4

faster86: O hvězdu navíc to má proto, že je to setsakra výborný. Skvěle napsané a ještě lépe nakreslené vztahové nimráníčko. Takhle dobré komiksové čtivo na podobné téma se dost těžko shání i v cizojazyčném provedení, natož v tom našem tuzemském rybníčku. Nedávno jsem narazil třeba na titul So Much for Love: How I Survived a Toxic Relationship od Sophie Lambda - téma je lákavé, mělo to nominaci na Eisnera, ale skrze odpudivou výtvarnou stylizaci to u mě neprojde. Štěpánka má ten plný náklep hlavně proto, že ta symbióza textového a výtvarného narativu je v jejím podání naprosto epesní. A technicky se ta kniha Pasece také moc povedla. Tady není o čem... za mě český komiks roku.

Je to fajn, první část je o bezútěšném sexu, a "chci co nemám a nechci co mám". Pak přijde atomovka, a na závěr poradna. Je to vlastně trochu taková terapie komiksem. Jen mi přijde že to má v hodnocení o hvězdu navíc "protože je to české".

Tato kniha se postupně vyvíjí. Já vím, každá kniha se postupně vyvíjí, ale tahle kniha vám na začátku nastaví určitý pocit, dojem, a ten potom postupně proměňuje a prohlubuje. Ve chvíli, kdy už nečekáte, že vás ještě překvapí, se úplně změní. Měl jsem už napsaný první nástřel hodnocení a celou stránku poznámek, tj. byl jsem někde za půlkou knihy, a najednou jsem zjistil, že to můžu celé zahodit.

Zpočátku jsem si kladl otázku, proč tenhle komiks vlastně vznikl. Je to nějaký druh terapie, sebemrskačství, anebo exhibicionismus? Na konci na to čtenáři dostanou odpověď. Už od začátku ale nebylo pochyb o tom, že je za ním kus odvahy. Štěpánka se zde zcela odhalila a obrazně si stoupla před veřejnost s transparentem "Klidně si mě suďte". Protože tendence soudit čtení této autobiografie zcela jistě vyvolá. Zejména první půlka knihy, kdy jsem více sympatizoval s klukama, které Štěpánka sbalila a potom odkopla.

Je ale nefér hodnotit někoho optikou vlastních citů, zkušeností a tužeb. Hodně to k tomu svádí, ale každý jsme jiný a svou cestu ke svému štěstí si každý musí najít sám. A také má každý jiné traumata. Už to, že mě tento komiks donutil nad tím přemýšlet, je docela fajn. Druhá půlka komiksu mi pak v těchto úvahách dala zcela za pravdu.

Ve druhé půlce totiž zjistíte, že nečtete příběh holky, která neví co chce, ale sledujete příběh někoho, kdo je podvědomě ovládaný zneužitím, které už dávno vytěsnil. Zjistíte, že jsme všichni ovlivňováni našimi zkušenostmi z dětství. Zjistíte to i díky edukativní pasáži knihy, která vás komiksovými prostředky seznámí s odbornými poznatky z teorie citové vazby. Zjistíte, že tato kniha má něco společného s Thompsonovým komiksem Pod dekou, což je hodně dobrá společnost.

Je obdivuhodné, jak Štěpánka dokázala sepsat něco tak komplikovaného do scénáře. Do scénáře, který pěkně pracuje s možnostmi komiksu. Najdeme zde různé experimenty s panely, jako například vývojové diagramy, různé srovnávání a tak podobně. Kresba má jasný rukopis a je příjemná na čtení. Celkově můžu říct, že mě to nakonec hodně bavilo a to po všech stránkách.

Osobně nejsem fanouškem extenzivního rochnění se v partnerských vztazích a sisyfovské snahy je nějak definovat a uchopit, nicméně zde jsem se stal čtenářským svědkem dvou výrazně zajímavých věcí: zaprvé, naprosto zdrcující otevřenosti (a snad i upřímnosti) o světě kolem sebe přemýšlející autorky, zadruhé, naprosto formálně řemeslně zvládnutého komiksového umu. Asi se opakuji, ale málokdo to tady umí jako Štěpánka. Málokterý autor ze zdejšího kraje dělá skutečně "světový komiks". To, co bylo ukázáno už třeba v díle Bez vlasů, je zde mnohokrát podtrženo.

V anotaci se píše cosi o vrcholu desetileté kariéry, ale já nechci, aby to implikovalo pozici, do které se vystoupalo a následně se má snad klesat... naopak přeji, a tak to snad bylo myšleno, mnoho úspěchů v další desetiletce.

Celkový dojem: 80%