P.G.

P.G.

Jméno: Tinya Wazzo
Email: inuyasha.jenny@gmail.com

P.G.
P.G. | 16.9.2019 | Mňau!

Pro dospělého jednohubka tak na deset minut. Ale fajn - a ze života (já tam našeho kočičáka viděla mnohokrát a zavzpomínala si a nasmála se až až). A ano, také jsem nedala škrábadlo na první dobrou :D

P.G.
P.G. | 22.6.2019 | Soudce Dredd: Sebrané soudní spisy 03

Sebrané soudní spisy soudce Dredda nám vstoupily do osmdesátých let šestadvacetidílným příběhem Soudce dítě. Ve třetím svazku sebraných spisů je to nejdelší soubor, ostatní v knize jsou většinou jedno či dvou až čtyřaktovky. A právě ve srovnání s těmito krátkými (a většinou údernými) příběhy je dobře patrné, jak je Soudce dítě nevyvážený - jsou v něm parádní díly (jako tříaktovka s Farem) i nicneříkající vycpávky (jako je např. Příběh mimozemšťana nebo Hladová planeta). Proto musím brát tvrzení ze zadní strany obálky o "nadčasové klasice" příběhu Soudce dítě s velkou rezervou. Ano, je to klasika a svým pojetím v Dreddversu možná určitým způsobem nadčasová, ale ze zpětného pohledu mám dojem, že především proto, že je tak dlouhá a díky té délce se v ní zápletka a zjevné rozuzlení tak nějak ztratí. Prostě 26 dílů se spoustou vycpávek je moc. Ve zbylých příbězích sebraných spisů také postrádám více příběhů s Dreddovským filozofováním, které jsem si tak oblíbila ve druhém svazku. Máme tu sice příběhy jako Měsíc šílenců, Klepání na dveře, Chcete se někdo přiznat nebo Neamerické graffiti, které se mi hodně líbily, ale zbytek je mnohdy průměrná akce. Kresba je opět černobílá pérovka, v některých příbězích se mi ovšem nelíbila (na McMahona jsem si prostě nezvykla).
Shrnuto a podtrženo: Třetí svazek sebraných spisů má nejvíce stránek z u nás doposud vydaných svazků, ale je bohužel také nejvíce nevyvážený. Ale i tak jsem se při jeho čtení bavila a užívala si Dreddovskou atmosféru dystopické budoucnosti.

A nezapomeňte - přiznání získané lstí obstojí u kteréhokoliv soudu v Mega-City.

P.G.
P.G. | 19.6.2019 | Žoldnéř #01: Kult svatého ohně

Vypadá to jako Storm a přitom to není Storm... Na tuto knihu jsem poprvé narazila na Crweconu a po prolistování si řekla - nádhera, to chci! A tak se také stalo. Jenže, jak se říká, dojmy a pojmy mnohdy nejsou totéž. Nejprve tedy k dojmům - velký formát (větší než MDEK), plnobarevná malba (ano, malba) a bonusy dělají z útlé knihy "must have" záležitost. Jenže ony pojmy (tedy když se do knihy začtete) bohužel přináší do dojmů tu a tam povážlivé stíny. Prvním stínem jsou pro mě bubliny, které svojí ostrou geometrickou konturou působí v malbě hodně násilně. Představtre si, jak by asi vypadala Mona Lisa, k jejímž ústům bychom přilepili takový ten lepicí papírek s textem... Situace je o to horší, že na velkém formátu jsou bubliny - velké. O těch děsivých citoslovcích (zejména jak vypadají) se raději zmiňovat nebudu... Druhým stínem je pro mě absence děje. No, sice tu něco jako děj je, ale to jen proto, že bez bublin by to nebyl komiks, ale něco ve stylu artbooku. Což by bylo možná lepší, protože by a) bubliny nerušily malbu a b) to bylo stejně jedno, neboť kresba je natolik detailní a scény natolik podrobné a rozfázované, že děj jasně vyplývá z kompozice. A třetím stínem pro mě je to, že postavy (ono jich tu vlastně moc není, takže především hlavní hrdina) nemají žádný vývoj. Je to prostě ve stylu přišel jsem-záchránil jsem (krásku v nesnázích). Proč? Proto. Mohl jsem ji nezachránit? Ne. Mohl jsem udělat něco jiného? Ne. Chápu, že autor drží určitý fantasy kánon, ale v tomto případě je onen kánon až moc jednoduchý a příliš striktní.
Když tedy shrnu výsledné hodnocení: Malba je opravdu pastvou pro oči, o tom není pochyb. Jenže bubliny a zejména ta citoslovce působí ve srovnání s malbou tragicky. Scénář - tedy pokud bych odmyslela text a hodnotila jen sled panelů - je prostý, jednoduchý, bez odboček a zápletek. Pokud k tomu přidám text, bohužel se vůbec nic nezmění. Na druhou stranu, album má pouhých 48 stran, takže to až tak moc nevadí, protože malba významně převyšuje příběh. Bonusy, které jsou součátí knihy, jsou fajn a čtenář se z nich dozví spoustu zajímavých věcí.

P.G.
P.G. | 12.5.2019 | Mýty #13: Velký Mýtický crossover

Úúúú... To tedy byla hrůza. 9 sešitů a z pohledu příběhu Mýtů se v nich vlastně vůbec nic nestane. Kdyby to bylo alespoň vtipné - jenže ono není. Postavy mají spoustu řečí, ale vlastně vůbec nic podstatného neřeknou. Jack je neskutečně otravný, vlezlý jako podomní prodejce teplé vody a vtipný zhruba stejně tak. Nápady a překvapení (kterých je jinak v Mýtech spousta) - skoro žádné. Akce ve stylu Přišel jsem - Viděl jsem - Deus ex machina. WTF?? Pokud má být tento crossover jakousi vějičkou na sérii JoF, tak v mém případě naopak funguje jako jednoznačné varování "Ruce pryč!" Tento díl není mytickou srážkou, jak nám sděluje zadní strana obálky, ale spíše něčím úplně jiným, ovšem též mytickým...

P.G.
P.G. | 20.4.2019 | Storm: Kroniky Pandarve (pevná vazba)

Jedním slovem - paráda! Kniha má úctyhodných 244 stran, ale všech pět alb jsem doslova slupla jako malinu. A když jsem dospěla na stranu 245, jen jsem si povzdychla - já chci další!
Teď trochu vážněji. Ke Kronikám Pandarve je dle mého názoru vhodné přistoupit takříkajíc s "prázdnou myslí", protože svět Pandarve je doslova "mimózní". Zapomeňte, že znáte nějaké fyzikální zákony, logiku a podobně. Tady je všechno jinak. Nepřemýšlejte co, proč a jak, protože jinak si budete klepat na čelo, co že to ten scénarista vymyslel. Bohužel, tu a tam se v bublinách vyskytují "vysvětlení", resp. zdůraznění že je to či ono opravdu jinak - to mi v celé knize přišlo opravdu otravné a zbytečné. Scénárista prostě měl bouchnout do stolu: Tohle je můj svět, podle mých pravidel a ty, čtenáři, se snaž! Žádné berličky nebudou! No, bohužel, nestalo se. Ale dá se to přežít, já to od druhého alba prostě ignorovala. Jednotlivá alba jsou příběhově uzavřená, za což dávám plus, a navázání je nenásilné a logické (i když mezi čtvrtým a pátým albem mi to moc smyslu tedy nedává). Příběh je opravdu jednoduchý a průhledný jako čiré sklo, a v zásadě o něj ani moc nejde. Při jeho čtení se mi vybavily příběhy Conana nebo Kroniky Protizemě, které jsou v mnoha ohledech k Pandarve ekvivalentní. Stejně jako Conan a Tarl Cabot, i Storm se drží kánonu, což na jednu stranu činí příběhy extrémně předvídatelnými, na stranu druhou umožňuje scénáristovi klást Stormovi a jeho druhům do cesty kdejaké bizarnosti (protože Storm je vždy překoná). Stinnou stránkou takovéhoto způsobu vedení děje je ovšem značné množství textu a sem tam i opakování nebo zdůrazňování zjevných skutečností.
Vizuální stránka všech pěti alb je opravdu nádherná a k tomuto typu příběhu pasuje naprosto dokonale.
Za sebe proto mohu říct - naprostá spokojenost, neboť jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. Pravdou ovšem je, že mám v tomto kánonu načteno opravdu hodně a tak některé jeho nedokonalosti a chyby (které prostě z principu má) rovnou ignoruji.

P.G.
P.G. | 14.4.2019 | Tokijský ghúl #14

Cyboy: Reaguji na komentář ohledně citoslovcí. Nevím, jak je tomu nyní v současné manze (co do rozšíření a stylu), ale tebou zmiňované "bubliny" s "citoslovci" se v manze používají nejspíše již od počátků. Záměrně píši oboje v uvozovkách, protože ne vždy jsou to pravé bubliny a ne vždy pravá citoslovce. Ověřovala jsem si to v manze, kterou vlastním a je fakt, že v nich se podobnými prvky šetří a používají se střídmě k dokreslení atmosféry. A důsledně se dbá na grafické odlišení, což v ukázkách výše k této manze mi nepřijde. Právě ono grafické odlišení je důležité - např. ...! nebo !!, ??, !? a podobné je obvykle v jiném typu bubliny a značí v podstatě záblesk myšlenky. Takže např. klasický mluvený projev je v hladké bublině, souvislá myšlenka v graficky odlišné bublině (třeba dvojité) a ten záblesk myšlenky zase v jiné (třeba zubaté). A našla jsem i bubliny s citoslovci, ale většinou v případech, kdy je to pro příběh důležité (např. u strojů nebo vetřelců). Má to většinou čtenáře na něco upozornit. Je rozdíl, když přístroj vrčí (klasické vrrr v panelu) a zavrčí, i když je celá budova odpojená od proudu (třeba separátní panel s detailem přístroje a vrrrr v bublině u něj). Právě toto se mi na manze velmi líbí.
Ostatně i v Asterixovi se používala citoslovce v bublinách v podobě obrázků (vzpomínám si na blesky, spirály a podobně) k dokreslení atmosféry.

P.G.
P.G. | 13.4.2019 | DC Superhrdinky #02: Hity a mýty

Těšila jsem se na pokračování Superhrdinek - a jsem z něho tak trochu rozpačitá. A nevím, jestli je to tím, že už mám z DC univerza tolik načteno a tudíž mám zažité určité pořádky. A nebo tím, že se na tento příběh určený dětem dívám dospělou metrikou. Ale popořádku... POZOR! Budu spoilovat, takže pokud nechcete přijít o překvapení, čtěte dále s rozvahou (a nebo raději přeskočte na závěr).

Problém č. 1. V předchozím díle (Zkouškové peklo) bylo jen pár hrdinek (a hrdinů) a pár padouchů. Ostatně představení akademie (str. 4 a 5) čítá 10 osob, vč. vedení. Jenže v tomto dílu nám počet hrdinů a padouchů dramaticky narostl - představení již čítá 18 (!!) osob. A další nezanedbatelný počet je poté "představen" v příběhu. Autoři naštěstí drží charakteristické barvy/propriety/atributy postav, takže se neztratíte, ale je to náročné...
Problém č. 2. Pokud již máte něco načteno z DC, tak to při čtení tohoto příběhu rychle zapomeňte. Ivy jeko hrdinka? OK, proč ne, když jsme ji měli v Gotham City Sirens. Cheetah? No dobrá... Enchantress jako profesorka? Budiž. Ale Birds of Prey jako padouši? To jsem nesla opravdu těžce.
Problém č. 3. V prvním díle byl příběh jednoduchý a přímočarý (v podstatě co kapitola, to příběh jedné hrdinky). Ve druhém díle už máme komplexní příběh v několika rovinách. A tady jsem narazila. Na pozadí běží Odyssea, ale její odrazy v realitě příběhu jsou občas těžko postřehnutelné a nebo je třeba znalosti z reálného DC (a to docela dost - viz Sirény a Bad Banshees a Birds of Prey). A to nepočítám postavy, které se jen mihnou, a o nichž soudím, že nějaký ten význam v příběhu také mají (např. Lobo, Star Sapphire).

Když to shrnu - oproti prvnímu dílu je tento mnohem komplexnější a náročnější - nejen na udržení pozornosti (spousta postav), ale i na pochopení. Na jednu stranu je dobré, že postavy příliš nevybočují ze svých rolí a drží si své atributy, na druhou stranu nejednoznačná definice hrdina/padouch a odlišná příslušnost (ve srovnání s "dospělým" DC) může vést k pozdějšímu zmatení (a to hodně velkému).
Ke kresbě nemám výtky a k tomuto typou komiksu dobře pasuje. Plus dávám za odlišnou Odysseu, která se mi kresbou líbí mnohem více.
Co říct závěrem? Nejsme si jistá, jestli je tento komiks vhodný pro děti od sedmi let. Příliš mnoho postav, komplexní příběh...

P.G.
P.G. | 5.3.2019 | Gantz #22

Cyboy to napsal hezky a má v mnohém pravdu, ale podle mě je u mangy problém především v tom, jak to vychází v originále - většinou na pokračování v nějkých obsáhlých periodikách jako SJ. Teprve když se to chytne, vyjde to uceleně v klasické svazkové podobě - a to může být poté problém, protože to, co předtím vyšlo během pár měsíců na pokračování, je najednou v booku a mohou "vyniknout" nelogičnosti, kterých si při "dlouhém čtení na pokračování" nevšimnete. U mangy je bohužel třeba vybírat, přebírat a posuzovat mnohem více, než u běžné komiksové produkce. Neplatí dvakrát vybírej, jednou kup, ale spíše desetkát (lépe dvacetkát) vybírej a jednou kup. Přiznávám, že nemám prakticky žádné zlušenosti s mangou, která zde vychází (vyjma GITS a AYNIK), protože mi nevyhovuje především žánrem ani rozsahem. Ale mohu říct, že ze sérií, které vlastním (namátkou Pet Shop of Horrors, Pet Shop of Horrors:Tokyo, Rozen Maiden, Chobits, Video Girl Ai, Maho Tsukai Kurohime, W Juliet, Rosario Vampire I a II nebo z novějších AI Ore! a From the New World) se mi nestalo, abych se takříkajíc netrefila vkusem, obsahem, délkou. Většinu mám přečtenou minimálně 2x, W Juliet asi 4x a VG Ai asi 5x a nelituji toho, že jsem se kdysi dávno do mangy pustila. Ale vděčím za to několika pravidlům, kterých se striktně držím: Vždy pořizuji uzavřenou sérii. Preferuji "historický" počet svazků (tj 8, 10, 14) nebo krátké uzavřené celky (jako mají třeba Girl Friends). Držím se žánru (ano, preferuji Shójo a romantiku). Mám ráda staré série (i když se nebráním novějším, jako třeba FTNW). A vybírám z osvědčených značek (třeja SJ advanced, Shójo a Action od WIZ).
Abych to shrnula: Manga není obecně špatná. Jen její výběr (vydavatelem, čtenářem) může být špatný, protože jí je moc. Strašně moc a díky tomu se prostě nedá strefit do vkusu všech.

P.G.
P.G. | 27.11.2018 | Kůstek #01: Útěk z Kůstkova (barevné vydání)

Famózní. Naprosto. Famózní. Kůstek v BW mě prakticky vůbec neoslovil, nějak mám v BW zafixované vážnější věci a ke Kůstkovi mi to prostě nesedlo. Ale Kůstek v barvě, to je něco úplně jiného. Úplně jiná liga. Coloring je nenásilný, často se spoustou pastelových odstínů a nevýrazných barevných přechodů, který je v perfektním souladu s čistě černou linkou postav – prostě dokonalá pastva pro oči, do níž se ponoříte – a za chvíli vám průvodčí klepe na rameno, že konečná a vystupovat :) I provedení knížky je výborné - pevná vazba (pořádné tvrdé desky), šitá, s dostatečně širokými okraji (i ve vazbě!) a především - metalický nápis Kůstek! A to vše za bez koruny 250 wočí! No nekupte to!

P.G.
P.G. | 1.8.2019 18:13 | Herní vlákno

Zack: v té pasáži u ČNB byla na vnitřním rohu (směrem na Příkopy) prodejna FSF knížek a podobných věcí. A nějaké komiksy (co si pamatuji) tam také měli (já tam viděla US sešitovky).

P.G.
P.G. | 1.8.2019 17:37 | Herní vlákno

Zack: přesně tak :D

P.G.
P.G. | 1.8.2019 17:09 | Herní vlákno

Zack: hraju stále. začínala jsem, když se tu do prodeje dostaly LEG, TD a Revised, tj v někdy na přelomu 94/95. Kolem 00 jsme s tím s kamarády sekli a dali se na "progresivnější" hry :D (L5R, MECCG, LOTR a podobně). K MtG jsem se vrátila někdy kolem 2012. Ale na turnaje chodím málo (prewka, sem tam standard), jinak hrajeme především casual. MtG má jednu obrovskou výhodu - je všude a každý ho zná, takže si člověk vždy zahraje, když má náladu. U deskovek je třeba dohodnout termín, je třeba, aby se všichni zůčastnění sešli, měli náladu hrát a tak dále. Když cokoliv z toho selže, je párty na pytel. U MtG tohle nehrozí.

P.G.
P.G. | 31.7.2019 21:55 | Herní vlákno

Ad MtG a cena balíčku: Záleží na tom, co hrajete za formát. Standard se dá kompetitivně hrát i v ceně 1-2 tisíce za balíček. Pauper to samé. Modern je na kompetitivní hraní o dost dražší, legačka a vintage v papíru je doslova investiční záležitost. Ale pro casual hraní tu máme commander a to je, pokud se pořídí komplet roční sada do dvou tisíc pro čtyři lidi. Balíčky vyvážené, všichni si zahrají. Já si s přáteli takhle pořídila C2018 a naprostá spokojenost, i bez jakéhokoliv upgradu je s tím srandy na spoustu večerů. Multiplayer commander je prostě o spolupráci a atmosféře (neplést si s commander 1v1, to je jednokaretní legačka :D).
Jinak co se týká deskovek a podobných her, i to leze do peněz. Za sebe mohu vřele doporučit Legendary, což je marvelovská deckbuildingová kooperativka, se spoustu rozšíření (F4, spíďá, GoG, MarvelKnights...). Dá se to hrát jen v základní sadě, ale teprve ta rozšíření tomu dodají šťávu a počet kombinací her roste geometrickou řadou. Na dlouhé zimní večery jako stvořené! A pokud se hraje ve full-random módu, dokáže hra všem neskutečně zatopit a přinutit promýšlet strategii jako při mistrovské šachové partii.

P.G.
P.G. | 22.6.2019 13:37 | Pindárna

RadimNemec: U extra silných maximálně čtyři (např. TombRider) a to tak, aby se další blok těsně dotýkal předchozího. Když není papír hladký (extra hlazený), tak jsem si zatím nevšimla, že by vazba ujížděla. U tenčích je možné střídat orientace a mít jich tak více na sobě.

P.G.
P.G. | 22.6.2019 13:28 | Pindárna

Haww: Já velké a silné knihy na výšku nedávám, protože se pak trhá vazba. Jakmile je kniha nad A4, je na kříďáku nebo jiném těžkém papíru a má více jak palec tloušťky, jde si pěkně poležet do spodních pater knihovny :D

P.G.
P.G. | 22.6.2019 11:19 | Pindárna

lantan1: Kolosálky (a jiné velké knihy) mám uložené na spodní poličce knihovny, dle doporučení vydavatele naležato. Ale je fakt, že mám knihovnu postavenou z regálových dílů, takže mohu čarovat s výškou poliček podle potřeby.

P.G.
P.G. | 22.6.2019 11:13 | Pindárna

Haww: ISBN: 9780785154716

P.G.
P.G. | 22.6.2019 00:50 | * Připomínky a návrhy

Mám dotaz k vyhledávání, resp. provázání se sbírkou. Když si do vyhledávacího pole (ikonka lupy) zadám komiks (např. WW), vypíše se mi seznam všech komiksů s daným jménem v databázi. Přidám si do sbírky co potřebuji a pokračuji v prohlížení stránek. Když si poté chci prohlédnout/zkontrolovat sbírku a zvolím volbu "sbírka" z nabídky profilu, zobrazí se mi sbírka s filtrem předchozího vyhledávání (tedy pokud jsem předtím hledala WW, vyfiltrují se mi všechny WW, které mám). I když to vymažu a znovu zvolím načtení sbírky, opět se vyfiltruje podle původního hledání. Pomůže jen tou lupou dát vyhledat prázdné pole (tedy vše). Je toto normální?

P.G.
P.G. | 22.6.2019 00:23 | Pindárna

Dokud člověk sbírá klasické knížky (nejčastěji takové ty malé paperbacky nebo mangu), tak není co řešit. Jenže jakmile přejde ke komiksům a od TPB k vazbě, jde do tuhého. A v okamžiku, kdy rupne první polička (a buďte si jistí, že dle Murphyho zákona to bude ta horní a knihovna dopadne jako věžák pří řízeném (zde neřízeném) odstřelu) už je většinou pozdě. Také jsem tomu dříve nevěnovala pozornost, ale parádně prohnutá dřevěná (!) police s vyskládanými kolosálkami mě přiměla začít řešit i takovouto zdánlivou "blbost" (nosnost polic, hmotnosti knih, rozložení hmoty na policích a v knihovně jako celku). Takže jsem ráda, že eshopy uvádějí i hmotnosti a mohu si udělat hrubý přehled, kolik co váží (ono je to dobré i pro pohodlné čtení, přeci jen taková kolosálka se při čtení v křesle v klíně pěkně "proleží"...).

Aktivita

Naposledy přihlášen: 16.9.2019 18:21
Komentáře u comicsů: 73
Hodnocení comicsů: 80
Příspěvků ve foru: 42

Sbírka (z CDB)

Četl: 1 (cca 249 Kč)
Má: neveřejné
Chce: 1 (cca 499 Kč)
Shání: neveřejné
Nabízí: neveřejné