s ultrasprávňákem, nebo jako řidič kamionu. Možná ne jeho nejlepší kniha, ale furt je to klasa. Na to, jaká je to zběsilá volovina, je to překvapivě nadčasový držák.

Nejsem velkým fanouškem nové verze Duny. Zásadním způsobem mě neurazila a můžu s ní žít, ale přijde mi to na rozdíl od Lynchovy interpretace (byť ano, má své problémy), krapítek bezzubé. A stejně tak je to i s tímto produktem. Tahle kniha je prostě jen překreslení filmu do story boardů. Oproti kinematografické verzi tu necivíte dobu na různé panoramaticko éterické záběry, ale komiks zase nevypadá tak úchvatně jako Villeneuvův film. I když se k němu snaží přiblížit. Každopádně účel to asi splňuje. Nezbytnost to ovšem bude asi jen pro nekritické nadšence aktuální filmové verze.

Lobo masí masiče takřka stejného formátu. Lobo masí v márnici, což je obzvláště zábavné, protože než nastoupí na scénu, sleduje čtenář v podstatě jen výsledky jeho práce. A Lobo dělá osobního strážce Marleně. Tohle na rozdíl od úvodních dvou povídkových příběhů velikosti one shotu je sága na pokračování. Autor stejně jako třeba u Bulíka, nebo Sedmi zbytečných nepřestává překvapovat schopností narvat do takové pitomosti jako je Lobo příběh mající hlavu a patu. V absolutní hodnotě asi najdete lepší Lobovou knihu (kostěje), ale díky kulervoucí kresbě a pár fakt dokonalým nápadům, které člověka sundají ze židle (Erik Khunda, "zásun" po boji s gangem tlusťochů, romantický večer v Lobo režii, nebo geniální bezpečnostní prvky na Lobově motorce). A nepřijdete ani o zásadní odhalení, co je za černou dírou. Čili, bylo lépe, ale Lobo stále ano.

Člověk by si řekl, že za těch pětadvacet let (a půltunou načtených komiksů) od doby kdy tohle vycházelo v prvních číslech Crwe možná trochu dospěl a čtenářsky se vyvinul... Ani zgurvený hovno! Lobo je pořád velkej šéf a tenhle komiks hnětá jak sviň. Geniální kresba, geniální nápady, naběhlý kozy a naběhlý bicáky všude, bouchačky, motorky, chlast, crew a Šimon Španihel! S Lobem na věčné časy. Skvostná kolekce.

Hodnocení knihy je třeba rozdělit na dvě části. Úvodní povídka Dagon, kde je dobře snad úplně všechno od atmosféry přes rytmus vyprávění, výtečný nevšední coloring a vše završující nádherně čistou perokresbu, která je ve skvělé symbióze s barvami a je krásně čitelná i po obarvení stránek. Některé panely jsou tady v úrovni čistoty opravdu na úrovni Manninga. Stejně tak komiksové řemeslo i rozvržení panelů je tu ve své esenciálnosti nejklasičtější, jaké si lze představit a můžeme vést fundované dišputace o tom, zda se k tématu Lovecrafta hodí či nikoli. Ale těžko můžu jako fanoušek komiksového média vyčítat komiksu, že vypadá...ehm...jako komiks. Potud velmi dobré. Problém přichází po pár stranách v povídce Volání Cthulhu nesoucí stejné atributy jako Dagon, akorát je mnohem průměrněji nakreslená a o poznání méně povedeněji nabarvená. Jako by se s kvantitou vytratil kreslířův barevný cit a ztratila veškerá detailnost tahu perem. Pořád je vidět, že to kreslil někdo, kdo ví co dělá, ale výsledek je mnohem méně ohromující. Přesto jsem si jako fanoušek komiksového média i Lovecrafta knihu docela užil i když chápu, proč se Tanabeho knihy líbí více. 70%

Skupina "hrdinů" žijící své životy ve lži za ostnatým drátem východním bloku, se tu setkává s mimozemskou entitou, která je kupodivu nechce sežrat. Ale provede jim něco mnohem horšího. Ukáže jim pravdu. O nich samých i sobě navzájem. Nápad výborný, zpracování možná až příliš alternativní. Kresba i atmosféra je skvělá, ale autor toho moc nevysvětluje a čtenář musí mnohé pochytat přímo ze vzduchu. Přesto nakonec po čtvrthodinovém rozjímání po dočtení knihy ve finále dobrý dojem a spokojenost. Rozhodně zvláštní počin, který se vyplatí projít si v jediném čtení dvakrát. Mainstream nečekejte.

Třetí kniha Bonda je přesně mezi první a druhou. Je čtivá, dobře šlape, snaží se o zvraty a s novým kreslířem i vypadá trochu jinak. Ne líp, ale svěže odlišně. Dějově jde ovšem o příběh o záchraně světa, což mi ke špionážce až tak úplně nesedí. Četlo se to fajn, ale od Bonda čekám trochu něco jiného. 70%

O třídu lepší než první kniha. Zápletka je správně špionská, rozplétání má ten správný rytmus a záporák sympatické motivace. Násilí si sice Ellis podržel, ale kresba už nepůsobí tak prkenně. Je zajímavé, že si autor evidentně připravoval půdu pro tuhle část už od začátku předchozí knihy. Povedla se ale o poznání více.

Po úvodní knize rozestavující figurky na šachovnici se zdá, že ve dvojce začíná něco jako dějový oblouk. Stále tu dostáváme vhled do svébytně řešeného postapo světa, který ovládají rodiny mocných. Kromě toho se tu po střípcích skládá minulost hrdinky Forever a na plátno přibývají další postavy aspirující úhené kameny zápletky. Série se rozhodně vyvíjí zajímavě. Jen kdyby to chodilo po větších kusech než pouhých pěti sešitech. Jen se člověk začte a je konec.

Nejsem velkým fanouškem původní Vrány, ale tohle se mi líbilo. Tří sešitová vyvražďovačka, která s sebou nese premisu původní knihy ve zcela jiných, možná ještě závažnějších kulisách. Obsahově je to vlastně povídka o pomstě vyprávěná v pěkném rytmu šikovným kreslířem, který se na ní doopravdy vyřádil. Slušné. Takový Joe Hill s Rodriguezem by to nezvládli líp.

Dvojka mi sedla o poznání víc než první kniha. Dredda beru jako pulp, k němuž lépe pasují spíš kradší úderné povídky, než dlouhý přes půl knihy se táhnoucí epicky monumentálně klenutý soubor povídek na pokračování, jaký byl v první knize. Druhý pozitivní aspekt je tu dokonale vyleštěná kresba, jež není ojedinělá a i přes plejádu kreslířů se TOP kvalita táhne celou knihou. Díky tomu, že je kniha nebarvená, krásná čistota perokreseb mnohem víc vynikne. Tématicky je kniha pestrá. Soudce Dreadd bojuje se zločinem, se zmutovanými pavouky, samotnou smrtí i výrobcem bonbónů. Zkrátka klasika jak má být. Dredd byl pro mě v crewním slabikáři po Lobovi vždycky ta dvojka, ale díky této knize jsem trochu pozměnil názor.

Nebylo to vyloženě špatný. Ale nebylo to ani moc dobrý. Příběhově i kresebně je to prkenné. A vlastně to moc Bonda ani nepřipomíná. Kromě toho, že hlavní hrdina má malou pistolku a je agent. Oproti Bondovi je tohle vcelku dost krvavé a temmné, hlavní hrdina je sice namachrovaný, ale bez glancu. Nebýt to značkové, tak je to vcelku rutinní, ničím nevybočující řezničina, kterých Image, nebo Dynamite produkují stohy. Pokud chcete dobrou špionážku, přečtěte si raději Velvet.

Solomona mám rád a tady bych odpustil i nepůvodní příběh, který je sice jen na motivy, ale ve finále vlastně funguje stejně dobře, jako jakákoli jiná Kaneovka. Problém je ve zpracování. Svéráznou moderní kresbu bych ještě kousnul, ale ne už pocit, že příběh není do komiksu dobře zpracovaný. Čtení nebylo hladké a občas jsem při něm plaval v ději, sem tam nebylo zřejmé co je přítomnost a co flashbacky. Motivace jednotlivých postav byly dost zastřené. Jako celek to zapadlo, ale úplně fluentní čtení to teda nebylo. Škoda, líp to nakreslit a líp zkomiksovat, byla by to pěkná kniha.

No vidíš Ondro, že to jde když se chce. Supr komentář. Je při subjektivitě pisatale překvapivě objektivní a správně vyvážený. Plný věcných postřehů a má hlavu a patu. Opravdu to nemyslím ironicky ani pejorativně. Kéž by víc lidí bralo žánr touhle optikou...

Pravda, ale tam už je ta nutnost akceptovat nasvalence v barevných podvlíkačkách, což na rozdíl od myšek ne každý dá. Watchmen jsou hojně citovaní, ale jejich i okrajové fanoušky podezřívám z alespoň tendence aktivního příklonu k žánru. Přestože mu třeba neproadli, tak těm bych ten zájem i věřil. U toho Mause mi to dost často přijde jako póza.

Nechci, aby to vyznělo, že mám něco proti Mausovi jako takovému. Ale to dílo se bohužel s odstupem času stalo fetišem mnoha taky intelektuálů, kteří se rádi staví do pozice, že i jejich rozhled je tak moc široký, že zasahuje do něčeho tak okrajového jako je komiks. A tím komiksem je dost často právě jen a pouze Maus. Nic proti, ale jde o knihu, která obsahuje určitou vizuální zkratku. A já říkám, pokuď jsme takoví kofři, zpomeňme na myšky a pejsky a pojďme si to naložit plnou palbou.

Tuhle knihu jsem koupil někdy kolem roku 13 v antiku Jirky Pavlovského a okamžitě po přečtení bylo jasný, že je to v hajzlu. Protože pokud se toho on zbavil, není šance na vydání. Několikrát jsem to v průběhu let zkoušel pičovat na crewním fóru, ale naprosto bez reakce. Nikdo tam nejevil známky, že by vůbec věděl o co jde. Proto mě česká verze dost překvapila a neskutečně mě hřeje, že jí zatím všichni hodnotí takhle dobře. Tahle kniha za to fakt stála. Na rozdíl od Lemira je to navíc ještě krásně kreslené. Za dobu od vydání to stačilo nasírat dost cen. A fakt ne omylem.

Kéž by tak chtěli tuhle ptákovinu zavřít a místo ní nasadit ten komplet Conana co vychází v polsku...

Jen pro doplnění komentu. Četl jsem knihy v pořadí, které zmiňuje Spacecore. Ale stejně mi tahle přišla docela dost ustřelená. Na rozdíl třeba od Návratu Bruce.

No, vypadá to skvěle. Ale ta cena je poněkud... ehm dokonce i nesemicovská.

A komu tim prospějete, co?!

Tohle zní vyloženě hrozivě. Crew/netopejr dobře věděli proč tyhle starý fláky pčeskočit. Jestli je to celej komplet tak to teda potěš koště. Snad aby se překladatelé vzbouřili a začali to bojkotovat, protože tohle bude učiněné zlo.

Je to jak kde. Někteří trafikanti to mají a někteří co jsem se ptal ani neví, že to začalo znovu vycházet, protože jim to distributor nenabízí. Ta prodleva, ale sérii rozhodně ublížila a snížila dostupnost.

Cenově hůře dostupné? Za 849? Před dvaceti lety jsem tuhle knihu kupoval za 999. TO bylo hůře dostupné! Dělejme HC dokud jsou levné. Bylo o dost hůř.

Byl jsem, jako přiblble platící zákazník, za svých 399 po právu soukromě vyplísněn :-) Tak jen abychom všichni věděli, jak jsem to schytal :

Ricarderon mecenáš29.11. 13:51
Milej Louzo, díky za kritiku překladu Místa činu.:) Jen bych podotknul, že hlavní hrdina nežije v padesátkách, ale v Kalifornii na přelomu tisíciletí. Což je dost směrodatné.:) Zároveň překládám postavu, kterou napsal Brubaker. Nepřekládám tvojí představu o ní.:)

VanTom : No. To je tím papírem. Je potřeba si uvědomit, že zatím co dobrá pérovka v sedmdesátkách je dobrá stejně i dnes a to ruční řemeslo se zkrátka ošulit nedá. Tak coloring je těžce technologicky závislý. Hodně lidí na něj asi bude nadávat, protože neodpovídá (ani nemůže) dnešním počítačovým standardům. Ale schválně si spočtěte kolik je na těch stránkách barev a pozorujte jak fungují. Lidé co mají nějaké základy uměleckého vzdělání určitě poznají, že barevná ekvilibristika je tady na dost vysoké úrovni a reflektuje vše co se na uměleckých školách běžně učí. Práce se studenými a teplými barvami, které vytváří jednotlivé vrstvy obrazu...hromada detailů, které díky barvám vyniknou, nebo se upozadí...soulad naprosto protikladných barev na jednom obrázku. Tohle fakt nejsou náhodné dětské omalovánky, ale věc nad kterou někdo hodně přemýšlel. Lidi co to tenkrát barvili byli opravdu machři a dokázali z absurdního minima vytřískat maximum. Je ironií, že se na rozdíl od kreslířů a pisálků ovací nedočkali a Marvel je pro jistotu ani neuváděl v hlavičce. Jasně že to nevypadá jak moderní dílo, trochu se to za těch 50.let pohnulo a bylo by smutné kdyby ne. Ale chtěl bych vidět výstupy soudobých koloristů pokud by měli ve fotošopu zapnutou jen osmibarevnou paletu. A když už jsme u toho, chtěl bych vidět soudobé kreslíře, jak překreslí Barryho Smitha, nebo Buscemu :-). Jinak nic proti monochromu, ale právě tihle conani z produkce netopejra vypadali, jako když to tiskli na kancelářský kopírce. V bonusech téhle knihy jsou fotky nebarvených originálů, které fungují velmi dobře i bez barev. Ale holt i to pero se musí umět natisknout.

Apropo papír. Conan byl vždycky pulp. Už originální texty vycházely časopisecky v šestákovém formátu a komiks na tom nic nezměnil. Pulp je spotřebka a to je potřeba přijmout, komiksy té doby byly konzum nikoli noblesní graphic novels a jako takové vycházely na papíru konzistence toaleťáku, který měl savou vlastnost a sklony k rychlému žloutnutí. Proto se tomu chodilo naproti sytou barevnou paletou s vysokým kontrastem, aby aspoň něco bylo po čase vidět. Tohle patří k věci. Když vezmete původní coloring, vyčistíte ho a natisknete ho moderními technologiemi na kvalitní papír, nebo na to koukáte přes display tabletu, tak to prostě nebude fungovat. Když jsem před deseti lety říkal Buchalovi že mi jeho naleštěné omnibusy vypalují zorničky, tak argumentoval, že to takhle vyšlo i v originále. V reedicích možná. Ale ne v sešitech. A neznamená, že je to dobře. Dark Horse i jíní má občas tendenci dělat z Predátorů a Terminátorů umělecká díla, což je hrubé nepochopení tématu. Ne. Fakt je to čtení na hajzl a naleštěná produkce na tom nejen že nic nezmění, ale může tomu dokonce i ublížit. A je to celkem rozšířený nešvar. Ani licencované série jako UKK tohle úplně nezvládly. Podle mého soudu připravilo CC, které komiksům už možná snad asi trochu rozumí, tuhle knihu skvěle a s citem. Určitě bych doporučil fyzicky si jí prohlédnout, než vynesete soud. Ale stejně...je to Conan. Lemirea z toho neuděláte a to je asi důvod proč vychází v oddělených knihách, které se nejmenují Conan ;-) Pokud vám to téma nic neříká, netřeba se tím trápit. Pořád chci ale věřit, že bude dost lidí kteří to docení. Jestli ne, tak proč mě kurva přehazují staré semicovské sešity z téhle řady na aukru tisícovkama?

Teda přátelé, já z téhle diskuse nevycházím z údivu. Cože to chcete? Nahradit originální zastaralý coloring úplně jiným neoriginálním zastaralým coloringem? A Barry Windsor-Smith že velký špatný? No to byste určitě měli napsat uživatelům na Heritage a poučit je, ať si tam nedělají škodu nákupem jeho originálů :-)

baatcha : jasně, myslel jsem konkrétně příběhy Čtyřlístku. Ne ostatní komiksy v rámci něj.

Druhej pokus :-) Pro jistotu i Neonomiconem ať to stojí za to, kdyby náhodou něco nevyšlo. Taky mám původní knihu, ale měnit to nebudu. Docela se mi to bez těch bublin líbilo. Stejně je to tam napsaný dvakrát.

Dá se to číst samostatně.

Ivan Kucera : Ostrov pokladů, Silver,...huh..Piráti z Karibiku. Nevím proč bychom měli končit právě u těchto. Pokud bych si já měl vybrat pirátský příběh, tak je to jednoznačně Crichtonův Pirate Latitudes. Scénář je hotový. Stačí to jen zkomiksovat.

Nezbi : Myslím, že časem určitě bude. V tomhle omnibusu chybí celý příběh Cruel Summer což je snad nějakých 8 sešitů uzavírajících třetí sešitovou řadu Criminalu...k tomu stačí přihodit nějaký další dosud tedy nevydaný speciál nebo šedesáti stránkovou knížku a regulérní omnibus je na světě. Akorát to nejdřív musí vyjít anglicky.

Gmork : sorry, ale tohle není pulp, tohle je prostě jen blbost :-) Tady je evidentní snaha o děj, kterej je prostě jen nebetyčně špatnej. Přitom je ale pozoruhodné, že autor pracuje s docela zajímavýma postavama. Akorát s nima pracuje zarážejícně blbě. No ale třeba se to bude líbit. Normálně se snad tolik nerozepisuji, ale tohle mě inspirovalo a chtěl jsem se pokusit vysvětlit co mi na tom vadí a ne to jen tiše popravit.

baatcha : Dík za doplnění. Jo komiksové legendy mám všechny přečtené, ale už je to nějaká doba.

Co obal, ale obsah...kouknu hned na druhou stránku a čtu "Nepřibližuj se pazgřivý zloduchu...dnes se Raveniny cti nezmocníš!" :-)))))) Štěpán Kopřiva je búch.

Asi fakt poslední. V tomhle případě bych dal klidně nášup. Spidey není vlajkovou lodí Marvelu jen tak pro nic za nic a tenhle komplet to jasně ukázal.

regressiv : s druhým už vydaným nebude. Ale s připravovaným třetím ano. Ten už měl jen tyhle barevný obálky. Na stránkách BBartu jsem ale zaznamenal možnost koupit si nový obal samostatně, pokud nutně potřebuješ, aby to lícovalo.

Darth : existuje něco čemu se říká Gaussova křivka, což chytří chlapi z Crewe určitě znají. Ta mimo jiné říká, že NIKDO nepíše stále jen mistrovské opusy. Ale ani totální plebs. A já říkám, nesmažme se přečíst veškerý Jodův trus (oni nám ho klidně vydaj pokud ho budeme kupovat), vyberme si libovolného mantáka a vedle těch dvou dobrých Jodů vydejme tu jednu dobrou mantákovu knihu ze sta. Pak iterativně vyberme dalšího mantáka, nebo třeba dvě knihy od nějakého dalšího génia....a tak prostě pořád dokola. Výsledkem bude že ač manták či génius, budeme číst stále super literaturu. Lpění na jediném autorovi statisticky nemůže kvalitativně nikdy vyjít. Třeba takovej Vybíral a jeho poradci tohle docela chápou a jejich edičák podle toho taky vypadá. Crew teď koncem roku předvedla dokonalou jízdu králů, Dobyvatelé, Šinkl, Mlsoun, Parchanti...oni na to maj. Věřím že to daj a dalšího Joda už nedaj.

Matthew : původní vydání pro mě znamenalo nesmlouvavý špinavý Londýn předminulého století. To co vidím v ukázkách je nějaká papundeklová omalovánka, která nemá nic z původního poselství.

No tak ještě ti to mohli vydat zmenšený ve dvou boocích v měkké vazbě každej po čtyřech stovkách...

Jo přesně tak jsem to myslel :-) Fakt na tom spolupracoval? To se docela divím. Vždyť tahle verze jde proti úplně všemu co Z pekla v původním vydání znamenalo...

Hustý. Připadá mi, že tohle vydavatelé (rozuměj zahraniční) dělají Moorovi schválně.

No jo, no. Není to moc hezký, ale co naděláme. Zahraniční vydavatel poctil tuhle sérii novým faceliftem komplet.

Už je to skoro dekádu co jsem tento příběh četl a stejně ve mě rezonuje zdaleka nejvíce z celých Fables. Druhá půlka byla nastavovaná kaše a výrazně slabší. Ale za tuhle knihu stála. Krásný příběh.

vita : hele neříkám, že je to celý takový, ale jsou tam místy fakt boží scény, když super korektní a učeně mluvící emancipovaná zombícká inkarnace tuším matky terezy (s obrovským poprsím, na dotaz proč vypadá jak šlapka vysvětluje - aby ti chlapský xindli viděli o co přicházej :-)) ) vydá rozkaz typu, nechť naši bojovníci obrátí konkurenční vojsko v hromadu výměšku, načež její trpasličí pomocník přetlumočí do amplionu rozkaz "Rozstřílejte je na sračky!!"...Pekelnýho bosse Draculu vytočej tím, že mu ukradnou zásilku fetu a pak semu jí pokusí prodat zpátky, pak tu máme jednoho chlípnýho upírskýho generála, kterej postává za dveřmi souložících párů a krade jim jejich orgasmy a alternativní inkarnaci hlavního hrdiny, který dělá z jeptišek jebtišky. Prostě samý libový nápady made in Crew 2000. Kdyby tohle vyšlo po miléniu, tak by vůbec nikdo nepochyboval že to tak má bejt, protože tohle byl náš komiksový svět. Jenže doba se hnula a v dnešním crewním portfoliou už to působí téměř nepatřičně. Ale byly doby, kdy vycházelo jen tohle a přišlo nám to normální. Doby kdy Lemire ještě dělal v mekáči a komiks byl přednosně o krvi a kozách.

baatcha : Normálka myslím jako soudobá normálka. Nikoli třeba sedmdesátková, nebo osmdesátková normálka. Ohledně té kresby. Němeček měl období kolem milénia, kdy jsem jeho vývoj nemohl kousnout, postavy byly divně protažený měly malý hlavy...prostě podivnost. V poslední době mi přijde, že ta kresba je relativně v pořádku až na ten digitální coloring, ale holt to je últitba době a zvýšené produkci. Jinak ty příběhy jsou samo... ne moc dobrý. Ten pravý čtyřlístek odešel s Ljubou Štíplovou, to je jasný. Proto mě nesmírně těší, když vidím tuhle Danovu práci. Ano. Je to úplně jiný Čtyřlístek. Ale je to brutálně dobrý.

Kolik ještě zbývá knížek?

Měl bych dotaz k téhle knize, nejspíš na Richarda. Proč je první příběh barevně tak neskutečně vyblitý, druhý tak na půl ale znatelně lepší než první a třetí úplně dokonale colorovaný? Nejdřív jsem myslel, že je to chybou kusu, ale evidentně to mají všchny knihy stejné. Jsou podklady z nichž jste to tiskli validní, nebo byly trochu invalidní?

karl173 : ne. čím méně tím lépe.

Tohle fakt skončilo? A batman nebude. Suuuper. Kdyby mi kolem roku 2000 někdo řekl, že budu nadšený když u nás NEvyjde další komiksová řada, klepal bych si na čelo. Momentálně je nevydání to nejlepší, co se může fanovi přihodit.

Fimi : no ale ti první pak teda nemusí číst komiksy ale beletrii, když je kresba nezajímá a ti druzí můžou jít do libovolné galerie kdy takových Rossů najdou po celém světě řádově desítky. Když mi onehdá Milan Krejčí tvrdil, že komiks je pro něj hlavně o kresbě a na příběhu nezáleží, zůstal jsem zírat s otevřenou pusou. Vždycky jsem myslel, že je to kombinované umění, kde jsou obě nádoby minimálně propojené v ideálním případě dokonale promísené.

karl173 : A musí mít všechno pointu? Nemůže být třeba cesta cílem? Právě nad tím se zamýšlím. Je to fakt takhle jednoduchý? Fanoušci říkají, že Miller se změnil. Ale nezměnili jsme se spíš my?

Tu averzi k Millerovi tak úplně nechápu. Když vyšla před dvaceti lety třístovka, všichni z toho byli posraní. Podle hodnocení tady je vidět, že trvalo snad deset let, než lidi prokoukli o čem to je. A že to vlastně o ničem zase tak moc není. Třista chlapů stojí proti perský přesile a zvítězí. Jmenuj jedinou hlavní postavu, jmenuj dějový zvrat, jmenuj cokoli, z příběhu, co by obhájilo maximální hodnocení. Kromě výtvraného zpracování, které stejně nedosahuje geniality Sin City. Přesto to léta dostávalo plnou palbu ze všech stran.

O čem je vlastně Terror. Reworklý batman bojuje proti terorismu, občas se mucká s catwoman, občas se s ní mlátí. Občas mlátí terroristy. Vypadá to geniálně výrazně lépe než třístovka. Místy lépe než sin city. Děj je úplně o tom stejném jako 300 a nechá se popsat jednou větou. Menšina proti přesile. Ale téma je politicky choulostivější. A vyšlo to v jiné době. Takže poprava.

Xerxés. Jako třístovka, ale o dost jinak. Začátek tradiční, pak se to překlopí do obrazového alba. Je to vůbec špatně? Co je vlastně na obrazovém albu špatného? No tak v tomhle případě rozhodně kolísavá kvalita obrázků z nichž žádný není tak geniální jako ty v Terroru, některé jsou pěkné, jiné na hranici průměru. Ale i tak. V regulérním umění existují sekvence obrazů vyprávějící děj. Neříkám, že se to Frankovi zrovna daří. Kniha vznikala dekádu a je to na ní vidět. Ale tvrdím, že způsob jakým to Miller podchytil je možná správný a Xerxés může být v době, kdy 80% lidí nezvládne přečíst více než dvě věty v kuse a obecnou realitu plně definují několik slov čítající bulvární titulky, dost dobře první předzvěstí něčeho co se v blízkém budoucnu stane i v komiksovém mainstreamu normou. Z tohoto pohledu je mi Frankova snaha sympatická. I když se to úplně nepodařilo.

Druhá věc je, že vzhledem k Millerově současnému stavu kniha funguje i ve druhé rovině. A sice že je plná velkoformátových ilustrací, které se samozřejmě snáz a dráze rozprodají v aukcích po originálech, protože se dobře rámují a vypadají dobře na zdi. Frank si prošel těžkým obdobím a účty za zdravotní péči jsou v jeho rodišti o dost drsnější než v Evropě...

Chápu, že to nikoho moc nebaví, taky jsem z toho nešel do virgule. Ale komiks není jen příběh. Je to i vizuální forma. A ta tady na jednu hvězdičku teda není. Pokud má někdo jiný názor, nechť mi pošle své originály v kvalitě srovnatelné Xerxérem. Rád si je pověsím na zeď.

Takže to dotáhli. Po špičkovém Gotham Centralu další skvělá uzavřená série. Bravo. Teď už chybí jen Kill or be Killed a jedna kniha Criminalu, která v anglofonních zemích vychází někdy v prosinci a máme veškerého podstatného Brubakera v kapse. Super a díky, BBArte.

Darth Raelchi : ke tvému osobnímu problému bych postavil čelem jiný osobní problém o kterém se veřejně moc nemluví, ale není od věci to občas trochu rozmáznout, abychom věděli o čem se vlastně bavíme. Jasně, chápu že Petráčkův styl se od určité doby výrazně změnil a zhrubl, což mnoho lidí nekousne. To ale nebyla svévole. Byl to důsledek nehody při níž přišel o prsty pravé ruky. Drtivá většina malířů na jeho místě by šla dělat nočního vrátnýho. On to vzal do levý.... Respekt. Ukaž mi dalšího takovýho.

Lesbická superhrdinka? Pána boha... Marvel by si měl ještě licencovat Ennisův Herogasm ať to tam má teda kompletní a pokryje všechny minority. Aby to někomu nebylo líto a nešel do ulic...

Absolutní chiba! Žádná paseka, ale Crew to měla vydat. Tohle si Pavlovský s Litošem neměli nechat ujít...

Díky za info.Tak to si koupim.

Je tohle uzavřené, nebo je to první díl nečeho?

Milo : Nejsi hnidopich. Chceš za své peníze přiměřeně odvedenou práci, to není nic špatného.

Těch chyb je tam mnohem víc. Od kriticky faktických, jako že dr.Swann v prvním sešitě tvrdí, že nedostudoval střední školu, přitom z dalšího děje vyplývá, že si koupil univerzitní diplom. Už zmíněné pochroumané credits prvního sešitu (Todd Mcfarlane je penciler a rozhodně ne Romita Jr. - to je vidět na první pohled). A pak menší chybky jako překlep ve slově akvárkohlav a další... Důslednější redakce by fakt prospěla.

Velkej šéf : to chápu. Válí se mi to doma od pátku a celej víkend jsem stydlivě klopil zrak mimo a dělal všechno možný, jen abych nemusel číst další jodo blábol (proč si to pořád ještě kupuju je otázka nad níž si marně lámu hlavu i já sám). Nicméně po Kazumakiho komentu jsem se konečně odhodlal z toho sundat celofán a první dvě knihy zhltl na posezení. A dobrý. Ani jsem neměl chuť si vyrvat bulvy. Žádné přelomové dílo, ale příjemná jednohubka, která se dobře čte a příjemně se na ní kouká. Uvidím jak druhá půlka, ale čtyři hvězdy se zdají tak akorát.

Velkej šéf : Jestli jsem to dobře pochopil, tak Jodo napsal povídku, na jejíž základě Frissen napsal scenář. První dvě knihy kreslil Sécher druhou půlku Henrichon.

Ter : Asi se to dá číst samostatně. Ale místy se to na dění v Metabaronech trochu odkazuje. Incal v tom kromě univerza moc nevidím.

Podle mého názoru je to v pohodě. Nadčasová klasika. Takhle nikdo jinej nekreslí.

Delphín : komiks nemá pohlednou kresbu...no ty bláho...to je dost odvážné tvrzení