1

Dobré to bylo, ale něco málo mi k úplné spokojenosti chybělo. Scénárista John Layman to má hezky promyšlené a velmi jednoduše a elegantně vypraví své příběhy. Je to rychlé, zábavné a má to spád a tah na bránu. Epizodické příběhy fungují dobře. Ale jak říkám, něco mi tam ve výsledku chybělo. Místy mi to přišlo chaotické, těšil jsem na zápletku kolem Penguina - ta reálně dostala méně prostoru, než jsem čekal, a samotné vyšetřování zločinů, taky Batmanovi nezabere moc času. Naštěstí to má fakt dobré tempo, krásně nakreslenou Poison Ivy a je to zábava.

Regulérní Batman. Layman víceméně nedělá nic špatně, dokáže nastavit atmošku, dát prostor vyšetřování, hodit do toho i akci... ale kromě toho vlastně nedělá nic navíc. Potenciál skýtá celkem zajímavý námět s mladším a zdánlivě i lepším nástupcem Penguina, jenže s tím se ve výsledku skoro vůbec nepracuje a zůstává to v pozadí pouze jako takové slabší lepidlo pro jednotlivé epizody.
Zbytek je prostě klasika, která se nečte špatně, ale není to nic, co bychom neviděli už ve stovkách jiných variant. Joker svým vlivem na šílenější obyvatele Gothamu vyvolá v ulicích anarchii? Jako, fajn, ale prostě to už nedokáže nadchnout tak, jako kdybych tohle četl poprvé nebo třeba ještě i po padesáté. Vlastně něčím se Layman své vyprávění snaží ještě trochu ozvláštnit - snad v každém příběhu různě přeskakuje v čase, ale naprosto zbytečně, protože příběhy to jsou jinak přímočaré a tahle snaha je udělat o něco komplexnější vůbec nezabírá.

Takže čistý průměr. K zahození to rozhodně není a pokud chcete sázku na jistotu, tak rozhodně tohle. I já po Imperátorovi Penguinovi rád sáhnu v případě, kdy budu chtít na vypínák nenáročného Batmana s jeho veškerými typickými atributy. Stejně jak neurazí, tak ale za mě ani nějak extra nenadchne.

Scenárista John Layman se vrací k tradici Detective Comics a spíš než velkolepé akční příběhy napříč několika řadami staví své epizody na rámcově uzavřených kriminálních zápletkách. Člověk tak nemusí znát nazpaměť všechny detaily kánonu a ani se přesně orientovat v ústřední linii, odehrávající se o sérii vedle (rozhodně ale nezaškodí znát Smrt rodiny Scotta Snydera). Kontext každopádně zůstává zachován a vy si tak můžete plnými doušky vychutnat vzestup jednoho z vedlejších padouchů netopýřího univerza, který však působí natolik atraktivně, až je skoro škoda, že se k postavě Ignatiuse Ogilvyho tvůrci příliš často nevrací. Na druhou stranu, Oswald Cobblepot alias Penguin může být na scéně jen jeden, to dá rozum.
Kromě nové figury autor také moc hezky rozehrává psychologii patologických následovníků šíleného Jokera, přičemž mrazí v zádech, jak nepříjemně blízko pravdy je – stačí chvilku sledovat zpravodajství a s hrůzou sledovat, čemu všemu jsou fanoušci chaosu ochotni provolávat slávu.