1

Je to fajn komiks, který mě bavil a hezky se četl. Scénárista John Layman umí psát a vyprávět. Nejvíce je to vidět na těch drobných epizodách na konci sešitů. Co se týče hlavního příběhu, tak ten je opravdu zběsilý. Furt se tam něco děje, Batman se ani na chvilku nezastaví a furt něco řeší. Má to spád, má to solidní tempo a taky se to po pár dnech vykouří z hlavy. A to je ten problém. Ve výsledku tady není nic z čeho bych si sedl na zadek. A je to dáno tím, že Layman zbytečně spěchá a nechce budovat příběh. Další věc, která komiksu podráží nohy je, že jako celek vůbec nepůsobí uceleně. Jak hezky napsal uživatel trudoš, kdyby to vyšlo v jednom svazku jako ucelený příběh o vzestupu a pádu Ignatiuse Ogilvyho, tak by to fungovalo lépe.

Vyvrcholení vzestupu a pádu Ignatiuse Ogilvyho už neohromí bůhvíjak vymazlenými zvraty, protože se všechno děje dle zaběhnutých scénářů, jak už to ostatně se všemi Batmanovými padouchy bývá. Porazí Temného rytíře, chystají se ovládnout Gotham, načež Temný rytíř povstane a srazí je tam, kam správně patří – do odpadu. V tomhle ohledu Imperátor Penguin není výjimkou, ovšem pravdou je, že John Layman to umí alespoň podat se správně pochmurnou atmosférou a držet se roviny špinavé gangsterky. Jen to chvílemi zbytečně moc drolí do mozaiky drobných epizod, namísto toho, aby se věnoval jedné konkrétní dějové lince.
Ovšem vydat tohle jako dvě alba namísto jednoho mi, co se smyslu týče, uniká; už jen proto, že většinu příběhu zabírají doplňující epizody a poslední sešit už s ústřední zápletkou v důsledku ani nijak nesouvisí. Chápu potřebu vydat všechno, co s řadou Detective Comics souvisí, ale schopný redaktor mohl obsah klidně osekat na polovinu a jádro vyprávění by pořád fungovalo na výbornou.