Tahle postava je hrozně zajímavá. Superhrdinské alter ego Hanka Pyma je vlastně celkem bídný superhrdina a je jedno, jestli to je Ant-Man, Giant-Man, Yellowjacket nebo další. Prostě průměrný suprák, ne moc zajímavý doplněk do týmu. Ovšem Hank Pym sám osobně je jednou z nejlepších kladných postav (ač má na triku spoustu kontroverzních činů), jakou v Marvelu máme. Za touhle postavou je neuvěřitelný vývoj a posun a jestli se povedla nějaká postava hodně polidštit, tak je to právě on. Hrozně mě baví a když jsem si pročítal na konci jeho historii, tak mám chuť si projet všechny jeho komiksy, abych ho ještě lépe pochopil. Teď ke komiksu. Retro patří bezesporu mezi ty povedenější, především díky svým výjevům (kresbě), které ve své době musely působit fenomenálně a já v nich vidím kouzlo ještě dnes - prostě bavilo. Hlavní příběh patří mezi dnešní nadprůměrné standardy, bohužel s tím souvisí to, že je příběh roztahán na desítky sešitů a mi zde dostáváme pouze jeho část. Je to škoda, protože sešit od sešitu je série lepší a lepší. Hank zde dostává slušnou porci prostoru a mi si můžeme udělat obrázek i o této postavě, musím říct, že Slottovy se povedl vystihnout. První zápletka je fajná, tým se dává dohromady, zároveň balancuje mezi tím, co je správné a co už je trochu za hranou. Poslední dva sešity dostávají ještě větší šťávu, ale když nám má být odhalena největší záhada, tak je konec, ale co už, na to jsme si mohli za ten čas již zvyknout. Celkově mě to dost bavilo, je to hodně ukecané, spousta textu a rádoby odborné terminologie, ale to k Hankovi prostě patří. Kresba moc nezaujala, v posledních dvou sešitech se to trochu zlepší, ale na zadek neposadí. Celkově určitě lehký nadprůměr a příjemná Avengerovská zábava.

Za mě zatím nejslabší Zlatá klasika a to i přesto, že to psal Carl Barks. Všechno jsou to krátké příběhy, ve kterých je ústředním bodem nějaký dopravní prostředek - povětšinou automobil (limuzíny, závodní auta, hasičská auta, auta z budoucnosti...). Každé kapitole (několik krátkých příběhů), předchází docela zajímavé povídání, ve kterých se třeba řeší to, jak Barks převáděl tehdejší trendy do svých příběhů, po čase mě ovšem tyto úvody lehce otravovaly, především tím, že někdy sklouzávaly jen k tomu, co se odehrává v komiksech. Obecně mi krátké příběhy (gagy) u Kačerů moc nesednou (možná ještě nebyl ten pravý autor) a u Barske mi sedly zatím nejméně. První polovina knihy byla fajn, dokonce jsem se třikrát upřímně zasmál, ale druhá polovina mě začala lehce nudit. Nejspíš je to právě krátkou formou příběhů, ale asi hlavně těmi auty. Dobře, možná 50-60 stránek by bylo fajn, ale když se pořád dokola vše točí kolem aut, tak už mě to (jako nefandu do aut), prostě nebavilo. Nejsilnější stranou je bezesporu to, jak krásně dokázala Barks parodovat výstřelky tehdejší doby, slabou stranou bylo to, že to nebylo až tak zábavné. Kresba je fajná - dynamická, zábavná a živá. Kniha má pořád takovou tu kouzelnou nostalgii a hezky to připomíná má dětská léta, ale jak jsem říkal, zatím nejslabší díl.

Jednoduché, ale zábavné dílo. Je to vtipné, akční, napínavé, ale i místy záhadné. Má to všechno, proč mám rád Strážce galaxie. Navíc mě uchvátila kresba Francavillova kresba, ze které na mě úplně dýchala inspirace sci-fi klasikami jako jsou Blade Runner či Vesmírná odysea. Kresba je podpořená vynikající barvami a tahle část knihy má úplně jinou, ale o to lepší, atmosféru. Prostě úžasná kreslířská (barvířská, inkerská...) práce. Po stránce scénáře bych neměl moc co vytknout, není to žádný veledílo, ale svižná zábava, co ovšem je velmi špatné je to, že je dílo v půlce useknuté a najednou přeskočíte nakonec, přičemž nedostane zodpovězené otázky. Chápu, že Infinity je samostatné dílo, ale to nic nemění na tom, že to kazí čtenářský zážitek. Angela je velmi dobrá postava, která je opředena jistým tajemnem a určitě mě dost zajímá, bohužel nedostal tolik prostoru, kolik by bylo třeba. Obecně postavy tu jsou velmi dobré, vtipkují, ale umějí zahrát i na vážnější notu, navíc jim to dohromady skvěle funguje. Celkově se jedná o minimálně stejně povedené dílo, jako byla první kniha z této série. Asi to není úplně na pět hvězd, ale bavil jsem se velmi dobře.

Nevím, jestli nejlepší díl, to už se v tomhle velkém množství dílů opravdu velmi těžko hodnotí, ale o kvalitě scénáře svědčí to, že jsem komiks přečetl na první dobrou. Opět se zde ukazuje Kirkmanova nejsilnější stránka a to psaní jednotlivých charakterů a jejich malých i velkých dramat. Postavy, které jsem dříve moc nemusel tu zvládl tak, že se normálně těším, až si o nich příště přečtu. Carl tu prožívá pubertu a hned díky tomu dostal takovou šťávu, že úplně v klidu utáhne téměř celý díl sám. Nová hrozba vypadá velmi zajímavě, ale to hlavní tu jsou právě ta menší (možná větší, to ještě uvidíme) lidská dramata, kdy se Carl zaplete s dalšími dvěma výrostky, Maggie prožívá menší hrozbu zevnitř a do toho všeho tu máme novou zajímavou postavu (Lydii). Kresba je pořád úchvatná, opět jsem se přistihl, jak obdivuji její živost, až mě místy tak pohltila, že jsem se cítil jako jeden z členů komunity. Tahle série je pořád stejně skvělá (to už se opakuji asi po sto padesáté), až je s podivem, že autoři neztrácí vůbec dech a mají neustále velkou spoustu nápadů. Je to sice jen rozjezd, není to velkolepé vyvrcholení nějaké části, ale je tak skvěle napsaný, že nevidím důvod, proč to nepovažovat za dokonalý komiks. Vynikající díl.

Tak jsem opět lehce rozpolcený. Na jednu stranu si přijdu, jako když jsem přečetl něco epického, zásadního a velmi kouzelného, na stranu druhou je tam opět vecpána spousta zbytečný kravin, které jdou dost proti sobě. První dva sešity od Tomíka nejsou vůbec špatné. Roy byl jednoduše dědic Stana Leeho a to ve spoustu ohledech, ale hlavně ve stylu psaní. Strašně velké množství nápadů všelijaké kvality, kdy se snaží neustále šokovat a přidávat jednu úžasnější věc za druhou a občas z toho vznikl majstrštyk a občas nesmyslný guláš. První sešit má vynikající náběh, začíná to jako parádní sci-fi z filozofickým přesahem, ale pak se to zbytečně zvrhává s příchodem proti-Země (za mě taková až moc naivní nesmyslnost) a především vyloženě trapným záporákem Man-Beastem. Starlin jede na podobné vlně. Ten chlapík mě skutečně hodně udivuje a to jak pozitivně, tak negativně. Opět dílo s obrovským filozofickým přesahem, povedené myšlenky ohledně božství, sci-fi space opera, co má neskutečný říz a do toho přimíchávání ptákovin, opět ten debilní Man-Beast, idiotská Infinity Watch. Prostě se ta vážnost až moc tříská s takovou to absurdností a naivitou, škoda, že se to celé nedokázalo udržet na absolutně vážné vlně, potom by to bylo mistrovské dílo. A zase ten dementní a špatně zvolený záporák – Man-Beast a za mě slabá finální bitva. Warlock jako postava je parádní a hrozně zajímavá, ale oba scénáristé zbytečně ujíždějí a nedrží takovou tu napjatou a šokující vážnost. Kresba je vynikající – Gil Kane jeden z mých nejoblíbenějších retro kreslířů (možná ten úplně nej) a ta devadesátková kresba je snad ještě lepší. Originální práce s panely, parádní barvy a neskutečné vesmírné výjevy. Celkově se jedná o velmi dobré dílo, určitě na superhrdinský žánr i těžší na čtení, ale Starlin mě ani tentokrát stoprocentně nechytl.

Výborná pocta tomu, jak psal Thora sám velký Simonson. Epický fantasy příběh, který skvěle servíruje to, proč je Thor tak zajímavou postavou v rámci Marvelu. Samozřejmě, že si ze zajímavé mytologie bere jen něco, spoustu věcí převrací či si vymýšlí úplně, ale není to v tomto případě úplně fuk? Já si přišel, jak když čtu nějakou dech beroucí moderní Eddu. Úplně mě to vtáhlo a navodilo tu správnou atmosféru. Sám mám severskou mytologii velmi rád a tohle dílo to dokázalo výborně skloubit s Marvelem. Thor si zde projde rozsáhlou psychologickou proměnou a vše působí uvěřitelně (ač možná lehce zrychleně, klidně bych tomu obětoval pár sešitů navíc, ale to bychom se zase nedočkali celého příběhu). Dále jsem potěšen výskytem mnoha důležitých protivníků (ale i spojenců), kteří se kolem Thora vždy točili, především Beta Ray Bill velmi potěšil. Závěru jsem se lehce bál, že bude nějak zmršen, ale opak je pravdou, povedl se na jedničku a vše epicky skončilo, přičemž tam pořád nějaká ta vrátka jsou, takže pozdější díla nemusela vymýšlet blbosti, aby navázala. Vždy jsem považoval za vrchol Thor to, co napsal Simonson, Straczynski či Aaron, ale dnes se mezi ně zařadil i Oeming, Kresba je také pěkná, především zasněžená krajina, vánice, to vše opět podtrhlo mrazivou, záhadnou atmošku. Retro už jsem četl minimálně dvakrát, řekl bych lepší průměr. Na závěr se po delší době vytasili se slušnějším bonusem, takže celkově knihu hodnotím plným počtem, nemám důvod, proč to učinit jinak. Jediné co mohu vytknout je to, že by si dílo zasloužilo několik sešitů navíc, abychom to dostali ještě lépe naservírované (smrt ostatních, delší přechod z obyčejného Thora na epic Thora atp.).

Proč, proboha, zrovna tohle vychází v rámci NHM? Vždyť je to to nejhorší, co tu od Marvelu vůbec vyšlo a série byla tak špatná už v té době, že jí zrušili, tak proč nám to cpou tady? Jsem přesvědčený, že se Beast objevil v několika lepších příbězích, kde hrál klíčovou roli, tak nechápu tenhle brak. Tohle je krásný příklad toho, co je tak špatné na retro superhrdinských komiksech, tenhle má všechno a ještě něco navíc. Příběh má absolutně debilní zápletku, kdy se postavy chovají více nelogicky než obvykle (proč by si sakra geniální vědec jako Hank bral sérum, o kterém toho zatím moc neví a mohlo by/má pro něj fatální následky? Jen kvůli jednomu špiónovi, sakra, vždyť to je bývalý X-Man!!!). Záporáci jsou přehlídka těch největších prapodivných a absurdních strašáků. Samotný Beast vypadá opravdu trapně a směšně, hrozně hnusně nakreslený. Vůbec kresba je silný podprůměr i na tu dobu. Kvanta textů, balastu, nesmyslů, hloupostí. No, a když už se teda vyvrbí nějaká více zajímavá zápletka širšího kontextu, tak je příběh useknutý a ukončený. Ptám se znovu, proč to tu jako vyšlo, to si někdo skutečně myslel, že to je aspoň průměrně dobré? Ten nejhorší příběh z dnešní doby by nebyl takhle špatný. Jediné plus je poslední sešit, kde je Hulk, který je aspoň průměrný, jak po stránce kresby, tak příběhu. Bonus již delší dobu stojí za prd, taky to už dost šidí. Rozhodně nejhorší NHM a možná nejhorší komiks, co jsem četl.

A já jsem byl zase nadšený, jelikož vím, že tohle je jeden z příběhů, který startuje jednu z nejzásadnějších ság Marvelu v posledních deseti letech. Je pravdou, že takhle samostatně působí příběh dost vytrženě z kontextu, ale když víte, co vás dále čeká, tak to najednou dostává daleko větší rozměr. První retro sešítky jsou fajn, už tu jednou byly a po hodně dlouhé době se mi zase fakt moc líbila kresba Kirbyho. To retro nejsou ani nějaké příběhy, spíš takové historické povídání o Inhumans doplněné o kresbu, ale mě se to dost líbilo. Moderní příběh, jak bylo zmíněno, patří do velké ságy War of Kings, která je naprosto parádní a už tento příběh to pěkně zostra otevírá. Inhumans tu jsou pořádní badass, možná se nechovají úplně klasicky, ale je to sakra královská rodina rasy NELIDÍ. Kresba je trochu slabší, ale moje nadšení z příběhu vůbec nesnižuje a já se vesele můžu pustit do těch třech omnibusů za mnou. Příběh galaktických rozměrů prostě mám velmi rád a tenhle je dobrý, hold Marvel se často musí brát v širším záběru a standalone tady často moc nefunguje... Tohle je jeden z příběhů, díky kterému se Inhumans dostali mezi nejzásadnější skupiny Marvelu a dodnes velmi ovlivňují celý tento universe.

Není to špatné, to asi pozor, ale že by mě to něčím speciální usadilo na zadek, to ani omylem. Shang-Chi patří rozhodně mezi ty méně známé postavy, ale jeho popularita v sedmdesátých letech byla poměrně veliká, proto snad poprvé lituji, že jsme neměli možnost si přečíst aspoň jeden sešit z tohoto období. První příběh považuji za ten lepší z této knihy, ale bez předchozího načtení jiných věcí se v něm můžete velmi snadno ztrácet. Každopádně to bylo zábavnější jak hlavní Pavoučí ostrov. Je to takové akční kung-fu drama plné mystična a východní kultury, navíc je zde i Iron Fist, což je fajn. Uchvátila mě především kresba, jelikož přesně na tomhle experimentální, netradičním a anti-mainstreamovým stylu ulítávám. Druhý příběh je daleko akceptovatelnější pro samostatné čtení bez širšího kontextu. Taková obyčejná, průměrná kung-fu detektivka. Shang-Chi mě moc jako postava nepřesvědčil, je takový chladný, nudný a nijaký, jakoby bez emocí, což se dá vztáhnout na jeho vynikající sebekontrolu, ale mě to prostě neba. Celkově je to fajn zpestření marvelovského vesmíru, kdo má rád kung-fu a podobné ujetiny, tak doporučuji, ale nic víc jsem si tam nenašel a dále tuto postavu nepotřebuji vyhledávat.

Zatím nejlepší díl z této série, což se nedá považovat za bůhví jaký úspěch. Ale poprvé jsem po dočtení neměl takovou tu nepříjemnou pachuť a komiks bych celkově zhodnotil jako příjemný průměr. Hlavní postava Charlotta je pořád nesympatická, její babička je na tom podobně. Autor se snaží o nějaké vypjaté emocionální situace, ale působí to hrozně strojeně a nepřirozeně, navíc se vše vzápětí mění a z emocionální stránky se jedná o takový divný bordel. Na druhou stranu se poprvé celkem povedla hlavní zápletka z moderní doby, která mi konečně začala dávat trochu smysl, a konečně jsem se do toho více zažral. Ovšem hlavním tahounem jsou pořád historické pasáže a tato je zatím nejlepší. Giovanni a Hiram jsou snad první dvě opravdu sympatické a dobře napsané postavy této série, navíc to jejich soupeření a handrkování mě vskutku bavilo. Dalším obrovským bonusem je využití postavy z herní série – Ezio. Kresba je stále taková toporná, minimálně co se týče obličejů postav, které mi místy přišly až komické. Na druhou stranu se mi celkem líbily akční a bojové scény, které působí celkem živě a energicky. Celkově se jedná o průměrný komiks, ale to se u této série zdá jako dílčí úspěch. Navíc nás v dalším díle čeká obměna tvůrců, takže i do toho vkládám menší naděje.

Souhlasím s tím, že se jedná o nejslabší díl z této série. Není to tak vtipný jako byl první a druhý díl, ani tak dokonalý, emotivní a nečekaný, jako byl třetí díl. Osciluje to mezi klasickým deadpoolovským humorem a vážnou notou z minulého dílu, ale vše je takové polovičaté a prostě to úplně neladí jako dříve. Pořád to má velmi světlé okamžiky a je to čirá zábava, ale když jsem dočetl díl předchozí, tak mi doslova zůstala huba dokořán, po dočtení tohoto dílu jsem zůstal ledově chladný. Bohužel to nevylepšuje ani kresba, která mi tentokrát (možná jsem to dřív jen neregistroval) přišla absolutně obyčejná a ničím zajímavá. Co je ovšem majstrštyk tohoto dílu je retro sešit, to je bravurní parodie na šedesátkové superhrdinské komiksy a jejich absurdnost. naivitu a celkovou hloupost (a to jsem celkem fanoušek této doby). Vůbec to není špatný komiks, jen je za mě nejslabší ze všech pěti od dvojice D&P, naštěstí vím, že pak následovala opět dobrá Drákulova výzva, takže obavy, že by série upadala, mohou jít stranou…

Nejlepší série dost zpomalila své tempo, ale vůbec to není na škodu. Hned první sešit mě dostal svou naprostou obyčejností a dalo by se říct bezvýznamností. Ale je to tak skvěle napsáno, že jsem to i tak hltal. Příběh se Šunkou je to nejlepší, co tato kniha nabízí, dokonce bych řekl, že to je zatím jeden z nejlepších sešitů této série vůbec. No, další příběhy o moc nezaostávají a my tak dostáváme další obrovskou nálož výborného dramatu. Tentokrát se autor daleko více zaměřuje na obyčejná lidská dramata, ale i hlavní příběh se nám trochu posouvá, jelikož se například dozvídáme, kdo je Dashiellův otec, a že bude mít ještě velmi významnou roli. Tahle je komiksová série je prostě výborně napsaná a má neuvěřitelně uvěřitelné charaktery. Žeru to a těším se na pokračování. Jo a kresba je stále parádní, ale je prostě vidět, když má tužku v ruce Guéra, to je prostě lahoda…

Komiks, který velmi dobře vystihuje podstatu postavy Rocket Raccoona (a vlastně i Groota). Kniha je totiž jedna velká nadsázka, bláznovina, prostě obrovská ulítlost. Počínaje ztřeštěným scénářem, kdy se autor snaží o vtip pomalu na každé stránce. Bohužel mě tento styl humoru dost míjí, ale těžko to vyčítat, jelikož vím, že je značná základna lidí, co po téhle srandě jde. Humor je totiž podobný Lobovi a mě přijde mírně trapný, jsem spíš fanoušek Deadpoola, ale jak říkám, to už je o chuti. Naopak výborný mi přišel sešit, kde Groot vypráví příběh, to mě upřímně pobavilo a je to to nejlepší, co tato kniha nabízí. Obrovsky silnou stránkou knihy je kresba. Naprosto parádní karikaturistická, zábavná, vtipná, veselá kresba. Výborně to podtrhují i samotná veselé a zářivé barvy. Dohromady se jedná o skvělý psychedelický zážitek plný nepravděpodobných a snových výjevů. Dále chválím úžasné “zvukové efekty“, které jsou výborně přeloženy. Ale jo, váhal jsem mezi 3 a 4, ale tenhle komiks je prostě povedená oddychovka, ač mě humor docela míjí. Navíc když kresbu považuji za perfektní, tak přeci nedám průměrné hodnocení (zajímavé je, že často dost přimhouříme oko u kresby, když je příběh skvělý, ale naopak to nebývá moc obvyklé).

Ani ryba, ani rak. Komiks, o kterém nemohu říct, že mě vyloženě nebavil, ale bůhví jaká jízda to také nebyla... Retro sešit byl celkem fajn, hlavně kresba mi sedla, takový jemná, bez ostrých linek. I ten příběh nebyl vůbec špatný. Ovšem moderní dílo bylo takové divné. Přišlo mi, že komiks šel odnikud nikam. První sešit nakousl nějakou zápletku ohledně rodinného příslušníka, pak tam byla tuna zbytečné vaty, občas nějaký útržek, který poodhalil část hlavní příběh a pak poslední sešit, který nám jen lehce na něco odpověděl, ale vlastně skončil v tom nejlepším. Navíc ani sám Blade tu není nějak zvlášť chytlavou postavou, ani hrdina, ani záporák, ani vtipálek... Dále tu chybí pořádný záporák. Velmi měl bavil souboj s Wolverinem. Vlastně celou dobu jsem byl tak nějak napjatý, jak to vlastně celé dopadne, a pak to v tom nejlepším utnou. Prostě příběhově tu je spousta zbytečné vaty, která se do NHM vůbec nehodí. Jo a kresba je fakt podprůměrná a zachraňují jí jen obálky. Celé to bylo prostě takové nijaké, ale zase to nebylo špatné, možná bych věděl víc po druhém přečtení, ale do toho se mi teda rozhodně nechce...

Chmhm, opět další díl, který se mi poměrně těžko hodnotí. Tak zaprvé retro příběh. No, řekl bych, že se jedná o průměr až lehký podprůměr. X-Meni byli totiž rozhodně to slabší, co Lee psal a navíc se v tomto konkrétním sešitě ani Kirby moc nepředvedl (poslední dobou mi přijde, že víc jeho kreseb se mi nelíbí než líbí). Pak přišel parádní run od Johna Byrnea. To, že je jeho kresba famózní, to asi poznáte sami, především jeho postavy mají neskutečně uvěřitelné emoce, ale i souboje mají pořádnou šťávu a navíc i kolorista (na to, že v té době byla práce s barvami velmi omezená) odvádí (především v posledním sešitě) skvělou práci. Ale hlavně i samotný příběh je skvělý. Byrne tady postupně otvírá mnoho a mnoho otázek, navíc všechny jsou velmi zajímavé, tajemné a prostě to celé působí hrozně napínavě. Výborně tu pracuje s charaktery (i s těmi méně známými) a vztahy mezi nimi. Bohužel vidím pouhý střípek toho, co tato sérii nabízí, ale mě to tak chytlo, že si teď musím pořídit omnibus. Bohužel se tento příběh moc nehodí na představení postavy Scarlet Witch, jelikož tu hraje pouze jednu z rolí (až jednu z těch nejhlavnějších), ač se bezesporu jedná o velmi důležitou část její historie. Samozřejmě, že pokud máte načteno, tak vám začnou ještě víc dávat smysl příběhy jako Avengers: Rozpad či Klan M, ale i tak si myslím, že tohle mělo vyjít spíš v rámci UKK a ne NHM, ale když se od toho oprostím, tak tu máme výborný příběh s vynikající kresbou. Pokud nehodnotím koncept NHM, ale čistě komiks, tak je to plný počet.

Je skvělé, že se Meander nebojí a vydává tu takováto díla, která rozhodně nejsou pro každého. Tohle je kniha plná emocí a to především jejich neustálým střídání. Je to veselé, smutné, dojemné, hrozné, šokující a já nevím co ještě zároveň. Taky je to těžké čtivo, které budete zpracovávat ještě dlouho dobu po dočtení a každé nové přečtení vám poodhalí a ukáže nové věci, kterých jste si napoprvé nestihli všimnout. Odehrává se zde neskutečný příběh v rádoby skutečném světě, kdy jsou lidé nahrazeni zvířaty, která ovšem mají lidské vlastnosti. Navíc se autor vůbec nebojí zabřednout i do dnešních aktuálních témat, jako je fungování úřadů, předsudky či konzumní společnost (těch věcí tam je mnohem víc). Ač jsem se několikrát upřímně zasmál vtipným situacím, tak jsem zároveň měl chvílemi knedlík v krku z dojemných scén. Kresba je originální, na jednu stranu působí místy nedokonale, na tu druhou jako umělecké dílo, ale společně s barvami skvěle vystihuje a podtrhuje atmosféru. Nebudu lhát, je to celkem nálož tohle číst, ale já jsem nesmírně rád, že to tu vyšlo a že jsem poznal tohoto autora (moje druhá zkušenost), teď jen doufat, že zde vyjde i pokračování, páč je to nechutně otevřený konec....

První polovina knihy je skutečným utrpením. Je to krásný důkaz o tom, že jednotlivý členové FF jsou naprosto o ničem, nezajímavé, nudné a až otravné charaktery (snad jen Reed je výjimkou a dokáže fungovat i solo). Tohle se ovšem změní v okamžiku, kdy se tento tým dá zase dohromady a najednou ty postavy dokáží dávat smysl. Prostě stroj o čtyřech součástkách, které samostatně nefungují, ale dohromady se jedná o slušnou mašinku. Druhé polovině knihy pomáhá i Doom, kterého považuji za jednoho z nejlepších padouchů Marvelu vůbec, jediné, co my na něm trochu vadilo, bylo místy až moc laciné hláškování. Ostatní padouši a předchozí příběhy balancují na hraně braku. Ale příběh s Doomem je velmi kvalitní a zábavný a jedná se o poctu původní FF od dvojice Lee & Kirby. Naopak kresba, ta si drží vysokou kvalitu od začátku do konce. Ač jsem po první půlce cítil, že se bude jednat o nejhorší NHM, tak to druhá půlka dokázala vytáhnout.

Absolutně v pohodě komiks. Když mám číst něco s neznámou postavou, tak vždy pociťuji lehké obavy, tady se naštěstí nenaplnily. Což je dílem dobrého scénáře zkušeného Bunna a překvapivě kvalitní kresba Slineyho. Opět se jedná o dílo, které velmi dobře představuje méně známou postavu, její podstatu a charakter a o čem vlastně její komiksy jsou, Zde se prolíná asgardská mytologie se životem na Zemi. Právě části z dávné doby mě bavily nejvíce, měly totiž velkou dávku tajemna. Hlavní zápletka je taková ta klasika, kdy přijde magor, co chce zničit svět, k tomu si najde jisté prostředky a postupně se nabalují hrdinové, kteří se tomu snaží zabránit. Nic moc originálního, ale na druhou stranu jako středně jednoduchý zábava to funguje. Je zde jistá dávka přehnaného feminismu, kdy se v knize objevují v podstatě jen ženy, ale není to až tak vlezlé a debilní, jako tomu je u jiných, podobně laděných děl (možná proto, že to aspoň ženy nepsaly a nekreslily). Mě osobně se konec líbil, mám rád lehce nečekané až fatální konce (ač je pravda, že Valkýra v něm působí dost necitelně a možná zvláštně na naše běžné chápaní, ale beru to tak, že to je tvor tisíce let starý, který toho zažil opravdu mnoho a mnoho si vytrpěl, takže v tomhle duchu je to vlastně úplně v pohodě). Je to vtipné, akční, zábavné a hlavně hodně ženské, překvapilo, ale do úplných euforií jsem měl ještě docela daleko...

Asi už jsem definitivně zdegeneroval, ale mě to zase tak špatné nepřišlo. Prostě průměrně retro dílo. Captain Marvel mě nikdy jako postava nezaujal a tenhle komiks není výjimkou. Rick Jones je takový ten debilní puberťáček, co se nechová moc logicky, ale dokonce i on tam má pár světlých chvilek. Vůbec ta výměna s Marvelem v negativní zóně mi přijde jako hrozně dementní nápad. Ale jinak standardní kvalita scénáře, Thomas umí určitě lepší, ale i horší (nepřijde mi, že by to nějak vyčuhovalo proti Kree/Skrullské válce). Gil Kane mi ze začátku přišel hodně bídný, po třech sešitech jsem si buď zvykl nebo se jeho kresba zlepšila a opět mi to přišlo jako klasický retro průměr. Poslední dva sešity jsou fajn nakreslené a docela to působilo i jako zajímavý příběh, ale je to hrozně vytržené z kontextu a chybí k tomu nějaký lepší úvod. Osobně mě už nezaujala Smrt Captaina Marvela, takže jsem neočekával, že mě bude bavit dílo, které dostává jedno z nejhorších hodnocení. Možná proto mi to nepřišlo tak hrozné. Jak říkám, za mě to je retro standard - 50%.

Vision je bezesporu velmi zajímavou postavou, se kterou se dá v komiksu skvěle pracovat. První dva retro sešity jsou skvělou klasikou, která se již objevila v UKK. Určitě se jedná o jeden z nejlepších Thomasových příběhu (když ho vezmu ještě v kontextu s příběhem s Ultronem). Navíc jedna scéna z druhého sešitu se zapsala mezi ty nejikoničtější u Marvelu vůbec - Ultron pláče. Jo, za retro bych možná i dal 5 z 5. Ale v NHM mě zajímal především druhý příběh. Od Johnse jsem četl pouze Green Lanterna, kterého mám hodně rád. Ovšem ani jeho Vision není vůbec špatný. Je to spíše takový komornější příběh, který nám představuje něco z historie Visiona, ale především představuje to, jak sám sebe pořád a neustále hledá. Jako hlavní postava tu funguje velmi dobře, kdy postupně nabývá nové a nové emoce a vlastně co sešit, to nový a výrazný vývoj v jeho charakteru. Bohužel ho doplňují celkem nezajímavý vedlejší charaktery a celkem trapný záporák. Ale jako jednohubka fajn příběh. Kresba moc nezaujala, přišla mi taková nijaká, bez náboje, strnulá, především, co se týkalo samotných postav (naopak bojové scény a různé výbuchy a nárazy, byly dynamické a efektní - Reis se evidentně vyžívá v létajících střepech). Výrazy postav celkem bídné, bez emocí, respektive takové strnulé a ne-uvěřitelné, což v případě Visiona vyzní paradoxně dobře, ale u ostatních ne. Naopak znázornění vnitřního těla Visiona byla excelentní. Bonus je kvalitní (což je v poslední době celkem výjimka). Ale jo, na ty čtyři hvězdy to bylo, bavilo mě to.

Myslím si, že tohle je skvělý příklad komiksu, který seznamuje čtenáře s nepříliš známou postavou. Mike Carey je hold ostřílený harcovník. Ačkoliv se nejedná o absolutní veledílo, tak se jedná o nadprůměrně kvalitní superhrdinský komiks. Vlastně bych si dovedl představit, že bych knihu ohodnotil maximálním počtem, kdyby nebylo druhé části knihy, která se odehrávala v Novém Berlíně, tam mi přišlo, že se scénář zbytečně ubírá takovým tím wtf směrem, kdy chce až moc šokovat a autor pak vymýšlí zbytečné kraviny. Human Torch je i zajímavou postavou v tom, že se jedná o androida a své chování a emoce se vlastně učí, na konci se dá vzít i takové zajímavé poučení, že tomu tak je možná i u lidí... Navíc Mad Thinker je skvělý záporák, správný geniální blázen, u kterého nevíte, co čekat. Výbornou stránku tohoto díla je kresba. Berkenkottera jsem předtím vůbec neznal, a tak jsem čekal spíše nějaký standard (za ten jsem se ještě modlil), ale on je to bravurní umělec. Realistická a živá kresba, která hodně sází na stínování. Je vidět, že se dost inspiroval u samotného Alexe Rosse (autor námětu). Akorát Berkenkotterovo umění je více komiksově laděné. Alex Ross nás navíc potěšil úžasnými obálkami (pro mě mistr komiksového kreslířského umění). Špatný fond v bonusovém materiálu je fatální chyba od české distribuce (není to poprvé).

Jsem hodně, hodně zklamaný. Od Soudce Dredda jsem čekal hodně, ale nakonec jsem dostal strašně málo. Samotná postava je absolutně o ničem, bez charakteru, nudná, nezáživná, jediné, co je na ní zajímavé je to, že to je celkem drsný fašoun. Příběhy jsou strašně moc krátké a na tom hrozně malém prostoru je toho naplácáno moc, což komiksu ubírá. Jak dobře potom působí příběhy, jako třeba Otec země, který má najednou přes dvacet stran! Autoři pak přicházejí s jedním nápadem za druhým, což způsobuje, že některé příběhy jsou sice fajn, ale jiné jsou až hloupé (namátkou třeba ta skákací hračka). Kresba je taky oku nelahodící, hrozně nepřehledná, je tu sice spousta detailů, ale v tomhle případě je to spíš na škodu. Jednoduše mě kresba nebavila a ztrácel jsem se v ní. Kdyby aspoň autoři využívali postavy, které se již objevily v předešlých příbězích, a ne, že každý sešit spolupracuje Dredd s novým soudcem... Prostě mi to celé dost nesedlo. Ale i tak se jedná o celkem fajn post-apo svět, některé příběhy jsem si užil (viz třeba Otec země), ale celkově nic moc.

Komiks je přesně to, co se píše v názvu - Nový začátek. Je zde poměrně velké množství nových postav, bohužel mě zatím žádná z nich příliš neoslovila. Již známé tváře se zase dost změnily či posunuly. Především u Carla mi přišla ta změna nejmarkantnější. Ale především se změnila situace. Komunity totiž žijí v poměrném klidu a především budují a vynalézají nové vychytávky. Samozřejmě, že se jedná o klidnější díl, na to už jsme si u Kirkmana museli zvyknout. Autor se opět věnuje více samotným postavám, ale zároveň nezapomíná ani na posun v ději, který přijde především se samotným závěrem. Ten mě osobně nejdřív hodně navnadil, že se stane něco opravdu nečekaného a zajímavého a těšil jsem se, jak se s tím scénárista popere, pak se to bohužel vyvinulo trochu jinak, ale i tak jsem zvědavý. Bohužel mě jinak díl ničím zvlášť nepřekvapil a to mám klidnější díly ve velké oblibě, jelikož se mi líbí, jak Kirkman pracuje se svými charaktery, ale tady to bylo takové lehce mdlé a až moc klidné. Nicméně se pořád jedná o silný nadprůměr, kresba je famózní a celé se to čte skvěle.

Pořád přemýšlím, jak moc mě tahle série bude bavit a přečtu větší množství dílů (zatím se jedná o můj druhý). Nicméně zatím jsem mírně nadšený, jelikož se jedná o výbornou kombinaci pohádky, fantasy, japonské mytologie a samurajské akce. Trochu větší problém mi dělaly větší souboje, které na mě působili hrozně nepřehledně a všechny jako přes kopirák s předem jasným výsledkem. Mnohem záživnější jsou menší souboje, jako byl třeba ten s Nukekubi. Každopádně postavy působí velmi uvěřitelně a ač se na jednu stranu jedná o "zvířátka", tak z nich úplně sálá ta lidská duše. To je něco, co se málo kterým autorům povede, ale Sakaiovi se tohle povedlo na výbornou. Usagi samotný mě zatím jako hlavní postava příliš nechytl, naopak vedlejší postavy, jako byl třeba Kato či Higa jsou výborné. Jsem zvědavý na další díl, ale pravdou je, že by to chtělo rozvíjet nějakou větší zápletku a pracovat více s postavami, které se v sérii již objevily a fungovaly...

Tak závěr se velmi dobře vydařil, dokonce nechyběla ani jedno zásadnější úmrtí (i když víme, jak Marvel rád poměrně brzo oživuje) a celé to působí dojmem, že příběh bude mít (a nakonec i měl) zásadní následky pro celý MU, což je to, oč v těchto eventech běží. Jak jsem říkal, finále se dle mého vydařilo, pořád se to především neslo ve velké akci, souboj střídal souboj. Vše skvěle plynule, šlapalo a mělo ty správné grády. Navíc mě hrozně moc bavil Cyclops, což bylo snad poprvé (maximálně podruhé) a že jsem s ním nečetl málo komiksů. Scarlet Witch je taky sakra skvělou postavou (to už víme od Avengers: Rozpad). Kresba výborná, musím říct, že Kubert a Coipel jsou ještě o kousek lepší než Romita a díky nim to mělo celé takový ten filmový feeling. Tenhle event se povedl. Jednoduchá, ale skvělá akční zábava.

Bavilo mě to ještě víc jak první díl. Příběh nabírá na obrátkách, ale pořád je to především o megalomanských soubojích. Tyto souboje jsou velkolepé, ale zároveň nepůsobí nepřehledným dojmem, jako tomu někdy u těchto eventů bývá. Dost to zapříčiňuje i výborná kresba, kde se vůbec nešetří velkými panely, díky kterým vše dostává filmové rozměry. Ano, je to jednoduchá zábava, ale dle mého má takhle vypadat klasická superhrdinská mlátička. Že je to dobře napsané poznáte podle dialogů, které fungují a správným způsobem odsýpají. Čirá akční zábava, navíc jsou tu X-Meni správně badass (především Cyclops už tu není za takového hňupa, jak na mě vždy působil). A útok na Wakandu? Díky němu dostal tenhle díl ode mě plný počet. Teď už jen doufat, že to poslední díl nějak zbytečně nepohnojí a bude důstojný závěr.

Ááá, klasická superhrdinská mlátička, kdy proti sobě postavíte dva populární superhrdinské týmy. Tentokrát se to ovšem vydařilo, jelikož tento event dostali na starost osvědčené persony. Sice nemůžeme čekat nějaké převratné dílo, především svou promyšleností, komplikovaností či závratnou originalitou, ale když se vymyslí slušná zápletka, která dává hlavu a patu a zároveň díky ní jsou obhajitelné názory obou táborů, tak je zaděláno na slušnou zábavu. Což je přesně tento případ (aspoň co se týče prvního dílu). Jak jsem řekl, tady jde především o akci a sobouje mezi jednotlivými hrdiny, o velkopanelovou kresbu, kde nechybí jednostránky, ale i parádni dvojstrany. Pravdou je, že na Romitovu kresbu jsem si asi 2 sešity zvykal (jinak patří mezi kreslíře, které mám rád), ale v třetím sešitě jsem mu přišel na chuť a dynamické souboje jsem si naplno užíval. Choova prdelatá Spider-Woman je už jen příjemným bonusem. Kdo má rád přímočarou akci, eventy s velkým množstvím superhrdinů a jedno/dvojstránkové panely, tak si zde přijde stoprocentně na své. Zatím velmi dobré. Jinak Spidey při svém souboji s Colossusem opět pobavil :-).

Jedno z nejlepších NHM, co tu vyšlo. Tohle je velmi ceněný komiks a já už vím proč. Nejdřív tu je retro, které tu už jednou bylo a také patří mezi to lepší. Výborný Gil Kane, tady bych se opakoval a hlavně Roy Thomas, u kterého s kvalitou jeden neví, ale tady to patří mezi jeho nejlepší kousky. Hlavní příběh, o tom mohu psát jen slova chvály. Přeci jen to je Brubaker a Fraction, už to je záruka kvality. Připojte k tomu výbornou kresbu Aji a máte to tu. Komiks má i lehce noirovou atmosféru, díky kresbě, barvám, ale i stylu Brubakerova vyprávění. Jednoduchá, ale efektivní práce s panely. Celé je to hodně záhadné, temné a především se tu odhaluje celá mytologie, která stojí za postavou (postavami) Iron Fista. Nechybí spousta soubojů, odkazů na východní mytologii či fantasy prvků, které tu jsou plynule naroubované a vůbec to nepůsobí násilně. Po delší době mě navíc bavily obálky, které bych si s chutí vyvěsil na zeď (nemyslím FB). Všichni ti autoři, kteří se podíleli na téhle knize jsou borci, o tom už jsem se nejednou přesvědčil a tahle kniha je další důazem. Samozřejmě, že se nám neodhalí a neodpoví všechny otázky, to bych ani na pouhých šesti sešitech nechtěl, pokračování také nejspíš nebude, ale who cares? Tak si to seženu hold v originále, protože tahle pecka za to stojí.

Dva excelentní příběhy v podobě prvního s Fantastic Five, který má především vynikající a nečekaný konec, v takových si libuji. Tím druhým je příběh se Spider-Manem (opět) a Gwen, to je přesně to, jak by měla tahle série vypadat a kdyby byla celá kniha takováhle, tak se není o čem bavit a dávám 5z5. Bohužel kvalita příběhů dost osciluje a třeba taková alternativní Kree/Skrullská válka je téměř brakové čtivo - jsou zde příkladové retro neduhy, celé je to strašně blbé, zdlouhavé a až příliš to kopíruje původní příběh a vlastně nic moc zajímavého či nového nenabízí. Strange je taky dost slabý, naopak Hulk a první (ne)Avengers jsou opět zábavní. Kresba je tak obecně spíše průměrná, jediný, kdo mě opět výrazně zaujal byl Gil Kane (tímto ho snad už nadobro vyhlašuji svým nejoblíbenějším retro kreslířem). Bonusové minipříběhy jsou skvělé, hlavně dost vtipné a určitě bych jich snesl daleko víc. Ač je kvalita příběhů všelijaká, tak i přesto jsem si knihu dokázal slušně užít a určitě si rád přečtu další What if? věci.

Nájezd tohohle komiksu je velmi dobrý. První dva sešity jsou totiž vynikající parodií superhrdinského žánru. Sice jsem se u těch vtípků nebavil tolik, jako třeba u Deadpoola od Duggana & Posehna, ale i tak se jedná o velmi dobrý humorný nadprůměr. Ostatně i hlavní zápletka je dost dobrá a kdyby byl komiks celou dobu ve vážné notě, tak i tak by mohl celkem slušně fungovat. Bohužel, jak se rozjede hlavní zápletka, tak se zde vyskytne pár zbytečných nelogičností, jako *SPOILER* přenechání moci Dormammuovi od své sestry, aby jí pak zase celkem nelogicky získala bez problémů pro sebe...*KONEC SPOILERU* Ale některé tyhle přešlapy se dají celkem jednoduše vysvětlit i tím, že autoři chtěli poukázat na blbosti, které se v superhrdinském žánru běžně vyskytují a tak trochu si z toho udělat srandu, takže to vlastně i beru. Humor má sice několik skvělých okamžiků a nápadů, ale zároveň se místy i dost opakuje. Kresba mě osobně naopak sedla, je pěkná sama o sobě, ale zároveň v sobě nese i trochu té parodie, především ve výrazech postav, jejich grimasách či upozorňování na takové úchylnosti, jako je Namorovo obočí. Dokonce se zde objeví i pár parádních kouzelnických soubojů, které kreslíř bravurně zvládl. Celkově se rozhodně jedná o nadprůměrný komiks, ale musíte ho brát s humorem a nadsázkou, jelikož to prostě je čistá parodie.

Velmi obstojné retro, ač je místy dost naivní, tak minimálně Kirbyho kresba tu je ve vrcholné formě, příběhově je to takový příjemný válečný oldschool s velmi drsným Nickem. Pak přichází Hickmanův majstrštyk. Přiznám se, že tohle je společně s Aaronem můj nejoblíbenější scénárista a já sakra dobře vím proč. Maximálně tu vystihl podstatu téhle postavy. Je to zašmodrchané špionážní drama, kde proti sobě nestojí dvě, nýbrž minimálně tři skupiny. Tenhle autor je specifický, že své příběhy píše tak rozsáhle, že v rámci tohohle NHM dostáváme bohužel jen nepatrnou část a tak příběh není zdaleka uzavřen. I tak jsem se výborně bavil, užil si výbornou jízdu, kde nechybí ani kvalitní souboje. Vše podtrhují výborné a svižné dialogy. Navíc zde fungují i v té době neznámé postavy. Četl jsem to vyloženě jedním dechem, tohle je asi ten nejlepší Fury vůbec (kam se hrabe Steranko), ač to zdaleka není jen o něm. Kresba je neméně excelentní, krásná, detailní, líbivá, moderní, prostě mi absolutně sedla, navíc je podtržená vybledlými barvami, které podtrhují takovou tu tajemnou atmosféru, kterou má příběh. Škoda, že se nedočkáme pokračování, protože jak znám Hickmana, tak tenhle příběh bude jen gradovat a dozvěděli bychom se spoustu překvapivých odhalení. I tak, maximální spokojenost!

Výborný první retro sešit se Spideym, má to šťávu, akci a je to prostě parádní jízda. Poté příběh Krvavý kruh, který je ještě větší a hustší jízda. Je trochu nefér to úplně označovat za retro, respektive jsou to 80. léta a to už byl komiks trochu jinde než v šedesátkách. No, to je fuk, prostě je to klasická jízda s Punisherem, čili kupa mrtvol, hromada přestřelek a nekompromisní a chladný Frank. Ano, zde je vidět, co tuto postavu definovalo a z čeho dodnes vychází autoři. Docela často se tu Frank vyhne smrti, což už jej hold taková kultura superhrdinského komiksu, na druhou stranu se to tady autoři vždy snaží nějak logicky vysvětlit, takže to beru. Tohle je mnohem lepší Punisher, než ten, který vyšel v UKK od Ennise. Kresba je taková, hodně divná, ale má své čaro a sám nedokáži říct, jestli se mi fakt líbí, ale určitě mě zaujala. Taky je tu celkem slušný bonusový materiál, který jiná čísla NHM docela šidí, zde jsem byl spokojený. Celkově si myslím, že se opět jedná o velmi dobré představení postavy Marvelu. Akční drsná jízda, ve které není třeba hledat nějakou hloubku, ale jen si užívat to kosení.

Marvel Team-Up mám rád, respektive to, co vyšlo v rámci UKK. Bohužel ten sešit, který vyšel v téhle knize je velmi špatný. Naivní scénář, špatně napsané postavy, vůbec to nefunguje, Spidey není pohotově vtipný, jak je zvykem, mraky hloupého textu, no prostě velká bída. Pak přijde čtyřsešit a týmovka s Hawkeyem, která je celkem fajn, žádný zázrak, ale docela dobře se to čte. To hlavní tu je řešení vztahu mezi těmito dvěma postavami, což beru jako celkem zajímavé zpestření mezi těmi klasickými marvelovskými bitkami a vyšetřováním různých záhad. Ano, je tu i příběh okolo A.I.M.u a jejich velkého plánu, ale kdyby na pozadí bylo cokoliv jiného tak je to jedno. Tohle NHM opět velmi dobře představuje jednu méně profláklou postavu Marvelu. Bohužel je pro mě osobně Mockingbird postava celkem o ničem, i když tenhle komiks se snažil poukázat, že i ona má co nabídnout, no, je toho prostě málo. Ostatně ani Hawkeye mě zatím takhle sólo nebo ve dvojici nedokázal přesvědčit. Co je ovšem na modernějším kousku špatné, je kresba, respektive vykreslení hlavních postav. Přišli mi, jak z nějakého japonského anime. Ale i tak, s chladnou hlavou, je to průměrně dobrý komiks, který neurazí.

Moc krátké retro, kde autoři byli nuceni nahňácat příběh na malý prostor. Těžko hodnotit, za mě takový retro průměr. Pak přichází hlavní příběh, který je tou správnou snovou jízdou do různých dimenzí s originálními a až nepředstavitelnými výjevy a krajinami. Psychedelické stavy, ty jednoduše k této postavě patří a autorům se povedlo navodit obdobnou atmosféru, jaká byla v komiksu Bezejmenná země, bezbřehý čas, což já osobně považuji za správné. Je to ten klasický Doctor Strange, takže jako takové představení, o čem tahle postava je, komiks funguje velmi dobře. Zápletka a samotný scénář jsou klasiky, kterých jsme v UKK či NHM mohli vidět již mnoho, tudíž mě nic moc nepřekvapilo. Přímočaré, ale zase chytlavé a s tempem. Kresba tu funguje, vykresluje krásně snové výjevy, je plná detailů, patvarů a halucinogenních výjevů. Zajímavá je pak jednosešitová kresba Marka Badgera, která je velmi ostrá, s méně detaily a umocňuje psychedelickou atmosféru. Zajímal by mě pocit z komiksu, kdyby ho celý kreslil právě Badger. Nejedná se o vůbec špatný komiks, opět je to zase trochu jiná stránka Marvelu.

Ano, retro část je neskutečně vtipná a výborně zparodovala sedmdesátá léta v komiksu, neskutečně jsem se bavil a to kvantum textu si tentokrát moc užíval. Cameo tety May, zesměšňování Luka Cage či styl psaní alá zlatá sedmdesátá, to je prostě to, co si fanoušci Deadpoola žádají. Poté ovšem přišlo něco, na co jsem nebyl připraven, posunutí téhle skvělé postavy někam jinam. Autoři totiž přeladili na úplně jinou notu, jedná se o vážných, emocionálně silný a depresivní příběh, kde budete Deadpoola litovat a soucítit s ním, to myslím smrtelně vážně! A ono to k tomu ještě funguje neskutečně dobře. Takhle na zadek snad tahle postava ještě nedostala a najednou už to není hláškujicí mašina, ale týpek, který má pořádnou depku. Do tohoto ta parádní kresba, především ty vzpomínkové části, která má ještě výbornou práci s barvami (trochu mi to připomnělo Spider-Man: Smutek). Tohle se sakra povedlo a já jen dodám, že se jedná o je nejlepší část nejlepšího runu mojí nejoblíbenější postavy u mého nejoblíbenějšího vydavatele.

Ano, také jsem lehce v rozpacích a také jsem čekal něco víc. Po dočtení jsem nebyl v takovém tom šoku, jaký obvykle po dočtení knihy z této série pociťuji. Konec je zvláštní, vše proběhlo na můj vkus a příliš očekávaně. Na druhou stranu je to pořád skvělý komiks, jen je hold tato série tak hrozně dobrá, že lehké zaváhání (i když známě autorovi záměry? Nemyslím si!) vyzní jako velké zakopnutí. Negan je pořád skvělou postavu, několikrát jsem se upřímně zasmál, jak kdybych četl něco jiného než mrazivý postapokalyptický příběh. Akce má pořád šťávu a u komiksu jsem vydržel přikovaný od začátku do konce. Kresba je pořád stejně skvělá, tentokrát jsem si vychutnával noční scény, kde je krásně vidět výborná práce inkera. Prostě jsem na poměry komiksů pořád velmi spokojený, na poměry této konkrétní série lehce nespokojený, ale už teď se těším na další díl.

Vynikající retro a není divu. Stan Lee a série Fantastic Four mezi čísly #40-60 byli vůbec to nejlepší, co Stan Lee za svou plodnou kariéru stvořil, tohle je vrchol retro marvelovské éry. Pak přišel moderní kousek od mého oblíbeného autora Aarona a je neméně výborný. Pravdou je, že to asi není úplně ideální komiks do série Nejmocnější hrdinové světa, jelikož postavu jako takovou tak dobře nepředstavuje, spíše se jedná o rozšíření příběhu Tajná invaze, takže kdo tento komiks nečetl, si moc NHM Black Panthera neužije. Což by byla obrovská škoda, neboť je lepší než původní Tajná invaze. Má to ten správný Aaronovský nádech, je to drsné, nevybíravé a krvavé. V podstatě se jedná o jednu velkou bitvu, bez nějakého rozvoje postav, ale za to parádní bitvu. Konečně se tu taky objevila velká bitva, která je přehledná a výborně nakreslená. Kresba má také nádech toho, na co jsme zvyklý třeba ze Skalpů a díky tomu je umocněna taková ta nepříjemná, drsná atmosféra. Za mě prostě skvělý komiks, který ovšem doporučuji číst hned po Tajné invazi, ať v tom nemáte takový guláš. A po delší době má NHM i velmi kvalitní bonusy!

Bavil jsem se, vlastně jsem se bavil úplně stejně jako u Dona Rosy. Ano, Scarpa je v některých věcech slabší než Rosa, na druhou stranu je v něčem i lepší. Jeho příběhy jsou epičtější, obsahují více zajímavých zvratů a kresba je preciznější (i když méně hravá, s méně detaily či odkazy). Výborně zachytává emoce postava, skvěle využívá filmových efektů a díky tomu působí jeho postavy živěji. Ač jsou jeho příběhy jednodušší, tak jsem se u nich bavil stejně dobře. Osobně preferuji více, když má příběh trochu více stran a desetistránkové formáty mi proto moc nevyhovují, šedesát stránek je už jiné kafe, navíc šedesát stránek kvalitního čtení. Nejlepší je poslední díl, který se svou chytrostí a hravostí nejvíc přibližuje právě k Rosovi. Nejslabší je pak Mickey Mouse, který na mě prostě působí moc dětsky, i když příběhové zápletka byla vlastně fajn (možná v podání Kačerů by vyzněla lépe?). Já jsem prostě spokojený, stejně jako u prvního díla a jsem zvědavý, jestli to všechno, a všechny, převálcuje Carl Barks...

Vynikající retro kousek, který by obstál i v dnešní době. Stan Lee v plné síle, navíc podpořen skvělou kresbou Everetta. Jeden z nejlepších původních originů, jaké jsem kdy četl. Pak nastává onanie v podobě práce Romity Jr. a Franka Millera. Romita tu předvedl svůj životní výkon a místy to působí, jako by to kreslil sám Frank Miller, ba ještě lépe. Oba tvůrci se výborně doplňují. Frank Miller v osmdesátých a devadesátých letech je to nejlepší, co může komiks nabídnout a tak není divu, že je tento komiks tak skvělý. Syrová, drsná, melancholická atmosféra, která je stoprocentně uvěřitelná. Výborně vystižená postava Daredevila, prostě tak, jak si jí fanoušci přejí a představují, tohle je totiž formulace této postavy. Navíc i vedlejší postavy jsou bravurně napsány. Já fakt nemám nic, co bych vytkl, protože i barvy a práce inkera je skvělá. Bezesporu nejlepší díl NHM, který už asi nic nepřekoná a jeden z nejlepších marvelovských příběhů vůbec.

Jednoduše jde o retro průměr. Kresba už je i na svou dobu za zenitem, měl jsem za to, že se mi Kirby líbí, ale zde mi jeho kresba přišla podprůměrná, především výrazy postav jsou vskutku tragické. Nápad má příběh velmi dobrý, ke dvoustému výročí Capa a nezávislosti USA, se něco takového nabízí, ale samotné zpracování je celkem průměrné. Vlastně hned na začátku zjistíte, jak to asi bude a toho se komiks drží, tudíž tu hrozně chybí nějaké převraty v příběhu, šokující události či nečekané zrady. Já se vlastně při čtení dost nudil, naštěstí není komiks příliš dlouhý a čte se celkem svižně. Dalším záporem je záporák (ci). Tady je vlastně hlavním záporákem samotná myšlenka, kdy se pokusí jistá elita o převrat, ale prostě tomu chybí nějaká výraznější tvář, nějaký dechberoucí maskot. Asi už byl Kirby na to trochu starý, ale mě to prostě vůbec nenadchlo, ale zase musím uznat, že komiks rozhodně nepadá na úroveň takového retro Black Panthera, takže ve finále se jedná o průměr, jen bych prostě od Krále čekal daleko víc.

Bohužel ani druhá část mě nepřesvědčila, že by se jednalo o nějaký extra skvost. Nechápejte mě špatně, zábava je to slušná, ale působí to na mě až moc fantasmagoricky a přeplácaně. Jo, je to sranda, představa, že se všichni promění a budou mít pavoučí schopnosti a pak zmutují ještě víc, ale komiks se motá někde mezi vážnou a komediální hranou a není to ani jedno, ani druhé. Bitvy jsou přeplácané, příběh je až nesmyslně přehnaný. Na moderní komiks je to dost ukecané a ani ty Spideyho pověstné hlášky nemají potřebnou razanci. Prostě je to takový úlet a mě se to do regulérního světa pavouka nehodí, navíc mě to zase tak moc ani nebavilo. Kresba mi nesedla vůbec, vlastně až ta v posledním sešitě, kdy už to kreslí Caselli. Vlastně celý poslední sešit je suverénně nejlepší z celého Pavoučího ostrova, možná je to tím, že se soustředí víc na lidskou linku tohoto hrdiny a to je největší kouzlo celé této postavy.

Tak nějak pořád nevím, co si o tomhle díle myslet. Samotný nápad je naprosto ulítlý, takže hlavní zápletka působí hodně WTF, na můj vkus až moc. Na druhou stranu sám autor v rozhovoru potvrzuje, že se spíš jedná o takovou nadsázku, prostě takový jeho sen, co by kdyby. V tomhle případě mi to dává daleko větší smysl, i když se příběh snaží místy tvářit vážně, což mu prostě moc nežeru. Každopádně způsobem, jakým autor příběh vypráví je velmi chytlavý a zábavný, postavy hláškují o sto šest, bojová scéna střídá bojovou scénu, prostě je to námrd, trochu ve stylu Deadpool (Mrtví prezidenti, víme?). Kresba mi bohužel vůbec nesedla, především ta Ramosova, která je na můj vkus až moc do mangy, či takového toho klasického cartoonu. Hodně nadsázková, hranatá a až moc ulítlá. Navíc bojové scény mi přišly absolutně nepřehledné a kvůli tomu jsem si je nedokázal moc užít (sami autoři tvrdí, že chtěli dostat klasické dvojstránky do malého panelu a to se tu dost neblaze podepisuje). Každopádně pořád nevím, co si o díle myslet, na jednu stranu mě hodně baví, na druhou mi to přijde asi až přespříliš ulítlé a do klasického Spideyho světa mi to nezapadá, navíc kresba mi fakt nesedí... Zatím jsem jen z půlky spokojen, což je na sérii AMS hrozně málo.

Výborný nostalgický návrat do dětství, kdy jsem Kačerovské příběhy hltal. Navíc je to psané velmi chytře, kdy autor využívá velké množství odkazů, vtípků, narážek a skvěle využívá celou mytologii okolo postav z Kačerova (především čerpá z odkazu Carla Barkse). Vrcholem pro mě byl příběh Poslední saně do Dawsonu, které bych hodnotil plným počtem. Ale i ostatní příběhy byly nadprůměrně zábavné, kratší měly vtipnou pointu (i když záchvat smíchu se teda ani zdaleka nekonal), delší měly skvěle vykonstruovaný příběh. Ke kresbě se těžko vyjádřím, sám autor s ní nebyl spokojený, takže asi tak. Na druhou stranu to neskutečné množství detailů, hraní si se čtenářem (odkazy, podpis D.U.C.K. atd.) to mě hodně bavilo. Stejně tak chválím jednotlivé předmluvy, které mě vždy dokázaly pořádně navnadit a zároveň mi poodhalily nové informace a zajímavosti - ať už ze světa Kačerů či samotného psaní. No a na závěr si musím také postěžovat na zpracování. Vem čert velikost, kvalitu papíru či fonty. Ale kvalitu překladu, překlepy či rozpixelované obrázky, to odpustit nedokážu a skutečně to může lehce snížit kvalitu prožitku. Těžko říct, jestli se jedná o nejlepší Kačery, na to toho mám málo načteno, ale určitě jsem se velmi dobře bavil a Poslední saně do Dawsonu jen tak nic nepřekoná, ostatní příběhy hodnotím velmi nadprůměrně, ale nechám si ještě otevřená vrátka, třeba něco zaujme ještě víc.

Tohle dílo má všechno, což je jeho největší slabinou. Autor se snažil na každé stránce co nejvíc šokovat, navíc měl spíš napsat román, než komiks. Je zde opravdu přehršle filozofování a zamýšlení, což z počátku působí dobře, ale pak se do toho autor trochu zamotává, přestane to dávat smysl a k dílu to vůbec nesedí. Zbytečně tam začne prát mutanty, dinosaury, zombíky, když to není vůbec třeba. Originální prostředí Wakandy, tajemný Black Panther, ani velmi dobrý záporák to totiž vůbec nepotřebovali. Dílo mělo zůstat více lidské, bližší realitě, klidně filozofičtější, ale bez toho fantasy marastu kolem. Daleko lépe, než hlavní příběh totiž působí okolní minipříběhy, především vztahová dramata (Black Panther x Monica , WKabi x Chandra atp.). Kresbu to má naopak velmi dobrou, krásné dvojstrany či jednostrany, originální africké prostředí, dynamické souboje. Ale jednoduše se jedná o přehnané dílo (je tu mínus sto stupňů, BP asi tak 25x vykrvácel a utrpěl smrtelná zranění, všude samý dinosaurus... autor chce jednoduše neustále šokovat, ale nemá to tu lehkost, jako od Stana Leeho). Další věc, co vypovídá o tom, že tam scénárista chtěl vše, jsou rádoby vtipné/komické postavy Tayette a Kazibe. Bezesporu se jedná o důležité a zásadní dílo v rámci MU a proto do UKK rozhodně patří, ale... četlo se mi to fakt těžce a tento boj mi trval dlouhý týden.

Těžko hodnotit komplexně výtah jednotlivých děl, která si liší kvalitou i autory a jejich styly. Navíc žádný příběh není úplně uzavřený, tudíž se skutečně jedná jen o jednotlivé ochutnávky. I tak jsem byl nadprůměrně spokojený, jednotlivé příběhy si užil a zase poznal Marvel trochu z jiné, méně obvyklé stránky. Scénáristicky se jedná o slušná díla, což není s podivem, když se podíváme na autory, kresba je taky ve většině případů fajn. Vyzdvihl bych především Man-Thing, který je o dvě třídy jinde a je to jediné dílo z této knihy, které by ve stejné formě působilo dobře i v dnešní době. Až jsem si po přečtení tohoto čísla říkal, že je škoda, že nevyšel Man-Thing v samostatné knize. Ale i ostatní díla jsou velmi dobrá a čtivá, především bych doplnil Spideyho, Frankensteina a Drákulu. Sice jsem nepociťoval nějakou hrůzu nahánějící atmosféru, ale to se mi nestalo ani u jiných komiksů. Jako ochutnávky fungují tato díla skvěle (možná až moc, jelikož pár z nich končí opravdu v tom nejlepším).

Ultimate Peter Parker mě vážně nebavil a jeho smrt mi byla tak nějak jedno, teď jsem za ní rád, jelikož mohla vzniknout skvělá postava, jakou bezesporu Miles Morales je. Zvláštní také je, že se jedná o třináctiletého smrada, ale vůbec to nevadí, protože tahle postava mě chytla hned od první strany a bavila až do té poslední (a strašně rád bych pokračoval). Ono se vlastně v komiksu nic moc nestane, respektive na superhrdinské poměry je to celkem málo akční, má to pomalejší tempo, ale o to víc je to čtivé, chytlavé a zábavné. Navíc se díky trochu pomalejšímu rozjezdu dokážeme do postavy ideálně vcítit a sžít se s ní. Kresba byla také skvělá, Pichelliovou jsem nikdy nepovažoval za top kreslířku, ale Spideyho trefila úplně přesně a u mě osobně dost stoupla. Bohužel komiks hodně rychle uteče, což způsobuje nejen neuvěřitelná čtivost díla, ale i menší počet stran a méně textu (což je po tom kvantu retra příjemná změna). I přes to, že mě komiks takhle moc bavil, prostě nemohu dát plný počet, jelikož tomu ještě chybí taková ta prda, pořádná akce, která vás definitivně vtáhne, ale určitě budu v této sérii pokračovat...

Jsem divnej, ale komiks se mi hodně líbil. Parádní retro sci-fi, které vyloženě srší různými nápady a především technikami zpracování. Výtvarná práce mě maximálně zaujala, především díky excelentní práci s panely, kdy tu máme takové libůstky, jako stránka naležato, filmové sekvence či jakoby zpomalené záběry. I samotná kresba je vysoce nadprůměrná. Samotná postava Deathloka je velmi chytlavá - kyborg, který v sobě má vědomí z mrtvého člověka, které chce získat zpět kontrolu... Do toho postapo New York, psycho vojenský diktátor a mraky sci-fi prvků. První polovina mě neskutečně chytla a já si tuhle jízdu nesmírně užíval, pak trochu komiks ztrácí tempo, respektive se začíná trochu opakovat a natahovat, ale pořád se u mě jednalo o slušný nadprůměr. Místy je kniha i lehce zmatečná, kdy nevíte, jestli se jedná o vnitřní monolog, dialog či popis situace, chvílemi nevíte, v jaké scéně se nacházíte, ale já to beru jako záměr autorů a u mě to fungovalo, mě to bavilo. Neříkám, že to nemá mouchy, ale to nízké hodnocení nechápu. Komiks si určitě dám ještě jednou a škoda, že není žádné pokračování.

Tak dobře, není to jedno z nejchytřejších děl (i na poměry klasiky), ba dokonce je to možná jedno z nejhloupějších děl. Nebo mám už tak vytrénované smysly a všímám si toho víc? Spíš bych měl již mít vypěstovanou jistou otupělost... No, každopádně věci typu, kdy Hulk roztočí Thora a ten se zavrtá do země, jsou prostě moc! I ta hlavní zápletka, kdy Avengers bez problémů uvěří někomu jako je Loki a Defenders se nechají podobně oblbnout a oba týmy v nevědomosti zůstanou hodně dlouho, je prostě velmi těžko uvěřitelná. Navíc i samotný příběh je prostě velká slabota, ale o to tu přece nejde! My máme možnost sledovat souboje jako Thor vs. Hulk, Hawkeye vs. Iron Man, Cap vs. Namor a to je vždycky super a zábava. I když ty souboje by snesly trochu více brutality a rivality, tak i tak jsou zábavné. Dále mě hodně bavila propojenost tohohle díla s celým marvelovským vesmírem, kdy autor často čerpal i od jiných autorů a vy tak máte pocit, že má smysl číst všechny ty knihy, co nám tu UKK podsouvá, ba i pokračovat dále mimo vody UKK/NHM. Kresba je také na pohodu, takže průměrně spokojený jsem a úplně nemohu říct, že na tuto knihu už nikdy nesáhnu...

Musím přiznat, že ze začátku knihy jsem pociťoval jisté zklamání. Čekal jsem, že se kniha ponoří hlouběji do života v Barmě, ale ve finále to byli spíš takové (místy vtipné) příhody o ničem. Chápu, že politická situace v té době byla v Barmě taková, že nebyl až takový prostor pronikat hlouběji do světa té země, ale pořád mi to přišlo takové chudé. A i chápu, že právě tyto drobnosti mají dokreslovat obrázek na tu zemi a představovat ten krutý režim, ale mě tam prostě něco nesedělo... To se ovšem změnilo v poslední třetině knihy (kde je dokázáno, že to tak mohlo být celou dobu), která je naprosto parádní, co do příhod v ní popisovaných a přesně takovou jsem chtěl celou tu knihu. Bohužel první 2/3 pro mě nebyly až takovým zázrakem, i když se pořád jednalo o zábavné a místy zajímavé čtení, ale jednoduše jsem měl pocit, že kdyby se spousta těch kapitolek odehrával v jakékoliv jiné zemi, tak to vyjde nastejno (tohle se právě změnilo v poslední třetině). Kresba je taková, jaká je, k danému žánru sedí, mě vůbec nevadí, ale určitě mě také ničím nenadchla. Barma určitě stojí za přečtení, především díky posledním kapitolám, které jsou i delší a propracovanější. Celkově jsem ale z knihy neměl takový ten pocit, kdy musím číst dál, což je asi špatně...

Hned řeknu, že tento komiks nepřekonává run od Abnetta (Strážci galaxie v NHM a UKK: Thanos nezbytný), ale kdo si oblíbil tyto kosmické Avengers ve filmu, tak si komiks určitě užije. Jedná se sice o přímočarou akční sci-fi jízdu, do které je přimíchaná velká dávka humoru, ale tohle prostě funguje. Kniha mi velmi rychle utekla, což bylo způsobeno jednak menším množstvím textu, ale hlavně i samotnou čtivostí a akčností. Zápletka možná jednoduchá, ale kdo ví, jak to autor ještě rozjede. Kresba je také povedená, sice jí určitě nebudu řadit na první příčky svého osobního žebříčku, ale je líbivá a má ten filmovým feeling, který se sem hodí. Poslední sešit také potěšil, především kvůli kresbě. Ta, co se objevuje u příběhu s Draxem je opravdu skvělá ujetina, která by sice asi nefungovala, pokud by se objevila v celé sérii, ale takhle jako jednohubka - prostě sranda. No a Del Mundo? Toho bych si dovedl představit, že McNivenovi sekunduje. V téhle sérii se určitě vyplatí pokračovat, je to sice přímočará zábava, ale kdo by se rád občas nepobavil? Určitě je to lepší, než jsem čekal...