Do strany 124 je to opravdu nádherně vizuálně zpracovaný, zvlášť scény z akvária jsou naprosto úžasně vyvedené. Ostatně ty kombinace petrolejově modré, růžové, fialové, oranžové a zelené jsou všude parádní. Děj se nese v žánru krimi a točí se kolem tělo spalující drogy Ikarus a gangů dealerů. Hodně prostoru také dostává méně okoukaný detektiv Bullock. Tvůrčí duo Manapul a Buccellato zafungovalo zkrátka dobře. Místy jsem se sice trochu ztrácel v ději a souvislostech, ale když člověk odignoruje posledních 40 stran, kde se úplně změní kresba i zařazení na časový ose, tak je to víc než fajn kousek.

Dvojka Punisher a sympoška O'Brienová je zábavnej protiklad povah a současně fatálně koordinovanej soulad v bojovým nasazení. Jak po Castlovi jde celá četa vojáků a on je vylikviduje obřím samopalem a pěchotníma minama na úpatí hor, zanechává takovej á la Rambo dojem. Plus pár starejch dobrejch momentů, kdy někomu vystřelí mozek z palice bez pohnutí brvou nebo procedí nejaký moudro, jakože válčit v Afghánistánu znamená, že všichni umřou nebo tak. Prostě Punisher pořád dost dobrej na to, aby stál za přečtení, i když je to zas trochu víc politický, Zacharov mě jako záporák až tak neuchvacuje a je to celý ukotvený v událostech předchozího děje.

Oba příběhy o počátcích Jokera jsou skvělé, i když každý jinak. V prvním vyvstává otázka, jak může řád vzdorovat chaosu, jehož cíle se tváří nahodile? Batman podstoupí intoxikaci do stavu podobné paranoidní schýzy jaká cloumá Jokerem, aby se mu dostal pod kůži a pod nánosem šílenství odhalil jeho záměr. Výsledkem je slušné akční krimi. A tahle Mahnkeho kresba (a výborný coloring) mě mimochodem dostala asi ze vsech batmanových vizuálních zpracovatelů nejvíc.

V druhém příběhu se Joker na zajatém Gordonovi snaží dokázat, že kdokoli je brutálně konfrontován s faktem, že lidský život je cosi šíleného, náhodného a nesmyslného, zmagoří. Šílenství je náš únikový východ. Ostatně "v podobně psychotickém světě by každá jiná reakce byla šílená", říká. Příběh si pohrává s myšlenkou, že od šílenství nás všechny dělí jen jeden špatný den. A to je silné poselství. Trochu mi vadil jen ten otevřený konec bez jasnějšího vypointování.

Co dodat, zrození Jokera (včetně Red Hoodovské anabáze) a jeho první krůčky jsou vytoužené dílky do mozaiky batmanovského mýtu a když ještě nabízí pohled i do nitra tohoto padoucha, je to pro každého fanouška prostě lahůdka.

Asi jsem konečně po dvou Dlouhých Halloweenech a dvou Temných vítězstvích propadl Saleho kresbě, jejíž definicí je síla jednoduchosti. Navíc tam, kde si dnešní mainstreamová kresba vypomahá roztodivným řazením a tvary panelů, se zde místo toho pracuje s barvami. Ty v tónu fialové, modré nebo červené pokrývají celé pasáže a provádí se jimi velmi efektně střihy. V příběhu ještě víc houstne atmosféra detektivky. V Gothamu kromě policistů začínají docházet i mafiáni a "zrůdy" pomalu přebírají jejich misto. Dočkáme se zrodu Robina, přičemž paralela osiřelého Dicka Graysona a malého Bruce je skvěle zpracovaná. Zdánlivá rozpolcenost Harvyho a Two-face se přenáší na čtenáře, který neví, na jaké straně vlastně stojí, dokud nepochopí, že právě v likvidaci mafiánů spočívá klíč k jeho osobní integritě. Dozvíme se také o původu Catwoman a víc prostoru dostane i Joker. Prostě vynikající Batman, kterého je radost vychutnávat.

Téměř plynulé navázání na Loebovo předchozí halloweenské dvoučíslo. I zde dobová kresba doprovází noirové ladění detektivní zápletky s mafiány a vraždami podle vzoru, ale postav je tu méně, takže se snadněji orientuje a je to svižnější. Zbytek moc závratného nepřináší: dvojí rovina, kde Catwoman dráždí Batmanovu pozornost, zatímco Selině a Bruceovi to v civilu moc nevychází, komisař Gordon slepuje manželství a Two-face tahá za nitky, na jednom jejichž konci je nová okresní prokurátorka Porterová. Jen šibeničky to trochu osvěžují. Celkově nic moc objevného, žádné wow efekty. Na druhou stranu v ucelenosti a atmosféře by se zde mohli dnešní scenáristé učit. Čte se to zkrátka dobře a lze to považovat to lepší z Batmana.

Vleklá rozlučka, která ale z 80 % vyžvýkávala témata už řečené v předchozích knihách. Jakkoli mohou být sama o sobě zajímavá (válka jako byznys, zneužívání armády pro soukromé cíle apod.), zde jsou prezentována příliš nudně. O ukecanosti svědčí i celotextové dvoustránky, které v akčním komiksu teda úplně nečekám. Byly cítit ambice popropojit předchozích několik příběhů od Vietnamu po operaci v Rusku a výslech Rawlinse atd., ale tím se Frank dostal hrozně do pozadí a místo vyvražďování se jen diskutovalo. Za mě hodně slabý MAX Punisherovský book, který uzavírá jinak téměř perfektní sérii.

Konečně vedlejší Batman, který se povedl. Celé to funguje báječně, je to trochu detektivní, trochu tragické, trochu děsivé a správně potemnělé, jak má Gotham být. Kresba a tmavé barvy jsou tu mainstreamem v tom nejlepším slova smyslu. Body nahoru za neobvyklý tandem Poison Ivy a Clayface, za kraťas IQ test a Z rozhodnutí lékaře* a především za úchylný gangy Jokerových fandů v čele s Ligou úsměvů. Je vidět ten přesah Jokera na celé město. Škoda likvidace Merrymakera, kostým měl dobrý a rád bych ho viděl zase. Laymanův Detective Comics je místy předvídatelný, ale taky mnohem méně chaotický, i když skáče časem tam a zpět stejně často jako Daniel. Ta hlavní linie je pořád na obzoru a vedlejší linky tolik neruší, protože se k vyprávění srozumitelně vztahují. A nebo jsou tak krátké, že neodvedou pozornost. Stejně jako ho takto pouze zpestřili Přízračňí draci nebo hostování Zsasze. Co mi napak přišlo slabší je právě Imperátor Penguin. Název a jeho stylizace do bývalého Tučňáka mi přišla zcestná, přestože je sebrání byznisu fajn motiv. Dohromady nic úplně převratného (naštěstí chtělo by se říci), ale rozhodně zábava k doporučení.

*"Většině lidí stačí pouhých deset minut s Jokerem na to, aby měli doživotní noční můry. Než to skončilo, jeden ze členů hodnotícího týmu se pomočil, jiný omdlel a jiný se zase pozvracel. Zůstali jsme jen já a doktorka Harleen Quinzelová".

Tlustější sbírka příběhů, které suma sumárum nejsou žádný zázrak, ale na takové zběžné přečtení a průměr nepřesahující zabavu to stačí. Třeba sešity s Two-facem jsem vůbec nepobral a považuju je vyloženě za špatné. Mr. Toxic a začátek s Black maskem a pařáty Sovího tribunálu jsou v pohodě čtení. Batmanův výcvik naopak patří k tomu lepšímu z knihy, i když mistrovi zen-bláboly taky nedávaly úplně smysl. Jako celek hezky namalovanej průměrňákov doplňující některé momenty z batmanovskýho universa, ale žádnej důvod číst to někdy znovu.

Danielova kresba Batmana i Jima Gordona je osobitá a opradu se mi líbila. První půlka byla fajn, Jokerova tvář přibitá na zdi a Dollmakerovi sešívanci a spousta akce. V druhé půlce jsem se víc ztrácel v postavách a přestalo to být temné, drsné a šílené, takže už mě to tolik nebavilo. Škoda, že se nedrží víc nějaké stěžejní linky, protože když se toho nakousne víc, tak je to pak takové chaotické. Ve výsledku jde o celkem průměrný book.

Genderově převážený komiks, muži jsou záporaci a ženy hrdinky. Příběhy Impéria mají však rozhodně potenciál. Zejména v prostředí (viktorianský okultismus, počátky mechanizace...), další komiks v tomto světě bych uvítal. V tomto vyprávění mě ale mátlo to skákání v čase a prostoru, např. kde je ta Férie? Když tam byli schopní dojít britští vojáci, tak to asi nebude jen kouzelný prostor "za zrcadlem". Bylo to takové zmatené, proč potřebovala královna ten konkrétní meč? Atd. Né že by to bylo úplně špatné, ale vzhledem k prostoru pro vysvětlování to chtělo určitě komornější příběh. Kresba e originální, ke světu sedla.

Toto mě neoslovilo. Celé je to strašně vulgární a perverzní. Tvářilo se to dobře, nápad úplně otočit superhrdinské téma naruby a dát nafrak zejména zažitým představám o správňácích v elastických oblečcích, to zní přece zábavně, no ne? Jenže provedení, které se snaží všude vecpat orgie a sprosťárny, to mi příjde laciné a hnusné. Škoda.

Jednoduše skvělý Batman. Obvykle mi použití všech záporáků i klaďasů v jediném komiksu vadí, ale tady se to rozprostírá na víc než 300 stranách, takže proč ne (a objevila se tu i má oblíbená Huntress). Jinak se tu na pozadí postupně odvíjí příjemně ponurý, detektivní příběh zatímco fasádu tvoří akční scény s fajn atmosférou a tempem, takže mě i přes obrovský rozsah tenhle book ani chvíli nenudil. Plus má něco navíc, [spoiler] Batman a Catwoman to dají dohromady a ten se jí ukáže i jako Bruce [/spoiler] a zajímavě pracuje s některými panely. Kresba je moc pěkná, užil jsem si třeba prohlížení Batcave na celých dvoustranách. Vypointování toho, kdo je Ticho mohlo být krapet lepší, vezmu-li v potaz, že o to jde vlastně celou dobu, ale to nemění nic na tom, že jde o parádní komiks, který jde jen doporučit.

Příhodně pokorná kresba a střízlivě chmurné barvy vypráví tragický příběh obyčejného kluka, který chtěl být něčím víc. Basil Karlo chce být tak dlouho někým jiným, až se stane Clayfacem a nedokáže už být ani sám sebou. Tento komornější batmanovský příběh mě bavil stejně jako většina téhle série. Kniha obsahuje také krátký příběh vyprávěný pouze obrazem (odvážná jednohubka). Zde se představuje utrpení uprchlíků zavřených v Penguinově továrně. A nakonec dvousešitový man-batí příběh, který byl ale mnohem povedenější než je to s man-baty obvyklé. Celkově skvělé čtení. Ještě musím zmínit tloušťku papíru u paperbacku, kde jsem měl pořád pocit, že se mi snad slepily dvě strany dohromady. Kvalitní čtivo v kvalitním provedení, prostě paráda.

Pokračování nikam nevybočuje z nastaveného očekávání po předchozí knize. Gordon se dál zuby nehty snaží v batmaním roboobleku a Gotham zas a znovu čelí totální zkáze. V půlce konečně dojde k zvratu, který jsme čekali už desítky stran a Bruce si jde nahrát do hlavy batmaní software. Překvapivě mě ta scéna nechala dost chladným a celý ten opětovný vzestup pravého Batmana také nevyzněl nějak epicky. Bloom se sice rozpovídá o něčem jako "lidé, vemte si Gotham zpátky", ale nemá to hlavu ani patu. To, co bylo v minulé knize ještě svěžím nápadem, je tady už jen recyklací a novinek aby pohledal. Jen v posledním sešitě je záblesk budoucnosti, kde se rodí Batman číslo 10, aby bojoval v Gothamu časů příštích, neboť toto město zjevně apokalypsy neopustí ani za 200 let.

Žádné zahraniční gangy, žádná mafie, tohle je osobní. V tomto vyprávění o pomstě a rodičovském pudu stanou proti sobě dva nějvětší drsňáci, Barracuda a Punisher, aby se několikrát pokusili navzájem epicky zabít. Pointou je otázka, jak ublížit někomu, kdo se v bolesti koupe a chcípnout se těší. Barracuda je tvrdej, ale Punisher je slovy samotného komiksu nejnebezpečnější člověk, jaký kdy chodil po světě. Frank má ochranářské sklony zejména jde-li o dívky, ale je-li to ještě dítko, navíc jeho a s plastickou trhavinou na zádech, pak očekávejte peklo. A Punisherovské peklo znamená elektrody na koulích a usekané paže. Na plný počet by samotná řežba s předkrmem ve formě spravedlivého hněvu a jako dezertem krvavým zadostiučiněním, asi nestačila. Jenže přes všechny ty vykousnuté tváře a vybité zuby tenhle Punisher míří hlouběji. Nejtrýznivější je Frankův sen o šťastné rodině a spokojeném stáří, přičemž na konci booku ví, že ničeho takového nikdy nebude schopný, protože si ze života udělal dlouhou chladnou tmu. I Barracudův příběh z dětství, byť ve zkratce, má sílu. Stejně jako u Franka Castla zlo stvořilo zlo a bolest jen další bolest, která je u Franka i O´Brienové právě tím, co nenávratně odcizuje.

Lehce nadprůměrný komiks s odvážnými nápady. Tedy ta Bloomova radioaktivní vajíčka v kotníku mi příjdou trochu ústřel, ale po klinické smrti Bruce a ztrátě jeho vzpomínek si book klade důležitou otázku, zda bez prožité bolesti ze ztráty rodičů je Bruce vůbec schopný být Batmanem. A hlavně, co bez Batmana bude Gotham dělat? A tak zatímco si náš miliardář maluje s dětmi ve Foxově centru a těší se na život se svěží brunetkou, padesátník Gordon zahodí cigára a obnošený kabát a stane se policejním Batmanem s robooblekem a batkamionem. A překvapivě vyprávění celkem dobře funguje a někde i buduje atmosféru. Navíc Mr. Bloom je postavička s celkem zajímavým osobnostním profilem a hororovými pařáty. Nicméně i když se Jim snaží, nějak mu batmanování nejde věřit a je jasné, že přímé pokračování v Květech zla bude směřovat k návratu pravého Batmana.

Krutá historie mužů z rodiny Rathů byla opravdu temné čtení. Kojenci v močále a jiný parády, které tady ale spíš účelově tlačí na efekt. Drželo si to napětí a akci, přes které se snadno přehléne, že příběh nemá zas takovou kvalitu. Starouš Ira je drsňák podobnej Punisherovi až na to, že Frank Castle je v zásadě klaďas a Ira zabiják bez svědomí. Přišlo mi to místy až moc přitažené za vlasy, ale v rámci žánru se to sneslo. Na konci starej Rath otočí o 180 bez nějakýho lepšího odůvodnění, což mi krapet vadilo. Celkově jsem to nicméně přečetl jedním dechem a svou dávku zábavy to mělo.

Samotné příběhy, i když netvořily souvislé vyprávění, mě bavily a troufám si tvrdit, že byly nadprůměrné. Ale daleko víc by tomu sedělo, kdyby to byla výplňová kniha v prostřed série, nebo spíš samostatně stojící sbírka. To bych se nebál bych se s hodnocením přitlačit, ale jako závěr runu mi to přijde málo.

Tentokrát si Punisher došlápl na bílé límečky. Naštěstí proti němu ale nasadili obřího černýho prasohlava, kterej je snad ještě hustější než Frank. Barracuda je hrouda sympatickejch sadistickejch svalů a když přijde o prsty a ani to s ním nehne, jen se dál culí zlatejma zubama a užívá si rovnocenější bitku než jindy. Taky Punisherovi pěkně napráská a Castle má tentokrát fakt problém se otřepat. Co mě ale přišlo přehnaný, byla ta sexuální dobrodružství trofejní manželky na každý druhý stránce. Raději mám u Punishera poměr devět vyhřeznutých mozků na jednu romantiku než opačně. Závěr mi přišel takovej odfláknutej, žádný vyvražďovací orgie, jak jsme zvyklí. Pořád dobrá jízda, ale na plnej počet to tentokrát není.

Petersenovo dobrodružné vyprávění v podmanivém světě myších hrdinů se krásně čte a ještě lépe se na něj kouká. Svět Myších teritorií je zkrátka úžasně zpracován jak po stránce mytologie a historie, tak i po stránce grafické. Nezapomíná se na detaily působící jedinečnost. V této třetí knize se ukazuje také promyšlenost odkazů z předchozích knih a odhaluje se leccos, co by mohlo být v budoucnu použito v dalším příběhu. Hlavní dojem na mě dělá to, že každé navštívené město je vždy osobité, každý živočišný druh má svůj způsob uvažování a bytí, každá myš má vlastní charakter. Prostředí tak skutečně dýchá a když je ještě naplněno fantazií jako zde, epické výpravy do něj prostě skvěle zapadají.

Ano, ano. Přesně kvůli tomu jsem se do Živých mrtvých na začátku pustil. Přežívání v opuštěných domech, putování pustinou nebo divočinou, sběr zbytků, lov, zoufalství, nebezpečí na každém kroku. Velké sympatie tady sbírá Carl, který z otravného děcka musel rychle dospět a jeho monolog na téměř umírajícím otcem je teda síla. Schíza Ricka i Michonne je vlasně něco, čemu se ve světě, kde tramata jsou nový suvenýry, nejde divit. Vstup Abrahama a dalších nováčků na scénu a nová mise přináší určitý zlom v celém vyprávění, kde šlo dosud jen o přežití bez jasnýho cíle. Kirkman opravdu umí načasovat dějové zvraty a posuny tak, aby držel laťku dobrodružství stále hodně vysoko a série neměla příležitost začít nudit.

Výstřely napěchovaný díl, kde mrtváci jsou jen vzdálená kulisa pro vzájemný vyvražďování živých. Opevněné vězení, tank, brnění... epická bitva a zábava zaručena. Je ale zvláštní, že Guvernér je na jednu stranu tak geniální manipulátor a na druhou stranu tak mizernej stratég. Tím spíš, že po týdnech vyčkávání a plánování tam najede bez jakýhokoli nápadu a nevyužije ani převahu, ani překvapení. Nicméně napínavé to bylo a zakalí tam dost postav, u kterých bych to asi nečekal. Je fajn, že i rok žití ve světě, kde je všechno jinak, nevymaže z většiny lidí jejich přirozenost a prostě střílet do matek s dětma a běhat mezi kulkama jim přes psychiku moc nejde, takže konec Guvernéra jsem si užil. Když už jsme u něj, ty scény s jeho nemrtváckou holčičkou byly vždycky creepy, ale ta pusinka byla fakt nechutná.

V už klasickém schématu tohohle komiksu "drama - klid - akce" teď prostě zase přišla řada na vyklusávací díl. Víc mluvení, míň střílení, porod, svatba, rozvoj vztahů. I to je ale potřeba, jinak by celá ta zombie apokalypsa strašně rychle zevšedněla. K celému ději jen podotknu, že Carol byla narušená už dřív, teď jen svou opuštěnost ukončila v novém a definitivním objetí. Ve vězení uběhnou dva měsíce v relativní pohodě, načež na závěr Kirkman strčí naprosto učebnicovej cliffhanger slibující další akční nakládačku.

Opět akční sešit, kde na diskuse nezbylo moc místa. Guvernér dostal oplaceno stejně brutální mincí, jakou si zasloužil a tentokrát na to čtenář kouká bez cenzury. Rick si konečně přiznal, že není největší férovka na zeměkouli a pochopil, že je už schopnej sejmout prakticky kohokoli - prostě pro sichr. Riskovat se už holt nevyplácí. Facepalm, že si přeživší sami zbourali všechny 3 brány a zamořili si tvrdě dobytý území opět mrtvákama. Taky pálit je na obří hranici s dýmem viditelným na kilometry, když po nich pátrá guvernérova banda, to asi nebude nejlepší nápad. Očekávám, že následky na sebe nenechají dlouho čekat. Rychlý a brutální čtivo.

Ještě působivější, než podzimní jednička. Mnohem plynulejší a dobrodružnější příběh, který se rozděluje na několik linií putujícíh hrdinů. Má to překvapivě silnou atmosféru a pokusy o psychologii jednotlivých postav. Úžasné i děsivé je zpracování Temného Vřesovce, kde lasičky věznily myši v předchozí válce. Silný je i osud netopýrů, s nimiž se nechtěl nikdo spolčit, pozemní tvorové kvůli jejich křídlům, zvířata oblohy kvůli jejich srsti. Půvabný je odkaz Černé sekery předávané z mistra na učedníka a udržující tak legendu naživu. Těším se, jak bude v postavě Borise pokračovat v příštím dílu. Propracované lokace jako je Smrková skrýš jsou lahůdkou a pěkné jsou i bonusy na konci, kde se představuje typický vzhled myší z různých mšst. Tento fantasy epos z Myších teritorií mě opravdu nadchnul.

Druhý díl noir gangsterky s ještě lepším spádem a atmosférou než měla první kniha. Říkal jsem si, že kdyby se jednička tak o půlku zkrátila a vyšlo to dohromady jako jeden komiks, bylo by to na plnej počet bodů. Nicméně i tady si Catwoman s Batmanem pěkně hraje a Sváteční vrah zůstává až do posledních dvou stránek neodhalen. Napětí stupňují další vraždy zpoza stínu a pěkně se tam rozvíjí teorie, kdo by to mohl být. Celou dobu člověk stejně podezíral správňáka Denta, kterej tu projde změnou na Two-face. Některé motivy potěšily, např. když Bruce pochybuje o činu jeho otce, který kdysi zachránil Falconeho, a tak vlastně umožnil celou tu válku v podstvětí. Gothamští šílení zloduši se tu mihnout opět spíš z povinosti, než že by v příběhu hráli zásadní úlohu, ale to je asi daň za crossover krimi detektivky o mafiánských rodinách v superhrdinském prostředí. Jsem rád, že se potvrdil můj závěr z jedničky, že jde o rozhodně nadprůměrný komiks.

Starší kousek s trochu oldschoolovou kresbou, ale třeba ty celostránkový panely v černé, červené a bílé jsou parádní. Gangsteři Gothamu se představují v noir atmosféře detektivního batmanovského příběhu. A je to zase něco jiného, dospělejšího. Líbilo se mi, že čtenáři podával Loeb pomocnou ruku a vysvětlivky, kdo je kdo, pořád opakoval. Ostatně těch mafiánských postav tam bylo dost. Přišlo mi, že výskyt známých batmanových zloduchů byl do příběhu trochu uměle naroubovaný, ale šlo to přežít. Naopak mi tam sedla Catwoman, u níž nebyla jasná strana, za kterou drápe. Jednoznačně jde o nadprůměrný komiks z batmanovských začátků.

Překvapivě silné čtení s působivou středověkou fantasy atmosférou. To že jde o myši jen dodává jiné kulisy, ale dětské čtení to moc není. Kresba i barvy se mi moc líbily, někde se pracuje jen s náznaky a minimem textu, takže je příběh velmi svižný. Panely jsou velké a jednoduché, někde ale překvapí, jako třeba u krásně zpracovaného vyprávění legendy o Černé sekeře. Místy se věci vyřeší možná až moc rychle, takže si člověk musí rychle zvykat na nové lokace i postavy a děj pak působí trochu skokově a neuspořádaně. Celkově opravdu dobrý komiks.

Tentokrát to nebyla přehlídka bestiáře a Geralt na každé stránce nepoužíval znamení, což jsem vytýkal dvoum předchozím dílům, ale zase se zde příběh celkem vlekl a postavy mají touhu se neustále koupat, jen aby měl kreslíř příležitost odhalit křivky Ciri i Yenefer. Tak tři čtvrtiny jsem moc nechápal, co je hlavní linka, která někam neustále odbočovala, nicméně zápletka a důvod zakletí se mi líbil a byl správně zlověstný. Na jinou kresbu jsem si chvíli zvykal, nebyla tak temná jako u předcházejících dílů, ale nakonec byla docela fajn. Celkově ale necítím potřebu být vůči třetímu dílu nějak zvlášť kritický a nemám dojem, že by se knižnímu Zaklínači někde úplně zpronevěřil, takže v hodnocení zůstanu někde u průměru.

Poměrně tlustý book batmanovských povídek. Jde spíše o nadprůměrné epizodky, ale bez hlubších momentů nebo podstatných informací pro hlavní linii. Vcelku příjemné čtení sloužící spíš k dokreslení dřívějších příběhů, takže bez znalosti kontextu by se četlo mnohem hůř. Většina příběhů mě nicméně bavila a rád jsem se dozvěděl něco víc o Harper/Bluebird. Asi nemám důvod vzít tenhle komiks ještě někdy do ruky, ale špatné to nebylo.

Spokojenost. Slaboduší gangsteři a Frankův chladný hněv zase vyústí v hektolitry krve a kilometry střev deroucích se ven. To je zde, jako v celém runu, zárukou oddechového počtení, které jen stačí nezabít překombinovaným hlavním dějem. To se tady povedlo a ty drobné linky s O'Br., tím babochlapem Terezou či tetičkou Mo to ještě vylepšují. Plus pár drobných nápadů navíc (znesvěcení hrobu, zanechání vždy posledního se vzkazem) a jsme u receptu na slušnou jednorázovou porci zábavy.

Nepochopil jsem z toho ani zbla. Měl jsem absolutní chaos v příběhových i časových osách, které se střídají co 2 stránky. Nejdřív jsem si myslel, že v mém booku nějaké stránky vypadly nebo chybí. Měl jsem pocit, že děj začínal i končil náhodně. Byla to snad směs všeho, o co kdy Batman jenom zavadil. Ok, možná je tam spousta odkazů na jiné batmanovské komiksy až do silver age, které zachytne 5 lidí na planetě, ale já jsem neměl šanci. Ale i kdyby měl člověk to všechno načteno (přičemž něco z toho ani u nás nevyšlo), stejně bude tempo a střihy ve scénáři prostě šílený. Ksesba je sice pěkná, ale pocit z tohohle bláznivýho kousku to nezmění. Jestli je komiks vyprávění, tak tohle dělal schizofrenik s poruchou pozornosti.

Dobrý, ale v řadě MAX Punisher jsou i větší skvosty. Na Punisherovi je totiž obvykle sympatické také to, že mu nejde o záchranu světa, ale o brutální narovnání spravedlnosti na celkem lokálním problému. A také je muž principů ohledně dětí a obětí z řad žen. Tady ale málem započne 3. světovou válku a zabrání rozboru smrtícího viru, jen aby malé Galině nikdo nevzal injekcí krev. Trochu přepal. Na Ruskou odyseu jsem se těšil, protože Rusové rádi uplatňují taktiku "nás mnógo", takže bylo jasné, že o kanónenfutry, který by mohl Frank vykosit, nebude nouze. Pravda ale je, že třeba oproti Otrokářům to bylo dost příběhově ploché, nebo jsem se asi patřičně neponořil. Palce hore za scénu s taháním sirek, Frank má koule a vždycky udělá, co je třeba. Jo a taky za Mongola, s kterým solidně vymaloval.

Příjemně veliký book s nepříliš rozvinutým příběhem. Kresba rozhodně sedla, barvy byly ponuré a přitom Jokerovsky barevné. Vyprávěním z pohledu Jonnyho Frosta se vyhnul autor vysvětlování podrobnějšího pozadí, takže vlastně vše sledujeme jen jako jízdu bez jasného cíle. Ostatně u Jokera je nejistota, jak se zachová, tou jedinou jistotou. Body plus za klasické Gothamovské záporáky, body mínus za vyústění příběhu trochu do ztracena. Pár pěkných nebo překvapivých momentů to mělo (třeba gorila). Díky Jonnymu Frostovi zakusíte ten plíživý pocit, že i vlastní lidi jsou z Jokera nervózní a nemůžou si být ničím jistí. A to je ono, Joker nás baví prostě proto, že je to všehoschopnej nepředvídatelnej magor.

Postavy vdov sice zabírají na úkor Punishera většinu prostoru, ale není to tak otravné, jako u Irské kuchyně. Naopak se vyšvihne poměrně zajímavá vedlejší postava a zajímavě zafinišuje. Kvalita série zůstává a občasné upozadění Punishera zabraňuje pocitu, že další komiks bude zase na stejné brdo. Nebude, je vždy znepokojivý novým způsobem. Frank Castle si tady od věšení střev po stromech prostě jen trochu odpočinul, aby mohl příště opět vymlátit pár mozků z hlav, až ho sebezpytná a pochybovačná nálada zase přejde.

První 4 navazující sešity s man-baty byly veskrze průměrné. Potenciál Batmanova syna nebyl využitý tak, jak mohl. Velká zkratkovitost bez realističnosti. Nesouvisející 5. a 6. sešit byl ale dobrý, příběhově i barvami mi k Batmanovi opravdu sedl. Proč ale do prostřed komiksu dávali novelu? Zvláštní. Zajímavý je sešit s Damianem, který otcův odkaz v budoucnu převzal a stal se sám Batmanem. Kresba je fajn, příběh většinou průměr, návaznosti v booku kostrbaté. Ve výsledku je to rozporuplný kousek, bez jehož přečtení se asi člověk obejde.

Jsem rád, že to byl až můj třetí komiks z téhle řady, protože bych si jinak po přečtení téhle slátaniny asi další nepřečetl. Vystupují tam snad úplně všichni a když už z Batman univerza nikdo nezbyl, nacpali tam úplně zbytečně Flashe a Supermana. Nechápu účel těch postav, asi zkoušeli, jestli kreslíř všechny zvládne, protože příběhově tam vůbec neseděli. Doufal jsem, že se nakonec ukáže, že se za všechny ty postavy měnil pořád Clayface a králíček byl Batmanova halucinace, aby to dávalo smysl alespoň malinko. Kresba je sice fajn, ale scénář ve stylu pes a kočička vařili dort to spolehlivě srazí na hrubej podprůměr. Začátek přitom vypadal slibně, z Arkhamu uteče hromada bláznů a Batman je má pochytat. Potud ok, jenže všichni jsou infikovaní nějakým boostem od Scarecrowa nebo Banea či koho, nikdo nechápe proč a pak začne děj nějak mizet do ztracena a po dalších 150 stranách nucení se do čtení to konečně skončí. Těžká bída.

Škoda, že to končí. Přál bych si vidět v této podobě převyprávěnou celou knižní sérii. Jinak si book drží klady všech předchozích dílů, jak jsem se o nich zmiňoval v komentářích k nim. Všiml jsem si místy zajímavější práce s panely (např. snová sekvence Dany) a přidává se ještě další potěšení. Totiž právě v tomto díle jsem si až na základě bonusu totiž uvědomil, kolik odvahy a práce navíc stálo za tím, aby se držel Patterson v kresbě vlastní představy z knihy a nenechal se ovlivnit seriálem (holohlavá Dany po spálení na hranici). A současně jak promyšleně musel pracovat s kažkou konkrétní postavou, aby výrazy její tváře a celkovými rysy podal mnohem více informací o jejím charakteru. Tam, kde má kniha desítky stránek, z nichž odhalujeme temné nebo chrabré nitro postavy, tam si kreslíř vypomáhá detaily, které snad na vědomé úrovni ani čtenář nepostřehne. Že má Tyrion na každém panelu vychytralý úšklebek nebo úsměv a podobně. A tak se za - pro někoho - mainstreamovou kresbou skrývá mnohem více.

Množsví jmen, mezi nimiž už čtenář v tomto formátu není schopen udržet vztahy v paměti, slouží spíš pro skalní fandy knižní série. Pro nás ostatní to ale zůstane "jen" úžasně vyvedeným komiksem. Opravdu, ta kresba a barvy jsou kouzelné, navozují skvěle atmosféru a dýchají životem. Příběh se opět posouvá, ale bez naděje na nějaký výsledek. Jsme prostě stále uprostřed děje a přitom na začátku všeho. Přesto se toto převyprávění originálu nemohlo povést lépe. Každý panel je promyšlený, vykalkulovaný, chce při nutné úspornosti rozsahu přenést mnoho z knihy. A daří se mu to. Gesta, slova, barvy a výrazy tváře často vypráví hned několik informací současně. To pro mě zůstává nejsilnějším kladem těchto grafických románů.

Hm.. Snyder chtěl udělat oslnivý, pestrý a překvapivý nový origin. Stylem protikladné vyprávění k střízlivějšímu, ponurejšímu a pomalejšímu Roku jedna. Asi to splnil, ale za mě se to až tak moc nepovedlo. Skákání v čase, Red Hood, Nygma, příběh je tak roztříštěný, že seskládat z něj souvislý zrod hrdiny je nemožné. Líbily se mi poslední střípky z mladých Bruceových let, kde se naučil mizet v provozu, vyrábět technická udělátka a bojovat tak, že děsí nepřátele. Škoda, že s těmito motivy nepracoval v booku více. Barvy byly opravdu pestré, prostě mám radši Batmana v jiné, než v růžové atmosféře. Ano, místy to bylo zábavné a odsýpalo to. Red Hood byl sympatický záporák a twist s tím, že je to budoucí Joker.. hm, to jsem nečekal. Místy to mělo nápad, třeba rozhovor s Nygmou v egyptské deskovce, nebo bilboard z Hoodů a výpadek světla ve tvaru netopýra. Ale prostě nebyl tam žádný epický moment, který by si člověk pamatoval. Žádná husí kůže s gradace děje a nástupu záporáka nebo Batmana na scénu, ze stvoření hrdiny, který vstal z mrtvých.

Oproti čtyřce se celkově vzato víc kecalo a nebylo tam tolik zvratů, teda aspoň ne na každý dvoustraně. Od půlky sešitu se nám ale představí Guvernér, pěkně mazaná svině k pohledání, o tom žádná. A kdo je ještě mazanější je scénárista. Kirkman dobře ví, že za tak krátkou dobu by si k Michonne čtenář žádný velký sympatie nevybudoval a tak ji nechá v tomhle díle trpět tak, že by musel bejt člověk sadistickej sociopat, aby mu jí nebylo líto a vazba na relativně novou postavu je na světě. Kromě sekání rukou a všech drňáků je ale taky dobrý si všimnout, jak se hroutí psychika méně výrazných postav. Např. traumatizovaná Carol má zoufalou potřebu se k někomu přilepit a její frustrace se stupňuje apod., tohle zatím u většiny postav probublává pod povrchem a chystá se jen na příležitost explodovat v další překvapivou tragédii. V tomhle stresujícím prostředí si dokáže Kirkman pěkně pomalu pěstovat neustálou zásobu pro silné zvraty. Člověk ví, že něco přijde a stejně je to pokaždé tak překvapivé, že se na tak drsnou variantu ani neodvažoval pomyslet.

Jo, jo... Rickovi už regulérně začlo hrabat a dřív jasná hranice mezi přípustným a za hranou se u Ricka, Hershla i ostatních rozmlžila úměrně k množství potu, krve a slz, který přeživší dosud procedili. Dokud kosíte mrtváky a nemáte čas na lidský city a vztahy, tak skupina celkem drží, ale v bezpečí to skřípe a frustrace se mění v zběsilost. Po bleskovém přečtení o fous slabší než minule, ale pořád krása.

Po minulém dílu jsem z tohoto nadšený. Plné příběhových zvratů, akčních situací a spousty mrtvol - z mrtváků i živých. Každá dvoustrana měla sílu udržet mě při pozornosti a chuti číst dál. Rick tu nebyl taková hysterka aspoň. A prostředí vězení má atmošku samo o sobě.

Těžko hodnotit, v příběhu se nacházíme v půlce, takže se vlastně nic moc neděje. Poslední panel ale slibuje, že v dalším čísle bude o dost větší zábava s taťkou Vaderem. Tentokrát mě štengrování mezi Hanem a princeznou bavilo nějak víc, jinak to ale bylo dějově slabé.

Pořád je to čtení, který neurazí, ale musím dát body dolů za to, jak se tam okamžitě všichni napárovali a nejlíp mezirasově a vícegeneračně, aby to odpovídalo americké korektonosti. Rick tady taky postrádá odstup a trochu racionality, hned by se nakvartýroval k Hershlovi i s celou tlupou. Body nahorů jsou naopak za to, že tvůrci správně uchopili, že nejen zombie jsou v takovém světě ono nebezpečí, ale po vzoru homo homini lupus naopak ti živí. Živí, kteří neuváženě střílí, kteří si chovaj mrtváky ve stodole a vůbec dělaj všechno možný blbě. Ke kresbě musím ještě podotknout, že jsem měl na některých panelech problém zjistit, kdo je kdo. Jak je to černobílé, tak se nedá moc orientovat podle barvy oblečení nebo vlasů a těch postav tam bylo hrozně moc. Samotné vyhotovení kresby je takové pragmatické, většinou bez extra detailů, jen zombíci jsou promakanější, ale stačí.

Spokojenost. Finchova kresba k Batmanovi parádně sedí a ty velké panely jsem si užíval. Většinou půlstránkové, někdy stránkové i dvojstránkové. Prostě krása. Pozadí Scarecrowa je teda síla. A jeho konec v cele je úplně masakrální. Děj je příjemně přímočarý s miniodbočkou k ukrajinské klavíristce, která dojde vyvrcholení až v následujícím dílu (no spoiler). Tři malé výtky, které ale dohromady nesráží ani hvězdičku: čekal bych delší final fight než jen rozkopnuté dveře, Batmanovi můry po použití toxinu byly slabé a rozprášení své krve po gothamských ulicích bylo... ehm.. Jinak ale velmi povedený komiks, kde se navíc dozvíme něco z Batmanova mládí a pravdu o zabití jeho rodičů. A tak to má být, prostě měl tenhle book všechno, co od kvalitního Batmana očekávám.

Netuším, kde se bere tak vysoké hodnocení tohoto komiksu u ostatních, ale mě teda vůbec nebavil. Celkově je tam hrozně moc textu. Kresba je prostě dobově špatná. V celém komiksu se události a názory na Batmana dozvídáme pořád od statických hlav televizních hlasatelů, což rozhodně není ten nejvíc sexy způsob. Okej jednou nebo dvakrát, ale mít na stránce 9 obrazovek se stejnou hlavou a pod každou 4 řádky, to je moc. Záporáci jsou ubozí, mají nějaký sci-fi brýle a nemají ani propracovaný pozadí ani originální metody nebo cokoli, co by k nim čtenáře připoutalo. Stárnoucí Batman může znít jako potenciálně zajímavý fenomén, ale vlastně se zas tak moc nevytěžil. Jako jo, chvíli hladověl po akci a párkrát zafňukal, že je na to starej, ale nic to v ději nemění. Přečetl jsem to, abych měl splněno tohle dílko, ale od třetiny jsem se do toho musel nutit. Světlý moment se vstupem Robin do hry taky vyšel naprázdno, Batman ji zná 3 minuty a už ji veze do Batcave. Žádný pořádný vývoj, pochybnosti, přitom je to bichle jako blázen a stránky by na to byly. Zmatené skákání od Mutantů kamsi, zamíchal se tam s Joker, kterej tu byl ale taková nuda až to bolelo. A pak ta celá věc se Supermanem? Pošlou ho sejmout dědu Báťu, teď, na starý kolena jim začal vadit? A desítky let před tím v pohodě? Ehm.. a ten konec je úplně špatenka. Rok jedna byl zlej, ale tohle je hrozný. Sorry jako.

To bylo nějaký přeplácaný. Vyřazení Ligy spravedlnosti hned ze startu, aby se nějak vysvětlilo, proč při pohromě Gothamu nezasáhnou, se možná zdá logický, ale mě to nebavilo. Pak jde pomoct čtveřice bat-pomocníků a k tomu všichni záporáci, co jich jen Gotham má. Ehm... proč? A pak Soví tribunál? Když začala finální bitka s Jokerem, už už jsem zadoufal v epický závěr, ale ani ten na mě nezapůsobil asi tak, jak měl. Capullovi samozřejmě všechna čest, některý panely jsou opravdu úžasný, třeba to půlení Gordon/Joe Chill při výstřelu. Nemůžu říct, že bych se vůbec nebavil, ale průměr je pořád zklamání.

Moc, moc dobrý. Příběh krutě realistickej a hustej jako prase, barvy a kresba jsou prostě skvělý a Punisher je tak plnej nenávisti, že už ani nezbývá čas na cynicko-vtipný průpovídky. Plnohodnotný dílo, který by šlo z fleku zfilmovat od prvního panelu k poslednímu. Komiks mě celou dobu nepustil a ještě víc než jindy člověk Punishorovi fandí, aby jim naložil a to tak, že fest. Zároveň to nejsou nějaký zženštilí taliáni z takový tý fešný mafie, ale hrubozrnná balkánská směska, která nikdy neopustila válku.

Velmi příjemné čtení. Ani jsem si od toho mnoho nesliboval a hleďme, psychouš Mad Hatter dostal postor odkrýt čtenářům celou svou parádní schízu. Jako by to celé s Alenkou v říši divů už tak nebyla magořina, Kloboučník z toho udělá obsesivní divadlo. Castingy byly peckovní, jeho raplování taky. Tenhle book Temného rytíře prostě dělá dobrej záporák ještě lepším a výborná kresba a barvy tak celý komiks vytáhly až na 5 hvězd.