10

Nejsem velký fanoušek mangy, ale tohle dílo mě opravdu uchvátilo. Na více než 1200 stranách sledujeme životní osudy lidí, kterým do života vtrhla druhá světová válka. Tohle by asi opravdu měl přečíst každý. Ve druhém díle zakončí svou cestu všichni hlavní hrdinové a jen málokdo z ní vyjde bez úhony.

Dokonalé, nemám slov určitě to zařadím v mém Top 10 manga, tady na databázi až to jednou bude možné.

Nečekal jsem od toho nic, nevěděl jsem, kdo je Osamu Tezuka, jen jsem viděl hodně dobré hodnocení zde a přistoupil jsem ke čtení s čistou hlavou. Příběh je opravdu zajímavý, sice na pozadí dobře známé historie, ale z japonského pohledu zase nějak jiný. Přesto se mi občas na mysl dralo něco ve smyslu "vždyť se to zas tak od ostatních dobrých komiksů neliší, proč jsou z toho lidi tak odvaření" - a pak mě úplně rozbilo, když jsem si v doslovu přečetl, že tenhle příběh vycházel v roce 1983. Čtyřicet let starý komiks působí naprosto soudobě a celou první knihu mě vůbec nenapadlo, že to není něco starého dva tři roky. No, to mě tedy pan Tezuka ze záhrobí pěkně dostal.

Jinak co se týče samotné mangy, tak příběh je nakonec rozkročený přes téměř padesát let dvacátého století, zákruty osudu a další neuvěřitelné shody náhod mi chvílemi přišly až moc, ale proč ne. Velmi zajímavé dílko a může se směle řadit k pilířům moderního komiksu.

I přes jistou naivitu, přímočarost a karikaturní odlehčování se ve "dvojce" jedná o velice silný a promyšlený příběh, po léta sledující osudy, rozdělování a nečekaná znovushledání zajímavých postav, který ukazuje, kam až zachází válečná krutost a ideologický fanatizmus, přičemž nic zde není úplně černobílé (viz překvapivý dovětek z úplně jiné, stejně nesmyslné války). O Hitlerovy rodné dokumenty jde minimálně, ty leží zakopané a nadlouho zapomenuté někde na zahradě.

Pokud se mě někdo zeptá, jaký komiks o druhé světové válce bych mu doporučil, tak mu řeknu, že si musí přečíst manga příběh o třech Adolfech. Jsou komiksy, které si přečtete a přestože vás pobaví, tak hlubší stopu nezanechají. A potom jsou komiksy, ke kterým se v myšlenkách ještě dlouho vracíte a tak nějak vás poznamenají navždy. “Zpráva pro Adolfa” od Osamu Tezuky je ten druhý typ.

Válka je naprostá zvrácenost. Nedávno jsem někde četl, že ukáže v lidech to nejlepší i to nejhorší. To tak nějak shrnuje, o čem manga “Zpráva pro Adolfa” je. Je to neuvěřitelně komplexní román o válce, o tajných dokumentech se sílou změnit historii, o zvrácených režimech a tajné policii, o přátelství a o tom, jak válka a víra ve všelijaké ideologie dokáže změnit charakter a srdce lidí. Příběh se odehrává v Japonsku a v Evropě, a z pro nás neobvyklého pohledu Japonců sleduje průběh celé druhé světové války od olympiády v Berlíně až po vznik Izraelského státu. Přibližuje politickou atmosféru v Japonsku a v Německu a hlavně sleduje příběhy několika lidí, jejichž osudy se vzájemně protnuly. Z tohoto hlediska se kniha krásně doplňuje se sérií Berlín od Jasona Lutese, která časově předchází “Adolfům” a sleduje předválečný vývoj v Německu z pohledu obyčejných chudých berlíňanů. Manga Osamu Tezuky je však mnohem epičtější a rozmáchlejší.

Obě knihy “Zprávy pro Adolfa” jsou pro mě teprve čtvrtou manga knihou, kterou jsem četl. Rozhodně tedy nejsem znalec mangy. Ale jestli manga v něčem vyniká oproti evropským a americkým komiksům, tak je to zprostředkovávání emocí. Zatímco popis průběhu války je takřka dokumentární, tak příběh hlavních hrdinů je podán velmi emocionálně. Japonští autoři do čtenářů emoce hrnou pod tlakem a to nejen scénářem, ale také kresbou, která je v některých chvílích až karikaturní. Kupodivu to ale ani v tíživých situacích nepůsobí nepatřičně a prostě to funguje a je to strhující. Já jsem čtení osudů hlavních hrdinů velmi prožíval (hlavně v první knize) a chvílemi jsem skoro nedýchal. Osamu Tezuka čtenářovými emocemi řádně mixuje. Oblíbenou postavu, kterou jste měli za statečnou, začněte skutečně nenávidět, protože se z něj stává zku*vená nacistická svině. Na druhou stranu ale víte, že by ho statečnost zabila a nikomu by to stejně nepomohlo. Je to obrovská směs protichůdných emocí a Osamu Tezuka vám stále nemilosrdně vypráví jeho příběh plný vnitřních pochybností a pomalu se měnící morálky. O co více jste ho předtím měli rádi, o to silněji ho nyní nenávidíte. A to je jen jedna z hlavních postav.

“Zpráva pro Adolfa” vycházela v Japonsku v letech 1983 – 1985. Na její vizuální stránce její stáří ale vůbec není znát. Kresba je svěží a je plná dynamiky. Styl kresby se na některých panelech mění v závislosti na ději. Někdy kresba vypadá jako typická manga a jindy zase máte pocit, že čtete evropský komiks a nebo sledujete animaci Walta Disneye. Nikdy to ale nevybočuje do nějakých větších rušivých extrému a jednotlivé postavy jsou vždy jasně rozeznatelné. Někdy jsem si říkal, že je škoda, že kresbě nevěnuji dostatečnou pozornost kvůli strhujícímu ději.

Som rád, že druhý diel nič nepokazil a bol veľmi kvalitným zakončením. Pútavý príbeh, kvalitná kresba, sympatické postavy a silné emócie robia z mangy Zpráva pro Adolfa majstrovské dielo svetového komiksu. =►Celá recenzia◄=

Druhý díl nezaostává za prvním ani v nejmenší. Po celou dobu si udrží tempo a napětí. Styl vyprávění a kresba jsou stejně jako u předchozího dílu skvělé. Příběh se blíží ke svému konci ve světě, který je vše, jen ne černobílý.
Viac na webe Multiverzum.sk => http://multiverzum.sk/zprava-pro-adolfa-2/

Takže jsem dorazil i druhý špalek a musím říct, že se prostě jedná o parádní jízdu o začátku do konce. Absolutně druhý díl neztrácí jak svou kvalitou a zábavností na díl předchozí a opět čtenář dostává pořádnou příběhovou nálož, na pozadí skutečných událostí. Byl jsem zvědav, jak se Tezuka dobere konce, po více než tisíci stranách musím říct, že se mu to povedlo na jedničku. Už se mi hodně dlouho nestalo, že jsem četl do noci a absolutně jsem se nemohl odtrhnout, dokud jsem toto skvostné dílo nedočetl. Zprávu pro Adolfa, jednoznačně řadím mezi to nejlepší co jsem doposud četl a určitě se jedná o jeden z nejlepších komiksů vydaných u nás. Tohle si prostě zaslouží přečíst!

Tak to mám za sebou. Dílo epických rozměrů, při kterých si můžete představit, jak dlouhé jsou vlastně série, které má člověk rozečtené. A to tohle patří ještě k těm kratším. Sice se o tom rozepisuje skvělá Anna Křivánková v doslovu, a sice, že se Tezuka (a Japonci obecně) vyznačují bláznivými skopičinami uprostřed díla, mě však tahle diskrepance mezi totální seriozností a drastičností příběhu na jedné straně, a touhle až karikaturou na straně druhé, opět trochu rušila. Slintající Hitler? To už vlastně není ani karikatura, to je totální klišé. A všechny ty manga úšklebky atd. Přežiju to, ale není to prostě můj šálek kávy. Pak mi vadily opět drobné Tezukovy fakticko-historické chyby, co se týče evropských událostí, ale to lze také pochopit... ale co mě štvalo úplně nejvíce, a teď mě berte s nadsázkou, je idiotská postava Adolfa Kaufmanna, psychopata, kterému jsem jeho psychická dilemata a pokusy o jeho komplikovanost a neplochost, nevěřil snad ani vteřinu. Příběh je to ovšem napínavý až do konce, napsaný a nakreslený takřka na výbornou. Ano, lidé, čtěte!

Celkový dojem: 80%

jedna z nejlepších věcí, co v češtině vyšla. Lidé, čtěte!

Komiks "Zpráva pro Adolfa 2" ukazuje sílu autora, který nejenže dokázal zaujmout první knihou a prezentovat nám silný příběh se skvělými postavami, ale právě druhou knihou potvrdil, že zvládne příběh od začátku do konce a prezentuje nám rozuzlení a zakončení osudů postav tak, že nám to možná vyrazí dech, ale pokud ne, rozhodně ani s poslední stránkou nebudeme odcházet nijak zklamáni. Síla příběhu v nás bude rezonovat, o to více, že v knize "Zpráva pro Adolfa 2" se objevují stránky, kde skutečně cítíte, jak obyvatelé Japonska, ale i Německa strádali, jak byli jen loutkami, na které si mocnosti klidně házely bomby, protože to mělo pomoct vyššímu cíli, tedy ukončení války. A pomohlo, vlka sočila, ale ty nevinné životy, které válku ani nechtěly, to prostě nevrátí. Silné je pak uvědomění si toho, že jedna strašná válka sice skončila, ale hned nato začala další, která ještě pořádně neskončila a nevyřešila se. Poučením z příběhu je tedy vlastně to, že lidstvo je nepoučitelné. Člověk o tom nesmí moc přemýšlet, protože pak si uvědomí, že za takového stavu nejsou ty vyhlídky moc jásavé.

6 z 5, jinak to nejde.

Tak má očekávání byla naštěstí naplněna v plné výši. Nemám co dodat. Historický kontext a přesah - super. Detaily a vykreslení doby a reálií - super. Poutavé a čtivé téma a provedení toho všeho - zase super. Zamotává se to a zamotává, ale o to je to příjemnější. Původně to vypadalo jako nějaký thriller s nějakým rozuzlením, ale to se nám vlastně dostane ve formě čehosi metafyzického, v podstatě by se to dalo shrnout do Jaspersovy stupnice vnímání viny. Thriller, akci, dobrodružství střídá drama o několika dějstvích. Je vidět, že Tezuka si to připravoval dlouho a také na tom pořádně pracoval. Tohle by se nemělo číst, resp. brát jako manga, ale jako plnohodnotnou válečnou fikci s reálnými prvky. Už dlouho jsem nečetl nic tak čtivého a vtahujícího. Prostě nádhera.

Je až neuvěřitelné kolik skvělých věcí u nás tento rok vyšlo. A přesto bych nevěřil, že se v mém žebříku dostane na jedno z prvních míst manga.
Většina důležitého již bylo napsáno předemnou, tak snad jen, že poprvé se mi stalo, že jsem u komiksu musel číst, tak dlouho, dokud to nedočtu, a ani jsem při tom nevnímal, nějaké kapitoly. Většinou si ty nejlepší komiksy dávkují a užívám, ale tady to prostě nešlo.

Doufám, že u nás vyjde ještě něco od Tezuky, protože toto bylo famózní.

Co na to říct. Druhá část příběhu není v ničem horší. Prostě zde dostáváme dovršení celého tohoto válečného dramatu. A je to zkrátka skvělé a zároveň emocionálně silné čtení. Víc nemá cenu zmiňovat. Možná jen to, že více komiksů od Tezuky. Děkuji 5*

Mangu téměř nečtu, ale oba díly Zprávy pro Adolfa jsou super! Houšť a větší kapky! XD

Další monumentální dílo mistra Tezuky z řady mnoha monumentálních děl je zakončeno a je opravdu co číst. Nemá smysl snažit se popisovat všechno, co se v knize stane, je to prostě mazec narativně i emocionálně. Baví mě sledovat, jak se autorovy postavy mění a procházejí peklem, jak se jednotlivé osudy propojují a je vyloženě poučné vidět, že všechny hříchy rodičů se podepisují na dětech. Tezuka měl navíc všechno nastudované, takže dovedně propojil fakta s fabulací, zatímco čtenář zůstává ohromen a nasycen. Takhle má vypadat poctivé komiksové umění. Těším se na další a doufám, že ještě něco z mistrovy tvorby stihnu přečíst v češtině, než tady dožiju.

Tohle me fakt posadilo na zadek. Skvele vypointovane a zakomponovane do skutecnych udalosti. Navic je z toho uplne citit ta prima zkusenost, zpoved skutecneho pametnika. Jestli nad timhle vahate s tim, ze mangu nectete apod., tak na chvili zapomente na predsudky (bohuzel tezce nabyte z naseho trhu) a dejte tomu sanci.
100%

Doppelganger: Rozkaz, šéfe... už se na to chystám mnoho týdnů:)