Tak za toto Crwi velký dík, že opustili svou standardní produkci a vydali tento kousek. Málokterého čtenáře nechají jednotlivé příběhy, které jsou provázané a ústí do krásného finále, chladnými. Kniha se dá určitě číst vícekrát a asi vždy si z ní odnesete nový pohled na to, co chtěli autoři říct. Nebudu se moc rozpisovat, přečtěte si a utvořte si vlastní emoce z knihy, litovat nebudete:).

Základní kostra příběhu by dokázala dobře fungovat i bez superhrdinů. Ti tomu dodávají jiný level, ale paradoxně nejvíce tím, že se nejedná o klasický superhdinský spektákl, ale o poměrně civilní detektivní vyprávění. Vina, trest, hříchy minulosti, které začnou mít velký vliv na současnost, cesta do pekla, která je dlážděna dobrými úmysly. Jo tohle se povedlo. A velkou měrou k tomu přispěla i výborná kresba, která dokázala skvěle vystihnout emoce hlavních postav tak, že některé obrázky se vám obtisknou do paměti tak, že se jen těžko dostávají z hlavy. Jediné mínus pro mne bylo, že díky velkému počtu DCU postav jsem asi některé vedlejší linie příběhu nepochytil/nedocenil. Za mne by tak kniha mohla být o pár desítek stran útlejší.

Když jsem četl anotaci, tak jsem byl ke knize trochu skeptický, ale po otevření mne příběh chytnul snad od první strany a nepustil až do konce. Skvěle vyprávěné, skvěle vypointované. Kniha plná emocí, ať už kladných či záporných, že asi není čtenáře, kterého by to alespoň trochu nechytlo za srdce. Mne tedy více než jen trochu. A nezaostává ani kresba, která právě ty emoce dokáže detailně vyjádřit. A nad dvoustránkovými kresbami drogového tripu jsem seděl hodně dlouho a vychutnával si každou drobnost. Tohle je hodně povedený komiks, který mohu jen a jen doporučit.

Příběh je celkem fajn, ne úplná špička, ale svůj standard z předhozích dílů si LM drží. I když upíři jsou už trochu obehrané téma. Co mne zklamalo, byla kresba - u minulých dílů se mi hodně líbila, ale v případě mi nějak nesedla.

Díky rozsahu knihy jsou karty celkem rozdané - tady nelze očekávat detailně propracovaný příběh s nějkaými dějovými odbočkami. Postava staršího velmi schopného detektiva, který v minulosti byl účaten nepovedené akce, která ho dosud traumatizuje, také není z nejoriginálnějších. Ale díky robotický postavám ten příběh celkem funguje, a pokud odhlédnete od některých vypravěčských zkratek, tak si četbu užijete. Od Mighty Boys asi dosud nejslabší kousek, ale jako bonus k druhé knize určitě super a knihu bych si pořídil i v případě, kdyby dárkem nebyla.

Ačkoliv se hlavní příběh věnuje budování nového Kamelotu ze strany Růženky, tak je v knize hodně náznaků a dějových odboček (především Sněhu, Wlofi a jejich děti), takže vyprávění nebylo až tak ucelené a v konci nic z toho uzavřené.
Jde tedy spíše o dlouhou předehru k velkému finále a upřímně přiznávám, že moc netuším, kam tím vším autor směřuje a jen doufám, že ty střípky dokáže zdárně složit a slepit (alespoň tak, jak se podařilo dát dohromady Wolfiho) a celé Mýty uspokojivě ukončit. Možná tento díl více docením, až po přečtení závěrečných dvou dílů.

Finální jízda sakra nadprůměrné série, po které se mi bude stýskat. Byl jsem hodně zvědav, jak Millar k závěru přistoupí, a byl jsem celkem překvapen - tohle zakončení mi k Millarovi nesedí. Ne, že by bylo špatné, ale nějak se mi ke zbylému vyznění série nehodí. Ale to je jen malé povzdechnutí nad jinak nádherně chutném dortu plném nadsázky, akce a syrového násilí. A samozřejmě super kresby.

Nebyla to taková jízda, jako v případě jedničky a dvojky KA, které jsem již četl, ale i tak se mi to hodně líbilo. Mám pro Millaruv přístup k hrdinům, superhrdinům, padouchům, superpadouchům, násilí atd. slabost. A to samé platí i k té malé školou povinné holčičce Mindy, která se chce jen začlenit do dívčího kolektivu, a vypadat jako hodná poslušná dcera.

První půlka super, pokračování vysokého standardu z minulých dílů, avšak druhá polovina sestávající se z povídek jiných autorů byla velkých kvalitativním sešupem. Úplně zbytečné a nudné.

Tak tohle bylo zklamání. Sice občas nějaká scéna zaujala, ale spíše jen sporadicky. Příběh nebavil (tedy ten náznak příběhu) a kresba jak z nějakého dětského časopisu vůbec nepasovala na styl vyprávění.

V rámci humorné série neočekávaný obrat do vážné polohy. A hlavně velmi povedený. Prolínání současného děje s retrospektivními vzpomínkami, které ukazují skutečnosti, které měly zásadní vliv na utváření Goonova vnitřku i vnějšku, a to vše v dokonalém noirovém hávu s osudovou femme fatale, zákeřným protivníkem a neohroženým Goonem, v jehož srdci je však více smutku, než by našinec na první pohled čekal. Radost číst.

Millar si opět s ničím neláme hlavu a jestliže byl první díl nelítostný, drsný, sprostý, krvavý, ..., tak druhý díl šel ve všech aspektech ještě dál. Trochu ubylo humoru, což je škoda, i když by se asi do příběhu úplně nehodil. Millar jde mnohdy "přes čáru" a je to jen dobře, že rád opouští mainstreamové vody a nabízí čtenáři trochu toho méně korektního zážitku. Závěr mne hodně natěšil na další pokračování.

Události související s atentátem na Heydricha z trochu jiného úhlu pohledu. Výborně zpracované téma, v rámci něhož autoři dokázali vypíchnout to hlavní, co se k tomuto historickému okamžiku vztahuje, a vedle toho příběh doplnit detailnějšími střípky, které nastiňují atmosféru tehdejší doby a tím dávají do souvislostí jednání jednotlivých postav. Pro mne jeden z nejlepších komiksů věnujících se československé historii, ukazující, že není vše tak černobílé, jak bývá obvykle prezentováno.

Postapo, kde lidský život ztratil téměř jakoukoliv hodnotu, a kde jakékoliv city jsou nežádoucí, protože vás dělají slabšími. Motiv s deníkem, který pro jednoho z hlavních hrdinů zosobňuje cestu za poznáním, je hodně dobře zpracován, i když vyústění tohoto bylo hodně rychlé. Zajímavá je černobílá kresba, která se k postapo atmosféře rozvráceného světa i lidských vztahů skvěle hodí.

Tak, jak mne minulý díl scénářem příjemně překvapil, tak mne tento zklamal. Snaha do dortu zamíchat co nejvíce ingrediencí z DC universa (setkáme se zde např. s Batmanem, Supermanem, Bažináčem, Constantinem) je ma jednu stranu sympatická, ale ve finále je to vše hodně zkratkovité, aby se vše stihlo odvyprávět. A kromě toho Hex je se vším rychle snadno hotov bez ohledu na to, že se pohybuje ve zcela neznámém prostředí 20. století. Trochu promarněná příležitost.

V celkovém ději se moc v této knize neposuneme, je to takové přešlapování na místě a možná, že by příběh dokázal dobře fungovat i bez nich, ale přesto jsem si jednotlivé sešity, v nichž v každém je hlavní postavou někdo jiný. dostatečně užíval. Máme tu opět plno násilí, krve, bezohlednosti, promarněných a zmařených životů v jižanském špinavém jihu, kde není prostor na sentiment. Vše pro vítězství a zadupání oponentů, nejlépe pod drn. Jednotlivé příběhy jsou jak šrouby, které se utahují kolem trenéra Bosse a přesto mám pocit, že Boss ještě neřekl poslední slovo.

Typický Vaughan - kupa neskutečných nápadů, který na vás hrne takovou rychlostí, že je skoro nestačíte zpracovávat, a k tomu zajímavé postavy plné emocí, které čtenáře nenechají chladnými. V případě Paper girls se podíval na zoubek cestování časem, přičemž potkávání vlastních já, jen jinak starých je v příběhu poměrně často. Tak si říkám, zda bych něco takového chtěl - asi bych se něčeho takového bál:). Četl jsem všechhny tři díly brzo po sobě, ale i tak mne to neuchránilo od toho, že jsem ne všechno plně pochopil. Ale i bez toho to bylo zajímavé a zábavné čtení, které nezklamalo.

Mám rád Vaughanovy netradiční postavy, zvláštní situace, tajemné tvory. A tady je toho zatím vrchovatě. Zatím příběh dává hodně otazníků ohledně cestování časem a motivací jednotlivých postav (zvláště těch z jiných časových rovin), ale i tak to zatím hodně baví. Hodně zaujaly situace, kdy jedna postava potká sebe samu, jen jinak starou - to byly povedené pasáže. Tak snad to udrží tempo i v dalších dílech.

Jednička mne moc nebavila a tak jsem se ke dvojce hodně dlouho odhodlával. Oproti jedničce ubylo slov a je to ku prospěchu. Samotný příběh není úplný vrchol hitparády, ale naštěstí díky kresbě a akčnímu pojetí vyprávění kniha bavila více. .

Pomalu se v těch legendách a jejich verzích začínám ztrácet a přijde mi to překombinované, ale může to být jen mou neznalostí anglických legend. Každopádně jsem se při čtení spíše nudil, hlášek ubylo a dalších postav a legend přibylo. Sérii dokončím, prootže jsem zvědav, zda autor všechny postavy a dějové linky dokáže ukočírovat, ale velká očekávání nemám.

Film patří mezi mé hodně oblíbené, Millar je také oblíbenec, přesto jsem se Kick-Assu (Nářez mi nějak nejde přes rty) doma v knihovničce dlouho vyhýbal, abych si nekazl dojem z filmu. Úplně zbytečná obava. Byla to skvělá zábavná, ale i krvavá jízda. Kniha snad ještě film překonává. Jediné mínus bylo, že při znalosti příběhu jsem neměl při čtení takové ty radostné pocity, kdy autor čtenáře překvapí při dějových zvratech. No i tak to stálo za to. Millar umí výborně uchopit téma superhrdinů z jiného pohledu než je mainstream. Povedlo se mu to v Ultimates, povedlo se mu to u Kick-Assu. No a samozřejmě skvělá je i kresba. Zabíječka je mnohem povedenější (taková milejší, dětštější, důvěryhodnější) než ve filmu. Tento zákusek si nechám chvíli uležet a pak s chutí na další díl.

Ne, že by to bylo špatné, ale v kontextu celého Ú.P.VO. mne to úplně nenadchlo. Asi jsem čekal od zakončení série něco trochu jiného. Kromě originu Johanna Krause nijak nedoplňují předchozí příběhy v sérii a z tohoto pohledu to vlastně ukončení série ani nebylo. Pokud na toto čtenář přistoupí, tak nudit se nebude. Tradiční Mignolovy atributy jako je akce, nemrtvé příšery, záhady, napětí, tajemná atmosféra atd. nechybí. A při rozlučce ani Hellboy nemohl chybět.

Neměl jsem úplně velká očekávání. Povídky ze světa Zámku a klíče plus crossover se Sandmanem ne mne působily jako snaha o vydojení z osvědčených značek trochu té smetany. Ale obavy nebyly na místě. Jednotlivé volně provázané povídky jsou výborné. Celé to začíná povídkou s nádechem spíše humorným, ale postupně se více a více utahují šrouby směrem k vážným a hororovým tématům. A že bude tak skvlěle fungovat crossover se Sandmanem vylo asi největší překvapení. Určitě se dá číst bez znalosti původné série či bez znalosti Sandmana, ale myslím, že čtenář si vše lépe vychutná, když tyto příběhy alespoň rámcově znát bude (principy fungování klíčů, některé postavy u Sandmana, ...). Samostatnou kapitolou je kresba - ta povyšuje knihu o level výše a bez ní by určitě ZaK nebyl tím, čím je.

Kdo čeká komiksový přepis Bible, bude zklamán, ten hollywoodský velkospektákl z toho hodně čiší. Ale jako fantasy příběh s volně použitým biblickým motivem se mi to celkem líbilo. Nadpřirozené postavy, velké bitvy, láska, zrada, rodinná dramata, kruté osudy. K tomu hodně povedená kresba ve velkém formátu. Osud čtvrtého dílu raději nekomentuji.

Ekho už trošku přešlapuje na místě. Možná, kdybych neznal předchozí díly, tak by to bylo ok, ale takto to už nebylo to pravé potěšení. Různých originálních vychytávek světa bez elektřiny je pomálu, částí, kde je Mravena vtělená do jiné osoby také, a když už je, tak to ani nemá ten správný náboj.

Ekho už trošku přešlapuje na místě. Možná, kdybych neznal předchozí díly, tak by to bylo ok, ale takto to už nebylo to pravé potěšení. Různých originálních vychytávek světa bez elektřiny je pomálu, částí, kde je Mravena vtělená do jiné osoby také, a když už je, tak to ani nemá ten správný náboj.

Film jsem neviděl, takže nemohu srovnávat, ale ani nevím, zda ho nyní chci vidět, trochu se po dočtení bojím, že by mi Tom Cruise zkazil dojem z dobré knihy. Knížku už mám doma celkem dlouho, ale čtení jsem stále odkládal. Což bylo škoda, protože se jedná o nadprůměrou mangu. Napínavý sci-fi příběh o boji s mimozemskými agresory - mimiky), který hlavní hrdina v obměněné podobě prožívá neúspěšně opakovaně, je protkán vztahovou linkou s nejúspěšnější vojačkou (alespoň v boji s mimiky). Děj je možná trošku odhadnutelný (tedy až na samotný závěr), ale přesto jsem se ani chvíli nenudil. Právě zakončení bylo z mé strany ne úplně očekávané, ale o to bylo povedenější. Ke spokojenosti přispěla i přehledná kresba.

Příběh samotný není až tak převratný. Pokud bych ho měl zjednodušeně shrnout do pár vět bez historických souvislostí, tak by vyzněl poměrně tuctově. Ale právě historický rámec, do kterého je vyprávění vsazeno, a detaily z tehdejší doby, posouvají knihu o několik levelů výše, takže finální dojem ze čtění je výborný. Zároveň je nutno ocenit rozsáhlý bonusový materiál, který pohled na příběh a na starověkou Spartu doplňuje takovým způsobem, že až po dočtení těchto materiálů čtenář dostane plastičtější náhled na komiks. Je to zcela jiné pojetí Sparty, než známe z Millerovy 300, kterou mám hodně rád. Ale 300 nikdy neprohlašovala, že se snaží o věrohodnou historickou sondu. I když jsou obě knihy skvělé, tak 300 i díky vizuální stránce má u mne navrch.

Asi jsem byl příliš namlsán z první knihy, ale pokračování mne nijak nenadchlo. Nějak se honilo moc zajíců a většina jich utekla. Komornější příběh, kde by nebyla zatahována anglická královna, kde by naopak byl více rozpracován hodně rychlý závěr a třeba se trochu vysvětlil původ démonů, by za mne byl určitě přijatelnější. Druhá dějová linka ze současnosti byla překvapivě ukončena už v první knize a pro mne trochu v rámci celého příběhu ztratila význam. Alespoň, že kresba si udržela vysokou úroveň.

Moc jsem od Goona nečekal, většinou mne komiksy z kategorie humorných zklamou, ale tentokráte mne to opravdu pobavilo. I když je to jen útržkovitý začátek, tak mne kniha zaujala, byla zábavná a vtipná, plná nápadů a hlášek, které jsem si vychutnával. A přitom občas z toho vykoukne i hlubší myšlenka. Zatím to bylo hodně útržkovité s hodně postavami, kde jsem se trošku už ztrácel. S tím by asi celá série nevystačila, doufám v nějaký ucelenější příběh. Třešničkou na dortu pak byly komerční přestávky.

Na tomto komiksu nejvíce oceňuji vykreslení vesmírného z velké části vodního světa plného zcela originálních živočichů a rostlin. Jeden nápad lepší než druhý. Scény s těmito tvory jsem si opravdu užíval. Zápletka postavená na putování hlavních hrdinů a odkrývajících tajemství, která se kolem nich neustále objevují a vyúsťující v boj proti malému okruhu lidí snažících se zavést diktaturu a toužících po věčném životě sice není úplně originální, ale naštěstí vyprávění rychle ubíhá, takže se čtěnář nenudí. Tak jak byl autor vynalézavý při vymýšlení mimozemského života, tak bohužel nebyl při práci s potavami a vytváření děje s nimi spojeného. Postavy mne nějak moc nezaujaly a přestože občas se chovaly poněkud naivně, tak se jim vše dařilo, kam se hnuly, tam se dělo něco převratného, neměly problém se náhodně potkávat i po velmi dlouhé době, ... No rozhodně ale jsem moc rád, že to u nás vyšlo a budu rád, když budou následovat další pokračování.

Tak toto bylo zatím lepší, než jsem očekával. Cesta za pomstou v atmosféře viktoriánské Anglie a vedle toho paralelně na pozadí ještě další příběh, přičemž oba mají zajímavou zápletku. Hlavní linka pak obsahuje větší počet záporných, především mužských, hrdinů, ale spíše než agitka proti mužům je to otázka výrazných třídních rozdílů a tehdejšího postavení mužů ve společnosti. To se pak ženám těžko bojuje, i když občas jim nic jiného nezbývá. Hlavní hrdinky vystupují sympaticky a čtenář jim plně drží palce ve všech krkolomných situacích. Mnohem více nejednoznačně zatím působí vedlejší linka ze současnosti, kde se k pomstě využívají i prostředky z oblasti terorismu. Tak snad pokračování udrží nastavenou laťku.

Kniha pokrývá celkem věrně děj románu, ale díky rozsahu komiksu došlo k určitému zkracování a zjednodušování a nějak se z toho vytratila všechna ta atmosféra stísněnosti, nevyhnutelnosti, ta úporná byrokracie, která hlavním hrdinou vláčí a nenechá ho vydechnout. Toto jsem četl poněkud nezaujatě, nevtažen do příběhu. Je jasné, že takovéto adaptace to mají těžké, protože se neubrání srovnání s výbornými originály, ale třeba Matyáš Namai v 1984 dokázal, že i adaptace může být na vysoké úrovni. Tady se to úplně nepovedlo. Kdo ale nechce číst originál a seznámit se s Kafkou, tak toto postačovat bude.

Zajímavý sci-fi komiks vždy potěší a Matce se to povedlo vrchovatě. Lemire zde opět dokazuje, jak umí dobře pracovat s postavami a emocemi, přičemž dokázal i napsat věrohodné chování dětských postav, což se ne každému autorovi podaří. K tomu přidal napínavý příběh plný akčních scén a mrtvol více než bych očekával. Vyprávění má od začátku svižné tempo, které ke konci ještě graduje, takže je těžké čtení byť jen na chvíli přerušit. Nutno ještě vyzdvihnout výbornou kresbu, která se k tomuto vesmírnému dobrodružství skvěle hodí. Nemám, co bych knize vytknul.

Dobré to je, ale ve srovnání s jinými Brubakerovými kousky slabší. Je to takové konvenční krimi, které v rámci noir žánru ničím závratně novým nepřekvapí. Na druhou stranu přes poměrně hodně textu děj rychle plyne, nechybí zajímavé akční scény a sympatický hlavní hrdina, který nějakou tu ráno dostane, ale více jich rozdá. Na to, že je to jedno z prvnch autorových děl, tak již zde máme základy drsné školy, na nichž jsou vystavěny pozdější Brubakerovy příběhy.

Nečekal jsem, že se vše vysvětlí, ani, že vše bude dávat smysl, ale i tak jsem doufal v nějaký komplexnější závěr, kterým by tu jízdu, na kterou čtenář naskočí v první knize, navedl na nějaký cíl. A toho jsem se nedočkal. Celkově druhá kniha vyznívá hůře. Namísto fantaskních orgií s přehršlí nápadů a s laskavým humorem z první části tady máme zrychlenou cestu do hlubin duší některých hrdinů, která má ukázat důvody jejich jednání. Vše je najednou takové vážné, v okolí číhá válka a málokterá postava může říst, že je šťastná. Pořád to bylo fajn, kresba nádherná, ale po tom minulém namlsání to je prostě slabší odvar. I tak jsem moc rád, že u nás Azimut vyšel a mohu jen doporučit.

Tohle bylo hodně povedené. Je to plné fantastických nápadů, kde na první pohled neplatí žádné zákonitosti, ale přesto vše drží pohromadě a přes několik dějových linií a celkem dost postav nepůsobí příběh nesrozumitelně. Každá stránka může překvapit něčím zcela novým, co příběh posune úplně jinam, a ještě nechává na čtenářově fantazii, aby si občas část mezipříběhu domyslel. Pracuje se s napětím, humorem, kupou nadsázky tajemnem.
Jen doufám, že na takto širokém hřišti autoři dokážou ukočírovat zakončení. Vedle toho ještě potřeba vyzdvihnout krásnou kresbu, která na velkém formátu knihy o to více vvyniká.

Je dobře, když vyjde takovéto dílo ukazující pohled na izraelsko-palestinský konflikt z druhé strany, než je ten mainstreamový v našich končinách. Sice vyprávění působí trochu jednostranně, ale aby tomu tak nebylo se myslím autor ani nesnažil. Jeho cílem bylo podívat se na věc z pohledu Palestinců, a to se mu povedlo. Přesto na mne kniha nepůsobila tak sugestivně jako Goražde

Takže z toho hajzla, jenž byl v první knize sakra nesympatický a čtenář by mu nejdraději tu baseballovou pálku vrazil hodně hluboko do zadku, je ve druhém díle hlavní hrdina, kterého je vám skoro líto. Tedy ne úplně, ta krvavá cestička, kterou si vybral, byla samozřejmě jeho volba, ale už to není tak černobílé, jak to vypadalo po prvním pokračování. Celé je to hodně hutné, syrové vyprávění, kde se na žádný soucit nehraje. No jsem hodně zvědav, co s tím vším udělá postava, na jejíž příjezd asi už brzy dojde.

Závěrečný díl byl hodně povedený. A i když jsem zřejmě vše nepochytil a potřeboval bych si to celé přečíst znovu, tak konečně v celku to do sebe zapadlo a finální dojem je mnohem lepší, než jsem zpočátku předpokládal. Cestování v čase i prostoru, díky čemuž se v ději objevují postavy, jež by měly být pod drnem, v rolích, které bych od nich po přečtení předchozích dílů nečekal., je asi největší přednostní tohoto zajímavého sci.fi příběhu.

Na tohle jsem se hodně těšil. A byl jsem trochu zklamaný, protože údernosti Skalpů to nedosahuje. Zatím. Ale i tak je to hodně dobré čtení plné emocí, násilí, rodových předurčení, rozhodnutí, u nichž je těžké hodnotit, zda jsou dobrá či špatná, a hlavně jižanských postav, která jsou všechno, jen ne symaptická. I když i zde se nějaké ty výjimky najdou. Jestli má nějaká postava na tváři úsměv, tak jí dlouho nevydrži, a pokud se mračí, tak jí to vydrží. Teda jestli nebude mrtvá. Už se těším na pokračování.

Zajímavý příběh, ale tak nějak jsem nevěděl, kam chce autor směřovat. A nejsem si o tom jist ani po dočtení knihy. Prvek tajemna, s kterým se pracuje v průběhu celého vyprávění , tak nějak vyzněl do ztracena, resp. nebyl na konci knihy dostatečně úderný, aby finále gradovalo. Kresba hodně povedená, především lázně působí záhadně. Na fotkách jsem si našel, že takové jsou i ve skutečnosti a podnítilo to mou touhu se tam někdy podívat:). Hodn jsem váhal mezi 3 a 4 hvězdami, ale nakonec dávám 4 za celkové zpracování knihy a za to, že Argo něco takového vydává.

I pokračování hodně bavilo, ale přesto mi přišlo trošku slabší, než první kniha. Arminova změna by měla být trochu propracovanější, takto to byla příliš rychlá změna. Ale to je tak jediné, oc bych tomu vytknul. Napínavý, akční děj, intriky, věrohodný historický základ, dobře vystihnuté chraktery postav i celkové tehdejší atmosféry. K tomu výborná kresba. tak teď jen doufat v brzké dokončení.

Když někdo umí skvěle vyprávět a ještě k tomu i kreslit, tak i ne zcela originální děj vyzní jako nezapomenutelný příběh, který se dychtivě čte, a kde hlvním zklamáním je to, že tak rychle skončil. Starověký Řím je sám o sobě atraktivní téma, které je z mého pohledu zde zpracováno celkem realisticky.
S dvěmi hlavními postavami jsme prožili léta dospívání a budování si vztahů a kariéry a přes občasné mráčky to vyznělo spíše jako klid před bouří, kterou asi přijde v pokračování.

Toto bylo hodně povedené. Řadím mezi jeden z nejlepších superhrdinských komiksů. Asi proto, že to typický superhrdinský kus není. Postava Visiona pro mne dosud byla jen nudnou, bez projevování velkých emocí nezajímavou postavou v rámci širokého Marvel universa. Když po dočtení o této postavě přemýšlím nyní, tak vlastně Vision o moc jiný nebyl ani v tomto příběhu. Ale přesto se díky celkovému kontextu vyprávění, zajímavým postavám (zde nutno vyzdvihnout Visionovu manželku, na níž celý příběh i díky své nejednoznačnosti hodně stojí) a výborně vybudované atmosféře, která je čím dál více tísnivější, jedná o příběh, na který se bude těžko zapomínat. Syntezoidi, kteří opravdu v některých aspektech myšlení a jednání jsou hodně odlišní od lidí, aby naopak v některých emocích byli lidštější, než velká část lidí, ve své touze být těmi obyčejnými ldimi z předměstí, to mají těžké - především pak děti ve škole, kde každá odlišnost je důvodem k odstrkávání. A když se k tomu přidá oosba, která má pocit, že má s touto rodinou nevyřízené účty, je na problémy zaděláno. Kniha není ani tak o akci, jako spíše o pocitech Visionovy rodiny a o čím dál více tísnivé atmosféře, kde tak nějak tušíte, že tohle nemůže dopadnout dobře. A v tom je opravdu hodně silná.

Kdo je zrůda? Ten, kdo tak na první pohled možná vypadá, nebo ten, kdo se tak chová? Příběh nás zavede do odlehlého kraje, kde je takovýchto "pochybných existencí" nemálo. Ponurá atmosféra údolí se přenáší do nálad a vztahů všech jeho obyvatel, jejichž střet se zdá být nevyhnutelný. Vyprávění je plné emocí a to je jeho hlavní přednost, protože samotný děj je vlastně poměrně jednoduchý a zasloužil by si větší propracování a větší gradaci. Takto to bylo od půlky hodně rychlé a zkratkovité. Konec byl hodně kvapný, ale na druhou stranu jeho vyznění se mi líbilo. Pokud jde o kresbu, tak ta mi k příběhu hodně sedla - dokázala vystihnou emoce lidí i náladu kraje a přispěla tak k celkově kladnému hodnocení knihy.

Tohle mne zklamalo. Hodně jednoduchý příběh, do něhož byla snaha nacpat co nejvíce dříve osvědčených atributů - opusštěný ostrov, obří opice, sbevražedný atentátník, postava, která chce ovládnout svět, atd, atd. Celkově to ale nemá žádnou atmosféru, kde by to mělo být hrůzostrašné, tak je spíše úsměvně, kde by to mělo být akční, tak je spíše nudné. Cílovými čtenáři asi mělo být dětské publikum. Tentokráte to nezachraňuje ani kresba, která zřejmě bude pro dětského čtenáře líbivá, ale k Hellboyovi se podle mne nehodí.

Nedávno jsem četl Pochmurný kraj Odkaz a přijde mi, že to má hodně paralel s Lady B. Autoři se snažili navázat na úspěšné série a úplně se jim to nepovedlo. Jako základ se vezme druhá světová válka, to nemůže nikdy škodit; namísto plíživého děsu a tajemna, které hlavní hrdiny obklopovali v původních sériích, jsou nyní všudepřítomné záporné postavy, které ale zastrašit nedokážou (třeba velké létajííc oči jsou spíše k smíchu); nezajímavé postavy; lesbický vztah hlavních hrdinek; rychlé přemožení záporáků. Potěšilo zasazení příběhu do Č Krumlova a některé pasáže knidy, ale celkové vyznění bylo zklamáním z nevyužítého potenciálu

Začátek s obřím pavoukem a hmyzáky nebyl nijak originální, ale ještě to šlo. To měl autor více rozvést, udělat nějakou zápletku a byl bych spolu se vždy výbornou kresbou spokojen. Bohužel zbytek knihy už byla změť ne dobře rozvitých nápadů. Tentokráte ani bonusy nebyly příliš zajímavé. Bohužel dosud jasně nejslabší díl.

Výborný příběh, který mne bavil hned od první stránky. Spolu s hlavním hrdinou se dostáváte do situace, kdy nevíte, co je skutečnost a co je jen odrazem vaší mysli. Atmosféra a napětí postupně narůstá a úsměv malých panenek udělaných z kůže a kostí malých dětí nenechá čtenáře klidným. Povedený je i závěr, který není žádným happyendem a opět trochu nechává na čtenáři, jak si vše vyloží. Povedená je i černobílá kresba a rozvržení panelů, které především na začátku každé části navozuje atmosféru roztříštěného vnímání reality.