• Spike
    Řekl bych to asi tak, že po přečtení mám smíšené pocity. Takhle - Bryan Talbot je nepochybně schopný tvůrce a už v dobu kdy Krysu tvořil celkem veterán, takže řemeslná zručnost se nezapře. Ví co chce vyprávět a vypráví to. Jen to téma a provedení asi není úplně můj šálek kávy.
    K tématu - asi dobře že k němu nemám blízko, při dospívání jsem měl všelijaké problémy ale sexuální obtěžování k nim naštěstí nepatřilo. Zde je možná problém v tom že kniha byla dělána tzv 'pro všechny', takže do větších detailů nejde, a měl jsem pořád pocit že klouže jen po povrchu. Což mě přivádí k provedení, které je na komiks velmi klasické, asi aby se to snadno četlo i těm kdož normálně komiksy nečtou, a příběh je podáván vcelku polopatickou formou. Takže žádné experimenty ve scénáři ani kresbě opravdu nečekat. I přes citlivé téma, příběh je v zásadě opravdu pohádkou ve smyslu že postavy jsou jasně rozděleny na dobré a zlé, takřka nic mezi tím. A ono když pomalu každý chlap co se v komiksu objeví je zobrazen jako kretén nebo hovado, po čase to začne zavádět vykonstruovaností. Jinak první polovina komiksu se četla celkem svižně, hrdinka se pořád někam přesouvala a něco se dělo. Jakmile dorazila 'do cíle', tempo se dost zpomalilo a i přes pěkné výjevy krajiny se nic moc zajímavého nedělo. Ano, pak přišlo rozuzlení, asi docela uspokojivé, ale ve mě to nic moc emočně nezanechalo. Možná kdyby mi hlavní postava celou dobu nebyla tak strašně nesympatická… Dávám stranou fakt že ztotožnit se s ní mohu jen těžko, ale často i k postavám ke kterým mám ještě dál si leckdy najdu cestu, pokud s nimi scénář správně pracuje. Tady jsem měl neustále pocit že jsem jen pozorovatel, ale do děje i hrdinky se ne a ne dostat.

    Bohužel jsem se už dostal jen k brožované verzi, která kupodivu ještě drží, ale je fakt že jsem na ni byl hodně opatrný a nijak ji nelámal. Papír, barvy, vše dobře zpracované, nicméně o pevnou vazbu bych se bál podstatně méně. Samotná kresba je úsporná a účelná, podřízená co největšímu realismu. Talbot má z výtvarného hlediska i lepší knihy, ale tady chápu záměr a s kresbou rozhodně problém nemám.

    Závěrem - jsem na rozpacích. Pocitově to vidím na *** jelikož můj zážitek ze čtení byl v podstatě průměrný. Ale vezmu li v potaz záměr a užitkovou hodnotu díla, ty **** si asi zaslouží. Moc podobných komiksů neznám, řemeslně je to dobře provedené… Jen škoda že emočně jsem si ke komiksu nenašel cestu (nebo on ke mě). Ale to už může být čistě můj problém, kvůli tomu nebudu poselství této knihy shazovat, ale plnou palbu za něco co mě bavilo jen místy taky rozhodně dávat nebudu. Těsných 7/10.
  • Spike
    Tento komiks hodnotím a komentuji až po nějakém čtvrtém přečtení, přičemž to první bylo už někdy v roce 2007/2008. Jelikož tehdy mi bylo nějakých čtrnáct, ani se nedivím že mě to moc nenadchlo a cítil jsem že to moc nechápu. Jelikož podobné pocity mám i po patnácti letech od té chvíle a po třech dalších čteních, a samozřejmě po přečtení kvanta dalších komiksů od té doby, znamená to jednu z těchto věcí:

    1) Mentálně, emocionálně a inteligenčně jsem se zasekl ve čtrnácti letech (ač spoustu jiných věcí co na mě tehdy byla moc složitá jsem později ocenil, takže nevím)
    2) Tenhle komiks, potažmo práce autorů Morrisona a McKeana prostě není nic pro mě (o čemž jsem se přesvědčoval při čtení dalších věcí od nich, ale zase jsou tam i výjimky a něco od nich mě baví, takže jsem bez předsudků)
    3) Tenhle komiks jednoduše není tak dobrý jak spousta lidí tvrdí, poněvadž za ta léta aktivního čtení a skupování všemožných jiných comicbooků si troufnu tvrdit že mám načteno dostatečně, abych dobrý komiks, přestože nemusí jít vysloveně o mou krevní skupinu, poznal (myslím že tento bod má k pravdě nejblíže)

    No, takže už je asi jasné, že tohle mi moc nesedlo. Přitom premisa Batmana zavřeného spolu s chovanci v Arkhamu, ač dnes už nikterak originální, je pořád nosná a zajímavá a nabízí možnosti k rozehrání solidního psychologického dramatu/hororu, či alespoň přímočaré nervydrásající jízdy. Nic z toho tu není nijak zásadně využito. Scénář slouží spíše jako taková osnova pro McKeana aby se mohl výtvarně vyřádit, tedy o příběh tu moc nejde a budu li to brát z hlediska striktně dějového, je to hodně velká slabota. Dialogy nic moc, pár solidních nápadů jen nahozeno a nerozvinuto, proč tu Joker musí být homosexuální nechápu, Batmana občas taky nechápu. Nechá se přeprat obyčejným doktorem i přesto, že před chvílí vyřídil Killer Croca, a když mu další osoba pomůže tím že doktora podřízne, okomentujte to slovy "Dostal, co si zasloužil." Chápu že tohle asi není úplně kanonický komiks a v různých verzích je na tom Batman s odporem k zabíjení též různě, přesto mi to přišlo vytrhávající.

    Těšil jsem se na nějaký hlubší rozbor Batmanovy psychologie a jeho pocitů a myšlenek, námět (i anotace) k tomu přímo vybízí. Ničeho takového se nedočkáme, jen pár halucinací, Batman bloudí domem, blouzní, řeže se, potká pár svých padouchů, s některými se porve, kolem některých jen projde, s jinými pokecá, jiné si jen poslechne a jde dál. Celé se to prolíná s příběhem zakladatele ústavu Amadea Arkhama, který je asi nejlepší věcí na této knize. Sice je taky takový uspíšený, ale k něčemu směřuje a mrazí z něho, tady ta atmosféra funguje. Malba vůbec celému komiksu dodává hororovou a psychedelickou atmosféru, což je fajn a věřím že milovníci McKeana jsou nadšení. Já ho uznávám, a asi se to do tohohle díla i hodí, ale nikdy jsem nebyl největší fanda této abstrakce. S Morrisonem jsem se povětšinou taky na stejnou notu nenaladil, a tady tomu není jinak. Už tak dost řídký příběh ke konci prostě nějak vyšumí a to je všechno.

    Popsal bych to jako promarněný potenciál. Je mi jasné že v kresbě i příběhu je milion náznaků, odkazů a asociací na různé věci co se týká mystiky, symbolismu a psychologie které jsem nepochytil a které znalcům tuto knihu pozvednou v hodnocení výše. A je mi to jedno. I řídký příběh stojící na kresbě a atmosféře by měl umět chytit a vtáhnout, pokud tam nápady a myšlenky jsou, měl by je čtenáři prodat tak aby je zachytil. Pokud se mu to nedaří ani po několikátém přečtení tak lituju, ať se pánové navzájem plácají po zádech jak dlouho chtějí jací jsou to géniové, ale vyššího hodnocení se ode mě nedočkají. Mám podezření že spoustu lidí co hodnotí vysokou známkou tak činí hlavně proto, že je tenhle komiks jiný než většina superhero produkce, a díky avantgardnímu umění mají pocit že jde o něco víc, i když to taky nechápou. Mě však toto neoblbne, ač uznávám že vydání (první i druhé, mám obě) je krásné, grafická úprava, lettering, překlad, papír, vazba - vše na jedničku. Bonusy tentokrát nic moc, spoustu stran náčrtků a čmáranic od obou pánů autorů, pro fajnšmekr fandy asi fajn. Já bych však ocenil spíše jejich povídání o tomto komiksu jako tomu bylo u některých jiných v Legendách DC. Kdybych jim trochu viděl do hlavy, je možné že po dalším přečtení bych to docenil více (ale možná taky ne).
    Takhle bych to bohužel shrnul slovy, že jde o komiks obsahově prázdný, myšlenkově nedotažený, potenciál nevyužitý, formálně specifický ale mému vkusu se vyhýbající. Nejdéle mi v hlavě zůstane zase jen Arkhamova linka, scény s Jokerem (který mě tu i přes neustálé homo narážky bavil a na rozdíl od spoustu jiných komiksů byl opravdu černohumorně vtipný) a pár stran, asi tři, kde se rozebírá psychická porucha Jokera a Two Face. Takový kdyby byl celý komiks, ponořil se hlouběji do šílených hlav postav a spíše než na vizuální onanii se více soustředil na příběh, už by to bylo o něčem jiném a hodnotil bych asi o dost víc. V téhle formě jsem se však jen opět ujistil že tohle můj šálek kávy není, a i přes těch několik pozitiv co jsem vypsal, musím pod průměr. Nebudu přidávat body za to že se to snaží tvářit jako něco víc - jestli jde o něco víc, musí mě to samo přesvědčit, a to se ani napočtvrté nepovedlo. 4/10
  • Spike
    Vzhledem k tomu že komiks vyšel teprve nedávno, mi slušnost velí upozornit že komentář bude obsahovat !SPOILERY!, ač nemám pocit, že by to někomu mohlo zkazit kvalitní zážitek z počtení. Spíše převyprávím vlastními slovy čeho jsem byl já sám při čtení svědky a o čem byl můj zážitek ze čtení.

    Na to, jak jsem byl zpočátku z toho že tu edice Black Label bude vycházet nadšený, začínám mít pocit že má český vydavatel buď nepříliš šťastnou ruku při výběru co tu (ne)vydat, nebo tam moc opravdových pecek co by člověka nadchly prostě není. Black Label měl být něco extra, nevšední příběhy pro dospělé čtenáře od těch nejlepších spisovatelů a kreslířů co nemusí hledět na kontinuitu a jdou číst samostatně. Jediný komiks co u mě dokázal očekáváním dostát, byla skvělá Harleen. Další knihy byly buď autorská sebeonanie (Rorschach, Zatracení), nepovedený pokus udělat sequel ke klasice Alana Moorea (Tři Jokeři a znovu Rorschach), slabý příběh se špatnými postavami schovaný za zajímavou premisu/lokaci (Mrtvá země, Vzlety a pády) či se snažily působit inovativně a alternativně, ale i když špatné nebyly, ty odlišnosti oproti klasické kontinuitě byly spíše kosmetické detaily a navzdory reklamě co je předcházela nic moc nového nepřinesly (Bílý rytíř, Dvojník).

    Sebevražedný Oddíl: Dostaňte Jokera dle anotace nesliboval nic dějově revolučního, takže alespoň nebyla nastavena tak vysoká očekávání. Komiks píše Brian Azzarello, což je autor který často rád masturbuje nad vlastní genialitou a ukájí se tím, jak i klasické příběhy píše zamotaně, zbytečně složitě a prostě za každou cenu JINAK, jen aby se mohl škodolibě posmívat neandrtálcům co jeho filosofické majstrštyky nechápou a nechat si pohonit…řekněme ego, od těch pár spřízněných duší co to pobrali, popřípadě od recenzentů co nechtějí přiznat že jeho komiksy jim v plné šíři též nedocvakly tak ho pochválí za originalitu vyprávění. Na druhou stranu, když Azzarello chce a snaží se, dokáže vyplodit i kvalitní a srozumitelný příběh. Jako tenhle, no ne? Jason Todd, jedna z bývalých Jokerových obětí, dostane možnost se pomstít. Se zabíjením problém nemá, navíc ho chytili a má tak možnost zkrátit si pobyt v cele tím že je najat na něco, co v hloubi duše stejně sám touží udělat, navíc má k ruce bandu postradatelných kriminálníků co mu mají pomoci. Je to Black Label, takže to může být pořádně nekompromisní, umřít může kdokoli a dopadnout to může jakkoli, aniž by to nějak poškodilo kontinuitu. Prostě přímočará drsná akční jízda při které má autor volnou ruku a může tak čtenáře ládovat akčními sekvencemi, brutalitou a zvraty. No nezní to skvěle? Zní. Přesně takový se komiks zdál že bude. A přesně takový vůbec není.

    A přitom prvních pár stran se ještě přesně takhle tváří. Jenže pak si asi Azzarello řekl že on je až moc velký a skvělý Pan Scénárista, než aby se snížil k psaní pouhého normálně fungujícího přímočarého příběhu, a lepší bude když komiks bude úplně o něčem jiném (čti o ničem) než můžeme vidět v panelech a číst v textu. Asi. Jinak si neumím vysvětlit že většina "příběhu" nedává vůbec smysl - nejen že často nechápu návaznost jednotlivých scén, ale občas ani panelů co jdou hned za sebou. O chování postav už vůbec nemluvě.
    Jak už jsem varoval na začátku, budou tu spoilery - ač slovem 'spoiler' většinou rozumím to, že hrozí vyzradit děj. Jelikož něčeho jako je 'děj' jsem tu však nalezl pomálu, možná to s tím vyzrazováním stejně až tak žhavé nebude. Zezačátku když to ještě vypadá že to bude dávat smysl, se Jason Todd/Robin/Red Hood snaží přežít ve vězení, s nabídkou za ním přijde Amanda Wallerová, Jason dostane do hlavy něco jako bombu a je mu vybrán tým. Pak se dozvíme že Joker je financován Rusy, prostě jen tak protože proto, aby si dělal co chce a měl k tomu dost prostředků. Proč, a proč zrovna Rusové? Snaha být politicky aktuální? Možná, ale vzhledem k tomu že víc se k tomu nedozvíme ani se s tím dál nijak nepracuje, je to úplně jedno. Nebylo by třeba lepší kdyby se zjistilo že Joker plánuje něco konkrétního, fakt velkého a hnusného, a proto tak najednou je třeba ho urychleně sejmout? Asi bylo, ale smůla. Pak se k postavám přidá Toyman, později zjistíme že to ani není pravý Toyman ale jen robot, který je zradí, a že pravý Toyman je u Jokera v doupěti po lobotomii. Motiv, nějaký účel postavy v ději? Nezaznamenal jsem. To sice trochu předbíhám, ale vězte že na tom opravdu nezáleží. Pak přijde zvrat kdy Joker přepadne a umlátí Wallerovou (která, na to v jak vysoké funkci je, jak je bohatá a jak bývá normálně opatrná a paranoidní, má v bytě zabezpečení rovné přesně nule, takže celá ta scéna působí dost debilně) a vezme jí krabičku pomocí které může na dálku pouhým tlačítkem zabít kteréhokoli člena týmu. Že to zní jako zajímavá premisa, kdy je Joker bude moci vydírat ať dělají co on chce, postupně je bude jednoho po druhém oddělávat a oni se mezitím budou snažit k němu dostat v naději že když ho stihnou sejmout, přežije to aspoň někdo z nich? Že by někteří z týmu věřili že větší šanci na přežití mají když budou Jokera na slovo poslouchat a postavili se proti sobě? Smůla - něco málo z toho je tu sice letmo nadhozeno, ale jinak je ten nápad, ze kterého by mohl být napínavý příběh, naprosto nevyužitý. Jo, a je tu nějaký Larry - zástupce Wallerové, jehož nejzajímavějším aktem v komiksu je to, že ho detailně sledujeme sbírat hovno po svém psovi. Neptejte se mě proč, ale vsadím se že je to jistě nějaká Azzarellova vysoká metafora pro něco, on přeci do svých příběhů nikdy nic nedává jen tak. Tedy - až třeba na scénu, kdy si Joker nahraje monolog stojíc ve vodě a poté co tým nahrávku vidí, se jdou vycákat na břeh a zastřílet si do té vody. Kurva, proč?! Asi nějaká alegorie nebo autor vypustil pár scén a tuhle nechal bez kontextu, aby čtenář mohl přemýšlet proč tam je a když ho něco napadne, může se poplácat po zádech že vymyslel nějakou teorii která možná bude i dávat smysl. Lituju, na to jsem opravdu neměl náladu. Pak následuje pár scén kdy se spolu postavy normálně baví a sbližují, vzájemně se poznávají. Ač mi smysl některých dialogů občas unikal, v normálním komiksu by i tyto scény k něčemu směřovaly. Ne však tady. Dál se na tyto interakce nikterak nenavazuje, ty postavy co se spolu bavily teď už se spolu nikde dál v komiksu o ničem bavit nebudou, a to co by jinde bylo budováním vztahů které se později nějak zúročí, zde vyšumí NAPROSTO do prázdna jako prd ve větru. Pak přijde záblesk něčeho jako posun v ději, totiž když Joker vyšle nohsledy aby tým pod pohrůžkou odpálení na dálku pozval do svého klubu. Tam Joker přinutí Harley Quinn aby zatancovala u tyče ve spodním prádle. Nějak mi uniklo proč to teď Jasonovi najednou vadí, nevšiml jsem si že by se ti dva během dosavadního dění nějak sblížili. Možná kdyby se vypustilo X zbytečných scén které nikam nevedly, kde se sbližovaly postavy jejichž vzájemné vztahy se už dál VŮBEC neřeší, a místo nich by se příběh věnoval vztahům které někam vést potenciálně MOHLY, tedy KDYBY se nějaké budovaly… Eh. Vůbec, spousta interakcí mezi postavami mi tu nedává smysl, jelikož drtivá většina dialogů byla o ničem vůbec mi nedochází kdo proč má nebo nemá rád koho. Pak se na chvíli začne dít něco snad i zajímavého (ne že Harley Quinn tancující u tyče by zajímavá nebyla, ale když se budu chtít koukat na podobné hezké obrázky bez nutnosti příběhu, můžu si koupit třeba Playboy) - Harley se pokusí podříznout Jokera, přestřelka s Rusy, jeden člen týmu ukradne tu krabičku s tlačítky která je může odpálit… A pak to zase přestane dávat smysl, jelikož je napadne onen Toyman-robot, tedy zrádce, který vůbec nevím proč tu musel být, no stejně ho hned zničí takže je to zase jedno. Sem tam někdo umře, bla bla, a objeví se další Sebevražedný Oddíl s esy jako Bloodsport, Deathstroke, Peacemaker, Firefly, Deadshot atd kteří se snaží první tým zabít, aby je Joker nemohl případně využívat. To zní skoro logicky, že? No nebojte, ne nadlouho. Že v Oddílu jsou tyto známé postavy úplně zbytečně jelikož každá se objeví sotva na pár panelech a místo nich tam mohli být libovolní anonymní bouchači a vůbec NIC by se nezměnilo, je to nejmenší. Jasonův zbytek týmu před nimi prchá zpět do Jokerova klubu odkud utekli, Rusáci je z nějakého důvodu za a) nepronásledovali i když byli v přesile, za b) nepálí po nich když jim zpět běží přímo do náruče, za c) nepálí ani po druhém oddílu, jen tam tupě stojí jak maso na porážku a nechávají se rozstřílet na kaši. Že by třeba někdo zabil Jokera, když tam jsou spolu zavření a mají přesilu, aby hodili ven jeho tělo, čímž by druhému Oddílu bylo jasně dokázáno že už mají krabičku s tlačítkem zpátky a Joker už není hrozba a mise je splněna, čímž by po nich druhá skupina přestala jít protože primární cíl obou skupin byl prostě sejmout Jokera? Ne, to by totiž dávalo logiku. Místo toho se s Jokerem pro teď spojí (wtf?) a podaří se jim odjet pryč i s jedním zajatcem. Následuje scéna výslechu, kde si Jason uvědomí že zajatec byla past asi jednu celou vteřinu předtím než je druhý tým najde a přepadne, takže bravo, další nezbytná scéna. Menší rvačka, Joker Jasona a zbytek týmu z vlastní vůle zachrání (?!) a společně odjíždí pryč k Jokerově skrýši. Proč je tam Joker nenechal? Proč je nezabil? Proč jim pomáhá? Proč se nepokusil sebrat jim zpět tu krabičku? Kdo ví. Někdo tu umře, někdo se spolu začne hádat, někoho to tam přestane bavit a odejde jen aby se o chvíli později mohl objevit a někoho na poslední chvíli zachránit… Jo, a Joker má u sebe najednou bandu malých zfanatizovaných dětí zmalovaných jako on, které ho na slovo poslouchají a bojují za něj. Stejně za chvíli poumírají, takže další naprosto zbytečná věc zde. Jo, a taky teď pár stran před koncem když už to není absolutně relevantní, zjistíme že Wallerová zázrakem přežila. Proč je zde Joker tak neschopný v zabíjení? Jaký smysl mělo ukazovat že žije když jako náhrada za její roli pak už v příběhu stejně zastupoval Larry? ??? No a pak tam jsou poslední čtyři stránky kde se Jason najednou zase rozhodne že zabije Jokera - teď, když po nich jde o dost schopnější druhý oddíl, když většina toho prvního už je mrtvá, když je krabička s tlačítky již zničená a nikdo je na dálku zabít nemůže, ale i přesto po nich ti druzí furt jdou, nikoho nenapadne říct že už je taky Joker k ničemu nutit nemůže, a hlavně když k jeho zabití měl Jason za posledních hodin už X příležitostí. Byli to Larry a Wallerová kdo poslal druhý oddíl zabít Jasona a spol + Jokera, ale stejně teď Wallerová opět volá Jasonovi ať zabije Jokera jinak ona zabije jeho, i když její lidi teď mají za úkol jít primárně po Jasonovi….. Uuuuuffff, může tu alespoň na posledních pár stranách něco, COKOLI, dávat smysl?! No, Jason a Joker spolu hodí nějaký, dle Azzarella zjevně hluboký, dialog. I kdyby měl nějaký význam, rivalita těch dvou či Jasonovo trauma a chuť po pomstě v předchozím dění byly budovány naprosto minimálně, přičemž to měla být jedna z hlavních věcí na kterých měl příběh stát, ne-li jeho jádro, takže nějaký emocionální vrchol se zde logicky nekoná. Každý má u sebe zbraň, slyšíme jeden výstřel a nedozvíme se kdo vystřelil na koho, kdo přežil či jak to dopadlo. V této fázi mi to však už bylo srdečně jedno, byl jsem jen rád, že mám tuto sračku za sebou.

    Za co že vůbec dávám alespoň to minimum bodů? Krásné zpracování pevné vazby, fajn kresba Alexe Maleeva (jeho Joker sice vypadá divně, oproti tomu jak je napsán je to však zanedbatelné) s pěknými a sednoucími barvami, pár hlášek u kterých jsem se pousmál, sem tam nějaký dobrý nápad který byl využít alespoň z 5%, což je u tohoto komiksu tak maximum co zvládne nabídnout. A víc pozitiv už na tom fakt nenajdu. Nejhorší na tom je, že se u toho Azzarello bere strašně vážně a snad i věří tomu že vypráví něco 'víc'. Až na často samoúčelně sprostou mluvu, nikterak nápaditou akci a velkou porci brutality v tom "příběhu" však není NIC. Alespoň já v tom nic nevidím. Nejsem sice ceněný scénárista, moje úvahy nad tím kam se slibné nápady mohly rozvinout místo toho jak zde byly utopeny mi však zní stokrát líp než to co jsem četl. Kdyby to aspoň byl ten typ komiksu který sice ne úplně chápu, ale jeho čtení mě aspoň nějakým způsobem baví a nemám problém mu v budoucnu dát druhou šanci. Ta představa u této knihy mě však upřímně děsí, jelikož i psaní tohoto komentáře jsem si užil zhruba tisíckrát víc než její čtení. Dejte vedle sebe tenhle komiks a též v nedávné době vydaný Joker: Kniha první Jamese Tyniona IV s podobným námětem, jen místo Jasona Todda je na vraždu Jokera najat Jim Gordon, a je to tak propastný rozdíl až to hezké není.
    Ale třeba je chyba jen ve mě, a můj primitivní lidoopí mozek zkrátka jen nedokázal prokouknout a ocenit skrytou genialitu která je v tomto komiksu jistě ukryta. Dle zdejšího hodnocení mě však těší, že alespoň nejsem jediný op. Pokud se tu však najde někdo natolik inteligentní že knihu v plné šíři pochopil, kdo mi dokáže osvětlit všechna její myšlenková bohatství jež skýtá, upřímně prosím - napište mi to. Doufám jen že co nevidět tu vyjde nějaké další nové veledílo od Pana Mistra Azzarella, které bude minimálně tak kvalitní jako tohle, a rozčísne stojaté vody různě kvalitního superhrdinského mainstreamu tím, že dodá něco co se kvalitativně tak vymyká že člověk přehodnotí i ty nejprůměrnější věci. Takto raritní, mnohovrstevnaté a myšlenkově obohacující masterpiecy jsou vskutku třeba, tento intelektuálně i duševně stimulující grafický román s filosofickým přesahem nutící čtenáře prozkoumat hlubiny vlastního nitra je přesně to, co na trhu chybělo, a já doufám, ač pochybuji, že co největšímu zástupu lidí přinese tato literatura uspokojení. Pro nás ostatní nezbývá než doufat, že v Black Labelu budou spíše vycházet věci které se standardu vymykají jiným způsobem než tohle cosi. 2/10

    Milo_Harwey: Tvůj komentář byl dost výstižný, klidně bych se pod něj podepsal, ale vzhledem k tomu že jsi ten komiks dle mě ještě nadhodnotil, musel jsem napsat vlastní :D
  • Spike
    Spike20.5.2023 15:54Joker #01
    Upřímně řečeno, od téhle knihy jsem moc nečekal. Dle popisu zněla premisa podobně jako nedávno vydaný Sebevražedný Oddíl: Dostaňte Jokera, a myslel jsem že dostanu jen výplňový a zapomenutelný příběh snažící se přitáhnout čtenáře na osobu Jokera, ale nenabízející nic zapamatováníhodného. V takovýchto případech jsem vždy rád když se mýlím.

    Předně info pro čtenáře kteří by chtěli tuto knihu číst naprosto samostatně - hojně se tu odkazuje a navazuje na Rok jedna a Kameňák/Muž který se směje takže rozhodně doporučuji mít tyto základy načteno (avšak kdo by neznal zrovna tyhle klasiky, těžko si může bez studu říkat Batman fanda). Dále se vyplatí znát run Scotta Snydera, především Soví tribunál/Soví město jinak též můžete být místy lehce zmateni. A pozor - Joker: Kniha první se odehrává až po událostech Batmanova runu Toma Kinga, tedy po třinácté knize Baneovo město 2. Pokud ji přečtenou ještě nemáte a chystáte se, udělejte to před Jokerem, jinak vám hrozí dost zásadní spoilery. Dále se kniha kříží s eventem Joker War který u nás dosud nevyšel jelikož Crew a BB Art mají lehce skluz. Některé postavy a události, jako třeba Jokerova nová/bývalá družka Punchline jsou tak českému čtenáři dosud neznámé. Uvidíme v dalších dílech jak moc bude neznalost při čtení této série překážkou, ale věřme Crwi že by tu nevydala s předstihem něco, kde nám chybějící kontext bude nějak výrazně kazit čtenářský zážitek. To by snad k zasazení souvislostí bylo vše.

    A teď k tomu hlavnímu - jaká kniha je? Překvapivě výborná! Jen má lehce matoucí název, jelikož hlavním hrdinou a tahounem je zde Jim Gordon. Jeho monology a voiceovery nás provází takřka celou dobu, a nesou se v nejlepším duchu krimi thrillerů a neonoirovek. Zároveň jde o krásné navázání právě na Rok jedna kde byl Gordon v podstatě též hlavním aktérem a jeho vnitřní hlas nás provázel dějem. Už od prvních stránek ze mě skepse opadla a prostě jsem si jen užíval příjemně nepříjemný a temný příběh. Ono navazování a odkazování k výše zmíněným klasikám tu není pouze na efekt aby se autor svezl na jejich statusu a aby si čtenář řekl že když příběh zmiňuje takové kultovky, je automaticky něčím víc. Právě Gordonův příběh už od začátku pevně spjatý jak s Batmanem tak Jokerem, je tu těžištěm, a právě znalost klíčových událostí pomáhá vžít se do postav i příběhu a lépe ho chápat i si ho užít.
    Co tomu rozhodně pomáhá je kresba i barvy. Je to moderní a současné, a přeci z toho cítím takové poctivé retro, což tato kombinace k příběhu přesně sedí, kolikrát jsem se zastavoval a kochal se jednotlivými panely. Guillem March má mé velké uznání a těším se až od něj uvidím více věcí. Chci li chválit dál, musím zmínit i Francesca Francavillu, který kreslil flashbackovou kapitolu odehrávající se krátce po Roku jedna a Muž který se směje (vím že ty komiksy zmiňuji už poněkolikáté, ale bez nich si Jokera opravdu tolik neužijete) a náladou i kresbou se nese přesně ve stylu právě Roku jedna. Prostě krásné navázání.

    James Tynion IV zkrátka příjemně překvapil a spolu s kvalitními kreslíři dodal příběh mnohem lepší, než jsem si po přečtení anotace myslel. Je to sice teprve první kniha ze tří, a jakou přesně roli tam bude hrát Bane s dcerou či rodina Sampsonových se teprve dozvíme, takže zatím nelze hodnotit komplet. Je možné že se to nějak zamotá a přehršel motivů a postav překombinuje a příběh skončí průměrně. To však této konkrétní první knize na jejích kvalitách nic neubírá. Pokud máte načteny výše zmíněné komiksy a máte rádi spíše přízemnější Batman příběhy, směle do toho, Joker by vás neměl zklamat. 8/10
  • Spike
    Spike3.2.2023 15:42Sága #01
    Do téhle série jsem se pustil ne ani tak kvůli námětu, mixu svých oblíbených žánrů fantasy a sci-fi, či tomu počtu ocenění co tento comics dostal. Šel jsem do toho kvůli jménu scénáristy Brianu K. Vaughanovi, jehož Y: Poslední z mužů je má srdcovka, Doctor Strange: Přísaha skvělá jednohubka a Smečka z Bagdádu zajímavá odbočka. Vaughan má sice tendence tu něco až moc natahovat, tu zase naopak až moc zrychlovat, nicméně u jeho delších sérií je jistota že ať už to bude o čem chce, budou tam výborně napsané hlášky, dialogy a především charaktery. Ty nás prostě bavit budou a s nimi se tím příběhem rádi prokoušeme, i kdyby nám v některých místech přišel slabší.
    První díl zvolil vcelku solidní tempo, dozvíme se cca o co jde, poznáváme prostředí a svět kde se to odehrává, a hlavně se seznámíme s těmi nejdůležitějšími postavami. Zvrat střídá zvrat, do toho se sypou hlášky a plno nápadů, a člověka to prostě baví číst. Jak jsem předpokládal, postavy jsou skvěle napsané a oblíbil jsem si je takřka okamžitě, což je to nejlepší co se může stát, jdete li do nějaké Vaughanovy dlouhoběžící série.
    Měl bych vlastně jen dvě výtky. Ta první je spíše technická, jde o voiceover vypravěčky který není v bublinách ale vždy ho člověk musí hledat přímo v obrázku, a jelikož ten font sám o sobě je občas hůř čitelný když je menší, tak když je psán černým písmem a máte ho v nějaké tmavší barevné části obrázku, docela se s čitelností bojuje. Druhá výtka jde k občas přílišnému tlačení na pilu co se týká vulgarit, slovních i jiných. Ty mi samy o sobě rozhodně nevadí a když to někam sedne, příběh to jen pozvedne, zde se mi to ale občas zdálo jen jako samoúčelná snaha za každou cenu šokovat, a to Sága dle mě úplně nemá zapotřebí. Tak snad se to časem trochu uklidní a bude to jen tam kde to má své místo, aby to už nepůsobilo chvílemi tak rušivě a nevytrhávalo to z děje.
    A kresba Fiony Staples je.... sednoucí. Není to styl kresby kterým bych se vyloženě kochal a můj šálek kávy leží trochu jinde, ale naprosto postačí k vyobrazení všech šíleností co Vaughan vymyslí, dokáže rozpoznatelně vykreslit postavy i prostředí, a to naprosto postačuje. Obzvláště u comicsu kde hlavním tahákem je scénář.

    Ve výsledku tak i přes droboučké výtky peckoidní začátek série, a já se nemůžu dočkat až ten svět budu spolu s už teď oblíbenými postavami dále prozkoumávat. Až čas ukáže jestli se Sága pro mě stane takovou srdcovkou jako Ypsylon, oblíbenou sérií ale určitě. 8,5/10
  • Spike
    Pro mě příjemná jednohubka - nic moc víc, nic moc míň. Nějaké myšlenky a emoce tu jsou, ale aby to pořádně fungovalo, muselo by to být o dost delší aby se (povedené) postavy dostaly víc pod kůži a závěr měl tak větší efekt. Potenciál na to emočně podojit čtenáře tu byl, ale v rozsahu delší povídky to na mě přeci jen nefunguje tak silně. Postavy super, scénář a nápady dobré, kresba i barvy krásné, pevná vazba a celkově provedení na velice chvalitelné úrovni. Jediné co bych tak vytknul je nevyužitý potenciál pramenící z malého rozsahu. Což je s podivem, jelikož Brian K. Vaughan jindy své comicsy rád roztahuje... Smečku z Bagdádu tak beru jako důkaz že scénárista je to šikovný, ale delší příběhy mu prostě svědčí lépe. 7/10
  • Spike
    Spike22.12.2022 15:13Rorschach (pevná vazba)
    Na cokoli týkajícího se Watchmenů se vždy neskutečně těším. A to navzdory tomu, že původní grafický román je nepřekonatelné geniální dílo a dost možná nejlepší comics všech dob, který si prostě krásně vystačí sám o sobě a nepotřebuje žádné prequely, sequely, spin-offy ani nic podobného. Ačkoli většinu příběhů ze série Před Strážci i Hodiny posledního soudu jsem si dokázal užít, oboje z odlišných důvodů, tak i přes veškerou snahu nic z toho neberu jako kanonické, oficiální doplnění světa Strážců, ale jako takové what if, fanfikce různých tvůrců kteří se do toho světa snaží přispět nebo ho něčím obohatit, ale vždy mi tam něco nesedí, narušuje původní myšlenky nebo to prostě není tak dobré, abych to sám za sebe, v mém osobním tzv 'headkánonu' (tedy že člověk si sám za sebe navzdory oficiálním prohlášením prostě sám vybere co bude brát jako kánon a co ne) jsou stále pouze a jen původní Watchmen. A přesně tak je třeba přistupovat k Rorschachovi.

    Tom King je scénárista kterého já osobně mám docela rád. Jeho Vision byl úžasný, a jeho Batman série je plná jak příběhů které miluju, tak i těch které jsou v podstatě do sebe zahleděná vata. Nicméně i ta vata, byť leckdy zbytečná a natahovaná, je pořád dobře napsaná, tedy i když mi občas nesedí CO King vypráví, povětšinou alespoň ocením JAK to vypráví. Přesně takový je Rorschach. Zpočátku mi nepřišlo, že když už od prvních stránek víme jak naše titulní postava (či prostě člověk v její masce) se svým komplicem dopadnou, tak pouhé zpětné vyšetřování a zjišťování toho co, jak, a proč je nosné téma pro celou 300stránkovou knihu. Nicméně i když hlavní postava vyšetřovatele je (záměrně?) nezajímavá (pokud tam vůbec padlo jeho jméno tak si ho nepamatuju a to jsem dočetl včera) a vlastně tam není ŽÁDNÁ postava které by člověk mohl fandit či se s ní identifikovat, tak prostě je to Tom King, a ten psát umí, takže i přes mou nedůvěru v hlavní zápletku a nulové sympatie k hlavní postavě, četlo se to prostě krásně a samo. Též se přiznám že svět politiky, natož americké, je mi dost cizí, takže zápletky vycházející velkou mírou z ní mi nejsou úplně blízké. I když tahle politika a americká historie je samozřejmě z velké části alternativní, založená na tom co bylo řečeno a stalo se v původních Watchmen, stejně si myslím že naplno si to vychutnají teprve lidé, kteří nějaký ten větší rozhled mají, ale není to nic co by nějak výrazně kazilo můj čtenářský zážitek.
    Jak už jsem psal, King vyprávět umí, takže po chvíli jsem se začetl, příběh místy uměl strhnout, místy byl napínavý, sem tam nějaký překvapivý zvrat a vůbec mě to celé začínalo zajímat tak nějak čím dál víc. Každá kapitola je tématicky i stylisticky trošku jiná - zaměřená na určité místo, postavu či situaci. Chytré, vynalézavé a přehledné prolínání různých dějů i časových rovin. Což by nebylo možné bez dle mě naprosto přesně sednoucí kresby Jorge Fornése a jeho kooperace s koloristou Davem Stewartem, takže minimálně se na vše krásně dívá. Jsou tu například scény výpravné třemi různými postavami a čtenář se mezi nimi orientuje čistě díky barevnému tónování kde každé vyprávění má jiný odstín barevné palety. Souhra mezi scénáristou, kreslířem a koloristou je zde zkrátka na té nejvyšší úrovni, a je to pastva pro oči. King umí výborně pracovat s comicsovým médiem, ví to a rád to dává na odiv, a místy úplně vidíte jak sám nad sebou onanuje a je štěstím bez sebe že nám může ukázat kdo že je tu ten velký Pan scénárista. Místy by se dalo mluvit i o samoúčelnosti, ale máte li načteno a víte tak nějak jak comics jako médium funguje a jak se dá ohýbat a využívat, rádi mu to odpustíte, protože oproti jiným kteří volí pouze ty skrz naskrz tradiční a standardní postupy, tady je vidět že autor si s tím vyhrává a přemýšlí nad tím. Občas do toho vstoupí ukázka z nějakého fiktivního pirátského či hrdinského comicsu, jelikož jedna z hlavních postav tu je comicsový tvůrce. A objeví se tu i TEN Frank Miller, respektive jeho alternativní verze zde, a ti co se trochu vyznají v historii comicsu si budou užívat hledání vtipných rozdílů mezi naší realitou a tou fikční, co je zde. V těchto pasážích to celé působí takové meta, a jakože King zároveň rýpe do vlastních řad, vzdává hold a poctu, a snaží se prostřednictvím svého comicsu říci něco o něm samém, sobě, ostatních tvůrcích, médiu jako takovém i o světě jako celku… Máme tu konspirační teorie různých postav, které sem tam můžou dávat smysl vzhledem k tomu v jakém světě se příběh odehrává a co se stalo respektive si lidé myslí že se stalo, sem tam víme že jsou šílené, a občas i čtenář zapochybuje jestli na tomhle něco není. Je tu kapitola celá vyprávěná v dopisech dvou postav. Je tu běžné když postavy mluví s těmi které už jsou dávno mrtvé, a přesto to zapadá úplně přirozeně. Prostě - je tu toho spoustu, a jako milovník comicsového média i vyprávění příběhů jako takových, jsem si čtení neskutečně užíval.
    Jenže.
    Pak přišel závěr.
    Nemůžu říct že by mě vyloženě naštval, nebo zklamal, nebo jsem ho přímo nepochopil… Možná jsem čekal něco víc, něco jiného? Nejspíš… Shrňme to tak že cesta k cíli byla super a opravdu mě čtení Rorschacha bavilo, ale samotný závěr, cíl, vyústění - nic to ve mě nezanechalo. Bohužel. Rorschach je pro mě comics úžasný tím JAK je vyprávěný, ale ve výsledku mi na konci bylo ukradené O ČEM vyprávěl.

    Hodnocení téhle knihy je strašně složité, protože se dá hodnotit z několika různých pohledů a v každém si vede jinak.
    Začnu tím nejpozitivnějším: kniha je krásná. Jednoduchá, ale přesně sedící kresba, ve spojení s vždy naprosto akurátním koloringem - vizuálně paráda. Pevná vazba s pěkným papírem, přebalem a záložkou - krása. Plus nepochybně kvalitní scénárista, který zná a ovládá médium i řemeslo, čím víc jste četli tím větší radost je číst si tohle. Z hlediska toho JAK to vypadá a JAK se to čte - 9,5/10
    Pak tu máme příběh jako takový, který je sice napsaný dobře, ale na tak relativně tlustou knihu je tam toho děje přeci jen trochu málo. Forma to sice často vynahrazuje, ale pořád tu máme absenci zajímavějších postav skrz které bychom ten příběh mohli nějak prožívat. Navíc ten závěr pro mě tak trochu vyšuměl. Možná je to jen mnou že mi nesedl, něco mi uniklo, něco jsem nepochopil, vše je možné, ale prostě po dočtení se cítím jak se cítím. Z hlediska příběhu jako takového tedy 7/10
    A pak tu je poslední úhel pohledu, pro leckoho rozhodující - má cenu Rorschacha číst a bude se mi líbit, pokud si ho chci koupit protože jsem fanoušek Watchmen? Ne. Nějaká lehčí návaznost tu sice je, ale máme tu úplně nové postavy, ty známé se tu mihnou max ve flashbacku či představě (děj se odehrává 35 let po původních Strážcích). Nějakou myšlenkovou nadstavbu originálu tu taky nevidím, jiný úhel pohledu na milované dílo, ne. Úplně mi tenhle comics do toho světa nezapadá, respektive nevím proč by tam vůbec měl patřit když ho nikterak neobohacuje a vychází z něj jen velmi volně? Před Strážci se dívali na minulost známých a milovaných postav, záleží na vkusu jak se nám to zpracování líbí a jak moc ho bereme v potaz ve vztahu k originálu, ale dává aspoň smysl proč to vzniklo a jaký účel to má mít. Hodiny posledního soudu bylo zase přímé pokračování a zároveň crossover s DC univerzem, opět - může se líbit nebo ne, ignorujte to či chcete, ale ten komiks má svůj důvod, využívá plně postavy a témata z originálu, chápete proč vznikl. Rorschach vznikl zjevně proto že Tom King si chtěl napsat politický thriller, zjevně z trošku alternativní reality, ale nechápu úplně proč je naroubovaný na Watchmen. Stačilo by poupravit pár jmen a reálií, a tenhle comics by krásně fungoval naprosto samostatně. Což není něco co by mě extra štvalo, ale proč sakra cpát něco k Watchmenům, když už ten svět nechci nějak plně využívat? Kam to povede? To si každý známý scénárista prostě bude moci udělat svůj vlastní libovolný comics, jen jako pozlátko přidá pár reálií ze Strážců aby to vypadalo že zrovna tohle nějak rozšiřuje ten svět a lidi byli zvědaví a kupovali to? Neříkám že z toho co k Watchmen vzniklo je Rorschach vysloveně to nejhorší (to je seriál), ale rozhodně to nejzbytečnější (spolu se seriálem). Neříkám nekupujte to - pokud máte rádi Toma Kinga, nebo prostě rádi inteligentně psané comicsy co kreativně a chytře pracují s médiem, rádi detektivky či politické thrillery, tento comics pro vás má cenu a nejspíš se vám bude i líbit. Pokud vám nic z toho moc neříká a chcete se prostě vrátit do světa Watchmen a doufáte že Rorschach je nějaké plnohodnotné pokračování, že uvidíte známé postavy - tak ne, nemá cenu kupovat. 3/10

    Vezměte si z mého komentáře/hodnocení co chcete - buď si to vyprůměrujte, nebo se prostě v jedné z těch tří hodnotících kategorií najděte… Já sám pořádně nemůžu říct jestli se mi celkově Rorschach líbil nebo jestli mám spíše pozitivní dojmy, těch proměnných je tentokrát poněkud více než by bylo záhodno.
  • Spike
    Supermanů u nás mnoho nevychází, minimálně ne v posledních letech. Bylo by však lehce nefér to nějak moc vyčítat nakladatelům, jestliže, jak tvrdí, se u nás Superman prostě neprodává tak dobře jako jiní hrdinové. Pro někoho možná překvapení, jelikož spolu s Batmanem a Spider-Manem patří k těm postavám, které zná snad opravdu každý. Někdo argumentuje tím že "Superman prostě nemá tak dobré příběhy" nebo "To není tak zajímavá postava". Obojí je chybné tvrzení, způsobené jak tím že lidé co se tímto ohání moc komiksů se Supermanem beztak nečetli, tak tím že téhle postavě nedali, ani nechtějí dát šanci. Ono se na jednu stranu není čemu divit, když my jakožto čeští comicsoví čtenáři jsme vyrostli na drsných antihrdinech typu Loba a toho nejlepšího z Gartha Ennise, což mnohým formovalo čtenářský vkus. Oproti tomu Superman je esencí toho klasického, idealistického superhrdinského žánru, ze kterého sice vycházelo vše ostatní, ale tyto samotné základy už mnozí považují za zastaralé a překonané.

    To vše je samozřejmě otázka úhlu pohledu a osobních preferencí každého jednoho čtenáře, a jakákoli tvrzení co je nebo není lepší než to a tamto, jsou vždy jen subjektivní názory se kterými se někdo ztotožní, jiný ne, ale samy o sobě mají výpovědní hodnotu pramalou. Já se vždy považoval za čtenáře všestranného, který nemá nějaké konkrétní zaměření, a minimálně co se týče superhrdinského žánru, mám své favority ve všech spektrech - jak civilnějšího Spider-Mana, temného Batmana, noirového Daredevila, tak právě idealistického Supermana. Proč právě i jeho, to je vlastně jednoduché - ať už se každý z nás do superhrdinů zamiloval z jakéhokoli důvodu (a ano, můžeme se teď tvářit jak jsme nad věcí a jak to bereme s nadhledem, ale pořád ty komiksy kupujeme a čteme, takže do jisté míry jsme pořád těmi zasněnými dětmi) tak ta podstata toho proč jsme si superhrdinský žánr tak oblíbili, leží v postavě Supermana. Někdy zkrátka dostanu náladu oprostit se od vší té ironie, temnoty a cynismu jak dnešní doby jako takové, tak většiny moderních komiksů, a přečíst si něco kde je trochu té naděje, upřímnosti a idealismu. Což mě (konečně, ale ten dlouhý úvod byl pro správný kontext nutný) přivádí k samotné knize Superman v každé roční době.

    Abych to ještě trochu natáhnul, svěřím se že má cesta než jsem se dostal k této knize, byla relativně dlouhá a zapeklitá. Je zřejmě - právem - dosti populární a prodejná, takže dostat se v originále za nějakou rozumnou cenu ať už alespoň k paperbacku, tak k Deluxe edici, bylo takřka nemožné. Smířil jsem se prostě s tím že budu muset pár let počkat na nové vydání, a pak jako blesk z čistého nebe Crew oznámila vydání v cz, dokonce v pevné vazbě v edici Legendy DC! Příjemnější překvapení co se česky vydaných comicsů jsem dlouho nezažil. Bez nějakého mlžení rovnou řeknu, že mé čekání za to stálo.
    V každé roční době je za mě opravdu jeden z nejlepších Supermanovských comicsů a své místo v Legendách si bez diskuze zaslouží. Jak scénárista Jeph Loeb, tak kreslíř Tim Sale byli v době tvoření tohoto příběhu oba ve vrcholné formě, a správně odhadli že po všech těch šílenostech co ostatní se Supermanem prováděli v 90. letech (smrt, zmrtvýchvstání, ztráta schopností, dlouhé háro, rozdělení na modrého a rudého…) je na místě postavu vrátit trochu na zem, ke kořenům, k civilnějšímu a osobnějšímu pojetí, byť jen v rámci této minisérie. Tak jako v případě Batmana v Dlouhém Halloweenu a Temném vítězství, i zde se vrací do počátků postavy, k základům, aby ji znovu definovali. Ano, dnes máme k dispozici mnoho verzí Supermanova originu (jen tak z hlavy - Muž z oceli od Johna Byrnea, Utajený počátek, Odkaz, Superman a lidé z oceli, Země jedna, Secret identity, Man and Superman, American alien, Year one…) ale tehdy ještě zdaleka takový výběr nebyl a tak se to zdálo jako čerstvý nápad. A vlastně i dnes. V každé roční době totiž není typickým originem, který nám převypráví zkázu Kryptonu, dětství, objevování schopností atd. Místo na monumentální akci a mimozemské bitvy se soustředí na postavy. Takhle to zní jednoduše a ohání se tím každý druhý comics, ale u většiny jde jen o promo řeči a stejně nakonec skončí hlavně u té akce. Tahle kniha nelže - akce je tu minimum a opravdu je to hlavně o charakterech. Pokud chcete akční comics, tady nepochodíte. Pokud vás však Superman dosud míjel především proto že většinou skončí u velkolepé rubačky a vy máte radši osobnější příběhy, zde je ideální příležitost k tomu dát postavě šanci. Loeb a Sale jsou mistři ve vracení se do minulosti postav a jejich polidšťováním, což ukázali jak u Batmana, tak třeba v knize Spider-Man: Smutek. Stejně jako rok a jeho roční období, i tato kniha je rozdělena na 4 části nazvané příznačně Jaro, Léto, Podzim a Zima. Každou kapitolou nás provází monolog z perspektivy jiné postavy (Jonathan Kent, Lois Laneová, Lex Luthor, Lana Langová) a my tak můžeme sledovat, z jak moc rozdílných úhlů pohledu každý vidí Clarka Kenta/Supermana. Sledujeme tak sice události které už jsme v nějaké formě mohli vidět/číst několikrát, jako je odchod ze Smallville, první objevení se v Metropolis, začínání v redakci Daily Planet atd, s tím ale Loeb počítá a nevěnuje hlavní pozornost těmto událostem jako takovým, ale spíš tomu jak je která postava vnímá svýma očima. Ani ty postavy se nám nějak polopaticky nepředstavují, předpokládá se že alespoň letmo tušíte kdo je nějaká Lois nebo Lex. Pro naprosté nováčky to jako prvotní seznámení sice postačí, ale ti co mají načteno se nemusí bát že by ten samý pořád stejný příběh museli louskat už poněkolikáté.
    Tím se dostáváme k jádru věci. Tentokrát to není o tom "jak a proč se Superman poprvé setkal či bojoval s tou a tím" ale o tom "jak a proč se Clark Kent, farmářský kluk co chtěl jen prožít prostý venkovský život a randit s holkou od vedle, rozhodl že místo toho oblékne kostým a bude pomáhat lidem". Zní to jednoduše a vskutku nás žádný spletitý děj nečeká, ani odpovědi na otázku výše nejsou nikterak šokující. Ale člověk to tu alespoň uvidí a prožije to při čtení spolu s postavami. Je rozdíl v tom zkrátka vědět, že tahle postava je taková jaká je prostě proto a proto, nebo místo suchých faktů její podstatu a rozhodnutí skutečně POCHOPIT. Není pro to třeba žádné extra hluboké psychologické sondy, ani do nejmenších detailů propracovaných charakterů, ani filozofických úvah - bohatě stačí prostý lidský příběh a uvěřitelné postavy s pochopitelnými názory či motivacemi. A to je to co mě na Supermanovi a jeho koutku DC světa vždy přitahovalo - jeho lidskost a vztahy s rodinou, přáteli a samozřejmě i láskami. Pokud je pro vás Superman zaškatulkovaný jako nudný skoro neporazitelný skautík co se epicky rube s obřími emzáky nebo roboty, tahle kniha vás možná překvapí. Pokud se na tuhle postavu zkusíte přestat dívat jako na supermocného mimozemšťana a zkusíte v ní vidět obyčejného venkovského kluka co chce prostě dělat něco správného, možná potom budete jinak vnímat a víc si užívat i ty typičtější, spíše akčnější příběhy, podobně jako já. Postavě Supermana možná není zpočátku nejjednodušší dostat se do hlavy a pod kůži, vzhledem k nevelkému množství zde vydaných comicsů s ním k tomu asi ani není nějak extra moc příležitostí, ale V každé roční době je rozhodně jednou z těch nejlepších.

    Pár vět musím věnovat i výtvarné stránce. Přiznám se, že k Supermanovi mi nejvíce sedí taková ta tradiční, detailní vypracovaná mainstreamová superhero kresba, typu Gary Frank apod. Styl jakým postavu kreslí Tim Sale možná na první pohled nemusí být úplně líbivý, ale k tomuto pojetí to prostě sedí a člověk si po chvíli zvykne. Přesto, ač jeho styl je pořád snadno rozpoznatelný, není to ten samý Tim Sale na jakého jsme zvyklí třeba právě z Batmana. Logicky. Noirovou atmosféru a ve stínech goticky temného města utopené postavy vystřídala sluncem zalitá krajina a od pohledu pozitivnější vizuál, který sem však nádherně zapadá. Čemuž velkým dílem dopomáhají barvy Bjarne Hansena. Asi i - nejen - kvůli tomu považuji za nejlepší i nejlépe vypadající první a čtvrtou část comicsu, které se z větší části odehrávají ve venkovském Smallville. S atmosférou pohodového, klidného maloměsta si totiž výtvarníci mohli vyhrát pochopitelně více než s klasicky velkoměstským Metropolis. Zároveň tyto kapitoly vypráví postavy které znají Clarka Kenta, ne Supermana, jsou tedy mnohem osobnější (ačkoli i ty části zaměřené na Supermana v Metropolis mají pochopitelně své místo a opodstatnění). Když člověk vidí Clarka s Lanou, skoro si přeje aby zůstal s ní ve Smallville - i když ví že ho čeká Metropolis a Lois. Prostě první, mladická láska… V těchto chvílích kdy se čtenář do vyprávění skutečně dostane a zainvestuje, k tomu se nechá pohltit atmosférou kresby a barev (jo, ta část v zimě je prostě nejlepší), pak ví že to co drží v ruce možná není nejkompaktnější a nejgeniálnější comics co kdy četl, ale je to zkrátka srdcovka. A to někdy stačí a někdy to znamená dokonce víc. Tři krátké bonusové příběhy na konci toto tvrzení pouze podtrhávají.

    Pokud to někdo dočetl až sem, asi je mu jasné že budu hodnotit vysoce pozitivně, ale nemohu jinak. Kniha je poutavě napsaná, krásně nakreslená i kolorovaná a především má něco, co se nevidí tak často - má srdce. Miluju temné noiry, krimi, thrillery, spletitá vyprávění, horory i drsné krváky, i akční monumentální záležitosti (ty povedené samozřejmě), ale někdy prostě přijde čas a nálada na klasiku a esenci superhero žánru, která je v jádru o tom že jsou tu tací co používají své schopnosti nesobecky k pomoci druhým, ač jim to mnohdy komplikuje vlastní život. Zní to klišoidně, ohraně, jednoduše či zastarale? Možná. Ale pokud člověk není zarputilý cynik či zapřísáhlý nihilista, trochu toho naivního idealismu a víry v lidi a dobro není nikdy na škodu. Zvlášť před Vánoci. A kdyby všechny comicsy z tohohle ranku byly na stejné kvalitativní úrovni jako tento, pak by asi přišla razantní přestavba knihovny.
    Abych se vrátil k myšlence výše - nepokouším se tu prosazovat žádnou absolutní pravdu a každý má právo na jiný názor, někomu se tahle kniha líbit nemusí ač já jsem z ní nadšený, to je naprosto v pořádku. Ale pokud někdo neoblomně tvrdí jak je Superman nudná a nezajímavá postava, a vlastně i všechny ostatní postavy okolo něj, a jak je to vždycky pořád jen o té samé akci a mlátičkách, buď nečetl nebo záměrně ignoruje tuhle knihu. Někdo prostě nemá a nebude mít rád Supermana - to respektuju. Ale pokud si k němu někdo dosud jen nenašel cestu protože ještě nenatrefil na vhodný nástupní bod kde by si postavu oblíbil, pak Superman V každé roční době by byl jeden z prvních comicsů, které bych mu na seznámení doporučil. 10/10
  • Spike
    Spike15.12.2022 15:24Angel #02: Město démonů
    Tak jsme se po roce konečně dočkali dalšího dílu Angela. Pro fanoušky konkrétně této postavy fešného upíra s duší, jež se na nás mračí na obálce, mám však menší varování: obálka klame. Děj tohoto dílu se totiž odehrává souběžně s již vydanou crossoverovou knihou Buffy/Angel: Pekelná Brána, kde logicky Angel hraje stěžejní roli, z čehož si lze snadno vyvodit, že konkrétně v titulu Město Démonů si ho moc neužijeme. Takže kdo se těšil na to jak pokračuje sebetrýznění Angelovy zmučené duše a jeho cesta k vykoupení a odpuštění, zde má bohužel smůlu. Ale koho nezaujal jen samotný hlavní hrdina ale i vedlejší obsazení a samotný svět plný upírů a démonů, ten rozhodně nebude zklamán.
    Tak koho že tu máme v hlavních rolích, mezitím co se Angel seznamuje s Buffy? Už z prvního dílu známé Winifred (prostě Fred) a Lilith, plus úplně na konci jedničky představeného samozvaného lovce upírů Charlese Gunna. A jako velmi milý 'bonus' (lze říkat 'bonus' někomu kdo si to stejně celé ukradne sám pro sebe?) si to sem ze série Buffy zamířil i samotný Spike. Komplikovaný upír, který sice (zatím?) duši nemá, to mu ale vůbec nebrání v tom aby se zpočátku ne úplně dobrovolně připojil k naší skupince a vnesl do ní potřebný vtip a chemii.
    Jaká konkrétně je zápletka této knihy anotace nevyzrazuje, nevyzradím to tedy ani já. Pro jedince kteří seriál(y) sledovali snad jen namátkou nadhodím jména jako Lilah Morganová, Wolfram & Hart či Lorne, aby věděli na co se též těšit, ač občas v jiných souvislostech než čekají. Nutno opět připomenout že rozhodně není nutné znát původní TV seriál, stačí jen mít přečtené předchozí knihy, toť vše. Příběh který nás zde čeká je akční, spád rychlý, a každá z hlavních postav tu dostane nějaké své zapamatovatelné momentky. Četlo se to jedním dechem a přečteno na posezení, škoda snad jen toho utnutého konce který je tak nějak bez vyvrcholení, ale do detailů samozřejmě zabíhat nebudu, to ať si každý zjistí a posoudí sám. Beru li to však tak, že účelem tohoto dílu bylo především dát dohromady nový tým, pak splněno. Na kresbu se, stejně jako v prvním díle, pěkně kouká a správně přispívá k svižnému tempu děje. Jako znalec originálního seriálu sice můžu říct že co se týče podoby postav s jejich hereckými představiteli má to své rezervy, ale kdo je kdo, to poznáte bez problémů.
    Ještě je třeba zmínit poměrně rozsáhlou a pestrou galerii obálek, tam taky rozhodně chvíli je na co se koukat.

    Co naopak rozhodně nepotěší, to je celá situace ohledně vydávání sérií Buffy a Angel jak v originále, tak bohužel u nás. Disney jak známo před nějakou dobou koupilo studio Fox, pod které spadá i vydavatelství BOOM! Studios které vydává tyto série. A nebyl by to Disney aby v tom hned nezačal dělat bordel, takže vydávání těchto komiksových sérií se pozastavilo jak v USA, tak u nás, tedy - minimálně na nějakou dobu pokud se to nevyřeší, budeme-li optimisty - je tohle poslední kniha z Buffyverza kterou zde bylo možné vydat. Jelikož mě se i tyhle rebootované série líbí a byl jsem šťastný že u nás vychází v cz a pevné vazbě, jsem naštvaný a zklamaný, ale žel, nic s tím neuděláme. Můžeme jen doufat že jde jen o dočasný stav v rámci nějakých reorganizací a po čase bude vydávání pokračovat…

    Ale odhlédneme-li od těchto nepříjemností, celkově je kniha Město Démonů velice příjemné pokračování, které se sice většinu času musí obejít bez hlavní postavy, zato nás ale velmi dobře obeznámí s ostatními, kteří tak dostávají zasloužený prostor. Já jsem s tímto zpracováním světa plného démonů spokojený, a každý komu je tento žánr blízký, by na tom neměl být jinak. 7,5/10
  • Spike
    Spike29.11.2022 22:17Ú.P.V.O. #04: Smrt
    Tak nám série zvesela pokračuje tam, kde minulým dílem skončila. K Mignolovi s touhle knihou do scénáristického křesla naskočil i John Arcudi (omnibusy Maska či Terminátor) a zatím se to jeví jako dobrý krok. Už od začátku se nám tu rýsují menší změny, když se náš tým stěhuje do nového sídla v horách (i přímo v hoře) a připojuje se k němu nový velitel Ben Daimio. Nové, odlehlé, trochu záhadné, tajemné a nakonec i děsivé prostředí kde se teď postavy budou pohybovat je dobrým nápadem a svěžím prvkem. Stejně tak postava Daimia, která do děje bezproblémově zapadne a jeho interakce s ostatními jsou naprosto přirozené a leckdy i vtipné. Obzvláště jeho přetahovaná s Liz, která pro mě pořád zůstává nejlepším charakterem. Johann je velkou část knihy trochu, řekněme mimo, takže se zdá lehce na vedlejší koleji. Roger mě stále velmi baví, nicméně tady mi přijde trochu mimo svůj charakter z předchozích knih a úplně si nejsem jist zda mi nové směřování jeho postavy sedí. A Abe, ten se tu vydává po stopách svého původu a minulosti naznačené v minulé knize. Jeho linka se mi líbila, přesto je trochu škoda že tu byl tak nějak oddělen od ostatních a těším se až bude zase v týmu.
    Tahle kniha by se mohla líbit těm kterým se úplně nezamlouvalo pozdější Hellboyovo více fantasy směřování a chyběli jim nacisti, šílení vědci se svými pokusy a Lovecraftovská monstra. Přesně to v tomhle díle najdete a člověk tak má příjemně povědomý pocit že je ve světě který zná. Líbí se mi že tady to získává takovou tu správnou dynamiku 'hrdinské' týmovky, jen by to chtělo dát postavám trochu víc prostoru a času spolu a nehnat je tak zběsile do akce. I když je ta akce fajn.

    Fajn by byla i kresba Guye Davise, kdybych se nemusel pořád opakovat s tím, že mi nesedí jeho obličeje a výrazy. Vím že si holt musím zvyknout, Davis u série ještě nějakou dobu zůstane, ale jeho postavy se mi zkrátka do vkusu ne a ne trefit. Když má dojít k nějaké charakterní či emoční scéně a kresba i mimika by ji měla podtrhnout, prostě to na mě nefunguje. Krom tohohle problému který mám a nejspíš i mít nadále budu, je kresba funkční a prostředí, akcí i příšery vykresluje dobře, pod kůži se mi prostě ale nedostala. Barvy Davea Stewarta jsou ovšem neselhávající jistota. Návrhy postav a zrůd ve skicáři na konci knihy také potěší jako bonusový náhled do tvůrčího procesu.

    Série Ú.P.V.O. si dle mě drží svou úroveň, stále však má prostor pro zlepšení. Stačí více propracovat týmovou dynamiku, vrátit Abea do skupiny a stavět na zde položených základech, a myslím že se můžeme dočkat velkých věcí. Ten potenciál tu je, jen si to musí všechno tak nějak správně sednout. 7,5/10
  • Spike
    Spike27.11.2022 16:05Ú.P.V.O. #03: Žabí mor
    Po dvou povídkových knihách máme konečně možnost zjistit, jak vypadá sólové Ú.P.V.O. ve formě jednoho dlouhého příběhu. Výhoda je že všechny postavy už známe, takže není třeba nějaká dlouhá expozice a vrháme se tak rovnou do děje. Tento případ je začátkem něčeho mnohem většího, respektive pokračuje v tom co bylo načato hned v úplně první Hellboyovské knize Sémě zkázy. Znalost všech předchozích dílů tedy zážitek pochopitelně prohloubí.
    Děj jede v rychlém tempu, nemáme moc čas a prostor na nějaké odbočky a zdržování, jde vesměs o přímočarou akční jízdu. Jedinou výjimkou je trochu větší zaměření na postavu Abea Sapiena která tu má o něco více prostoru. Kniha je rychle dočtená na jeden zátah a pěkně navnadí na pokračování. Někoho možná zamrzí že je to opravdu jen taková jednohubka, začátek většího příběhu, takový pilotní díl seriálu, není tu nic co bychom nečetli už dříve a jelikož jsme na startu, nějakých větších překvapení a zvratů se nedočkáme. Je to prostě taková sázka na jistotu, návrat do důvěrně známého světa, s postavami co známe a máme rádi, ujištění že dostaneme přesně to na co jsme zvyklí a co očekáváme. Což za mě není špatně, série musí ukázat že svět Hellboye dokáže fungovat i bez Hellboye. Všechny hlavní charaktery - Abe Sapien, Liz Shermanová (sakra, jak já tuhle postavu miluju!), Roger, Johann Krauss a Kate Corriganová - mám rád, už mi stačily přirůst k srdci a nemám obavy že by svou sólovou sérii nezvládly utáhnout. Škoda tedy jen že konkrétně v tomhle díle se s nimi s vyjímkou Abea nějak více nepracuje, na to však bude dost prostoru v následujících knihách.
    Kresba Guye Davise je pro mě problematická. Nesnaží se nějak napodobovat Mignolu, což však samo o sobě není špatně. Na jednu stranu ten jeho zjednodušený jakoby lehce nahozený styl pěkně nahrazuje Mignolovu minimalistickou kresbu, dělá to jinak, ale funguje to - jeho prostředí, akce i obludy mají něco do sebe a není obtíž si zvyknout. Co mi však vadí, jsou obličeje a výrazy - především - lidských postav. Kterých tu je sice jen pár, tím spíš by se ale Davis alespoň u těch hlavních mohl snažit je trochu vypracovat. Tam kde jeho jednoduchý 'načmáraný' styl má své kouzlo když kreslí monstra nebo okolní prostředí či různé stroje, tam naráží při zobrazení charakterů, a ona jednoduchost se stává spíše záporem. Nezbývá než si na to chtě nechtě zvyknout a doufat, že se časem, až se s postavami trochu sžije, trochu vypracuje. Že barvy Davea Stewarta to nadnáší o úroveň výš, je věc tak samozřejmá že ji skoro nemá význam zmiňovat.

    Celkově je tak třetí kniha Ú.P.V.O. příjemným čtením které nám započne příběh který se bude dále rozvíjet a dá nám přesně to co čekáme. Sice bez překvapení a prohloubení většiny charakterů, zato ve svižném tempu, se spoustou akce a přirozeného propojení s dřívějšími díly. Jako úvod je to každopádně fajn. 7,5/10
  • Spike
    Spike27.11.2022 15:20Hellboy #12: Bouře a běsy
    Tak jsme se dočkali a máme tu konečně TO velké finále Hellboyovské série. Po nadšení z předchozích knih Temnota vábí a Divoký hon byla očekávání obrovská, na druhou stranu jsem se je snažil krotit, protože upřímně: kolik finálních knih zavedených sérií (Živí mrtví, Sandman, Lucifer, Preacher, Hitman, Y: Poslední z mužů, 100 nábojů, Fatale…) dokázalo OPRAVDU dostát očekáváním a být SKUTEČNĚ uspokojivým završením? Nechtěl jsem být nakonec zklamaný jen kvůli nesplnitelným nárokům které bych snad na tohle finále měl, tak jsem se snažil, v rámci možností, jít do toho s otevřenou hlavou. Je tedy Bouře a běsy dokonalým vyvrcholením? Ne. Patří alespoň do mého TOP 3 nejlepších Hellboy knih? No… ne. Znamená to snad tedy, že jde o zklamání? Do třetice - ne.

    Nutno říci, že tu gradaci, pocit že tentokrát tu jde opravdu o hodně, se Mignolovi daří prodávat skvěle. Snaží se tu spojovat co nejvíce předchozích linek a postav tak, aby mu to dalo dohromady komplexní finále příběhu, kde nic nebylo zbytečně. O tom sice můžeme polemizovat, dle mě si to sám trochu překombinoval, zase se v tom alespoň neztratil a se ctí to ukočíroval. Tempo je od začátku vražedné, čtenář se chce pozastavovat a kochat se Fegredovou nádhernou kresbou, ale zároveň chce za každou cenu otáčet další stránky aby věděl jak to pokračuje. Konečné zúčtování je opravdu velkolepou akční podívanou, a opravdu jde cítit že tohle není jen další bitka kterých Hellboy zažil už mraky, ale ta dosud nejdůležitější. Další co musím vyzdvihnout, je postava Alice, kterou jsem chválil už v Divokém honu. Ta do série vnáší onen lidský a romantický prvek, o kterém dokud se neobjevil jste nevěděli že vám tam chyběl. Teď když má Hellboy opravdu co ztratit a je to pro něj více osobní, najednou jsou v tom emoce které při předchozích apokalypsách absentovaly. Velká škoda že se Alice objevila až takhle ke konci, zasloužila by více prostoru. V posledních knihách si už čtenář zvyknul že se Hellboy překlopil více do pohádkového fantasy, takže milovníci těch sci-fi prvků si opět nepřijdou moc na své, ale osobně si myslím že tento směr se pro sérii v této fázi ukázal jako správný.
    Ačkoli tedy jsem po dočtení měl pocit že mám právě za sebou povedenou knihu ze skvělé série, bylo tu i něco co mi lehce vadilo. A sice že prohlášení o tom že je tohle završení všeho co jsme četli dosud, jsou lživá. Abych tak úplně nespoileroval, řekněme že tohle je jen ukončení jedné Hellboyovské éry, nikoli celé série. Samozřejmě vím že následují další knihy s Hellboyem, ale čekal jsem že drtivá většina věcí se tu skutečně uzavře, těch volných konců a otevřených vrátek tu však zůstalo nečekaně mnoho. Ne že by to knihu nutně dělalo horší, ale celý ten pocit z velkého finále to trochu sráží, prostě velký Armageddon se odsunul a ta hlavní hrozba tu stále je, stejně jako na začátku série, takže nás v budoucnu nevyhnutelně čekají další podobné bitvy. Osudy mnoha postav se tak sice uzavřely, ale nemohu se zbavit dojmu že nic extra se tu v celkovém důsledku nevyřešilo jelikož prostoru pro pokračování je tu až překvapivě dost, což nejsou úplně pocity se kterými chce člověk zavírat očekávané 'velké finále'.
    Bylo by však sprosté ještě jednou nezmínit vizuální stránku, a sice kresbu Duncana Fegreda a barvy Davea Stewarta. To je prostě žranice pro oči a zde si troufám říct že ani Mignola by tuhle knihu nezvládl nakreslit lépe, protože Fegredo má dynamičtější a epičtější akční scény kterých je tu více než dost. Za jeho vrchol sice pořád považuju Temnota vábí, ale to je hlavně kvůli tomu zasněženému prostředí, pro které mám slabost. Po výtvarné stránce tu není co vytknout, naopak to příběh ještě povyšuje a násobí zážitek.

    Závěrem tedy - ano, mám za sebou opět komplet základní Hellboyovskou sérii, tentokrát čteno vše krátce po sobě pro maximální zážitek, a jsem více než spokojen, ten svět, tu kresbu i atmosféru prostě miluju. I tato - prozatím - poslední kniha mě velmi bavila a užil jsem si ji, jen to prostě není skutečné 'finále' v pravém slova smyslu. Je to spíše konec jedné série než celého seriálu. Když se však nad to povznesu, pořád jde o jednu z těch lepších knih v téhle řadě, a nezbývá než doufat že Comics Centrum nám co nejdříve nadělí Hellboye v pekle a další navazující knihy s Rudochem, byť na nedostatek komiksů z tohohle univerza si vskutku stěžovat nemůžeme. 8,5/10
  • Spike
    Spike24.11.2022 16:31Hellboy #09: Divoký hon
    Tak - Divoký hon, prostřední část závěrečné Hellboyovské 'trilogie', slupnuta prakticky na jeden zátah. A opět takřka maximální spokojenost. Čím to, když v podstatě je to "pořád to samé"? Na jednu stranu jsem si odpověděl sám - Hellboy je prostě jistota, a kdo se do jeho světa zamiloval, prostě ví na co se má těšit a co dostane. Pokud se tedy zrovna nejedná o nějaký povídkový úlet typu antologie Neuvěřitelné příběhy. Dalším důvodem jest že Mignola je pořád schopen přicházet s novými nápady, postavami, monstry, prostředími… jinými slovy i přes relativní schématičnost nenudí. Za další - tím že ten hlavní příběh se pomalu řítí do - prozatímního - finále, příběh i v těch klidnějších momentech má prostě strhující tempo. Už to není jako v prvních knihách kdy se může nechat X věcí nedodělaných či jen letmo naznačených s tím že se k tomu vrátí 'někdy' později. Už to není o důvěře v autora že v budoucnu se mu to snad povede nějak uspokojivě propojit. Tady už se pomalu láme chleba, tady se chtě nechtě spojuje většina předchozích linek a ukazuje se zda to dohromady bude fungovat jako celek nebo se to rozpadne jako domeček z karet. Naštěstí platí první možnost. Pro maximální požitek je však třeba mít opravdu načtené skutečně všechny předchozí knihy, ideálně těsně před tím než se čtenář pustí do Divokého honu. Jen tehdy skutečně doceníte příběh téhle konkrétní knihy. Ano, nemusí se každému líbit cesta kterou se děj ubírá, stejně tak více pohádkový/fantasy nádech - tedy méně sci-fi, žádní nacističtí šílení vědci, roboti, Lovecraftovské kosmické stvůry apod. Stejně jako do celého toho mixu přihodit ještě Artušovské legendy, na někoho toho prostě už bude moc. Mě to však nějakým způsobem sedí a v rámci Mignolova vesmíru zapadá do sebe. Některé otázky jsou sice pořád nezodpovězeny, ale tím že mám v čerstvé paměti předchozí knihy se neztrácím a prostě si užívám kam se příběh hýbe. Mám radost i z 'nových' postav - konečně vidíme Krvavou královnu Nimue, která působí jako skvělý protivník pro finále, a především jsem potěšen z Alice. To je to batole z povídky Mrtvola, nyní už dospělá žena a možný romantický Hellboyův zájem, což je něco co jsme zatím v sérii neměli a tahle dvojka spolu skvěle funguje. Vše je zkrátka rozestavěno pro velké finále, a nezbývá než doufat že to nebude jen jedna velká rubačka a vše se uspokojivě uzavře - aspoň tedy tato éra. Vzhledem k tomu jak dobře na mě působí tato i předchozí kniha, mám však v Mignolu důvěru.
    A co říci ke kresbě Duncana Fegreda než že je naprosto úžasná? Ten Mignolovský aktualizovaný, detailnější a dynamičtější styl v kombinaci s koloringem Davea Stewarta je prostě nádherný. Následuje pak milé dilema zda se nechat strhnout rychlým spádem děje a otáčet stránku za stránkou, nebo se zastavovat a kochat každým detailem povedené a atmosférické kresby.

    Závěrem pak obří spokojenost. Ze všech předchozích střípků se nám pomalu rýsuje komplexní závěrečný příběh, a způsob a tempo jakým se to děje mi naprosto vyhovuje. Přidejte k tomu oku lahodící vizuál, a prostě není co řešit. Jen proboha tuhle knihu nečtěte mezi prvními, ale poctivě si načtěte vše předtím, samostatně Divoký hon opravdu neobstojí, ale kdo by taky naskakoval skoro těsně před koncem a čekal uspokojující zážitek, že… 9/10
  • Spike
    Po přelouskání všech povídkových knih jsem si trilogii Temnota vábí/Divoký hon/Bouře a běsy nechal hezky na konec, abych si ji mohl přečíst naráz bez přerušování, tak jak je to nejlepší. Dobře jsem udělal. Ale teď mi tu k ohodnocení leží Temnota vábí.
    Tu jsem nečetl tolikrát jako první Hellboyovské knihy, takže jsem úplně neměl v paměti jak moc se mi líbila nebo ne. Teď můžu říct, že dost. Vlastně, po Červu dobyvateli ji beru jako doposud nejlepší. Čím to? Hellboy je sice v základu pořád stejný a zápletky se v různých obměnách opakují, ale občas se prostě povede, že to do sebe všechno krásně sedne. Oproti předchozím nepovídkovým knihám tu máme určité změny - pryč jsou nacisti, šílení vědci, obří gorily s mechanickýma rukama či Lovecraftovské kosmické zlo a zrůdy z kosmu. Přesto nejde říct, že by Temnota vábí byla 'komornější'. Jen se od sci-fi kulis přesunula více k pohádkám, fantasy a slovanskému folklóru, což sice není žádné novum, povídky to dělaly běžně, ale je do jisté míry osvěžující mít pro jednou dlouhý příběh bez Ogdru Jahad. Místo toho tu máme (živé i mrtvé) čarodějky, (mrtvého) lovce čarodějnic, nemrtvou armádu, bohy, Kostěje Nesmrtelného či pomstychtivou Babu Jagu. To jen tak namátkou. Nejlepší vedlejší postavou je tu však skřítek Domovoj, ten neměl chybu, neskutečně zábavný sympaťák :D Dějem tu pohne i pár starých známých postav jako Bromhead, Hekaté či Gruagach. Aneb odměněn jest ten kdo poctivě čte a má v paměti všechny do té doby vyšlé Hellboye, člověk pak ocení jak se různé dřívější linky sbíhají do jednoho velkého epického příběhu, respektive jeho závěrečného dějství, které začíná právě tady. Tím že příběh této knihy není přehlcen vším možným (jako třeba Probuzení ďábla - vím že tohle využívám jako příklad přeplácanosti už asi potřetí a že to působí jako hate, ale já tu knihu jinak mám rád, fakt že jo, ale prostě je to dobrá ukázka toho jak vypadá opravdu překombinovaný Hellboyovský příběh) ale vypráví víceméně přehledný a přímočarý děj který není těžké usledovat a čtenář se v něm neztrácí, je zkrátka sympatický. Nevšiml jsem si hluchých míst ani nějaké přehnané zkratkovitosti. Ta kniha prostě jede a baví od začátku do konce, což se Mignolovi ne vždy dařilo.

    A od příběhu volně přecházíme ke kresbě. Tu si vzal na starost Duncan Fegredo, a je jedním slovem úžasný. Naprosto dokonalá volba jako 'náhrada' za Mignolu. Vizuálně prostě celá kniha vypadá parádně! Fegredo silně vychází z Mignolova stylu, ale je podrobnější, detailnější, dynamičtější (což je vidět hlavně na akci která vypadá dosud snad nejlépe co kdy v Hellboyovi vypadala), ale zároveň si ponechává i cit pro atmosféru a veškeré krajiny, pozadí, kulisy a celkově prostředí působí pořád tak jak jsme zvyklí. Obzvláště když se Hellboy dostane do světa Baby Jagy, to zasněžené prostředí a lesy… to je lahůdka. Možná je to moje osobní úchylka, že se sněhem prostě vždy vše vypadá a působí lépe a přidává to atmosféru, ale tady to opravdu platí a na mě to funguje maximálně. A když to tradiční Hellboyův kolorista Dave Stewart svou barevnou paletou ještě povýší na další úroveň, pak se můžeme bavit o jedné z vůbec nejlépe vypadajících knih z celého Hellboy univerza.
    Velmi vydařené jsou i poznámky a náčrtky na konci, hezký pohled do zákulisí.

    Celkově tak vychází v rámci série velmi silná kniha. Povedený soběstačný příběh který ale rozvíjí události předchozí, oku lahodící kresba a pohlcující atmosféra. Tohle jsem si užil se vším všudy od začátku do konce, a po několika povídkových sbírkách proměnlivých kvalit je Temnota vábí vyloženě jak za odměnu. 9/10
  • Spike
    Upřímně, téhle antologie jsem se obával stejnou měrou jako se na ni těšil, z jednoho prostého důvodu: když se v jedné knize sejde taková armáda různých scénáristů i kreslířů aby si s mojí oblíbenou postavou dělali cokoli se jim zlíbí, je prostě jasné že mi tam nemůže sednout všechno. Tím spíš že jde o opravdu krátké komiksy, které málokdy přesáhnou 10 stran. Takhle krátké příběhy mi ne vždy sednou i od samotného Mignoly, natož pak od tvůrců co si to pojmout úplně po svém a nemusí se držet stylu toho světa co známe. Tak už záleželo jen na tom kolik z nich se mi do vkusu trefí a kolik ne.

    Nakonec musím říct - možná i lehce k mému překvapení - že jich bylo více co se mi z nějakého důvodu líbily, a to ať ty vážnější a klasičtější, tak ty humornější co se nebraly moc vážně. První dva kraťasy o Kostějovi a Babě Jaze od Mignoly a Guye Davise (co kreslí většinu knih Ú.P.V.O.) byly povedené, měly prostě nádech toho co důvěrně známe a máme na Hellboyovi rádi.
    Následující Děti Černého pahorku měly sice pěknou kresbu, ale jinak tak nějak prošuměly.
    Retro příběh s Humrem Johnsonem byl pocta Zlatému věku comicsu, a to velmi vydařená. V tom smyslu že máte li pro toto období slabost tak nemáte co vytknout, pokud vám tyhle 80 let staré jednoduché brakové příběhy nic neříkají, líbit se vám to pravděpodobně nebude. Tenhle příběh je prostě retro pocta záměrně se všemi klady i neduhy tehdejších příběhů.
    Půlnoční Cowboy od Erica Powella je taková vtipná hříčka kterou si užijete pokud máte slabost pro malého Hellboye.
    Prý tam straší je další humornější záležitost, cartoonová kresba ani příběh mě moc nevzaly.
    Love story je díky nepřehledné kresbě dost zmatený zážitek na který jsem zapomněl prakticky hned po přečtení.
    Lázeň má pro Hellboye netypickou tužkově stínovanou kresbu, příběhově by ale snadno zapadla k těm povedenějším tradičním povídkám.
    Riskantní let zaujme pěknou kresbou, ale i přes relativní zábavnost docela rychle vyšumí.
    Rodinná aféra dokáže i na malém prostoru odvyprávět solidně kreslený klasický Hellboyovský případ i s pěknou pointou. Takhle nějak by se krátké příběhy měly dělat.
    Střepy zaujmou krásnou kresbou Jima Starlina v kombinaci s barvami Davea Stewarta i jednoduchou ale zábavnou premisou.
    Láska děsivější smrti je jedním z mých favoritů. Kombinace tradičního případu s nedobrovolným rande a příjemnou kresbou, to je lahůdka. Škoda jen že to není delší, ale i takhle je malý prostor využit na jedničku. Paráda.
    Věrným Abonentům je takový klasický, jen trochu vtipnější Hellboy s důvěrně známou kresbou P. Craig Russella. Další trefa.
    Cirkus Hellboy je v podstatě typický kraťas dle zažitého mustru který už tak dobře známe, s prima kresbou Johna Cassadaye (jeden by neřekl že ten samý člověk kreslil i toho retro Humra, ten chlap je chameleon).
    Divadlo mrtvých je taky taková klasika, s dobrou parťáckou chemií Hellboye a Abea Sapiena. Zábava a fajn kresba.
    Abe Sapien: Hvězda Ú.P.V.O. je pohled na tuhle dvojici zase z trochu jiného úhlu. Je to k pousmání, ale asi dobře že tohle není kánon, to by bylo celkem smutné…
    Patnáct minut slávy je vtipná hříčka objasňující jak to že se Hellboyovy rubačky vždy odehrávají v tak atmosférických přitažlivých kulisách.
    Mrtvě narozený je taková krátká haluz, na kterou si už ale asi zítra nebudu pamatovat.
    Vnitřní démoni je taková krátká sólovka Liz Shermanové (bože, jak já tu postavu miluju!) a dle mě další vrchol sbírky. Kresba za mě sice nic extra, ale bohatě to vynahrazuje příběh který se i přes svůj malý rozsah dokáže ponořit do psychiky a duše hlavní hrdinky, a ještě odvyprávět případ s démonem aniž by působil uspěchaně. Dokonalé využití malého prostoru k odvyprávění velice dobrého příběhu.
    Zchladit si hlavu je za mě další takové moc neříkající nic s nehezkou kresbou a za chvíli ani nebudu vědět že jsem to vůbec četl.
    Vojáček potěší fandy mangy a anime, a ač v jádru typická Hellboyovská rubačka, mě tam ti duchové spratků prostě štvali a doufal jsem že skončí hůř.
    Přestávka má - pro mě - odpuzující kresbu, a i když jsem se u průběhu docela pousmíval, je to tak daleko od Hellboye co známe, že nedokážu říct zda se mi to líbilo nebo ne.
    Pátek mohl být fajn kraťas s Liz, kdyby měl aspoň o 4 strany víc, takhle je to prostě rychle utnuté a bez pořádné pointy, resp. chápu jaká pointa asi měla být, ale aby to fungovalo chtělo to trochu prostoru navíc.
    Profesionální pomoc je vcelku fajn příběh s homunkulem Rogerem. Kdyby se to trochu rozvedlo mohlo to být super, ale i tak neurazí.
    Kazimejdlo má velmi nehezkou kresbu, která mi kazí vcelku milý, i když snadno zapomenutelný příběh.
    Kletba staré krajky je humorný kraťas v hlavní roli s Kate Corriganovou. Jeden z těch lepších v téhle knize.
    Návštěvník zdaleka se koukne zase na Johanna Krausse, a je to fajn jednohubka s kresbou zas jednou výjimečně laděnou blíže Mignolovu stylu.
    No a na závěr tu je anekdota Moje dovolená v Pekle. Je to sice hrozná blbost, ale lhal bych kdybych řekl že jsem se nezasmál.

    Původně jsem tedy neměl v plánu vyjmenovat všechny povídky, jen vypsat ty dle mě nejlepší a nejslabší, ale aspoň je takhle jistota že jsem na nic nezapomněl. Celkově mě kniha bavila, na to že je vcelku tlustá jsem ji měl přečtenou rychle a většinou si užíval tu různorodost. Jak se dalo očekávat, logicky mi ne sedlo vše, ale ty dle mě opravdu nedobré příběhy jsou v menšině, je tam pár skvělých a pak ty co alespoň neurazí. Byly tam lepší i horší tradičnější vážnější příběhy, a lepší i horší humornější, prostě stylově i kvalitativně je sbírka dost různorodá. I když většina se točí kolem samotného Hellboye, potěší odbočky k jiným postavám. Kniha Neuvěřitelné příběhy je prostě takový milý bonus pro pravověrné fandy Hellboye. Když ji nemáte o nic co se týče hlavního příběhu nepřijdete, ale kdo cítí že ten Hellboy je pořád to samé dokola, tahle sbírka mu trochu rozšíří obzory. 7/10
  • Spike
    Spike21.11.2022 21:36Hellboy: V Mexiku
    Už jsme tu měli Hellboyovské knihy s jedním dlouhým příběhem, stejně tak sbírky rozličných povídek. Ale kniha v podstatě navazujících povídek pokrývající jedno určité období, to tu ještě nebylo. Proto jsem byl zvědav jak si Mignola poradí s Mexickým prostředím napříč několika různými povídkami.

    Kniha startuje titulním příběhem který už známe ze sbírky Ďáblova nevěsta a další příběhy. Obecně nemám moc rád když stejné příběhy figurují ve více sbírkách, ale chápu že sem to prostě patří aby to bylo všechno po kupě komplet. Rozepsal jsem se o téhle povídce už u Ďáblovy nevěsty, tak teď snad jen napíšu že je to povedený příběh, ale Corbenova kresba víc vynikne ve více hororovějších příbězích než v těch akčnějších.
    Pak tu máme Hellboy versus Aztécká mumie. To je taková kratičká jednohubka od samotného Mignoly, což vždycky potěší, ale asi správně hádáte že na těch pár stránkách se ničeho moc navíc než tradiční mlátičky nedočkáme. Ale kresba samozřejmě super.
    Následuje jen o něco málo delší Hellboy se žení. To taky není o moc víc než klasická bitkovaná, ale líbí se mi ten námět zřejmý už z názvu. Škoda že zůstává jen u toho a nepracovalo se s tím trochu víc a nápaditěji, ale co se dá dělat. Kresbu obstaral Mick McMahon a vcelku zdařile se drží Mignolových mantinelů.
    Další je Rakvář, což je opět kraťas o 16ti stranách. Příběh je tedy opět prostinký a nic objevného nepřináší, zajímavé ale je že se o něj podělili dva kresliíři. Fábio Moon má takový, řekněme, hravější styl, který si nejsem jist zda sem úplně sedí, zato Gabriel Bá celkem udržuje zavedený styl a atmosféru.
    No a na závěr je zde poslední povídka Dům oživlých mrtvol, který je naštěstí tím nejlepším a celou sbírku tak pozvedá. Příběh nemá kde nudit, je tu toho opravdu docela dost - šílený vědec, jeho sluha-hrbáč, novodobé Frankensteinovo monstrum (které následně dostalo vlastní knihu Frankenstein v podzemí) a další hokus pokusy, Hellboy wrestler ve vtipné masce, vlkodlak, unesená dívka kterou musí vydíraný Hellboy zachránit… prostě ideální Mix který už takhle zní dost dobře, a ještě lépe se čte. Richard Corben je tady ve svém živlu, jelikož mimo akce zde má k ruce i opuštěný temný hrad s všemožnými monstry, což je přesně materiál se kterým si umí pohrát a který mu sedí. Tohle je takřka bez výhrad.
    Jako již tradičně máme na konci nějaké náčrtky, obálky a další příjemné bonusy.

    Jak to tedy sesumírovat? Je fajn mít takhle pohromadě Hellboyovy Mexické příběhy, ale nutno říct že pokud je vynecháte, o žádný důležitý kus čertovy historie nepřijdete. Tahle kniha je prostě takový bonus pro oddané čtenáře co chtějí mít vše co se Hellboye týká. Výtvarnou stránku táhne Corben s Mignolou, ostatní ale taky nedělají ostudu. Jen ty krátké příběhy jsou prostě opravdu jen jednohubky které si další den člověk nebude pamatovat. Nahoru do nadprůměru to tak táhnou hlavně první a především poslední příběh, tentokrát je to ale jen těsně a s odřenýma ušima. 7/10
  • Spike
    Tak se nám tu v jedné knize sešla další sbírka Hellboyovských povídek. Tentokrát je to vcelku pestrá sešlost, hlavně co se výtvarníků týká. Tahle různorodost ne každému sedí, někdo by byl prostě nejradši kdyby si všechno co se týká Hellboye kreslil Mignola sám, popřípadě aby se 'náhradníci' snažili pokud možno co nejpřesněji kopírovat jeho styl. Takoví zřejmě moc spokojení nebudou, zde je každý kreslíř dost specifický, ale popořadě.

    Začínáme netypickou věcí Hellboy v Mexiku aneb opilecký vokno. Něco pro alkoholiky. Už jsme Hellboye viděli ve společnosti kdekoho a na roztodivných místech, ale přeci jen vidět ho bojovat bok po boku s mexickými wrestlery, to je i na jeho poměry novinka. Příběh nepostrádá jak vtip tak emoce, a je to vlastně dost fajn věc. Kresbu obstaral Richard Corben (spolupráci s ním si Mignola jak vidno oblíbil) na jehož působení v sérii jsem si už zvyknul a v podstatě proti němu nemůžu nic říct. Některá monstra a výjevy vypadají parádně, přesto mi více sedí k hororovějším příběhům jako Paskřivec než k těmto akčnějším.
    Jako na zavolanou tak přichází Sullivanova odměna která přesně spadá do toho ranku hororu. Jednoduchý příběh o alkoholikovi (Mignola si při vytváření příběhů pro tuto knihu zřejmě něco kompenzoval) který má dohodu se strašidelným domem do kterého vodí postradatelné lidi jako oběti, sice není nijak překvapivý ani dlouhý, ale přesně takovéhle storky - když jsou dobře podané - mám prostě rád. Corbenova kresba sem naprosto sedí, takže zde nemám výhrad.
    Corben kreslí i další kratičký Chrám Sebekův, což je spíš taková srandička, ale jo, proč ne, nic nekazí.
    Poté přijdou na řadu nejdelší Spící mrtví, což je upířina a to já vždycky rád. Možná by tomu neuškodilo trochu zkrátit, přeci jen v druhé polovině se to trochu táhne a je to tak nějak pořád dokola, ale dá se to. V zásadě je to fajn příběh. Kresbu si vzal na starost Scott Hampton který mi ne vždy úplně sedí, ale i když jeho styl je snadno rozpoznatelný, zde si dává pozor aby to zapadalo do tohoto světa a třeba samotného Hellboye dělá přesně podle Mignolova mustru, takže to nijak neruší a má to pěknou atmosféru.
    Pak tu máme titulní Ďáblovu nevěstu. Co mě zde překvapilo (jelikož jsem si to nepamatoval a při předchozím čtení si toho asi ani nevšimnul) je propojení s příběhem z minulé knihy V kapli Molochově. Je vždycky hezké všimnout si nových provázaností. Samotná povídka je povedená, začíná jako klasicky střižený Hellboyovský příběh, ale hezky graduje a zpochybňuje kdo jsou tu ti kladní a kdo ti zlí, vlastně až na Hellboye žádná z postav tu není jasně černobílá, což je zajímavý prvek který se v Hellboyovi příliš často neobjevuje, většinou máme jasno v tom kdo zaslouží po tlamě a kdo ne. Kresba opět Corben, takže palec nahoru.
    Jako takové připomenutí starých časů tu dál je Whittierův odkaz, který si i kreslil sám Mignola. Má pouhých osm stran takže nic velkého se zde čekat nedá, prostě taková jednoduchá jednohubka, ale je fajn že aspoň takhle krátce se dočkáme té nejklasičtější klasiky. Ten poslední panel je ovšem geniální :D
    Poslední v knize je povídka Busteru Oakleyovi se splní přání. Kresby se ujal Kevin Nowlan který sice je krapet mainstreamovější a jeho kresba neumí úplně prodat nějakou temnou atmosféru, což ale tady nevadí, jelikož na to se tu nehraje. Tenhle příběh je o mimozemšťanech co unáší farmářská zvířata a další věci. Jo, je to přesně tak bizarní jak to zní. Někomu to přijde jako zábavná odbočka a příjemná změna, mě to však připadalo jako až moc mimo styl Hellboye a nesedí mi to. Tohle prostě nejsou příběhy které bych v téhle sérii chtěl číst. Polovina komiksu je o tom jak emzáci píchají do Hellboye a on je za to mlátí, takže ani po příběhové stránce nic extra, a tahle povídka je prostě jen a pouze divná.
    Jak už bývá zvykem, na konci máme pár bonusů v podobě náčrtků, návrhů, obálek a komentářů kreslířů.

    Celkově se tak jedná o povedenou knihu, která se však každému bude líbit jinak. Jsou tu příběhy klasičtějšího rázu i ty podivnější a ne tak typické. Střídají se tu hodně i kreslíři, a záleží pak prostě na každém jaký typ příběhů či kresby preferuje. Až na ty mimozemšťany, já byl spokojen a tak z mého pohledu tahle sbírka nijak výrazněji nezaostává za těmi předchozími. 7,5/10
  • Spike
    A další Hellboyovské povídky. Teď když si sérii opakuju, přeskakuju osmý a devátý díl a spolu s dvanáctým si je nechávám až na konec, jelikož tvoří navazující trilogii a před finálním dílem se 'zdržovat' dvěma knihami povídek není úplně nejlepší čtecí pořádek. Navíc pak má člověk nutkání být zbytečně kritický, jelikož mu povídkové díly oddalují očekávané finále. Dle mě je tedy lepší přečíst si Paskřivce a následující Ďáblovu nevěstu po Pražském upírovi, a tu finální trilogii Temnota vábí, Divoký hon a Bouře a běsy si přečíst na závěr hezky vcelku. To jen tak na úvod.

    A teď k samotnému obsahu. Největším tahákem, bez kterého by kniha byla poloviční (ať už kvalitou či rozsahem) je titulní Paskřivec. Hellboy vždy koketoval s hororem, ale dle mě je tohle dosud nejčistší a nejlepší hororový příběh, který se v rámci téhle série Mignolovi povedl. V první řadě je to tím, že má odpovídající rozsah, a může si tak dávat na čas, nespěchat s příběhem a budovat atmosféru. Další věci je, že tu ani tak nejde o Hellboye, takže tu nemáme tu klasickou formulku že jakmile se monstrum objeví, situace se vyřeší tím že ho Hellboy zmlátí. Což na jednu stranu znamená, že Hellboy je tu tak trochu do počtu, a celý příběh by mohl vcelku dobře fungovat i bez něj. Na druhou stranu, jak často v téhle sérii máme zajímavé lidské vedlejší postavy, které by v pohodě utáhly příběh i bez Hellboye? Já to jako zápor neberu, mít Rudocha pro jednou jako takového pozorovatele kolem kterého se netočí vše, je příjemná změna. Co ale celý příběh a jeho hororový nádech naprosto povyšuje a dělá ho tou lahůdkou kterou je, to jest kresba Richarda Corbena. Mignola mu tentokrát psal komiks přímo na tělo, a je to na něm vidět. Jak se mi jejich předchozí spolupráce na povídce Makoma líbila, tady jsem nadšen. Corben není úplně můj oblíbenec a rozhodně bych nechtěl aby kreslil většinu toho co čtu (třeba do knihy Hellblazer: Těžké časy mi krutě neseděl) ale když ho posadíte k hororu v lesích s monstry a čarodějkami, napíšete to přímo pro něj, a ještě mu k ruce dáte barevnou paletu Davea Stewarta, tak to je prostě paráda. Myslím že ani sám Mignola by to nenakreslil lépe, minimálně by to nemělo tak silný účinek. Ano, je to Corben, takže lidské postavy vypadají jako opičky, to už je prostě jeho styl, ale jak dojde na monstra (třeba samotný Paskřivec) to už je ve svém živlu. Dětem bych to určitě číst nedával (možná za trest, ale to by haranti zase furt otravovali že nemůžou usnout).

    Další příběh Ti, kteří se vydávají v lodích na moře mě úplně dvakrát nebavil. Legenda o Černovousovi je sice téma lákavé, ale zpracování je průměrné. Je hezké že se po delší době objeví Abe Sapien, ale stejně jako další vedlejší postavy tady, je tu tak nějak navíc. Dost možná je to proto že Mignolovi zde s příběhem pomáhal nějaký Josh Dysart, a je to na tom znát že to není úplně ten pravý Hellboy. Navzdory tomu že má jen 22 stran se mi povídka trochu táhla. O kresbu se postaral Jason Shawn Alexander a to taky nebyla trefa do černého. K pirátským příběhům se jeho styl docela i hodí, k příběhu s Hellboyem už ale ne. Někomu to možná přijde jako příjemná změna, mě ale tenhle příběh moc nebavil.
    Možná proto následuje ryze tradiční povídka V kapli Molochově. Tady se po nějaké době jak o scénář tak o kresbu postaral sám Mignola, a je to klasická Hellboyovská povídka jak z prvních sbírek. Snad jen ta kresba už není na takové úrovni jako třeba v Červu dobyvateli nebo Podivných místech, jakoby se po letech pouhého kreslení obálek dostal Mignola trochu z formy. Ale třeba je to jen můj dojem kvůli tomu že jsem si teď pomalu přivykal že kreslířské povinnosti přenechává jiným. Nicméně jo, bavilo mě to, v nejlepším slova smyslu tradiční Hellboy. Taková nostalgie z prvních knih.
    Na závěr tu máme kratičký příběh Mateřské znaménko. To je spíše takový vtípek, ale na konec na odlehčení, proč ne. Kresbu si vzal na starost Duncan Fegredo, a mohl bych chválit, ale ódy na něj si s dovolením nechám až na ty Hellboyovské knihy které má komplet na starost on, bude to příhodnější.
    Klasicky tu máme bonusy v podobě náčrtů, návrhů, obálek a poznámek. Tyhle nahlédnutí do zákulisí mám rád. Překvapivě tu máme i čtyřstránkové pojednání o jistém Manly Wade Wellmanovi, který prý byl jedním z hlavních Mignolových inspiračních zdrojů. Informativně zajímavé, ale pro Čechy trochu zbytečné, jelikož tomuto spisovateli tu u nás žádná kniha nevyšla, horkotěžko v nějaké antologii vzácně narazíte na nějakou jeho povídku, takže i kdyby profil někoho zaujal a chtěl od něj něco přečíst, buď má smůlu nebo je odkázán na angličtinu.

    Verdikt: Paskřivec a další příběhy je povedenou sbírkou, kterou táhne především titulní nejdelší příběh který je parádním hororem. Moloch je sázka na jistotu a to co velká část čtenářů od Hellboye chce, Mateřské znaménko fajn bonus. Jen ten pirátský příběh mi moc neseděl jak příběhem tak kresbou, naštěstí tvoří jen malou část knihy a dojem moc zkazit nemůže. 8/10
  • Spike
    Po výborném - a pro mě takřka dokonalém - Červu dobyvateli by to u mě další kniha měla těžké ať už by byla jakákoli, přeci jen tu předchozí beru jako vrchol série. Přesto si rozhodně nemyslím že by Podivná místa byl nějaký úpadkový díl, představuje pro mě kvalitní Hellboyovský standard.

    První ze dvou cca stejně dlouhých příběhů, Třetí přání, je takovou delší povídkou a je parádní esencí všeho co mě na Hellboyovi baví. Jen jsem vzhledem ke konci předchozího dílu čekal nějaké dobrodružství v Africe, která se tu objeví na prvních stranách a pak zbytek příběhu skočí jinam - pod vodu. Přijde mi to trochu jako by si to Mignola rozmyslel za pochodu, což ovšem nijak nesnižuje příběh co po těch prvních stranách přijde. Ten je jak akční, tak pohádkový, atmosférický, lehce dojemný, na jednu stranu sám za sebe fungující, tak do mytologie Hellboyova světa zapadající a z něj vycházející. Není to urychlená mlátička ani zbytečně natahované, vše je přesně tam kde má být. A to ani nemluvím o vizuálu, ten svět pod vodou který se tu Mignolovi povedlo tak nádherně zachytit, dokonalý coloring… prostě vizuálně je to slast, tohle čtení jsem si opravdu užíval a vychutnával. Budu-li to brát jako povídku, pak je to jedna z těch nejlepších, prostě parádní práce, co víc k tomu říct.

    Druhý příběh Ostrov už je krapet složitější. Nutno říci že pokud to s Hellboyem myslíte vážně a nechcete zůstat jen u kratších, minimálně propojených povídek, tak tohle je nutnost. Je to v rámci Hellboyovy mytologie příběh zásadní, vychází z mnoha předchozích a uvozuje i ty následující. Problém je, že se tady Mignola soustředil spíše na předání informací čtenáři než na to aby to nějak fungovalo samo o sobě. A tím nemyslím bez znalosti předchozích událostí. I předchozí delší povídky jako třeba Skříňka plná zla budovaly hlubší mýtus tohoto světa, ale zároveň se dobře četly i coby příběh jako takový. Ne že bych měl problém Ostrov dočíst, ale rozhodně šlo předání informací a vyprávění samotné propojit nějak elegantněji. Což nechci nějak tvrdě kritizovat, však podobný problém že to působilo spíše jako expozice pro další události než dobrá story sama za sebe, mělo už Probuzení ďábla. Nutno ale říct že jako upoutávka na následující dění to funguje dobře, a navrátivší se skřet Gruagach z povídky Mrtvola se tu rýsuje jako dobrý záporák a hybatel budoucího děje.
    Že se s tím příběhem trochu trápil přiznává i sám Mignola, a tak na konci najdeme spoustu nepoužitých stránek, skic i návrhů. Což jsou dobré bonusy.

    V souhrnu tak jde o další povedenou Hellboy knihu. Sice má své mouchy v případě trochu hrbolatě vyprávěného - ale určitě ne špatného - Ostrova, avšak Třetí přání, parádní atmosféra a k dokonalosti vyvedená kresba a barvy to bohatě vynahrazují. Navíc z hlediska děje je tohle jedna z těch nejdůležitějších knih, a chybět by žádnému Hellboyovu čtenáři neměla - už jen proto, aby se v těch dalších neztrácel. 8/10
  • Spike
    Delší Hellboyovská povídka vydaná samostatně. Asi takhle lze popsat tuhle útlou knížečku, kterou nelze srovnávat s těmi klasickými Hellboy knihami které obsahují buď jeden dlouhý příběh, nebo více povídek. Vstříc mrtvým vodám je prostě takový bonus spíše pro ty skalní fandy Rudocha, jelikož pokud tohle minete, nic vám neunikne. Příběh se odehrává po šestém dílu Podivná místa, ale nic zásadního nerozvíjí, prostě další Hellboyovo dobrodružství. Příběh je takový standard, neurazí, ale lepších povídek podobného rozsahu už jsme tu pár měli. Kresba Garyho Gianniho je velmi pěkná, detailní a krásně se na ni kouká, obzvláště v kombinaci s barevnou paletou tradičního Davea Stewarta. Jen si nejsem úplně jistý zda mi ta kresba sedí zrovna sem k Hellboyovi.
    Nechci být na knihu nějak zlý, nemůžu říct že by mě nějak naštvala, otrávila nebo vyloženě nebavila. Jen by to tomu příběhu víc slušelo v jedné knize spolu s pár dalšími kratšími povídkami - třeba podobně 'dlouhým' Půlnočním Cirkusem - než takhle samostatně. 5,5/10
  • Spike
    Navzdory často smíšeným reakcím, dle mě tahle kniha nezaostává za předchozími Hellboyovskými povídkovými sbírkami. Pro některé asi byl šok že jako první kniha ze základní řady už není kreslena výhradně Mignolou. Co si budeme, jeho kresba je s Hellboyem tak svázána že to chápu. Ale co naplat, člověk si musí zvyknout, Mignola už bude kreslit čím dál méně. Záleží už jen na tom jak komu který výtvarník sedne.

    Úvodní povídka Penanggalan je takový naprosto prototypický Hellboy na osmi stranách, s tou jistou dokola točenou šablonkou, ale jak monstrum, tak kresba a barvy (hlavně prostředí) se mi tu hrozně líbí.
    Hydra a lev je dle mě výbornou zábavnou hříčkou. Ač ničím moc nevybočuje, má prostě jistou hravost a kouzlo a osobně mě moc bavila.
    Trollí čarodějka je další kraťas, ale kupodivu i tentokrát to není nuda a povídka mě zasáhla. Možná proto že Hellboy se tentokrát s nikým neporve, a je to vůbec celkově takové hezké a dojemné.
    Následuje kontroverzní Pražský upír. Aby bylo jasno, kreslíře P. Craig Russella mám dost rád a jeho kresbu si vždy užívám. K Hellboyovi se mi taky vcelku hodí. Ale zrovna tahle povídka by asi víc kresebně slušela samotnému Mignolovi. Pražské kulisy jsou pro Čecha vždy plusovými body, ale ač je to zábavné, příběh je v podstatě taková natažená rubačka a řadím ho v rámci knihy k těm slabším.
    Experiment dr. Carpa patří k těm klasičtějším povídkám s hezkou atmosférou, ale až na to že se zčásti odehrává v Hellboyově hlavě, oproti podobným ničím extra nevybočuje.
    To se nedá říci o příběhu Ghúl. Ta se liší od ostatních tím že velká část je psána v útržcích poezie. Záleží už jen na čtenáři zda ho to bude otravovat nebo to uvítá jako zpestření. Já jsem tak na půli cesty, co je však bez debat, že Mignolou kreslený Hellboy z větší části na hřbitově prostě vizuálně nemůže vypadat jinak než parádně.
    No a na závěr tu je nejdelší příběh Makoma. Tam se Mignola o kreslířské povinnosti podělí s Richardem Corbenem. Nemůžu říci že by to byl můj oblíbený kreslíř, ale když už se pustí do něčeho kam jeho specifická kresba sedí, tak se nebojím chválit. Tohle je jeden z těch případů. Corben a Hellboy, to je dle mě naprosto přirozená kombinace. I samotný příběh je odbočkou od klasické mlátičky a má parádní nádech. Přiznám se netuším do jaké míry to je jen převyprávěná pověst a co je Mignolova invence, ale to je vcelku jedno. Důležitý je pocit z příběhu a ten je velmi pozitivní, vyzněním je povídka lehce skoro až taková Gaimanovská.
    Závěrečné skicy a poznámky jsou už takřka samozřejmostí.

    Ve výsledku je pak Pražský upír pro mě typickou sbírkou kratších Hellboyovských příběhů, z nichž některé jsou zkrátka lepší než jiné, ale tak to bylo i dřív. Nějaké snížené laťky jsem si nevšiml. Hostující kreslíři mi sem zapadají a dokud se i jiná kresba do tohohle světa hodí, nemám žádný problém. Za mě poctivých 7,5/10
  • Spike
    Druhá kniha Ú.P.V.O. a opět sbírka povídek. Tentokrát to bohužel netáhne žádný hlavní, delší příběh který by doplňovalo pár kraťasů, všechny jsou spíše kratšího rázu. Ne že by to bylo nutně automaticky špatně, i krátké příběhy můžou být povedené, ale jsou to opravdu jen takové jednohubky co rychle utečou ještě než se do nich stačíte pořádně začíst.

    Začínáme titulní Duší Benátek. V městě milenců se nám znečistila voda, což asi stačí k tomu aby vypadalo jako post-apo. Vážně, praskne pár trubek s odpadem a ve městě náhle není ani živáčka. To musel být smrad. (to se asi Italům vrací sračky za to, jaké hororové filmy posílali do světa) Pak se dozvíme, že je to proto že kdosi zajal místní bohyni kanalizace (?) a do děje se přidá i upír, zvrhlík a démon. Zápletka sice nemá prostor se moc rozvést, ale aspoň má fajn tempo a pár hezkých Rogerových momentů. Co mi trochu kazí zážitek, je kresba. Michael Avon Oeming (ten Avon byl v zasmraděných Benátkách asi potřeba) se sice snaží napodobovat styl jakým kreslí Mignola, ale tady bohužel platí že snaha není vše. Alespoň že ten coloring je na standartně vysoké úrovni.
    Následuje příběh Temné vody. Dějištěm je městečko které právě odsává vodu z místního jezírka ze kterého se už stala spíš žumpa (začínám mít pocit že při psaní příběhů do této knihy měli potíže s odpadním potrubím i samotní autoři, jinak si tuto tématickou jednotnost sbírky neumím vysvětlit) a najdou na dně tři mrtvá, ale pozoruhodně neporušená ženská těla. Přijedou se na to podívat Abe s Rogerem a zaplete se do toho místní fanatický kněz, co onu žumpu dokáže ovládat (tvůrci by už fakt měli vzít zvon a s tím odpadem si doma něco udělat). Příběh opět není špatný, ale prostě jen uplyne z bodu A do bodu B a nic moc víc, jelikož je prostě moc krátký než aby předvedl něco víc. O kresbu se postaral Guy Davis, na kterého by si čtenář měl radši zvyknout, protože bude mít pod palcem pěkných pár následujících Ú.P.V.O. knih. Osobně proti jeho jakoby nahrubo nahozené kresbě nic nemám, má svůj styl a své kouzlo a aspoň se neúspěšně nesnaží kopírovat Mignolu, ale hrozně se mi nelíbí jeho obličeje, které dle mě prostě nevypadají dobře (tady se to ještě dá teoreticky omluvit tím že postavám smrdí znečištěný vzduch a proto se tak divně ksichtí, ale v dalších knihách se tváří pořád stejně a tam už se zápletky kolem nečistot netočí).
    Další je příběh Noční vlak, který mixuje minulost s Humrem Johnsonem a současnost s Rogerem a Liz. Všechny tyhle postavy miluju a jsem rád že tu mají prostor pro sebe. Tedy… v rámci kratšího příběhu. Samotná zápletka tedy nemá čas na nějaké zvraty či překvapení (překvapivě se tentokrát netočí kolem nějakého odpadu či znečištění), ale tady to pro mě táhne zvláštní a pěkný parťácký vztah mezi ústřední dvojicí. Příjemné, ale opět nic extra. Kresba Scotta Kollinse se mi bohužel pod kůži nedostala. Coloring dost zachraňuje.
    Na řadě je asi nejbizarnější příběh knihy - Něco je pod mojí postelí. Ano, strašidelní plyšáci pod dětskými postýlkami. Zní to sice zábavně, ale ten bizarní element tu nebyl nějak více využitý, a tak to končí u té tradiční šablony bez nějakých větších překvapení. Kresba Adama Poliny se k podobnému příběhu celkem hodí, ale budu se opakovat, ani zde se mi do vkusu příliš netrefila.
    Kresba posledního příběhu v knize už ano, bohužel i příběhu nejkratšího. Takový obyčejný den v Úřadu je spíš taková zábavná hříčka, na pouhých osmi stranách se toho moc vymyslet nedá. Ale máme tu zombíky. Škoda že pro mě nejlepší kreslíř této sbírky Cameron Stewart dostal prostor až tady.

    Jak tedy knihu shrnout a zhodnotit? Kratší příběhy toho díky malému rozsahu moc zapamatovatelného přinést nedokázaly, a kresba se mi většinou do vkusu moc netrefila. Na druhou stranu díky množství scénáristů a kreslířů je kniha pestrá a je velmi pravděpodobné že si zde každý najde to svoje. I takovéhle povídky ke světu Hellboye patří, jen škoda že tu není i nějaká delší a propracovanější která by to vytáhla výš. Ale vzhledem k tomu že kniha s sebou nese užitečné ekologicko-hygienické poselství o udržování našich potrubí v čistotě, nelze na ni být přehnaně zlý. 7/10
  • Spike
    Pamatuju že když tu před lety tahle kniha poprvé vyšla, byl to risk jak pro vydavatele tak pro čtenáře. Hellboy byl sice populární, ale trh ještě nebyl tak velký a vydat něco z toho světa kde sám Hellboy v hlavní roli není rozhodně nebyla sázka na jistotu. Dnes se to zdá divné, když už tu vychází pomalu kniha o každé postavě o které se někdo někde v jednom panelu zmíní… ale Ú.P.V.O. prostě nemělo snadné začátky. Já jsem si to samozřejmě koupil takřka hned (bohužel tehdy v paperbacku který se za chvíli začal rozpadat - ne, brožované výtisky od Comics Centra opravdu za moc nestály) a zklamaný jsem rozhodně nebyl a nejsem ani teď. Koho baví povídkový Hellboy, toho by měla bavit i tahle kniha. Red je sice sympaťák, ale nijak mi tu nechyběl, jelikož jsem rád že tu konečně pořádný prostor dostávají postavy které jsem měl v oblibě už předtím, ale byly spíše v pozadí (logicky) na úkor právě Hellboye. Takže už jen ten fakt že dostanu příběhy v hlavní roli s Liz, Abem, Rogerem či Kate, mě sám o sobě lákal. A to ještě k tomu dostaneme skvělou novou postavu ektoplasmatického média Johanna Krausse.
    První, nejdelší i nejlepší příběh je titulní Dutozem. Ta se nám odehrává krátce po Hellboyově odchodu z Úřadu, takže lze číst hned po Červu dobyvateli. Je to klasický, povedený, akorát tak dlouhý příběh přesně v Mignolově stylu. Jak už jsem psal, hlavní tahák na tom jsou hlavně postavy které si zaslouženě užívají hlavní role, přičemž pořád vzpomínají na Hellboye (i v pár flashbacích, takže rohatce se tu krátce přeci jen dočkáme). I samotná zápletka je dostatečně poutavá, tady si nemám na co stěžovat. Pochválit musím i kresbu - méně zkušený čtenář by skoro řekl že kouká na samotného Mignolu. Ryan Sook se ukázal jako více než schopný učeň a obstojná 'náhrada'. Někdo by mohl namítnout že jen kopíruje, ale na rozdíl od mnoha jiných alespoň dobře. Korunu tomu dává coloring Davea Stewarta, což automaticky znamená že vizuálně je komiks parádní.
    Následují dvě krátké jednohubky Vrah v mý hlavě a Abe Sapien versus věda. Oba příběhy jsou zmíněny v Červu dobyvateli, takže se jedná o hezké doplnění. V tom prvním se podíváme na jeden bizarní případ Humra Johnsona, v druhém na Abea kterak probral z kómatu Rogera. Jsou to opravdu jen kraťasy, ale pro doplnění proč ne. O kresbu se dělí Ryan Sook a Matt Smith, a vizuálně to pěkně zapadá do Mignolova světa.
    Což se úplně nedá říct o posledním příběhu Bubny mrtvých. To je taková Abeova sólovka kdy vyšetřuje případ na moři. Ne že by kresba byla ošklivá, ale když po příbězích co se snaží respektovat Mignolův styl přijde tohle, je to jako pěst na oko. Ta odlišná kresba z toho prostě vytrhává a já se moc necítil že čtu něco z Hellboyova světa. Samozřejmě, v budoucnu nás čeká více kreslířů kteří si prostě pojedou to svoje a budou kašlat na napodobování Mignoly, ale takhle napoprvé je to šok. Jinak příběh jako takový spadá do kategorie neurazí-nenadchne.

    Celkově jako první sólová ochutnávka Ú.P.V.O. je to povedená sbírka. Táhne to sice především titulní Dutozem která zabírá většinu knihy, ale ani kratší příběhy neurazí. Krátký origin Johanna Krausse a skicář na závěr jsou příjemné bonusy. Kdo má rád Hellboye, neměl by váhat ani s tímhle. 7,5/10
  • Spike
    Tak v téhle knize jsem se konečně dočkal. Hellboye, jeho svět i vedlejší postavy, Mignolovu kresbu i jeho mix různorodých mytologií, folklórů, fantasy, sci-fi, nadpřirozené detektivky, hororu, Lovecrafta, nacistů, démonů, mimozemšťanů, což dalo dohromady jedinečnou a neopakovatelnou atmosféru - tohle všechno jsem začal milovat takřka hned poté co jsem do tohoto světa poprvé vkročil. Přesto předchozím knihám pořád cosi chybělo k tomu, abych s čistým svědomím dal plný počet hvězd. Ke každé knize se vcelku dopodrobna rozepisuju, takže důvody co mi kde vadilo či chybělo jsou tam. Pointa, ke které se - jak asi správně hádáte - dostávám, je, že pátý díl s podtitulem Červ dobyvatel je konečně svazkem, u kterého nemusím váhat a v klidu dávám plnou palbu. A je to krásný pocit. Pro někoho je zábavnější psát komentář či recenzi k něčemu kde má co kritizovat a užívá si jmenování všech chyb co to konkrétní dílo má, mě však teď dělá mnohem větší radost komentovat něco kde v podstatě mohu jen chválit. Měl jsem tyto pocity už před lety při posledním čtení, a jsem rád že i teď se nic nezměnilo.

    A v čem že je Červ dobyvatel tak výrazně odlišný, že si ode mě najednou zaslouží nejvyšší hodnocení? No… odlišný v ničem. Operuje se stejnými prvky jako díly předchozí. Rozdíl je v tom, že tady je všechno krásně vyvážené v té nejlepší možné míře. Tam kde Sémě zkázy bylo místy moc ukecané a lehce se táhlo, tam kde Probuzení ďábla působilo přeplácaně jakoby se snažilo nacpat všechno co autora zrovna napadlo do jedné knihy, tam Červ dobyvatel dodává příběh kde je všechno na svém místě, nic mu nechybí a nic nepůsobí navíc. Zní to jako klišé, ale je to tak, a je to vlastně hrozně jednoduché. Mignola prostě vymyslel příběh který krásně rozsahem vyjde na 4 sešity tak aby nemusel děj natahovat ani zahušťovat, vystačí si s pár hlavními postavami z nichž každá má svůj prostor, a dodal jasný přímočarý příběh který sice jede z bodu A do bodu B, ale má nachystaný nějaký ten zvrat či překvapení, takže se nebudete ani nudit, ani ztrácet.
    Hellboy a Roger jsou tak skvělá dvojka, že mi tu ani nechyběl Abe Sapien, nacistický záporák alias hlava v lahvi je stejnou měrou znepokojivý jako komicky morbidní (fixace na své obří opičí bodyguardy), první představení Humra Johnsona je skvělé koření děje. A titulní Červ dobyvatel je opravdu děsivá a odporná hlavní hrozba. Ani nebudu jmenovat ty další výborné vedlejší postavy. Přidejte k tomu Hellboyovo jisté morální dilema a pochybnosti, Mignolovu kresbu na vrcholu sil (která obzvláště vynikne díky tomu že jako scénárista tentokrát není zbytečně ukecaný a tak scén které vypráví hlavně obrazy je zde více než jindy), atraktivní prostředí polorozbořeného hradu ve sněhem zapadlých horách, a skvělý coloring Davea Stewarta který tomu dodává atmosféru a bez nějž by to prostě nebylo ono.
    Když jsem přemýšlel proč tahle kniha funguje o tolik lépe než předchozí dlouhé příběhy, došel jsem k jednoduchému závěru. Jednak že ať už jako scénárista či kreslíř, Mignola se zlepšil a vyspěl, a příběh prostě působí naprosto plynule a kompaktně, symbióza příběhu a kresby naprosto samozřejmě. Už si je sám sebou zkrátka jistý, ví co a jak chce vyprávět a tak to dělá. Za druhé už má dost základů na kterých stavět a rozvíjet svůj svět. Ať už první dvě knihy, tak povídky. Vše se plynule proplétá a slévá do jasného celku. Jaký to rozdíl proti Probuzení ďábla, které jako by se narychlo snažilo vybudovat celou mytologii jednou knihou a bylo víc než co jiného jednou velkou expozicí na věci budoucí, jako vlastní příběh to prostě moc nefungovalo. To tuhle knihu netrápí, díky tomu že pozadí už má vybudované, může bez zbytečného spěchu vyprávět svůj vlastní příběh a když už představí nové postavy jako je Humr Johnson, funguje to protože se neztratí v záplavě dalších.

    Abych už tu oslavnou ódu ukončil - Červ dobyvatel prostě má všechno co má mít a tam kde to má mít ve správném poměru. Koho nebavili předchozí Hellboyové, tenhle jeho názor určitě nezmění. Komu se ale předešlé knihy líbily, ten by měl být touhle nadšen. Nemůžu si pomoct, já nadšen jsem a za mě je tohle asi nejlepší Hellboy. V rámci série a jako fanoušek - nemám co vytknout. 10/10
  • Spike
    Další kniha povídek. Podobně jako ta minulá, i tahle je pěkně vyvážená a jedná se o kvalitní čtivo. Mignola už se vypracoval ke svému stylu jak jej známe dnes, celou knihu koloruje skvělý Dave Stewart, takže kresba i barvy konečně působí jednotně a celá kniha vizuálně uceleně. Jinými slovy - nejklasičtější možný Hellboy.

    Úvodní Lívance jsou pouze takovou vtipnou anekdotou, můžeme jim však vděčit za to že jsme se díky nim později dočkali více příběhů s malým Hellboyem.
    Povaha bestie je do jisté míry standardním naplněním formulky kdy je Hellboy povolán vyřešit problém a po chvíli je po všem, ale při čtení dalšího dílu se ukáže že i tento menší příběh je částí většího celku a svůj význam má.
    Král Vold má taky podobnou šablonu, je však okořeněna trochou toho severského folklóru a postavou chamtivého profesora který Hellboye chtěl využít k zbohatnutí, ale moc mu to nevyšlo. Jako bonus se nám tu mihne pekelníkův 'otec' Trevor Bruttenholm, kterého jsme si doteď moc neužili, poněvadž první kniha Sémě zkázy startovala jeho smrtí. Příjemný příběh.
    Povídka Hlavy též jede podle toho jistého mustru, ale nemůžu si pomoci, prostředí Japonska i ústřední záporáci mě baví. Nic zásadního, ale zábavná kratší jednohubka.
    Příběh Sbohem, pane Tode je pořád ta samá formulka, ale odkazuje se na ni v příští knize, a navíc nebýt tohohle kraťasu který Mignola vytvořil kvůli své zálibě v ektoplazmě a lidských médiích, těžko říci zda bychom se později dočkali postavy Johanna Krausse.
    Povídka Varkolak vrací do hry oblíbené upírské téma, náznaky Hellboyova osudu, a trochu těch starých dobrých halucinací. Nic extra, ale docela fajn.
    Titulní Pravá ruka zkázy slouží více než co jiného jako takové shrnutí důležitých dosavadních událostí, a tvoří takový úvod k poslednímu, nejdelšímu a nejlepšímu příběhu.
    Skříňka plná zla je vrcholem knihy. Akorát tak dlouhý příběh, který nás rychle vrhá do děje, vrací do hry oblíbeného Abea Sapiena který tu s Hellboyem tvoří vyšetřovací duo, a přidává další detaily do záhady původu a účelu rohatce. Potkáváme tu jeho nezvedeného bratrance, postavu Bromheada se kterou se potkáme i v budoucnu, a samozřejmostí je zlá opice. Příběh hladce navazuje na předešlé díly, buduje půdu pro další, ale dobře funguje i sám o sobě. Na závěr jsme si nemohli přát nic lepšího.
    Jako bonus Mignolovy skicy.

    Ve výsledku možná lehce slabší než předchozí povídková Spoutaná rakev, díky většímu množství krátkých, dle jednoho mustru stavěných příběhů, které jsou ne vždy nějak pořádně obzvláštněny, velká část z nich však obsahuje vodítka která se zužitkují později, takže je nelze brát jako pouhou výplň. Dost to však vynahrazuje druhá půlka knihy, která je jedním z vrcholů toho, co jsme doposud mohli z Hellboye číst. Takže celkově spokojenost, povedená další část do skládačky jménem Hellboy. 7,5/10
  • Spike
    Tak se dostáváme k první knize Hellboyovských povídek. Povídkové sbírky bývají na hodnocení ošemetné, jelikož se prostě stává že ne všechny příběhy sednou každému a jejich kvalita bývá rozkolísaná. Tady, v prvních krátkých příbězích s Hellboyem, je však kvalita víceméně vyrovnaná. Přesto se na ně kouknu i jednotlivě.

    Předem je třeba říct, že po nabitém, ale i trochu přeplácaném Probuzení ďábla, je trochu toho zvonění u kratších a ne tak na sledování náročných příběhů vítaná změna. Obecně se fanoušci Hellboye, potažmo Mignoly, dělí na dva tábory - jeden má radši delší, propracované příběhy které vyjdou na celou knihu, a druhý má radši kratší povídky které jdou číst většinou samostatně. Já mám prostě rád dobré příběhy, a jak u kratších, tak delších Hellboyů se najdou lepší a horší.

    Zde první příběh je rovnou ten možná čtenářsky nejoblíbenější, a sice Mrtvola. Chápu proč. Začíná to klasikou kdy Hellboy jde zlikvidovat problém, ale aby rodičům vrátil dítě, musí splnit jistý úkol který obnáší cestovat s mluvící mrtvolou na zádech a hledat místo kde ji pohřbít, přičemž se potýká s jednou překážkou za druhou. Je to akční, vtipné, tak akorát dlouhé, a zpětně čtenář ocení i pozdější význam této povídky v širším kontextu Mignolova světa, funguje však i samostatně.
    Dál tu máme párstránkovou jednohubku Železné boty, to je opravdu jen taková výplňovka, která naplňuje tu klasickou šablonu 'Hellboy někam přijde a pomlátí se s monstrem, konec' a nic moc navíc.
    Pak je tu Baba Jaga, která není o moc delší a vlastně naplňuje tu samou šablonu, ale samotná postava Baby Jagy je pro Hellboyův svět poměrně podstatná, takže tento příběh má svůj důvod a neměl by se vynechat.
    Následuje má další oblíbená, Vánoce v podzemí. Atmosféra svátků a sníh tomu hodně přidává. Samotná šablona je tu obalena vcelku dojemným příběhem a oproti jiným, kratším rubačkám, má to příslovečné 'něco navíc'.
    Titulni Spoutaná rakev je spíš než samostatný příběh takové doplnění mozaiky Hellboyova původu. Stejně jako k Babě Jaze, i k této povídce se odkazovalo už v Probuzení ďábla, takže se nám tu zpětně hezky doplňuje celkový příběh.
    Vlci ze Svatého Augusta je další můj oblíbený kousek. Chvíli trvá než Hellboy přijde zdejší záhadě na kloub, a když už dojde k závěrečnému boji, není po všem po dvou úderech, takže jde o poctivě gradovaný kratší příběh a ne výplňovou jednohubku. Navíc tu rudochovi dělá parťáka kolegyně z Úřadu Kate Corriganová, která bude hrát důležitou roli v pozdějších knihách. Mají spolu fajn chemii a je to příjemné představení sympatické postavy (ač se krátce mihla už v Probuzení ďábla). Pro Hellboye je to osobní jelikož jde i o jeho přítele kněze, a navíc mám rád Vlkodlaky, takže tenhle příběh je jasný favorit. Jelikož ho Mignola stvořil hned po Sémě zkázy, je vidět podobnost kresby více tomuto prvnímu dílu než ostatním.
    Poslední částí knihy je Bezmála kolos. Ten přímo navazuje na Probuzení ďábla, přesněji na scénu kde Liz Shermanová najde a probudí homunkula (která klidně mohla sloužit jako začátek tohohle příběhu, jelikož v Probuzení tahle linka byla jaksi navíc a potvrzuje mou kritiku ohledně přeplácanosti). Liz ani Abea Sapiena si zde moc neužijeme, zato se nám tu řádně představí jedna z mých oblíbených postav, homunkulus později pojmenovaný Roger. Navíc s Hellboyem v týmu zase Kate. Sama o sobě možná povídka nepatří k těm nej, ale je dobrá a důležitá pro děj dalších knih.

    Kresba je klasický Mignola, na jednotlivých příbězích lze krásně pozorovat jak se během relativně krátké doby lehce poupravil jeho styl. Na knize dělali tři koloristi, takže to ještě není úplně ten prototypický klasický Hellboy jako už v následujících knihách, ale už se mu blíží. Někomu se to líbí, někomu ne, já si tenhle vizuál užívám.
    Kvalita jednotlivých kratších příběhů není nějak extrémně rozkolísaná, a ty nejlepší z knihy jsou opravdu skvělé. Podtrženo sečteno, velmi dobrý klasický povídkový Hellboy. 8/10
  • Spike
    Druhá kniha Hellboye je v mnohém jiná než ta první, ač na ni přímo a přirozeně navazuje. Je znát že už si ji Mignola dělal sám, bez pomoci jiného scénáristy, a i jeho charakteristická kresba, včetně barev, je už o dost blíž tomu jak Hellboy později i dnes vypadá. K téhle knize jsem se dostal až po jejím druhém vydání, takže vcelku pozdě a déle než k pár jiným. Všude jsem ale četl jak je tohle snad ten nejlepší Hellboy a prostě dokonalý komiks. Co vzpomínám při prvním čtení, mé dojmy však byly mírně rozpačité. Co na to opakované čtení?

    Rozdíl v tom že si příběh už píše Mignola sám tu dle mě je. Není už na tolika místech zbytečně ukecaný, ubylo i monologů které by byly vyloženě navíc. Na začátku dostaneme nějakou tu zasvěcující expozici, a pak se bez zbytečných keců vrháme do akce. Příběh plyne jaksi přirozeněji, hlášky trefně sednou, a člověk se jaksi nemá kde nudit, jelikož se děj nezastavuje a jede neúnavně vpřed. Tak kde jsou pak ty problémy?
    Ve zkratce - je tam toho prostě moc. Mignola se při prvním větším projektu který měl kompletně pod vlastní kontrolou utrhl ze řetězu a nacpal tam opravdu všechno co ho napadlo. Do jaké míry to tak měl v plánu od začátku nebo tam nápady házel za pochodu je vedlejší, podstata je že příběh by si vystačil tak se třetinou a působil by soudržněji a lépe. Tady se postavy a události od určitého bodu prostě vrší jedna na druhou až je toho příliš a speciálně pro tuto knihu až zbytečně. Sice všemu co zde je naťuknuté se v budoucnu nějaká kniha věnuje, takže v širším kontextu Hellboy univerza je vše v pořádku pokud to člověk ví, pro neznalce co to čte prvně to však musí být docela zmatek. Jako podstatný kousek skládačky, katalyzátor pozdějších událostí a část celku je Probuzení ďábla v pořádku a jedna z těch (nej)důležitějších knih v sérii, jako samostatný komiks jde však spíše o přeplácaný guláš. Než ucelený příběh co má začátek, prostředek a konec, působí spíš jako upoutávka na všechno co přijde v budoucnu. A nalákat dovede, to dozajista, sama za sebe to však nejlepší Hellboy kniha není ani náhodou.

    Zatím jsem zněl dost kriticky, ale pravda je, že jsem si opakované čtení velmi užil. Jak už jsem zmínil, příběh má lepší tempo a lepší hlášky než Sémě zkázy, čte se to samo a prostě to baví. Tempo je zběsilé a není problém přečíst komiks na jeden zátah. Navíc vizuálně je to paráda, pokud tedy člověka aspoň trochu baví Mignolův styl. Škoda jen že po téměř dokonalé první polovině kdy všeho bylo tak akorát, začne druhá půlka sypat do děje tolik postav, dějových linek a náznaků věcí příštích, že se v tom příběh tak trochu utopí. Na jednu stranu ale respektuju že jde o první větší příběh co si Mignola dělal čistě sám, takže to že se napoprvé úplně neohlídal lze prominout. Tím spíš že pokud se čtenář nenechá odradit kadencí postav a informací, jde napodruhé o dost hlubší ponor do tohoto světa a je velice snadné si ho zamilovat. Z tohoto hlediska by to bylo skoro maximum, jako samostatná kniha je však hodnocení o trochu nižší. 7,5/10
  • Spike
    Už asi nespočítám kolikrát jsem tenhle díl Hellboye četl, ale poprvé někdy v r. 2008/2009, což už je vcelku dlouhá doba. Byla to má druhá Hellboy kniha kterou jsem četl, takže je jasné že panuje jistá nostalgie. Při opakovaném čtení se však pokusím hodnotit v rámci možností objektivně, ač instinkt velí hodit tam prostě bez zbytečných keců 5*.

    Jistá dávka nostalgie je však stejně na místě, jelikož právě tady celý ten Hellboy Universe začíná a tak se prostě neubráním zmáčknutí slzy. Úplně chápu všechny ty, co po téhle knize tomu světu propadli. Teď zpětně bych to však k těm úplně TOP Hellboyům nezařadil, jelikož kniha má nedostatky na které je fér poukázat.
    V podstatě velmi jednoduchý příběh nevadí, vlastně i oceňuji že hned v první knize do nás netlačí všechny informace a tenhle svět je zatím jen vcelku atraktivně naťuknut. Problém je trochu v tom jak je psaný. Pro první větší příběh si asi Mignola scénáristicky ještě úplně nevěřil, tak ke spolupráci přizval Johna Byrnea. Což je mnou osobně velice ceněný výtvarník i autor, ale úplně si nemyslím že zde to byla ta nejlepší volba. Scénář je často zbytečně ukecaný, dost monologů zbytečná a vlastně nic neřešící a je tam tak nějak navíc. Při prvním čtení mi to asi nepřišlo, ale jelikož od té doby jsem už Hellboyů četl o dost víc, ten rozdíl mezi tímhle a tím zbytkem co si psal Mignola sám je prostě patrný. Když třeba záporák najednou usoudí že je čas aby se rozkecal a řekl něco málo o sobě a svém plánu, působí to prostě jako nutnost předat na několika stránkách čtenáři potřebné informace, ale jelikož Hellboy v tu chvíli nevypadá že by moc vnímal, vypadá to že má monolog sám pro sebe prostě proto že se rád poslouchá. Což je znak mnoha záporáků a nejspíš je to i schválně a upomíná to k brakovým kořenům ze kterých Hellboy vychází, ale nemůžu si pomoct, šlo to dle mě provést trochu lépe. Co se týče postav, nečekejte nějaké propracované charaktery. Hellboy je hláškující sympaťák (ač, jak už jsem zmínil, zde ukecanější než jindy) a Liz s Abem zajímavě vypadající parťáci, kteří jsou zde však jen zběžně představeni a svůj prostor dostanou až později v jiných knihách. Nezmiňuji to jako negativum, že Hellboy není postaven na psychologických studiích složitých charakterů ale na akci a atmosféře je prostě fakt.
    Pro znalce Hellboye je takto zpětně i vidět že i kresba se teprve vyvíjela, ještě to není úplně ten typický Mignola jako později, blíže má k své adaptaci Coppolova Draculy než k Hellboyovi kterého si dnes vybavíme (ne že by to byl extra velký rozdíl a neberu to jako mínus, ale jen taková poznámka, oko znalce si prostě všimne). Svůj podíl na tom má i coloring který je lehce jiný než v pozdějších dílech. To jen kdyby vám na první pohled tenhle Hellboy přišel 'trošku' jiný.

    Přesto kresba funguje v tom, na co jsme zvyklí, a co je pro Hellboye určující, tedy atmosféra. Všechna ta pozadí a prostředí, stavby a designy, práce s černou barvou (a samozřejmě monstra)… to je prostě oku lahodící paráda. Ač někdy je pro mě scénář tím hlavním a hodnotím především dle něj ať už se mi kresba líbí či hodí k příběhu či ne, Hellboy je ten příklad vzácné symbiózy kdy kresba a celkově vizuál k tomu dílu tak neodmyslitelně patří, že dotváří značnou část pocitů z knihy a bez Mignolova umění by to prostě zdaleka nefungovalo tak jak má. Možná proto když se v pozdějších knihách střídají kreslíři, mi už příběhy občas tolik nesedí, protože v tomhle světě zkrátka vizuál dělá značnou část dojmu. Tím nemyslím že by forma převládala nad obsahem, ale jedno k druhému jednoduše neoddělitelně patří a právě proto to funguje.

    Provedení knihy samozřejmě na standardní vysoké úrovni, mám druhé vydání Sémě zkázy a tenhle papír který v knihách Comics Centrum tehdy používalo mi prostě seděl nejvíc (prostě charakteristicky voněl, ano, jsem fetišista přes knihy), pevný, matný… plus pevná vazba a velice hezký obrázek pod přebalem, bez kterého už si Hellboyovy knihy neumím představit, a který zaručuje, že si Hellboye budete číst hezky v klidu doma a nebudete ho tahat na veřejnost kde by se mohl poškodit (vlastně velice dobře promyšlená strategie jak udržet knihu v co nejlepším stavu :D). Bonusové krátké příběhy a návrhy jsou krásná přidaná hodnota.

    Celkově tedy první Hellboy, Sémě zkázy, není tou nejlepší knihou ze série, ale moc hezký rozjezd který - pokud se trefí do vkusu - krásně zaháčkuje a navnadí na všechna ta pokračování. A mimoto je to prostě srdcovka, jedna z nejlepších kombinací akce a hororu co komiks nabízí. Poctivých 8/10
  • Spike
    Spike21.12.2021 15:05Angel #01: Lidskost
    První věc co asi napadne každého kdo chce nakouknout do tohoto - pro něj - nového světa, zřejmě je: "Co bych měl nebo co potřebuji znát z Buffy a Angela před tím, než se do toho pustím?" Odpověď je jednoduchá: nic. Samozřejmě, že člověk který zná původní seriál, zde najde spoustu odkazů a referencí, známé postavy v trochu jiných polohách než pamatuje apod. Ale jelikož tohle je nové převyprávění určené především - nikoli však výhradně - pro nováčky, komiks s tím počítá a s postavami i dějem čtenáře seznamuje naprosto přehledně a pozvolna.
    Ano, jako v případě Buffy platí že všechny informace a pravidla světa jsou dávkovány postupně, a tak po přečtení v hlavě pár otázek zůstane. K vyprávění tohoto konkrétního příběhu však nějaká větší expozice není nutná, prostřihy do minulosti potřebný přehled dají a opravdu platí, že toto je ideální kniha, kterou do tohoto světa 'naskočit'. V podstatě je jedno, zda si jako prvního přečtete Angela: Lidskost a až potom první dvě Buffy (Střední je peklo a Kousnutí), nebo naopak, ale další komiks co tu vyjde, Pekelná brána, už je průsečníkem obou těchto sérií, takže před jeho vydáním už bude nutno mít všechny tyto tři knihy za sebou. Tolik tedy ke kontextu a tomu, co čtenář potřebuje znát či ne.

    A teď konkrétně k samotnému komiksu. Samozřejmě k příběhu nechci prozrazovat mnoho, takže nastíním jen základní koncept.
    Angel býval po staletí obávaným upírem, který si liboval v mučení a zabíjení nevinných. Místo aby byl po zásluze rozmetán na prach, byl potrestán mnohem hůř - byla mu navrácena jeho lidská duše, o kterou přijde každý člověk ihned po tom co je na upíra proměněn. S duší přichází i svědomí, výčitky a uvědomění si všech těch hrůzných činů které coby vampýr napáchal. Místo aby Angel ukončil své trápení tím že si stoupne na slunce nebo si do srdce zarazí kůl, či strávil zbytek svého věčného ne-života utápěním se v sebenenávisti, rozhodne se pokusit se vykoupit a zasvětit svou existenci pomoci potřebným před silami zla, ve snaze alespoň částečně odčinit své hříchy.
    Buffy je série o mladé dívce, která byla nucena dospět až příliš rychle a snaží se najít rovnováhu mezi normálním středoškolským životem a svým posláním bojovnice se zlem, o které se nikterak neprosila. Angel je o (ne)životem unaveném upírovi sužovaném pocitem viny, který nemůže - nebo nevěří že může - dojít klidu či štěstí a sám se rozhodl obětovat své bytí vyššímu dobru. Ač obě série mají podobné zápletky o bojích s démony, právě v povaze a charakteristice hlavních postav tkví rozdíl, který je od sebe odlišuje. Lidskost je kniha dle mě vhodná nejen pro mladší věkovou kategorii, ačkoli zdařile zpracovává právě témata blízká především generaci visící na sociálních sítích. Právě motiv vykoupení a nápravy chyb minulosti je dle mě ale to, co bude blízké především čtenářům už trochu životem ošlehanějším.
    Což ovšem neznamená že se celou dobu budeme rochnit v depresi a sebelítostí. V první řadě je Angel především svižným akčním příběhem, který však uteče možná až příliš rychle. Co také čekat, když má kniha pouhé čtyři sešity… Což samozřejmě není výtka kterou bych chtěl směřovat na adresu Comics Centra - takhle to vychází i v originále, takže s tím nikdo nic dělat nemohl. Ale podobně jako u Buffy, zrovna když se do toho plně ponořím a začtu, je konec knihy. Proto doufejme že se obě série budou dobře prodávat, aby tu alespoň vycházelo více dílů ročně. Nicméně příběh mě až na občas moc rychlý spád velice bavil, tyhle akční záležitosti s příměsí hororu jsou prostě má… ehm, krevní skupina.
    Kresba je velice povedená - atmosféru, akci i monstra zachycuje skvěle, jen lidské obličeje se mohou místy trošku plést. Pak je tu další faktor, speciálně pro ty kteří původní seriál znají, že některé postavy by mohly být podobnější svým původním hereckým představitelům, ale to je opravdu jen takový detail který novým čtenářům vadit vůbec nemusí.

    Takže závěrem mohu s čistým svědomím komiks Angel: Lidskost doporučit jak dosud nezasvěceným, pokud je to tématicky jejich šálek krv… kávy, tak již znalým, kteří si chtějí nostalgicky připomenout známou látku v novém kabátu - kam se řadím i já. Ačkoli vůči podobným rebootům se obvykle stavím opatrně, jelikož původní materiál většinou bývá dost dobrý sám o sobě a nové verze mohou dopadnout všelijak a snadno se stane, že to kouzlo originálu se prostě vytratí, zde mohu říci - i jako skalní fanda - že se to povedlo. 7/10
  • Spike
    Velmi rozporuplná kniha. Retro mi nevadí, zrovna u Batmana 70 léta už jsou období kdy se začal formovat do podoby jak ho známe a máme rádi dnes, takže s tím samotným faktem že se jedná o starší komiksy problém určitě nemám. Největší problém je v koncepci, v jaké vydavatel komiks vydal. On totiž sebral všechny sešity z toho období které kreslil skvělý Marshall Rogers a naházel je do jedné knihy. Takže tenhle díl nesbírá jeden uzavřený příběh od jednoho scénáristy jak jsme zvyklí. Zádrhel nastává v tom, že Rogers kreslil batmanovské příběhy trochu na přeskáčku s jinými kreslíři, takže v samotných příbězích zde jsou dost mezery a skoky. A to není úplně nejšťastnější.

    Hned první sešit psaný Bobem Rozakisem tu třeba být vůbec nemusel. Zbytku knihy se dost vymyká, neobsahuje temnou atmosféru typickou pro ostatní příběhy zde, barvičky zde jsou hezky zářivé a výrazné, příběh dětsky pitomý, Batman a další členové Ligy Spravedlnosti tu bojují proti padouchovi zvanému Calculator a celé je to prostě takové (ne)chtěně trapné. Navíc je to evidentně ukončení nějaké zápletky od které nám tu chybí vše co se odehrálo předtím. Jediný přínos tohohle příběhu vidím v tom že nabízí kontrast vůči tomu, jak si s Batmanem (lépe) poradili další scénáristé.

    Následuje mezera dvou čísel a tedy i absence začátku nového příběhu který už píše Steve Englehart. Proč ta čísla chybí? Aha, protože je nekreslil Marshall Rogers, takže se prostě smiřte s tím že si některé souvislosti budete muset doplnit a domyslet sami. Skvělá redakční práce. Tady už je vidět, jak se Rogers jako výtvarník v kresbě i barvách mohl daleko více vyřádit, kresba i atmosféra je na první pohled temnější a scénář - ač pořád dobově ukecaný - je prostě vyšší liga. Máme tu nějaké kontinuální zápletky ohledně jistého Bosse Thorna který se snaží vyštvat Batmana z Gothamu a Brucovu novou vážnou známost, jistou Silver St. Cloud, v té době jeho asi druhé děvče se kterým to myslel opravdu vážně. V prvních dvou sešitech se Batman střetne s Hugem Strangem, v tu dobu pozapomenutým protivníkem ze Zlatého věku, a je to příběh zajímavý, napínavý, jen ukončen trochu narychlo. Což je ale problém všech příběhů z té doby.
    Následuje epizoda s Penguinem, která však - i díky přítomnosti Robina - na Zlatý věk odkazuje až moc, a zápletka je tak dosti pitomoučká. On to je asi záměr, Englehart Batmanovy první komiksy miluje a skládá jim poctu, někdy své oblíbené příběhy dokáže aktualizovat, někdy se však do nich ponoří až moc.
    Další na řadě je číslo které je významné tím, že po dlouhé době vrátilo do hry Deadshota a utvořilo pro postavu základy, díky kterým tu dnes máme Deadshota takového jak ho známe. Tady už Englehart skládá starým komiksům poctu o dost šikovněji.
    Dál je tu asi nejslavnější část této knihy s Jokerem a smějícími se rybami. Je tu dost odkazů na Jokerův úplně první výstup, sám klaun je tu v prvotřídní formě, i vizuálně vypadá na jedničku, a příběh prostě dobře šlape. Navíc se tu uspokojivě dokončí zápletky s Thornem a Silver (i když pro Bruce moc uspokojivě ne). Když už tu nemáme ten začátek, aspoň tu máme konec, že...

    Máme tu další sešit mezeru (tentokrát to však znatelně nepřekáží) a dvojčíslo od Lena Weina. Ten nám přivádí na scénu nám nepříliš známou verzi Clayface a podává nám ho jako tragickou figuru s pohnutou minulostí kterou litujeme, chápeme a někdy jí skoro i fandíme. Batman je pořád traumatizovaný a rozhozený kvůli Silver, a díky této kontinuitě je přechod z jednoho scénáristy na druhého dost hladký a my se tak dočkáváme dalšího povedeného příběhu.

    Pak je tu ještě - po dalším chybějícím čísle - jeden sešit psaný Dennym O'Neilem. Je dobře že ten stojí dost samostatně a návaznosti na nic nám tu nechybí, jinak je dosti banální a podprůměrný.
    Na úplný závěr tu máme první výskyt Huga Strange z roku 1940 a je to plně dobový příběh. Až na samozřejmou naivitu, triviálnost a ukecanost je to příjemná jednohubka, která netopýrovým kořenům ostudu nedělá. Navíc je to ještě předrobinovské období takže Batman si může dovolit být trochu drsnější.

    Závěrem? Kresba která je jedinou koncepcí téhle sbírky je na svou dobu výborná, i dnes se mi líbí, pomohla definovat dnešního Batmana a mít tak tuto knihu ve sbírce je rozhodně radost. Na druhou stranu, kdyby tu nebyl první a poslední sešit nic by se nestalo, místo toho tu nakrásně mohly být první dva sešity co psal Englehart a ten jeho příběhový oblouk tak v knize mohl být obsažen komplet a hned by to bylo lepší. I tak jak kniha je mě ale většinou bavila, dobrých příběhů tam bylo více než těch horších a vizuálně je to klasa. Jsem rád že mám za sebou další malou část Batmanovy historie a doufám že se dočkáme více jeho starších retro komiksů. Nehledě na stáří, když se sejde dobrý scénárista a dobrý výtvarník, i retro komiksy mohou stát za to a dobře se číst, Podivná zjevení ukazují jak to když se zadaří, i případy kdy tak úplně ne. 7/10
  • Spike
    Tuhle knihu jsem měl v hledáčku už dlouho před vydáním a slupl ji za jediný víkend (ano, i comicsoví čtenáři umí číst knihy bez obrázků). Ačkoli se nepovažuji za Batmanovského nevzdělance a jeho historii tak nějak zhruba v bodech znám, i tak jsem se dočkal mnoha zajímavých informací a doplnění detailů a mezer o kterých jsem nevěděl. Takže můžu doporučit i těm co nejsou úplní Batman negramoti, a jelikož těch co mají jeho historii zmapovanou detailně od A do Z tu je asi jen malé množství, mohu doporučit vlastně všem fandům Batmana. Je dobré si ke čtení vzít i antologii 75ho výročí Jokera co tu vydal BB Art, jelikož to na příkladech bude krásně ilustrovat různá období o kterých se tu píše. Nejde tu ale jen o comicsy, ale i filmy a seriály které jsou tu zasazeny do dobového kontextu a dozvíme se i jak na tu kterou inkarnaci Temného rytíře reagovali tehdejší fanoušci. Vše dohromady poskytuje komplexní představu o existenci Batmana v průběhu let a já hltal kapitolu za kapitolou, vše je psáno čtivě a zároveň dostatečně informativně. Jen ty nadužívané spekulace jak moc je Batman gay si autor (který je sám gay) mohl odpustit. Ke kauze kolem Comics Code Autority, Westova Batmana nebo Schumacherových Bat-bradavek to dozajista patří, ale místy mi přišlo že už se to rozebírá i v pasážích kde je to naprosto irelevantní. Až na tuto výtku autor sice vždy nějak zmíní svůj osobní postoj k určitému pojetí, jinak ale píše nezaujatě a nic nevynechává nebo se nesnaží čtenáře strhnout 'na svoji stranu'. Má poslední výtka míří k obrázkové příloze která tu nemusela být, poněvadž je nedostatečná. Když už, měla být rozsáhlejší a obsahovat všechny důležité výjevy ke kterým se autor vyjadřuje, včetně poznámky ke které části na které straně se ten který obrázek vztahuje. Zní to jako prkotina, ale když čtete např. o tom jak pojetí toho a toho kreslíře naprosto redefinovalo Batmana na léta dopředu, rádi by jste hned nalistovali ukázku abyste se koukli a spojili si to, ne?
    Jinak spokojenost, znovu doporučuji všem co se o Batmana byť jen trochu více zajímají, a jen doufám že podobných publikací tu bude vycházet více. Hned má člověk pocit že je více comicsově vzdělán :D 9/10
  • Spike
    Spike6.11.2021 23:50Batman: Černé zrcadlo
    Musím přiznat, že jsem byl zpočátku trochu skeptický. Třetí Legendy DC, a už zase Batman? Scénář Scott Snyder, který se poslední léta až nezdravě stává dalším Grantem Morrissonem, jako by už jeden nebyl dost (skoro až příliš)? Kresba Jock, kterého zrovna moc nemusím (ještě když jejich spolupráce se Snyderem v komiksu All-Star Batman patřila k nejslabším Batmanům za poslední roky)? A ještě ke všemu tu jako Batman je pod maskou po celou dobu Dick Grayson? No prostě, řeknu rovnou že jsem do toho nešel úplně bez předsudků.

    Zpočátku mi i Černé zrcadlo dávalo za pravdu. Jockova kresba prostě není z těch které bych si nějak užíval, i když některé jeho výjevy vypadají skvěle, to zas jo. Scénář plný monster, hi-tech udělátek a supersér mi též evokoval ty Snyderovy scénáře které už mi moc neříkají. A Dick Grayson fakt není Bruce Wayne. Nějaká ta kriminální zápletka tam byla a špatná nebyla, to ne, ale nic kvůli čemu by si to mělo zasloužit patřit pod značku Legendy DC.

    A pak se to stalo - příběh uhnul a začal se soustředit na Jima Gordona. Více civilní nádech, kresby i barev se chopil Francesco Francavilla, a já mám najednou pocit že čtu úplně jiný příběh. Ne moderního Batmana s hromadou technických udělátek co prostě zvládne vše, ale návrat ke špinavým krimi kořenům postavy. Nejen kresba, barvy, on i příběh v mnohém odkazuje k legendárnímu Roku jedna, na který já vždy slyším. Postupně se nám to kombinuje a propojuje i s tou víc 'superhrdinštější' linkou která rozhodně není zlá, ale ta civilnější část točící se kolem Gordonovic rodiny, ta byla prostě úžasná. Temná, surová, napínavá... Prostě paráda. Sice se všechny linky nespojí úplně 100% hladce, ale výsledek je i tak pozitivní. Když si vzpomenu na ty flashbacky s Gordonem juniorem, běhá mi mráz po zádech.

    Ve výsledku tedy velká spokojenost, nečekal jsem nic extra, a to co jsem dostal bych možná nenazval jednou z DC legend, ale kvalitním batmanovským přírůstkem určitě. Kdyby to celé bylo v té komornější rovině, jdu na plný počet, takhle se tam pořád trochu tluče snaha spojit zemitý psychologický thriller ze staré školy (který funguje na jedničku) s moderním superhrdinským příběhem kde není nouze o nadliské kousky i náhody, rádoby monumentální a šokující výjevy a nějaké ty tradiční padouchy (což je tady takový dobře zvládnutý standard). Snyder to hraje trochu na obě strany a i když se mu to pod rukama nerozsype, je vidět že do úplné konzistence a ucelenosti něco chybí. Ale za scénář rozhodně palec nahoru. Jock předvádí svůj kreslířský standard, kdo má jeho tvorbu rád, bude nadšen, a ten kdo úplně ne (jako já) si vystačí s výrazy jako 'neurážející' či 'postačující'. Zato Francavilla mě do svých pasáží vtáhl znamenitě. Zpracování Crwe, vazba, papír, přebal, jak bývá zvykem na dobré úrovni (i když na to že to není žádný mega tlustý omnibus tisícovka je přeci jen trochu přehnaná cena) takže celkově obsah i vydání lze hodnotit velice pozitivně. Jen doufám že příště už do téhle edice dají něco co není Batman, když už Legendy DC, tak nějaká ta Infinite Crisis, Identity Crisis nebo Final Crisis tu na českém trhu už dlouho citelně chybí. 8/10
  • Spike
    Spike18.7.2021 02:42Neonomicon
    Alana Moorea zbožňuji. Spolu s Gaimanem a Millerem patří do mé pomyslné "velké trojky" komiksových autorů. Ale jako každý z nich, i Moore má své slabší chvilky a toto je bohužel jedna z nich. Ale to co je Moore ve slabší chvilce je pořád vysoko nad 'běžným' průměrem, jen jsem prostě čekal víc.

    Lovecrafta mám načteného komplet, dokážu tedy ocenit veškeré reference i způsob jakým Moore pracuje s jeho světem. Přijde mi to pro Lovecraftovy fanoušky rozhodně přínosnější než všechny ty komiksové adaptace jeho povídek, které stejně nedokážou docílit stejného účinku jako originál. Moore s Lovecraftem pracuje po svém, přináší svůj vlastní pohled a je to tedy něco nového, ne jen nakreslené příběhy které dávno známe. Z tohoto pohledu palec nahoru, konečně smysluplné převedení Lovecrafta do komiksového média.
    Když se ale oprostím od svého fandovství obou pánů, nic moc dalšího ten komiks vlastně nepřináší. Přijde mi hrozná škoda že čím je Moore starší, tím méně přichází s originálními příběhy a své komiksy opírá o jiná díla (Liga výjimečných ještě celkem jde číst sama o sobě, ale Ztracené dívky, Neonomicon či Providence už bez znalosti kontextu a děl ze kterých vychází pochopíme a užijeme si je jen těžko). Říkám, Lovecrafta znám a cením, ale podívám li se na Neonomicon nezaujatě, najdu tam něco navíc, nějakou nadstavbu, šokující pointu, myšlenku, postavy na které bych dlouho nezapomněl? Bohužel ne. Úvodní Vnitroblok je zdařilá krimi jednohubka, atmosférická, mysteriózní, drsná. Samotný Neonomicon jede na podobné vlně, celkem fajn postavy, vyšetřování, spousta odkazů na Lovecrafta, pak přijde brutalita, sex, násilí (z čehož většina mi přišla dost samoúčelná a příběhu to nic moc nepřidalo) a pak rozřešení a konec. Čte se to svižně, rychle a baví to, zvlášť když člověk Lovecrafta a vše kolem něj zná. Ale nic navíc tu prostě není. Ten pocit který mám vždy když dočtu nějakého Moorea, tedy že minimálně několik dalších dní o tom příběhu musím přemýšlet, se nedostavil. Ono totiž není moc o čem. Ono tomu jinak není moc co vytknout, ve svém žánru a své cílové skupině příběh funguje, ale já prostě čekal něco komplexnějšího, složitějšího, myšlenkově bohatšího. A dočkal jsem se lehce nadprůměrné kriminálky která zdařile vzdává poctu Lovecraftovu dílu a bez jehož znalosti je vlastně zbytečná, protože zmizí ten velký obraz do kterého se pak souvislosti skládají a které pochopitelně dojdou jen znalcům. V obecném kontextu tento komiks platí za nadstandard, na seznamu Mooreových děl mám ale Neonomicon až někde vespod.

    Kresba Jacena Burrowse se ke komiksu dobře hodí. Je jednoduchá, přehledná, nestrhává na sebe pozornost od příběhu, ale když na to přijde, dokáže podat výjevy na které jsem koukal několik minut než jsem se řádně pokochal. Přidává tomu i velký formát, díky čemuž si kresbu můžeme vychutnat jak se patří. Zpracování Arga tentokrát bez viditelných chyb. Pevná vazba, dobrý papír, bubliny nikde co vím nechybí, záložka... Snad jen na obálku bych dal lesklý potah, ale to je detail. Zpracování prostě hezké a v knihovně ostudu neudělá.

    Možná se komentář jeví až moc kriticky, ale tak to není. Jen si mě Moore moc rozmlsal, a po všech těch svých geniálních dílech mi něco co je "jen" dobré k nadšení nestačí. Kvůli své lásce k Lovecraftovi hodnocení lehce zvednu ať to dá ty ****, ale je to jen tak tak, Alane... Snad mě u Providence přesvědčíš lépe. 7/10
  • Spike
    Spike22.4.2021 23:59Flash #07: Dokonalá bouře
    Budu se opakovat, ale znovu napíšu že si série drží svůj standard. Jako vždy ale přidám i pár detailnějších postřehů aby se neřeklo.

    Rozhodně je pozitivní, že se v každém díle aspoň trochu řeší i osobní život Barryho Allena. Ukazuje se nám jako člověk s vlastními vrtochy, díky tomu se mu ale čtenář dokáže lépe dostat pod kůži a je mu tak bližší a sympatičtější. I záporák Grodd je dobrou volbou, jen ty jeho motivace, plány v plánech i ten konec, nevím, je to takové vykonstruované. Na to už jsme sice z moderního mainstreamu zvyklí, ale řekl bych že to šlo i lépe. Vedlejší postavy tu dostávají prostoru tak akorát, takže i ten černý Wally West jde nějak přežít.. Naopak potěší Godspeedův návrat na scénu v plné síle, od téhle postavy mám do budoucna velká očekávání. Ta srdceryvná vyznání, sebemrskačství a moralizování co se tu objeví sice čteme už po Xté, ale není to tak hrozné. Celá ta hlavní zápletka se Singularitou mi tu začíná připadat už trochu zamotaná než aby mohla dávat jasný smysl, ale uvidíme jak v dalších dílech.

    Kresba si drží takovou úroveň na jakou jsme zvyklí, neurazí, nenadchne. Nejvíce se mi z kreslířů líbil Christian Duce který dělal poslední sešit. Ten je komornější a knihu hezky uzavírá, navíc tu máme hned několik cliffhangerů do příště takže se těším.
    Flash není dokonalá série, ale stále svižně odsýpá a čtenář nemá pocit že už by byla vyčerpaná a měl by se obměnit tvůrčí tým. Jako u Green Arrowa. Já jsem tedy znovu spokojen na hezkých 7/10
  • Spike
    Tak... Co k tomu říct? Tenhle run nejspíš skončil a jelikož jsem ho přečetl celý asi bych to měl nějak zhodnotit. I když, ono tu dost věcí zůstává neuzavřených, ale já už popravdě ani nevím jestli to jsou normálně otevřená dvířka k pokračování nebo jen scénáristická lenost.

    Za těch šest dílů už jsem si chtě nechtě zvyknul na styl kterým Benjamin Percy píše, takže mě tu asi nemohlo nic nějak překvapit. Přeci jen ale mě zaráží ta zkratkovitost se kterou je vše řešené. Ano, má to díky tomu rychlé tempo, ale působí to jako kdyby si Percy až teď uvědomil že to chce vlastně ukončit, a tak sem narychlo vrací skoro všechny postavy z předchozích dílů, pokud byly v minulých dílech nějaká tajemství, tady veškeré záhady nebo motivace odbyde během krátkých vysvětlujících flashbacků a jede se dál. Že díky této uspěchanosti spousta zvratů a chování postav nedává smysl, je asi jasné. Polovina by jich tu ani nemusela být, čímž jejich přítomnost zde i v minulých dílech kdy to ještě vypadalo (sem tam) že se něco smysluplného buduje, ztrácí smysl. Emoce ani dialogy nefungují, například reakci na to že něčí matka kterou měl za mrtvou žije a ještě je do všeho zapletená, bych si opravdu představoval jinak. Celá ta zápletka kolem přestavby města a Devátého kruhu - smetena ze stolu. Romance Olivera a Black Canary (a její pořád dokola otravné řeči) - únavné. Nevyužité, zahozené nebo zbytečné postavy. Zvraty vytahované jak králíci z klobouku. Levičácká naivní agitka - nebojte, ani zde o ní nepřijdeme. A ten závěrečný soudní proces? To už je vyloženě fraška a nechtěná (sebe)parodie. Nejlépe to shrnuje přímo jedna z postav: "To si děláš srandu? To je volovina jak z telenovely."

    Kresba si pořád drží úroveň i ty samé kreslíře, pokud se vám líbila dříve, bude se vám líbit i tady. To je jeden z plusů téhle řady, že se jí drží pořád ti samí tvůrci a je tak jednotná. Ale příště už bych uvítal změnu na postu scénáristy, jelikož Benjamin Percy na mě působí jako kdyby ho strojem času vzali z doby před 50ti lety do současnosti, on dostal k ruce moderní kreslíře, ale tu naivitu a prostoduchost komiksů z té doby si ponechal a nic na tom nemění ani nechce. Já nechci být zlý, Green Arrowa mám rád, ale moderní mainstream si prostě představuju jinak. Tak snad už bude jen lépe... 5/10
  • Spike
    Spike28.12.2020 00:51Silver Surfer: Podobenství
    Je mi jasné, jak tak koukám na dosavadní hodnocení, že se setkám s nevolí, ale napíšu to prostě upřímně, subjektivně jak to cítím. Za mě zkrátka Silver Surfer: Podobenství skvělým komiksem není.

    Stan Lee i Moebius jsou dozajista kultovní legendy kterým jejich status ani v nejmenším nechci a nebudu upírat. Kouknu li se však na tento konkrétní komiks nezaujatě, nemohu hodnotit více než průměrem. Ta premisa zní dobře, a i její ztvárnění je fajn, ale prostě ze standardu komiksů tehdejší doby nevybočuje. Zbytek odstavce obsahuje SPOILERY!!! Hned zkraje přijde Galactus. Dá lidstvu v podstatě povolení dělat si co chtějí, jen když ho budou ctít jako boha. Na to lidstvo reaguje tím že se začnou chovat jako hovada, krást, drancovat, zabíjet, jen tak. Jeden televizní kazatel si řekne že když začne tvrdit že je Galactovým prorokem, těžko se s ním někdo bude hádat a je to fajn rychlá cesta k moci. Jako jediná rozumná postava je zde ukázána jeho sestra, díky které se Surfer teda rozhodne že to s tím lidstvem ještě zkusí, přestože jestli někdy byl opravdu logický důvod to s ním vzdát, tak je to právě teď. Ale fajn, shodí tedy vágusácké hadry a jde říct Galactusovi aby odešel, samozřejmě neúspěšně. Když chce rozumně promluvit k lidem, chovají se jako tupé stádo a chtějí ho zabít. Zapojí se i Galactus a vzhledem ke způsobeným škodám předpokládejme že umírají desítky lidí, ale nikdo to neřeší. Mezitím kazatel odežene svou sestru ke které se po celou dobu chová jako ke kusu hadru. Ta se z nějakých důvodů domnívá že něčeho dosáhne když vezme helikoptéru a poletí k Galactovi, který mezitím ve snaze zničit Surfera dal ničí město. Sestra - zraněná - havaruje s vrtulníkem a Galactus ji nezachrání ani to nedovolí Surferovi, tedy sestra umírá, a tato jedna smrt z neznámých důvodů pohne s celým lidstvem které se rozhodne se proti svému bohu teda jako postavit. Tak Galactus uzná že tenhle plán mu nevyšel a mizí pryč. Pak ze sebe ještě Silver Surfer udělá veřejného nepřítele ve veřejném přenosu aby lidstvo - které se z minuty na minutu zase začne chovat jako hovada, ačkoli když šlo o Galactuse reagovali slepým uctíváním - raději k nikomu nevzhlíželo. Jako bonusová Deus ex machina je nám tady na konci doposud největší hovado, tedy kazatel, prezentován jako jediný rozumný. No a to je všechno.

    Uznávám že komiks není tak ukecaný jako starší práce Stana Leeho, ale ačkoli téma zní slibně, podáno je veskrze jednoduše a naivně, taková moralitka kde chování postav i lidstva jako celku je podřízeno scénáři, což mě štve u komiksů z jakékoli doby. Dialogy a monology - i když jich není tolik - jsou také psány strašně na sílu a doslovně, aby vše bylo každému jasné. A já na to nijak extra nenadávám, takové komiksy tu byly, jsou a budou, jen jim už jen kvůli jménům tvůrců a krásnému vydání automaticky nedávám 5 hvězd. A když jsme u toho vydání, chápu že vydat tak tenkou knížku by nebylo ideál v malém formátu, ale Moebiova kresba není nijak zvlášť detailní aby byla takhle velká kniha nezbytná. Samozřejmě, každá kresba vynikne lépe ve velkém formátu, ale u Alexe Rosse či Geofa Darrowa je to takřka nutností, nebo alespoň rozumné a logické. Moebius, ač jeho kvality uznávám, k téhle skupině 'must-have-it-in-big-format' dle mě tak zcela nepatří. Čímž nezapírám, že vydání je krásné.
    Potěší též bonusy, kde můžeme do hlavy a pod pokličku nahlédnout právě Moebiovi. S některými jeho názory a postupy můžeme souhlasit tu více, tu méně, ale každopádně je to umělec s vizí co to má v hlavě srovnané a má jasnou představu čeho a jak chce ve své tvorbě dosáhnout. I jeho další marvelovské obálky jsou moc příjemným bonusem.

    I když tu asi budu člověkem s nejnižším hodnocením, rozhodně netvrdím že Podobenství je komiks špatný. Za mě jen průměrný. Že jde především o myšlenku a morální poučení či zamyšlení, to chápu. Ale vezmu li v potaz loni vydaný supermanský Mír na Zemi který je jen o nějakých 10 let mladší, a který je podobně útlý, tam předání a prezentace té myšlenky je podáno mnohem lépe a nenásilněji. Oproti tomu tenhle Silver Surfer ční pouze lehce nad hladinou průměru v porovnání s tehdejší soudobou produkcí, necháme li stranou jména tvůrců. Chce nabídnout něco víc, něco hlubšího, ale nedokáže to úplně prodat a výsledek je pořád jen superhrdinská mlátička, která se o fungující přesah sice pokouší, v mých očích to ale úplně nefunguje. Ano, čte se příjemně, kouká se na to dobře, bonusy jsou bezva. Snahu o něco víc cením. Ale výš s hodnocením prostě jít nemůžu. 6,5/10
  • Spike
    Spike27.12.2020 15:47Fatale #05: Proklít démona
    Tak po posledním díle už můžu v klidu prohlásit, že z Fatale se moje absolutní zamilovaná srdcovka nestane, a i jako komplet je pro mě jen čtyřhvězdičkovou sérií. Což je pořád dobré, ale na takový Criminal to holt nedosahuje.

    Jak už jsem psal u předchozích dílů, všechny ingredience jsou na svém místě, a mix Brubakerova poctivého scénáře, Phillipsovy nádherné kresby (která tentokrát díky většímu počtu celostránkových panelů obzvlášť vynikne), noiru a hororu je něco přesně pro mě. Ale prostě jsem se do toho nedostal. Když se v minulých dílech děj odehrával v minulosti, byly to víceméně uzavřené příběhy které se nějak odehrály a dohrály. Teď když má přijít finále, vyvrcholení, mělo by to na mě nějak emocionálně působit, někomu bych měl fandit, někoho nenávidět, měl bych trnout nedočkavostí jak to dopadne. Ale najednou zjišťuji, že to se mnou nic moc nedělá. Josephine - i přes některá fakta co se teď dozvíme - je moc odtažitá a odlidštěná než abych si k ní vytvořil nějaké pouto. Nicolas, což má být hlavní hrdina, se díky ukotvení předchozích dílů v minulosti v příběhu objevoval tak sporadicky, že k němu nějaký bližší vztah taky mít nelze. O záporákovi se něco víc dozvíme až teď na konci, a stejně to není nic co by náš pohled na něj nějak změnilo. Odpovědi na palčivé otázky buď nepřijdou (nebo jsem si jich nevšiml) nebo jsou vcelku triviální a nepřekvapivé. Takže na konci žádné velké napětí ani zvraty, žádné velké emoce, akce ani pointa nebo něco co by změnilo můj pohled na celou sérii. Nebyl jsem z konce zklamán, nepřišel mi zlý, ale upřímně, to je spíš tím že mi bylo v podstatě jedno jak to s kým skončí. Kdybych si měl tipnout jak Fatale skončí, tenhle konec by byl mezi prvními co mě napadnou.

    Takže tak. Fatale je kvalitní série, mám ji rád a jistě se k ní jednou zase vrátím, ale láska to není. Myslím že i kdybych si všechny díly dal hned za sebou, moc by se tím nezměnilo. Fandům Brubakera i žánru určitě doporučuju, jsem spokojen, ale ne nadšen. Od toho tu jsou jiná díla. 7/10
  • Spike
    Koukám že Xerxes tady dostává docela sodu, a řekl bych že ne úplně zaslouženě. Nebo jinak - chápu co se na tom komu nelíbí (můžete si všimnout že mé hodnocení také není plná palba) ale spousta věcí není jen chyba komiksu. V první řadě, jde o očekávání. O Xerxovi se toho napsalo hodně ještě než vůbec vyšel, a kdo aspoň občas něco zachytil, věděl že ač stejný tvůrce i formát, tohle není a nemá být pokračování 'třístovky'. Ta vyprávěla příběh, krátký ale ucelený, Xerxes je spíš takové 'letem-světem-dějinami'. Přijde mi že tenhle komiks je křižován za to že není něčím čím ani být neměl, což je nefér.

    Takže když přistoupím na to že budu hodnotit Xerxa ne jako ucelený příběh, ale jako náhled do řecko-perských dějin. Začátek mě bavil, ač také stručný, ničím se nezdržoval a hodil nás do krvavého konfliktu. U prvních dvou kapitol vlastně komiks dostál mému očekávání. Od té třetí už to byly spíše takové nahodilé sekvence a obrazy, kde textu a dialogů znatelně ubylo. Když už se komiks jmenuje "Xerxes" čekal jsem pak nějaký náhled do jeho konání, motivací, ale nedostavilo se. Škoda. V podobném duchu pak komiks pokračuje až do konce díky čemuž - pokud se nějak dlouho nekocháte obrazy - ho máte dočtený poměrně rychle. Což o to, ilustrace jsou to fajn, ale už se jedná opravdu spíše o galerii obrazů, jež na sebe navazují a pak bez nějaké pointy je kniha u konce. Takže ano, čekal li někdo podobně sevřený příběh jako u 300, musí být zákonně zklamán. Mě také komiks jako takový moc nedal, ale ještě než jsem ho otevřel věděl jsem že to bude prostě takový bonus, doplnění světa 300. A on to skutečně bonus je, nemá ambice stát vedle třístovky jako rovný nástupce. Ale jako bonus to není nejhorší. Ano, ve stejném formátu a za stejnou cenu chápu že to je pro někoho málo, ale tam je zase ta chyba v očekávání. Já cca tušil co čekat a něčeho podobného jsem se i dočkal, takže nějak extra 'hejtit' nemůžu. Co se kresby týče, ano, je mírně jednodušší než dejme tomu v případě 300, ale pořád je to Miller, takže komu se líbila jeho kresba tehdy, měla by se líbit i teď, komu ne.... No, ten názor asi nezmění. Ale velkých celostránkových kreseb je tu spoustu a místy se na to kouká opravdu dobře, a to jsem mezi kreslíři vždy měl jiné favority než zrovna Millera. Co je jiné je koloring, ten od Lynn Varleyové byl takový hrubší, špinavější, ten od Alexe Sinclaira je též skvělý, jen prostě modernější, někomu to sedne, někomu ne.

    Než mě někdo začne vinit že hájím něco na co každý nadává, znovu upozorním že mé hodnocení je čistý průměr, tedy rozhodně nepovažuji Xerxe za bůhví co skvělého. To, čím měl být, zvládá s rezervami a mohlo být i lépe. Ale i hůř. A hezky se na to kouká, většinou, a jako bonus je to prostě vcelku fajn. O kvalitním zpracování vydání nemluvě. Takže vracet se k tomu asi často nebudu, ale až zase sáhnu po 300, rád si hned potom dám i Xerxa. Nad poměrem cena-výkon se dá sice polemizovat, ale vzhledem k tomu že komiks se dá velice snadno sehnat i s výraznou slevou, nad tím osobně moc nebrečím. 5/10
  • Spike
    Tenhle komiks budou samozřejmě brát jinak znalci a jinak zase nováčci. Kdybych ho měl hodnotit jako někdo kdo tento svět už dlouho a dobře zná, tak kvituji že nejde o pouhé doslovné převyprávění jen s tím, že děj je zasazen do současnosti. Nečtu tedy remake prvních dílů seriálu, jen se smartphony a popkulturními narážkami na věci z nového tisíciletí. Jsou tu postavy co už v nějaké podobě znám, některé jsou (prozatím) charakterově takové jaké si je pamatuju, jiné zase mírně odlišné. Nebudu je jmenovat, ač o spoilery by se nejednalo, ale nechci fandům Buffy kazit radost z těch větších i menších detailů které zde můžou objevovat a porovnávat. Takže i když náhodou seriál máte v malíku, tenhle komiks smysl má. Možná pořád váháte jestli má cenu číst něco co máte tak rádi "znovu a jinak" a nechcete si kazit vzpomínky na originál. Ale no tak - kolik restartů a rebootů, ať už částečných či kompletních, už měl Marvel nebo DC? Kdyby se Buffy restartovala co pár let, taky by mě to unavilo, ale tohle je po více než dvaceti letech první nová verze, a ačkoli na originál nedám dopustit, už jen ze zvědavosti každému fanouškovi musím doporučit. Je vidět že z dálky na projekt dohlíží sám tvůrce Joss Whedon, jelikož charakteristický styl a humor Buffy zůstává zachován i zde. Podobně jako kupa narážek a odkazů pro znalé, potěšilo mě i to že postavám - až na jednu výjimku - zůstává jejich známý vzhled, tedy že alespoň přibližně pořád odpovídají hercům kteří je ztvárňovali, takže ihned bezpečně poznáte kdo je kdo.

    A co na to čtenář, který Buffy dosud nezná a váhá zda koupit či ne? Je třeba položit si otázku, zda svět plný démonů a upírů, který je sice často odlehčený a plný přímého či nepřímého humoru, ale do parodie či karikatury má daleko, je něco pro vás. Nečekejte tedy dalšího Baltimora. Děj se odehrává v současnosti, většina hlavních postav je náctiletá, takže těžko čekat smrtelnou vážnost. Zároveň zde ale jsou i části vážné, které právě z tohohle těží. Neříkám že se jedná o nějakou komplexní charakterovou studii, ale postavy jsou napsané a nastavené dobře, a člověk nemá problém najít si tu své favority. Scénář si i chytře pohrává se čtenářem a jeho očekáváním, když třeba máme za to že 'myšlenkové rámečky' celou dobu zachycují pocity postavy A, ale pak zjistíme že ve skutečnosti náleží postavě B, což zcela mění dosavadní kontext.

    Zase je ale třeba podotknout, že je to opravdu jen takové naťuknutí tohohle světa. Komiks má pouhé čtyři sešity, které vás musí nějak uvést do děje a představit postavy - některé více, jiné méně - takže plně uzavřený příběh nečekejte. Budete mít otázky jako "Co je to vlastně ta Přemožitelka?" "Jak se jí Buffy stala?" "Jakou úlohu zde má zrovna tahle či tahle postava?" "Proč někteří lidé ve městě reagují na upíry a démony jako na něco vcelku běžného a jiní ne?" a je to tak v pořádku. Přirovnám to k prvnímu Hellboyovi, knize Sémě zkázy - taky jsme byli hozeni do už hotového světa, seznámili se s postavami a byla nám naznačena nějaká mytologie, která se ale posléze rozvíjela až v dalších knihách. První díl nové Buffy nemá za cíl vychrlit na vás ve spěchu všechny informace, aby jste "dohnali" znalce seriálu. Má vás do tohoto světa pouze uvést, což se mu podle mě daří dobře. Jestli vám sedne, tak s radostí do dalších dílů, které pro vás tento svět prohloubí.
    Pár technických věcí - kresba i barvy jsou moc pěkné a sednoucí, a v rámci této knihy se nestřídají, takže komiks je vizuálně ucelený. Jelikož Buffy vždy stála hlavně na postavách, důležitá je jejich mimika, což kresba splňuje, nedíváme se zde na figuríny co střídají dva výrazy. Jak už jsem napsal výše, daří se i zachytit zběžnou podobu jejich hereckých předobrazů (což ocení jak fandové, tak ti co se třeba k seriálu teprve dostanou). Překlad je hladký a přirozený a všechny názvy sedí tak jak je známe. Jen mám výhradu k tomu, že Xander je tu nazýván jako 'Alex'. Tuším že v prvním dabingu mu říkali také tak, ale v originále i v novějším dabingu (lepším a přesnějším) je to prostě Xander (každý prostě jméno 'Alexander' zkracuje jinak, já přirozeně dávám přednost verzi na kterou jsem zvyklý). Ale to je jen detail a moc lidem to asi vadit nebude. 8/10
  • Spike
    Spike29.11.2020 00:23Krásná temnota
    Původně jsem ani neměl v plánu si Krásnou temnotu koupit, ale po tom velkém promu jsem si nakonec řekl že to zkusím. Přeci jen ten koncept zněl zajímavě a hoši z Crwe by přece tak horlivě nepropagovali nějakou blbost. Ve výsledku ale nijak extrémně nadšen nejsem.

    Ne že by mi to vyloženě nesedlo nebo že bych to snad nepochopil, tak nějak to ale nesplnilo očekávání. Že to je podobenství dět(in)ské naivity a 'nevinnosti' s nechápavou (a nepochopitelnou) krutostí, a všechno zlo sledujeme 'dětskou' optikou, to snad chápu. To je ale na komiks takového rozsahu podle mě málo. Na to by stačila třetinová délka, má li komiks přes sto stran, čekám víc. Ono hodně situací je nápaditých, někdy brutální, smutné, černohumorné... Ale ty situace se vrší jedna na druhou až do konce a mě chybí nějaký smysl toho všeho. Zápletka, příběh... Něco. Bavilo mě to, asi to vyvolalo ty pocity které mělo, ale nic moc to po sobě nezanechalo. Kdyby ta malá stvoření například s blížící se zimou mezi sebou bojovala o jediné přístřeší kde jedině mohou přežít zimu, ale jelikož nejsou mentálně schopní se dohodnout, skončí to krveprolitím... To by byla jedna z možných hlavních zápletek kterou by ty jednotlivé situace mohly jen doplňovat, tady ale nějaká hlavní dějová linka není. Díky tomu jsem z komiksu rozhodně neměl tolik, kolik jsem si sliboval.

    Kresba/malba je pěkná a k příběhu se hodí, ve velkém formátu navíc hezky vynikne. Českému vydání se toho (kromě tradičně absentující záložky) moc vytknout nedá. Škoda tedy, že za tím hezkým obalem a vizuálem se neskrývá příběh, který by mnou nějak rezonoval a který bych si poté pamatoval. Jako jednohubka fajn, ale očekávání (po tom všeobecném vychvalování) byla zkrátka trochu jinde. 6/10
  • Spike
    Spike28.11.2020 01:24Batman #07: Svatba
    Kingův Batman má posledních pár knih jednu skvělou vlastnost - strašně krásně se čte. Ne, vážně, ačkoli kniha není tenká, nemá jeden velký ucelený příběh a kolem a kolem akce se tu smrskla na několik výstřelů, opět jsem knihu přečetl na jeden zátah. Ne proto že bych to už chtěl mít za sebou, ale protože jsem ji nechtěl odložit - protože mě bavila.

    To zní možná moc zjednodušeně. Jsou knihy co mě baví, ale dám jim tři hvězdy. Kingův Batman ale dělá víc než jen že 'baví'. Batman tu až na závěrečný sešit vlastně ani není v hlavní roli, a stejně je to jedna z nejlepších jeho knih za poslední dobu. První příběh s Boosterem Goldem je sice další (přiznanou) variací na příběh "Pro muže, který má všechno...", ale je podán jako bizarní tragikomická fraška, a i při těch drsnějších scénách se čtenář prostě musí usmívat. Už jen ty první stránky... Pro fajnšmekry, jaký Burtonův film vám připomíná kostým co má zde Catwoman? Jestliže někdo tvrdí že Batman a humor nejdou dohromady, ať si přečte toho od Kinga. To vše v parádní kresbě Tonyho S. Daniela, prvotřídní mainstream jak má být.
    Pak je tu vynikající osmistránkový kraťas, který nám o Jokerovi řekne víc než jindy celá kniha. Atmosféra, budování napětí, psychologie, vtip i pointa. Dokonalost. Sednoucí kresba - Clay Mann.
    U Jokera ještě zůstaneme. Ale přesuneme se do kostela. První část - monolog s Batmanem (když mluví jen jeden asi se to nedá nazývat dialogem...), druhá část dialog s Catwoman. Akce minimum, přesto se to čte jedním dechem. Chápu že někomu jeho styl nesedne, ale King prostě umí psát odsýpající dialogy. A především - umí psát Jokera. Během tohoto krátkého příběhu ze mě i ze sebe dostal celou škálu nejrůznějších emocí, a tohle je prostě Joker kterého chci číst. Bez přehánění - za dlouhou dobu ten nejlepší Joker. Promiň, Bílý rytíři. Ač kreslí 'chladný' Mikel Janín, tentokrát nemám protestů, tady jde hlavně o dialogy a jeho mimika postav je zde super, sem Janín sednul.
    No a závěr je kapitola sama pro sebe. Na jednu stranu je to galerie spousta skvělých a známých výtvarníků (někdy to není totéž) a na druhou citlivá, ale ne sladkobolná romantika. Kdo má ty postavy rád a nestydí se při čtení propustit uzdu troše pocitů, tak tohle je krásný příběh.
    A to jsem ještě ani nezmínil tu kupu odkazů na různé slavné komiksy, kterých si pozorný a sečtělý čtenář v průběhu knihy jistě všimne. A schválně si v poslední kapitole všímejte názvů různých míst, ta jména by vám mohla být povědomá...

    Tentokrát nemusím nějak dlouho přemýšlet, tenhle díl mi prostě naprosto sednul, a já jsem spokojen až nadšen. Už aby tu byl další. 9/10
  • Spike
    Zdržím se dlouhých (leč pravdivých) řečí o tom, že Lovecrafta je v podstatě zbytečné adaptovat. [ EDIT: tohle moc nevyšlo, stejně jsem se rozkecal… ] Je pravda že jeho světy jsou tak přitažlivé že naprosto chápu potřebu mnoha tvůrců do nich něco přidat, ale to má smysl v případě že Lovecraftův vesmír nějak rozvíjíte nebo uchopíte po svém (jako Alan Moore) a jeho dílo slouží jako odrazový můstek k něčemu vlastnímu, leč těsně napojenému na Lovecraftovu tvorbu. Nebo jako to dělá Mike Mignola, který jeho motivy používá jako koření vlastních příběhů ale znalost Lovecraftova díla po čtenářích nevyžaduje. Ale přímá adaptace jeho povídek? To je vždy předem prohraná bitva, jelikož Lovecraft nestojí na ději, postavách atd. Jeho síla je ve slovech a atmosféře kterou jejich pomocí ve fantazii čtenářů dokáže vyvolat, což je něco, co ani komiks, ani film už z podstaty nedokáže napodobit. Mohl bych tedy komiks Z neznámého světa a další příběhy snadno odbýt jako něco co už z principu selhává protože logicky musí, jelikož chtě nechtě nemůže přenést pocity ze čtení knih. Je pravda že, jak jsem čekal, po přečtení tohoto komiksu jsem byl nevyhnutelně zklamán, ale sluší se upozornit i na klady.

    Především vizuální stránka. Erik Kriek se vám může líbit i nemusí, ale jeho kresba se k hororovému žánru hodí. Vše je vykresleno krásně a černobílá tomu sedí. Dále je plus že je zde i předmluva a jakási esej přibližující samotného Lovecrafta na konci knihy. Vydání od pevné vazby až po papír, tisk, překlad, vše perfektní.
    Je vidět že Kriek do toho šel s láskou a Lovecrafta má opravdu rád. Zde už se bohužel dostáváme k problému adaptace. Ta totiž musí zákonitě zklamat každého znalce originálu, čemuž se vyhnout sice nešlo, pořád se však najde i dost věcí které zde v rámci možností udělat lépe šly. Lovecraftem nepolíbený čtenář sice porovnávat nemusí, přesto mu komiks na otázku 'proč je zrovna Lovecraft považován za Mistra hororu?' odpověď nedá, jelikož tento komiks ten pocit děsu vyvolat nedokáže (a jakoby se o to místy snad ani nepokoušel). I ty kratší příběhy jsou tu zredukovány na minimální délku, což jim hrozně škodí.

    Vyděděnec na šesti stránkách opravdu fungovat nemůže, navíc i závěr povídky zde byl vynechán. Stejně tak Dagon - I když povídka je krátká, pořád buduje napětí a závěr má tak svou váhu. Bez toho budování je těchto - opět - šest stran naprosto tuctová storka, která by nevyděsila ani dítě. Devítistránkový titulní příběh Z neznámého světa je taky seškrtaný na nezbytné minimum, ale horor bez vybudování atmosféry prostě takto vystavět nejde. Kdyby těmhle kraťasům Kriek dal dvoj-trojnásobnou délku, fungovat by to mohlo i přesto že bychom byli ochuzeni o to nejdůležitější, tedy nechat pracovat vlastní fantazii, ale takhle prostě ne.
    I Barva z kosmu příběh hrozně redukuje. Chytrý tah byl že stařík vypráví události náhodným cestujícím místo 'vypravěče' jako v povídce, jelikož ten vlastně pro příběh důležitý nebyl a jen nám převyprávěl co slyšel od starého Ammiho. Co už chytré není, že opět spoustu událostí které ten příběh dělají tak strašidelným a přitažlivým, byly pozměněny či vynechány. A to včetně závěru, bez nějž je tato adaptace, ač krásně kreslena, naprosto zbytečná a prostě vyšumí. Kdybych nečetl originál a někdo mi tvrdil že tohle je klasika žánru, nepochopím proč.
    Nejdelší Stín nad Innsmouthem už kvůli své délce funguje sice nejlíp, i tak ale na svou zkratkovitost hrozně trpí. Tentokrát ne ani tak v závěru, ani kvůli pár menším změnám v ději (osud starého Allena) ale především díky sekvenci útěku z hotelu a posléze z města. Ta je původně neskutečně děsivá a napínavá, jeden z mých TOP momentů z celého Lovecrafta. Zde je celý útěk tak seškrtán že jakékoli napětí mizí, a zrovna tady je to neskutečná škoda.
    Celkově jakoby se Kriek prostě spokojil se samotným faktem že adaptuje své oblíbené příběhy, ale už se nezamyslel jak to udělat aby měly ten správný efekt, vyvolat strach, nebo alespoň napětí. Takhle jediné co vyvolává atmosféru je povedená kresba. Mám li doporučit, tak kdo chce nějak s Lovecraftem začít, ať nechodí okolo a opravdu jde přímo do knih, ideálně do Sebraných spisů kde bude mít většinu spisovatelovy samostatné tvorby hezky komplet. Knihy jako ta Kriekova jsou pak dobré, chcete li své oblíbené příběhy vidět v hezkých obrazech, takový bonus. Jsou i adaptace kde i ta kresba je hrozná, a tam už doporučovat nikomu nelze, pouze těm co cítí povinnost skočit po všem co nese jméno Lovecraft.
    Takže pokud se plánujete k Lovecraftovi dostat a nevíte odkud začít, odsud za mě určitě ne, tato kniha vám o podstatě jeho tvorby neřekne nic. Jste li Lovecrafta neznalí a ani ho číst neplánujete, jen sháníte nějaký ten hororový komiks, zde vás čeká příjemné nenáročné čtení s pěknou kresbou a v hezkém vydání za dobrou cenu.
    Možná jsem zněl moc kriticky, ale pořád je tohle něco, co alespoň nějakým cílovým skupinám lze doporučit, tedy o průšvih se nejedná. 6,5/10
  • Spike
    Tak tedy, poslední Moorův příspěvek do série TOP 10. Zatímco Smax byl Spin-off, toto je prequel. Ačkoli kresby se znovu ujal Gene Ha, stejně jako v případě Smaxe je toto čtenářský zážitek značně odlišný.
    V první řadě, je to retro. Ač alternativní realita, poválečná doba jest vyobrazena vskutku autenticky (jak jen čtenář, jež logicky neměl možnost ono období zažít ani není velkým učencem historie, má odvahu posoudit). Tomu napomáhá i kresba, jež je nádherně detailní, ale místo moderního, současného koloringu (známého z původního TOP 10) je vyvedena v retro barvách a nádechu, takřka připomínajícím Alexe Rosse. Už z vizuálu sálá nostalgie, a kdo si na ni potrpí a do toho má v lásce tuto sérii, nemůže být touto hořkosladkou atmosférou nikterak zklamán. Pravda, není tu na pozadí až tolik detailů jako v původní sérii, ale to je čistě tím že celé město Neopolis je teprve v zárodku výstavby a svého budoucího rozmachu, tedy je logické že na pozadí se to tolika odkazy a detaily nehemží. Přesto, kresba Gene Ha z originální série je mi pořád nejbližší, ale to jest čistě subjektivní preference. Faktem budiž že vizuál je krásný, a tečka.
    Co se příběhu týká, je neméně zajímavý, postavy i prostředí jsou načrtnuty vskutku dobře, žel u náčrtu zůstávají. Jsou tu postavy co vás zajímají, pravidla a mytologie tohoto rodícího se světa čtenáře zajímají neméně, to by však kniha musela být minimálně dvojnásobného rozsahu, aby všechna témata stačila podat a rozpracovat jak si zaslouží. Ač převažují dojmy pozitivní, musím - nerad - přiznat, že nevyužitého potenciálu je tu spousta. Poslední kapitola je moc narychlo a zjednodušeně spíchnutá, a žel tento pocit neukončení či odbytí (záleží kterou dějovou linku máme zrovna na mysli) se promítá i do celkového hodnocení, být to delší, verdikt je mnohem vyšší.
    I když nemohu říct že bych tato témata vyhledával, ona propíraná homosexualita hlavní postavy a její objevování vlastní identity mě tu nijak nerušilo, pokud Moore není tak extrémní a explicitní jako v jiných svých dílech, dokazuje že i kontroverzní téma zvládá podat citlivě, aby ani heterosexuální čtenář neobracel oči v sloup, co že to zase čte. Jediný problém zde mám s Wulfem, který rozhodně nevypadá na pětadvacet let, přičemž jeho knír a'la herec z německého pornofilmu tomu vskutku nepomáhá. Takže ačkoli Steve a Wulf od sebe jsou nějakých 9 let, když je spolu vidíte na obrázku, jejich vztah (nechtěně?) nabývá pedofilního nádechu.
    Poznámka k vydání - práce BB Artu je sice na standartně vysoké úrovni (pevná vazba, papír, přebal, překlad, záložka) přesto mě lehce - ne zrovna příjemně - překvapilo že je kniha stejně drahá jako první TOP 10, ač rozsahem poloviční. Druhá kniha byla tenčí a podle toho se přizpůsobil i cena, tak proč ne u Smaxe ani tady?
    Rozloučení se sérií je tak sice nádherně nostalgické, s nosnými tématy, postavami i atmosférou a krásně nakreslené, ale moc narychlo utnuté. Přesto jako tečka za TOP 10 vyvedené. 7,5/10
  • Spike
    Spike18.10.2020 16:27Smax
    I když k hlavní sérii TOP 10 se už Alan Moore nevrátil, jako malá náplast je tu alespoň tento spin-off. Neplatí tak docela ono provařené "když se ti líbilo TOP 10 bude se ti líbit i Smax" jelikož ten je žánrově trochu jinde a jinak pojatý. Namísto pocty/parodie na superhrdiny v hávu kriminálky tu tentokrát máme poctu/parodii na fantasy a pohádky. A jelikož to jsou žánry které jsou mi také blízké, opět se mi Moore trefil do vkusu.
    Nutno říci že tohle je úplně jiný Alan Moore než jak ho čtenáři znají z jeho nejslavnějších děl. Jak jindy bývá temný, politický, nekorektní, místy zvrhlý, ale vždy precizní, mnohovrstevnatý a něco sděluje, zde je mnohem více hravý, odlehčený a velmi, velmi vtipný. Ani v TOP 10 se nebral smrtelně vážně, ale tohle je v první řadě komedie a až potom všechno ostatní. Tedy, záleží jak moc jste přístupní nevybíravému a nekorektnímu humoru, jelikož Mistr si nebere servítky a komiks tak není nic pro puritány. Humor vyplývá nejen z postav a jejich vzájemných interakcí a dialogů, které jsou skvělé a mají výbornou chemii. Je tu též spousta humoru čistě vizuálního, kdy se jen kocháte kresbou a objevujete skryté vtípky a narážky na kdeco. Především mě ale bavila celá ta premisa pohádkového světa postaveného na stejných byrokratických principech jako ten náš. Je tam spousta nápadů, hlášek, podvrácených klišé a Moore si tu prostě do syta vyhrál se vším. Nejen do světa TOP 10, ale i sem bych se moc rád ještě někdy vrátil. Takhle jsem se u komiksu neusmíval už ani nepamatuju.
    Bohužel je to docela krátké, a proto po prvních třech kapitolách, které jsou bezkonkurenční, se pak děj trochu zrychlí a už není tak hravý a nápaditý. Ne že závěr by byl zklamání, ale je takový moc jednoduchý. To samé lze říci o kresbě. Ta rozhodně není tak detailní, realistická a propracovaná jako ta od Gene Ha v hlavní sérii, ale do tohoto světa se docela hodí a já s ní problém nemám, sedí sem a ačkoli to není tak oku lahodící a nebudete se kochat jako u TOP 10, k vyprávění příběhu je naprosto postačující. Jen jsem si musel zvykat na to, že kreslíř Zander Cannon pojal postavy Smaxe a Robyn dost po svém a jinak než Gene Ha, změna to je dost razantní. Ale všechna ta pohádková prostředí i bytosti zvládá s přehledem, to zase jo.
    I když se tu najdou temnější podtóny i brutálnější či kontroverzní scénky, především je pro mě Smax skvělou a nápaditou zábavou ke které se budu rád vracet, stejně jako k TOP 10, i když jde stylově o něco odlišného. Jen to mohlo být delší a trochu dotaženější, což nijak nesnižuje mé pozitivní pocity z celku. A můj smutek že k těmto postavám už se Moore nevrátil. I když to není jeho masterpiece a jde 'jen' o zábavu, sedí mi to stejně jako jeho vážnější a propracovanější věci. 8/10
  • Spike
    Spike16.10.2020 23:03Top 10, kniha druhá
    Druhá a (bohužel) závěrečná část skvělé Mooreovy série TOP 10. Tentokrát, má li člověk čerstvě v paměti první knihu, se nemusí prve zorientovávat a přivykat tomu nádherně košatému a barvitému světu, ale rovnou naskočí a pokračuje tam, kde minule skončil. Některé minule načaté případy se táhnou dál, jiné už uzavřené tu získávají nový význam a kontext. Je to srozumitelné a přehledné, zároveň je to ale poctivá kriminálka/detektivka, takže se vyplatí všechny jména, události a detaily mít čerstvě v paměti, jelikož pak plně doceníte jak promyšlená a komplexní tahle série je. Objeví se tu nové případy a dějové linky, jiné se zase uzavírají, prostor spravedlivě dostávají i ty postavy co ho minule tolik neměly... I osobní a vztahová část tu má své místo, nenásilně a přirozeně se tu tak mísí osobní i pracovní rovina života všech charakterů.
    I na nevelkém prostoru této uzavřené série si čtenář stihne ty postavy oblíbit a získat si k nim nějaký vztah, což je něco, co jiní autoři nezvládnou i na mnohem větším prostoru.
    Nutno říct, že zde není nějaké velké epické vyvrcholení, i ty nejstarší případy jsou řešeny v podstatě civilním a komorním způsobem, akční scény jsou jen tam kde jsou nezbytné a zbytečně na sebe nestrhávají pozornost. Ač vzhledem k precizní a obdivuhodné kresbě Gene Ha je to občas škoda, ale i tak každou akci, každý větší panel plný úžasných detailů, jsem si vždy plně vychutnal.
    Ač i zde je plno skvělého humoru, přeci jen oproti předchozí knize je druhá část trochu vážnější a emotivnější, neb tu dojde k několika úmrtím a dalším neveselým věcem. Moore zde dokazuje svou mistrovskou práci s příběhem a charaktery i tím, že když přidá novou postavu na poslední dvě kapitoly, čtenář si ji okamžitě oblíbí a chce ji vídat dál. Vůbec ty postavy mi nějak přirostly k srdci a nechtělo se mi s nimi loučit. Bohužel, nevím jestli nás Moore chtěl pozlobit nebo původně chtěl dělat i další pokračování, ale spousta věcí tu je neuzavřených, a zkrátka příběh se tváří že pojede dál - jenže nepojede. Proto, i když jsem se sérií nadmíru spokojen, zůstává mi jistá pachuť z nedokončení. Dále tu z tohoto světa máme jen Spin-off Smax a prequel Devětačtyřicátníci. Tenhle svět je ale tak bohatý a pestrý, že by si zasloužil prozkoumat více, nehledě na skvěle načrtnuté postavy a neukončené dějové linky. Možná proto hodnotím o chlup méně, jelikož mě to mrzí.
    Kresbu už jsem chválil a pochválím ji klidně znovu, protože je vynikající. Stejně tak i práce BB Artu, vazba, desky, papír, záložka, překlad (i těch nejtitěrnějších detailů), není co vytknout. Knihy TOP 10 se už asi dnes shání hůř, ale i tak je vřele doporučuji všem co mají rádi inteligentní (nejen superhrdinský) mainstream, krimi/detektivky, i těm co chtějí někde začít s Alanem Moorem a rádi by něčím 'jednodušším'. I těm, co třeba četli jeho známější věci (jako Watchmen, V jako Vendeta, Z pekla, Swamp Thing, Liga výjimečných) a TOP 10 je z nějakého důvodu minulo. Je to série je které se vyplatí se vracet, jen škoda, že je tak krátká. 8/10
  • Spike
    Spike16.10.2020 21:52Top 10, kniha první
    Pokud někdo chce začít s "načítáním" Alana Moorea a neví kde začít, nebo se bojí jeho složitosti a mnohovrstevnatosti, TOP 10 je podle mě ideální startovní záležitost. Nejen že je to samostatná série a člověk vlastně nemusí mít nic načteno aby se chytal, ale v podstatě je to nekomplikovaný, přehledný mainstream (na Mistrovy poměry, samozřejmě).
    Předně je třeba říct, že označení 'superhrdinský komiks' je zde celkem zavádějící, protože ačkoli se zde promenádují desítky postav v kostýmech a se superschopnostmi, je to opravdu jen kulisa, kterou Moore využívá k dekonstrukci toho co by jeden od superhrdinského komiksu normálně čekal, a k nesčetně vtípkům - některé zřejmé, jiné skryté jen jako pomrknutí pro znalé. Ano, čím víc má člověk ze superhrdinského žánru načteno, tím více věcí si všimne a sečtělost je tak odměněna, ale platí že NENÍ nutné být zkušený komiksák k pochopení a užití si TOP 10. V kulisách superhero žánru se totiž rozehrává čistě kriminálně-detektivní policejní story. Máme tu nováčka první den v nové práci, který za parťáka dostane nepříliš vřelého zkušeného morouse, poznáme celý okrsek barvitých charakterů které řeší - v rámci světa TOP 10 - běžné případy, které se tu a tam protínají. Každá postava má i vlastní osobní život, a jejich vzájemné interakce jsou natolik přirozené, že čtenář nemá problém uvěřit tomu že se ty postavy spolu znají už dlouho, až by se jeden divil jak přirozeně to v tomhle nezvyklém prostředí působí. Každý si jistě najde svého favorita, paleta postav je tu opravdu pestrá. To samé se dá říci i o jednotlivých případech i osobnějších odbočkách, takže aniž by to působilo přeplácaně, pořád se něco děje a člověk nemá šanci se nudit.
    Vše je také naprosto přehledné, jen co se zorientujete. Mame tu sice úvod od samotného autora, ale jinak jsme rovnou hozeni do příběhu, a na ten svět si prostě musíte zvyknout a trochu se rozkoukat. Já si v jeden den přečetl první kapitolu, pak jsem dal pauzu abych to všechno vstřebal a utřídil si, no a další den jsem na jeden zátah zhltnul celý zbytek knihy, což svědčí o tom že jakmile se rozkoukáte, jde o nesmírně chytlavou a návykovou záležitost.
    Tomu pomáhá i kresba Gene Ha, která je čistá a přehledná, ale zároveň natřískaná neuvěřitelným množstvím detailů a vizuálních vtípků, které se vyplatí hledat a studovat. Skvělé jsou též barvy, a vůbec i po zběžném prolistování ta kniha vypadá nádherně. Scénář i kresba jsou si zde naprosto rovny. Ač se zde najdou vážná témata a když na to přijde Moore si nebere servítky, na jeho poměry je zde spoustu humoru, jak toho prvoplánového, tak toho inteligentnějšího či jen pro znalé. Vrcholem v tomhle ohledu pro mě byly poslední dva sešity s psychokinetikem s kradenými soby co si myslí že je Santa Claus a v baru severských bohů, tam se nešlo nesmát.
    Chválu zaslouží i vydání BB Artu, pevná vazba, krásné desky, záložka... Jen na pár stránkách je tisk vybledlejší. Za to ale klobouk dolů za přeložení všech těch nápisů apod, díky čemuž si čtenář může plně vychutnat všechny drobné fórky, a že jich je. Kniha na konci obsahuje i bonusy v podobě náčrtků a skic postav takže můžeme trochu nahlédnout pod pokličku vzniku této série, což je také plus. Celkově tedy skvělá kniha, leč na Mooreovy poměry je to pořád "jen" skvěle napsaný (a nakreslený) mainstream, bez nějakých větších myšlenek a přesahů. Na druhou stranu na start pro nováčky v jeho díle ideální. Chtěl jsem dát 5*, ale Mistr má holt kritéria výš a má lepší (čti geniální) věci. Proto pouze velmi silných 8,5/10
  • Spike
    Můžu spokojeně říct, že série pokračuje dobrým směrem. Struktura je podobná jako u minulého dílu, nemáme jeden velký příběh, ale spíš několik kratších povídek. Díky tomu je kniha pestrá, a já se po dočtení až divil jak to může držet pohromadě, ale i přes ten široký záběr, ono to nějak funguje.

    Začínáme takovým klasickým jednosešitovým detektivním příběhem. Ačkoli je to jednohubka a na tak malém prostoru se napínavá detektivní zápletka vybuduje těžko, pár překvapení, správná atmosféra a zneklidňující pocit na závěr tomu upřít nelze.
    Pak se nám trochu změní žánr, Batman v brnění se spolu s Wonder Woman vydává do jiné dimenze válčit s démony. Zní to jako šílenost co se sem ani nehodí, ale ta epická zápletka je jen obal pro příběh o odloučení a obětech, a zapůsobí to jak má.
    Nejdelší příběh je o tom že si Poison Ivy pokusí dělat ze světa dokonalou utopii. Hezky to navazuje na Válku vtipů a hádanek a je to pojato z civilnějšího pohledu, ale zápletka mi už přijde Xkrát viděná. Z hlavy si vzpomenu třeba na Gothtopii. Ivy tu je vylíčena zajímavě a příběh je fajn, jen je to takové už ohrané. Naštěstí spíš než na samotnou utopii se King soustředí na postavy takže to pořád baví.
    Na závěr je tu též jednohubka o tom jak se Catwoman 'připravuje' na svatbu, a Tom King si tu opět zajímavě hraje s minulostí obou postav a čím víc máte načteno, tím víc si ty odkazy užijete. Na závěr moc pěkné.

    Kresba je taky prima, i když žádného svého oblíbence tu ani tentokrát nemám. Holt tu není žádná pořádná mlátička aby si sem zaskočil zařádit David Finch. Ale vypadá to dobře, moderní mainstream jak má být. Tón vyprávění je velmi podobný jako minule, hodně dialogů, hodně nenásilného humoru, cílí se dost na postavy a akce je tu spíš v pozadí. Mě tohle vyhovuje, a pokud si série udrží tento styl, jen dobře. Nejsem tak nadšený jako minule, možná je to tím příběhem s Ivy, možná že Mikel Janín kreslí na můj vkus moc chladně, neosobně a bezemočně takže se do toho nemůžu úplně dostat. Ale pořád jsem toho názoru že tahle řada se číst vyplatí a má před sebou ještě velké věci, další díl opět slupnu i s navijákem. 8/10
  • Spike
    Triumvirát vypráví o prvním setkání Batmana a Supermana s Wonder Woman, a zformování této Trojice, hlavním pilíři Ligy Spravedlnosti. Takže se vlastně vyplatí přečíst si tohle před knihami JLA: Rok jedna které naopak mapují vznik zbytku Ligy, bez hlavní Trojice. Takhle v celku to pak je kompletní origin JLA a působí v podstatě sevřeně a dobře.

    Všechny tři hlavní postavy mají v podstatě vyváženě stejně prostoru, takže ať už jste fanda kohokoli, přijdete si na své. Máme tu i tři padouchy, za každého hrdinu jednoho. Ra's Al Ghul, Bizarro a odpadlická Amazonka Artemis. Je to vcelku vyvážená týmovka, s pár zajímavými zvraty a vcelku fungující chemií. Ačkoli postavy jsou tu po většinu času napsány dobře, vždy po čase přijde nějaký Wtf moment kdy si říkám jestli autor chtěl překvapit, být vtipný, nebo jenom nevěděl co či koho píše. Pro příklad - Superman schválně coby Clark Kent pravidelně nestíhající vlak je super nápad, jak si postava uměle udržuje svou ňoumovitost v civilu a já si říkal že tyhle dílčí detaily, to je něco co mě baví a autor svým charakterům asi rozumí. Ale pak za pár stránek přijde moment kdy Superman chytá padající vlak a stěžuje si "Uch, je to těžké jako kráva!" Takové věci, i když jde o detaily, to občas docela shazují. To platí i o Batmanovi a Wonder Woman, kteří jsou napsáni taky dobře, odpovídajíc svým charakterům, ale pak přijdou scény jako hádka na střeše, která je psána jako v dobách komiksů z 50. let. Občas ty dialogy hodně zaskřípou… Nebo scéna koupající se Diany, k níž se Batman připlíží a prostě jí políbí, načež dostane právem ránu. Aniž by se vztah mezi nimi jakkoli změnil, o pár stránek později mu pak zase Diana slibuje, že už ho nehodí…Proč? I plány Ra'se jakoby se měnily jak se to zrovna hodí. Řekněme že ve scénáři je pár děr co se nepodařilo tak úplně vychytat. Třeba i to, že postava Artemis je tu ve výsledku celkem navíc, nebo problém s myšlenkovými rámečky jednotlivých postav, které od sebe nejsou nijak vizuálně odlišeny a občas se mi stalo že mi chvíli úplně nedošlo ke komu který panel zrovna patří.

    Vyvažuje to ale spousta kladných věcí. Někdy jsou dialogy a monology vskutku sedící a povedené, 'vztah' Ra'se a Bizarra též. Potěší též kratičké cameo Aquamana. Akční scény též nejsou zlé a je fajn že si hrdinové občas 'vymění' protivníky a nebojuje každý jen proti tomu svému. I vzájemné interakce postav jsou povedené a čtenář i věří že takhle by nějak první setkání a spolupráce Trojice mohla vypadat… dokud tedy autor nepřijde s nějakou blbinou, kterou to zase shodí. Matt Wagner dělal zároveň i kresbu. Ta je velmi jednoduchá, na druhou stranu i přehledná. Přímo můj šálek kávy to není, ale nic proti. Jen obličeje a mimika by občas chtěly vylepšit. Barvy Davea Stewarta jsou ovšem skvělé, prostředí Metropolis, Gothamu i Themisciry díky nim mají každé své vlastní ladění i atmosféru.

    Závěrečný retro sešit už je jen taková třešnička, mě to bavilo. Superman a Batman si opět musí vyměnit role v kostýmu, aby setřásli podezření Lois ohledně svých tajných identit. Dnes je to velmi úsměvné, ale vzhledem k tomu že v těch dobách byly tyto komiksy určeny primárně pro děti, já jako malý bych z toho byl nadšen. I dnes mě to baví.
    Takže jak Triumvirát shrnout? Je to čtivý, svižný, nenudící mainstream s fajn akcí, postavami i příběhem. Na druhou stranu nic co by vás zvedlo ze židle a nějak dlouho jste si to pamatovali, taky se musí počítat s tím že při čtení občas hodně povytáhnete obočí nad určitými scénami. Ale třeba je to tak schválně a je to záměrná pocta těm starým komiksům… I když se mi to nezdá. Každopádně je to fajn záležitost a jako nenáročná jednohubka ideální. 7/10
  • Spike
    Tak jsem si zopakoval i toto veledílo (bez nadsázky) DC comicsu, a bavilo mě možná ještě víc. Tohle je prostě legenda, klasika, přelomová událost, a to platí nehledě na to jaký vztah k tomuhle komiksu kdo má. Jeho důležitost mu už nikdy nikdo neodpáře a ještě dlouho se k němu autoři budou vracet a vycházet z něj. A to je Krize na Nekonečnu Zemí už prosím krásných 35 let stará. Jen tahle skutečnost z ní ale samozřejmě automaticky nedělá dobrý komiks. Co tedy ano?

    Především, jako jeden z prvních eventů svého druhu, to funguje. Ten obrovský crossover tuny známých i neznámých, důležitých i nedůležitých postav, je v jádru přehledný a má jasnou, až jednoduchou dějovou linku. Těch opravdu pro příběh důležitých postav tu může být tak cca jen tucet, ty ostatní (včetně takových jmen jako Batman, Wonder Woman, Green Lantern, Aquaman…) jsou tu jen takové křoví. To je pozitivní v tom, že i když většinu postav neznáte, nijak zásadně vám to nesníží srozumitelnost. Ačkoli samozřejmě platí že čím víc se orientujete, máte načteno a vyznáte se v DC, tím víc odkazů pochytíte a budete mít radost vidět svou oblíbenou postavu třeba i jen na pár okénkách. Negativní na tom je, že to příběh zbytečně zdržuje. Vím že aby tenhle event který měl zahrnout opravdu všechno a všechny z DC univerza mohl splnit svou funkci, tak tam všechny nacpat musel. Neříkám že by tomu prospělo zkrácení (i když by prospělo) protože pak by rozmach a dopad Krize nemohl být a nebyl takový, absolutně chápu proč je to podáno tak jak je. Nicméně, faktem taky je, že první polovina knihy se díky tomu dost táhne. Různé postavy z různých verzí minulosti i budoucnosti, béčkoví a céčkoví hrdinové i padouši, všichni tam jsou aby tam aspoň na chvíli byli, ač význam pro děj mají pramalý až žádný. Postupně se dozvídáme o co jde, sledujeme boje na různých místech, zničení jedné Země za druhou… Ale protože příběh se moc nehýbe kupředu, musel jsem si mezi jednotlivými kapitolami dávat pauzy a neměl potřebu číst to na jeden zátah abych nahned musel vědět co se stane dál.

    Naštěstí, zhruba od poloviny knihy a prvního střetu s Antimonitorem a první zásadnější smrti to nabere tempo, už se tak moc nelítá z postavy na postavu a z místa na místo a příběh nabere přímočařejší a ucelenější charakter. Dozvíme se i vše o původu onoho zla co ničí vesmír za vesmírem i dalších klíčových postav, a už se to čte rychleji. Pro děj možná nepříliš důležitá, ale zábavná část je ta, kdy všichni padouši chtějí využít situace a zasadit oslabeným hrdinům ránu když mají zrovna starosti s něčím horším. Pak se musí všichni spojit, zasáhne Spectre, a když už se zdá že je konec a už jen zjišťujeme následky a nové skutečnosti a změny jež Krize nastolila, pak teprve přichází to pravé finále. Když to nabralo pořádné tempo, četlo se to úplně samo, v tom nejlepším duchu DCčkovských eventů.

    Celému dojmu rozhodně pomáhá kresba George Péreze, která nejen že vypadá dobře i dnes, ale je neskutečně detailní. Tohle není komiks kde by bylo spousta velkých panelů, naopak se jich na každou stranu snaží nacpat co nejvíc. Proto je obdivuhodné, jak je kresba po celou dobu přehledná a i když se zdálky díváte na všechny ty pidipostavičky na malém obrázku, vždy bez problémů poznáte kdo je kdo. Kreslit to někdo méně pečlivý, snadno se čtení změní v nepřehledný chaos, ale díky Pérezovi jsem se v tom jedinkrát neztratil, za což mu patří uznání. Pochválit musím i barvy, nevím jestli se časem koloring nějak modernizoval nebo ne, faktem je že barvy jsou hezky syté a ne vybledlé jako u mnohých starších komiksů. Taky oceňuji tu práci aby každá postavička na malém obrázku byla vybarvena správně, zní to jako samozřejmost, ale tady to muselo zabrat opravdu hodně času a jedinkrát se mi nestalo že bych si všiml chyby, což nemalou měrou přispělo k tomu že tenhle crossover se stovkami postav byl pořád v rámci možností přehledný, což je malý zázrak a bez schopných a pečlivých výtvarníků by to jednoduše nešlo.

    Tady není o čem mluvit, pokud to s DC myslíte byť jen trochu vážně, tohle je povinnost. Možná se místy budete ztrácet, okének je hodně, do toho spoustu textu, a zkrátka tohle JE osmdesátkový komiks, to nezapře. Ale i přes svou dobovost je příběh (hlavně druhá polovina) čtivý superhrdinský mainstream který do velké míry určil pravidla pro to jak tenhle žánr vypadá dnes. Já se bavil, užíval si to, občas vyskočila i nějaká ta emoce a ten kdo ví, na jakých principech superhrdinský žánr funguje (tedy neočekává od toho něco co to být ani nemá), ten v podstatě nemá moc co kritizovat. Ten pomalejší rozjezd a pro děj "zbytečné" odbočky (pokud neznáte kontext proč tam jsou) jsem už zmínil, jinak jsem nadmíru spokojen. Pokud čtete i ty novější DC komiksy ve kterých se stále odkazuje k této Krizi, aspoň po přečtení získáte lepší pocit znalostí kontinuity. Tohle prostě je něco co by fanoušek měl mít doma.
    A pro toho kdo má rád Supermana, když si přečte Krizi a hned potom Mooreovo Co se stalo s mužem zítřka?, je to takhle jako komplet krásné rozloučení s touhle postavou předtím, než si hned poté prošla restartem. Asi by pro neznalého bylo matoucí když napíšu, že zde se rozloučíme se starým Supermanem ze Zlatého věku/Golden Age, a Moore se loučí s tím ze Stříbrného věku/Silver Age. Nicméně co se týče událostí se Supergirl, Moore odkazuje právě ke zdejšímu ději, takže jako taková rozlučka se starou verzí/verzemi této postavy je to skvělá kombinace.

    Eaglemoss bohužel další speciály, další Krize a velké DC eventy nevydá. Prý že tenhle neměl takový úspěch aby se jim to vyplatilo. Upřímně, vzhledem k ceně, ne že bych se divil. Kniha sice tlustá je, ale vzhledem ke zpracování stejně tradičnímu jako u všech ostatních čísel DCKK, kolem pětistovky by cena byla optimální. Za 790 Kč už bych si přeci jen představoval buď o dost tlustší bichli, nebo nějak luxusněji zpracovanou. Neříkám, já byl ohromně rád že to tu vychází takže za možnost mít tuhle knihu konečně v češtině jsem nelitoval ani koruny. Nicméně, pro cílovku co si DCKK kupuje kvůli poměru cena/obsah+ucházející zpracování, co není tak zanícená jako já, chápu že místo tradičních 250 dát za speciál najednou 800, to bylo trochu odrazující. Doufám tedy že další významné eventy, nejlépe v nějakých omnibusech, komplet a včetně všech tie-inů, tu někdy vydá Crew či BB Art. Z toho co tu vychází, vždy nám z bohaté historie DC bude něco unikat. Ale tyhle velké eventy jsou takové záchytné body, kde se odehraje značná část důležitých událostí ke kterým se pak odkazuje a co mají dopad i do budoucna. Takže kdyby se tu postupně vydaly ty, přehlednosti v DC univerzu pro českého čtenáře by to neskutečně prospělo. 8/10
  • Spike
    Zbožňuju Supermana i Batmana. To myslím můžu napsat už na začátek a kdo už nějaké mé komentáře četl, asi ho to nepřekvapí. Přesto, bohužel, ne všechno je zlato a to je tak nějak případ i této knihy. V čem jsou Největší Hrdinové horší než ostatní týmovky těchto dvou nejslavnějších superhrdinských postav?

    Námět není špatný, dokonce celkem originální. Magie, peklo, démoni, to není něco co si se Supermanem či Batmanem spojíte jako první. I ta 'výměna vzpomínek' kdy každý prožívá minulost toho druhého je zajímavá premisa. Bohužel ale, tenhle námět by potřeboval jiný scénář. Ač komiks není zrovna dlouhý, hrozně se táhne a cokoli zajímavého se objeví, člověka po chvíli zajímat přestane, protože Walter Simonson to prostě neumí prodat. Na svou dobu je příběh i dost ukecaný, takže tempo se ještě zpomaluje. I když podivné chování postav tu má své vysvětlení, pořád jsou ty proměny takové ne moc důvěryhodné. A třeba scény jako Batman kropící kyselinou párek krys protože se bojí že ho svým hlukem prozradí, jsou už vysloveně Wtf.

    Když drhne scénář, pořád může hodně zachránit kresba. Ne ovšem tady. Jistě, vkus je každého individuální věc, ale mám pocit že tady nebudu v menšině když řeknu, že ani vizuálně se mi komiks nelíbí. Tahle malba, to opravdu není žádný Alex Ross či Lee Bermejo. Disproporce a obličeje jsou vyloženě ošklivé, barvy taky nejsou oku lahodící. Jedině při hororovějších výjevech z pekla lze malbu vzít na milost, ale to je dost málo… Takže vzhledem k tomu že příběh se táhne a vizuálně taky není čím se kochat, tady komiks plusové body nenabere. Přečíst tohle na jeden zátah prostě nešlo, musel jsem si dávat pauzy, protože pozornost jsem u toho dlouhodobě zkrátka neudržel.

    Nicméně, dílčí věci jako postavy Silver Banshee, Tulluse a Blaze, některé scény s drsným Supermanem jako výslech v Arkhamu, to co se stane s Lois či pár zvratů, to jsou pořád věci díky kterým nemůžu označit Největší Hrdiny jako odpad. V základu to špatné není a potenciálu je tam dost, jen by to chtělo aby si s tím námětem pohrál jiný scénárista a jiný kreslíř. Nápad je dobrý, jen ne zrovna nejlépe zpracovaný. Bonusový retro sešit pak vykouzlí úsměv na tváři, týmovky Lexe a Jokera, potažmo Supermana a Batmana, dříve vypadaly opravdu jinak… 5/10
  • Spike
    Spike22.6.2023 23:12Flashpoint
    disclose - ne tolik bonusů jako u Krize identity nebo Nejtemnější noc, ale nějaké ty alternativní obálky a náčrtky, návrhy postav tam jsou.
  • Spike
    Milo_Harwey: většinou se v komentáři rozepíšu, ale většinou v rozumné míře... Tady mi to nedalo a při psaní hodnocení když jsem si tím veledílem listoval, přišlo mi že výpis těch absurdit je mnohem zábavnější než samotné čtení :D
    Věřím tomu, že někde hluboko uvnitř MĚLY nějaké myšlenky být - protože kdyby ne, tak takhle napsaný scénář by byl opravdu objektivně sračka - ale asi mi můj rodokmen lidoopů nedovoluje tam ty přesahy pochytit. Proto uvítám jakýkoli pohled někoho moudřejšího kdo tam něco takového viděl, a rád si přečtu nějakou analýzu. Nicméně i tak pořád u mě platí - čtu li něco odpočatý, střízlivý, pozorně a pomalu, občas se i o pár stránek vracím abych se ujistil zda mi něco neuniklo, a přesto nevím o čem komiks je a co se mi snaží říct, prostě to dle mě není dobře napsané, s tímhle faktem prostě nehnu :D
  • Spike
    Baatcha: prequel k filmu, hádám mezi Justice League a aktuálním snímkem The Flash. S tím výtvarnem souhlas, když už tím chtějí propagovat film, bylo by fajn tam ty postavy/herce aspoň trochu poznat a hodit tam trochu 'reálnější' kresbu.
  • Spike
    baatcha: Gaiman je skvělý, ale taky to s ním mám napřeskáčku - něco geniálního mě nadchne, vrhnu se na další věci které už tak perfektní nejsou, pak si dám od něj pauzu, a po čase se k němu zase vrátím a připomenu si proč jsem ho měl tak rád...

    WHTTCC jistě má své rezervy ale v porovnání s Mooreovým WHTTMOT selhává především v jedné věci. Mooreova rozlučka byla opravdu rozlučkou s takřka 50ti lety této postavy, poté přišel restart od nuly od Johna Byrneho což byla nová a dost jiná verze postavy, tedy jako loučení se s postavou to opravdu mělo svou váhu. Gaimanova rozlučka přišla v době kdy stejně všichni věděli že Batman/Bruce Wayne se vrátí a tedy to "loučení" je pouze chvilkové. Tedy ten dopad je samozřejmě menší. Ale když od toho člověk neočekává nic zásadního, pořád je to hodně fajn. Hledat v té kresbě odkazy a reference takřka na všechna období a celou historii postavy, ať už jde o comics, film či TV, to je radost. Lze tento příběh koupit samostatně v Deluxe edici, já ho však mám v deluxce The DC Universe by Neil Gaiman kde je spolu s dalšími kratšími věcmi co Gaiman pro DC dělal. Kdyby sis už tedy chtěl tenhle komiks přímo koupit a mít ho doma, doporučuji toto vydání.
  • Spike
    baatcha: není za co, v tom vydávání Morrisonova runu je tu takový nepořádek že jsem si to sám musel zapisovat :D Osobně čekám na to až to tu v cz vyjde celé komplet a pak se do toho pustím od začátku do konce a konečně toho Morrisona třeba docením. Toho Batmana a Robina už jsem četl pár let zpátky a ty další díly si šetřím až tu celý Morrison bude kompletní takže ti zatím neřeknu zda si to polepšilo...
    Whatever happened to the caped crusader? dle mě vůbec zlé není, ale trpí to na 2 věci - za prvé že od Gaimana se čeká automaticky pecka a tohle je "jen" příjemná jednohubka. Za druhé, ten název, jak píšeš vybízí ke srovnání Moorovy rozlučky se Supermanem, a v tomto srovnání neobstojí. Nebýt toho očekávání okolo, je ten příběh vlastně dost fajn (a ta kresba je 10/10)
  • Spike
    baatcha: ve vydávání Morrisonova runu je speciálně u nás hrozný bordel, ale mělo by to být cca v tomto pořadí:
    Batman a syn
    Černá rukavice
    R.I.P.
    Čas a Batman
    Batman znovuzrozený
    Batman vs Robin
    Návrat Bruce Wayna
    Batman a Robin musí zemřít
    A potom na to navazuje Batman Incorporated, což by později v kompletu mělo taky vyjít. Někde mezi tím se ještě odehrává Resurrection of Ra's Al Ghul, to by v kompletu taky mělo vyjít, ale to se prý může v klidu vynechat. A Whatever happened to the caped crusader? tu zjevně nevyjde, ale co se příběhu týká tak o nic nepřijdeš, to je taková Gaimanova rozlučka s Batmanem kde vzdává hold jeho minulosti a fabuluje nad X možnostmi jak se stalo že Batman zemřel... Zajímavý příběh, krásně kreslený, leč pro Morrisonův run naprosto postradatelný.
  • Spike
    Spike9.12.2022 09:49Zázraky
    mearez: s lepší cenovou dostupností v paperbacku máš sice pravdu, ale zrovna u edic jako Legendy Marvelu/DC je cílem vydat ty "nejlepší" komiksy z vydavatelství (což samozřejmě pro každého je něco jiného, ale chápeme se) v reprezentativním formátu a co nejlepším vydání. A co si budeme, chce li člověk ať mu komiks/kniha vydrží co možná nejdéle, volí hardback. Navíc mi přijde že většina věcí tu vychází v broži, od Crwe a BB Artu určitě (a třeba takové 400 stránkové omnibusy od Brubakera nebo Z Pekla bych lámat v paperbacku fakt nechtěl). Co se týče Comics Centra tam by ses trefil, ale pokud jsi měl někdy v ruce nějaký jejich komiks z doby kdy to zkoušeli s brožovanou vazbou, musíš si sám za sebe rozhodnout jestli, když máš na výběr, si radši zaplatíš míň ale komiks se ti hned po otevření začne lámat a stránky vypadávat (a to i při velmi opatrném zacházení), nebo si připlatíš za pevnou vazbu s tím že ti ta kniha drží pohromadě i desítky let a po X opakovaných čteních po koupi. Paperbacky co se týče úspory místa a nižší ceny jsou fajn, ale musí se umět dělat - pokud ti vydrží v celku a v dobrém stavu jen pár minut/hodin, rozhodně utracených peněz budu litovat víc než když zaplatím víc za hardback, který ale něco vydrží.
  • Spike
    Spike23.3.2022 04:00Krize identity
    baatcha - tak třeba Batman Mikea Mignoly byl sice fajn, ale osobně bych ho do Legend taky nedal... sice Batman od legendárního autora, ale samotné příběhy prostě nebyly nikterak peckoidní. Ono kdyby to vyšlo mimo tuhle řadu, neřeknu slovo proti, ale od edice co se jmenuje Legendy člověk prostě nějak automaticky očekává že co kus, to masterpiece. Zato teď mi CREW udělala radost tím že jako další v této řadě tu vyjde Blackest Night, na to se opravdu těším.
  • Spike
    Spike20.3.2022 23:26Krize identity
    Baatcha - jako jo, je to "jen" další ze Supermanovských originů, kterých, přiznejme si, není málo... Ale dělá na tom hvězdná dvojice Jeph Loeb a Tím Sale, kterým tyhle nostalgické výlety do minulosti jdou, viz Spider-Man - Smutek, o jejich Batmanovi snad ani netřeba mluvit. Ano, najdou se i větší pecky, ale třeba Deadpoolovy Klasické příběhy co vyšly v Legendách Marvelu šlo taky dle mě vyměnit za větší pecku... A hlavně Supermana je tu málo, a ač Batmana miluju, chce to trochu větší diverzitu v těch DC Legendách. Aspoň jako v Black Labelu, kde je to teď tak že jednou Batman, pak něco jiného, a takhle se to střídá...
  • Spike
    Spike19.3.2022 14:54Krize identity
    Konečně nějaké Legendy DC co se nezaměřují jen na Batmana, bravo. Teď bych tu rád viděl zásadní eventy jako je Infinite crisis a Final crisis, nebo supermanovské klasiky For all seasons či All-Star Superman. Na výběr je toho halda.
  • Spike
    Fimi - snad to tak bude, po té Identity Crisis by mohli v Legendách DC vydat i další Krize - takové zásadní události jako Infinite Crisis či Final Crisis tu na trhu chybí.
  • Spike
    Spike2.12.2020 01:17Krásná temnota
    Karel Sec - nikde nepíšu že je to prvoplánové, takže to své 'bla bla' sis mohl odpustit. To podobenství 'dětských' ideálů a následné deziluze (tedy reality) je v komiksu leckdy znázorněno dobře. Mě tam chyběla hlavně nějaká zápletka která by tomu dala větší smysl (a nejspíš by to vše i lépe podtrhla a zvýraznila), toť vše. Možná po dalším přečtení to na mě bude mít větší efekt, ale i když je to čtení na slabou hodinku, nějak nemám v dohledné době chuť se k tomu vracet.
  • Spike
    No... I když vlastním první vydání z R. 2004, nedalo mi to a koupil jsem si i tohle nejnovější, vazba i větší formát super, ale ty barvy mi přijdou takové matné... Nebo je to jen tím matným papírem? Neví někdo jak tento upravený koloring vypadal u třetího vydání, respektive jestli mělo jiný typ papíru?
  • Spike
    Fimi - psal jsem Eaglemossu ale zatím reakce žádná, takže netuším. Osobně bych byl asi radši kdyby pokračovalo DCKK, z Batman kompletu by tam určitě byla tak půlka věcí co už tu vyšla
  • Spike
    Tak to mám černé na bílém, číslem 100 DCKK opravdu končí :(
    Snad za čas bude další řada nebo podobný projekt od DC Comics...
  • Spike
    disclose - Úvodní speciál Znovuzrození hrdinů DC a Batman/Flash: Odznak by nebyly na škodu, ale nutné to úplně není
  • Spike
    Spike24.9.2020 21:55Providence
    Ani já... Neříkám že s tím nepovedeným vydáním jsem 100% spokojený, ale jednou už ho mám, tak bych to samé znovu nekupoval za plnou cenu.
    Nicméně za ten Neonomicon jsem rád.
  • Spike
    Spike24.9.2020 19:38Providence
    Odkaz nefunguje ani jinde jsem to nenašel, ale vážně plánuji opravené vydání??
    Zato jsem natrefil na to že v závěru roku Argo vydá Neonomicon...
  • Spike
    Spike1.8.2020 00:47A zrodí se hvězdy...
    PKD - na jednu stranu, taky neuznávám to že Mooreovi někdo hrabe do jeho masterpiecu, jeho Strážci by si bohatě vystačili sami o sobě. Na tu druhou, kdyby to bylo na něm, nevzniknou ani prequely Před Strážci, ani film, ani seriál, přičemž vše je na velmi dobré úrovni. Že jeho originál je nedostižná meta, je věc jiná. Ale vzhledem k tomu že na Doomsday Clock dělali lidé co jeho originál též mají v lásce, čekám něco co se (přirozeně) jeho Strážcům nevyrovná, ale neudělá ostudu a zajímavě to propojí s DC univerzem. Vím že víc od toho čekat nelze.

    Ono vůbec Straczynski měl na tohle smůlu, ať už u RS nebo Midnight Nation.. Kdyby s tím vydáváním nebyl takový bordel, třeba bychom se dočkali více jeho autorských věcí které jsou jednoznačně nejlepší. Ačkoli jeho Spider-mana nebo příspěvek do Před Strážců mám rád. (se nám ten kruh hezky uzavřel)
  • Spike
    Spike31.7.2020 20:33A zrodí se hvězdy...
    PKD - a ty Rising Stars jsou mazec no, v takových případech jsem rád že jsem to nezastihl v době vydávání, to čekání by mě asi zabilo :D i když tady v cz jsme na tom nebyli líp, než jsme se toho dočkali komplet... Hvězdy sice nejsou první kolosálka kterou jsem koupil, ale první kterou jsem si předobjednal, a jem rád že už je mám pohromadě a nemusím řešit jestli a kdy další díly vyjdou/nevyjdou
  • Spike
    Spike31.7.2020 17:29A zrodí se hvězdy...
    PKD - já i Před Strážci mám pevnou, spokojil bych se i s paperbackem, ale v době kdy jsem to skupoval byly všechny 4 díly na skladě v pevné a v broži jen 2, tak jsem chtěl mít všechny stejné...
    Tak on tu snad žádný Moore ani nevyšel v broži, ne? Joo, Providence mám taky, slušná bichle, ale tak já už jsem měl všechny ty Tomb Raidery, Witchblade a Darknesse takže Hvězdy mi k tomu krásně zapadly :D
  • Spike
    Spike31.7.2020 15:29A zrodí se hvězdy...
    A ono to jistě vyjde i komplet v jedné knize... Jestli i u nás, záleží na prodejích... Takového Ticha jsme se pak taky dočkali v jedné velké knize, ale to je otázka budoucnosti. Teď mi jde hlavně o to aby to tu vůbec co nejdříve celé vyšlo.
    Ono by to v originále vyšlo v jedné knize už dávno, jenže než to vyšlo kompletní v sešitech, trvalo to déle než kdokoli čekal...
  • Spike
    Spike31.7.2020 15:27A zrodí se hvězdy...
    PKD - ano, má. Třeba vše z New 52 co BB Art vydává mám v broži a jsem spokojen. Ale Doomsday Clock přeci jen beru jako něco 'spešl' u čeho si za tu vazbu klidně připlatím. Už jen proto aby mi to ladilo k Watchmen a Before Watchmen.
  • Spike
    Spike31.7.2020 15:16A zrodí se hvězdy...
    PKD - mě ani tak nevadí rozdělení na 2 knihy (i když komplet by to bylo lepší...) ale jestli to v originále vyšlo zatím jen takhle, asi s tím BB Art nic neudělá. Spíš mi vadí ta roční pauza.... Ach jo, aspoň že bude k mání pevná vazba...
  • Spike
    Spike30.7.2020 22:28A zrodí se hvězdy...
    PKD - já čtu všechno, i když je to sebedelší :D
    No jo, bohužel, na oficiálních stránkách BB Artu v komentářích pod Doomsday Clock to sami psali že až na podzim 2021... Doufal jsem že by to mohlo být tak na jaře, ale bohužel... Taky mě to štve.
  • Spike
    Spike30.7.2020 22:08A zrodí se hvězdy...
    PKD - já celkové Smallville měl a dodnes mám rád, ať si kdo chce co chce říká, mnohem lepší než to co CW začalo produkovat pak. (ačkoli první řady Arrowa, Flashe a Legend mě bavily dost). Musím někdy sehnat komiksovou 11 sérii, má jen 9 knih takže je to v pohodě.... Samozřejmě mě mrzí že jakmile se z Clarka stal Superman seriál skončil, protože tohle byl prostě cíl, ukončit jeho přerod, ale další série kdy už všichni jsou hrdiny v kostýmech bych si dal líbit. Btw Karu v kostýmů jsi na jeden díl v 10 řadě vlastně měl, jen bez toho S na hrudi :D
    Já to nedávno taky řešil, jak by Laura vypadala s kostýmem, tak jsem ji nakreslil a dal to na instagram... A světě div se, i sama Laura si na to zareagovala, takže jsem ji nejspíš vystihl dobře :D
  • Spike
    Spike30.7.2020 12:24A zrodí se hvězdy...
    PKD - neboj, chápu tě :D Taky jsem alergický na to když mi nějakou oblíbenou postavu zpracují jinak a špatně...
  • Spike
    Spike29.7.2020 20:24A zrodí se hvězdy...
    Fimi - jen se tam v knihovně zelenají ;)
  • Spike
    Spike29.7.2020 17:49A zrodí se hvězdy...
    Fimi - to Complete collection vypadá dobře...
    Od Johnse jsem teď zvědavý na Doomsday clock, jen škoda že na druhou knihu v cz budeme muset počkat další rok...
  • Spike
    Spike29.7.2020 17:02A zrodí se hvězdy...
    Fimi - to ještě nevím, až to bude na pořadu dne, hezky detailně se na to mrknu a rozhodnu ;) ty bys doporučil co?
    Mě je vlastně 'jedno' kteří by tu vyšli, pokud budou dobří... Ale máme tu v současnosti na trhu spousta Batmanů, Wonder Woman, Flashe, Ligu, Green Arrowa, Suicide Squad, i toho Aquamana a Harley, takže pokud jde o ty hlavní postavy DC tak právě ty Lanterny a Supermana tu teď postrádám nejvíc..
  • Spike
    Spike29.7.2020 12:59A zrodí se hvězdy...
    Fimi - jo, Johnse můžu, i když se pustí do nějaké mega události, pořád je to přehledné, což se o Morrissonovi nebo Snyderovi říct nedá. Lanterny bych tu v těch omnibusech taky viděl rád, aspoň by netrvalo X let než to vyjde v klasickém formátu... Ale tady se asi nedočkáme takže taky budu někdy muset sáhnout po aj verzích.
    PKD - s tím seriálem to byla ironie, nechtěl jsem tě rozvášnit :D Je to špaténka no, hlavní je extrémní korektnost, kde každý musí být gay, lesba, trans nebo černý, a kdo ne je záporák. Úplně zmizelo to komiksové srdce a to je škoda. Ale třeba Kara ze seriálu Smallville byla za mě parádní, škoda že se tam moc neohřála.
    Však dobře že ses rozepsal :D každý by měl mít nějakou srdcovku.
  • Spike
    Spike28.7.2020 22:26A zrodí se hvězdy...
    PKD - Tebe neoslnil seriál Supergirl, jak je to možné? XD
    V rámci dnů k S/B Supergirl budu psát koment :D
    Na základě čeho se pro tebe ze Supergirl stala srdcovka?
    Jako jo, ale spousta postav ty původní originy má stupidní... Není jediná. Ještě že se průběžně modernizují :)
    Myslím že tam asi v té bichli je vše co s Krizí souviselo, tady se mrkni sám. Řekl bych že tady se toho nedočkáme, alespoň ne v této podobě... Crew a BB Art do toho nepůjdou jednu knihu za kdoví kolik tisíc (originál v přepočtu něco přes čtyři) a Comics Centrum DC a Marvel nejede.
    To ti závidím, Superman od Johnse (obzvláště když to kreslí Gary Frank) je možná moje vůbec nejoblíbenější komiksová inkarnace Supermana. To bych tu uvítal hned, stejně jako Blackest Night a vůbec Lanterny obecně, ti mi tu na trhu dost schází...
  • Spike
    Spike28.7.2020 17:43A zrodí se hvězdy...
    PDK - To mi připomíná teď jsem si opakoval Superman/Batman-Supergirl :D
    Taky jsem o Krizi věděl první poslední než jsem si ji konečně přečetl, ale zážitek mi to nezkazilo.. Že nevydají další Krize a další zásadní DC eventy mě taky dost štve no... Ani nevím jestli DCKK skončí číslem 100 nebo se bude pokračovat... (ptal jsem se, u předplatného nevědí, Eaglemoss neodpovídá). Ale koukal jsem teď nedávno vyšla v US luxusní bichle kompletní Infinite Crisis, asi 1500 stran, do toho možná půjdu, protože tohle se tu asi nikdy nevydá. Spider-mana od Mr. S mám rád komplet, ale chápu, je to prostě Marvel mainstream no...
    Já taky můžu retro, samozřejmě jak které...
    U toho DKR může vadit to množství textu, malých rámečků... Taky je to hodně svázané s dobou vzniku, mě se taky dodnes líbí, ale třeba Watchmen jsou dle mě o něco nadčasovější. Nicméně Rok jedna od Millera mám ještě radši než DKR, to je origin který je pro mě dodnes nepřekonán.
  • Spike
    Spike28.7.2020 15:46A zrodí se hvězdy...
    PKD - ovšem, nic není dokonalé pro všechny, ale třeba zrovna ten Dark Knight Returns nebo Watchmen je něco, na čem se shodne většina... Ale chápu, DKR ač výborný trochu rychleji stárne a ne každého dostane i dnes. Straczynského Hvězdy, Krajina, a i ten Spider-man někdy v sobě ty emoce prostě mají, je vidět že to někdo píše od srdce a že mu na tom záleží a má k tomu vztah, to se mi taky líbí. I když větší efekt na mě pořád má Krajina půlnočních stínů než Hvězdy, ale to je samozřejmě individuální. Kingdom Come mě taky vždy dostane, zanedlouho plánuju zopakovat si a taky přidat podrobný koment. Ale pravda je, že pokud hodnotíš něco co je pro tě takřka perfektní, moc se rozepsat nejde protože to jde nějak shrnout... Na Hvězdách jsem viděl spoustu pozitivního ale i toho co se mi nezdálo tak dotažené, takže se mi to trochu protáhlo... Naposledy se mi tohle stalo u Krize na Nekonečnu Zemí, že mi původně relativně stručný koment trochu ujel :D
  • Spike
    Spike28.7.2020 12:00A zrodí se hvězdy...
    PKD - tak zrovna Hvězdy byly už od prvního cz vydání moje srdcovka, tuším že jsem je poprvé četl někdy 2008... Několikrát jsem otravoval Crew jestli nevydají i zbytek, leč bez úspěchu. Takže když už nám to tu vyšlo takhle hezky pohromadě, chtěl jsem ten komiks uctít tím že se na něj mrknu opravdu dopodrobna, se všemi klady i zápory (ano, není dokonalý, ale co už...).
    S tou psychologií to byl vtip :D Mě je opravdu jedno jestli si někdo mé komentáře čte... Ale já když si čtu komenty buď abych věděl co na něco co si chci pořídit/přečíst říkají ostatní, nebo si porovnat dojmy z něčeho co jsem četl, tak osobně vždy ocením když se někdo rozepíše a ten komentář mi o komiksu něco řekne (tím nemyslím spoilery) takže k tomu přistupuju stejně :D
  • Spike
    Spike27.7.2020 23:20A zrodí se hvězdy...
    PKD - nerad takto zneužívám reverzní psychologie, že když zmíním že to nikdo nebude číst, vlastně k tomu podnítím, ale aspoň na někoho to funguje :D
    Jinak jo, Bright je taky ještě moc fajn, jsem rád že to tu vyšlo opravdu komplet se všemi spin offy.
  • Spike
    Tom173 - asi je to o vkusu, mě se ta původní obálka Curta Swana překreslená Brianem Bollandem líbí velmi... ;) má v sobě takovou tu nostalgickou atmosféru loučení a odcházení, která ten komiks vystihuje. Obálka s Bažináčem by mi navodila mylný dojem co od komiksu uvnitř čekat... Každopádně hlavní je to, že ten obsah uvnitř je výborný :D
  • Spike
    Spike2.7.2020 12:25A zrodí se hvězdy...
    DEmnoG - dva už jsou tým :D Děkuju
  • Spike
    Spike1.7.2020 23:51A zrodí se hvězdy...
    SlouzimStarymPsum - možná lidi podceňuju :D ale řekl bych že pokud někdo vidí něco tak dlouhého, tak pokud se vyloženě nepídí po názorech na ten který komiks (nebo cokoli jiného) stačí mu sjet pohledem na číselné hodnocení. Nebo to můžeme brát jako reverzní psychologii že když zvýrazním že 'to určitě skoro nikdo číst nebude', tím spíš to z hecu přečte ;)
    Nee, vážně, jen jsem ze sebe chtěl dostat ucelený názor na komplet bichli, Toť vše. Jinak samozřejmě děkuji za uznání (a přečtení...)

    K tomu Vlajkerovi a překladům přezdívek zde - moc jich není, mohlo to zůstat v originále, ale jsou to detaily. Jinak když jsem jen tak ze zajímavosti nakoukl i do staršího vydání Crwe pro porovnání, překlad obecně se mi víc líbí tady, ale znovu - detaily.

    Taky si myslím že ty Johnovy vlasy byly upravené už v anglické verzi, ono už v crewní mutací ve druhém díle má vlasy najednou hnědé, takže je dobře že to pak později takhle srovnali a sjednotili. Jen jak jsem byl zvyklý na ty modré, hned mě to trefilo. Protože s modrými vypadal básník přesně jako Randy zde (ano, tady zrovna tu podobu chápu, kdo četl ví...) a další podle Top Cow mustru, jako ve Witchblade Ian Nottingham, v Darkness Jackie Estacado, tedy vysoký svalnatý oholený typ s dlouhými rovnými černomodrými vlasy, jeden jako druhý :D

    Se spin-offy souhlasím, Bright byl akorát. Právě tyhle kratší seznamovačky s postavami mě bavily hlavně v tom prvním aktu, i když o každém byla třeba jen stránka-dvě, příběh pak působil komplexněji, jako že tam není jen pár postav hlavních a ostatní jsou jen no-name křoví. Třeba Lionel je zajímavá postava a hlavně se zajímavou schopností, ale ta stopáž 6ti sešitů byla opravdu moc, stačilo zaměřit se ve 2-3 sešitech na nějaký jeho zajímavý případ, a stačilo by. I tak jsem rád že alespoň takové bonusové příběhy tu jsou. Taková Krajina pulnočních stínů, kterou mám od Straczynského nejraději, by si je zasloužila taky, ale bohužel.
  • Spike
    Spike25.6.2020 18:31A zrodí se hvězdy...
    SlouzimStarymPsum - rozpoznal jsi problém, navrhni řešení :D
  • Spike
    Spike20.6.2020 20:26A zrodí se hvězdy...
    Riziko sběratelství :D
  • Spike
    Spike20.6.2020 19:33A zrodí se hvězdy...
    Fimi - no u raritek platí radši neváhej, dřív než to bude pryč :D
  • Spike
    Spike20.6.2020 18:44A zrodí se hvězdy...
    Fimi - pokud máš tohle rád, nedivím se... Parker Lovec co tu vyšel mě sice úplně neodvařil (6/10), ale noirovky mám rád, takže kdyby tu vyšlo nějaké sebrané vydání, taky si udělám radost.
  • Spike
    Spike20.6.2020 18:10A zrodí se hvězdy...
    Fimi - něco pro fajnšmekry :D
  • Spike
    Spike20.6.2020 17:33A zrodí se hvězdy...
    Fimi - tak to musí být hodně vypiplaná edice, za tyhle prachy...
  • Spike
    Spike20.6.2020 15:57A zrodí se hvězdy...
    Třeba to ani podvod není, jen si moc věří ;)
    Když vydávali první, druhou kolosálku, byl to risk a třeba kdyby nebyl dostatečný zájem tak by to fakt nevydali. Teď už těch kolosálek vydali X a vždy se to povedlo, tak už s tím asi dopředu počítají.
    Předprodej podle mě hlavně slouží pro přehled. Jestli si to jen-tak-tak předobjedná 300 lidí, nebo 600 a nebo 1000, to je rozdíl, a jelikož tohle i na výrobu je drahá sranda, tak toto je způsob jak vyrobit jen to množství které se 100% zaplatí a zisky se jim vrátí. Zrovna u Hvězd by výroba i jen 300 kusů navíc které se neprodají představovala cca milionovou ztrátu, takže chápu že u drahých knih takováto pojistka je třeba...
  • Spike
    Spike20.6.2020 10:52A zrodí se hvězdy...
    Tak určitě by nakladatelství neinvestovalo tolik času a práce do něčeho u čeho by nebylo napevno rozhodnuté to vydat. U tak drahých knih ale chtějí aby se jim investice vrátily co nejdřív. Vyjít to normálně, lidi si řeknou 'Joo fajn, někdy si to koupím, až se mi to bude hodit...' a knihy by se válely na skladě kdovíjak dlouho a tyhle kolosálka zaberou místa dost. Neříkám že je to dobře nebo špatně, to je prostě vydavatelská politika...
  • Spike
    Spike17.6.2020 17:40A zrodí se hvězdy...
    Fimi jó, retra to je kapitola sama o sobě... Já se nejvíc překonával u Druuny, ta mi dala zabrat, a to jsem ještě nečetl tu třetí. UKK jsem přestal kupovat ještě než přišla ta retro nálož z 60's - 70's, takže neposoudím jak traumatické to muselo být...
    Ale třeba Nové bohy z DCKK jsem nedávno přelouskal docela na pohodu, až jsem se divil...
  • Spike
    Spike17.6.2020 17:15A zrodí se hvězdy...
    K tomu hodnocení... Pokud mě něco zhnusi tak že to ani nedočtu ale mermomocí se k tomu potřebuji vyjádřit, dám koment bez hodnocení, ať je to fér. Ale povětšinou když už něco rozečtu, tak už z principu dočtu, Toť má strategie.
  • Spike
    Spike16.6.2020 23:02A zrodí se hvězdy...
    Nepřijde mi že by produkce CC nějak rapidně upadla, jak je níže naznačováno. Když srovnám s Crwí (a ano, vím, ta toho ročně vydá mnohem víc...) ta si taky občas vydá něco jako doplněk ke Sreanger Things, CC zase něco jako toho Avatara... Každé vydavatelství potřebuje nějaký ten mainstream, aby mohlo vydávat i něco jiného. Když nepočítám kolosálky Top Cow jednou do roka, máme tu Hellboy universum, ke konci roku jedna Buffy (která v Česku taky není úplně mainstream) a to je tak vše. Že série jako Zámek a klíč, Grandville, Sin City jsou už dovydané, jo, takové série se holt nevyskytují každý den. Nejsem fanatik CC, ročně mě zaujme a koupím cca všehovšudy třetinu jejich produkce, a osobně mi to vyhovuje. Padnout mi do oka všechno, nedoplatím se. Nastavení cen mi taky přijde ok, takový Hellboy před skoro 20ti lety začínal na 599 Kč za pevnou vazbu a drží se tam dodnes. Pro příklad. A kdo umí aspoň trochu nakupovat, vše sežene tak aby to měl tak o třetinu levnější. CC kdysi zkusil brožovanou vazbu, nebyl zájem, holt lidi chtějí pevnou. Jen chci říct že kvůli tomu že se tahle kolosálka netrefil do vkusu každému, se podle mě debata stočila nesprávným směrem...
  • Spike
    Spike13.2.2020 12:32Art
    No nic... :D
  • Spike
    Spike13.2.2020 00:17Art
    Ten první čb obrázek s Hulkem jde, to se docela povedlo. Ale ten Venom.... Bože... 😰
  • Spike
    Spike12.2.2020 23:47Art
    SNUFKIN - plně tě chápu a soucitim s tebou, taky mám takové případy :D
  • Spike
    Spike12.2.2020 23:46Art
    Milo_Harwey - on když Sam Kieth kreslí "normálně", jde to. Ale třeba dívat se na jim malovaného Hůlka s třímetrovým hrbem a půlmetrovou bradou, to je pro mě celkem utrpení :D
  • Spike
    Spike12.2.2020 23:18Art
    Milo_Harwey - nevím, já nemám vyloženě kreslíře co bych "nesnášel". Corbena i Romitu beru, jen záleží co dělají protože jejich kresba se rozhodne nehodí ke všemu. Třeba nemůžu vystát Sama Kietha v knize Wolverine a Hulk, ale v Sandmanovi se mi kupodivu líbí dost.
  • Spike
    Spike12.2.2020 23:03Art
    SNUFKIN : Tak u Hellblazera mi vadil taky, nehodil se k němu. U Hellboye problém nemám, a třeba takový Ragemoor mu byl psán přímo na tělo :D
    Ale chápu, ty jeho eformace postav a obličejů opravdu nejsou moc líbivé, jsou ale příběhy kam to sedne.
  • Spike
    Spike12.2.2020 03:27Art
    SNUFKIN - Podle toho jak odporná... Byt malý a vidět něco od něj, neusnu... Na druhou stranu, k hororovým příběhům to docela sedne
Sbírka z comicsů na CDB
Četl/a: 1235 (cca 494377 Kč)
Mám: 1235 (cca 494377 Kč)
Chci: 0
Sháním: 0
Nabízím: 0
Osobní: 0
Sbírka mimo CDB
Četl/a: 0
Mám: 0
Chci: 0
Sháním: 0
Nabízím: 0
Osobní: 0