1

Ač jsem tomu nevěřil, Hulk je v portfoliu Stana Leeho skutečně jednou z nejzajímavějších postav. Minimálně z dnešního úhlu pohledu se vymyká klasickým modelům a jeho osobní strasti jsou spíš prokletím, než výhrou supehrdinského života. Pravdou je, že ty příběhy jsou bizarní. Šedesátá léta si evidentně nedělala hlavu s tím, co je možné a co ne, pročež Marvelovská dobrodružství působila stejně šíleně, jako ty nejdivočejší příběhy Čtyřlístku. Jakmile ale na Hulkovy eskapády začnete pohlížet shovívavým okem milovníka komedií, užijete si každý jeden zvrat, včetně obřích vynálezů sestrojených dvěma osobami během několika minut, popřípadě opakovaného obviňování Hulka prakticky ze všeho špatného, co se jen na planetě Zemi přihodí.
V téhle knize máte navíc jedinečnou příležitost porovnat rozdílné styly kresby stejného tématu dvou proslulých umělců – Jacka Kirbyho a Steve Ditka. A sám za sebe musím říct, že v případě Hulka odvedl Jack Kirby asi tu nejlepší práci, jakou jsem od něho dosud viděl.