Kam se nacisti hrabou na veksláky a lidožravý ratlíky. Na ty už si dnes netroufnou ani generálové SS. Satira až na půdu. Já vážně nevím, co jste čekali od undergroundovýho fanzinu :-) Vždyť je to fajnová béčkové prdel, která padne jak Pérák na silnici pod Nuselákem. Samozřejmě bylo tohle Mistrovo samizdatové dílo tištěno načerno.
http://library.liv.ac.uk:2082/search~S8?/tp%7Bu00E9%7Dr%7Bu00E1%7Dk/tperak/1%2C3%2C3%2CB/frameset&FF=tperak
BTW Neff si ještě na Brutal Underground Press vydal v letech 2009 až 2010 Rekvalifikační kurz (28 ks) a Úplné pokrytí (15 ks, první a poslední vydání).

Cesta do nitra Capovy hlavy. Bolestivá a strhující.

OK, tenhle komiks asi bez znalosti paralelně vydávanejch sérií nejde nějak smysluplně uchopit a pochopit. Marketing Marvelu z toho čouhá na sto honů. Veřejný mínění je kurva. Taky vám to připomnělo X-Meny?

Miluju zahnívající zombíky a v kombinaci s brutálním černým humorem nejhrubšího zrna to mohla být perla, nebýt děravýho scénáře. Celej nápad s přenosem schopností je těžce prvoplánovej a nechápu, jak na to mohli nepřijít dřív. Fajn, aspoň máme bombastickej závěr, kterej pokračování posune do zajímavějších lokací.

Hrdinové neumíraj, případně dokonce ožívaj. Troška realističnosti by týhle jinak zajímavý mainstreamový zábavě neuškodila.

EPIC! Konečně vím, odkud má Baudyš ty konspirační teorie o podpoře nacistů mimozemšťany apod. Čte marvelácký komiksy! :D

Stejně X-meny nikdy nebudou mít rádi. Ale pokus dobrej.

Mně tam spíš scházel útok vraždících rajčat.

Takový dětský, líbivý. Restart pro co nejširší okruh čtenářů. Měl sem pocit, že sem ten komiks čet už aspoň stokrát.

Co když se vám bude zdát sen, ze kterýho se nebudete chtít probudit?

V enormním množství superlidiček sem se tak trochu ztrácel, ale kombinace zajímavýho příběhu, kresby a neočekávanýho složení týmu mile překvapila. Na týmovku dobrý.

Neočekávaně vtipná oddechovka :)

Skvostně nakreslená nuda. Sorry, ale Bendis není Tarantino, abych mu to žral. Obsahuje stohy spisů z operační databáze S.H.I.E.L.Du. Něco pro nerdy :) Na tempu to ale příběhu moc nepřidává.

Velcí kluci se perou kvůli politice. OK.

Skvost.

Už to tu padlo několikrát, ale ta flexibilita marvelovskýho vesmíru tu mlátí čtenáře do očí jak Thing boxovací pytel s Doomovým obrázkem. Kresba naštěstí není tak dětinská jako v Nemyslitlném, ale často sem měl pocit, jako kdyby plasticky zobrazený postavy nepasovaly do scenérie a někdo je tam dodatečně vlepil. A jak teď po přečtení Murphyho komentáře listuju knihou, tak taky mám pocit, že se kreslíři ke konci snaží přiblížit stylu z Nepředstavitelého. Že by to byla práce Wieringa, kterej se na obou příbězích spolupodílel?

Ta kresba... no... radši nic :D Po přečtení mám neodbytnej pocit, že FF nebudou nic pro mě. Tedy příběhy jen s nimi. Mnohem zajímavější mi většinou přišlo co se stalo než to jak to bylo zpracováno.

Silný momenty, zajímavej příběh, skvělá konfrontace tetičky May s totožností Spider-Mana. Kresba mi ale moc nesedla a nevím přesně proč, ale neměl sem z tohodle příběhu pocit, že je to to ono, z čeho bych šílel nadšením.

Prostě jo :-) Bylo to úplně něco jinýho než sem čekal a přesně to co sem chtěl.

Silnej a dojemnej příběh o lásce bez sebemenšího náznaku patosu. Citlivě pojatej a bravurně zpracovanej.

Za pade? Já mám za adekvátní protislužbičku půjčených 48 z 53 zatím vyšlých knih a Spidey je 21. přečtená kniha. Beru to podle číslování. Chronologicky. Kresba vůbec není špatná (líbí se mi hlavně v akčních pasážích) a dynamická strana a dvoustrana tohle dílko (asi jedno z nejlepších, který může Spidey nabídnout) příjemně oživuje.

Jak si pročítám zdejší komentáře, tak mám chuť na menší ohlédnutí. Superhrdinskými komiksy prakticky nepolíben (výjimkou budiž Návrat temného rytíře (DC) a Hellboy od Dark Horse) konečně konečně zjišťuju co mi celou tu dobu unikalo. Zázraky. Často jde o příběhy vytržený z kontextu, s dlouhou historií a nastíněním toho co výběru v nedávný době předcházelo a jak to bude pokračovat. Vě spoustě knih se mlátí kvalitní nápad se zpracováním a někdy byl přínosem očividně jen historicky významnej vývoj postavy apod. v dlouhatánských sešitových sériích. V několika případech jde ale o vskutku mistrovská a nadčasová díla, která bych si chtěl zakoupit. Z #04 Wolverine, #07 Daredevil: Zmrtvýchvstání, #08 The Amazing Spider-man: Kravenův poslední lov, #10 Wolverine: Projekt X a #12 Zázraky se staly srdcový záležitosti a 11 The Incredible Hulk: Tiché výkřiky spolu s touhle knihou k tomu mají blízko. Z Wolverina a Daredevila se staly mý oblíbený komiksový postavy. You're faithful student of Marvels, Xeelee.

Miluju tuhle kresbu. Miluju ten na první pohled chaotičtější směr pohybu po stránce pro zkušenější komiksové čtenáře na začátku knihy. Miluju ty dialogy mnoha postav rozházené v obrázku, kde aktéři vůbec nejsou přítomni. Miluju ten způsob, jak i přesto Barry Windsor-Smith jistě vede míň zkušené čtenáře tak, aby se v tom neztratili. Při čtení jsem měl pocit, že čtu spíš autorskej komiks, než část skládačky z mainstreamovýho světa superhrdinů. Opravd je znát, že komiks dělal jedinej autor. Nic obdobýho jsem zatím v UKK nečet (jsem za 1/3 všech knih, který maj vyjít). Jen mi příběh ke konci začal připadat trošku jednotvárnej. Atmosféru ale neztratil. A už jsem vám říkal, že miluju kyberpunk? 90 %

Jo, narážky na náboženství se Daredevilovskými příběhy táhnou jako červená nit. Třeba takové Zmrtvýchvstání, že? Nebo matka jeptiška. Práce s náboženstvím se mi v Ďáblovi strážném velmi líbila. Skvělý je i budování atmosféry a pocitu nejistoty v Daredevilovi i ve čtenářích. Je to skvostná ukázka promyšlený manipulace. Proč ale tenhle padouch? A proč proti Daredevilovi? Proboha, proč? Konec se dá popsat jen jako jedno velký zklamání a ukecaná nuda. Smithovy ukecaný filmy mám moc rád, ale tohle krkolomný odhalení nemá koule. Aspoň že poražení záporáka dávalo smysl.

OK, tohle bylo o něco lepší než Genocida, ale pořád s hnusnou kresbou, překombinovaný a ne vždy úplně nejuvěřitelnější. Zas ty oblečeje.

Wolverine v zazenu potešil. Nápad s genocidou mi přijde dost nedotaženej (v Impériu o něco míň) a zpracování dost průměrný. A je to asi první komiks, kde mi přijde opravdu hnusná kresba.

Po naprostém zklamání z první části to začíná bejt zajímavý. Velký plus za spolubydlící, Rusáka (skoro tak dobrej jako ten supervoják s americkou vlajkou na ksichtě, kterej bojoval ve Zmrtvýchvstání s Daredevilem) a velký minus za spojení těch naivních samozvaných strážců zákona.

Thor je hipík bo co? Druhořadí superhrdinové mi přišli nezajímaví, Banner se zachoval jako totální idiot, Kapitán Amerika vstal z mrtvých (škoda), Iron Man flirtuje s ženskejma... Příběh o tom jak tenkrát Cap zmizel ze světa je zajímavej a za mě to je asi tak vše. Nezaujalo.

Prostě vyvraďovačka, která se předhání v tom jak moc veselý odchody z tohoto světa se v ní objeví. Zaujaly mě na ní jen dvě věci. Scény s knězem a epizodka s Daredevilem. I když... Silueta mrtvoly a plavání s rybičkami hlavou dolů taky ušlo.

To teroristický dítko, který prozřelo a zjistilo, že Cap není nepřítel, to si opravdu mohli tvůrci odpustit. Ale i když propaganda je Capovo druhý jméno, tak mě překvapilo, jak málo propagandy se v knize nachází (viz DEmnoGův a J.Connorův komentář). Sranda bude, až se Cap zlepší ve fyzice.

Občas se po opětovném přečtení předmluvy dostaví jen nesmyslně velký WTF. Anžto jakákoliv jiná reakce je zcela nemožná.

Tenhle komiks je takový malý zázrak.

Zábavná nahláškovaná cesta do Bannerovy hlavy plná fungující psychologie a ultimátního demolování všeho v dosahu, když nad šedým rozumem zvítězí zelený chtíč. Do Tichých výkřiků jsem byl Hulkem v jakékoliv podobě nepolíben a tohle bylo milý překvapení. Ono je víc Hulků? A můžou se prát v Bannerově hlavě? WOW.

Skvělej záporák s bohatou historií a vývojem, zasazenej do klasickýho superhrdinskýho příběhu z 80. let se všemi klišé a neduhy, který k tomu patří. jako člověku Venoma neznalýho mi přijde škoda, že tam skoro neřeší Brocka.

Syrový, surový, animální. Lovec, vyděšená masožravá zrůda v kanalizaci... Halucinogenní (bad)trip do Kravenova světa. S Kravenem a Verminem jsem se potkal poprvé a v tomhle příběhu byli vykresleni úžasně.

Teprve když člověka totálně zničíte a doženete ho na okraj psychickýho zhroucení, teprve pak už nemá co ztratit. Třikrát destilovaná scénáristická perla v celé své syrovosti. A všimněte si narážky na náboženství v názvu knihy.

Ultimátní crossover, kterej výrazně ovlivnil hrdiny všech superhrdinských sérií od Marvelu, odstartoval boom crossoverů a přinesl nám spoustu figurek. Pravé od Mattela... eh... Marvela. Tajné války jsou vrstevnatým vyprávěním se spoustou často neočekávaných zvratů a osobních motivací. Je to napínavej a nepředvídatelnej příběh, kterej z dnešního pohledu jede na vlně béčkový zábavnosti. Papundeklově debilní old school. Jen ta úvodní představovačka mi dost lezla na nervy. Celý je to ryze komerční počin s perfektním marketingem. Beyonder ex machina. Tajné války hodně ohlodal zub času, ale z pohledu milovníka béčkový zábavy maj pořád co nabídnout. Když nad tím moc nepřemýšlíte nebo vám je jedno, že ten rádoby sofistikovanej příběh je neskutečně vykonstruovanej. Vy ve skutečnosti stejně tušíte, že jsou všichni nesmrtelní (případně oživitelní).

Ultimátní crossover, kterej výrazně ovlivnil hrdiny všech superhrdinských sérií od Marvelu, odstartoval boom crossoverů a přinesl nám spoustu figurek. Pravé od Mattela... eh... Marvela. Tajné války jsou vrstevnatým vyprávěním se spoustou často neočekávaných zvratů a osobních motivací. Je to napínavej a nepředvídatelnej příběh, kterej z dnešního pohledu jede na vlně béčkový zábavnosti. Papundeklově debilní old school. Jen ta úvodní představovačka mi dost lezla na nervy. Celý je to ryze komerční počin s perfektním marketingem. Beyonder ex machina. Tajné války hodně ohlodal zub času, ale z pohledu milovníka béčkový zábavy maj pořád co nabídnout. Když nad tím moc nepřemýšlíte nebo vám je jedno, že ten rádoby sofistikovanej příběh je neskutečně vykonstruovanej. Vy ve skutečnosti stejně tušíte, že jsou všichni nesmrtelní (případně oživitelní).

Wolverine vs. japonský reálie a mentalita. Pro klasický příběhy ze 日本国 (Země vycházejícího slunce) mám slabost a v kombinaci s postavou Wolverina vzniknul naprostej skvost. Nadčasový dílko, kterýmu nemám co vytknout. Strohé, brutální, japonské, psychologicky výborně zpracované. A když později uvidíte sedět Wolverina v zazenu, tak vám to bude dávat smysl.

Na třetím kousku z kompletu je oproti těm předchozím pro změnu nejlepší příběh a prostředí ve kterém se odehrává. Hlavní postava tehdy byla opravdu dost nezajímavá figurka, jak už tu pár lidí zmínilo. Převlékání za smrtelníka s brýlemi na konci je mnohem lepší než smrtelník měnící se v Thora. O to víc je fajn, že se děj odehrává z velký části mimo Zem. Poslední Viking mi přijde jako zajímavej old school komiks v dobově nudném ukecaném provedení.

Nebylo to zdaleka tak retardovaný jako #1 Démon v lahvi. Tohle bylo řekl bych na svou dobu dobrý. Z dnešního pohledu slušnej old school. Když to srovnám s #1, tak opravdu zajímavá je tu taky jen ústřední myšlenka (proměna do Dark Phoenix), která je ztvárněna skvěle.

Pohádka o supertranzistorech, který umějí zázraky. Iron Manův kostým, kterej se dá složit do kufříku, je jimi samozřejmě napěchovanej. Jasně, to by moh bejt akceptovatelnej old school z konce 70. let, ale ono je až na vnitřní boj s alkoholem primitivní a nelogický skoro všechno ostatní. I na tom boji s alkoholem je ale nejzajímavější samotná myšlenka. Boj s tímhle démonem vypadá jakkoliv, jen ne realisticky. I na svou dobu je Démon v lahvi maximálně průměrnej komiks s pro Iron Mana revoluční myšlenkou. Tyhle sešity byly důležitý pro definování postavy Iron Mana. Stala se z něj 16 let po jeho objevení lidštější, uvěřitelnější postava, a to je asi jedinej přínos alkoholu.

Po prvním přečtení jasnejch 100 %. Gona sem si přečet během několika minut v autobusu cestou domů a celou dobu sem měl jeden velkej záchvat smíchu :-D Když sem vystupoval, tak se na mě spolucenstující dívali poněkud divně. Napodruhý už ale Gon nemá čím překvapit (slušnejch 80 %). Tady by pomohlo jen pravidelný zásobování čtenáře dalšími díly. V prvním dílu bylo naznačený, že by Gon nemusel bejt takovej hajzlík a že by se mohla jeho povaha vyvíjet. Sakra, já chci pokračování!!!

Zběsilá jízda, teda vlastně let, jedné mouchy od vyklubání z vajíčka po dospělost, kde se to trochu zvrhne :-) Je to taková experimentální záležitost bez jediného slova nebo zvukového efektu, plná originálních nápadů a hýřící záběry v neuvěřitelných perspektivách a úhlech. To vše v minimalistickém podání magora Trondheima. Prostě taková milá blbinka na deset minut, kterou člověk může číst pořád dokola a pořád se bude stejně skvěle bavit :-)

Takovej malej milej komorní příběh. Až na občasnou zkratkovitost, o který tu už přede mnou psal Wiruss, se mi moc líbil. Není to ale žádnej srdceryvnej příběh, kde bych se dokázal vcítit do hlavních postav. Zásadní problém vidím v kresbě. Nevadila mi její jednoduchost, která se opravdu k příběhu docela hodí, ale problém je v tom, že Rutu neumí kreslit postavy. A vzhledem k tomu, že jsou postavy skoro na každém políčku (často i v detailech) a děsí mě svými proporcemi a naprosto nepřirozenými pózami, tak to prostě JE problém. Jinak prokreslení jen podstatných částí políček a zbytek hrubě načrtnutej s převážně nevýrazným jednobarevným pozadím vypadá zajímavě a docela mě to zaujalo. Stejně tak pozadí bublin, který není bílý a mění se podle barvy pozadí, aby se od ní trošku odlišovalo. Scénář 85 % / Kresba 55 %

Minimalistická genialitka. Bravurně vypointovaná. Vtipná. Černohumorná. Lehce morbidní. Se spoustou nepředvídatelnejch zvratů. Ne, o Hitlera tu opravdu nejde. Nakonec vše skončí šťastně. Vlastně je ale závěr dojemnej až smutnej. S takovým hořkosladkým nádechem.

Napodruhý jsem si (jako normálně) říkal, že se víc zaměřím na detaily a trošku zpomalím. To ale dost dobře není možný, protože žádný detaily se tu najít nedají a v pozadí (pokud na obrázku zrovna nějaké je) se taky nic podstatnýho neděje. No a konceptem stránek s jednoduchou snadno čitelnou strukturou, minimalistickou kresbou a minimem stručných dialogů (nejlepší je, že nejvýmluvnější jsou panely bez textu, ze kterých myšlenkový pochody postav přímo sálaj) Jason diktuje opravdu zběsilý tempo čtení. Pomalu se to prostě číst nedá (umřel bych u toho nudou) a když jsem se do příběhu začetl, tak jsem pozadí vnímal jen tak okrajově, občas až jako jakési čmouhy povědomých tvarů. Jasně, je to jednohubka na pár minut, ale mám pocit, že pobaví a nechá mě na stránky čučet v němém úžasu i po sto osmý.

Tak tohle byla fakt p&&&l. Až na tu za&&&&&u cenzuru a nemastnej neslanej konec dával Smax mý bránici pořádně zabrat. Vždycky se to tak nějak zvrhne k něčemu naprosto absurdnímu, přesnýmu opaku toho, co normální člověk z normálního světa očekává. Když si jen vzpomenu, jak Smax vyprávěl o svejch rodičích… Prostě idylická rodinka. Teta Minka je skvělá. Vzali si nás se sestrou za vlastní, když jsme byli mrňaví. Když nám umřeli rodiče. – Ty máš sestru? Pane jo, to muselo bejt hrozný, když vám umřeli rodiče. – Jo, to bylo. Když o tom tak přemítám, asi jsem je ani zabíjet neměl.

Má první kniha ze série Top 10 a řekl bych, že asi i poslední. Mooreův příběh je šitej horkou jehlou. Je předvídatelnej a občas zazáří na kratším prostoru, ale většinou jsou zápletky dost nedotažený. Taky je tam pár scén, kterejma se snaží Moore posunout děj, ale který jsem mu vůbec nežral. Za všechny zmíním scénu, kdy upír Frankovi pěstí(!) urazí část krytu hlavy. Nejhorší ale je, že jsou Devětačtyřicátníci tak krátcí a příběh se na tak malém prostoru nepodařilo pořádně rozjet.

Tak vysoký hodnocení dávám hlavně kvůli vynikající kresbě. Je to něco na způsob šedesátkovýho retra říznutýho futuristickými představami lidí z té doby, ale místo všeobecnýho optimizmu je to hozený do ponurýho realistickýho poválečnýho kabátku. O tom už tu psal DEmnoG. Jde o všechny ty roboty, architekturu, design aut, létajících dopravních prostředků hrdinů a v paměti mi utkvělo rádio, který vypadá jak hlava 3CPO. Prostě typický šedesátky. A do toho lítaj dvouplošníky a klasický vrtulový stíhačky. Jen Jetlad má tryskovou Černou krásku, aby mohl bejt válečnej hrdina a miláček davů. V kresbě je kromě spousty dechberoucích propracovanejch detailů i spousta více či méně skrytejch odkazů. Moc se mi líbil například smutnej klaun v klobouku a s doutníkem u registrace občanů. Je to jinak veselá postavička z Malého Nema, z jednoho z prvních stripů z dřevních časů komiksu (1905 Winsor McCay, N.Y. Herald).

Až na pár příběhů se mi vůbec nelíbila mainstreamová kresba (a i v těch nejlíp nakreslenejch dílech mi moc k srdci nepřirostla), velkoformátový kresby s pózami hrdinů a častý používání jednobarevnejch pozadí, ale bílá s růžovým srdíčkem na pozadí v jednom políčku mě fakt rozsekala. Na prvních pár stránkách nechápu účel těch žlutejch rámečků s textem, rozhovory jsou místy strašně stupidní, postavy místy myslí nahlas, přímá řeč v rámečku nad dalším rámečkem vypadá příšerně, všude je spousta nepřeloženejch citoslovců (často ve hnusně barevně ohraničenejch bublinách), texty jako „A teď se vydáme za MAD D.O.G.S, kteří v dnešním pokračování řeší další krizovou situaci ve vesmíru!“, „Opatrně! Jsme všichni ve strašlivém nebezpečí!“, „Och ne! Zrůdy! Útočí na Juju!“ nebo „A nezapomeňte se příští týden dívat na další díl D.O.G.S ve vesmííííííru!“ mě fakt iritujou. Asi jako %#$@*%@ cenzura. V kombinaci s plochými postavami a primitivním příběhem to je opravdu vražedná kombinace a Návrad domů jsem si patřičně protrpěl.

1940 Dva Belgičané pracující pro londýnskou BBC vyzývají posluchače, aby na zdi v Německem okupované Belgii psali písmeno V – Pro vlámské obyvatelstvo V znamenalo vrijheid (svoboda) a pro francouzské victorie (vítězství). Tyto nápisy se začaly objevovat po celé Evropě. (Design bleskově, str. 57)

Kresba nic moc a nevyváženej příběh. Nebylo to ale ani zdaleka tak špatný jak jsem čekal. Na čtyřiceti stranách se moc do hloubky jít nedá a místy se řeší nudný věci, který s příběhem nijak nesouvisí a neposouvají ho dál.

vasek: Ani Moore nedokáže z obyčejný konzumní kejdy, jak ty píšeš, udělat kvalitní dílo. Nevím, mě odlehčení skomírající série (kterou neznám a ani znát nechci) a sarkazmus s nadsázkou opravdu nestačí. Scénář je IMHO dost jednoduchej až stupidní. Pár pasáží bylo fajn, ale asi sem moc náročnej. Kresba některejch částí byla docela slušná, ale nijak mě nezaujala. 85 % dávám trochu jinejm komiksům. Za svým hodnocením si rozhodně stojím. Nečekal sem žádnej skvost, ale Návrat domů mě strašně zklamal.

brkowycz: Přesně. Stejně jako imro naprosto nechápu tu pevnou vazbu. Já normálně superhrdinský komiksy nekupuju, ale kdybych kupoval a pořídil si tohle za plnou cenu, tak bych to asi šel lidem z BB/Artu omlátit o hlavu.

Eymerikův hněv http://www.comicsdb.cz/comics.php?id=473

Koupím KomiksFest! revue 02 a časopis Pot #3.

Můžete ale zasílat i nabídky na prodej něčeho ze seznamu Chci: http://www.comicsdb.cz/user_s.php?kat=2&id=752