Rychlejší brácha od Jádra pudla! Mega dynamika.

Detektivka o umělci, který tvoří pro svou potěchu. Příběh je fajn, dobře se čte, vizuál v pořádku, těším se na pokračovaní.

Jednoduchý a stokrát videný príbeh, ako sa skvelý šermiar, milovník žien s tajomným príbehom dostane do stredu konšpirácie o ovládnutie sveta. Kresba je OK, výrazná a “európska”, ale príbeh je velice naivný, pričom ho celý tlačia náhody. Komiks pre nenáročného čitateľa.

Nebylo to špatný a z těch oldskůlovějších Lobů to je asi nejlepší kniha, ale pořád to neni Lobo řady rokem 93 počínaje na které jsem zvyklý. Je tu pár fajn nápadů, hodně masení, sem tam černý humor s reinkarnací, nebo invazí do nebe. Ale Lobák je hlavně taky o kresbě a tahle původní ugčková mi prostě moc neštymuje. Pořád se nemůžu zbavit dojmu, že tihle Lobáci z raných devadesátek jsou spíš jen taková demoverze ke spanilé jízdě z půlky devadesátek. A to nejen graficky, ale i charakterově a tématicky. Ten vesmír i charaktery jsou později prostě líp ukotvený. 70%

Když říkám, že v modré už nechci x-tý díl Ekha a n-tý díl Okka, že chci místo nich něco jiného úplně stejně báječného, mám na mysli přesně věci jako je UCC Dolores. A vůbec nevadí, že je to konglomerát už známých motivů s původností rovné nule. Funguje to, skvěle se to čte a autoři se do toho nebojí říznout. Dobrodružný styl ostrova pokladů tu s klidem kombinují s hvězdnými válkami i americkou historií devatenáctého století. Najdete tu referenci na Dunu i Avatara a mytologie jejich světů v mnohém připomíná deskovku Spirit Island. A proč ne? Když se do knihy začtete na první stránce. Autoři svůj svět i dějovou linku odhalují postupně a ve skvělém rytmu, necintají a na jakýkoli flashback jim stačí jen jemné nahození děje a čtenář ví o co jde, protože tohle přece už zná odjinud. Ví jak to chodí. V půlce je mu jasný, že je půlka a že další pokračování se snad nutně chystat nemusí, pokud autorům nerupne v kouli. A všechno to samozřejmě krásně vypadá. Čili ano. Tohle je boží. Hlavně ať je to příště zase jiný. Ať to neni furt to samý.

Společná jízda J. Michaela Straczynského a Johna Romity Jr. pomalu končí, přičemž k finále si vybrali zakončení linie s tajuplným Ezekielem, jehož motivace byly dosud až podezřele lidumilné. V tomhle ohledu scenárista nezklamal, a třebaže čtenáře stále houšť zamotává do své pavučiny mytologických odkazů, míchajících vědu s magií, pořád to dokáže podat natolik smysluplně, že to má hlavu i patu. Ještě předtím si však člověk užije crossover s prolhaným Lokim, jehož důsledky mají svou váhu zase v jiném příběhu, v jiných časech.
Jedno se upřít Straczynskému nedá, jeho Spider-Man je po všech stránkách dospělý, lidský, sympatický a především zábavný. Epizody jsou často stavěny na dlouhých dialozích, jejichž tempo však žádným způsobem nesnižuje gradaci jinak typicky supehrdinského vyprávění. Lze se tak snadno ztotožnit s postavou, která i přes obrovskou moc cítí morální odpovědnost, aniž by to celé sklouzávalo ke kýčovitému patosu. Tohle je Petr Parker, kterého bych dokázal číst pořád dokola.

Digglovo psaní je fajn, Jockova kresba je super. Je tu pár věcí ne uplně se držících nejen fyzikálních zákonů, ale je to superhero takže přimhouřím oko. Fajn čtení, které se skládá vesměs z monologů v hlavě hrdiny. Co m usím vyzdvihnout tak je celý ten background proč je Oliver nový Robin Hood, to se Digglovi povedlo moc pěkně. Příjemně průměrný superhrdinský origin.

Tillie mi po Piruetách potvrdila, že má dar vyprávět příběh s minimem slov a jednoduchou kresbou a zvládne to poutavě. Váhal jsem nad NA PAPRSKU, ale 2 knihy od autorky byly moc fajn, takže tomu dám šanci. I když tady musím uznat že kolem strany 250 jdeme do jakési symboliky kterou jste úplně nepobral, ale vůbec mi to nevadilo.

„Žádná dobrá smrt neexistuje. Ale existuje dobrej život.“ No... tak nič. Za mňa sklamanie. Nezačína to zle, ale pokračuje to nudne a končí to na môj vkus wtf. „Kalendár“ na konci som nepochopil resp. pripadalo mi nedôstojné 13-dielnu ságu zakončiť takto, to už som uvažoval, či tomu nedám len 2*. Niektoré diely Kingovho runu boli strata času, ale naivne som predpokladal, že to najlepšie si nechá na koniec. Mýlil som sa. Katastrofa to nie je, ale zázrak tiež nie. Pritom s iným scenárom to mohol byť jeden z najzásadnejších komiksov Batmanovho kánonu. Scenár sa však napokon vybral úplne inou cestou. Na tému “spätné dobývanie Gothamu z rúk zločincov“ mohol vzniknúť skvelý mrazivý thriller, v ktorom sa posledné zvyšky dobra formujú, aby zlu zasadili posledný úder, hoc nie je isté, pre ktorú stranu bude posledný. Napokon je to ale štandardná akčná rúbanica. Na sériu si budem pamätať ako na niečo, čo malo našliapnuté na viac. Na oveľa, oveľa viac. Niektoré diely skvelé, iné priemerné a daktoré vyložene zbytočné, len naťahujúce čas. Najviac mi v pamäti zostanú momenty s Catwoman, tie boli zvládnuté skvele a dojemne a bolo nám jasné, prečo sa títo stratení ľudia navzájom potrebujú. Postava Thomasa Waynea nebola zlá a v budúcnosti by som si s ňou niečo rád prečítal, ale do v rámci možností realistického (hahaha) štýlu, aký King k batmanovskej látke zvolil, sa nehodila. Na finále oceňujem aspoň fakt, že nevrátili späť „to“ s Alfrédom.

Príbeh bol tak sľubný, ale tá raketa to pokazila. Ako fakt? Raketa v tvare Batmana a Supermana ? Aj s nepeknou kresbou nižší priemer, ale ten retro komiks na konci! Skvelé! Veľmi zábavné sledovať Clarka a Bruca v jednej kajute keď si uvedomia, že jeden je Batman a druhý Superman. Vtipný bol aj záver s Robinom a Lois, narozdiel od ostatných retro zošitov - tento stál za to!

První polovina knihy je přetahovaná o Akiru. Ne že by děj nebyl zajímavý, ale po zběsilém tempu druhé knihy příběh poněkud ztrácí dech. Nevím zda to byl záměr, ale zhruba v polovině příběhu autor pozvolna rozjíždí demolici, která vyústí v destrukci biblických rozměrů. Taková pekla komiks nezažil - Hirošima hadra. Když přimhouřím očko nad Rambo tetičkou a trošku slabším začátkem knihy, mohu říci jen: "vše odpuštěno". 90%

Trochu drsné fanstasy řízlé steampunkem, trochu klasická pohádka. I když ke scénáři mám pár výhrad, kresba je naprosto úžasná a tuhle knihu by si asi neměl odepřít nikdo kdo má rád klasické fantasy, nebo se jen rád kochá nádhernými obrazy.

Když jsem četl anotaci, tak jsem byl ke knize trochu skeptický, ale po otevření mne příběh chytnul snad od první strany a nepustil až do konce. Skvěle vyprávěné, skvěle vypointované. Kniha plná emocí, ať už kladných či záporných, že asi není čtenáře, kterého by to alespoň trochu nechytlo za srdce. Mne tedy více než jen trochu. A nezaostává ani kresba, která právě ty emoce dokáže detailně vyjádřit. A nad dvoustránkovými kresbami drogového tripu jsem seděl hodně dlouho a vychutnával si každou drobnost. Tohle je hodně povedený komiks, který mohu jen a jen doporučit.

Zakončenie úchvatne nakresleného historického dobrodružného mystického trileru. Síce na prvý pohľad môže pripomínať Jednorožca (tiež vyšlo v Modré CREW), ale vtedy hrala dvojka Gabella/Jean výraznejšie na nadprirodzenú (miestami až fantasy) strunu, kým dvojica Xavier Dorison (Dlouhý John Silver) a Alex Alice (Siegfried) predsa len stavili na väčšiu mieru reality. Je to každopádne temný, dospelý komiks, do ktorého útrob Alice vkreslil viacero pozoruhodných architektonických periel. Niektoré monumentálne zábery (dobývanie Jeruzalemu) vyrážajú dych. Škoda, že si ich nemôžeme vychutnať vo veľkolepejšom formáte, ale zas radšej takýto, ako žiadny. Hlboké lesy a v nich prastaré kláštory (nevraviac o parádne nakreslenej Prahe a Paríži), to je proste nádhera. Páčila sa mi aj taká tá, ehm, kláštorno-mníšsko-templársko-kresťanská atmosféra, azda na spôsob Mena ruže? Druhou stranou mince je, že postavy ma nezaujímali a neprirástli mi k srdcu a scenár mi nepripadal ktovieako zaujímavý a miestami ma nudil. Pretože áno, komiks je samozrejme najmä vizuálne médium, ale pravdaže rovnako dôležitý je i scenár a ten Dorisonov ma proste príliš neoslovil (a rozhodne ma neoslnil).

Obsahuje spoilery. „Bude to dobrá smrt.“ Tak sa nám pomaly blíži finále. Super je, že síce je prítomný Batman, ale vieme, že nie je Batman ako Batman. Bruce Wayne je vykázaný na „dôchodok“. Páčilo sa mi, že ho nepotrebovali zase raz „zabiť“ pre vyradenie z deja, ale vystačili si s umiernenejšou, ale možno o to uveriteľnejšou verziou. Postupne sa dáva dokopy, tráviac čas s milovanou ženou na exotickom mieste. Hoc vidí, čo sa deje v „jeho“ Gothame, nielenže sa do jeho ulíc neponáhľa vrátiť, ale dokonca pôsobí dojmom, že sa do nich už nevráti nikdy. To mi pripadalo sympatické a osviežujúce a vyzeralo to ako Kingov pokus o nadviazanie (kopírovanie?) na Nolanovu filmovú trilógiu. Tá totiž na konci tiež začala klásť otázku, či tu Batman bude naveky, alebo je schopný odísť a byť šťastný niekde veľmi ďaleko, kde ho nepoznajú, preč od všetkých starostí, problémov a konfliktov, len s hriechmi minulosti. Parádne na atmosfére je práve to, že najneohrozenejší bojovník za spravodlivosť opustil bojové pole a nahradilo ho zlo. King si tu ďalej berie z Nolanových filmov „izoláciu“ Gothamu, dokonca taktiež Baneom (ktorého si vo filme samozrejme vychutnal Tom Hardy). Ako vo filme, aj tu je to pútavé, ale ako v ňom, aj v komikse proste neverím, že by sa civilizovaný svet dlhodobo nečinne pozeral na to, ako sa z amerického veľkomesta stáva zločinecká diktatúra, v ktorej sú milióny ľudí držaní dá sa povedať väznení, to je proste blbosť. Komiks ponúkne šokujúcu scénu so stoličkou. Spoločné scény Batsa a Cat ma zasiahli, boli skvelé, dojemné, vtipné a vidíte, že sú jeden pre druhého stvorení.

„Lidská povaha je konstatní. Lidi se nemění, jenom se víc a víc stávají tím, čím jsou.“ Za seba hlásim solídnu dávku spokojnosti. Keďže zbožňujem Gotham Central, ocenil som, že i tu je Batman vnímaný „len“ ako temný prízrak pohybujúci sa v tieňoch a zasahujúci do deja iba v prípadoch extrémneho nebezpečia, ktoré nie je v silách štandardných bezpečnostných zložiek zastaviť. Penguin a Riddler mu berú hlavné slovo, odstraňujú ho do ponižujúcej pozície camea a prekvapivo to nevadí, keďže si svoje one man show užívajú plnými dúškami. Niekoho viac osloví penguinovská rázna gangsterka, iný si naopak vychutná riddlerovskú mrazivú rafinovanosť z pera starého batmanológa Toma Kinga. Viac v mojej recenzii: https://www.fandom.sk/clanok/recenzia-batman-spatny-den-penguin-riddler-komiks

Adaptovat nejrozsáhlejší text H. P. Lovecrafta není žádný med; navíc tak, aby se autor zavděčil fanouškům originálu a zároveň zaujal čtenáře, mýtem Cthulhu nepolíbené. Japonský tvůrce Gó Tanabe se toho zhostil se ctí, přičemž je až fascinující, jak precizně se mu povedlo držet původního textu a nezahltit vyprávění dlouhým monologem, jež by dějovou linii vysvětloval. Zároveň V horách šílenství dokazuje, kolik hororové muziky se dá vytvořit s málem. Stačí trochu zasněžené plochy, neprozkoumaná zákoutí obřích ledovců, skupina přemotivovaných vědců, prahnoucích po odpovědích a dokonalé mrazení v zádech je na světě. To jsme přitom teprve v polovině zápletky, nejlepší má ještě přijít.
Velké plus pak získává autor za takřka až komorní kresbu, která si drží evropský charakter. Je to sice hodně o zádumčivých pohledech a snových vizích, přesto se nedá říct, že by příběhu chybělo poctivě budované napětí, jež navíc umocňují stále tajuplnější objevy. Až to jednoho nutí k otevření literární předlohy.

Ryby sú bizarné. Je smutné, že dve nesúvisiace bonusove poviedky sú lepšie ako hlavný príbeh. Ono to nie je tragicky zlé, len príbeh je často nechcene smiešny. Ako mladšiemu by sa mi to asi páčilo viac.

Po kratším zpomalení děje se v tomto díle vše opět rozbíhá, prozkoumávají se hlouběji vztahy kouzelníků s nečarodějnickou šlechtou a přestože tu byly náznaky od začátku, teď už i Coco s Tartou zvažují, jestli jsou kouzelníci s krempou opravdu tak špatní, nebo to myslí dobře.

Klasické fantasy s ničím co by mě oslovilo aby se vymanilo z šedého průměru. První dvě kapitoli někam pro něco hlavni hrdinové jdou, ve třetí je lov s celkem příjemným překvapením, poslední sešit je ukončení, žádný velký zvrat, nic nečekaného. Prostě průměr od začátku do konce.

Jedna z dalších Lobáckých klasik. Velký šéf se vydává po stopě podivného individua Bulíka, jehož hlava je štědře honorována na vývěsce odměn. Problém je, že po Bulíkovi nejde sám. Respektive, jde po něm snad úplně každý. Kniha oslní krásnou čistou dynamickou kresbou, bezva nápady (skalpování, nebo tankový střet jsou nezapomenutelné) a schopností udržet příběhovou nit přes čtyři sešity navzdory tomu, že jde v podstatě o kontinuální bitvu a ještě k tomu jí skvěle vypointovat. Velkej šéf v půlce devadesátek prostě hnětal. A nezklame ani v bitvě s ultrasprávňákem, nebo jako řidič kamionu. Možná ne jeho nejlepší kniha, ale furt je to klasa. Na to, jaká je to zběsilá volovina, je to překvapivě nadčasový držák.

„Kdysi byl Luther Manning. Kdysi sdílel svůj život s manželkou a dítětem, nyní svůj život sdílí se strojem. Kdysi byl mužem z masa a krve, nyní je jen kyborg, zpola lidský mechanismus naprogramovaný výhradně k ničení…“ Výtvarník Rich Buckler přišel se svou představou umělého poločlověka už v roce 1974, ale nezdá se, že by mu čas příliš uškodil. Možná je to i zásluhou výborných scénáristů Dougha Moencha a Billa Mantla, kteří dali Deathlokovi do vínku nejen přímočarou pomstu na těch, kdo mu způsobili všechno trápení, ale přidali i pohled dovnitř rozhárané duše, konfrontaci se sebou samým a s počítačem, řídícím cíle a zájmy kyborgského těla. V prvních dvou sešitech jsem byl sice notně zmatený časovou posloupností jednotlivých událostí, plácal jsem se v tom jako ryba na suchu a už jsem nad příběhem málem zlámal hůl, ale hned poté s třetím sešitem jsem byl zachycen a vtažen hluboko do probíhajícího konfliktu, z něhož jsem už nevystoupil až na samotném konci. Deathlok není typickým představitelem Marvelovských superhrdinů, a možná proto je tak zajímavý a poutavý.

Psal se rok 1973 a král Wakandy T´Challa alias Black Panther získal na stránkách Jungle Action svou vlastní sérii. A byla z toho pecka jako hrom, protože scénárista Don McGregor nepromarnil svou šanci a do třinácti sešitů naládoval jeden z nejdynamičtějších souvislých příběhů, jaké do té doby komiksový svět poznal. Přestože nám v každém díle představí nového záporného hrdinu, nějakou novou bestii, s níž se musí T´Challa vypořádat (ať už je to Venomm, Malice, baron Macabre, král Cadaver, lord Karnaj, Sombre, Salamander K´ruel, madam Slay či samotný Eric Killmonger), dokázal jednotlivé epizody spojit, vdechnout jim kontinuitu a přidat i něco navíc - filozofii muže jdoucího za posláním, ne pro uspokojení vlastních choutek či naplnění svých sobeckých cílů, ale pro udržení integrity země, zachování tradic a naplnění života. Rich Buckler, Gil Kane a Billy Graham se pak postarali, aby McGregorovy nápady dostaly spanilou grafickou podobu. Je tu spousta akce, pohybu, střihů, nejrůznějších postav, ale i úchvatných celostránkových panelů. Nějak takhle si představuji klasiku: mnohovrstevnou, silnou, stále se ženoucí vpřed.

Kdo je Black Panther? Řekl bych, že samotná duše černého kontinentu, povýšená na hrdinský ideál. V Reginaldovi Hudlinovi se rozhodně nezapře filmový režisér a scenárista. Má snahu dělat věci jinak, moderně, dynamicky a od základů. Pro vstup do Wakandského království snad ani neexistuje lepší materiál, než právě tento komiks. Jsou tu pohromadě primitivní rituály, náboženství, technologie, politika, boj a samozřejmě superpadouši v čele s Drápem. Snad jen ten rytíř na bílém koni už je nadsázka tak monstrózní, že až hraničí s kýčem. Dialogy fungují skvěle a i samotný lettering je přehledný a čtivý. Romitova kresba je jednoduchá, místy až strohá. Prosta jakýchkoli extravagancí se může zdát skoro až nudná, nicméně stále si drží solidní úroveň klasického stylu. Snad jen matrixová vsuvka se moc nepovedla a vypadá jak z 60. let. Suma sumárum: oceňuji ucelený příběh braný, jak se říká, od píky, zajímavé postavy, dialogy, celkové pojetí.

Jmenuje se Marcus Johnson, je nadrotmistrem armády Spojených států a měl by bojovat ve válkách, ne proti superpadouchům jako jsou Taskmaster nebo Orion. Jenže tady se hraje o mnohem více, než jen o jeden (ne)obyčejný život. Pokud máte zájem o vysoce akční komiks, jste na správném místě. Pokud ale chcete příběh, sáhněte raději po jiném albu. Nemohu samozřejmě s čistým svědomím říct, že by Válečné jizvy neměly myšlenku nebo že by postrádaly souvislou a smysluplnou dějovou linii, jenže tady je v popředí zájmu zběsilé tempo, které člověka nenechá vydechnout a hrne se vpřed jako těžkotonážní buldozer s obrovskou radlicí. Taskmaster, captain America, S.H.I.E.L.D., Deadpool, Hadí bratrstvo a velké tajemství Nicka Furyho prostě nedají nikomu moc prostoru na přemýšlení nebo šťourání se v detailech. Šest sešitů nepřetržité bojové akce podle Christophera Yosta bravurně zhmotněné výtvarníkem Scotem Eatonem. Natlakováno je na maximum, airbagy jsou odpojeny, poutat se je zbytečné, protože tohle je jízda smrti…

Tým pro jemnější a nenápadnější práci, pro boj ve stínech proti utajeným hrozbám všech velikostí a podob - to jsou Secret Avengers, stvoření v roce 2010 scénáristou Edem Brubakerem a kreslířem Mikem Deodatem. Do jejich čela pánové postavili prvního Captaina Ameriku Steve Rogerse, jehož velení svěřili dalších osm superhrdinů včetně takových jmen jako Natasha Romanovová alias Black Widow, doktora Henryho McCoye neboli Beasta či Marca Spectora známého jako Moon Knight. Že jim to spolu funguje o tom žádná. Příběh o třech korunách moci, které otevírají Propast a probouzejí Nejtemnější dítě, je ponurý, záhadný a je v něm spousta utajování. Skupin, majících zájem o koruny je povícero a není na první pohled jasné, o co které z nich jde a v čem všem má která z nich prsty. Samotná mise na Marsu je ovšem natolik strhující, aby přebila případné výhrady k zbytečné spletitosti vztahů a zájmů. Zvláště, když se ocitla v rukou tak fenomenálního výtvarníka, jakým je Mike Deodato. Jeho kresba je prostě parádní, jak v detailech, tak v celkové kompozici. Žádné dvě stránky nejsou stejné, pořád se něco děje, pořád se něco mění. Ani se nenadějete a jste na konci, kde vám ještě na rozloučenou Ed Brubaker pořádně zamotá hlavu.

CREW sa v r. 2019 pustila do vydávania dvoch nesmierne ukecaných pokusov o reštart dvojice mimoriadne populárnych marveláckych superhrdinov, ktorých slávu opätovne po istej dobe stagnácie nakopli úspešné filmové trháky, v ktorých ich stvárnili Tom Holland a Chris Hemsworth. Žiaľ, za mňa je jeden komiks priemernejší, než druhý. Nie je ukecanosť ako ukecanosť. Je to fakt otravne ukecané, čo je síce u Spajdyho bežná vec, ale tu je to proste len otravne ukecené, nie rozkošne ukecané. Ostatné postavy sú nezaujímavé, v deji je buď ťažké sa orientovať, alebo je plný klišé. Celé je to kruto zadýchané. Musím ale uznať, že Spider-Man: Do soumraku je na tom predsa len o čosi lepšie, ako Thor: Znovurozrozený, keďže Peter alias Spajdy sú moja obľúbená postava od detstva ešte z 9O. rokov a scenár je o 100% zrozumiteľnejší. Druhou stranou mince je, že tým pádom jednoduchý, priemerný, nudný a mdlý. Scenárista Chip Zdarsky sa snaží v hravých scénach (standup) a dlhých dialógoch (celkom milé poštuchovanie sa s Human Torchom, rozhovor s JJJ so šokujúcou koncovkou, hoc neverím, že by ho nespoznal na základe hlasu, stavby tela a odhalenej spodnej časti tváre) kráčať v stopách legendárneho Straczynského, ale proste na to nemá. Nie je to ono, tá snaha páčiť sa a kopírovať Straczynského bezprostrednosť príliš bije do očí. Asi by som o tom nehovoril ako o voľnom pokračovaní Rodinného podniku, v ktorom sa šokujúco ukázalo, že Spajdy možno má, možno nemá sestru Teresu, ale áno, isté dejové a postavové spojivá prítomné samozrejme sú.

Tak, přitvrdilo se, rozkrylo se pár dalších osudů, z kterých samosebou ani jeden nebyl idylický, kresba nemá chybu a pak ty barvy vodovkama, to je fakt pecka. Úzkost a naléhavost začínají taky nabírat na síle, takže hurá do finále, a za všechno dík, přátelé!

Nevychází tu příliš mnoho sci-fi komiksů. Vítám tedy každý takový.
Přístav Země i Zatmění vychází z klasických sci-fi, v případě druhého post-apo a přináší originální zápletku. Příběh je akční a má spád, ač nějaké hluboké vícevrstvé a nejednoznačné poselství nepřináší. Jde o docela přímočaré, vcelku oddychové a nesmírně zábavné čtení (a sledování). Otázka k přemýšlení v případě přístavu dost rezonuje např. s moderním veledílem "Vzpominky na zemi" a Teorií temného lesa. Zatmění zase zamyšlení nad post-apo situací a plno otázek co se mohlo stát.

Kniha je to úctyhodných rozměrů a hmotnosti, ačkoli pokud jste zvyklí na kolosálky, dech nevyrazí. Knihu jsem četl půjčenou z knihovny, ač desky už nesli známky mnohého čtení, vazba drží krásně. Jedinou výhradu k technickému provedení mám k lesklému papíru. Matný se čte lépe a kvalitní zřejmě dává i lépe vyniknout barvám.

Co dech rozhodně vyrazí je množství bonusového materiálu. Toho je, zejména u Zatmění tolik, že vám vystačí na stejný, ne-li delší čas než čtení samotných komiksů.

Super, jen tak dále!

Sériu Škorpión mám rád už od jej vzniku. Síce sa príbehom nejedná o žiadne veľdielo, no je to veľmi príjemný mix Zorra a Troch mušketierov okorenený erotikou. Hlavná silná zbraň série je Mariniho úžasná kresba a farby. Jednoducho sa na to neviem vynadívať a pevne dúfam, že si tu séria nájde dostatočný počet fanúšikov. Tretí diel je zatiaľ najlepší v sérii a ten štvrtý zasa prekvapivo mení prostredie Ríma za loď a Orient. Pre mňa je táto séria ideálna komiksová zábava na odreagovanie. =►Celá recenzia◄=

Leckdy téměř bezpointové a více než o duchovním hledání spíše autobiografické skici ze světa Japonska. Však si to Frenk už v mládí uvědomil: "Jsem materialista." Ač se místy snaží, postupem času už si ani na to duchovno moc nehraje, takže je celý název díla poněkud zavádějící. Přesto mi tahle slice of life četba přišla zajímavá a téměř až meditativní... takže možná přece jenom ten zen.

Celkový dojem: 70%

S odstupem času musím říct, že mě to pořád baví. Je tomu 5 let, co jsem to četl poprvé (a naposledy) a vnímám jasně svůj posun v komiksech. Lépe se mi čtou a vnímají, i zde tomu nebylo jinak. Tam, kde mě dřív bavila výhradně kresba, jsem se díky tomu mohl podruhé věnovat více postavám a jednotlivým archetypům daných postav. Více vidím tu symboliku, touhu udělat další zářez v šeských eposech, legendách apod. Pokud zrovna tímto, proč ne, za mě povedená práce. Daří se to všem zúčastněným. Plus, že mi přidje docela rouzmně pojatá tématika běžného člověka ve středověku a jak žil. Za mě zůstává oněch 5 hvězd.

Co si budeme, Superman většinou stojí za starou belu. Jednou za čas si ho veme někdo schopný do rukou aby uplatnil "výjimku potvrzující pravidlo". Loeb a Sale jsou boží pár, to prokázali nejednou v batmanovi, v celé barevné tetralogii u marvelu (idealní pro crew vydat jako komplet v legendách marvelu) a teď to stejné udělali se supermanem. Je to fakt hodně, hodně dobré. Zmapování jednoho roku Clarka Kenta a vlastně od určité doby i Supermana. I když ano.... musím uznat, že poslední čtvrtrok už mě moc nebavil.

Séria Murena druhým cyklom dokazuje, prečo má status kultového komiksového diela a prečo je Jean Dufaux považovaný za európsku scenáristickú hviezdu. Príbeh plný intríg s množstvom výrazných postáv. Veľmi dobre napísaný, pútavý a historicky veľmi zaujímavý. V druhom cykle dôjde aj na známy obrovský požiar Ríma a je to naozaj veľkolepá scéna. Jednoducho perfektná séria, ktorú by ste si nemali nechať ujsť. Veľká škoda, že Phillipe Delaby na začiatku tretieho cyklu zomrel (dokončil 9. diel a následne začal sériu kresliť Theo – mimochodom tiež veľmi šikovný kreslič), lebo jeho kresba je na veľmi vysokej úrovni. =►Celá recenzia◄=

Penguin

Scenárista John Ridley (Oscar za scénář filmu Dvanáct let v řetězech) pojal Penguin a jeho příběh jinak, než jsem čekal. Ridley se snažil příběh, co nejvíce držet při zemi a zachovat jistou realističnost. Celý příběh působí jako gangsterka říznutá příběhem o vykoupení a pomstě. Je velmi příjemné, že Ridley se snaží Penguina vyobrazit jinak. Dát mu mnohem větší hloubku, silnější pozadí a udělat z něj postavu, která je inteligentní a smrtelně nebezpečná. Tohle není ten směšný Penguin z jiných komiksů. Tohle je muž, co padlo na dno, ale touha po pomstě postavila na nohy. Vrchol tohoto komiksu přichází v rozhovoru s Batmanem, ve kterém je moc hezky vidět, jak Ridley o Penguinovi přemýšlel.
O kresbu komiksu se postaral Giuseppe Camuncoli. Jeho kresba je mainstreamová, ale to nic nemění na tom, že je hravá a působivá. Moc hezky se na ní kouká, je krásně přehledná a velmi dobře se čte. 7,5/10

Riddler

Scénárista Tom King je ve svém oboru opravdový king. Četl jsem od něho Visiona, který byl vynikající a poslal mě do kolen. A teď jsem si přečetl jeho Riddlera a stalo se to znovu, zas mě poslal do kolen. King je jako scénárista úplně někde jinde, než většina jeho kolegů. Jeho přemýšlení o postavách nabízí něco jiného. Netradičního a nepříjemně opravdového. King svůj scénář pojal, co nejvíce realisticky. Od samotného příběhu, dialogů, chování postav, motivacích až k samotné pointě a otázce PROČ.
Je to temný thriller, který je plný deprese a krve. A taky chladné logiky. To jakým způsobem King pracuje s Riddlerem jako postavou, a jeho aurou, je perfektní a ke všemu je to skvěle napsané. Scénáristovi se povedlo vytvářit příběh, jenž se dostane čtenáři velmi rychle pod kůži. Při čtení jsem si několikrát vzpomněl na film Sedm, což berte jako velkou pochvalu.
Samotný příběh je velká depka, ale to co jí prohlubuje je fantastická kresba a barvy. Výtvarníci Mitch Gerads a Clayton Cowles odvedli luxusní práci. Z jejich kresby je cítit bolest, strach, deprese a bezmoc. Gerads a Cowles si vyhráli s kresbou a každý panel, nebo stránka je umělecké dílo. Parádně využili Kingovo rozvržení panelů, které dá vzpomenout na Strážce. Výtvarnici skvěle využívají barevnou paletu, které dominuje oranžová a zelená barva. Luxusní komiks. 9/10

Druhý díl Akiry značně přítvrdil. Vlastně je to nekonečná akce s grandiózním finále, odehrávající se v tajných vládních laboratořích. U jedničky jsem byl lehce zklamán, u této knihy cítím velké nadšení. Akira 2 je nestárnoucí akční skvost. 95%

Zdravím ťa, Thor. Chápem, že Marvel na teba najal drsňáka Jasona Aarona. Kto iný by mal šancu skrotiť tvoje vášnivé vikingské vnútro, ak nie brutálny scenárista nezabudnuteľnej série Skalpy a skvelej jednohubky Muži hněvu? Chlap, ktorý ťa už raz v minulosti písal a dopadlo to fenomenálne (Thor: Zabiják bohů)? Problém je, že hoci sa Aaron tvoju (nepochybne silnú, statnú a charizmatickú) osobnosť snaží predstaviť v ukážkovej forme... nedarí sa mu. Poviem ti pravdu, nehnevaj sa za to na mňa, ja som sa v tom strácal. Na čo sa tu vlastne nadväzuje? V čom konkrétne sa pokračuje? Prečo nemáš ruku? Prečo naopak máš stovky kladív, ale žiadneho Mjolnira? Z akého dôvodu žiješ na lodi s kozou a hovoriacim psom? Odkedy máš brata Baldra? Ako bol zničený Dúhový most? Prečo to tak strašne pripomína filmy s Hemsworthom? A potom je tam taký ukecaný zelený červík a ten...vzdávam to. A mal by si to vzdať aj ty s dialógmi. Nie snáď, že by som podceňoval tvoju inteligenciu, božechráň, ale predsa len si tu bol strašne ukecaný, Thor. Nehodí sa to k tebe, prepáč mi prosím moju trúfalosť. Nachádzali sa tu síce tony masívnej akcie, ale rutinnej, stereotypnej, bez výraznejších nápadov. Dej bol pre mňa, neuraz sa veličenstvo, nezrozumiteľný. Väčšinu času som sa vôbec nechytal, nechápal som o čo ide. Písmo bolo správne „vikingské“ (ehm), ale zároveň miestami ťažko čitateľné (napr. pri vete „Ale do Helu“ som pôvodne čítal „Ale do kelu“ v zmysle hromženia, nadávky). Hviezdne cameá (Juggernaut, Submariner) nepomáhajú. Scenár je šialený, čo sa hodí napr. k Flashovi, ale k Thorovi nie. Som otrávený a dezorientovaný a teda fakt nemôžem povedať, že by ma toto čudo navnadilo na ďalšie pokračovania.

Psát scénáře k Hulkovi není úplně jednoduché. Je to dáno tím, že se nabízí pár variant cest kudy jít, ale píšete o Hulkovi, největším bouchači z marvelovského světa, takže dříve nebo později musíte přijít s velkou akcí. Scénárista Al Ewing umí psát a přistoupil k Bannerovi/Hulkovi způsobem, který se mi dost líbil a viděl jsem tam potenciál do budoucna.

Ve třetím díle se Ewing rozhodne trochu filozofovat a přidat nový rozměr. A tohle mi moc nesedlo. Není to špatně napsané, a moc dobře chápu, proč to Ewing napsal, jen mi to tolik nesedlo a neužil jsem si to. Naštěstí pak přijde druhá část komiksu, která je o dost zajímavější a přináší palčivé otázky, na které chci znát odpovědi.

Na komiksu Hulk v pekle se vystřídalo několik autorů a já osobně jsem si jejich kresbu užil. Hezky se kombinuje několik stylů, jenž jsou od sebe natolik výrazné, že je to ku prospěchu příběhu. Jediný Tony Stark je nakreslený divně a lehce slizky. Velkou radost mi udělali obálky k jednotlivým sešitům, které jsou velmi povedené.

Hulk v pekle je zajímavý komiks. Scénárista Al Ewing se snaží vytvořit něco nové a originálního, i za cenu toho, že něco nebude na čtenáře fungovat stoprocentně. Nicméně mám takové tušení, že Ewing má v hlavě velký příběh, který jako celek bude dávat mnohem větší smysl. A až jednotlivé dílečky do sebe zapadnou, tak to bude velká pecka. Takže, i přestože jsem z tohoto komiksu lehce zklamaný, tak to nic nemění na tom, že se na další díl dost těším.

YES, tohle mi sedlo a dost se mi to líbilo. Scénárista Peter Tomasi pokračuje v tom, co načal v Rekviemu za Damiana. Tentokrát se tolik nesoustředíme na Batmanovu psychologickou stránku a rozpoložení, protože to je nahrazeno jednou velkou motivací, na které celý tento komiks stojí. Získat zpět tělo svého syna, a to ať to stojí cokoliv. Batman je zde místy urvaný ze řetězu a nemá problém ubližovat svým spojencům, lhát přátelům a využívat všechny kolem sebe, aby dosáhl toho, po čem jeho srdce nejvíce touží. Tomasi to napsal parádně a funguje to jako jedna velká jízda, kde se střída jedna velká akce za druhou, kterou doplňují dialogy, jenž dávají smysl a ukazují, jak moc je Temný rytíř ve svém vnitru zraněný, a jak moc to chce napravit. Je to moc povedený komiks a já doufám, že dostaneme nějaké pořádné zakončení, protože tenhle příběh by si ho zasloužil.

3,5* Jeden obyčejný lidský příběh, jakých bude nepočítaně... Kdy stínu minulosti, nedorozumění a křivd, snažíme se uniknout, ale stín je stále za námi. Svým zvláštním způsobem dost depresivní kniha.

No, tak sme sa po X zošitoch konečne predsa len aspoň niekam reálne posunuli od nočných môr, predstáv, spomienok a ja neviem čoho ešte. Síce o kúsok, ale lepšie ako nič, lebo už to bolo vážne naťahované. Tento diel ozvláštňuje veľmi pekne nakreslená púštna pasáž. Ono je to vlastne celé krásne nakreslené. Na knihe spolupracovalo viacero ilustrátorov, ale najväčší kus práce odviedli Mikel Janín (Batman Detective Comics) a Španiel Jorge Fornés (Rorschach), ktorí prišli s fakt úžasnými scenériami a obrazmi. Skvelá dvojstrana s gigantickými mrakodrapmi týčiacimi sa nad ulicami v závratnej výške. Dole klobúk i za úvodnú „šesťdesiatkovú“ šestákovú kresbu, mnohým asi nesadne, ale ja som si ju vychutnával plnými dúškami. Problém mám so scenárom, kde sa neustále naráža na veci z dávnej minulosti, kvôli čomu má čitateľ silný pocit déjà vu (Arkham opäť obsadený jeho chovancami, cez ktorých sa Batman musí doslova prebiť, lámanie väzov) a ja si nie som istý, či je to plus alebo mínus. V prvom rade hlavne nechápem, na čo je to dobré. Čo to vlastne bolo? Vzdanie poklony? Žmurknutie na hardcore fanúšikov? Sofistikovaný humor? Niečo úplne iné? Neviem... a je mi to tak trochu jedno. Rovnako tak sa mi nepozdáva nápad s Thomasom Wayneom. To sa podľa mňa do (v rámci možností) realistického Kingovho poňatia nehodí. Po sľubnom rozjazde s púšťou a s priamou konfrontáciou s Baneom je to opäť pád do stereotypu a nudných poviedok (s výnimkou SAW-áckej kapitoly o piatich Batmanoch), ktoré sa len občas vytasia so zaujímavou drobnosťou (kokón).

Obyčajné príbehy vo výnimočnom prostredí.

Montmartre je pre turistov miesto, ktoré nemôžu pri návšteve Paríža vynechať. Pre množstvo umelcov bola táto štvrť zdrojom inšpirácie a miestom, kde sa miešali umelecké smery, filozofia, múzy a chuť žiť. Pre partiu chlapcov to bolo prostredie, v ktorom prežívali svoje obyčajné fantastické príbehy, kde chytali žaby a dospievali.

Príbeh komiksu Děti z Montmartru sa dá označiť ako triviálny a porovnanie so seriálom/knihou Bylo nás pět je viac ako na mieste. Prostredie, v ktorom sa však dobrodružstvá hlavných hrdinov odohrávajú má v sebe niečo magické. Na každom rohu tu totiž stretnete umelca alebo filozofa, ktorý vám rýchlo a jasne vysvetlí tajomstvo života. Magická je aj kresba, ktorá je hlavnou devízou komiksu a podčiarkuje atmosféru, z ktorej idú veľmi silné emócie.

Decká z Montmartru vrelo odporúčam pre všetkých, ktorí si dokážu vychutnávať atmosféru a chcú sa ponoriť do magického a melancholického Paríža detskými očami.

Súbor podpriemerných (až na 1-2) zošitoviek. Nepáči sa mi finálna zošitovka v ktorej Liga bojovala proti Shirakovi, ktory je extrémne power dobyvateľ ktorý pred tisíckami rokov dobíjal vesmír a len tak tak ho zastavilo pár stoviek až tisíciek Green Lanternov a padlo ich stovky v beznadejnom boji proti temnote, ale vyhrali (samozrejme) a zastavili to to zlo čo skoro pohltilo galaxiu... znie to tak epicky!
A liga ho znovuzrodeného porazila v jednej zošitovke! Tento suboj mohol byť tak skvelý a epický, až by mohol mať svoj omnibus a oni to vopchali do priemernej zošitovky. Ach jaj. Vidím to tak na čistý priemer.

Chainsaw Man #04: Ve střelbě je síla - Hele na to že je v celé sérii tak 5 a ½ postav, tak se v některých dějových zvratech moc nevyznám. Jako upřímně wtf, úplně mi uniká ta dějová linie se Samurajským mečem, vůbec nevím kdo teda může umřít a kdo ne a co je asi nejhorší je za mě teda ne moc povedené nabourávání čtvrté stěny příběhu. Průměr a bojím se že bude hůř ... Za mě 3*!

Priemerná, až podpriemerná Liga Spravedlnosti - slabí príbeh a ľahko nadpriemerná kresba, finále má v tom najlepšom finálnom boji "strih" a hneď nápis : Po boji... Pomaly ani neviem kto vyhral, ale myslím, že je to jasné :-]

Přiznám se, že jsem to možná úplně nepochopil, ale špatné to vyloženě nebylo.

"Můj nejmilovanější, jsi více než jen příběh..."

Habibi je fakt víc než další příběh. V těchto slovech hlavní hrdinky knihy se odráží přesný dojem, kterým tato kniha na čtenáře působí. Je to více než jenom příběh – je to zážitek, umělecké dílo a okno do jiného světa. Habibi je bezpochyby jedním z nejvýznamnějších grafických románů své doby a Norri to vyšvihnul hned v druhé větě - ta kniha je skvělá a je vynikající na mnoha úrovních! Je to naprosto epesní záležitost a jsem rád, že tu vyšlo už 2. vydání v luxusní formě. Je to kniha, kterou rozhodně chcete v knihovně mít, kterou si můžete listovat opakovaně, i proto, že vás kresba Craiga Thompsona uchvátí.

Thompsona jsem si zamiloval díky jeho intimnímu autobiografickému příběhu Pod Dekou a musím říci, že ani zde neubral nic na svém stylu a dramatizaci. V Habibi se proměňují kulisy - mění Bibli za Korán, Západní civilizaci za Blízký východ, a sníh za poušť - přesto však zůstává věrný způsobu popisu vnitřních prožitků, zranitelnosti a velkých výzev, kterým musí jeho mladí hrdinové čelit. Z prvních listů máte hned pocit, že se snaží překonat sám sebe a těšíte se, až zase otočíte list.

Na první pohled vás uchvátí vizuální stránka knihy - a je to jedna z hlavních silných stránek, na kterém příběh i celá kniha stojí. Tohle je prostě opravdu grafický román, který si budou vaše oči užívat. Thompsonova kresba dosahuje nových výšin, a to zejména díky pečlivému zaměření na arabskou kaligrafii a abstraktní geometrické vzory. Každý panel knihy je tak detailní a výtvarně bohatý, že to s klidem označím za skutečné umělecké dílo (a já chápu, proč na tom pracoval několik let) - vyloženě jsem si užil Thompsonovu snahu vyjádřit kresbou nekonečnost Boha a zároveň vnitřní pocity hrdinů.

Přestože je Thompson především vynikajícím kreslířem, nezapomíná ani na svou schopnost vyprávět intimní i drsné příběhy zároveň. Habibi je obstojný román, kde se snaží své postavy rozvíjet a dodat jim důležitou plasticitu, ale nedosahuje to takové úrovně jako u své biografického díla. Přesto se s hrdiny dokážete lehce sžít, dokážete jim porozumět, trpíte s nimi a je přirozené, že jim fandíte. Z předchozích komentářů by se mohlo zdát, že by mohlo jít pouze o parafrází příběhu Tisíce a jedné noci, ale není tomu tak. Je to originální příběh, který pouze čerpá z kultury, do níž je usazen, ale je rozhodně samostatný a čtenář netuší, jak se vše nakonec skutečně vyvine.

Jednou z nejvýraznějších vlastností knihy je právě způsob propojování i kontrastů. Na první dobrou tady máte propojení výtvarného talentu s příběhem, kde se spojuje mnoho kulturních, mystických a náboženských prvků s lidskou přirozeností a drsností reálného světa, kde je čistá voda vzácnost. Zároveň objevujete svět plného kontrastů a protikladů, kde se ideály, islámské motivy a symbolika prolínají s emocemi a osudem hlavních postav. Bohatství a chudoba. Technologické vymoženosti vs devastace planety. Thompsonova reflexe nad otázkami identity, sexuality, svobody a vztahem k náboženství dodává příběhu hloubku a sílu. Hlavní hrdinové jsou komplexní postavy s autentickými emocemi. Jejich vývoj a vztah jsou srdcervoucí a přinášejí do příběhu opravdovou lidskost. Sledovat jejich cestu přežití i touhu po naplnění ve světě, který je často krutý a neúprosný, je emotivní zážitek.

Přestože má Habibi mnoho kladných stránek, nelze opomenout ani některé jeho nedostatky. Možná nejvýraznějším je jeho plynutí a hlavně nadměrná stereotypizace arabského a islámského světa, která se vyskytuje v celé knize. Najít postavu vyloženě mimo rámec, je obtížné a potkáte je jen pouze jako odloučenou komunitu. Navzdory tomu, že fiktivní příběh má současný rámec, tyto stereotypy mohou působit dost rušivě. Jistě, moderní otroctví stále existuje, stejně jako obchod s lidmi či nedobrovolná prostituce, ale většina postav kolem, obzvláště ty, jež nesou plášť padoucha, jsou spíše groteskní představou Američana, který viděl Araba či Peršana pouze ve filmu plného islámských teroristů. Thompsonovi ambicí bylo jistě přiblížit islámský svět v jiném světle, ale úplně se mu to nepodařilo a některé stereotypy spíše zesílil.

Klady knihy ovšem jednoznačně přehlušují tyhle negativa a rozhodně potěší každého náročnějšího čtenáře. Thompsonova práce v Habibi je nádherným důkazem síly komiksu jako uměleckého média a jeho schopnosti sdělovat hluboké lidské příběhy črtem fixu se snad už učí na školách.

Plusy
- vizuální nádhera - detailní a ladná kresba spojující arabskou kaligrafii i lidské emoce
- hustá a poetická atmosféra, která dodává příběhu hloubku i uvěřitelnost imaginárního místa
- Silné postavy, uvěřitelný příběh navzdory kulisám příběhu Šeherezády
- kniha, která se dotkne vašich emocí

Mínusy
- Některé pasáže mohou být pro české čtenáře obtížněji pochopitelné kvůli kulturním / náboženským rozdílům
- 700 stránek, ve kterých příběh plyne leckdy velmi volným tempem a když vše skončí máte pocit, že by se mohlo ještě vyprávět,
- přílišná stereotypizace negativních elementů arabského a muslimského světa

Celkové hodnocení: 90%

Příběhem je to taková odpočnková yuri verze Pýchy a předsudku, což by samo o sobě bylo tak na 3*, ale na 4 hvězdičky to pro mě vytahuje perfektní kresba viktoriánské módy, kde je vidět, že si to autor fakt užívá a vyzná se v ní.

Celkově je to moc milé a pokud vám je Austenová blízká, bude se vám to určitě líbit.

Co se překladu týče, tady jsem si žádných nedostatků nevšiml. Co se týká sazby, občas text úplně nevyplňuje bubliny, ale nic hrozného.

Nejsem velkým fanouškem nové verze Duny. Zásadním způsobem mě neurazila a můžu s ní žít, ale přijde mi to na rozdíl od Lynchovy interpretace (byť ano, má své problémy), krapítek bezzubé. A stejně tak je to i s tímto produktem. Tahle kniha je prostě jen překreslení filmu do story boardů. Oproti kinematografické verzi tu necivíte dobu na různé panoramaticko éterické záběry, ale komiks zase nevypadá tak úchvatně jako Villeneuvův film. I když se k němu snaží přiblížit. Každopádně účel to asi splňuje. Nezbytnost to ovšem bude asi jen pro nekritické nadšence aktuální filmové verze.

No. Úmysly jistě dobré, téma nesmírně zajímavé, ale komiksové provedení horší. Ne snad kvůli kresbě, ta je fajn, ale stvořit tři rychlokvašné příběhy, které sice něco jakžtakž dějinně přibližují (v tomto ohledu je ale zásadnější doplňkový text a pak samostudium), je prostě podle mého názoru celkem k ničemu. Dějiny jsou pouze naznačeny, ta beletrizující rovina zase nemá čas, aby si čtenář ke komukoliv či čemukoliv utvořil vztah.

Celkový dojem: 40%