1

Starý Iron Man už zavání americkou propagandou a bezostyšným hanobením Sovětského svazu, což vzhledem k době vzniku a vzkvétající studené válce není zas až tak moc překvapivé. Ovšem zápletky jednotlivých epizod působí už hodně naivně a občas i absurdně. V těchto komiksech se na realitu, proveditelnost či alespoň uvěřitelnost nehrálo vůbec, takže z hlubin Země neustále lezou skryté civilizace a mimozemšťané přistávají na modré planetě, jako kdyby šlo o motorest u dálnice. Nejkomičtější je pak samotná technologie Iron Manovy zbroje, kde je všechno vysvětleno inovátorskými tranzistory. Což mě baví o to víc, že jako elektronikou nepolíbený jedinec mi tenhle výraz automaticky evokuje malá rádia ze šedesátých let.
Čím mi ovšem komiks imponoval nejvíc, je precizní kresba Dona Hecka, neprávem zastíněného ať už Jackem Kirbym, nebo Stevem Ditkem. Přitom jeho práce mi přijde z téhle trojice jednoznačně nejlepší a de facto právě ona byla příčinou, proč jsem byl příběhy z roku 1963 schopen dočíst.