Návrat k bláznivým dobrodružstvím trhlé social justice warriorky v sešitech Červené maso je zlepšením, ale pořád nedosahuje sťavnatosti začátku série v New52 ani začátku v Rebirthu. Jako by neuměli tvurci opět najít tu zábavnou rovnováhu mezi konverzačním humorem a ztřešťenou akcí. Někde je tak spousta bublin a ukecané je to až hrůza a jinde to zas nemá pořádný obsah. Místy je to fajn a jinde zas ukrutná nuda, výsledný průměr dává 3 hvězdy.

Ze začátku jsem měl z pomalejšího a upovídanějšího rozjezdu obavu, ale nakonec to bylo celkem akční a druhá půlka odsýpala. Black Manta je sympaticky sebevědomý záporák, ovšem Arthur je správňák, trochu nudař a pro suchozemce jen rybofilní outsider, k němuž tak lze spíš cítit soucit než obdiv. Bod plus Abnettovi za ironizující vystihnutí Američanů a jejich diplomacie z pozice síly. Vůbec scénář je poměrně slušný. Co naopak počítám k mínusu je poručík Joanna Stubbsová se svým neustálým "Tě pic" a hlavně to, jak po sobě naoko Aquáč a Manta tvrdě jdou, když pak ale mají šanci skutečně to s tím druhým skoncovat, tak vycouvou - jako štěkající čivavy. Kresba mainstream (jak jinak), ale barvy jsou děsně křiklavé. Dohromady lepší průměr s hrdinou, který mě nějak zvlášť nezaujal.

Opět stylová podívaná a chlapec z pekla vypustí pár suchých poznámek tváří v tvář smrtelnému nebezpečí, ale ta směska byla už moc a na smysluplnosti příběhu to bylo dost znát. Ingredience pro tento mytologický fantasy eintopf: Upír z Transylvánie, nacisti včetně hlavy von Klempta v láhvi, okultista a guru Rasputin, bohyně Hekaté, čarodějky z Tesálie, homunkulus, Baba Jaga, Ragna Rok, železná pana hraběnky Bathory, Yggdrasil, sedminásobný drak chaosu Ogdru Jahad a k tomu vyšetřovatelé Ú.P.V.O. rudý čert Hellboy, pyrokinetička a žabák. Kdyby toho byla čtvrtina, fungovalo by to.

Pěkně nakreslený, ale místy podivně nelogický kousek, který zanechává spíš prázdný pocit nenáročné výpravy. Nahý Bane a rádoby Suicide Squad tým s Batmanem v čele se střetnou, aby se ukázalo, kdo komu vlastně zlomí záda. Ke konci se ještě dočkáme zajímavého zintenzivnění Bat-Cat vztahu, ale nakonec opět vyústí do nezměněného statu quo, kdy Kočičí žena bude prchat po střechách a Netopýr ji bude honit. Ve výsledku průměr, který je zajímavý především širším pozadím Catwoman, ale jinak bohužel nezanechá příliš silný dojem.

Více na http://www.batmankomiks.cz/batman-ja-jsem-sebevrazda/

Originální Mignolova kresba ve spojení s jednoduchým coloringem a prostým panelováním funguje v tomto malém formátu opravdu dobře. Scénář mi sice přišel místy lehce matoucí a celé to stojí na zvláštním mišmaši okultismu, mystiky a fantastiky, ale s atmosférou tolik zmiňovaného Lovecrafta ten paranormální vyšetřovatel z pekla opravdu něco společného měl. Čtení Hellboye je nenáročná nadprůměrná kratochvíle.

Kresba je vyborná a k jednoduchému atmosférickému příběhu se dobře hodí. Prostředí kombinuje steampunkovou estetiku s hororovými upíry, zlovolnými kletbami, tragickými osudy a něčím tajemným a nevysvětleným v pozadí (houby, medúzy...), což vytváří atmosféru povídek E. A. Poa nebo H. P. Lovecrafta či R. Bradburyho. Výsledkem je čtivé a téměř hrůzostrašné dobrodružství. Každopádně potěší i ty bonusy na konci.

Opět se ukazuje, že jiný lidi jsou horší než kousáci, kteří tvoří jen kulisu nového uspořádání světa a zvyšují vnější tlak. Nicméně je fajn, že k stereotypní situaci nedošlo: zaprvé se cizí skupinka liší svým zaměřením a jednak je tam krásnej moment, kdy toho Rick a ostatní zažili zkrátka už tolik, že prostě odmítají být zase lovnou zvěří. Silácký řeči vůdce lovců rychle vystřídá škemrání a pocit, že alespoň projednou naši snadno vyhráli. Plus rozvíjení dalších osobních dramat, jak je to v téhle sérii dobrým zvykem.

Opět krásně zpracované a s kapkou té samurajské moudrosti, ale tentokrát se příběh z uvěřitelné roviny zcela zbytečně překlopil do absurdna. Čtrnáctiletý chlapec se musí prosouložit sedmy patry nevěstince, aby byl dobrým bojovníkem? A ty obří ještěři byli sice hezcí, ale vůbec tam neseděli a jejich význam v opuštěné stodole jsem úplně nepochopil plus ten bleskomág. Možná to měli víc vysvětlit, místo skoku k mnichům. No pak to, že kluk fikne hlavu generálovi a deset tisíc vojáků okamžitě roboticky poslechne jít proti svejm souputníkům. Mno... škoda.

Silné emoce, vývoj charakterů a neustálý pohyb vpřed. Kirkman vždycky překvapí, zde třeba tím, jak chtějí ublížit Carlovi a i Abrahamova minulost je dost, dost drsná. Vždycky, když to začne být trochu ukecaný, tak na druhý stránce je akční zvrat. Řekne nám tak něco důležitého pro budování postav, ale nenechá klesnout tempo. Je to prostě výborný.

Kvalitní kresba i scénář, ale nějak mě to nechytlo. Z drtivé většiny šlo o konverzační krimi nebo detektivní drama s minimem akce, které superhrdinu vůbec nepotřebovalo. I když je to napsané dobře, tak víc než 400 stran povídání mě spíš nebavilo než bavilo. Asi jsem čekal něco jiného. Za vyzdvihnutí stojí odvážné umělecké pojetí prvního příběhu.

Povedený origin, kde se seznámíme se všemi důležitými postavami. Tempo i atmosféra jsou fajn a Matt je sympaťák. Dobově podmíněná polopatičnost vysvětlujících rámečků je jen drobnost, která výsledný dojem nekazí. Navnadilo na další příběhy, takže fajn.

Poměrně tlustej třetí book Kick-assa jsem stejně sjel najednou. Zabijačka je rozhodně nejlepší postava, tak je škoda, že je většinu času mimo dění. Na druhou stranu jsou i ty její badass pasáže z vězení totální nářez. Snaží se to tu rozvíjet mafiánskej příběh jak z Punishera, což nevím, zda tomuhle parodickýmu a nadsázkovýmu komiksu úplně sedí. Suma sumárum sice pro mě pořád zůstal první díl tím nejlepším kouskem série, ale číst se to rozhodně dalo a má to i opravdu zábavný místa, takže fajn.

Tentokrát možná až moc brutální na úkor mírně slabšího humoru. Pár dobrejch zápichů to samozřejmě má a jako celek to patří k jasně nadprůměrný zábavě, ale je to ukecanější a ta nezávaznost a blbnutí se teď podřizují příběhu. Hrdinskou i záporáckou týmovku tvoří slušnej bizár.

Kick-assácká jednička se mi líbila o krapet víc, i když je to pořád výborný a ta malá trhloňa má furt šťávu. Řeže hňupy hlava nehlava, nadává jak polskej kamioňák a ještě u toho zvládne bejt roztomilá. Baví mě, jak si to dělá srandu z jinejch komiksů i popkultury a nebojí se to jít až do absurdna. Tentokrát trochu tenčí, ale zas moc zábavný nekorektní počtení.

Totální paráda. Nekorektní, brutální, sprostá a zábavná jízda s uvěřitelnými vnitřními pochody hlavních hrdinů. Není to ukecané a přitom to říká víc, než jiní. Formát, pravidelné panely i jednoduchá kresba s realistickými barvami k tomu výborně pasovali a nezdržovali tuhle popkornovou jízdu.

Nemůžu říct, že bych mentalitu starého Japonska moc chápal, ale bylo to moc pěkné na pohled a nakonec i nějaká moudra senseiů z toho vzešla. Líbil se mi odlišný vizuální styl při retrospektivních vyprávěních a celkově harmonie barev, stylové kresby a příběhu. Celkově krásný kraťas ve velkém formátu. Rozjezd byl trochu zmatený, kdo je kdo a co je co, ale od scény čajového dýchánku pod stromem už je to mnohem jasnější a přímočařejší.

Originy mám rád a tenhle nebyl špatný, ale Wonder Woman zřejmě není úplně pro mě. Áres a akční scény byly fajn i scénář je řemeslně kvalitní, ale všechna ta zvířátka a romantické či srdceryvné pasáže mají asi prostě jinou cílovku.

Jako velmi nenáročná rychlovka asi dostatečné, ale hledat v tom nějakou pevnou logiku, velkou originalitu nebo zajímavý vývoj příběhové křivky je těžké. Spíš vidíme již známé motivy jako je teplomilný opat, tabu nebo toxická mlha. Raison d'etre celého kláštera je pak odbyt jedním slovem. Po vizuální stránce to celkem šlo a k obsahu mi seděla.

Svěží, hravá a přitom smysluplná jízda, která baví. Vedle odvážné mladice Barbary Gordonové a úsměvného loosera Killer Motha se tu najde prostor i pro drsnější místa, např. se žhářem zvaným Firefly. Batman stojí spíš v pozadí a po zkušenostech s příjmáním Robina nechce, aby se kolem netopýřího symbolu začal nekontrolovaně rozrůstat nějaký hrdinský fanklub a zkouší ji odradit. Na druhou stranu jí poskytne tolik materiální podpory, aby se jí nic nestalo, než to vzdá. Tento ambivalentní postoj se v závěru mezi bojovníky se zločinem změní na superhrdinské partnerství a vytvoří tak pěknou tečku. Příběh je (až na začátek booku) přímočarý a dobře se po něm klouže až na konec bez zadrhnutí nebo nudy. Radost číst.

Místy sice naivní (Mr. Freeze) nebo spíš průměrné (Mad Hatter) příběhy, ale povětšinou jde o velmi dobré čtení. Two-face je tady naprosto nelítostný, pomstychtivý a sociopatický zločinec. Alfréd má skvělé repliky a celé se to drží v uvěřitelné rovině, kdy prostě nepřijde ani jemu, ani Gordonovi úplně normální, aby s sebou Batman tahal náctiletého kluka. A když pak seřeže Harvey Dent Robina baseballkou, dá jim za pravdu i čtenář. Pěkně to plyne a má to smysluplné pojetí vzájemných vztahů, které vlastně nejvíce definují každého hrdinu.

Wonderka je skutečně pěkně nakreslená, má líbivý coloring a leckde si i hrají s dělením panelů. Zejména pasáže v džungli jsou v tomto ohledu dobrým příkladem. Příběh není žádná obří pecka, ale bavil a má příjemný fantasy feeling. Trochu mě vadila zmatenost WW a její monology, ale asi je to příprava pro další vyprávění. Při čtení je však třeba se smířit s faktem, že jazýček genderových vah je zde významně vychýlen ve prospěch žen.

Celkem dobrý díl, kde je na Maulovi a Sidiusovi pěkně vidět, že vztah Sith a učedník je úplně jiný než Jedi a padawan. Na druhém příběhu pak soucítíme s Jedii, kterým je emocionalita kodexem řádu odepřena. No a třetí díl o C3PO doplňuje filmové znalosti. Je to trochu naivně polopatické, ale proč ne.

Lepší než jednička, ale stejně je to na zábavometru pod průměrem. Za nahackovaním top hrdinů a laternovského prstenu jsem čekal epičtější pozadí než /spoiler/ dětskej domácí úkol zneužitej ještě menším děckem /konec spoileru/. Liga spravedlonosti málem vypustí duši, ale jen tam pak slušně zazvoní a objedná si kafe. Superkrátké použití méně známých záporáků s ustřiženým final fightem je škoda, protože jinak se vlastně kvůli epidemii i nahackovaní mlátili ligáči jen mezi sebou. Krom několika akčních scén, které v mainstreamové kresbě neurazí, není vlastně proč tenhle book otevřít.

Obří ploštice nad Manhattanem, zpívající gigantický teletubbies složený z lidí, ohnivý uzliny v zemským jádru do kterých boxuje Superman a k tomu děsně hecující hlášky Green Laternů a dalších. Kresba byla celkem fajn, ale scénář teda bíííída. Tohle bezduchý pobíhání kostýmovaných divnolidí mezi apokalyptickými chobotničkami je prostě to, proč si všichni ťukaj na čelo, když jim řekněte, že čtete superhrdinský komiksy. Zlatej Suicide Squad.

Oproti jedničce ubrali na drsnosti, závažnosti a realističnosti. Prostě to sklouzlo k nenáročný popkornový akční jízdě, která není ničím moc výjimečná. S nějakou velkou logikou si to tak moc hlavu nelámalo, prostě indiáni dělají robotické medvědy a nejlepší způsob, jak přepravit opium je vybudovat obří tunel a shodit celej vagón na jedoucí rychlovlak. Hrdinská záchrana od pár padouchů tady znamená zničení podmořského tunelu za miliardy a havárie plně obsazené soupravy. To mě trochu mrzí, protože vizuálně to je fajn. Kopíruje to styl animovaných filmů a je to zkrátka líbivě udělané. Jako fanda Arrowa jsem se ale pořád celkem bavil a rychle to plynulo, ale uvítal bych návrat na zem.

Podobně jako v NEW52 zábavnost od prvního dílu nějak klesla. S ničím novým to moc nepřichází, úsměvné je to jen místy a zbytek je prostě divnojízda pro teenage cílovku. Největší ránu tomu zasadilo zklamání, že ty hlavní sešity s Jokerem vyústí v ostudnej podfuk.

Tentokrát po přečtení nezůstala žádná silná vzpomínka, prostě jen fajn čtení klouzající vzdálenou galaxií. Kulišácký R2D2 je prostě mnohem víc než standardní astromech a SKAR jsou sympatická, ale málo schopná banda trooperů. Tohle bylo poslední vydání SW Magazínu od Egmontu v sešitové formě, odpříště se můžeme těšit na SW komiksové knižní soubory.

Druhý díl rozvíjí hned několik dějových rovin, proto už nemá spád a údernou přímočarost prvního dílu. Nicméně nápad Batmanových obětí je fajn a snad se s nimi ještě potkáme. Hodné místa je věnováno Batwoman. Celkově komiks, který vzbudí chuť na další díly. Více na http://www.batmankomiks.cz/batman-detective-comics-syndikat-obeti

K velkému restartování složitých komiksových vesmírů čas od času prostě dojde. Od 60. let to v DC udělali už po čtvrté. Kontinuitu příběhů z posledního relaunche NEW52 nyní ale přetnuli už po nějakých 5 letech. Tenhle sešit v rámci možností smysluplně vysvětluje, jak k tomu došlo. Noví čtenáři budou zmatení, ale tomu se vyhnout asi nedá.
Více na: http://www.batmankomiks.cz/znovuzrozeni-hrdinu-dc/

Příběh je zase takovej těžkej přepal se záchranou světa během třech sešitů, kterej místy nedává moc smysl (proč by to na Harley mělo fungovat opačně?), ale je tak nacpanej akcí, že není prostor nad tím nějak moc dumat. Myslím že Suicide Squad už jinde ukázal, že má na víc. Co je ale zase výborný jsou složky jednotlivých členů, kde jsou takové stručné originy. Ty dojem z booku hodně zvedají a třeba Croc tam má fakt pěknou kresbu. Poslední story s Harley je ujetina, jak jinak. Celkem něco kolem 3.5 hvězdy.

Třídílný příběh Gothtopie zanechal po svých 60 stranách spíš rozporuplné dojmy, zatímco kraťas s Gordonem a dohrávka s Man-batí dvojicí v Koruně strachu mě bavili mnohem víc. Je škoda, že Gothtopie hned na začátku ukáže jiné verze hrdinů, takže nabízející se postupné budování vtíravého pocitu, že něco není v pořádku, vymění za zcela zřejmou věc. Přestože jde o iluzorní realitu halucinujících myslí, trochu váznoucí logika je zde tuším spíše nezáměrná. Tady je to proto jasný průměr, který ovšem definuje vnímání celého booku. Bonusy na závěr asi potěší pamětníky a skalní fanoušky, ale ostatní je mohou s klidem vynechat. Dohromady za 3 hvězdy z 5.

Masivních 250 stran s realistickou Fabokovou kresbou a místy až filmovým coloringem lehce přesahují běžný průměr. Dlouhým příběhem vyprávěným napřeskáčku seřazenými, zdánlivě nesouvisejícími sešity, které se však nakonec alespoň částečně propojí, tvoří tenhle book solidní porci zábavy. K maximálnímu hodnocení tady sice Imperátoru Penguinovi, Man-Batům i Wrathovi ještě něco málo chybí, přesto není tomuhle dílku, co konkrétního vytknout. Prostě moc fajn Batman, i když ne nějak převratný.

Tahle jednička Sebevražedného oddílu je ještě o chlup lepší, než Kopanec do zubů. Kromě bezhlavé akce pod maskou rádoby špionážní hry a vyšších cílů se na dočkáme i minioriginů některých členů prostřednictvím retrospektivních nahlédnutí na nábor k operační skupině X. Wallerová působí přesvědčivě nebo alespoň tak, že má nějaký plán a záměr. Rick Flag i Katana se zatím tváří hodně seriózně, zatímco dříve trochu opomíjený Captain Boomerang trousí průběžně vtipné hlášky. Z kresby ani chování Croca nadšený nejsem, ale zbytek bandy to vyvažuje. Na pozadí pěkné mainstreamové grafiky osciluje děj někde mezi záchranou světa a jeho uvržením do ještě většího chaosu - zkrátka přesně to, co by od Suicide Squad člověk čekal. Intelektuálně nenáročná zábavka s nadsázkou a akcí.

První rebirthový Harley Quinn výkop se opět vrací na Coney Island a připomíná (v dobrém) první díl HQ z NEW52. Origin, postavy a tvůrčí tým zůstávávají bezezměn, takže krasojízda pokračuje opět bizarní zábavou plnou uťatých končetin, vrhnutých zvířecích fekálií, nechutností a situačních slovních hříček. Neměla by tak nikoho překvapit zombie pohroma z alieních párků ani punkové písničky o shnilém obsahu Harleyiny ledničky. Mezi Poison Ivy a Harley probíhají tradiční námluvy, Red Tool je tragikomik a celý komiks je prostě úsměvně vyprávěná hovadina bez pořádného příběhu a směrování. Pro krátkodobé pubertální pobavení to ale poslouží moc dobře.

Nelze popřít, že na hlavní hrdinku v uplém steampunk kostýmu se hezky kouká. Nicméně po prvotním nadšení z žánrovky začne člověk víc vnímat v kresbě absenci pozadí, pomalost děje a délku bublin. Od půlky dál jsem už tu ukecanost těžko snášel. Když jsem otevřel dvoustránky, kde se objevuje na všech panelech mluvící hlavy se 4 přeplněnými bublinami v každém obrázku, ani se mi to nechtělo číst a říkal si, jestli je to komiks nebo ilustrovaná knížka. Přesto byly některé akčnější stránky pěkně udělané a třeba uniformy Blackpoola, Kathrine a ozbrojenců mají takovou tu líbivou fašistickou estetiku. Příběh není úplně špatný, ale originalitou kypící teda taky moc ne. Bráním se navíc hlodajícímu pocitu, že je to ten typ politicky korektního díla, kde záměrně dominovaly ženské postavy a příslušníci menšiny. Ve výsledku bohužel nic víc než průměrná zábava v (poměrně zbytečně) luxusním hardback velkoformátovém provedení.

Uzavření příběhu smrti a zmrtvýchvstání Olivera Queena se drží kvalitou v úrovni první knihy. Nelze jí upřít originalita, vysvětlení oživení Green Lanternem a celý posmrtný život superhrdinů je neotřelý. Přitom se v rámci žánru snaží o to, zůstat v hranicích možného a uvěřitelného, za což patří Kevinu Smithovi respekt. Démon Etrigan a jeho verše jsou zábavné, nicméně s plyšákovsky roztomilou Bezejmenou pekelnou hrůzou a synovcem krmeným dětskou krví už to s tou parodií a sebeironií trochu přehnal. Tak jako v první knize je tu výskyt většího než malého množství superhrdinů a příjemně jednoduchá klasická kresba. Odvíjí se to v pěkném rytmu a četlo se to dobře, ale je to takové nevážné čtení a epická srdcovka to zdaleka není.

Celý příběh je vlastně jen vyprávění o návratu Olivera Queena, do nějž lehce vstupují minipříběhy včetně původu Mii Deardenové alias budoucí Speedy. To bohužel znamená, že většinu knihy se různí supráci z Ligy spravedlnosti pouze střídavě diví, jak to, že Green Arrow žije. Neustále dochází ke střídání sebeironie a nadsázky, akce a syrovosti. Výsledek tak sice nenudí, ale žádná atmosféra, ani vážná, ani odlehčená, nemůže být pořádně vybudována. Kladně nicméně hodnotím, že i přes množství odkazů k jiným postavám a událostem je děj pochopitelný i bez podrobných znalostí multivesmíru a vše je dostatečně vysvětleno. Škoda, že je to rozdělené do dvou tenkých knih místo jednoho standardního booku. Klasická komiksová kresba i barvy jsou překvapivě svěží a dobře se po tom klouže očima, což komiks zpřehledňuje a urychluje četbu. Celková známka je tak někde nad průměrem.

Tohle bylo jednoduše špatné. Ani snaze o bombastičnost se nepodařilo skrýt fakt, že téměř nic nedávalo smysl. Orphan a Spoiler běhají po jeskyni a podpalují "plíseň", Batwoman najíždí motorkou do amorfní hroudy bioodpadu zatímco se Nightwing promění v gryfa. Potenciál crossoverové týmovky batfamily byl zmařen nedostatem interakce mezi postavami, příběh zabila těžko uvěřitelná motivace záporáka
a souvislost se smyslem výroby těch potvor. Hlavně, aby logika moc nepřekážela prostoru pro velkolepé sólo souboje s absurdně velkými obludami.

První půlka si držela víc napětí a chvílemi to bylo přesně takové to správné špionážní béčko se spádem a rychlou akcí, které od Sebevražedného oddílu člověk chce a očekává. Ale postupně se všechny tyhle věci opakováním nějak vyčerpávají a ta mayská vesnice, kecací scény a hlavní záporák to v druhé půlce pak přidusí na průměrnou známku a nic víc než celkem fajn zábavu. Je tu ale vidět, že díky množství postav tenhle koncept nesourodých antihrdinů a.k.a. operační tým X hned tak neomrzí a má šanci vyšvihnout se s šikovným scénáristou někam výš.

Pečlivě zpracovaná adaptace výborného fantasy příběhu, která musí potěšit každého fandu GoT. Je jasné, že první díl rozsáhlé ságy nemůže hlavní dějové linky úplně vypointovat, přesto končí v okamžiku, kdy se hlavní postavy ocitají těsně za prahem změn a ve velkém očekávání budoucích událostí. Nutnost odlišit se vizuálně od sériálového zpracování komiksu vůbec neublížila. Z bohatého bonusu je vidět důslednost tvůrců při konzultacích s autorem předlohy, takže se dočkáme značného přiblížení Martinově představě Jiných nebo Železného trůnu. Výsledek je působivé vyprávění s pěknou mainstreamovou kresbou a výpravným koloringem, které se velmi dobře čte i přes obrovské množství postav.

Závěr příběhu Poslední let Harbingeru je plný akce a výbuchů (jako ostatně po celou dobu), ale nic zásadního nebo nečekaného se nestane, i Vader se tu jen mihne. Potěší Ártů, který má tradičně větší zásluhy, než by do něj člověk řekl a taky bojové scény různých členů jednotky Scar.

Mnohem lepší je pak druhá story Huttský kontraband s Hanem v hlavní roli. Zde je perfektně zvládnutá Hanova osobnost, která fakt sedí. Příběh stojí na skvělých dialozích a je to dobře vypointovaná jednohubka. Škoda jen ošklivé hyperrealistické kresby Hanova-Fordova obličeje, která do okolí vůbec nezapadala.

O poznání méně vyvážené pokračování dobrodružství trhloušky Harley. Tentokrát se příběh nedržel tolik nohohama na zemi a to je škoda. Tu linku půvabně bláznivých momentů v reálném prostředí Coney Islandu z jedničky si udrží jen první dva sešity, pak následuje 100 stran bizarních absurdit. Nakonec ještě stojí za přečtení posledních 11 stran s pokusem o Harleyin origin, kde se například dozvíme o původu bobra Bernieho. Celkově tak byla fajn jen třetina booku, což je prostě málo.

Famózní kousek, který má mimořádně pěkný vizuál a dokonale vystihnuté charaktery hlavních postav. Psychologické profily postav jsou ryze tradicionalistické a funguje to báječně. Batman je tvrdý, nesmiřitelný protivník. Joker je nebezpečný, geniální a maniakální. Harley je trhlá a naivní a Catwoman svéhlavá a nevypočitatelná. Akční scény, kdy motorky nebo těla padouchů létají vzduchem, vypadají skvěle. Dlouze jsem zkoumal masky a postavičky klaunova gangu a na bat-vozítka jsem zíral desítky vteřin. Gothamu to v oranžové záři pouličního osvětlení sluší. V příběhu jsou prvky agresivní i něžné, bláznivé i uvěřitelné, kontroverzní i tradiční. Nenudí ani na okamžik a jednoznačně jde o nejlepší batmanovský komiks z těch více než třech desítek, co jsem dosud přečetl.

Dle mého nevyrovnané dílko, kde je sice leckde pěkné provedení a nápady, ale tak polovina celkem útlého booku je vyhrazena pro nudu a tápání. Příběh s Mr. Freezem byl například rozhodně originálně podaný obrazem i texty a patří k tomu lepšímu. Za zmínku stojí i příběh s Mad Hatterem, kde Batmana přesvědčivě šálila mysl a právě použitím nepřímé řeči se zde docílilo zpomalení a dojmu určitého odstupu. Naopak u sešitů Poison Ivy a Duka jsem se moc nebavil a kresba je tu navíc hodně podprůměrná. Trošku spoiler, ale v celé knize je několik míst, kdy se konečně něco děje a pak ale vyjde najevo, že se to nestalo, že to byl přelud způsobený vypuštěním zvláštních spor. Takovéhle bylo-nebylo mi příjde scénáristicky slabší, jakoby Snyder nevěděl kudy kam, ale přesto chtěl být epický.

Hutné hororové psycho v temných obrazech čirého šílenství, kterými by slabší povahy neměly listovat před spaním. Joker má tvář ďábla a některé výjevy jsou víc než znepokojivé. Právě kresba, kterou by se dalo mnohem více čekat v národní galerii než v komiksu, je hlavní důvod vysokého hodnocení. Příběh sám má totiž velké díry a nepochopitelné jednání Batmana mě mrzelo. Jeho návštěva v Arkhamu má prostě jen podkladovou funkci pro děsivý a psychedelický vizuál domu plného cvoků. Scénáristicky mnohem lepší linka je vyprávění o Amadeu Arkhamovi, ikdyž končí podivně. Kvůli svíravým emocím ale tento kousek určitě stojí za přečtení. Zejména v té správné atmosféře a náladě.

Osvěžující crossover protikladů, vážného dospěláckého Batmana se ztřeštěnými želváky, které kromě nindžutsu zajímá hlavně pizza a nintendo. Scénář je schematický a pod heslem nepřítel mého přítele je můj nepřítel se na jednu stranu postaví Ra's al Ghul s Trhačem a na druhou Želvy s Batmanem. Na nic moc složitějšího v tom není prostor, ale vizuálně je to velmi pěkně provedené a jako taková akčnější chuťovka je to fajn. Škoda, že se nevyužilo víc těch klasických batmanových záporaků potom, co je mutagenem předělali na zvířata. To bylo zábavné. Každopádně na konci bonusů je zajímavá studie kresby želváků a vztahu tvaru jejich hlav a pásek přes oči k jejich charakteru.

Po všech stránkách výborný kousek, který si hraje s ikonickými místy a postavami novým způsobem. Scénář má dobře rozmístěné zvraty i vyvrcholení, charaktery jsou podrobeny zkouškám a nutnosti čelit rozhodnutí, čímž se posouvají a vyhraňují a kresba i barvy odpovídají realistické atmosféře příběhu. Prostě krása, kterou je skutečná radost číst.

Příjemné překvapení. Takto drsné a sevřené (na odkazy pusté) vyprávění jsem od Morrisona po minulých zkušenostech opravdu nečekal. Dick Grayson je nucen navléct batmaní kostým a spolupracovat se zparchantělým Damianem aka posledním Robinem. Dobrý je zejména první příběh s profesorem Pygem, který přileptáním obličejů tvoří Dollotrony. Nechtěně tak vytvoří Scarlet, pomstychtivou side-kick zrůdu pro druhý příběh. Cirkus podivnosti dále oplývá spoustou nápaditých freaků, z nichž mi zůstane v paměti 400 kilovej babochlap alias Big Top. Druhý příběh je o návratu Jasona Todda v roli Red Hooda. Se Scarlet po boku tvoří zrcadlový protějšek nového Batmana a Robina. I zde se objeví několik zcela nových zloduchů a nakonec i růžový lobotomovaný homozorro Flamingo, který ovšem jako tváře pojídajicí sériový zabiják bohužel ani zdaleka nepůsobí. Vizuálně podmanivý a na postavy originální book, kterému přesto chybí srozumitelnější scénář a jasnější sdělení.

Start téhle sólovky je pořádně tlustej book plnej takovejch blbin a úchyláren, že jsem se občas styděl, že mě to bavilo. Harley je bláznivá, roztomilá, zmateně dobrosrdečná a sexy a její příběhy v téhle knize mají všechny tyhle aspekty taky. Přesto v té změti domácích mazlíčků, ruských seniorů, zrůdiček, nájemných vrahů, inline bruslařek a trusometů je nějaký směr vyprávění a hlavní linka, což se o řadě seriózních titulů často říct nedá. Kdo by však čekal něco víc, než hloupoučký situační a občas lechtivý humor, srandovní slovní hříčky a bezduché šílenosti u kterých stříká krev a exkrementy, asi bude zklamán, ale jestli to vezmete jako totální oddechovku bez hlubšího smyslu, dostanete kýble zábavy na dvoustovce stran.

Rychlý sled ošklivě nakreslené akce, nesrozumitelně vyprávěné útržky retrospektiv a chybějící příběh zdánlivě nahrazený putováním s cílem jaksi uzdravit Two-face. Štve mě ta spousta méně známých a neznámých záporaků, kteří nedostanou šanci se nějak projevit a především vyprávění stylem "před 2 týdny/ před 20 minutami / před 2 hodinami" během pár stran. S takovou se člověk pořád vrací a stejně to nechápe. Potěšující je akorát zjevení (KG)Beasta, načrtnutá historie Harvyho Denta a sidekick Duke, který dostal víc prostoru hlavně v kraťasu na konci. Ten je kreslen o fous lépe a taky má trochu nápad, ale pořád je to děsná slabota. Takže jakkoli je Beast krutej a Duke neokoukanej, absenci smysluplného atmosférického příběhu a rozumné formy vyprávění to nenahradí.