Robin zemřel, ale Batmanův boj pokračuje. Stává se z něj ještě temnější rytíř — nemilosrdný a zjizvený na těle i na duši. Zatímco Nightwing (Dick Grayson) a Alfréd si dělají starosti o Bruce Wayna, vrací se starý známý, aby Batmana konečně zničil. Two-Face je zpět a Batmana dělí od záhuby jediný hod mincí! Ve stínech navíc již číhá záhadná postava, která zná pravou identitu Temného rytíře a je několik tahů napřed. Je to přítel, nebo protivník?

Hřbety jednotlivých svazků pak postupně tvoří ucelený obraz.
V české mutaci vyšel tento svazek jako 52. v pořadí.

Obsahuje sešity série Batman #440-442 (říjen - listopad 1989) a New Titans #60-61 (listopad - prosinec 1989)


Scénář
George Pérez, Marv Wolfman
Art
Jim Aparo, Tom Grummett, George Pérez
Ink
Mike DeCarlo, Bob McLeod
Barvy
Adrienne Royová
Obálka
George Pérez
Lettering
Pavel Mařata
Překlad
Lukáš Růžička
Redakce
Eva Brucknerová, Pavel Kořínek
Žánry
akční, superhrdinský
ISBN/ISSN
978-88-9283-295-4 (BBart s.r.o.)
978-88-9283-295-4 (De Agostini Publishing S.p.A)
Vazba
šitá v tvrdých deskách
Formát
175 x 260 x 10 mm
Tisk
barevný
Váha
420 g
Stran
136
Cena
329 Kč
Originál
Batman - A Lonely Place of Dying (DC Comics, 1989)
  • Mleako
    Příjemný příběh, který poprvé uvedl na scénu Tima Drakea. Není to nic světoborného, ale čte se to slušně a je to důležitý dílek v Batmanově historii.
  • hroubek
    Dobře odvyprávěný komiks, který se čte lehce, dobře a celkem i rychle. Tento komiks je důležitý, jelikož poprvé na scénu přivede postavu Tima Drakea, ze kterého se pak stane další Robin. Scénárista Marv Wolfman odvedl dobrou práci a samotný příběh má dobrý spád a umí být zajímavý i dojemný. Trochu mi nesedla ta linka s Dentem, ale pro účely příběhu to fungovalo, tak jak to fungovat mělo. Fajn komiks.
  • trudoš
    Nijak silný příběh, pro historii postavy Temného rytíře skoro stejně klíčový, jako zlomená páteř či smrt Jasona Todda. Mnozí samozřejmě mohou namítnout, že Tim Drake není právě tím nejdůležitějším Robinem v netopýrově penále, ale možnost seznámit se s momentem, jak k němu Batman přišel, je fajn. Podobně jako devadesátkový feeling, který – logicky k době vzniku – celé vyprávění má. Což znamená krapet zbytečná upovídanost, snaha o psychologii, kostýmy po vzoru švédské kapely ABBA a civilnější přiblížení jednotlivých protagonistů. Ztrácí to pak patinu superhrdinského vyprávění, zase se to ovšem umí dostat pod kůži – když tedy u vyprávění opakovaně neusínáte, jako se to dělo mně.
    Přesto jsem za tenhle kousek skládačky vděčný. Nejenže funguje překvapivě samostatně, ale zároveň je to po všech těch pochmurných příbězích zase něco malinko jiného. Včetně osobitého přístupu k padouchům, jaký Marv Wolfman preferoval, jenž v sobě kombinuje potřeštěnost časů minulých a rozervanost časů budoucích.