Kniha "Generace 89" ukazuje, že jsme zde měli skvělé tvůrce - naštěstí někteří se stále drží a sem tam komiks ještě tvoří – ale především v oblasti kresby, co se týká scénářů, i v té době jsme tápali. Není divu, že si kreslíři často brali na pomoc povídky. Někdy to zafungovalo, někdy méně. Kniha "Generace 89" je skvělý editorský počin, který ukazuje, že rok 1989 byl zlomem pro český komiks, který tenkrát dokázal přijít se zajímavými kusy, stejně jako s těmi velmi slabými.

Kniha "Plants vs. Zombies: Explozivní houba" je prostě parádní jednohubka, je zábavná, je ujetá, je dobrá, a přesto se vám vůbec nemusí líbit. Možná to není humor, který vám sedne, možná to není humor, který vás baví, ale pokud je tohle typ komična, který vám sedí, tak se budete bavit. A dáte si knihu do sbírky a možná se k ní ještě někdy vrátíte. Popravdě si skoro myslím, že jestliže vám sedne humor, budete se u komiksu nejspíš bavit víc než vaše děti, pro které by měl být komiks asi spíše primárně určen. Na tohle ale vůbec nekoukejte a užijte si praštěnou jízdu, která jede od začátku až do konce. Není to náročné čtení, ale je to zábavné čtení, a to je prostě na komiksu "Plants vs. Zombies: Explozivní houba" super.

Komiks "Histronauti: Egyptské dobrodružství" je rozhodně zajímavou alternativou ke klasickým historickým knihám pro děti. Komiksová forma je fajn, i když zde až tak zásadní není. Zajímavější jsou další prvky, které jsou zde použity. Mimochodem je super, že jsou tu prezentovány i recepty, které mají základ právě ve starověkém Egyptě, protože za tu dlouhou dobu se nemusely nějak vyvinout. Různé hry a návody, které jsou v knize obsaženy, jsou zajímavou kratochvílí a myslím si, že to je něco, co by mohlo zabavit rodiče i děti. Takové nápady pro rodiny jsou fajn a musí se ocenit. Navíc jsou dány do kontextu oho, jak byly využívány. Návody jsou hodně zjednodušeny, ale i tak jsou dostatečné k tomu, aby se podle nich dalo postupovat. Nějakou hlubokou znalost o Egyptě čtenáři přečtením knihy "Histronauti: Egyptské dobrodružství" nezískají, ale kultura sama o sobě je zaujmout může. Kdyby nic jiného, i tohle je fajn přínos této knihy.

A tady zase scenárista ukazuje, že má smysl pro dramatičnost a pořádně scénu napíná. Ta nezabírá přímo polovinu knihy, ale nemá k tomu moc daleko. Ještě jsou zde nějaké odbočky, dílčí zvraty nebo alespoň domnělé zvraty, jednoduše všechno pro to, aby Kanazawa udržel vaši pozornost a nepřinášel děj, který bude jako na neměnné lince. Tohle je sinusoida, navíc nepravidelná. A v tomhle směru to funguje. Je to celkem zjednodušené, pozice policie je tu zanedbatelná a ne všechno dává smysl, je to prostě uzpůsobeno tomu, aby mohl scenárista vést příběh tak, jak chce. I proto doufám, že nám přinese pointu, která s námi mrskne o zem.

Kniha "Komiksový výběr Spider-Man 5: Utrpení" představuje jeden skvělý komiks, který tedy není na českém trhu úplnou novinkou a k němu přidává ještě dva sešity, jež na českém trhu nové jsou. Je to hlavně zajímavá ukázka toho, co Todd McFarlane ještě vytvořil, ale je to především "Utrpení", které je z hlediska Spider-Mana tak důležité. A tenhle komiks pořád stojí za to. Hezké na tom je, že nám v rámci Toddova runu chybí už jen dvě čísla ze série "Spider-Man". Zbytek vyšel v rámci knihy "Komiksový výběr Spider-Man 1: Úhel pohledu".

Hlavní příběh knihy "Nejmocnější hrdinové Marvelu 85: Jean Greyová" patří k tomu nejhoršímu, co jsem s touhle hrdinkou četl. Je to jeden z těch zbytečných příběhů, u kterého to vypadá, že by mohl mít nějaké následky, ale stejně tak nemusí mít žádné. Výplňový příběh, který má sice hezký sci-fi háv, ale obešel by se bez toho, aby nějak figuroval v Marvel Universe. Ty postavy mohly být kdokoli, kdokoli mohl tenhle příběh prožívat. Jako kdyby si to chtělo vzít něco z velkých sci-fi příběhů, ale skáče to v čase, má to podivné zvraty, vývoj, který je takový celkem vycucaný z prstu. Ne, nemůžu si pomoct, ale tohle byl opravdu špatný výběr do knihy o Jean Grey. Mělo se vybrat něco, co více formovalo její postavu. Jasně, chce se tu ukázat, že měla mateřské sklony, ale ani tohle není v knize "Nejmocnější hrdinové Marvelu 85: Jean Greyová" podáno moc dobře. Sbírka "Nejmocnější hrdinové Marvelu 85: Jean Greyová" má v prvních dvou komiksech hodně slibný začátek, ale hlavní příběh ji posílá ke dnu.

Kniha "Sabrina" je na první pohled nesmírně depresivní. Odehrává se zde příběh, který není pěkný. Osobně jsem zastáncem toho, když je dílo explicitní, když je tam krev, pokud tam má být, ale Nick Drnaso zvolil cestu neexplicitní a musím říct, že to na mě zapůsobil jako málo které explicitní dílo. Když se odhalí, co se stalo, odhalí se to postupně, ale najednou jsme i na místě činu, tak z toho mrazí. A to přesto, že skoro nic nevidíme. Ale mluví se o tom, co se stalo. Mluví se o tom hodně. Náznaky, někdy i přesnější popisy. A mrazí z toho ještě víc. A tak jsem si myslel, že tahle depresivní nálada vydrží až do konce. Že to bude prostě něco, nad čím budete přemýšlet, budete se v tom deptat. A on je to příběh, v kterém je hodně možné se babrat. Ale já jsem knihu dočetl, ale neměl jsem pocit, že to ve mně bude hnít, to, jak je svět hnusný. Naopak, měl jsem pocit, naděje, že i z toho špatného a naprosto nesmyslného zla je možné se sebrat a prostě jít dál. Jako kdybych si na těch dvou stech stránkách sám jako čtenář prošel určitou terapií a vyšel z ní do jisté míry obrozený. Zajímavé, nemnoho děl na mě dokázalo takhle zapůsobit. Rozhodně jeden z nejsilnějších čtenářských zářitků letošního roku.

Kniha "Komiksový výběr Spider-Man 4: Zvířecí instinkt" představuje příběh, který se Spider-Manem česky doposud neznáme. A musím říct, že je to příběh, který mě docela potěšil. Je to příjemná akční jednohubka, která se tu uzavře, nečeká se, že bude mít nějaké následky, také je nemá, ale nehraje si na nic víc. Prostě Spidey musí řešit další problém, sem tam u toho zahláškovat, sem tam se na někoho spolehnout, tohle je jednoduše něco, co se Spideym chcete číst, i když to nebude příběh, který si budete nějak moc dlouho pamatovat. Akční scény jsou tu skvěle zachycené, příběh má spád, a i když je rozuzlení spíše zklamáním, tak nakonec dojdete k tomu, že se to dobře četlo, že to bylo fajn a že byste si podobnou jednohubku zase dali. Tak snad se na podobné komiksy poštěstí a budeme je v rámci "Komiksové výběru Spider-Mana" dostávat víc.

Hlavní komiks v knize "DC komiksový komplet 76: JLA/JSA – Neřest a ctnost" je prostě jednou rádoby velkou akcí, kde se objeví spousta oblíbených kladných postav a skoro žádná záporná, aby ti kladní mohli ukázat, že v obrovské přesile dokážou porazit kohokoli, i sami sebe. Nemám rád příběhy, kde se postavám upravuje jejich vědomí a ony se chovají jinak, než by se normálně chovaly, a pak je to vysvětleno nějakými telepatickými čachry, magií, virem, apod. Byl bych radši, kdyby se postavy chovaly jako hovada samy od sebe a pak si nesly následky, neměly hned pardon, kdy je vše zameteno pod stůl, protože se prostě nechali ovlivnit nějakým velkým zlem. Takové příběhy jsou z mého pohledu dětinské a činí komiksové médium až směšné. Přitom ty postavy mají silně dramatický potenciál. Jen DC ani Marvel to nikdy pořádně nevyužijí, protože jsou omezovány prodeji. Kniha "DC komiksový komplet 76: JLA/JSA – Neřest a ctnost" je toho krásným příkladem.

Kniha "Komiksová historie světa 3: Od vzestupu Arábie po renesanci" by se dala shrnout jako boj náboženství o nadvládu a mezi sebou, kdy se ukazuje, že ani jedno není lepší, ale stále se snažila překonávat, zajistit si svoje věřící, svoje pozice. A nakonec se jim to v různých oblastech podařilo, aby pak mezi sebou dlouho válčili o Jeruzalém. A další jiná místa. Jako kdyby se jednalo o období, kdy války jsou tím zásadním, co se děje, ale je zde vidět i růst některých měst, stejně jako pád jiných. Dějiny se zde naštěstí nesmrskávají jen na přehled bojů, i když ten prostě není možné vynechat. Jsou to války a různé nájezdy, které utvářely národy a hranice, které dokonce vedly k tomu, že některé kultury naprosto zanikly. I tohle je zajímavé poučení, s nímž kniha "Komiksová historie světa 3: Od vzestupu Arábie po renesanci" přichází.

Kniha "Příběh O" by si zasloužila, kdyby neobsahovala druhý díl, duhou část, která v tomto podání prostě nefunguje. Jako kdyby chtěl Crepax obhajovat sám sebe, důvody, proč nakresli první část, ale učinil tak způsobem, který je ve výsledku umělecky horší než první díl. Očividně zdrcen z kritiky, která se na "Příběh O" snesla - a to přitom měl i kritiky pozitivní a není se čemu divit první díl přežil do současnosti a je skvělý - vytvořil ve druhém dílu něco, co by si zasloužilo zapadnout. Nemá moc smysl dějově se o příběh více zajímat, je lepší ho prostě prolétnout a jen si užívat kresbu, která je i v tomto případě velmi povedená, velmi sexy, i když už nemá takovou jistotu, už to není tak skvěle promyšlené jako v případě první části knihy. Nakonec si Crepax hodně ublížil sám, že se za každou cenu snažil postavit svým kritikům. Kdyby to neudělal, možná je i druhý díl stejně povedený jako první. Takhle trochu vyznění první části shazuje a tím i sbírku jako celek.

Komiks "Umbrella Academy 3: Hotel zapomnění" je skvělou ukázkou alternativního superhrdinského komiksu. A je to i skvělé pokračování prvních dvou dílů. Ale ta zběsilost, která je tu od začátku, mi prostě trochu vadila. Neorientoval jsem se a musel jsem se prvními dvěma sešity prokousat. Doteď jsem si jistý, že jsem poměrně velké množství scén nepochopil, nevím, kam si je mám zařadit. U prvních dvou dílů se mi to v takovém množství nestalo. Nejsem si jistý, jestli je chyba ve mně nebo v komiksu, ale minimálně by bylo lepší přečíst si všechny tři najednou. Třeba by se tam trochu toho světla dostalo a nějaké větší pochopení by se dostavilo. Jinak ale nemohu Gerardu Wayovi a Gabrielovi Bá nic moc vytknout, protože tohle je úžasně fantaskní jízda se zajímavým a originálním příběhem, které vás dostanou jak zvraty, tak i neuvěřitelně bohatou fantazií.

Na knihu, nebo vlastně sešit "Českobudějovické pověsti" jsem se docela těšil a musím říct, že jsem rozhodně nebyl zklamaný. Duo Trnková a Jinderlová odvedly dobrou práci, i když je skoro škoda, že je to tak krátké. I tak je ale skvělé, že se jim podařilo tento komiks vytvořit. Navázaly tak na spolupráci na komiksu "Karel IV. - Cesta na císařský trůn", u níž bych skoro přemýšlel, že bych si ji také sehnal, ale "Českobudějovické pověsti" mě přece jen zajímaly i proto, že to je o něčem, co je mi blízké. A v tomhle směru nepřišlo zklamání. Jasně, je pořád co zdokonalovat, ale i tak je to příjemná ukázka toho, jak předávat staré pověsti. Forma je zajímavá a čtení není nijak komplikované a bude čtenáře bavit. Jasně, je to čtení na chvíli, ale jsou zde historické a faktografické informace, od kterých je možné se případně odpíchnout, pokud by chtěl člověk vědět více.

Alan Moore vytvořil tři příběhy, které se dívají na Supermana jako na člověka s pochybami, který má slabiny a který trpí. Alanovi se opět podařila dekonstrukce stávajícího světa, ale nikoli takovým způsobem, aby byly změny nenávratné. "Co se stalo s Mužem zítřka?" je jen jedním příběhem, který může být snadno přeskočen. Superman zemřel, ať žije Superman. Nakladatelství DC Comics by samozřejmě svou dojnou krávu jen tak zemřít nenechalo. Alan Moore ale naznačil, že konec by mohl být krásně nostalgický. Kniha "DC komiksový komplet 75: Superman - Co se stalo s Mužem zítřka?" představuje jedny z nejlepších příběhů, které se Supermanem můžete číst.

Kniha "Strážci" je určitě skvělou vzpomínkou pro ty, kdo komiksy četli ještě přímo v ábíčku, ale myslím si, že to je zajímavé čtení i pro mladé. Možná v tom najdou něco zajímavého, co jim třeba uniká, anebo se jim alespoň odhalí to, jak děti před čtyřiceti lety a déle trávily svůj volný čas. A je to srovnání zajímavé. Jasně, možná si z toho nic nevezmou, možná to někoho zaujme. I to by stačilo. Na sbírce "Strážci" je pak krásně vidět, jak ani nevadila výměna kreslíře, i když Libuše Kovaříková a František Kobík přece jen měli každý výrazně odlišný styl. Kovaříkové tenká linka byla jaksi uhlazenější, Kobíkova silnější zase mnohdy výrazně dynamičtější. A musí se uznat, že kreslíř byl skvělý v technických věcech, což v "ABC" potvrzoval roky. "Strážci" jsou skvělým návratem do jiné doby, ale je jasné, že už to dnes nesedne každému. Ale klubácký komiks má na naší komiksové scéně nesmazatelné místo a "Strážci" jsou jeho velmi dobrým příkladem.

Kniha "Kultovní komiksy" je krásnou ukázkou toho, jací umělci se u nás na komiksu také podíleli a že po sobě rozhodně zanechali zajímavou stopu. Theodor Pištěk nakreslil komiksy, kdy se minimálně u prvního nezdálo tolik, že by byl jako komiks zajímavě podán, ale následně se ve dvojici s Ivem Pechar více s médiem sžili a v případě komiksů "Profesor Dugan" a "Pavouk Nephila" už je možné mluvit o pochopení média a jeho odlišení od ilustrovaného příběhu. Je škoda, že se skončilo u tří komiksů, protože ten čtvrtý už by skutečně mohl být špičkou, jak se oba tvůrci zdokonalovali, ať už v technice, přístupu anebo snaze vyprávět příběh, který bude dávat smysl a bude zábavný i logický, ale především srozumitelný. I když se mi komiks "10 000 mil na vzdorujících strojích" tolik nezamlouval, další dva – snad i svým žánrovým zařazením – mi zážitek vynahradily. Několik krátkých povídek Iva Pechara jsou pak jen takovým milým bonusem, kdy více dá čtenáři, který se o komiks zajímá, medailonek autorů a menší nahlédnutí do toho, jak jejich spolupráce vlastně vznikala.

Revue "Aargh! 14" rozhodně splňuje to, co byste od něj očekávali - je to soubor zajímavých a skvělých publicistických článků a stejně tak je to soubor různorodých komiksů, které nám ukazují, jak to s komiksem vypadá u nás i v zahraničí. A není to špatné srovnání.

Kniha "Nejmocnější hrdinové Marvelu 84: Squirrel Girl" rozhodně není takovou, která by sedla každému. Nejsou zde komiksy, které nějak více ocení zastánci klasických superhrdinů, kteří jedou mainstream, chtějí akci a rádoby dějové posuny. Ne. Squirrel Girl je tu hlavně pro ty, kdo se chtějí trochu pobavit a jsou smíření s tím, že to nebude vždy zábava vyloženě inteligentní. To prostě místy není. Ani kresba nemusí sednout každému. Erica Henderson používá kresbu zaměřenou na postavy, kterou jsou ale mnohdy karikovány, což v případě Squirrel Girl může místy znamenat i to, že je i trochu směšná a ne v tom nejlepší smyslu slova. Ale karikatura se k sérii celkově hodí, a když si na ni zvyknete, bude vám komiks celkově sedět. Pokud si nezvyknete, už tu další komiksy s touhle postavou stejně nebudou. jako zajímavost v tom smyslu, kdo všechno je součástí Marvel Universe, ale kniha "Nejmocnější hrdinové Marvelu 84: Squirrel Girl" funguje dostatečně.

Kniha "Zpráva pro Adolfa 1" je skvělou ukázkou toho, jak je i manga styl vhodný v podstatě pro jakýkoli žánr. Je zde komedie, je zde velké drama, jsou zde historické události v některých chvílích až s dokumentární přesností. Ale hlavně je tu skvělý příběh, jenž hltáte od začátku do konce. Nezbývá pak než doufat, že těch knih od Osamua Tezuky, které budeme moct číst česky, bude více. Kniha "Zpráva pro Adolfa 1" má rozhodně ambice, aby čtenáře přilákala, a to nejen ty, kteří na Tezuku v češtině čekají dlouho, ale i nové, kdo se s ním teprve seznámí. A jsem si jistý, že to bude setkání, jež je dovede uchvátit.

Nebudu tvrdit, že je komiks "Komiksový výběr Spider-Man 3: Zlo v lidských srdcích" vyloženě depresivní, takový není, když čtete poslední stránky, tedy před epilogem, je vidět, že tu je naděje, že tu svítí slunce, ale přesto se zde řeší minulost, která není pěkná, řeší se zde minulost, která je poměrně hnusná. A i když není komiks "Komiksový výběr Spider-Man 3: Zlo v lidských srdcích" vizuálně explicitní, stejně si snadno dokreslíte, co se děje mimo scénu. I proto na vás pak tyto sekvence budou mít ten správný a celkem tíživý dopad. Přitom máte pocit, že kresba je tak nějak klasicky mainstreamová - je hodně sexistická, předimenzovaná, vyhypovaná a místy dost na efekt. I tak ale dovede vyprávět hlubší příběh, nejen přímočarou superhrdinskou akci. Je vidět, že si Kevin Smith a Terry Dodson skvěle sedli. A tak čtenář dostává zajímavý, trochu temnější spidermanovský příběh, než je zvyklý, ale to hlavně díky Black Cat. Spider-Man je pořád ten náš starý známý.

V knize "Rower Hogan / Tři kluci" se ukazuje, že je možná trochu škoda, že komiks "Rover Hogan II" nemohl být dokončen, protože je tady celkem zajímavá skupina skoro až militantních záporáků amatérů, na níž by se dalo stavět. Víc prostoru bohužel nedostala, i když by si to zasloužila. U komiksů s Roverem mi trochu vadila tmavá kresba, kde není jisté, jestli to je dáno skutečně originály, anebo technikou tisku, respektive technikou reprodukce. Na komiksech "Tři kluci je pak vidět, že světlejší barvy Čermákově kresbě sluší víc. Komiksy si užijete hlavně pro jejich retro nádech, určitou naivitu a možná se i vrátíte do dětských let, pokud vám tyto příběhy tenkrát něco říkaly. Pokud ne, možná alespoň objevíte jejich kouzlo. Místy je v nich trochu moc textu, což je škoda, kresba do cela mluví sama za sebe. I my jsme měli velmi dobře vypravěče v rámci komiksového média.

Komiks "DC komiksový komplet 74: JLA – Vyšší moc" má skvělou myšlenku, ale i v rámci "Elseworlds" se DC a jeho tvůrci příliš drželi při zemi a nechtěli zacházet až moc daleko. Myšlenky zde prezentované jsou dobré, jsou zde i zajímavé vývoje některý postav, ale z mého pohledu je to místy prostě moc vyměklé. Tady byl prostor pro to, aby se tvůrci rozšoupli, ale pokud je studio stále trochu drží zkrátka, nevznikne z toho až tak dobrý příběhy, jaký by mohl skutečně vzniknout. I tak se ale musí Dougovi Moenchovi nechat, že prezentoval zajímavé otázky v příběhu, který není špatně napsaný. A není ani špatně nakreslený. Stejně tak se mi líbí skutečnost, jak je vlastně všechno vysvětleno, respektive jak je řečeno, že někdy se prostě dějí špatné věci. Anebo špatné... Někdy se prostě dějí věci. A tak to je. Lidé, ať už normální, nebo upravení, se s tím musí smířit a buď se adaptovat, nebo padnout. Asi proto ten konec, aby tam ta naděje existovala.

Celkově je možné říct, že první poloviny knihy "Batman v černé a bílé" je zajímavější než polovina druhá, a to i přesto, že ve druhé polovině jsou také skvělí autoři, kteří si zkusili osmistránkový černobílý komiks s Batmanem. Jako kdyby ale ve druhé polovině přišli spíš takoví autoři, kteří chtějí pojmout těch osm stránek jako anekdotu, takže jejich přístup je spíše v komické rovině, i když i v jejich případě se zde najdou výjimky. Jako kdyby ale ani jeden příběh skutečně nevynikal. Ty lepší jsou obsaženy v první části, kde jsou komiksy jako "Dokonalý pár" od Bruce Timma, který má skvělou noirovou atmosféru, "Drobné zločiny" od Howarda Chaykina, kde je zajímavé poselství, nostalgický "Dobrý večer, půlnoci" od Klause Jansona či "Dobrý člověk ještě žije od Briana Bollanda. Není pak divu, že jsme se s některými těmito komiksy mohly setkat už v češtině. Knihu "Batman v černé a bílé" pak můžeme vidět především jako skvělou ukázku práce s Batmanem a toho, jak se na něj každý autor dívá trochu jinak. Přiznám se ale, více temnějších příběhů by bylo fajn.

Kniha "Komiksový výběr Spider-Man 2: Klonová sága" z mého pohledu rozhodně stojí za pozornost a je to příběh zajímavý. Jasně, jsou zde věci, které mi ani trochu nesedí. Gerry Conway je hodně ukecaný a někdy je toho textu zbytečně moc, standardně popisuje něco, co je zřejmé už z kresby, ale tohle je prvek, který se v této době objevoval příliš často. Stan Lee mu dal vlastně základy. Pak je tu ta skutečnost, jak se autor v rámečcích obrací přímo na čtenáře. Tohle je prvek, který mi nesedí a vadí mi. Jsou zde příběhy, které mi moc nesedí, jako třeba ta anabáze ve Francii, nemluvě pak o tom, že v rámci dvou panelů se udá skok, který se odehrál v jiném komiksu, ale tohle patří k vydávání. Na druhou stranu to nebyl příběh, který by byl pro "Klonovou ságu" zásadní. I přes určitá negativa pak v knize "Komiksový výběr Spider-Man 2: Klonová sága" dostáváme dobrý retro příběh z časů, kdy mě osobně Spider-Man bavil.

Na komiksu "Batman: Evropa" je strašně moc vidět, že nešlo vůbec o to, jak to skončí, jak to dopadne. To rozuzlení je divné a mohl tam být v podstatě kdokoli, kdo patří do panteonu Batmanových nepřátel. Ale funguje to, má to nějakou hlavu a patu, jen to dostatečně nevysvětluje, proč bylo nutné se podívat kvůli tomuhle do Evropy. Ale tvůrci se tak rozhodli, viděli jsme známá města trochu jinak, ve velmi speciálním hávu a musí se nechat, že jim Batman slušel. Skvěle, ač stručně byla do příběhu zakomponována i základní historie některých měst. Souzní to a dává to smysl. Až na to samotné vyústění. Ale i jen skutečnost, že se tu Joker a Batman musí spojit, je dost dobrá. K tomu povedená kresba a máte komiks, který rozhodně stojí za pozornost.

Kniha "Žoldnéř 2: Tajemná formule" je další skvělou ukázkou toho, jak komiks může vypadat a je nutné uznat, že Vicente Segrelles na sebe dál kladl vysoké nároky při tvorbě tohoto komiksu a rozhodně nepolevil ve svém úsilí, protože každá stránka je prostě umělecké dílo, na které se chcete dívat, chcete se jím kochat. A je jedno, jestli je tam město, krajina, postava, nahá postava, mechanický stroj anebo nějaký úžasný tvor. Doufám, že jich bude ještě víc než draci. Ale řeka, která se zde objevuje, je v tomhle směru docela naplněním mých tužeb. Jsem zvědavý, jestli Vicente Segrelles v dalších dílech přišel s trochu lepším příběhem, aby tak pozvedl své komiksy do skutečných výšin, nejen těch výtvarných, ale i těch literárních. Na druhou stranu je pravda, že jeho vlastní malba a rozsah sešitů ho v tomhle trochu omezoval. Ale před námi je ještě dost dílů, aby nás přesvědčil o opaku.

Kniha "Nejmocnější hrdinové Marvelu 83: Beta Ray Bill" obsahuje dva dobré sešity a šest dalších, které jsou sice akční, jsou tu velkolepé dvoustránky, jak si fanoušci žádají, ale nic to nemění na tom, že to je jen rádoby velkolepá splácanina neoriginálních nápadů. Všechno, co se zdě děje, se už prostě stalo. Problémy rasy korbinitů připomínají problémy Kryptoňanů před tím, než došlo ke zničení planety. Beta Ray Bill se tak mění v podstatě v Supermana, který jen chce zachránit zbytky své rasy. Do toho jsou tam nějaké metafyzické a paranormální blbiny, které jen vyplňují a natahují děj. Otevření vesmírné pekelné brány je jedním z nejnejapnějších kousků tohoto komiksu, překonává ho jen finální probuzení. Ani se není čemu divit, že si po téhle minisérie Beta Ray Bill nevysloužil. Tohle někdo zkonil.

Kniha "Nejmocnější hrdinové Marvelu 82: Thunderbolts" nám představuje celkem zajímavý tým, jeho počátek, který stojí za pozornost. Bohužel se jedná o celkem krátkou ukázkou toho, čím si tenhle tým prošel a s největší pravděpodobností se v češtině nedovíme, protože to prostě není série, která by nějak víc táhle. A docela by mě zajímalo, jak tým fungoval v následujících dílech, kdy byl tenhle původní tým ještě u kormidla. Tohle je trochu nedostatek série "Nejmocnější hrdinové Marvelu". Ale můžeme se alespoň seznámit jedním z nejpřekvapivějších zjištění, která byla u Marvelu prezentována. Na druhou stranu, tohle překvapení je odhaleno hned v prvním dílu. Série tedy nestojí vyloženě na tomhle odhalení, ale spíše na tom, jak se i přes tuto skutečnost bude dění dále vyvíjet. A právě to je to, co nezjistíme, což je možná trochu škoda.

Při čtení knihy "Obrázky z moderních československých dějin (1945–1989)" jsem si zase po nějaké době říkal, že je fajn, že žijeme v době, jaké žijeme, i když i ona má svoje negativa. Ta svoboda, kterou ale máme, je nezaplatitelná. Stejně má ale člověk pocit, že někteří vlastně svobodu nechtějí, raději se nechají strhnout idiotskými názory, ať už jakékoli strany, a slepě jdou za nimi. Jako kdybychom si ještě nezvykli na to, že můžeme myslet sami za sebe. Ne, komiks "Obrázky z moderních československých dějin (1945–1989)" rozhodně není o tom, aby na nás nějak agitoval, tohle je čistě můj pocit. A právě skutečnost, že to není agitace, že to je zjednodušený ale pořád dobrý přehled o naší nedávné historii, je podle mě kniha "Obrázky z moderních československých dějin (1945–1989)" jednou z těch, které by děti mohli přečíst, aby nezapomněli, v jaké zemi se narodili a že i ona má temnou minulost.

S knihou "Modrá Crew 12: Hrobař 3 a 4" nám nakladatelství Crew přineslo pokračování skvělého westernového příběhu. Vůbec by mi nevadilo, kdybychom podobných westernů mohli číst více. Je to něco, co mě skutečně babí a co jen dokazuje to, co si já myslím už nějakou dobu – western vůbec není mrtvý žánr, jenom je třeba, aby se ho chopili schopní autoři. Jejich příběhy pak budou stát za to a western zase ukáže, že má smysl, že v jeho žánru je pořád co vyprávět. A trojice Dorison, Delabie a Meyer rozhodně prezentují, že tomu tak je, jsou těmi schopnými, kdo může western posouvat. Možná je trochu paradoxní, že western nejlépe umí Evropané, ale stačí se podívat na nejlepší westerny filmové. Ten úplně nejlepší najdete u italského tvůrce. A Francouzi podle všeho tenhle žánr umí také dobře.

Kniha "Nejmocnější hrdinové Marvelu 81: Quasar" není tak špatná, jak by se dalo z předchozího popisu vydedukovat. Jen to je prostě jednoduchá zábava, která se točí kolem toho, že je Quasar vyslancem jakési divné entity a jeho smyslem je hledat po Zemi mimozemšťany, což je takové celkem divné, když Eon - ona entita - je celkem schopen sám mimozemšťany vyhledat a nejspíš i najít. Quasar tak vyznívá jen jako obyčejná loutka, která nemá moc vlastní hlavu, poletuje si a před sebou má různorodé příběhy, nic, co by se skutečně nějak víc rozvíjelo, i když náznaky nějaké větší ságy zde jsou. Série se dostala až k dílu číslo 60, kdy byla uzavřena, zatím nebyla restartována. Ani k tomu není moc důvodů. Postava se zapojila do Marvel Universe a použije se tam, kde je prostě třeba. Moc víc k ničemu není. Vzhledem k tomu, jak banální Quasarovy příběhy byly, se vlastně člověk může divit, že to dotáhl až na číslo 60. Ale jak říkám, jako celkem jednoduchá - a až příliš ukecaná - zábava, to fungovat může.

Kniha "Usagi Yojimbo 32: Záhady" nepřináší z hlediska série vyloženě jedinečné a naprosto uchvacující příběhy, ale Stanovi Sakaiovi se musí nechat, že i u třicátého druhého dílu dokáže přijít se zápletkou, která vás navnadí na to, co se bude dít dál. A jelikož zase tak často cliffhangery nenechává, je to i z tohoto hlediska něčím jiné. I když se mi kniha "Usagi Yojimbo 32: Záhady" nelíbila tolik, jaké jiné díly s ušákem, pořád se nedá popřít, že je Stan Sakai skvělým vypravěčem, který má co vyprávět. A jeho práce s japonskými reáliemi, hlavně tedy v příběh "Smrtící fugu" je úchvatná. Ke všemu je to doplněno i skvělou kresbou. Dověděl jsem se, že Usagi má vycházet u IDW v barvě. Trochu bych se bál, že to naruší příběhu s dlouhouchým roninem, ale docela rád se nechám překvapit.

Kniha "Komiksový výběr Spider-Man 1: Úhel pohledu" je dobrým začátkem série, kde se nám má představit Spider-Man. Docela se na další jeho příběhy, které ještě nevyšly v češtině, těším, protože tohle byl vždycky superhrdina, jehož jsem si oblíbil nejvíce. Vlastně první komiks o superhrdinech jsem četl s ním, ale to i další spousta lidí. Kniha "Komiksový výběr Spider-Man 1: Úhel pohledu" navíc prezentuje fakt, že jsou zde ještě příběhy s tímto superhrdinou, které jsou dobré a které stojí za čtení. A snad jich bude ještě víc. Zatím jsem tedy rozhodnut u série vytrvat a budu podobně jako u "Nejmocnějších hrdinů Marvelu" a "DC komiksového kompletu přinášet recenze na jednotlivé díly. Uvidíme, jak dlouho mi to vydrží.

Kniha "Mezi řádky 9: Mýty mezi řádky" jen potvrzuje to, v čem je Mike Carey dobrý a v čem se tolik podobá Neilovi Gaimanovi. Oba dva milují příběhy. Ty staré, co se vyprávěly a vypráví, ale i ty nové, které mohou vyprávět oni. Ta láska k příběhům je z knihy "Mezi řádky 9: Mýty mezi řádky" neskutečně cítit, stejně jako je cítit i z dalších dílů série "Mezi řádky". I když je tedy kniha "Mezi řádky 9: Mýty mezi řádky" lehkým přešlápnutím na místě, které je doplněné o filosofický přesah, pořád je to příběh, který má co sdělit, který velmi dobře pracuje s postavami a vlastně i s napětím. Budete natěšení, jak to vlastně celé dopadne, tak proč si nedat jednu odbočku, která má zajímavé pojetí?

Komiks "Krysí královny 3: Démoni" je pořád v tom duchu, v jakém mě okouzlil první díl. Tahle čtveřice si prostě nenechá srát na hlavu, mluví jako dlaždiči a pro ránu nejdou daleko, i když někdy je to rána do vlastních řad. Kurtis J. Wiebe dokázal postavy pojmout natolik živě, že zvrat, k němuž dojde v knize "Krysí královny 3: Démoni" je skutečně emotivní a dopadne na vás. O to více pak budete zvědaví na to, jak se to dál vyvine, jak bude příběh pokračovat. Na to, že fantasy poslední dobou moc nemusím, je tohle série, která mě chytla a ještě pořád mě baví, protože je to skvělé spojení humoru, vulgarity ale i dobrého vyprávění. Není to vyloženě nový koncept, ale je dobře pojatý a těm čtyřem holkám skvěle sedl. Anebo ony jemu?

Už když event "Flashpoint" běžel - v té době jsem americké komiksy sledoval pravidelně - jsem si říkal, že to je něco, co vlastně číst nechci, že to je jen něco, co má akorát přinést nové série, ale ne nutně lepší příběhy. A to se také stalo. Většina sérií v rámci "The New 52" celkem snadno zapadla, i když se najedou výjimky. U nás to byl jen Batmanův run. Samotný příběh v knize "DC komiksový komplet 72: Flashpoint" je prostě jen alternativou ke klasickému vesmíru, představení toho, jak by to také mohlo vypadat. ale je to příběh na pár sešitů, nic víc. Pak bude zapomenut. A o to šlo. Nic víc. Pro Flashe došlo k zásadní události, i nějaké ty emoce se zde řešily, ale i když by to měl být natolik zásadní příběh, celkem doufám, že to bude jen z těch, jež zapomenu. Není moc proč si ho pamatovat. Princip "to celé vlastně je jiná realita" nebo "to se stalo v jiné časové linii" mi jako řešení vyloženě vadí.

Kniha "Počítání mrtvých" je přesně to, co je určené pro fanoušky, kteří mají rádi namachrované čtení ve stylu Loba, co si užívají spoustu hlášek, kdy skoro žádná není vtipná, ale je drsná. Já jsem fanoušek příběhu, který zde chybí, ale jsem i fanoušek kresby, která je dostatečně explicitní, a to se musí Simonovi Bisleymu nechat. Pokud dokázal něco skvěle nakreslit, jsou to masakry, jež jsou součástí tohoto komiksu. Jeho kresbě skutečně věříte vyvrhnuté mozky, rozpůlená těla, usekané končetiny, celkově krev, která se na vás ze stránek hrne. V tomhle ohledu jeho kresba funguje skvěle, a to i přesto, že je zřetelně stylizovaná. Minimálně pro tohle stojí za to komiks přečíst. A možná trochu i protože, že máte rádi Želvy nindža, i když přítomnost Raphaela je na některých stránkách skutečně spíše symbolická.

Kniha "Gantz 24" je takový Hiroja Oku, kterého budete znát t většiny dílů, je to akční autor, který upřednostňuje hodně stránek akce nad tím, aby se někam posunul příběh. A možná i nad tím, aby příběh dával nějaký větší smysl. Ač pořád doufám, že v tomhle směru ho trochu podceňuji. I přesto ale kniha "Gantz 24" trochu vybočuje, je lepší než to, co jsme v posledních dílech od autora dostávali. Jsou tu přece jen zajímavé nápady, které jsou dotažené skoro k dokonalosti. Není jich mnoho, většinu stránek pořád jen zabírá akce, ale sem tam probleskne to, proč mít sérii rád. A to je fajn. Třeba se to povede ještě v nějakém z následujících čísel. Bylo by to fajn, protože Hiroja Oku pořád dovede být tak krásně pubertálně ujetý, což se mi na něm vždycky líbilo.

Na knize "Nejmocnější hrdinové Marvelu 80: Scarlet Spider (Ben Reilly)" mi trochu vadí skutečnost, že Scarlet Spider tu vlastně vůbec není, Ben Reilly tu nejvíce vystupuje jako Spider-Man v době, kdy zaskakoval za Petera Parkera. I v prvním příběhu má spider-manovský kostým, v tom poslední žádný kostým nemá. Člověk si Scarlet Spidera představí trochu jinak. Ale zase se musí nechat, že tu je řečeno všechno zásadní, co bychom o postavě chtěli vědět. možná z rychlíku, ale stačí to, abychom se o postavě dověděli dost. Ani po přečtení knihy "Nejmocnější hrdinové Marvelu 80: Scarlet Spider (Ben Reilly)" jsem se ale nezbavil dojmu, že je Ben Reilly trochu zbytečnou postavou, která by nefungovala sama, to by byla jen obyčejná, ale funguje až v konfrontaci s jinými, zajímavějšími postavami. Ale funguje, i takhle to je dobře.

Kniha "DC komiksový komplet 71: Superman/Batman - Trýzeň" ukazuje, že i komiksy s Batmanem mohou být slabé, a to nejen proto, že je zde Superman. Ten zde stejně má spíše podobu jakési loutky, i když na začátku se jeho část příběhu vyvíjela docela zajímavě. Kniha "DC komiksový komplet 71: Superman/Batman - Trýzeň" je především promarněná příležitost, protože tohle mohl být komiks o tom, jak je Batman ovládán chtíčem, jak ztratí zábrany a třeba se i vykašle na svoje povinnosti a pak za to ponese následky. Tohle mohl být komiks o tom, jak Superman není schopný řešit své emoce, jak je hysterický, jak se neovládá. Jenže v konečném důsledku to není ve skutečnosti ani o jednom, tohle jsou jen okrajová témata, která jsou nakousnuta, ale pak odsunuta do pozadí. "DC komiksový komplet 71: Superman/Batman - Trýzeň" je komiks o tom, jak se Batman a Superman dostanou do problémů, ale jak to nakonec zvládnou bez ztráty kytičky. A to už je popravdě docela nuda.

Komiks "Sunstone 2" je rozhodně pořád dobrý, rozhodně se pořád jedná o jedno z nejlepších BDSM čtení, jaké můžete najít, alespoň takové, které je dostupné pro všechny, ale přece jen jsem měl místy pocit, že Šejićovi jeho scénář trochu drhne, zbytečně vše natahuje a je tak neskutečně ukecaný, až to pěkné není. A navíc sem tam skáče způsobem, jenž je spíš matoucí než zajímavý. Na druhou stranu se musí ocenit, že se zbytečně nesoustředí jen na erotické scény a pózy svých hrdinek, skutečně mu jde hlavně o to, aby vyprávěl příběh o BDSM. A to se mu stále daří. I když je "Sunstone 2" vztahovka, i zde se o BDSM dozvíte dost a pochopíte motivace některých lidí, jimž se tohle líbí. A proč ne? Třeba se to bude líbit i vám. A pak ve chvíli, kdy Stjepan Šejić už nějakou tu erotickou pózu vykreslí, stojí to za to a vy si ji naplno užijete.

Kniha "Čtyřlístek: 4 záhadné příběhy Čtyřlístku" není čtení, které bych vnímal jako něco naprosto jedinečného. Je to příjemné čtení pro děti a lehké odpočinkové čtení pro dospělého, který v tom asi nic moc víc hledat nebude. Líbí se mi skutečnost, že je kniha vydávána nejen v pevné vazbě, ale i v měkkých deskách, což komiksu dle mého sluší, hlavně pokud chceme, aby se dostat k dětem. Ten příběh nebude lepší v tvrdých deskách a paperback získá správnou patinu, když se čte. Komiksy v sešitu "Čtyřlístek: 4 záhadné příběhy Čtyřlístku" jsou celkem různorodé, možná bych uvítal, kdyby se tvůrci drželi více při zemi, než aby cestovali i za hranice. Je však jasné, že i to má v sobě svoje kouzlo. Kdo by se někdy nechtěl podívat do cizí země. A zrovna záhadné příběhy k tomu svádí.

Sbírka "Balónky oběšenců a další hororové příběhy" ukazuje Džundžiho Itóa jako neskutečného hororového autora s tak bohatou fantazií, že se zdá skoro nevyčerpatelná. A to je dobře, protože každý příběh je jiný, každý stojí na trochu odlišném nápadu. A každý stojí za to. Jako kdyby sbírka "Balónky oběšenců a další hororové příběhy" neměla slabinu, jako kdyby jí nebylo co vytknout. Jednoznačně jeden z nejlepších hororových komiksů, jaký u nás kdy vyšel.

Komiks "Minecraft komiks: První kniha příběhů" není veledílo, ale na to, že se jedná vlastně jen o příběh o "Minecraftu", si myslím, že to je něco, co by mohlo děti bavit, třeba jim to i něco dá. A navíc dostanou i malý vhled do toho, jak Sarah Graley komiks tvořila, což je také fajn, protože z vlastní zkušenosti vím, že tohle jsou věci, které děti zajímají, respektive zajímá je "Minecraft" a pak z něj chtějí psát příběhy nebo o něm kreslit. Proč je trochu nepošoupnout správným směrem v určitém druhu tvorby. Není to nijak sofistikovaný návod, ale pár typů zde je. Do ruky se tedy vašim dětem - pokud nejste "Minecraft" maniaci, moc vám kniha nedá - dostává komiks, který má myšlenku, není to jen trapné použití herních postav, je tu nějaký základní příběh a dává to smysl, navíc i ponaučení. Na marketingový komiks to není vůbec zlé.

Nobuaki Kanazawa umí příběh dobře gradovat, a tak dochází na jeden skutečně skvěle promyšlený úkol, který s několikrát zlomí a vy jen čumíte, jak to vlastně dopadlo. Tohle se hodně povedlo, co se nepovedlo, to je zapojení policie. Jako kdyby byl Nobuaki Kanazawa raději, kdyby policie neexistovala. Možná, kdyby se jí vyhnul úplně, bude to lepší. Takhle to vypadá, že ji použil jen z nutnosti a stejně nemá moc význam. Hitori Renda pak dává postavám ty správné výrazy a hlavně ty vyhrocené, expresivní, jsou velmi povedené. Komiks "Královská hra 1" tak zafungoval. Tohle je první díl, který mě bavil, má skvělý konec, kdy se doslova těšíte na další dění a je správně úchylný, což se mi taky zamlouvá, i když osobně bych uvítal, kdyby se jednalo i o komiks velmi explicitní. Takový "Královská hra 1" není. To nic nemění na tom, že příběh zaujme. Teď si jen počkat, jak se to vyvine.

Kniha "DC komiksový komplet 70: Hawkman – Nekonečný let" představuje postavu Hawkmana jako takovou, která není nijak výrazně zajímavá, kromě toho, že je arogantní a protivná. Má akční příběhy, které ale jsou propojeny trochu násilně, protože scenárista chtěl mít něco různorodého, ale přitom nemyslel na to, že by to mělo nějak držet jako celek. Nedrží. Příběh s Green Arrowem je pak jen takovou prohnilou třešinkou, protože tam celkově nezapadá. Člověk si říkal, proč tam byl vlastně Hawkman potřeba. Green Arrow by ten případ hravě zvládl sám. Takže nezbývá než uvažovat o tom, že šlo jen o snahu nějak zvýšit prodeje. Geoff Johns z mého pohledu jen potvrdil, že má sice skvělé znalosti o DC Universe anebo je skvělý v oblasti rešerší ale jeho příběhy mě prostě nebaví, nic mi neříkají. nechá nás naskočit do existujících postav, ale vrací se k jejich originu, ale ani v jednom případě nepředvádí něco, co by bylo zapamatovatelné nebo nějak zajímavé. Po tomhle už bych ani Hawkmanovi nechtěl dát další šanci.

Kniha "Nejmocnější hrdinové Marvelu 79: Miles Morales" nepřináší nijak převratný příběh, ale je to příběh, který by fanoušky Spider-Mana mohl bavit. Příběh o tom, jak se setkávají dva různá Spider-Manové, jak si něco vyříkají a přitom e postarají o jednu světovou hrozbu. A sem tam je to navíc i sranda. Asi by se ani nic jiného nedalo čekat. Stačí to.

John Byrne je rozhodně lepší kreslíř než scenárista, alespoň tedy v případě série "Alpha Flight". Jeho skoro až experimentální pojetí šestého sešitu série, je v mainstreamu skoro až zarážející a já se docela divím, že mu to prošlo. Ale proč ne, funguje to. A myslím, že by to fungovalo i bez těch zvukových efektů. Ve scénáři je Byrne mnohdy hodně ukecaný, což se dá ještě v první polovině 80. let pochopit, ale nic to nemění na tom, že z dnešního pohledu je tam těch řečí skutečně moc. Právě až v tom šestém sešitě to dává smysl, ale v ostatních číslech příliš ne. Kniha "Nejmocnější hrdinové Marvelu 78: Alpha Flight" se prezentuje skvělou kresbou postav, trochu slabšími scénáři, které ničím zásadně nevynikají, i když je vidět, že Byrneovi postavy docela sedli a celkem si tvoření jejich příběhů užíval. Alpha Flight ze začátku byl zajímavý tým s nezajímavým vývojem, ale třeba se to po těchto číslech trochu zlepšilo, když série vydržela tak dlouho. Docela fajn jsou krátké bonusové příběhy, kde se rozvíjí origin jednotlivých postav.

Kniha "Mýty 15: Růženka" rozhodně ukázala, že série ještě nepatří do starého železa a že má co přinést.

Zápletka komiksu "DC komiksový komplet 69: Superman - Krize karmínového kryptonitu" stojí na divném základu červeného kryptonitu, který se jeví jako zbytečností. Ale dobře, Superman přišel o schopnosti, ale místo toho, aby tvůrci ukázali, jak se bez nich obejde, jak svou sílu namíří způsobem, který mu jde, tedy jako reportér, kde nepotřebuje tolik superschopností, chtěli se autoři zaměřit na to, jak strádá. A tak mu vymysleli divné obleky, přidali podivné padouchy, s nimiž se setkal, ale kteří jsou bizarnosti sami o sobě, aby nakonec všechno zapadlo do starých kolejí, i když pravda, se skvělým koncem, jenž je v této knize prezentován. To je světlý bod, u něhož ale víte, že nebude mít dlouhého trvání. A to je skoro škoda. Pak už vás jen čeká příběh o tom, jak Superman zjistil, že mu zelený světélkující kámen vadí. A i to je příběh, který je sakra divný. Ale jemu odpustíte, protož eje fakt starý, v případě hlavního příběhu knihy "DC komiksový komplet 69: Superman - Krize karmínového kryptonitu" ale moc důvodů pro shovívavost neexistuje. Tohle zas tak staré není, ale přesto máte pocit, že se scenáristé plácali v banalitách a divných příběhových kličkách. Jak říkám, dobrých příběhů se Supermanem je jako šafránu. A tohle byl asi jen pepř. A pořádně vyčáchlý.