• het2
    Třetí příběh sira Edwarda Graye a moje definitivní rozloučení s ním. Už dvojka ("Ztracen navěky") nebyla žádný zázrak, ale "Záhada ve Vodozemi" je s těží průměrný příběh s nevěrohodnými postavami a jejich motivy. Takový easy money grab, který těží z popularity Hellboy univerza, ale nemá s nim vlastně nic společného a bez té značky by po něm ani pes nevzedchnul. Jo jasně, ta poslední dvoustránka je cool, ale to je tak všechno.

    Kraťoučká povídka "Na opa opatrně", která doplňuje hlavní příběh, je vtipná a výrazně lepší (taky za ní namísto Kima Newmana, autora Vodozemě, stojí Mike Mingola).

    2,5*
  • het2
    het21.7.2021 16:17Doomboy
    U Sandovalova "Vodního hada" jsem napsal, že je to prostě krásný a nic dalšího nemá smysl psát. Byl jsem unešenej, okouzlenej, dojatej...To všechno platí i u "Doomboye", ale tady mám potřebu toho napsat víc, takže je jasné, že budou nějaká "ale" :)
    Příběh je fajn, ale je to tak o třetinu delší než by mělo být. Nevadilo by mi, kdyby ta "výplň" byly Sandovalovy snové a surreálné kresby, tady je to ale často spíš takové přešlapování. Linka s Rickem a později s Trevorem a Špagetou mi přišla zbytečná. Asi pro Tonyho Sandovala nějaký smysl měla, ale mně unikl...
    Výtvarně je to zajímavé, ale "Vodní had" mi přišel vyzrálejší. Tady je pár dechberoucích obrazu, kdy to Sandoval naplno rozbalí (hlavonožci), ale je jich překvapivě málo.
    A nemám rád ten formát "naležato" do knihovny se to dát pořádně nedá a blbě se to čte :)
    Bonusy na konci jsou super a ta poslední kresba (od Francois Amoretti) nádherná. Chtěl bych plakát na zeď, tak v A2 :D.
    Takže, líbilo se mi to, ale čekal jsem víc. Pokud Comics Centrum vydá dalšího Sandovala (a že je ještě z čeho vybírat), určitě si to pořídím, ale druhý "Vodní had" tohle není...
  • het2
    Ach jo:( Strašně moc bych chtěl dát tomuhle komiksu absolutní hodnocení a vychválit ho do nebes, ale já prostě nemůžu.
    Příběh Gabčíka a Kubiše, jejich spolubojovníku a spolupracovníků, desítek známých a tisíců neznámých, kteří za svoji odvahu zaplatili cenu nejvyšší a nebo se jen staly nevinnou obětí nacistického terroru, je příběhem, který bychom si měli vyprávět, který si musíme neustále připomínat a na který nesmíme nikdy zapomenout.
    Vkládal jsem proto do komiksu autorské dvojice Ležák-Kocián velké naděje, doufal jsem, že to, co udělali pro československé legionáře se jim podaří zopakovat pro druhý odboj. Už "Tři králové" mne ale nepřesvědčili. A s Anthropidem je to bohužel ještě mnohem horší. Problémů je hned několik.
    Za prvé je to zpočátku příliš široký záběr pokrývající celou řadu výsadků a tím značná roztříštěnost děje a nemožnost identifikovat se s postavami. Díky tomu je například domácí odboj redukován na pár postav a pár obrázků. O pozadí a přípravách akce se nedozvíme nic. V rámci nutnosti sdělit čtenáři to nezbytné minimum spolu postavy diskutují věci, které by si v rámci utajení ve skutečnosti řekly jen s těží. Ve zdůvodnění proč právě Heydrich (jak v úvodu, tak komiksu samém) je naprosto opomenut osobní rozměr celé akce pro plukovníka Moravce a jeho spolupracovníky. Moderní historiografie stále více a více klade důraz ne na promyšlený kalkul, který měl vyzdvihnout československý odboj v očích spojenců, nýbrž na jeden z nejstarších lidských motivů vůbec - a to odplatu, nejen za vraždu generála Josefa Bílého, ale i dalších představitelů Obrany národa a dalších odbojových skupin. Moravcovým záměrem bylo pravděpodobně mnohem více ukázat nacistům, že elitu českého národa nemohou beztrestně likvidovat a že si sami nemohou být nikde jisti svým bezpečím. Přes všechny hrůzy které následovaly se mu tohle zcela nepochybně povedlo.
    Ale zpět k oné zkratkovitosti. Je to právě ona, která v závěrečných stránkách ubírá komiksu na síle (např. výslech Vlastíka Moravce). Pokud neznáte celý příběh a neznáte postavy, bude to pro Vás jen pár obrázků, často vytržených z kontextu, které Vás těžko zasáhnou tak, jak by asi měly. A to je strašná škoda.
    Jedním z dalších problémů je kresba. Občas je monumentální (výsadky v úvodu, černý mercedes, některé panely s Heydrichem), ale v Kociánově pojetí všechny postavy vypadají tak nějak staře. Vždyť většině těch kluků, kteří se v průběhu roků 41 a 42 snesli na padácích na území rodné vlasti nebylo ještě zdaleko třicet. Na Kociánových obrázcích vypadají ale tak na padesát. Opět další z věcí, která sráží emocionální dopad jejich osudů a celého komiksu...
    Vlastně mne napadlo takové přirovnání, vezměte si starý "Atentát", odhlédněte od jakýchkoliv moderních výzkumů historiků a prostě si ho jen přetáčejte, každou zhruba minutu pauzněte, podívejte se na "obrázek" a fastforward vpřed a znovu pauza. A to je Anthropoid:( Není tam nic navíc, nic nového, a pokud má být smyslem přiblížit tenhle kus historie nové generaci, tak ta forma i obsah jsou špatné. Strašně moc mne to mrzí, ale i filmový Anthropoid s Dornanem a Murphym, udělá větší službu. O vynikajícich Šulcových "Dvou proti říši", televiznímu projektu "Heydrich - konečné řešení" či četných publikacích a rozhovorech našich historiků v čele s Eduardem Stehlíkem ani nemluvě.
    Takže hodnotí se mi to strašně těžko. Jako adaptace jedné z nejdůležitějších kapitol naší moderní historie, toho, co by mělo spoluvytvářet naší národní identitu, je to prostě špatné:( Ale i přes to to má svůj význam a kvituji s povděkem snahu autorů i Arga. Když za nic jiného, tak alepoň za to připomenutí.
    Myslel jsem, že dám tenhle komiks přečíst svým klukům, ale neudělám to. Radši chci, aby viděli Gabčíka, Kubiše a nebo třeba kapitána Morávka, tak, jak si je představují, když jim o nich vyprávím...
  • het2
    S Mikem Mignolou to začíná být problematické. Kouzlo původního Hellboye se někam vytratilo a Mike sám se navíc začíná děsivě opakovat. Vlastně začínám mít raději Arcudiho a sérii Ú.P.V.O. I tam se ta romantika a kouzlo ztratilo, ale alespoň ustoupilo monumentálnímu boji o osud světa a je tam patrný nějaký tah na branku, vše směřuje k apokalyptickému finále a kromě toho je tam zajímavý vývoj postav. Mignola se jen plácá pořád v těch samých "mrtvých vodách" (cha).
    Tady navíc míchá na padesáti stránkách tolik motivů a témat, že to sám nedokáže ukočírovat a tak z toho ve finále poněkud trapně uteče. Kresba sama o sobě je fajn a hezky evokuje to 19. století, ale k Hellboyovi mi zrovna dvakrát nesedla.
    Znovu musím zopakovat, že nechápu proč se Comics Centrum nesoustředí na hlavní linku Hellboye a Ú.P.V.O. a nedotáhne to už konečně do konce. A tyhle zbytečnosti a spinoffy (z nichž většina vyšla až po End Days) nenechá na později nebo se na ně nevykašle úplně. Za těch skoro dvacet let bychom si to dokončení už konečně zasloužili...
  • het2
    het218.3.2021 09:30Dracula
    Nepochybuji o tom, že jedním z důvodů, proč Georges Bess přišel na svět a stal se výtvarníkem bylo, aby jednou nakreslil Draculu. A možná skutečným důvodem, proč Stoker Draculu napsal bylo, aby ho Bess mohl po více než sto letech nakreslit.
    Je to úžasné, je to děsivé, je to monumentální a je to krásné. Nemám prostě slov. Na některé obrazy jsem hleděl dlouhé minuty a ztrácel se v nich. Ať už je to starý hřbitov ve Whitby z úvodu, vrcholky Karpat, prastaré hrady a hluboké transylvánské lesy nebo třeba překrásná a děsivá Lucy kráčející ke své hrobce s dětským tělem v náručí. Tohle je nejlepší zpracování Draculy. Žádný komiks (sorry Miku Mignolo), žádný film, prostě nic mu nesahá ani po kotníky. Těch dvě stě stran uteče jak voda a je to málo, chtělo by to víc. Já bych rozhodně víc chtěl. A to je snad jediná výtka - v druhé půlce občas působí děj trochu zkratkovitě. Obzvlášť v porovnání s první částí zpracovávající Jonathanův deník je děj v Londýně spíše sledem krátkých epizod a čtenář neznalý příběhu se možná může trochu ztrácet. Ale vše je zapomenuto v okamžiku, kdy se hrdinové nalodí na loď do Varny a příběh se řítí vstříc velkolepému finále.
    Tohle budu číst ještě mnohokrát.
  • het2
    het226.2.2021 17:29Neonomicon
    Ach jo. A ještě jednou. Ach jo. Strašně moc jsem si přál, aby tohle byla pecka. Jenže ona není. Moore mne znovu a znovu přesvědčuje nejen o tom, že umí být skvělý, ale i o tom, jak snadno umí sklouznout buď na úroveň laciného kýče na straně jedné nebo ukecaného pseudofilozofování na té druhé. A nevím, co z toho je horší.
    Ale popořádku. Nenomicon otevírá povídka "Vnitroblok". Vlastně ne, otevírá ho nádherná Burrowsova dvoustrana na téma R'lyehu a Velkého Cthulhu. A ta je úžasná. Ostatně jako celá výtvarná stránka komiksu. Těchhle dvoustran je tam ještě několik (ve "Vnitrobloku" tuším hned tři) a jsou jednoznačně jedním z toho nej, co tenhle komiks nabízí. Ale zpátky ke "Vnitrobloku" samému. Ten je skvělý, je tam všechno namíchané "správně". Tajemství, cizota, nepochopitelnost a neuchopitelnost, skvělá práce s literárním odkazem H.P.Lovecrafta (a nejen jeho). Úžasná vizuální stránka spolu s parádním a vypointovaným scénářem vytváří skvěklý zážitek. A (minispoiler) těch pár posledních panelů se Saxovou tváří s neměnným kameným výrazem... To je nebe. Teda peklo. A jednoznačně plná palba v hodnocení. Nemá to chybu.
    Jenže pak přijde "Neonomicon". Ten velký brácha "Vnitrobloku". A v první kapitole to ještě všechno vypadá dobře. I když oproti "Vnitrobloku", tam už vlastně není nic nového. Jenže pak to jde od desíti k pěti a zbylé tři části jsou bídné. A vlastně jediné, co je alespoň jakž takž zachraňuje jsou pasáže se Saxem a Johnym Carcosou. A sama agentka Brearsová, která je jednak kočka a jednak dobře napsaná. Jinak je to ale bída. Nejdřív si toho možná pro všechny ty penisy, cákance spermatu a robertky podivných tvarů nevšimnete a nebo třeba doufáte, že tam bude něco víc (i když ta děsivě neoriginální pointa je Vám nejspíš jasná už od půlky), jenže ono není. Chtělo by se napsat, že to vlastně klasá na úroveň Serpieriho Druuny. Jenža to by nebylo spravedlivé. Druuna si na rozdíl od Neonomiconu na nic nehraje a dá Vám přesně to, co od ní čekáte. Neonomicon chce oproti tomu být velký a hluboký, ale to je bez šance. A ten explictní sex a násilí dneska už nikoho nešokuje, maximálně tak zhnusí či otráví. Závěr se to snaží jakž takž zachránit. Probleskne tam pár fajn nápadů a myšlenek (vnímání času), ale na záchranu už je pozdě.
    Co říct závěrem? Kéž by tohle byly dvě knížky. Tu první bych si nechal a vracel se k ní a tu druhou obratem střelil...
  • het2
    Naprosto úžasná kresba, ale bohužel v součtu naprosto průměrné, místy až hloupoučké (ale bez onoho brakového kouzla), příběhy. Snaha navázat na Barbara Conana od Roye Thomase prostě nevyšla. Nemá to kouzlo a tenhle Conan nemá jiskru. Lehce nad průměrem je úvodní "Karmínová čarodějka" a "Ten, který přežil". Možná ještě "Zvíře v kleci". Asi bych udělal líp, kdybych si tohle jen prohlížel, protože nakreslené je to fakt skvěle...jinak nic. Ale co, o to víc jsem rád, že mám v knihovně 15 svazků sebraných "Chronicles of Conan" (bohužel pár posledních se mi stále nedaří sehnat).
  • het2
    Tak nevím, první Abe se mi líbil moc a tohle zase vlastně skoro vůbec. První, duchařský, příběh je celkem OK a má zajímavou pointu. Prostřední příběh je vypointovaná mikropovídka natažená na délku celého sešitu (např. (mini spoiler) celá ta pasáž se sovětskou lodí a její posádkou je tam úplně zbytečná). Navíc mi absolutně nesedla kresba. A vlastně až třetí příběh o strašidelném domě opravdu stojí za přečtení a je jednoznačně to nej z celé sbírky (jak scénář, tak kresba). Celkově ale zklamání, nicméně snažím se hodnotit objektivně... 3,5*
  • het2
    het27.6.2020 15:16Frankenstein v podzemí
    Výtečná jednohubka z Hellboy univerza, kterou si užijete i když jste žádný jiný Mignolův komiks nečetli. Nic jsem od toho nečekal (přece jen těch "money grabů" z tohohle světa už pár bylo) a o to víc jsem byl překvapený. Má to sympatického antihrdinu v podobě Frankensteinova monstra, prastará tajemství, okultní společenství, kulisy prastarých chrámů a dávných měst ukrytých v podzemí. Příběh a mytologie okolo jsou fajn a Stenbeckova kresba úžasná. Přečteno jedním dechem a určitě se k tomu brzy vrátím. 4,5 *
  • het2
    Druhý svazek francouzských comicsových adaptací Howardova Conana přináší další tři příběhy - Dcera pána mrazu, Černý kolos a Šarlatová citadela. Dcera pána mrazu je úžasná. Je to asi nejlepší adaptace, jakou jsem měl možnost číst. Kresba je dokonalá - zasněžené horské štíty, nádherná, chvílemi rozverná, chvílemi dráždivě svůdna titulní postava, její obří bratři a Conan, který je rozhodnutý, že tentokrát to všechno skončí jinak než obvykle. Skvělý je i Černý kolos s tajemným ostrovem, rozvalinami prastraých chrámů a znepokojivě vypadajícími kovovými sochami v jednom z nich. Oproti tomu Šarlatová citadela se mi nelíbila a musel jsem se nutit, abych jí dočetl. Ani původní povídka/novelka není zrovna moje nejoblíbenější, tady mi ale nesedla ani kresba a hlavně celková vizualizace. Conan je pro mne prostě ono "Dark ages" - starověk mixnutý orientem, vždycky jsem ho viděl, tak jako v původních comicsech či filmových adaptacích. Tady vše vypadá jako ve středověku a to se mi prostě nelíbí, gotické hrady a hradby Tarantie, ne nepodobné Karlštejnu, mi prostě nesedly. Tohle není "moje" Aquilonie a tohle není "můj" Conan. Takže celkově se mi to hodnotí špatně. Budu dělat, že tam ta Šarlatová citadela prostě není, protože je mi jasné, že k Dceře pána mrazu se budu vracet a vracet a vracet. Tak dobrá je. 4,5*
  • het2
    het212.2.2020 20:50Abe Sapien #01: Dýka z Lipu
    Abeho mam rád, je to jedna z mých nejoblíbenějších postav z Hellboy univerza. Tady se s ním setkáváme na začátku jeho kariéry agenta Ú.P.V.O. a je to ještě zelenáč zmítaný pochybnosti, tápající a hledající víru v sebe sama. A tím vším prochází v úžasném lovecraftovsky laděném hororovém příběhu jehož počátek se táhne napříč věky až k bájné Hyperboree. Pro mne tohle představuje čistou esenci Mignoly - je to nabité imaginací, mytologií, je to temné a plné zvratů a akce je tam tak akorát. Kresba ja parádní. A jak moc nemusím sira Edwarda Greye, tak skvělá je i ta úvodní epizoda z roku 1884. 4,5*
  • het2
    het24.2.2020 15:22Ú.P.V.O. #09: 1946
    Tak nevím, tohle je vlastně celkem špatné a potvrzuje se mi, že až na výjimku v podobě Sledgehammera a částečně Humra jsou tyhle spin-offy z Hellboy universa jen dojením úspěšné značky. Pro hlavní příběh Hellboye a Ú.P.V.O. to nepřináší vůbec nic. Posun vpřed nula. Rozvoj světa skoro nula. Tohle je poslepovaný mišmaš několika nápadů, z nich řada je celkem fajn (zasazení do Berlína '46, spolupráce amíků a sovětů a nechci spoilerovat, tak jen napíšu, že poslední kapitola) a řada (včetně toho ústředního o Vampire Sturm) je neoriginální a nudná. Pohromadě to vlastně ani moc nedrží. Dysart v závěru píše, že jde o pulpovou historku a že je spokojený, jak se mu to s Mignolou povedlo. Já bych byl spokojený, kdyby to byla povídka polovičního rozsahu. Možná. Ale pár panelů je tam skoro dokonalých, to zas ano (poslední čtyři stránky první kapitoly, začátek třetí). Závěrečná jednohubka (Oleksandrův ďábel) se mi líbila mnohem víc. Stejně jako Dysart mám slabost pro M.R.Jamese.
  • het2
    Tady Lovecraftovy povídky nehledejte (i když pár se jich tu mihne a s nimi často i jejich inspirace), tohle je biografický komiks, který nabízí několik epizod z poslední dekády jeho života. Těm, kdo jsou s ním alespoň trochu obeznámeni, je jasné, že to nebude příliš veselé čtení. Autoři se toho nebojí a tak hned od začátku ukazují Lovecraftovu složitou osobnost včetně jeho rasismu a antisemitismu a dnes už samozřejmě neobhajitelných politických názorů (ty je ale potřeba vidět časovém kontextu). Složitý byl i jeho životní úděl, tolik typický pro autory, které svět "objevil" až po jejich smrti. Své sehrála neschopnost přizpůsobit se okolnímu světu, chudoba a v závěru i vleklá nemoc, požírající jej zevnitř. Je to smutné čtení a kromě tragického konce HPL dojde i na smrt R.E. Howarda či Harry Houdiniho. Obě měly na Lovecrafta velký vliv. Kromě nich se setkáme i s celou řadou dalších postav, či odkazů na ně, a člověk neznalý může být chvílemi ztracen. Ale i tak, myslím, že tenhle komiks je víc než pokusem o ucelenou biografii plnou faktů hlavně o atmosféře a pocitech. A to mu jde na výbornou. Kresba je dobrá a prolínání životopisných pasáží s výjevy z povídek je parádní.
  • het2
    Mám slabost pro příběhy s čarodějnicemi. A že je Mignola umí, dokázal už v Paskřivcovi. Tady proti čarodějnici nestojí Hellboy, ale Baltimore a pár jeho souputníků. A možná právě proto, že jsou to jen lidé, je příběh vpravdě mrazivý a čarodějnice děsivá. Některé obrázky jsou fantastické - Baltimore sedící na židli a hlídající "spící" Sofii, první zjevení čarodějnice nad městem a řada dalších. Užil jsem si to.
    Druhý příběh o osudu soudce Ďuviče je taky fajn, ale možná by tomu stačil jeden sešit namísto dvou. Vlastně je to natahované hlavně likvidací jednotlivých postav a ukazuje se, že méně je někdy více. První obrázky znázorňující vlkovo řádění jsou drsné a znepokojující, jenže s každou další utrženou končetinou či vytrženým srdcem se dostavuje spíš nuda. Zvlášť, když je vlastně od začátku jasné, jak to skončí. Překvapením je pak vlastně až poslední stránka. Ta je skvělá.
    Čarodějnice z Harju 5*, Vlk v rouše apoštolském 4*
  • het2
    het23.10.2019 11:17Wannsee
    Nikdy bych nevěřil, že zrovna Wannsee bude můj adept na comics roku (zatím), ale je to tak. Syrová lekce z lidské krutosti, bezcitnosti a zbabělosti. Lekce o tom, jak se dá skoro bez emocí během dvou hodin rozhodnout o vyvražedění miliónů lidí. A jestli se už nějaká emoce vyskytne, pak je to radost z dobře odvedené práce a netrpělivost, kdy to všechno uvedeme do chodu. A v neposlední řadě i lekce o tom, že comics, není jen pro zábavu, ale dokáže zpracovat a podat i velice těžká témata. Pro srovnání, film Consipracy (česky Konference ve Wannsee), který popisuje stejné dvě hodiny, je také skvělý. Skvělý je i Kenneth Brannagh v roli Heydricha, ale pořád je to "jenom" Kenneth Brangh v roli Heydricha. V comicsu to JE Heydrich - zlo bez špetky citu. Je to těžké čtení, ale je třeba, takovéhle věci číst a nezapomínat. A v takřka encyklopedickém závěru o vile na břehu Wannsee a osudech mužů, kteří se tam na ty zmíněné dvě hodiny setkali, čeká i malé zadostiučinění - jeden tmavý obrázek a na něm dva padáky rýsující se proti noční obloze. A pod nimi siluety mužů, Gabčík a Kubiš. 5*
  • het2
    het231.8.2019 16:21Dobyvačné armády
    Dobyvačné armády, komiksové dílo scénáristy Jean-Pierre Dionneta a fenomenálního kreslíře Jean-Claude Gala, se skládá ze dvou částí (a jednohubky na závěr v podobě vypointované povídky Katedrála). Částí první jsou Dobyvačné armády samy - fresky z nekončícího Dobyvatelova tažení zeměmi dávno zavátými písky času. Částí druhou je pak mnohem kompaktnější a epičtější příběh Arna - příběh o křivdě, odhodlání a odplatě. Příběhy sami nejsou vůbec špatné, co ale komiks pozvedá do výšin, je úžasná Galova kresba (původně jen černobílá, dodatečně pro toto vydání kolorovaná). Jeho starověká města, přístavy, neúprosné pouště a v nich ztracené a zapomenuté rozvaliny vám ožívají před očima a některé celostránkové/dvoustránkové obrazy doslova vyrážejí dech. Ten svět je nemilosrdný a krutý. Zároveň je ale díky Galově kresbě i neskutečně přitažlivý. Stejně nádherně a pečlivě jsou nakreslené i postavy a jejich kostýmy - roucha kněží, zbroje a standardy vojáků. Škoda, že Gal nenakreslil žádný Conanův příběh, jeho Stygie by byla úžasná... 4,5*
  • het2
    het23.7.2019 10:14Sledgehammer 44
    Tohle bylo fajn. Po několika zklamáních nad posledními spin-offy z Hellboye a Ú.P.V.O., které Comics Centrum vydalo, jsem vlastně nic moc nečekal. A ona je to konečně zase celkem pecka. Druhá světová, náckové, obří válečné stroje, vynálezy, nadpřirozeno, "hrdinové" a uprostřed toho všeho překvapivě dobře napsané lidské drama. "Co chcete abych udělal"? 4,5*
  • het2
    het230.6.2019 15:13Poslední Incal (paperback)
    Nádherná kresba. Ladronn je úžasnej a tohle je pro mne nejlépe nakreslený Jodorowski vůbec. A možná i nejlepší Jodorowského scénář. Jinde mi vždy něco vadilo (původní Incal byl občas příliš ujetý, v Metabaronech mne štvaly robůtci a k některým metabaronům jsem si nedokázal najít cestu), ale tohle jsem si užil od začátku do konce. Ani tam nemuselo být to Mobiovo "Po Incalu". Ta první kniha v Ladronnově zpracování je prostě lepší (vizuálně i scénáristicky). 4,5*
  • het2
    Druhé dobrodružství sira Edwarde Graye přináší celou řadu změn. Divoký západ střídá vikotoriánský Londýn. Nemignolovský Severin střídá na postu kreslíře Mignolovského Stenbecka. A v neposlední řadě vcelku nuda střídá vcelku zábavu prvního dílu:( Už ten sice nebyl žádná pecka, ale tady se tempo vleče a neustálé souboje a unikání nemrtvým kovbojům a zonbiím nějak nemají šťávu. Příběh by jinak ušel, ale slušel by mu tak jeden možná dva sešity. Tohle je natahovaná nuda. Nebýt tam postavy Izáka, která je fajn a sem tam vtipných hlášek ("Neměli bychom to ohlásit šerifovi?" "Šerifa jsi tam voddělal taky, zelenáči jeden"), je to průšvih. Takhle je to jenom takové nic na jedno přečtení. Skoro se začínám ptát, jak moc jsou příběhy sira Edwarda Graye skutečně nutné pro pochopení a vychutnání si závěru Ú.P.V.O. a Hellboye (které žeru) a jestli to ve skutečnosti není víc marketing, jak prodat průměrný comics. Budoucnost ukáže... 2,5*
Sbírka z comicsů na CDB
Četl/a: 8 (cca 4638 Kč)
Mám: 1 (cca 598 Kč)
Chci: 0
Sháním: 0
Nabízím: 0
Osobní: 0
Sbírka mimo CDB
Četl/a: 0
Mám: 0
Chci: 0
Sháním: 0
Nabízím: 0
Osobní: 0