9

Opět mě to velice bavilo, jen mi chvíli trvalo se zakoukat do té cartoonové kresby, ale jak jsem si zvykl, šlo to. Některé díly byly nakreslené velice pěkně. I pirátka Belit vypadala moc hezky v různých verzích...

Kniha dvou protichůdných scenáristů, z nichž každý pojal ikonického barbara jinak. Zatímco Roy Thomas, harcovník píšící Conana už od roku 1970, zvolil tradiční podobu neohroženého válečníka, mladší Brian Wood, mimo jiné tvůrce kontroverzní DMZ, se vydal cestou zádumčivého seveřana, jež umí pocítit strach ze smrti a propadnout lásce. Těžko přitom říct, která verze je lepší, protože každá z nich má něco do sebe. Ale také každá trpí žánrovými neduhy, které si s dobrodruhem Roberta E. Howarda jen těžko umíte spojit.
V případě Roye Thomase jsou to zmatené zápletky, které často mají jednoduchý základ, aby se následně nesmyslně větvily, přičemž mnoho těch odboček je pouze pro potěchu oka. Na druhou stranu Brian Wood umí rozehrát nápadité příběhy, jež však současně mají vachrlaté základy a bohužel nečekané množství emocí.
Ani s jedním jsem ve finále spokojen úplně nebyl, třebaže u čtení jsem se nijak nenudil. Jen to zdaleka není taková jízda, jakou rozjel Kurt Busiek u Dark Horse v roce 2003.